Pan profesor

MOUDIVLÁČKU, děkuji za zastavení a laskavé zhodnocení u mých čtyř povídek.

zvedavec, děkuji jak za pana profesora, tak Printa. Být zlým, to už chce náturu, být škodolibým je už součástí vybavení mnohých z  nás, ale toužení po lásce, po uznání, vlastním místě v tomto světěje něco, co potkalo i nejhorší vrahy. Jen je často škoda, že lásku, uznání a místo na světě často, aniž domýšlíme důsledků, jiným upíráme a pak se nestačíme divit.

:) oslovilo ma to!

svet je plný odmietania, kritiky a hľadania zlého, ale to nás lepšími neurobí, naopak, takú silu má to, čo si Ty spoznal vo svojom profesorovi, ktorého si navštevoval do staroby

(aj to sa ma dotklo; tiež som si vybudovala vzťah so svojou učiteľkou z prvej triedy základnej školy tak silný, že som ju navštevovala až takmer do smrti, ešte aj s deťmi -  a to ma učila len pol roka, potom už išla do dôchodku)

samozrejme, že všetci ľudia majú svoje chyby, a dokonca, aj ich silné stránky niekto iný môže vnímať ako chyby

Ten, kto hľadá hlavne tie chyby, tak ich nájde, ale premieňa nás hlavne nachádzanie toho dobra v ľuďoch (sebakriticky si uvedomujem, že to platí aj na mňa)

A premieňa to nielen nás, ale aj tých druhých (pozitívne), ak vidíme ich hodnotu

a2a2a - i kdyby tomu tak bylo, už jen to chtění o něčem svědčí. Děkuju a mrzí mne, že zde máš relativně málo děl.

Milá Irenko, děkuji, někdy je to tak, že to, co napíšeme, nesvěčí až tolik o nás jako o tom, jakými bychom chtěli být.

Tady se podepisuju pod Oldjerryho názor. Mám za to, že tvé lidství, jakož i muže s kouzelným jménem Peregrin, je vskutku mimořádné, a od toho se odvíjí kvalita tvých děl.

Byla radost číst, a při tom jsem zazvzpomínala na svoji paní učitelku z první třídy, která mi, jako neškolkovému děcku hlídanému hodnou "babičkou Beruškou" pomohla se začleněním do školy.

nooo, tak ten kilometr vespod číst nebudu... a dílo... takovej obrázek malovanej... :) *

Nemám důvod ti lichotit. Neznáme se. Jen tolik : čtu si tu už čtyři měsíce - no, není to moc dlouho - něco jsem už přečetl, ale žádné dílo - jako celek - mne ještě tak nevzalo, jako to tvoje. Neumím závidět, ale kdybych to uměl, záviděl bych tobě. Tvé práce mají mimořádně velký lidský rozměr a úspornými prostředky vyjadřují mnoho. Působí dojmem, že je píšeš s obrovskou lehkostí, jak jsou přirozené. Tento příběh je toho snad nejdokonalejším důkazem. Děkuji ti, tohle mne fakt ! obohatilo. T*

nemam slov*

no to je asi fakt, Pražáky by to asi moc nevzalo:-)))

nádhera...tip mě to teda vzalo zase až moc :-)))

Vidíš, pan profesor byl Valach, tak asi proto. Děkuju, tady dvakrát i za pana profesora.

tohle mne nebere

Dokonolost, přeslazenost...slova, se kterými se v kritkách setkávám a kroutím hlavou. Vždyť je to lidičky v kategorii "nezařazená díla" Máme právo soudit autora za jeho pocity a vzpomínky, velmi hezky literárně zpracované? Myslím, že ne. Mám dojem, že že dnes neumíme na díle hledat pozitivní věci, i kdybych jich bylo sto, ale jakmile je jedna negativní, "ejhle, hurá, ptáčkovi to vytmavíme" Mě to osobně připadá jako vzpomínky, tu přece podáváme tak, jak to cítíme, zvláště, když máme úctu k člověkovi a vážíme si ho. I kdyby měl tenkrát nějaké negativní vlastnosti, vše smaže čas. Tohle byl pana profesora potěšilo, víc jak zlaté vysvědčení. Na druhé straně, vyvolá-li dílo diskusi, je lepší, než aby zůstalo nepovšimnuto.Pan profesor by byl hrdý, že se o něj dokážeš tak virtuálně prát. TIP a klub .

Nečetla jsem diskuzi, či-li píšu jen svůj dojem, tak jak jsem ho vstřabala, mohu přidat i zážitek s Tvé vlastní interpretace...a tak říkám, teda píšu...krása, cit, úcta...to vše je v tom...a hlavně srdce...žádná velká slova a přece bije mezi řádky*

Děkuji, já dobře vím, že mne rozmazlujete, ale i tak, dík

Přes těch spoustu sáhodlouhých příspěvků se nemůžu dostat ke kritice.. :-) Pan profesor mě chytá za srdce, přiznám se, že konec s práskajícími dveřmi je dokonalý. Možná mi to připomíná jiný pohřeb, na němž jsem byla, a tam takto ty dveře vrzaly... Musím dát jedině tip

Havranka5 : Tahat politiku k dílku a citu podaném v díle "Profesor", je nemístné, ačkoliv Tvoje přesvědčení a "(ne)nadšení" pro sebe sama? chápu .) Jestli můžu : Mě je jedno, jestli je někdo lyrykovec, chroustovec, nebo co Vám to tu všechno leze .), já sem nechodim hrát si na politika, kritika, intelektuála, acomyvsichnivimecovubecjeste. Je mi to fuk, odprošťuji se zde od takových věcí. Snad jen - S tím, co jsi napsala, by se dalo souhlasit. Ale za předpokladu, že bych abstraktně odštípl tu pojistku, kterou si sama v sobě držíš (to tvoje "zde nemístně PŘESLAZENÉ kritizování :o) ) a propustila na chvilku uzdu tomu LIDSTVÍ v sobě, které , veřím, v sobě opravdu máš. Protože člověk , který je schopen podat takovu kritku (rozuměj kritiku v duchu, v jaké jsi to podala Ty), musí být nesmírně vnímavý, a o to víc vnímavější, když se snaží třídit lidskost od "kritičnosti". Sama v sobě jsi pak (nám se to jeví jako v nejskrytější hloubi duše - resp. asi "jen" mě) jen terčem pro to, aby tě lidskost zasáhla sama. Protože právě z TÉ LIDSKOSTI ROSTE TVOJE TOUHA KRITIZOVAT a uvádět věci na "pravou míru" .) A právě proto bych tě zdě požádal o odproštění o té tvojí nemístné výchovy, co máš od Písmaka, o návrat ke Tvému vnitřnímu lidství a o pozastavení nad dílkem pana a2a2a ... Stejně jako jsem to udělal já, a nebo jestli chceš, udělej to po svém, ale ne podle výchovy z písmáka. To je děcké, ne? Ačkoli to velmi hezky zabaluješ do trapných intelektuálních :o) slovních spojení. A co z toho? Já vyzdvihuji a2a2aovi :o)) pocity, které se nám tu nezdráhal sdělit a je mi jedno, jestli tam dal vrátka, co nebyla zavřená, Alici, Zlaté vysvědčení ... vždyť to je právě ta lidskost ! Mít to tak propojená, v jeden celek. Neni to přeslazený, ani kousek, ani sladký to neni, je to LIDSKÝ (i když vím, že o lidskosti by se dalo napsat i to "ošklivý"). Ale dostavu Vás na to (směju se slovu Dostanu), že vy moc dobře víte o čem mluvím :o) Dobrej alibismus, co? A koho to zajímá? nebudu si kazit DOJEM z dílka a nechám se jí unést. Už jen PROTO,jaká že to doba DNESKA VLASTNĚ JE (těžko říct, jestli horší či lepší než za Pana Profesora ... ale vy mi stejně rozumíte, dobrej alibismus, co?) havranko, tak si sbal tu svojí kritiku, stejně tak mluvím i k Pozorovateli ... podotýkám, že jim rozumím, vím, jak to myslí. Ale více se přikláním k té straně "opačné". Tam je mi lépe a tam budu, a nebudu si tu hrát na véčka, kamaradschofty, kvéčka, céčka, íčka, blbečka a ovladač od Tv. Už "jen" z úcty k člověka samému (který mají jistě i kritici!! a jakou!) právě pro svou kritiku, ta je správná. Ale někdy by se měli poklonit (aspon sami v sobě, a to je prave to, v co verim, ze mistni kritici , udelali) Jináč to nejsou pro mě kritici, ale ... asi taky lidi .) hezký den všem a díky za dočteníčko, a díky a2a2a ps: nejsem si zcela jist, zda jsem to sem už neposílal, zda to nebylo smazáno. Pakliže ano, omouvám se.

aymi: já už se k tomu vracet nebudu jen si myslim, že kritik by byl kritičtější, o lidskosti je to zas věc jiná

ha, konsensus .)

krásné, jelikož jsem taky učitel, bere mě to o to víc

děkuji pěkně, také jsem pracoval asi 19 let jako vychovatel a učitel

Vychytrale a zručně psychologicky napsaná citovka. Na školu po letech vzpomíná každá rád, na většinu učitelů rovněž (i když je třeba tehdy nesnášel). Tipuju tržní zisk tak 15 bodů + 2 výběry K tomu módní antikomunistická vložka (napsal pan profesor, jak tatíček masaryk s kultem osobnosti v českých zemích rozsáhlejším než KG se stalinem dohromady, nechával se slovy "ulice mi nebude rozkazovat" střílet četnictvo salvami do hladovějících dělníků i jejich dětí? Nebo jak platil z peněz republiky ty nejhorší nájemné vrahy (plánovaný atentát na Lenina) a loupeživé žoldáky (legionářské důstojnictvo) ? ... asi ne, že..) přírůstek díky vládnoucí a neustále dokola rozdmychávané primitivní antikomunistické hysterii cca 10 tipů + výběr Kostelíček na konci nadhazuje přítomným věřícím v absurditu zasebevraždění nesmrtelné třetiny trojboha jako vykoupení lidstva z jeho budoucích "hříchů", že ctihodný pán profesor byl řádný věřící a tudíž jejich člověk - souvěrec. odhaduji dalších 8 tipů + výběr Manželská věrnost - vodění se za ruku - také chytrý tah - osloví zvláště ženy a dívky. kamaradšoft cca 10tipů + 2 výběry zbytek za vytříbený sloh a přiměřenou délku. Kdyby jsi to napsal z pohledu děvčete, školačky, zamilované platonicky do pana učitele, vpravil bys do toho špetku nedostižného, o to však víc vášnivého sexu (Písmáctvo bývává dost nadržené a chtivé, i když to popírá) nebo aspoň horké touhy z dívčího pokoje (ovšem rafinovaně, aby tě pokrytecky nenařkli z tzv. "pornografie") chytil bys dalších patnáct, možná dvacet tipů navíc. To je holt ta tržní ekonomika Písmácké tvorby. Kdepak, ztrapňovat se vysilujícím psaním hodnotnější a přemýšlivé, obtížněji pochopitelné prozaické tvorby... životaschopnější a efektivnější je nastudovat pár kapitol z psychologie a poté v promyšleném plánu chrlit smsky a citovky drnkající na archetypy. Prubla jsem to pod svým Losím alternickem, a věru to funguje: Za obdobně psychologicky, za půl hoďky napsané dílko, se Losí octla za týden v absolutně nejtipovanějších... :-)) A teď když jsem tě nejspíš nakrkla k nepříčetnosti svou rádoby bezcitností, poznamenávám, že k psaní takovýchto tvrdých kritik pod slavnými, mě vychovalo za pár měsíců Písmácké prostředí. Jsem přeci krkavka mrchožroutka :-)

Zde mohu poděkovat za čas, žel bohu nic, víc. Opoměla jsi pouze jedinou podstatnou věc, že jsem to napsal z přesvědčení a úcty k tomu člověku a tvé odůvodnění už je naštěstí jen tvé. Za pravdu mi dala většina zdejších kritik, která nemá potřebu spekulovat. Už jen ta kategorie a taky se mi stává, že podle sebe soudím jiné. Ale díky té tvé poslední větě v kritice ti zase musím odpustit a v podstatě je dobře takto provokovat. Ale už jsem se v předcházejících kritikách navysvětloval dost. A v kamarádšoftech zde nejsem až tak velký přeborník. Ale vlastně díky.

avi pto Havranku5

Ale neopoměla. I když to tak na první pohled třeba vypadá. Četla jsem i dál v tvé tvorbě, hlavně kritiky. Už pár měsíců se snažím pochopit, proč ubohá smska známého autora tu má desítky tipů a jí o mnoho řádů ve zveršování i obsahu přesahující hodnotná báseň jiného, neznámého autora, nebo autora psance, nedostane ani desetinu ocenění. Tím to nemyslím osobně ve vztahu k sobě (Já básničky nepíšu už pět let, tedy vyjma občasných legrácek pod díly a nikdy jsem je vlastně psát ani neuměla). Tipuju, že kdybys napsal báseň o dvou slovech: Jedno "naserte" a druhé "si", dostal bys třicet tipů a čtyři výběry. a padesátku pochvalných kritik. Ono tvrdit, že nejde o tipy, čtenost, Qéčka a véčka a jánevímcoještě si Lyryk a jeho sbor vyšší šlechty [kritiků] vymyslí za řády na hrudě vyvolených, je jako říkat, že v lásce nejde o krásu a milování. Navíc tipy jsou zde jedinou cestou k pouhému přežití díla a tím i autora. Autor je chtě nechtě nucen psát tak, aby přežil, tudíž, aby byl tipován. jednou jedinkrát se v začátcích dotkneš tabu, víry nebo celebrity, postavíš se proti proudu běžícího stáda a jseš napořád out. Viz kupř. moje Skautská hra na šest. Škoda, že jsi víc nevěnoval pozornost konci předposlední věty mé kritiky. I když, moje lovčí hra "týdně jednoho kritika" , která vznikla inspirací chroustjazzovy honitby "denně jednoho redaktora" kterou Lyrča ihned obrátil v hru "denně zablokovat pět oponentů" a první bude tentokrát chroust.. mě už přestává bavit, anžto Lyrčovi [kritici] - produkty to Lyrycké normalizace snad kromě Miroslawka nestojí za vyplýtvaný čas a střelivo. A to, co jsem našla náhodou v klubu Kotelna, samo o sobě varuje a říká, že nemá smyslu opakovat stejné pochody pořád dokola) No, jeden parádní a závratně rychlý tipovací orgasmus jsem si prožila pod Losím alternickem, po dalších zatím netoužím. Jen mě pokaždé naštve to pokřivené tipovací měřítko. Ty jseš tu hezký příklad takového Písmáckého slušňáčka, vždy učesaného a nažehleného hýčkaného jedničkáře, co dělá radost třídě a hlavně paním učitelkám, nikdy nemluví sprostě, nemá na dně školní brašničky schovaný prak na kočičky a jiné cíle, nešahá holkám za tričko ni pod sukýnky, a je stavěn všem za vzor.

Ditko, skoro tě mám za to, co jsi napsala, rád, skoro jistě. Já s tebou vřele souhlasím s tím tipováním a večkováním a qčkováním, pokud jsem dělal ještě redaktora, tak jsem to měl v programovém prohlášení - zrušení těchto atributů, které křiví. A jinak, jsem slušný, mám na to léta, překvapivě mnoho let a považuji to za svou přednost. Ostatně ty jsi taky slušná, alespoň vůči mně. A něco mi v pozadí říká, to víš, mám ty kapitoly z psychologie, že to myslíš poctivě, já dodávám, že jsi limitována přirozeně věkem a zkušeností jako já senilitou a zkušeností. No a zkus si přečíst moji poslední báseň - a třeba změníš názor a lépe mne pochopíš. A taky jsem zde přestal publikovat. A v době, kdy jsem se stal tady vzorňáskem, jsem osobně nikoho neznal, nikdy jsem nebyl na žádném srazu a prvních a zatím poslední 4 auory jsem poznal až v únoru t.r. To jen ke kamarádšoftu. A poslal jsem určitě aspoň stovku záporných, ale slušných kritik, když je víc přísná, zásadně ji posílám soukromě. A nepřátel tu mám víc než dost, právě proto, že si myslí, podobně jako ty, že mám něco zadarmo. Teď utíkám do práce, ale večer budu zase na netu. A věř mi, nejsem stavěn všem za vzor.

Druhý den "hltám" Písmáká a hledám kde začít. Narazila jsem na Vauda...výborný, všimla jsem si, že jsi byl mezi kritiky a tak jsem u Tebe...zírám! Myslím, že mne brzy budou bolet oči od zářící obrazovky...Jak vás mám všechny stihnout?

Neděkuj Ty mě, děkuji já Tobě, že takové věci tvoříš.

Kdyby to dotyčný kantor četl, kam by si asi stoupl, aby zakryl své slzy?

Anginko, chci ti poděkovat a snad se nebudeš zlobit, že najednou, přestože jsem si všiml, že jsi věnovala svou pozornost celé řadě mých věcí a k tomu mne ještě i pochválila. Když někdo čte najednou či pravidelně věci kohokoliv, pak je to samo o sobě vyznamenání. Moc děkuji.

Přečetla jsem si poctivě kritiky.Nevím, proč by v každém dílku mělo být obsaženo nějaké to zlo a pokud není, tak je to ohodnoceno jako nereálné a přeslazené. Tak nějak se mi zdá, že když má někdo sám máslo na hlavě, tak nesnese, aby snad nějaký člověk byl téměř bez chyb. Ale chápu to, své vlastní chyby bychom rádi projektovali někam jinam a je zažité, když by snad někdo měl být bezchybný, ihned se na něj tak nějak vrhneme, neb nám nejde do hlavy, že by takový člověk mohl vůbec existovat. Ale takoví lidé existují, ač je to k nevíře, znám takové, není jich mnoho a zůstávám stát v úžasu a s malinkatou závistí v srdci. Takže končím jakýmsi krédem: Když my nejsme dokonalí, ani nikdo jiný nebude a basta!!!! Za povídku T

MARKEL., mnohokrát děkuji, jistě jsme lidé chybující, ale jak říkáš, je zcestné lidem, které máme rádi či si jich vážíme říkat, jsi dobrý, ale ... Važme si toho, že dobrota převažuje, budeme-lichtít vše, nebudeme mít nic. děkuju.

t, taky mám takového pana profesora

Cray, děkuji i za dvojroli. Pan profesor je pro mne nedostižný příklad. Je mrtvý již asi 8 let, ale několikrát do týdne si na něj vzpomenu a často mne usměrňuje.

není nedostižných příkladů, a2a2a...pokud Ti někdo do srdce vloží krásu, dal kus sebe a usmíval by se, kdyby tušil, že to krásný rozdáváš dál....nedostižný příklad je něco, co nezískáš...Ty něco máš...a není toho málo.... :-)

*

Chtela jsem napsat neco o posledni rade, ale koukam, ze uz v ni neni misto :-) *!

Elyn, Fouckaulte, Terpsichore - děkuju Elyn, v diskusi pod vzpomínkou chtěli někteří po mně, abych nalezl i špatnou stránku na panu profesorovi. Určitě nechápeme ani ty, ani já, proč jim to tak schází. Občas argumentuji Babičkou B. Němcové. Dlouhý román, spousta postav a všechny milé.

moc pěkné :-)*

milá vzpomínka *

Přirozeně vznešená povídka. Dojala.t.

přidávám se.....četla jsem vícekrát už, ale nějak jsem neto..:))...t

Lotoska, Kolouch, Zbora,Big_George ,dadík děkuju Vám K poznámkám B_G : Souhlasím s tím, že chyby budu popisovat tehdy, až budu mít o nich proč psát. Já pana profesora nehodnotím jako komplexní osobnost, ani nemohu a ani bych si to nedovolil. Byl to nejlepší učitel mého života a nelhal jsem. Občas se setkávám s výhradou, že píšu sladce. Nepíšu. Může se to tak jevit, ale nelžu, mám své postavy, do značné míry skutečné, rád, ukazuji je tak, jak se chtějí prezentovat. Ani jedna z nich není zlá, není tedy proč na nich hledat něco, co vzhledem k popisovaným situacím nemá význam.

zapomenul jsem ke svému poděkování avizovat, napravuji

nedivím se, že máš tak krásnou duši, když ji pomáhali formovat krásní lidé...tichounce se jen přidám do řady těch vzadu a děkuju... ****

Původní text je jak tichá tůň. A pak ta diskuse jako vodopád ztrácející se v písku... Vždycky si říkám, že pravda je důležitější než literatura. Jenomže člověk se k té skutečné životní pravdě dostane taktak u sebe - a u druhých těžko, většinou vůbec. Pokud literatura chce být zkoumáním a hledáním pravdy nebo aspoň reportážním zachycením povrchu pravdy, sem s ní. Moc rád jsem si ten text přečetl. Když tohle píšu, mám před sebou kupodivu namísto toho starého pána, kterého blíže neznám, představu té naštěstí z malého dvorečku blízkých známých do živé literatury vystoupivší Květy Legátové - myslím, že může být tomu tvému profesorovi dost podobná. Nechci ti radit ani poučovat, jenom co by mne zajímalo ještě víc, pokud bys do toho měl chuť: Vzpomínka na někoho je pěkná a potřebná. Ale ještě důsažnější (i vůči tomu člověku) je snažit se ho pochopit jako celistvou osobnost a zprostředkovat to pochopení. Co, proč, jak - příklad skutečně dobré reálné životní cesty je zoufale potřebná záležitost. Nikoliv fabulace z nějakých chabých znalostí životních osudů, ale tázání dovnitř, hledání rozcestí a voleb... Nemá každý možnost se potkat se vzácnými lidmi tak, aby o nich mohl přemýšlet a nebyla to čirá fabulace... Zaujal jsi mne, přečetl jsem si tři texty a budu tě sledovat, proč píšeš a k čemu dojdeš. *

Děkuji za návštěvu. Text, o kterém píšeš, je vzpomínkou. Mohu s tebou souhlasit, že by si zasloužil rozpracování, ale pak jinde než zde na obrazovce, poněvadž ta má své zákonitosti. Těm, v zájmu toho, aby si zde lidé byli ochotni číst a přijali alespoň podstatnou část mých sdělení, se podřizuji a spoléhám ( a myslím právem ) na přirozený lidský intelekt. Píšu proto, protože se chci těšit z vlastního úspěchu. Ten úspěch opírám o potřebu nestydět se za něj, až vybledne. Vím, co je to pachuť a vím, že mám s ubývajícím věkem větší a větší strach selhávat. To mne ještě nečiní lepším, ale minimálně brzdí být špatným.

Někdy se mi zdá, že se spousta diskuzí zaobírá něčím úplně jiným než by měla. A na tomhle příběhu se mi líbí, že je o člověku, který dával dobro. Umění je podle mě nejen to, jak je věc napsaná, ale i výběr tématu. Tohle téma si zasloužilo zpracování a to zpracování bylo víc než přiměřené. Líbilo se mi, co jsem četl a typuju pro způsob, jakým autor emoce vyvolává, který není na rozdíl od spousty jiných případů samoúčelný. Tip.

mám radost z tvého psaní :-)

Tak jo, necháme toho. Sice jsem se těšila, že se zase s někým konečně pohádám, ale není každý den posvícení. Jenom posledních pár vět: 1. Přestanu rýpat do formy i do obsahu, už jsem k tomu řekla svoje, ale zajímá mě tohle - jaký je smysl takového textu ? Odpovíš mi na to ? 2. "Zkus popřemýšlet také ty, proč tolik lidí ji ocenilo". Ehm ehm. Vážně a zodpovědně jsem popřemýšlela a vychází mi z toho pořád to samé - že ti lidé nehodnotí literární text, ale schopnost toho textu (nebo tebe jako autora) je DOJMOUT. A to už tady něco zavání...- a je to kýč ;o) pozorovatel: Jsem to taky nikomu nevysvětlila, nefandím si.. jen mě mrzí, že už tahle diskuse umřela. Kolik krásných myšlenek bych tady mohla vycintat:)) Cynikové všech zemí, spojte se.

Kurňa, ..... je to doják, ale tak nějak ... nekalkulovanej, to je dobře. Jestli je to celý prauda, tak si ten pán V zaslouží, tu ho máš. P.S. Mrkni na Dead Poets Society, jde o příbuzné téma...

asi jsem fakt cynická, ale tohle mě vůbec-vůbec nebere. aby nedošlo k mýlce: pokud je postava pana profesora reálná, určitě to byl skvělý člověk. o to nic. ale způsob, jakým je to napsaný, je.... řekněme nevhodný. proč je to tak strašlivě přeslazený ? člověk pak už jen čeká na ty křidýlka, co vyraší panu profesorovi ze zad. prostě: ubrat sentimentu, a to výrazně.

V záhlaví je jméno skutečného člověka. Nedovolil bych si napsat něco, co není pravda. Totéž platí o způsobu. Jde o vzpomínku.

nojo.... ale čemu mám dávat tip anebo aspoň kritiku: člověku nebo dílu ? tohle je, pokud si vzpomínám, literární server. vzpomínka hezká, v tom se nehádám, ale jaksi nechápu ten způsob sdělení. a ani ten hromadný postlesk. něco jako "za masové dojmutí aspoň jednou denně"? hm.

zirael: Naprostý souhlas. Napsalas, co já nedokázal vysvětlit ostatnim (moje chyba, vim). Jsem rád, že tu nejsem jedinej...asi cynickej:) a2a2a, omlouvám se, ale musim si tu naposled zasouhlasit se zirael... a taky si mi neodpověděl na mou prosbu (ve zprávě).

kategorie je jasná. A pokud jde o tvůj názor, nezlob se, ale když vezmu do úvahy, že je tam vše pravdivé, pak nevím, co je tam přeslazené. A navíc napsat, že mám hodně ubrat ze sentimentu je prostě v rozporu s faktickým způsobem psaní. Chceš-li, abych se zamyslel, což činím u svých věcí neusále a často se k nim vracím, zkus popřemýšlet také ty, proč tolik lidí ji ocenilo. A dál už toho, prosím, nechme. Nemá to smysl. Nejednou jsem zde kritiku u svých věcí přijal a věci upravil, ale zde ne. Sedí kategorie, druh prózy, fakta vydána zraku těch, co tohoto konkrétního člověka znali a naopak, pojetí, jak jsem vyjádřil tuto vzpomínku za sentimentální nepovažuji, rozhodně ne za příliš. Tipy či kritiku můžeš dávat dílu. Dílo má své zákonitosti. Ale, jak říkám, nechme toho. Lišíme se v názorech, to je normální, třeba se shodneme u něčeho jiného a tobě patří dík za pozornost a každé upřímně míněné slo kritiky.

je to krásná vzpomínka, celé se mi to moc líbilo, je to hezky a citlive napsané......musel to být hodný a milý clovek....TIP

K dílku se vracím, protože mě moc zaujalo (vybavila se mi také vzpomínka na jednoho pana profesora). Pročítám znova a přidávám ještě V

Hezká vzpomínka nejen obsahem - moc se mi líbí závěr, protože dobrá pointa je pro dobrou povídku více než žádoucí :o) Lasy*V

pozorovatel, eště tedy aji já.... noo, co se týká díla..... chápu Tě, že se na to chceš dívat jenom jako na dílo, ale upřímně, v Tobě to nic nevyvolává? Pokud ne, tak je mi Tě líto .... a proč oddělovat čtení od citů? Copak i v pohádkách odděluješ čtení od fantazie? docela smutné, ne?

Moc příjemné čtení! Měl jsem z něj radost a přeji Ti, abys taky jednou pro své žáky (každý máme žáky), něco znamenal.*

Tohle je krásná vzpomínka. Zaujala mě více než (tady tak časté) "dědečkovy chaloupky (kosy, louky atp.)". Když poděkovat, tohle je velmi krásná forma... (četl jsem i diskuzi a .... radši se zdržel hlasování :-) - Ty obhajovat nepotřebuješ). T.

pozorovatel> Je sice pěkný, že tady projevuješ svůj názor, ale nemám nejmenší čas číst celou diskuzi, takže - je v tý diskuzi, na co bych měl reagovat, nebo mi přišlo avi od Tvýho veleboje jen aby ses pochlubil? :-))

i tahle povídka patří mezi skvosty tvé literární tvorby, tip

můžu ještě něco prosím??...... držte všicky klapačky :)))) a nebuďte na sebe nabroušený, já sem si to vyříkala...jste nějaký přecitlivělí takle na podzim :-)))))))))))))))))))))))))) ste mě vážně rozesmáli.... hey sluníčka :)))

Nicollette> Už jsem si říkal, co se tady zase děje - neboj - jsem hodná bytůstka a s pozorovatelem jsem si to taky vyříkal a rozešli jsme se ve vší slušnosti ve všem přátelství - jinak to ani neumím.. :-) Co se podzimu týče - no jo - no :-)

....krása... dávám řízek (tip a avi a klub)

Mě to moc nebavilo. A přeslazený mi to přijde. Pan profesor tu vypadá jako dokonalý člověk bez chyb. Celé se to nese v jednoduchém stylu a výkladu. Vzpomínka je to sice hezká, ale literárně se mi to moc nelíbí.

To je mi líto, když vzpomínáme na člověka, kterého nemůžeme poznat příliš zblízka, ale u kterého převažují pozitivnmí vlastnosti výrazně a tito lidé jsou, tak jako jsou lidé výrazně záporní, pak přirozeně na chyby zapomínáme a já jsem je neměl možnost poznat. Vzpomínka je poděkování a děkovat bylo za co. Když děkujeme, nepřipomínáme chyby a já navíc neměl co připomenout. Literární hodnota je v pravdivosti. Skutečná báseň či próza stejně jako člověk se nepozná podle oblečení, byť stokrát můžeme říkat - šaty dělaj člověka. Nevadí mi tvůj názor, opravdu ne, jen bych se na tvém místě zamyslel, proč je tak poměrně ojedinělý. Pokud by byl výrazně častější, zamyslel bych se já. A ještě něco. Je to vzpomínka, ne vymyšlený útvar. Ale opravdu se nezlobím, i taková výměna názorů přináší zisk. Takže, děkuji.

"Když děkujeme, nepřipomínáme chyby" - je hezký někomu poděkovat, ale to hned neznamená, že budu mlčet o jeho chybách. To nikdy, doufám, dělat nebudu. "iterární hodnota je v pravdivosti." Ono těch hodnot existuje víc a že je příběh pravdivý můžu říct u každý svý druhý povídky... Nevím, jestli mě teď chápeš - jde tu totiž spíš o realičnost postav, příběhu a tak. I věrojatný může být zcela vymyšlený příběh - na tom prostě nezáleží (možná jen autorovi z osobních důvodů). "Nevadí mi tvůj názor, opravdu ne, jen bych se na tvém místě zamyslel, proč je tak poměrně ojedinělý." Ojedinělý není. Já i takový příběhy znám. Mně je vlastně fuk, jak moc je to pravdivý... já to ani vědět nemůžu. Zkrátka a dobře ti tu kritizuju prozaický útvar a nic víc. Podle mě by čtenář neměl podléhat žádným vedlejším vlivům, emocím a soustředit se pouze na dílo samotné. Je mi úplně jedno, jestli to je pravdivá vzpomínka nebo vymyšlený útvar. Ono na tom totiž tolik nezáleží. Záleží na poselství, myšlenkách, moudrech, ponaučeních, osudech, atd. Na tvým díle jsem nenašel mnoho (až na ten povedený konec) zajímavého, obohacujícího, líbivýho. Avi i ostatním, aby se mohli postavit za své tipy, tedy proti mně:))) Třeba mi to vymluvíte...osvětlíte, co pozorovatel nevidí...

V tom to je, že je ti jedno, zda je pravdivá, a když děkujeme, děkujeme za něco, když kritizujeme, je věc druhá. Já jsem děkoval. Měl jsem za co a útvar má kategorii. A literární hodnota ? Odpovídá kategorii.Zda zde vnímáš nějaké poselství ? Já jsem měl tu čest ho vnímat. A tím přeslazeným míníš zmíněné cukroví ?

Mně na pravdivosti příběhu vzhledem k realitě vůbec nezajímá. Mně zajímá vliv díla na čtenáře... zda mu přijde realistický, věrojatný,... K přeslazenýmu jsem se už vyjádřil: "A přeslazený mi to přijde. Pan profesor tu vypadá jako dokonalý člověk bez chyb." Já i při děkování občas zmiňuju chyby, protože právě chyby jsou krásné proto, že uvědoměním si jich, člověk roste. /Jenom doufám, že jsem to napsal srozumitelně.../ Nikde jsem nenapsal, že tu nemáš poselství. Jen jsem napsal, že tu mnoho nevidím.

Myslím, že už jsme si to řekli. Děkuju

Nemáš zač. A já děkuju za diskusi, i když asi nikdo z nás ve svém nepolevil....

"Podle mě by čtenář neměl podléhat žádným vedlejším vlivům, emocím a soustředit se pouze na dílo samotné. " - pozorovatel - soustředím se na dílo samotné tak, že ho prožívám - tudíž spolupracují i emoce v "poděkování" je vyjádřeno - dle mého názoru dostatečně jasně, že se jedná o kladný vztah autora k "hrdinovi" - proč tedy upozorňovat na chyby??? - mluví se tu o VZTAHU bývalého žáka ke svému profesorovi ... to je můj názor, pozorovateli

"Podle mě by čtenář neměl podléhat žádným vedlejším vlivům, emocím a soustředit se pouze na dílo samotné." znamená, že by čtenář neměl číst pod vlivem, že je to něčí pravdivý příběh ze života a tak k němu přistupovat nějak s odstupem či dokonce obdivem. Že prožíváš dílo, je velice dobře. Mně nejde o nezmíněné chyby, ale o obraz dokonalého člověka. Já říkám, že to je jen kus obrazu, že autor není dobrým pozorovatelem a že pan profesor tu je záměrně popsán dokonale kladně. Já tomu zkrátka nevěřim. Nevěřim, že by takový člověk mohl žít. Ale teď už se zahrabávám v jednom bodě mý kritiky, který mi ani moc nevadil... Díky za reakci stromovko:o)

myslim, že souhlasim se stromovkou co se těch emocí týče... a dívat se na něco jako na literární útvar, pořád a pořád, promiň, ale u některejch děl to vážně nejde... to se zamotáš do knihy, do autora, a v tom je to fajn ne?.... neni ten tvuj pohled trochu... pragmatický nebo jak to nazvat?.... A vůbec mi ten člověk nepřišel jako dokonalý, nevim kdes vzal tuhle mylnou domněnku (he:)) ... znala jsem taky jednoho takovýho, starýho pána kterej mi vždycky vyprávěl o válce a kdybych o něm psala, nenapsala bych to jinak. Měl chyby, byl to starý člověk, ale proč... proč to psát?.. tim, že jsem ho měla ráda, jsem se nad ty chyby povznesla... a vlastně co psát?... Jakože neumim to tak vyjádřit, jak bych chtěla, vlastně mam pocit, že sem nevyjádřila vůbec nic, ale...v tomhle se s tebou vůbec neshoduju, pozorovateli... a ani se o tom nechci přít nebo nějak diskutovat...stejně se nepřesvědčíme o svých pravdách...

Proč mě nechcete pochopit... Proč to musim zase opakovat... Ještě jednou: "Podle mě by čtenář neměl podléhat žádným vedlejším vlivům, emocím a soustředit se pouze na dílo samotné." znamená, že by čtenář neměl číst pod vlivem, že je to něčí PRAVDIVÝ PŘÍBĚH ze života a tak k němu přistupovat nějak s odstupem či dokonce obdivem. Že prožíváš dílo, je velice dobře. "A vůbec mi ten člověk nepřišel jako dokonalý, nevim kdes vzal tuhle mylnou domněnku" Kde jsem jí vzal? Vzal jsem jí z výše uvedenýho díla. Kde vidíš nějakou nedokonalost profesora? Vždyť on je jak pohádkový dědeček.... Napsal jsem: "A přeslazený mi to přijde. Pan profesor tu vypadá jako dokonalý člověk bez chyb" a toť vše. A jak už jsem v poslední kritice napsal: "Ale teď už se zahrabávám v jednom bodě mý kritiky, který mi ani moc nevadil..." "Měl chyby, byl to starý člověk, ale proč... proč to psát?.. " Protože takový byl? A já se snažím popsat člověka pravdivě? I chyby se dají krásně napsat... Prosím, čti mé kritiky a ne věty z kritiky... ...asi je už moc pozdě večer... Díky za reakci! Mockrát!

ale houbeles, jenže ty to někdy podáváš dost těžkopádně, abych tomu schválně nerozuměla:))) ...i kdyby ty chyby byly popsány sebekrásněji, na co mi to tam bude?.... každej člověk si snad domyslí sám, že nikdo neni dokonalý...... a ani s tim, že bych se neměla ovlivnit tím, že je to něčí pravdivý příběh, nesouhlasim tak docela ..... prostě ne a ne a ne :)

Poslední kritika: Vůbec mě nechápeš a stále opakuješ to samé. JÁ TĚ NENUTIM, ABYS NA PROFESOROVI NAŠEL CHYBY, pouze jsme odbočili. Mě tvůj osobní vztah k profesorovi vůbec nezajímá! Vůbec. Mě zajímá tvý dílo...! Ale ty jakobys to nechtěl vidět. "Jsi příliš mladý. Až poznáš cenu odpuštění, poznáš že je to výsada králů." - si ze mě děláš srandu, ne?! Vůbec mě neznáš a tohle vyplyvneš... Mrzí mě tvá nechápavost a má neschopnost vysvětlit... Nicollette odpovim zprávou.

Dodám ještě klub....

respektive avi na klub....

i já velmi d.

děkuji za holku z děcáku i pana profesora

:) jo

citlivé věci, ano, nikoliv na efekt je to fajn psát PRO TOHLE - a ne pro to Umění:) tip a dík

Proč jsi to napsal?

Škoda, že tolik lidí není víc.Já jenom doufám, že jednou budu moc napsat něco podobného.Je to krásné...t*

Pane Petře, děkuju

To já dík, že se s námi dělíš o své neobyčejné zážitky.

taky mám jednoho takového PANA profesora...

nepatrný úsměv + obrovský TIP

teda ty to ale umíš! tip a posílám asi padesát avíz aby tohle nezůstalo skryto ostatním

díky za avi... moc pěkné... dostalo mě to... byl by na Tebe určitě hrdý... t*

Děkuji Yossarinovi za trvalou přízeň a dělá mi navíc reklamu, totéž patří i Ktiii. Chci to pak zkopírovat a poslat jeho synům. Víte, když máte někoho rádi jako člověka, píše se vám snadno. A stejně mám pocit, že by to mělo být ještě lepší.

ale houby reklamu, spíš když jsem to offline četl, neměl jsi tu žádné kritiky a to mi přišlo líto, mezitím se to změnilo a lidi tě čtou tak jen pokračuj, je to dobrý, moc dobrý

krásný kontrast mezi detailně popisnou první částí a jen krátce poeticky (opravdovost emoce) načrtnutou druhou částí, v níž celý text vrcholí *T

„dokud si budete umět hrát, bude to s vámi dobré.“ - tohle mě dostalo...a nejen to...má tak zvláštní atmosféru...krásné...t + s dovolením klub

jo, k tobě budu rád chodit. tip

Mám ráda melancholii. A to důstojné stáří ...*

Kupodivu taky. Když slyším melancholickou hudbu, uvědomuji si, že jsem udělal i něco dobrého a měl štěstí na dobré lidi. Děkuju

Díky, za vzpomínku na všechny, kteří za sebou zanechají laskavou stopu... tip

laskavě lidské, moc pěkné *

přidám svůj hlas a tip

děkuju za návštěvu i ocenění vám všem, už proto, že číst prózu přece jen chce i trpělivost

Je na světě pár lidí, kteří takto ovlivní životy mnoha jiných. taky posmrkávám v zadní řadě. :-)

dnes ma to nejak bere ... ;)

.... nádherný..... tip, avi a nej....

Jemně a citlivě zpracované, poutavě napsané - na takové laskavé a moudré lidi zůstávají krásné vzpomínky. Zaujalo mě, že jste darovali panu profesorovi Zlaté vysvědčení, to bylo moc pěkné a nápadité ocenění jeho práce... Výstižný je i závěr povídky. Díky a veliký TIP i pro Tebe

Překrásné. Ten cit ... *v + klub (mohu?)

Velice hezký!

Je mi ctí, opravdu, už za toho skvělého kantora. Děkuju

A vůbec, nebude Ti vadit, když si Tě přidám mezi oblíbené? Píšeš dobře (= citlivě a nikoliv sladce až přeslazeně - a to je umění)

Já jen mohu poděkovat

Ne, to já děkuji.

Já jsem si Tě také zařadila mezi oblíbené, zapomněla jsem Ti to napsat... teď mi to připomněl Dero a já se budu těšit na avízka Tvých nových děl

!!!!! bez komentáře.... *T

Úplně to hladí po duši, že takoví lidé existují. Díky za připomenutí.

Nádherná vzpomínka! *****

Je to krásné..... umíš tak hezky psát o lidech, kteří jsou kolem Tebe.... žasnu.... někdy si to myslím, ale napsat..... byly by to jen hromady nic neříkajících písmenek.... děkuji..... t!!!!

souhlas s Derem, že píšeš dobře........souhlas s ostatními, že tohle je krásný..... souhlas s tebou a tvým světem.....***

Děkuju. Možná víc za mého pana profesora, který učil ve Valašském Meziříčí. Zlaté vysvědčení bylo výsledkem tajného hlasování asi 300 studentů v konkurenci asi 30 učitelů. Jinak pro zajímavost, jeho starší sestra pracovala s dcerou TGM Alicí.

stojím v poslední řadě.. proč.. asi víš. t*