Písmák Posel smrti VI: Kapitola XXVIII - Legenda
XXVIII - Legenda
Samuel neřekl své milé, že je vážně nemocný a byl rozhodnut nedávat svůj stav jakkoli najevo. Kvečeru druhého dne Samuel a Sakura pomohli Kasumi sbalit věci a připravili kufry. Další den ráno dala Kasumi svému bytu sbohem a společně se Samuelem, Sakurou a Kenjim odcestovala na letiště. Odsud všichni odletěli do Jokohamy, kde Kenji zajistil vůz a dopravil ostatní kvěznici, kde byl držen Kamon Sato.
Posel smrti VI: Kapitola XXVII - Rok Koně
XXVII – Rok Koně
Kasumi, Samuel a Sakura konečně přišli do bytu, kde Kasumi bydlela. Samuel stále svoji milou přidržoval a pomáhal jí držet se ve stoje.
„Ech, au," zasténala Kasumi. „Sice je teprve po poledni, ale já… pro dnešek končím.
Posel smrti VI: Kapitola XXVI - Zúčtování
XXVI - Zúčtování
Obstojně vybavený byt kdesi naokraji Nayora, nevelkého města na severu ostrova Hokkaidó. Větší obytná místnost skuchyňskou linkou, koupelna, dokonce se sprchovým koutem a ložnice. Právě v ložnici na široké posteli ležela žena. Věkem něco málo přes třicet let, černé vlasy, snědá hladká pleť.
Posel smrti VI: Kapitola XXV - Královna bojiště
XXV – Královna bojiště
Vprostorné kanceláři seděl za svým stolem asi padesátiletý muž skrátkými černými, mírně prošedivělými vlasy. Byl oblečen vdrahém černém saku skravatou, což se však kokolnímu strohému a zašlému vybavení budovy moc nehodilo. Ostré rysy, orlí nos, nenávistný pohled a povýšený výraz ve tváři – to je stručný popis muže, o kterém slyšel každý člen Tokijského podsvětí. Tokutaro Watanabe, kdysi neuvěřitelně mocný muž, který rozhodoval o životě a smrti desítek lidí.
Posel smrti VI: Kapitola XXIV - Tah dámou
XXIV – Tah dámou
„Vodit mě za nos ti evidentně problémy nedělá. “ řvala vzteklá Yoon na Akiru. Obě ženy byly vpokoji hotelu Ikebana, ale zatímco skleslá Akira stála u okna a dívala se na ulici, která se pomalu ponořovala do tmy, do ruda rozzuřená Yoon pobíhala po místnosti a čas od času popadla keramickou vázu, či sošku a roztříštila je o zeď.
Akira pokývala hlavou.
Posel smrti VI: Kapitola XXIII - Horko, chlad a pomsta
XXIII – Horko, chlad a pomsta
Když Akira přistála vBangkoku, pronajala si vůz a zamířila do Mueang Tratu, které bylo vzdáleno asi dvě stě padesát kilometrů od hlavního města Thajska směrem na východ. Akira se sice mohla kcíli své cesty dostat přímo letadlem, ale Thajsko měla velice ráda a dlouhá projížďka jí vůbec nevadila, ba naopak. Poslední roky trávila ve městech, nejčastěji pak vTokiu, a i když tam byly městské parky, tak Akiře připadaly příliš uměle a navíc se musela neustále strachovat o svůj život, což jí na klidu nikdy nepřidalo. Ztoho důvodu byla cesta bujnou přírodou napříč Thajskem osvěžující a dodala Akiře alespoň trochu toho klidu do duše, jež se jí vposledních dnech vůbec nedostával.
Posel smrti VI: Kapitola XXI - Ve stínu sestry
XXII – Ve stínu sestry
Sakura ležela na sedačkách, jež byly vtrupu letadla. Jednu nohu měla opřenou o zeď, druhou položenou na zemi, to aby měla stabilitu a nespadla. Pohrávala si se svým nožem. Zkokpitu právě přišel Samuel.
Posel smrti VI: Kapitola XXI - Kálí
XXI - Kálí
Po příjezdu do bývalého Zairu, dnes už Konga, se Samuel držel Akiřiných pokynů a procestoval vesnice, které patřily do oblasti, kde měla údajně operovat Sakura Sato. Neuniklo mu, že země je už takřka v občanské válce a veměstech, kterými projížděl, to bylo jasně patrné. Všude po ulicích se pohybovali po zuby ozbrojení vojáci. Občas zahlédl i džípy skulomety nebo nákladní vozy převážející zbraně a munici.
Posel smrti VI: Kapitola XX - Návrat domů
XX – Návrat domů
Na Black Mirror odezníval podzim a zima klepala na dveře. Většina listí ze stromů již opadala a kraj pomalu usínal. Stále ještě byl listopad, ale za pár dnů již lidé odtrhnou předposlední list na kalendáři, a co nevidět se panství ponoří do sněhové přikrývky. Dny se krátily a noci prodlužovaly a chlad se provrtával pod kůži i za denního světla.
Posel smrti VI: Kapitola XIX - Bod zlomu
XIX – Bod zlomu
Po ulici, na kterou ztěžka dopadají dešťové kapky a tříští se o chladnou zem, běží černovlasá žena. Má na sobě tmavé oblečení a plášť, který je promočený deštěm. Za ní se ozývají vzrušené výkřiky skupinky mužů. Někteří po ženě pálí ze svých zbraní a doufají, že ji konečně zasáhnou.
Posel smrti VI: Kapitola XVIII - Co odvane čas?
XVIII – Co odvane čas.
Samuel Gordon
Všechno je to tak strašně těžké… Dlouhou dobu jsem nevěděl, jestli si na to vůbec někdy zvyknu a teď už vím, že jsem si sice zvyknul, ale nedokážu se stím smířit. Už vím, jak se lidé cítili, když jim jejich blízcí odešli do válek a oni nevěděli, co snimi je. Modlili se kBohu a prosili ho, aby jim jejich milované vrátil, ale kčemu se upírám já.
Posel smrti VI: Kapitola XVII - Procitnutí
XVII - Procitnutí
Parvati se probudila až ráno. Třásla se zimou a od úst jí při výdechu šel chlad. Postavila se a nejprve se rozcvičila podobně jako před začátkem tréninku. Potřebovala se zahřát a dostat do končetin cit.
Posel smrti VI: Kapitola XVI - Snění
XVI – Snění
Už během letu do Tokia si Edward vduchu promýšlel, co bude vhlavním městě Japonska dělat. Bál se toho, že se Anglicky nedomluví a zprvu ho napadlo, že zkusí sehnat tlumočníka. Zároveň ale věděl, že hraje o čas, protože Kasumi sice může být stále vhotelu, ale na jak dlouho. Jakmile ohromné dopravní letadlo společnosti Eur-Asi airways přistálo na letišti Narita, jež leželo u Tokia, ocitl se Edward ve zcela jiném světě.
Posel smrti VI: Kapitola XV - Věčný spánek
XV – Věčný spánek
Nemocniční pokoj sjedinou postelí, na které ležel pětatřicátník sdlouhými černými vlasy a knírkem. Měl zavřené oči a zdálo se, že spí. Připojen byl na přístroje, které kontrolovaly jeho zdravotní stav, a jejich pípání se rozléhalo celým pokojem. Ten nebyl nikterak malý, jak by se mohlo zdát.
Posel smrti VI: Kapitola XIV - Boží mlýny
XIV – Boží mlýny
04:23 – Opuštěný dům
Parvati probudila až silná bolest hlavy. Otevřela oči a okamžitě dostala pěstí do tváře. Zúst jí tekla krev, což jasně cítila.
„Ty černá svině.
Posel smrti VI: Kapitola XIII - Mors certa, hora incerta
XIII – Mors certa, hora incerta
Samuel se probudil časně ráno a okamžitě pospíchal do Parvatina pokoje. Dveře byly pootevřené.
„Mohu dál. “ zeptal se.
Posel smrti VI: Kapitola XII - Dejá vu
XII – Déjá vu
Druhý den ráno Samuel ve svém pokoji krmil Desmonda. Těšilo ho, že se má ksvětu a roste. Přestože to nebylo snadné, pokoušel se zahnat nepříjemné vzpomínky, jež mu přišly na mysl, vždy když sDesmondem byl - vzpomínky na Rachel a Adriana… stále byly příliš živé… Na dveře pokoje někdo zaklepal, Samuel položil chlapce do postýlky a zašel otevřít. Za dveřmi stál Edward a nevypadal vůbec dobře.
Posel smrti VI: Kapitola XI - Spřízněná duše
XI – Spřízněná duše
„Tak vtomhle budeme bydlet. “ ptala se s obavami Parvati, když vstoupila do velkého, avšak značně zaneřáděného domu, jež stál na mýtince uprostřed lesů.
„Jo, Parvi. Uklidíme to tu a bude to obyvatelné,“ odvětil Nicolas.
Posel smrti VI: Kapitola X - Pro mého otce
Nicolas se probral a rozhlédl se po bytě. Zajímalo ho, kde to vlastně je. Poslední, co si pamatoval, bylo, že do Oázy přišla Parvati a od té doby nevěděl vůbec nic, dokonce ani to, o čem se spolu bavili. Nicolas poznal, že je vParvatině bytě, nakonec nebyl tu poprvé.
Posel smrti VI: Kapitola IX - Jako v pohádkách
Vojenská základna u Namibijského hlavního města Windhoek bylo místo, kam Nicolas hned po příletu do Namibie zavítal. Přestože vpřítomnosti takového množství vojáků by se většina lidí cítila nesvá, tak pro Nicolase to neplatilo. Rázným krokem pokračoval kubikacím pro posádku, jakoby přesně věděl, kam jít a tak to vskutku bylo. Nezajímal ho vzruch, který nazákladně panuje.
Posel smrti VI: Kapitola VIII - Vzpomínáme...
Uplynul přesně rok od chvíle, kdy Adrian Gordon zemřel. Přestože jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, byl symbolicky uložen do rakve, jež spočinula vrodinné hrobce Gordonů. Právě zde již jedna rakev se jménem Adriana Gordona kdysi byla, to když Catherin prohlásila, že její syn zahynul. Udělala to proto, aby zpřetrhala veškerá pouta mezi sebou a Adrianem a zajistila mu tak nový život daleko odsud.
Posel smrti VI: Kapitola VI - Z lůna Luny
"Do Cuzka jsme dorazili za svítání. Vcelku bez potíží jsme přemluvili strážné, aby nás vpustili do města. Zřejmě ale nedali ani tak na naše slova jako na skutečnost, že byl se mnou cizinec a údajný posel bohů. Cuzko bylo ohromné město, které překypovalo životem, ale nevypadalo to, že by se moji lidé snažili cokoli podniknout, aby Inku osvobodili.
Posel smrti VI: Kapitola VII - Za zrcadlem
Edward se vrátil na Black Mirror a přivezl ssebou Rosalindu. Na zámku ji představil Samuelovi.
„Pane Samueli,“ řekl Edward, „tohle je Rosalinda de la Cruz a až uslyšíte, co ji sem přivedlo, určitě nebudete věřit vlastním uším. “
„Těší mě,“ řekl Samuel a galantně políbil Rosalindě ručku.
Posel smrti VI: Kapitola V - Pachacamac
"Cajamarca mi připadala jako hrobka. Přála jsem si odsud odejít, zmizet co nejdál od podlého Felipilla i mého zrádného otce, který vmých očích klesl až na samotné dno a to přesto, že to byl Inka. Zdálo se mi, že to už nemá cenu, že neexistuje nic, pro co bych měla žít. Těžko jsem hledala motivaci ktomu, abych se dál poctivě učila jazyk cizinců, ale vědomí, že jsem patrně jediná, kdo může zdevastovanou zemi zachránit, mě hnalo dál.
Posel smrti VI: Kapitola IV - Syn Slunce
IV – Syn Slunce
"Cajamarca byla od Machu Picchu vzdálená dobrých 1000 kilometrů. Mohlo se to zdát jako veliká dálka, ale my jsme spěchali, jak jen to šlo, takže trvalo jen necelé tři týdny, než jsme dorazili kměstu. Celou dobu jsem se bála nejen o svého otce, ale i o nás. Netušila jsem, kčemu může dojít, pokud cestou potkáme Španěly.
Posel smrti VI: Kapitola III - Bohové dávných časů
III – Bohové dávných časů
„Psal se rok 1532. Bylo to těžké období… Všichni cítili, že se něco děje, že se svět mění, ale nikoho by ani ve snu nenapadlo, jaké hrůzy nás doopravdy čekají. Do naší krásné země vtrhli cizinci a ačkoli to zprvu vypadalo jako důležitý milník v naší historii, který nám pomůže v rozkvětu, dopadlo vše zcela opačně. Otec mě poslal do pevnosti na vrcholcích And.
Posel smrti VI: Kapitola II - Vítejte ve Venezuele
II – Vítejte ve Venezuele
Edward Walker
Zápisky zvýpravy do Venezuely
Den 1.
Posel smrti VI: Kapitola I - Vrať se mi!
I - Vrať se mi.
Samuel Gordon stál na balkoně svého hradu a sledoval svoji milovanou Kasumi, jak odchází. Naposledy se otočila a pohlédla na něj. Pozvedla ruku, aby se sním rozloučila a on udělal totéž.
Posel smrti V: Kapitola XXIV - S těžkým srdcem
Po 3 týdnech
V posledních dnech se situace na panství pomalu vracela do normálního stavu. Mnoho lidí ve Willow Creek přišlo o svůj majetek a skončili na mizině. Mnoho dalších přišlo během požáru o život a většina zbylých se odstěhovala co nejdále odsud a doufali, že se jim podaří na toto prokleté místo jednou zapomenout. Velká část domů byla ohněm natolik poškozená, že muselo dojít k jejich stržení a odklizení trosek.
Posel smrti V: Kapitola XXIII - Přes překážky ke hvězdám
Rachel s Desmondem stála před pohasnutým portálem v katakombách. Povšimnula si, že zde na zemi leží Samuelův revolver a vzala si ho. Přeci jen jí může být ještě užitečný, obzvlášť když se teď o sebe a o dítě musí starat sama. Vracela se katakombami zpět do zámku.
Posel smrti V: Kapitola XXII - Milenci a vrazi
Panství Black Mirror je pokryté vrstvou sněhu. Letošní zima přinesla opravdu nebývale chladné počasí. Jen málokdo pamatuje větší mrazy, vždyť ručka teploměru už dobrých sedm dní nevystoupala přes 0 °C. Stále sněží a je mrazivá zima, která snad nikdy neskončí.
Posel smrti V: Kapitola XXI - Nová krev
Samuel seděl v pracovně u stolu, na kterém byla rozsvícená lampička, a psal do tenké knihy. Do pracovny vstoupila Kasumi. Samuel si jí hned všimnul. Vstal ze židle, přistoupil k ní, objal ji a políbil.
Posel smrti V: Kapitola XX - Odpočívej v pokoji
Akira Watanabe stála opět tváří v tvář své protivnici. Za ty roky se z ní stal něco jako přízrak minulosti. Přestože Kasumi viděla jen párkrát, tak s ní byl Akiřin život hodně spjatý, neboť již šest let pátrá nejen po ní samotné, ale také po její minulosti. Nyní se opět sešly.
Posel smrti V: Kapitola XIX - Tygr a Drak
24. 5. 1988 – Japonsko – Tokio - Centrum
Na zemi Vycházejícího slunce se snáší stíny tmy. V centru Tokia se však nezdá, že by měla přijít temná noc.
Posel smrti V: Kapitola XVIII - Nečekaná návštěva
Waleské panství Gordonů sice zdaleka nedosahovalo velikosti a důležitosti Black Mirror, ale na druhou stranu lidé z okolních měst a vesnic neměli s Gordony, co tu před lety žili, žádné neshody a problémy, což se o Black Mirror říci nedalo. Pod správou Matthiase se panství dokonce proslavilo široko daleko, ale nutno podotknout, že velkou zásluhu na tom měl Matthiasův věhlas, coby slavného klavírního virtuose. Zatímco se jedna z jeho dcer, Victorie, provdala za Williama Gordona a zůstala na Black Mirror, kde kdysi Matthias rovněž žil, Eleonor, jeho mladší dcera, s ním odjela sem na Waleské panství. Eleonořina úcta ke svému otci nebyla ovlivněna ani faktem, že Matthias byl despotickým člověkem, který takřka přinutil svoji dceru, aby následovala jeho kariéru a rovněž se prosadila na poli hudebním.
Posel smrti V: Kapitola XVII - Na ostří nože
Samuel a Kasumi se vrátili z podzemí do kostela. Nahoře už celí netrpěliví postávali Pietro, Mark a Edward. Samozřejmě je také zajímalo, co přesně se dole nachází.
Mark pomohl oběma vylézt nahoru a už během toho se ptal: „Tak co.
Posel smrti V: Kapitola XVI - Hrozba z temnot
Když se k ránu Samuel vzbudil, neuniklo mu, že Kasumi ještě stále spí. Nechtěl ji budit, protože mu bylo jasné, že si po tom všem, čím si prošla, potřebuje pořádně odpočinout. Tiše vyklouzl na chodbu a hned první, co udělal, bylo, že se zašel podívat ven, jaké je počasí. Naštěstí už nebyla taková tma jako v předešlých dnech, ale slunce stále zahalovaly temné mraky.
Posel smrti V: Kapitola XV - Mimikry
Další den vypadal stejně ohavně jako ten předchozí. Nekonečný liják a bouře, jakoby neměly už nikdy přestat. Noc byla kupodivu klidná a tak, jakmile si odpočinuli, vyrazili Samuel, Kasumi a Rachel na další cestu. Zbraně, jež byly bez munice, ukryli v domě, protože neviděli důvod se s nimi tahat.
Posel smrti V: Kapitola XIV - Pojídači masa
Samuel, Cy a Kasumi mířili nejkratší cestou k bunkru. Blesky bičovaly oblohu a prosvítaly mezi stromy jako náhlý paprsek světla. Vše bylo tmavé a temné. Drželi se pohromadě, protože sami viděli sotva na pár metrů.
Posel smrti V: Kapitola XIII - Démon mezi námi
„No to je dost,“ řekla Kasumi, když se Samuel konečně začal probírat. Vypadal znaveně, a když pohlédl do tváře Kasumi, zhrozil se.
„To nebyl sen,“ řekl a hlas mu klesl.
„Ne to tedy nebyl a tvá noční můra stále pokračuje, takže se zvedej, jdeme k portálu.
Posel smrti V: Kapitola XII - Dokud nás smrt nerozdělí
Nejkrásnější a nejšťastnější den jeho života nastal. Cítil se úplně uvolněný, jakoby se včera nestalo to, co se stalo. Hodil to všechno za hlavu, aby si mohl tento den užít naplno. Nemyslel na to, jak vesničané odvedli otce, ani na to, jak Collier zastřelil Boba a jak z toho byl Ralph smutný.
Posel smrti V: Kapitola XI - Střet
Přestože byl již květen, na Black Mirror nebylo vůbec pěkné počasí. Silný vítr, který ohýbal koruny stromů a mírný déšť, byly pádné důvody, proč ulice Willow Creek zely prázdnotou. Málokdo dnes vůbec vyšel ven, ale zítřek měl být jiný. Na zítřek se těšili téměř všichni na panství a už v tuto chvíli se na něj připravovali.
Posel smrti V: Kapitola X - Váha slibu
Kasumi ležela na nepohodlném nemocničním lůžku v malém pokoji, hlídaném zvenčí policistou. Ten se z ní už včera snažil dostat, co přesně u Housky dělali. Když se po vsi rozkřiklo, k čemu došlo, pár lidí si vzpomínalo na dva podivné cizince a tak ji nalezli opravdu rychle. S Ivanem to bylo poněkud horší, protože se skrýval a ani ona nevěděla, kde vězí.
Posel smrti V: Kapitola IX - Trest za život
Potemnělá místnost, prosycená kouřem z doutníků, který se jako noční obloha vznáší nad hlavami znuděných mužů. Zápach whisky a zpocených těl se prolíná s přehnaně silnou vůní parfémů. U stolů sedí muži v drahých oblecích se sklenicí alkoholu v rukách. Pomalu popíjejí a přemýšlejí, jestli nemají odejít zpátky ke svým ženám a dětem.
Posel smrti V: Kapitola VIII - Zlomky pravdy
Čtvercová zdobená místnost, jejíž stěny pokrývají obrovské barevné fresky, znázorňující několik historických událostí. Cy stál uprostřed a rozhlížel se okolo. Zaujala ho především freska, na které byl vyobrazen požár města. Do místnosti rychlým krokem vstoupil starý muž v červeném kardinálském rouchu.
Posel smrti V: Kapitola VII - Vražedné běsnění
Děsivý neutuchající křik plný překvapení a hrůzy. Ivan se náhle probral, posadil a promnul si oči. Chytil se za hlavu a opět oči zavřel ve snaze nevnímat bolest.
„Neřvi tak.
Posel smrti V: Kapitola VI - Čas na lásku
„Tamhle vlevo nad krbem to je Mordred Gordon,“ řekl Adrian a ukazoval přitom na obrovské plátno, na kterém byl zachycen starší muž se zlostným výrazem ve tváři. Měl na rukách spousty prstenů a vedle něj stáli dva vzteklí psi. Celý obraz byl malován se značným použitím zelené barvy. „Ten na druhé straně je Marcus, zakladatel rodu,“ Adrian ukázal na obraz s důstojně a inteligentně vyhlížejícím starým mužem v brnění.
Posel smrti V: Kapitola V - Propast věčnosti
„Tak už konečně něco řekni. Neslyšel jsem od tebe ještě ani slovo od té… ehm… události, ale pochop, že to bylo nutné. Jo, slidma, jako seš ty, to zkrátka není snadný… Takže. Nic.
Posel smrti V: Kapitola IV - Panství zatracených
Tmavá místnost bez oken se stolem, na kterém je jediný zdroj světla – plápolající plamínek svíčky, jež osvětluje listinu, která se zaplňuje modrým inkoustem z pera vedeného rukou zamyšleného muže. „Panství Black Mirror. Místo na které zbytek světa raději zapomněl. Nehostinná pahorkatina pokrytá hustými temnými lesy, jež zahalují vše živé a nechávají to tiše spát.
Posel smrti V: Kapitola III - Rovnováha sil
Kasumi seděla v hotelovém pokoji na pohovce a prohlížela si jezero za okny v dálce. Pokoj nebyl nijak zvlášť dobře vybaven, ale na těch pár dnů to bohatě stačilo. Červená polstrovaná pohovka stála zhruba uprostřed místnosti, před ní malá, stará ale barevná televize z počátku devadesátých let na dřevěném stolku. Po pravé straně byl za špinavými okny výhled na Petrozavodsk, především na jeho přístaviště.
Posel smrti V: Kapitola II - Pád hvězdy
Potemnělá místnost, prosycená kouřem z doutníků, který se jako noční obloha vznáší nad hlavami popíjejících mužů. Zápach whisky a zpocených těl se prolíná s vůní parfémů. U stolů sedí muži v drahých oblecích a sklenicí alkoholu v rukách. Pomalu popíjejí a koutkem oka sledují tanečnice svíjející se u úzkých tyčí na kruhovém pódiu.
Posel smrti V: Kapitola I - Na stopě lovce
Nad severozápadním cípem Zambie praží slunce. Neprostupná džungle jako by byla vražednou pastí pro všechny, kteří se odhodlají vstoupit. Nesnesitelné horko spaluje vše živé. Ani pod zelenými stromy není od něj úniku.