před Dušičkami ...
Koruny stromů
zlatem obtěžkané
Smutno nám bývá
když jde nocí chlad
jednoslabičná
Teď čas je tich a kol je klid
Tak slyš tu zvěst zdob kdy čas byl mlád.
Byl muž, ctný rek
ne stár, spíš mlád jak hoch.
hřejivá a očištěná
Je tak snadné
uklidit stůl
a umýt nádobí
v domě
o přijímání..
Někdy je těžké
uchopit duši
tak křehkou a něžnou
bolavou k zbláznění
noční Prahou
Tajuplné hyeroglify
zašifrované do tajemství noci
Za vlády tmy a snů
stíny jsou vepsány do kůry javorů
Zbylo mi..
Zbylo mi po tobě.
Pár slůvek v básničkách
Pár střípků něhy
Vylhaných. Nevyřčených.
zaříkávání II.
Když den je jenom stínem
noci
bezmocí raněná
do tmy si němě zaříkávám
zaříkávání
strach jako okov
pevná mříž
bojím se bývat na obtíž
zmatená slova
bloudění..
O stěny vlastní hlavy rozervanína klubko smotaníjsme každý v sobě sámA křik je jenom němý pláčVen ostrou hranoudovnitř trnemjenž na kusy tě trháHledáme k sobě klíče zrezivěléA v duši chvěníjak hebká křídla netopýrazahalí ale neutěšídotknou se ale neobejmou
pár pocitů
Ve světě věcí tolik divuplných
Zmatená poztrácená
hledám se za nocí
Nalezená.
lednová
za oknem z průzračného ticharodí se další dennový rok opatrně našlapujenesmělými krůčkytřetího lednového ránamyšlenky bloudí mi hlavourozcuchané
střepinka
Mrazivá nocObloha hvězdami posetáVe střípky ticho rozlámanéProkřehlé prstyŠedý proužek dýmuTma černá tají dechNad ránem v němém smutkuZ nebe se snášejíúlomky křídel labutích
...pohledy
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se vdavu
noční momentka
A někdy se Ti nedostává.
Duše je v kalu utopená
jak kapka na dně láhve vína
Do dlaní bereš rozpačitě
...doteky
Skořápka další ve mně puká
prosévám v hrstech ticho nalezené
O střípky duše poraněná
bezhlese křičí v prostřed noci
půlnoční
v dubnovém dešti
půlnocí hebce sněží
růžové plátky
křehkého ticha
Jak můj moloch ke svému jménu přišel ;)
Taková malá ale ouplně pravdivá pohádka o tom, jak můj moloch ke svému pojmenování přišel :o))
Byla jednou jedna malá knihovnice. A jak známo, všechny knihovnice jsou chudé jak kostelní myši. A pro tuhle malou myšku bylo dlouhá léta slovo p-o-č-í-t-a-č slovem velmi neslušným, ba přímo sprostým. Jenže, cesty osudu jsou spletité a tajemné, a tak jednoho dne naše myška zaslechla jiné slovo, které bylo sice divné, ale zas až tak sprosté se jí nezdálo.
Sháním jednu knížku.. pomůžete?
Lidičkové dobří, právě se mi dostal do ruky úryvek z jedné dětské knížky . a já zjistila - ó běda -že my ji u nás nikde v knihovně nemáme.
A jako správně ulítlá knihovnice jsem nesmírně zatoužila tuhle knížku mít.
autory jsou
Josef Brukner a výtvarník Radek Pilař
do ticha
za slovy stracha za strachem tmaa kdesi v hloubibeze slov srdce obnažené doteky něméa ticho v podotecícha kdesi uvnitřmožná se míjíme uprostřed protínání
a nebo jinak, zkusme, víme-li.
za slovy tichoa dlaně mlčenlivéa kdesi blízkovyřčené věty srdcem utišeným
dokořán očia paprsek světlaa kdesi v dušik obrazům slova tichem očištěná
střepy
svět plný divných očí
na místo kapek do nich strach
a kam se pootočí
v pohledech na vahách
Staccato
v kole se točía loukotě nemáv souzvucích ztracenána dotek němá
ukuté okovysypaná sůlv ráně či v tequilevetknutý kůl
vytěsnit tušení pradávných ranstaccato do krokůza sedm bran
Odstřižená...
. do samotyU plotu pes co do vrat nesmíHyeny kvílí na zápražíBezhlavý vozka přepřaháTisíce očí do klokočí a žádnéz nich se neotočí
. do němotyZapadlý kaštan kdesi v strouzeNa dvoře studna bez ozvěnyBezhlavý vozka vypřaháTisíce rukou sténá mukou a přecse nikam nedotlukou
. do prázdnotyA klubko v mlze zamotanéNa kliku u vrat sedá prachBezhlavý vozka plaví koněTisíce uší bludných duší sirénámzpěvy nepřehluší
Objímání
Paleta barev pod nohami
hřejivý dotek tušení
jasného jako každá prostá věc
Užaslý okamžik nadechnutí
útržky
Vhozena do jiné reality
Útržky opilých slov
nad stolem krouží polapeny
Výkřiky tonoucích
After Stones
Je ve mně ticho
jak v přesýpacích hodinách
Tóny se hlavou toulají
S pláštěnky střásám ulpělé kapky rock`n`rollu
chvilková
Co se to děje
co se to chvěje
kdesi tam uvnitř
v zbořených starých zdech
pochyby
Co zbyde po nás nad ránem
až vše co chceme dostanem.
Jiskřička žhavá z popela
až vyhasne tiše docela.
těžko identifikovatelná
Proč někdy tíha zoufalství
sáhne až na dno
do pekel zloby rozeseté
Rozdáváš rány
po krůčcích
Alespoň trochu
neulpívat
O další malý kousek
pootevřít dlaně
bez názvu
do mých slov ozvěna bezhlesá
okovy bez kovu ukované
na dotek ruky vzdálenost
zrcadla matná podél cest
povzdech
po stěnách
hážu hrách
slova mi schází na úbytě
obloukem zpátky k realitě
Obsedantní blbůstka
Elegantní obsese
s určitostí odnese
vše co právě není vhod:
Čtyři páry starých bot
nevyslovené
Kolikrát jen to dokážeme.
A jestli vůbec,
do čí dlaně.
Zašeptat slova uvnitř skrytá.
pro jedno z mých světýlek
Podivným světem v plynoucím čase
ke křídlům bílým duhový snáší se pel
dotekem mysli posíláš sílu
dlouhá je cesta a tolik směrů v křižovatkách
Stezičky
Kdesi jsou dveře
a cesta kterou tuším
Jen občas mívám
klíče ztrácet sklon
Melancholie
Poránu zraněná realitou
Snovači zosnují předivo křehkých snů
Uvnitř se choulím do klubíčka
pro radost kočkám
před svítáním ...
Po všech svých divných pocitech
kamenem hážu - sama vinna
Učím se obzor neprotínat
temnými kruhy vlastní duše
mezi vodami
takové divné mezičasí
že nemáš čas se zamyslet
A není času k nadechnutí
a není dechu k zastavení
korálky
Po střípcích skládám příběhy
plynoucí kolem bez ustání
tolik jich skrývá každá lidská dlaň
Chci Ti své světy ukázat
hledání
Ustávám ve své zběsilosti
hledat se učímjiný směr
Namísto útěků
nacházím cesty nové
Indispozice
Vědět že JE
a neptat se kým
Doteky mysli nechat tát
Korálky větrem rozfoukané
Totální blbůst aneb LaMouette s vděkem :o)
Na stole mám počítač
málem nevím, co jsem zač
ALÍÍbelí, belí ALÍÍ
klapičky se pomotaly
za svítání ...
na malý střípek zrcátka
píšu si vzkazy vlastní duši
pro případ že bych oněměla
pro případ že bych zapomněla
výkřik
vypnutá. bez hlasu
v samotě sama bez jména
v bludišti zrcadel
prázdnotu tříští ozvěna.
dotek
Dotkni se tiše mého stínu
ukaž mi svoji pravou tvář
hledáme společně svou vinu
svá slova kladem na oltář
o jednom strachu
Pocity
nejistoty
jak hraniční čáry závislosti
Z mysli
Skoropohádka úplněknihovnická
Když zůstanete zticha chvíli,
povím vám, co jste netušili.
Je to moc tajné - však to znáte,
tak pssst, ne že to rozkecáte.
probouzení
Z pupenů čerstvě vylíhnutá
do krásy jako do zelena
A s každým jarem znovu mladá
Působí křehce rozespale
o lítosti
Setřásám pocity viny
zloba jak šupiny rozlámané
vyvrací čelisti z pantů
Na stěny hážu hrách
moje strachy
Bojím se bát se chvíli stranou
bojím se čas mít na vybranou
bojím se projít k sobě branou
Bojím se ze sna procitání
tápání
Otázky v hlavě
bludičky bloudivé
skrz cáry mraků
ztrácí se ze snů klíč
Sakury
Střapeček hebké vůně
co do dlaně se vejde
Růžové klubíčko
jarním sluncem utkané
Pro holčičku s nejkrásnějším úsměvem
Odkud jsi přišla, holčičko.
Máš v srdci touhy malých princů,
sama se touláš po hvězdách
a my jsme ti kdo bloudí
Ulítaváááá :o)))
Co tě to, děvenko, co tě to popadlo
hlavu máš v oblacích, srdce jak kyvadlo
Kolem se vznášejí mýdlový bubliny
skrze něděláváš dlouhej nos na splíny
tápání...
Nejsme tu
jen se nám to zdálo
včera zvečera že chodíme
po okraji propasti
ticho
Básně jsou okna do vzpomínek
němých jak stíny úžasu
Jiskřičky štěstí střípky žalu
tikáním srdce vypráví
Obrázek s vůní pomeranče
Malé sluníčko z mraků se dívá
vykvétá chudobka uprostřed šedi dní
barvy si malíř střádá na paletě
sešit je plný příběhů
...
Za hradbou mlčení
co se to schovává.
Dušičkabázlivá
tichá a bolavá
touhy...
Pár vraních křídel k tlesknutí
tichému jako vyzutí
se ze svých dětských střevíčků
Podzimní večer - a nic víc
sluneční pohlazení
Začínáš se mi zlatit, moje milá,
se sluncem hraješ si na zrcátka
a koketuješ s podzimem
Listovím šumíš, konejšivá,
želví ukolíbavka
O mé hlavě žádný neví
že mou myslí táhnou želvy
Malé stádo želvy sloní
želvím krokem se tam honí
Ještě JE někdo ...
Je někdo, kdo se o mě bojí
a přitom v objetí mi sype do ran sůl
Doteky nedotčené
Slova neslyšená
Ukolébavka pro morče
Moje malá myško,
jestlipak to víš,
že bez tebe na tom světě
bylo by mi tíž
Příchozí a cizinec
PŘÍCHOZÍ A CIZINEC
. Bude to příchozí a cizinec v mých branách a mám chuť mávat rukama a volat - odejdi dřív, než tě poznám, odejdi, než mi zkomplikuješ život, otevřeš jiný svět, protáhneš moje úzké obzory, změníš mé názory, narušíš můj klid,.
Odejdi, dokud jsi cizí a nezasáhne mne tvůj odchod, protože se bojím, že uvidím bídu tvoji, svoji i jejich, že budu trpět, že s tebou budu muset snášet tvoje trápení a tvou bolest, bojím se, že rozšíříš mé srdce a já v něm budu muset udělat místo pro hrůzu světa, pro křik dětí, které neznám a jejichž hlad a samota mě nezajímá.
Cizinče a příchozí, nech mě v mém domě, v mém hradu, je mi tu dobře, mám tu své bezpečí, svůj klid, jsem spokojený.
MEZINÁRODNÍ DEN JEZEVČÍKů
Je to jednoduché. Prostě chcete někomu dát dárek. Ale ten člověk zrovna nemá svátek ani narozeniny, nejsou vánoce, nový rok ani jiný velevýznamný den.
A jsou na světě lidé, kteří se ostýchají a upípají přijmout nějaký dáreček jen tak.
Barvičky
Z plechové krabičky
vyndávám barvičky
Každá jak kamínek
pocitů, vzpomínek
... a vyjít z temnoty srdce
Úzkost a strach mě roztíná
ta divnotemná hladina
je mému srdci blíž a blíž
A myšlenky jsou na obtíž
bludné kruhy
Proč oči klopit
chce se mi opít
Hnána jak bičem
chce se mi křičet
klementinská deprese
Knihovníků plný dům
dávno ztratili se snům
které je často za svítání
dál odváděly od poznání
večerní obloha
Když večer se stmívá
má hvězdička milá
se na mě hezky usmívá
Ale někdy když spinká
Drakobijce
Je z pohádky či odkud přišel znenadání.
Prý hlavy stíná sedmihlavé sani
Má těžkou zbroj a pevný meč
Teď kvůli Tobě dá se v seč
Kocouří blues
Kočičí tlapky
ostrými drápky
po duši hladí
Na cestě Někam
pohlazení od klasika
Vladimír Holan
"Děvenko, básník býti,
toť jako socha stát,
v dešti a krupobití
mašinkou do Ostravy
Po kolejích vláček supí
před kupé se davy kupí
Paní s nůší v němém žasu
hledí tiše na tu krásu
pohlazení
Dotýkám se stromů
zlátnoucího listí
podzimní tón zvonů
moji duši čistí
Moje smutky
Jako hadi se tu plazí
myšlenky - mí sebevrazi
Bolavá a v sebeklamu t
ebe klamu kosti lámu
Karlovu mostu a všem toulavým kočkám
Ref. :
Procházím ulicí a míjím cizí tváře
střádám si pohledy
jak listy do herbáře
Úlet / nikoli však slepičí /
Letím z kůže to se může
každému z vás přihodit
trochu stranou rozervanou
do koše se vyhodit
Podzimní příběh
Je chladný říjen. Ledový vichr celý den prohání po obloze mohutné nacucané mraky. Lidé na ulici se choulí do kabátů. Rychlými kroky měří dláždění chodníků v touze být co nejdříve někde v teple.
Opsáno z Pratchetta pro Rivku
Terry Pratchett: Úžasná zeměplocha
(O) Knihovník chvilku promýšlel celou situaci. Takže. trpaslík a troll. Oběma těmto drujům dával přednost před lidmi.
cesta
Nebýt ovce, být svým pánem
odhodlání s každým ránem
Jako ryby plynem v řece
zmatené a šťastné přece
Myší písnička
Ref. :
Žila a byla maličká myš
možná se zrodila moudrosti blíž
Chuděra netuší, kde to jen
bolestná
Těhotná žena
na kterou slunce nesvítí
schoulená v šálu
jenž kdysi voněl po kvítí
slova
Tolik prázdných slov
říkáme denně
věty bezesmyslu
květiny bez vůně život bez lásky
babičky
I.
Babičky - věchýtky schoulené
sluníčka na poslední niti života visící
na vratkých nohou
ukolébavka
Kočičích tlapek dlouhý stín
a v kovadlinkách kopretin
usnuli broučci po medu
Líp povědět už nesvedu
pierot
Bílý pierot ztratil se
zabloudil v závějích bílého sněhu
kdo bude místo něj po světě
chodit a rozdávat nazdařbůh něhu .
zmatení
Den se unavil prudce a bezrozmyslu padá noci do klína
Zmatení ptáci hledají útočiště ve věžích chrámů
běsnící lidé v houfu hledají únik z osamění
Myšlenky spletené brodí se mlhou samoty
bolest
Zrcadlo pověz mi
co hledám v vzpomínkách
zrcadlo nevěř mi že málo bolí strach
zrcadlo živé jen z odlesků
zalknutí
Město je po ránu ztracené
zbytky tmy tajemné plíží se podél zdí
lidé jsou němí a hluší
vzduch unikl kamsi v neznámo
sanitka
Ztichlou ulicí líně se vleče vůz rychlé pomoci
s majáčkem do mlhy blikajícím
Kapky deště uhýbají před stěrači
Sanitka pomalu městem se prodírá
stromy
Stromy jak sloupy panteonu
žijí tu s námi naše časy
kořeny v hloubce pamatují věky
větve jsou dlaně rozpřažené k nekonečnu
čas
Budíky plaší smrt
v tikání hodin je naděje
že snad se dožijeme
cosi v nás neslyšně tiká
okouzlení
Nepočítáme svoje lásky
na dny, na týdny, na hodiny
ale na onen prchavý okamžik věčnosti
kdy nás okouzlily .
fantazie
Zrcadlo lidské fantazie se roztříštilo na kusy
Uprostřed střepů malá černá hromádka naděje
Moje sny se utopily moje úsměvy odlétly
moje myšlenky se zcuchaly
bělásci
Běláskům křídla oškubali
na povoz dlouhý naskládali
a na mě všichni žalují
že černou barvou maluji
smrt
Tak daleko je ke smrti
tak často je nám úzko z umírání
tak vzdáleni jsme časem od věčnosti t
ak smrtce z orloje jsme na dosah .
prázdnota
Ve vylidněném městě
stíny se procházejí ulicemi
dlouhou poutí
auta jak ptáci táhnou k dálavám
touha
To není smích
to je jen hrst kamínků hozená proti stěně
To není pláč
to je jen šedý proužek dýmu z cigaret
advent
Na zmrzlých ulicích
smrt číhá z každé kádě
váhy váhavě krčí rameny
budíky bezmocně lomí ručičkama