Avgust Maj - dnes v noci hrom
Dnes vnoci hrom jak dárce krve,
tedy - déšť vtěžké váze… víš,
zdá se, že jsem tu zlidí prvý,
a Ty si mezi mraky kráčíš,
Vasyľ Stus - U metra
U metra Chreščatyk
ráno co ráno zastavuje dětský kočárek.
Popelářka vybírá zlitinových košů
naházené harampádí –
Dmitrij Ozja - nějak o lásce...
Nějak o lásce a naději neodsejpá.
Zpatriotismu tupě trnou dásně.
Na ty poslední není třeba klepat,
Do nich se brácho dycky vejdem krásně.
Vasyľ Stus - Ten rybník neštovičný
Ten rybník neštovičný, podzimní černá kra,
antracit vidin, ostrý křemen křiku,
leskne se Luciperovýma očima.
Opojné propadliště
Vasyľ Stus - život je krátký
Jak moc nás děsí objevení dobra.
Jak děsí vědomí, že člověk vnás
ještě nezemřel. Jak děsí čas, kdy přece
schovaný na dno, zahyne ve tmě,
nemá kdy
předčasně narozený
spěchá žít
vichr chemických reakcí se prohání
kolem jeho smrti
Vlk Dekadence - zástěra
myš nenosí sukni.
myš nosí černé kalhoty.
pokavaď jsou na kolenou roztržené, už to nejsou kalhoty -
je to zástěra.
Vasyľ Stus - Bílými stehny o mě ryby tloukly
Bílými stehny o mě ryby tloukly,
plul jsem po dlouhé mléčné řece, nad ní
stál svět, jak hřebec, vzepjatý na zadní,
pod světem zela hrůzná černá rokle.
Avgust Maj - všechno bílé
I bylo všechno bílé najednou,
jak ve špitále,
nadbíhala sestřička
a lékař huboval,
Gennadij Štogrin - Dopis z fronty
Pyšu ti, moja myla, že je všytko v poriadku, nohy suť pryč, ale inakše je všytko dobre. Zavtra pryjide sam Vorošilov mene vyznamenaty. Slota tu je. Što kury.
Vasyľ Stus - Táta se modlí...
Táta se modlí k Bohu,
máma naříká. Sestra
z domu utíká
a bere si teplý šál.
Vasyľ Stus - Na Lysé hoře zhasínají ohně...
Na Lysé hoře zhasínají ohně a noc nastává,
zhasíná na Lysé hoře podzimní listí.
Už nevím, kde Lysá hora stojí, a jsem si jistý,
že Lysá hora mě také sotva poznává.
Avgust Maj - koukejme - příběh
koukejme – příběh: odjíždí vlak za vlakem,
na dlani šmouha zanechaná prachem –
průvodčí neutřela madla, čaj není, natož káva,
na každém nástupišti zoufalství mi pohotově mává,
Vlk Dekadence - opravdicky miluje
bicykl neskutečně vychovává
a prodlužuje život.
bez něj už nemůžeš být.
bicykl opravdicky miluje
Vlk Dekadence - pružnými Kroky
Polibek je jeden zdruhů
vnějšího sexu.
vlastně osudy sexů visí ve vzduchu,
nastává doba vnitřního sexu,
Vlk Dekadence - Anna a císař
už bylo přes půlnoc a my scísařem Pavlem pořád hráli šachy. Nechtěně prohodil: Toljo, já ti mám nějaké neblahé Tušení. - To je jasný, Vaše Veličenstvo. Za půlhodiny sem vtrhnou gardisté, aby tě zastřelili.
Větrnice
TEROR
VERŠ
ERROR
SIGNÁL OSPALÝM (KO)LEBKÁM
ZKRAT VPROGRAMU ZABĚHLÉM:
Avgust Maj - Někdo mi hladil
Někdo mi hladil
hlavu
v noci ve spánku.
Bylo zima,
Šílený Malovatel - Ničivý vlak zastavené Lásky
nelze zastavovat Lásku
uvnitř ženy. Ať si klidně vyhazuje kopyty… Ona Musí.
Když po tobě hází sklenice … nebo Mlátí,
Nebo Nadává, nebo trucuje a Uráží se…
Šílený Malovatel - Ladič Pian
Opravdová Láska
je bezdotyková a nepotkávací.
jeden ze dvou ani nemusí vědět
že je milován
Vlk Dekadence - Amale - Mosty přes Vltavu
Vlk Dekadence
Jan Hus se zeptal:
tak co Vltava. … oooh, tolik dojmů.
šli jsme po mostě… snámi byl samotný Vasilij Rozanov.
Vlk Dekadence - Ulomené ruce
rychlost Svádění je vyšší než rychlost hodnocení
hodnocení velí mozek, pokud nějaký je.
svádění však názorností osekává veškeré šance na únik.
rychlost intonace zaostává za Tajemstvím prvních Dojmů.
Genom-Eklesiast - V podzemí
Tady vzemi vykopali
hodně dlouhou úzkou chodbu.
Kdybych do ní strčil ruku,
možná mi ji utrhnou.
Genom-Eklesiast - KALHOTY
Jednou si pořídím opravdický kalhoty.
Budu je oblíkat a chodit sem tam po ulici.
A nikdo si ani nevšimne, že chodím se samopalem.
Řeknou – tentokrát je zaplaťpánbůh aspoň v kalhotách.
Genom-Eklesiast - KONEC LABYRINTU
To je divný. Končí únor,
Leze na mně apatie.
Možná jsem moc dlouho čekal,
Možná jsem se málo smál.
Vlk Dekadence - Tabu příchodu
tabu příchodu pod text
vychází zAutora
nemusí o tom ani vědět
vždyť chová na dvoře
Vlk Dekadence - Klíče od ráje
klíče od ráje po nás denně dupou
nelez jim do tlamy
jsoutopouze klíče od ráje
vem rýč
Genom-Eklesiast - OCELOVÝ SÍTĚ
3. OCELOVÝ SÍTĚ
Jednou sem si jel prohlídnout
ňáký ocelový sítě.
Sou pod proudem, samý vostny.
Vlk Dekadence - Vlak do Port Arturu
pili jsme sMikulášem Druhým, už pět dní.
jasně že já – kořalku /od Lukerie/ , on – francouzský koňak.
a když jsme hráli šachy /skoro pořád jsem prohrával/,
jsem pronesl : neměl byste pít ten koňak.
Vlk Dekadance - Pohybů poezie
Poezie Tajuplných Pohybů
uhlazování sukně na stehnech.
těmito pohyby majitelka krmí sebe.
někdo si všimne
Vlk Dekadence - Uvnitř
uvnitř tanku při zásahu
přece jen pokračuje Život.
život uvnitř smrti
život uvnitř společnosti
Vlk Dekadence - Tabu Minulosti a Existence chlebové kůrky
nemanželské děti nejsou hulváti, to je fakt.
vinternátu jsem leccos zažil
jak Skutečně Děkují za pouhou chlebovou kůrku.
některé děti jsou tak strašně vděční
Vlk Dekadence - Nových mormonů Hrůzné ruce
pouze kacíři mají Budoucnost.
sekty nejsou náboženství,
nová náboženství natahují ručičky
zdigitálních prostor.
Vlk Dekadence - 28000 let Samoty
Tisíce let Samoty naučily číst Významy.
Nikdy jsem nesvěřoval nic ze sebe do vnějšího řízení.
Začal jsem to občas dělat.
Kmeny časů ve mně dostaly vnější příkaz.
Rina Ankudinova - Copak se se mnou stane…
Copak se se mnou stane,
Až odezní i tenhle podzim.
Až úplně poslední list
Poslední vítr odvane.
Vlk Dekadence - Závan času
Závan času
pomocí nástrojů obvyklých přemýšlení
se už Nirvána dobýt nedá.
zvýšila se míra Abstrakcí,
Vlk Dekadence - Postel
(postel) je něco nuceného
dá se i bez ní.
schovávej se, kde chceš
jenže postel je pomník
Dva
Sešli se dva u stolu,
Že si kostky hoději,
Že si lásku rozdělí
Jako kořist zloději.
Avgust Maj - Zde vlny své zlato u břehu rýžují...
Zde vlny své zlato u břehu rýžují,
Zde bílí beránci po hřebenech plují,
Zde racek zaklíná a slunce čaruje
A na břehu tajemnem lákají sluje.
Avgust Maj - Co paměť sahá – pořád zima
Co paměť sahá – pořád zima,
hučiště vánic.
. . .
OKAMŽIK
OKAMŽIK
Na vrcholu hory stál strom.
Pták zpíval na větvi.
Listí se chvělo.
Avgust Maj - Černý pták
Černým peřím se mihl mezi bílými vločkami pták.
Černý pták mezi bílými vločkami.
Bílými vločkami.
Pálím
Kde přezimuješ zatracené léto.
Stoupni si někde vedle mého snu a čichej:
Cítíš ten vonný olej slunných dnů.
Pálím pod ním své básně.
Avgust Maj - Sněžná kráva (úplný text)
Hlídač zelinářského stánku se vracel ze samoobsluhy vnaprosté tmě – přesněji, když vulici Revolucionáře Krajního lucerny štědře rozlévaly svou záři po rozšlapané břečce, kterou lidi vytvořili zprvního nesmělého silvestrovského sněhu, a přidalo se sváteční osvětlení obchůdků a kanceláří, pak hned za rohem vUniverzitní se vpřepychových loužích neodráželo žádné pouliční světlo a tmu mdle zdůrazňovala jen pevně ukryta za závěsy okna domků a zářící jako novoroční stromek budova radnice opodál.
Samozřejmě, znal všechny louže rodné čtvrti, ale stejně brblal: šest louží cestou od rohu kúřadu komunálních služeb obejít není možné, tím spíš, že jejich hloubka nedovolí je jednoduše přebrodit aniž by nabral do bot bláto a vodu, a to donutilo Admirála (tak mu říkali někteří zmála kamarádů, možná, vposměšné narážce na jeho školní přezdívku Matróz, jelikož předseniorský věk hlídače neodpovídal ani sovětské představě o zdaleka ne mladičkém námořníkovi „máma – anarchie, táta – lahváč“) balancovat po způsobu cirkusového provazochodce mezi obrovskou louží na vozovce, kde město zřídilo placené parkoviště, a hlubokou louží na chodníku.
Jiné cesty nebylo, a bručel pod fousy Admirál jen proto, že se příliš zdržel na hlavní ulici, okouzlený absencí louží a relativní čistotou chodníku, a nepospíšil si domů před setměním, jako kdyby zapomněl, jak je těžké, byť vbrýlích, balancovat na zkřivených obrubnících.
Navíc se zdržel vdavu čumilů očekávajících příjezd sanitky – uličníci hodili nějaké ženě pod nohy petardu, nejspíš slaboučkou, ale žena omdlela a spadla do bláta.
Avgust Maj - překrásný čistý první sníh
raděj bys mi měl zočí zmizet,
překrásný, čistý první sněhu.
dívám se zokna, koukám vtelevizi
na tuhle kalamitnou zimní něhu.
Avgust Maj - Pomodlím se za svýho vraha
Pomodlím se za svýho vraha sám.
Neví, chudák, na koho zvednul ruku,
Odpouštět nepospíchám, jen ať Pán
Pošle tu kurvu na pekelný muka.
Avgust Maj - Paříž
Sklízí Paříž
Pole Elysejská,
Tisíc květin –
Barevných ohňů –
Tajemství divokých hus
Obloha je vzáří krásná – průzračná, křehce modrá, loučivě klidná.
Podívej, tamhle táhne hejno divokých hus. Letí vznešeně a vnaprostém mlčení.
Proč mlčí.
podívej: slunce zapadá
podívej: slunce zapadá
na kamení
osypala se semena
zlatavýmpískem
a pěna, pěna…
o jeden úsvit obzor je širší
a o jeden západ užší
most přes moře
černé jako noc
...ruku napřahá poslední...
Mlha se řítí na chodník.
Den jí nastavuje záda.
Já nastavuji krk: ruku napřahá
poslední letní verš.
Avgust Maj - Sněžná kráva (úryvek)
Navíc se Admirál zdržel vdavu čumilů očekávajících příjezd sanitky – uličníci hodili nějaké ženě pod nohy petardu, nejspíš slaboučkou, ale žena omdlela a spadla do bláta. Vdavu se hádali, kdy přijede doktor a co vlastně tý ženský je – něco se srdcem nebo co, ale opilá asi nebude. Možná se jen lekla – vypadá slušně a při těle.
V závějích mě ponech
V závějích snových mdlob
Mě ponech bez rukou, bez nohou, beze slov,
Neházej hrstmi liščí listí,
Neduj, nevyj, nehal do kožešin zápěstí
Poezie...
obrysy pouhým světlem naznačila,
zbavila báseň marných linek slov
a zůstala jen báseň.
Utři jen krev
Nechci, abys mě miloval.
Utři jen krev ze rtů,
Které si troufly zmínit se o lásce.
Tak promiň
Zamrzly oči hrdlo zkamenělo vzpomínka na polibek loňský tuhne vkoutku rtů jak mrtvá kočka vkoutě opuštěného nádraží nesmyslně modrá dlažba bolí tě to, miláčku. Tak promiň.
Smrt v letním kině
Lásky přízrak
bez barvy, vůně, chuti
tebou prochází.
Rozkmitábuňky
Avgust Maj - O soli
"Poezie udělá slanou sůl,
když sůl přestane být slanou".
Když slyšíš
Když slyšíš pláč,
Pak někdo někde pláče.
Prázdno kolem
Je pouze prostor vykreslený bolem
Nezavadím
Zatínám levou ruku vpěst
Zatínám pravou
Jsem hrad a tvrz
Propouštím skrz
Avgust Maj - Nedočkalo se deště
Nedočkalo se deště,
Shořelo
Na zuřivém slunci
Sláskou spletené býlí
Avgust Maj - Žebra dní
Žebra dní –
kolik bylo Ev.
Přes život – pražců žebřík,
a není pro mě
Avgust Maj - Dvě bílé plachty
Dvě bílé plachty
Blankyt vlny moře
Dvě bílá oblaka
a nebe modrý jas.
Na popel
Ani hřměním neděsí mě bouřka,
Ani větru nárazem náhlým -
Blesky tichým a studeným ohněm
Déšť můj spalují na popel
Chyba
Mnich v cele opisoval Knihu.
Kapka potu se sesunula
Na oční víčko -
Svět se hodně změnil.
Poztrácel dopisy
Poztrácel jsem tvé dopisy
Po chodnících jsem je roztrousil
Ptáci je čtou jak ranní noviny
Hodně narychlo a nepozorně
Vítězství
Ustaly výbuchy a střelba.
Všude ticho.
Ohniště zhasla.
Pach odvahy a krve štípe v nozdrách.
Nesahej mi na básně, lásko
Žij ve mně, miluj mě až hrůza,
Peč ocelový chléb v mé výhni,
Sceď všechnu krev do měchů z kůže,
Plající pochodní mě zdvihni.
Ruka ve vlnách
Řekla mi: „Na. “
A já nevzal.
Pak litoval.
Stál jsem u skal.
Dotknout se
V kovu či skle,
Něžně či zle,
Nocí či dnem,
Bděním či snem,
Sevření
Sevření zdola až ke konečkům vlasů.
Stisk tak silný, až hučí v uších.
Žíly se kroutí pod kůží,
Žíly jako klubko hadů
Na druhém břehu
Jsem most,
A ty jsi potok,
A láska je ten šípek,
Co kvete na kopci na druhém břehu.
To i ono
Jsem zlá i hodná,
Macecha i matka.
Zvu tě na hody,
Ty však držíš půst.
Tam, kde končí slova
Tam, kde končí slova,
Začíná dění.
Chráním si zápěstí
Před pouty polibků.
Otoč tvář
Jsem tady.
Otoč ke mně tvář.
Jdu si pro trochu světla,
Ne pro svatozář.
Jsem ve válce
Jsem ve válce
S nejkřehčí z křehkých,
Snejmilejší zmilých,
S nejlíbeznější z líbezných,
Zeptám se
Poslední letní déšť
Mně ohmatává prsty.
Dotýká se mých vlasů, tváří, rukou.
Až stím bude hotov,
Sráz
Sráz - tak krásně vysoký a tak krutě strmý.
Udělej krok a doufej
Vpravdivost rčení „Láska dává křídla“.
Láska je voda
Láska je voda –
Je vnás, je mimo nás,
Prší na nás a hasí naši žízeň.
Brodíme se vní,
Voces del Tango
Voces del Tango (Mujer)
Zočí do očí
Srdce proti srdci
Levou na rameno
Mříže
Mříže ze všech stran se pomalu a tiše přiblizují
Až celá já se stanu jednou z nich
A konečně uvězním sama sebe.
Chci vědět
Chci vědět,
Jak daleko tvá paměť sahá,
Jak vysoko se povznesla tvá mysl
A jak hluboko klesla tvá morálka.
Otisk
Otisk tvého těla vpísku
Otisk utrpení
Které se vznášelo
Vprázdnotě samoty
Courage!
Mám strach a couvám ztebe ven
Už skoro vtobě ani nejsem.
Ta něžná mrcha ale dýchne mi na tvář:
„Courage, ma chère, courage. “
Nástroj
Hudba mých slov
Snaží se v tobě najít vhodný nástroj.
Klavír se rozbil, klarinet jsi prodal,
Na houslích praskla struna.
Sleduj nit
Zkus sledovat nit slov a citů,
Co předou tlapky někde v dáli.
Piknik u Pramene - v pažitu
Prostřeme ubrus našich žalů.
Za úsvitu
Mé snění bloudí mezí prsty stromů
Zůstanou omotané smutkem
Jako tvé ruce mými vlasy
Za úsvitu
Jsem tady
Jsem tady.
Na nohou mám okovy,
Na rukou pouta,
Na ramenou křídla
Vstupuji
Vstupuji do tvého těla
Jednou slaně, podruhé sladce,
Občas trochu zhořka.
Pozvolna, zlehka a opatrně.