Písmák Skryto ve tmě
Cesta je zahalena v tmách.
Jak patetické. Zromantizované blázny, kteří stojí v zástupech napříč historií.
Ale v mém případě je to prostým faktem.
Změna
Trochu, málo, nic.
Zrazené srdce mi skrze hruď cedilo emoce. Sebelítost, nenávist i strach. Nešetřilo mě.
Vypsání
Svět má dnes pochmurné barvy. Jako by něco oblézalo i okolo stínů. Silnice se leskne jako zrcadlo plné myšlenek. Kdyby se jen dalo rozbít sklo.
Sněží
Draco měl tlapky zabořené do sněhu a čekal na povolení. Chvíli jsem počkal, pak jsem luskl prsty. Vyletěl vpřed a čumák ihned zabořil do bílého přehozu. Běhal a radoval se.
V čase
Zpoza roztříštěných mraků probleskovaly sluneční paprsky a hladily dívku po kůži, jak jim nastavovala tvář. Usmívala se a s požitkem vnímala dotek života. Tráva ji hladila na bosých chodidlech a na kotnících. Vítr ji chladil v podpaždí, jak odtáhla ruce od těla a nastavila je v objetí celému světu.
Časy se mění, my měníme se v nich
Horký letní den se chystal na přechod v jasnou, svěžestí naplněnou noc.
Slunce pomalu mizelo za vrcholky kopců a hladilo polokouli posledními paprsky.
Měsíc bude v úplňku a z nebe již teď začínají shlížet nejjasnější hvězdy, vzduch je cítit šeříkem a trávou, stromy poklidně vrhají své stíny.
Tom nic z toho nevidí.
Zapomnění
Místnost prolévá tma a v něžném objetí se pojí s cigaretovým kouřem.
Mužský obrys na pohovce je zahalen v anonymitě. Neosobní, cizí a necitlivý. Sedí si klidně, nohy natažené, bez života.
Přespala jsi u mě
Teď tě pozoruji. Dívám se na tvou tvář. Jak je klidná ve spánku. Tvůj hrudník se zvedá s každým nádechem a pak poklidně klesá zpět.
Podzimní pohled
Úzká asfaltová cesta klikatící se parkem.
Větví se náhle do dalších cestiček, sjinými se kříží vkřupajícím štěrkovém polibku.
Stromy stojící kolem vrozvážném mlčení, shazují své barevné dečky skaždým závanem větru,
jen aby jemně přikryly zažloutlou trávu. Nic zvláštního.
Časem
Kdybychom mohli cestovat v čase, v linii svého života, kam bychom cestovali. První setkání s láskou našeho života. První objetí, první polibek, první milování. Mohli bychom napravovat své chyby a stát se v očích ostatních bezchybnými.
Topím se v touhách
Tisíckrát
jsem zkoušel vzlétnout výš
a dál
V temnotách
Tobě
Pokud před tebe život postaví jakoukoli výzvu, působí kolem spousta aspektů. Minulost ti může dát zkušenost, přítomnost ti může dát rozhled, budoucnost ti může dát naději, přátelé ti mohou dát porozumění, silní lidé ti mohou dát motivaci, slabí lidé ti mohou pomoci k odhodlání . ale to, co je nejvíc zapotřebí k překonání té výzvy, je v tobě. A nakonec jsi to jen ty, kdo tu sílu musí probudit.
Je krásné
Je krásné dívku obejmout.
I přes široká ramena a silné ruce, uchopit ji něžně a s láskou. Stejně tak, jako dlaní zachytíme sněhovou vločku.
Nepomačkat, neublížit, jen sledovat jak taje.
Barunka
Byla jsi krásná už od první chvíle
asi jsi vyplula přímo zmých snů
rozkošná, zamlklá a vplné síle
ukradlas srdce mé do konce dnů
milovat
usínání svůní tvého hlasu
dnes už ani nevím jak má znít
probouzení ve slunečním jasu
neuvidím
Nepatřím k tobě
snad nezlomím tvou zlobu
pod tíhou citu
o který nestojíš
život si zahrává
Má hvězda
odcházíš a o mně se ti nezdá
uleháš a nejsem pravý chlap
schováš se jak nejjasnější hvězda
na dobu než půjdeš zase spát
Každou noc
daleko ve snech musím tě hledat
abych jen ucítil závan tvé kůže
daleko za vodou ve světě přání
kde život vdechuje poslední růže
Mini
zveliké dálky kde končí čas
za ticha červánků táhne se knám
bledý jak stěna, němý jak bič
zpražce si utrhne kovový hlas
Tichá voda pro její samotu
omílá její břehy
chrání její duši
před útoky jedovatých mlh
zchladí ji vlnkou něhy
Potkal jsem tě za dlouhou dobu
co jiskra
doutnající paprsek
hasnoucí svíce
jež nikdo nezapálil
Bojovník
R: Všechno to trápení, všechna ta shnaha změnit svět
jen čelo zkrápený, a touha vyslovit pár vět
tvá bolest přebolí, a budeš pyšnej jako páv
protože bojovník, může vždy hrdě včele stát
V bolesti
s bolestí válčíme
díky ní žijem
vbolesti tvoříme osobnost svou
pro naše cíle
S podepřeným čelem
kamarád
to nejlepší co mohl jsem ti dát
láska je těžká
a nápis „XXXX TUN“
Samota
únava tíží krok
není o koho se opřít
lýtka už pálí
a srdce pobolívá
Bloudící
Klopýtá ulicí duše dávno zlomená
světlo města pálí vočích, on nevidí
Jeho stín bloudící neví co to znamená
mlčky chodí kolem lidí a závidí
koloběh
zněl dětský smích
když na břehu si hráli
růžové úsměvy
na houpačce
Bouře- sloka písně
Mraky se stahujou
když stíny zkouší moje kroky plést
slunce se nedívá a schovává svůj žár
Hřmění už přichází
Pod povrchem
vždy stojím opodál vuctivém odstupu
rety mám semknuté žalem a tmou
ačkoli zpevňuji svaly své od trupu
nemůžu držet tě, nebudeš mou
Půjčím ti svůj sen
Pod dekou soumraku
tvůj obrys vídám
jen kousek
a nedosáhnu
Díval jsem se na kostel
za zády tklivě ční křížové eso
rezavé hřebíky kovošrot zve
červené stružky se přes duny nesou
trnová koruna zběsile řve
Vím, že nesmím, nemohu
Milá má
zakoukaná vpohádky
jdeš si sama
nechceš doprovod
zapraská, zableskne, zaduní
Politá sirupem ze slané mlhy
rty pevně sevřené vobjetí muk
proměním napětí vbarevné stuhy
vpletu ti do vlasů barvy všech luk
Mé moudro o milování
Lidé se snaží pamatovat si všechny své lásky.
Ale já, i když jsem miloval více žen, vždy se snažím zapamatovat si hlavně tu první.
Protože její tvář je pravou tváří lásky, s tou mé srdce bilo nejsilněji.
Snová
jen ty a já a čas
tvůj satén pod mými prsty
naše propojení
můj polibek kzemi blíž
Miniatura
pro pár šupů na kraj světa
pro pár slov jen za tebou
slunce hladí křivky léta
nohy už nás nezebou
Samá voda
vmodrých hlubinách
průzračných až kduši
topím se a nejde nalézt vzduch
dlouhé mořské řasy
Otvory ve zdi
komu spíláš.
tak komu.
pod aurou božství
nabytého strachem
V prašivých uličkách existence
Některá zákoutí chtějí světlo
pro svých pár květů a trsů trávy
A jiná naopak chtějí víc tmy
aby nebylo vidět špínu, hnilobu a dlažební kostky
Tichá
pod zlatou třešní
zlatý pyl
lísteček zkvětu snáší se kzemi
za oknem střešním
Přání k narozeninám
jsi andělem, jsi přítelem
jsi krásnou vílou vdětských snech
jsi pomocí, jsi podporou
a krásně škrábeš na zádech
blbost
Nejlepší přítel tě zná jako sám sebe
rozumí ti jako nikdo jiný na světě
udělá pro tebe cokoli, co je v jeho silách
nikdy od něj nečekej nic, co by ti mohlo jakkoli ublížit.
Trávou do půl pasu
proplouváš měkce
trávou do půl pasu
tak jako prostitutka
špinavou ulicí
Nespoutána
Chycen vtvých očích
jako vplášti zpavučin
vté modré bráně
do nitra duše
Lítám
Zdával se mi sen
lítal jsem si
jako dravej pták
nevěděl kdo jsem
"Napiš báseň!" ...ozvalo se tiše
ale o čem.
o větách
co nemají svůj konec
ozvěnách
Přivoněl jsem
přivoněl jsem
k tvému tělu
jeho teplo chtěl jsem mít
němá vášeň
koroze
Ponořena v sloučenině
vodíku a kyslíku
jako by to nestačilo
trocha vzduchu kolem
Vyznávám
Znovu se tříštíš
v myriádách přání
jsi mozaikou mých nesplněných snů
Za časů příštích
Spoře oděná
Jsi spoře oděná
pokrytá třpytivou
mlhovinou z hvězd
bohyně z tvarů
Z
Ztracená zírala
za zlatou zdí
zlověstně zařvala
zahnala zázrak
Ztraceni v objetí
Jsi obalena krásou
neskutečnou
dívko zlatovlasá
jsi zkázou mou i spásou
Vypařit se
Musím zmizet stejně jako
data u notebooku
skočím koupit teplý hadry
boty od Reeboku
Děvče, plakat jsi měla dřív
Zaplakala
zpoza dveří
zazděných nenávistí
utrousila slovo
Odprosti se
Co takhle výš
nahoru až tam
kde mraky tvůj stín
přišpendlí k obloze
Shledání
Jsem zpět v oněch pokojích
světlých a šťastných
končících zármutkem
protože Ty jsi v jejich středu
Absurdní den
solím svůj čaj
cukr došel
do sámošky pro kámoše
polibek a med
barevná
Zbarvená listím
o podzimu
lehává bez šatů
v betonový chlad
Název je na tobě
Neříkej mi kdo jsi, jaká jsi a že ti můžu věřit.
Jen sejmi masku a nech mě ať se podívám.
hluboko
halena časem
plášťem z olova
naše mysl
živená malicherností
Nebolí to
chci tě vypláchnout
vodou svěcenou
na slzy máme
oba dost času
Pavučiny
Pod nátlakem doby
utíkáš a nevíš jak
paty tě pálí
lýtka přímo hoří
Lepší dříve nežli pozdě
Kam spěcháš
od nočních životů
od krátkých lásek
opilosti a závislosti
V záblescích blesků
V záblescích blesků
v doprovodu hromu
časový opasek
stáhl se o dírku
Chtěl bych být tvým
Chtěl bych být tvým
kámošem nejlepším
zpovědní knihou
no prostě vším
Bylo
Pořád ses chvástala
jak jsi věrná čistá duše
a že mi tě nemůže nikdo vzít
Zkušenost prastará
Zoufání
Dávej pozor kudy kráčíš
dej si bacha na svůj stín
v brázdě špíny se teď skácíš
hlavu nedáš v její klín
Vánoční dárek
Když sníh taje na našich tvářích
úsměv i radost mám díky vám
ještě než dožene tělo mé stáří
malý dar vánoční vám s díky dám
Vzpomínky
Možná, že občas létáš k mým oknům
když usínám
někdy i cítím tvé pohlazení
často se vracívám do dětských roků
Vánoční / Vianočná
Za hradbou bílých snů
v závějích přání
mráz kreslí po oknech
krásu a milování
Jak odprosit tvé slzy?
Slova co ublíží halena mlhou
trápí mě to
co vzešlo z mých úst
věčnosti trvají minutku pouhou
Mikina dnes krásně hřála
Spal jsem s tvou vůní
a ničím nezaplatil
dýchal jsem pro ní
a zlé sny ztratil
V proměnách
V proměnách života slyším tvá křídla
rád bych ti věnoval každý svůj sen
asi jsou temnější andělská sídla
když jim tvůj úsměv už nekrášlí den
Utíkáš
Ukaž svému štěstí, kolik smůly máš
před vrásčitou paní s kosou utíkáš
nemusíš být hloupej, víš jaký šance máš
tady se to láme, pod vodou nedýcháš
Plýtvání chloubou pastýřovou
V beránčím rouše prý zůstaly kosti
pastýř se uklání s nelibostí
král se jen stará jak uctít své hosty
víno jim pomáhá od starostí
Anděl v černém
Anděl v černém oblečený
smuteční to není šat
ztělesnění krásy ženy
dnes už každý chce ji znát
Tvůj smích
Tvůj smích voní láskou
v zavřených zdech
prosíš o nádech
oči máš kryté páskou
Kam se hrabe čínská
Pokleslá víčka
za nimi mrak
nasadím sklíčka
napíšu brak
Proplácíš mi cesťák
Proplácíš mi cesťák
do tvých snů a zpět
jen pár minut trvá
vrátit noc
I slunce se ti klaní
Jaká jsi.
Na kůži tančí ti hedvábné peří
možná jsi tady a možná jsi sen
Vždycky když měsíc povečeří
Vášnivé objetí astrálních světů
Přelétáme daleko
až nás nohy bolí
křížem
a možná i tím krážem
Hudbo, ty přenádherná děvko
Každému dáš se jinak
v posteli druhého znovu se nabízíš
Na těle prach a špína
za malý popěvek duše nám uklízíš
Celou noc
Noční můry
můj spánek trápily
Indigová křídla
prořezávala mé sny
Kaluž pod korunou mého stromu
Vznešená sedí a zkoumá svůj původ
v kaluži slzí co střádám pár let
barví se listy a to je ten důvod
proč si tak zkoumavě prohlíží svět
Sen
Sny jsou jen odleskem naší touhy.
Snem proto může nakonec být i naprostá prkotina.
Bolí mě hlava od srdce
Sláskou se dívej na její tvář
mě nenech dojít zatracení
na špatné straně jsem otevřel snář
na straně vášně a opojení
shoří
Silná slova
a vůle jako oplatka
ta z Mariánských lázní
Obličej pocuchaný
Odpuštění
Odpuštění
Ve dnech, co svítají stemnotou
Vnocích, co zazáří sníh
Dej klid a touhu zadupej
Jen pocit
Z chaosu vystoupím
v samotě sám
a složím další báseň
To když se patos stává realitou
Poupě
Jenom štěstí, hrdost, sláva
To jsem ještě neprohrával
když jsem pohladil tvou kůži vařící
Každá láska má svý práva
Znovuzrození
Teď vrukou mám
tajemství co skrýval čas
Krvavý štít
pomalu rezne vkaždém znás
Přijdou
Přijdou
až padne první sníh
až mráz štípne nás do tváří
Přijdou
Dám ti co mám
Teď znám tvou tvář
držím pevně vdlaních štěstí mý a tvý
Znám tvůj smích
po rukou mi stéká bahno rozbředlý
Po západu slunce
Přál bych si, aby vše bylo jinak
východ sluce svítil by i na mou tvář
místo toho bolest, tma a zima
jen další oběť položena na oltář
Jedinou šanci mi dej
Noci se zdají, tak najednou, až příliš dlouhý
hodiny tikají, ručička ukazuje mi jen tvojí tvář.
Všechno je šedivý, chybí mi dotek tvojí touhy
už tvůj hlas neslýchám a to mě děsí každej den tisíckrát.
Holka zlá
Dal jsem jí svý srdce, svou postel i svůj stud
furt se mnou šil primitivní puberťáckej pud
postelový hrátky jsem míval hrozně rád
když olízla cigaretu hned jsem musel stát
Jsem to já
Jsem to já, oděnej vpevným stínu
Jsem to já, kytaru držím vklínu
Jsem to já, má duše tiše zpívá
Jsem to já, hledám se vlahvi vína
Jsi anděl
Slož křídla a ruku mi dej
už mě nehlídej a trošku se směj
Znáš mě, mou vděčnost máš
tak zbav se mých starých splínů
Cesta
Jen tu zůstaň múzo má
tak tu zůstaň, nechoď spát
šedé stíny budou zpívat píseň tvou
Copak skrývaj oči tvý
Vločka
Slyšíš lásko.
Už nám hrají
zvony vánoční
pohádku o láskách a přáních
Lehká
Tvá kůže se třpytí vzáblescích duhy
i zvelké dálky cítím tvou něhu
Za prvním povzdechem přichází druhý
vyznání posílám na vločkách sněhu
Vám
Zajiskřilo se.
Zpod jemné dečky vyvalil se smích
ve vánočních šatech
skapkou rumu včaji
Táto
Zdědil jsem tvoje rysy
a ty mě ani neznáš
Chvíli jsi mě choval
ale nevychoval
Krásná
Krásná je velice však krásnější má duši
Dívka zminulosti
co právě poznávám
Je krásně upřímná a úsměv jí moc sluší
Základy minulého
Staré a sešlé
vcihle vyryté
stále přítomné
jen zejí
Ukazatel směru
Smilostí přihlížet knenávisti
nutí nás srdce
Sláskou se dívat na zárodky strachu
a nechat je růst
Nadnebí
Dlouho pryč
daleko a blízko
hledám konec nadnebí
Práskám bičem mezi mraky
Cestou skrze sny
Probdím celou noc
stvou podobenkou
Pozorně sleduji ďolíček ve tváři
od smíchu
When the Wild Wind Blows
Svět
jak ho známe teď
skončí
a světla polární
Láska
Romantik
jo a taky bastard
taková šedivá barva plechu
Tiše vzdychám
Luskni prsty
Ležíš
pod javorem času
a chytáš sirup
co mu teče zžil
Mé milované
Jsi dívkou mého srdce
stálá a věrná
dáváš mi svou duši
skrze armádu
Proměna
Změnila ses lásko
ne klepšímu
Bojoval jsem za nic
jen za sny
Malá lhářka
Ještě stále cítím hebkost tvých rtů
Celé své srdce já ti klidně dám
Jako motýl jsi vtrhla do mých snů
Tak proč jen zůstávám dál sám
Princeznám
Dešťové korunky
vobalu barev
se snáší na tvou tvář
Znáš to
Pravdomluvná
Stočila ses na patě
a vrazila mi pusu
Byla cítit marcipánem
byla cítit štěstím
A já spal
Vše se měnilo
Všechny krásy bledly
usínaly na podkladech zkamene
A lásky
Úsvit byl dnes rudý
První paprsky
pomačkané od spánku
rozhánějí beránky
do všech modrých luk
Šeptá
Krémové hedvábí
tě hladí po těle
na místech
která jsou mi zatajena
08-08-08
Další den trošku, trošičku výjimečný
slehkostí motýla změnil můj život
Osud mě praštil a já byl nevděčný
vzduchem se řítila zkáza a chtivost
Soumrak byl dnes rudý
Paprsky slunce
zesláblé již při předání směny
jen těžce rozhrnuly mračna
aby se naposledy podívaly na svět
Selkie
Špinavá pěna objímá Irsko
za zvuků flétny ho líbá ze všech stran
Ptáci ji vítají, létají nízko
jak dnešní jitro tak každé zdalších rán
Kapka po kapce
Slýchávám tvůj hlas
zastřený zčernalým závojem času
stále nádherný
ač tlumený zlobou
Zazáříš
Tančil jsem se sluncem
za rudou oponou úsvitu
na oltáři lásky
Hladil jsem jeho světlo
Přeji si
V tvých očích se zračí má nedokonalost
snad vzpomínka na tebe
udělá mě lepším
Vyprávím
Měl jsem krásný sen
Kdo chce ať poslouchá
Vyprávím
Byla světlá noc
Vlk samotář
Vídal jsem rád
své oči vjejích očích
se smečkou vlků zdravil jsem život
a spával vteplém objetí
Ohromen zkázou koukám do dálky
Každodenní přežívání někdy hodně bolí
každý člověk snaží se jen najít svoje sny
Každou větší ránu si proplachujem solí
za umělým úsměvem jsme stejně falešný
Odražení
Chtěl jsem vyjít ze stínu
nadechnout se
a žít
Ale srazila mě zpátky
Tvář v písku
Už se zase práší
cesta je plná kamení a děr
a já klopýtám
Vysílením nevidím
Sál lilií
Vpřekrásné Florencii
za slunečných dní
jako by zářila
důstojná budova Pallazo Vecchio
Padlý anděl
Dívka, co tančila na oltáři slunci
Dívka, jež vzdychala pod mojí láskou
Dívka, co šeptala mi spousty krásných slov
tak vzácných
Bludné kruhy
Bloudíme
Oba
Vkruzích se touláme
přes rozkvetlé zahrady
Bolest z odloučení za maskou nenávisti
Vjediném večeru mi třikrát explodovalo srdce
Poprvé při tvém příchodu
bál jsem se vlastní nenávisti
ale pak jsem tě spatřil a pochopil jsem
Kousek odvahy
Kousek odvahy
se udržel vmém srdci
jako radiace
zachycená volověných zdech
Krása
Svolávám všechny krásy světa
Snad až budou pohromadě
předčí tu tvou
jedinou
Uspávačka
Zabalím tě do červánků
ze západní oblohy
Zatěžkám tvá víčka
holčičími sny
Ztracený polibek
Cítil jsem pod prsty tvé rty
pevné a jemné
Mohl jsem se přiblížit
apřitisknout ty své
Pláč
Někdy
za velkého ticha
můžeš slyšet hlasitý pláč
I svět někdy potřebuje
Ahoj
Láska je všude
Krása mě objímá a proniká mi do žil
Stál jsem a cítil zrající trávu a obilí
Zvedl se vítr
Definice prázdnoty
Jaká je definice prázdnoty jedním slovem.
Vnímal jsem tvá slova
jak bodala
a pálila
Snídaně za šera
V zapadlé kavárně
upíjím život
a přikusuji bagetu
nadýchanou sny
Bouře
Nemůžu přijít na to jak bych mohl tuhle horu slézt
Znamení hledám marně vstovkách cizích jmen
Svý city vyhodím a nechám zase volně kzemi snést
Možná že padnou dolů vslunečnější den
Acherontia styx
Strach se skrývá
vnitru každé duše
Ovládne mě
dovede ke zlobě
Zmatek
Uzamčen
vkapalných zdech chaosu
ubírám své myšlenky
kjediné jistotě
Tears of the Dragon
Trochu se třepotá
rudý plášť vtemnotě
vyniká složitým motivem draka
Na skráně rytíře
Zpověď síly
Tady, na temné straně světa
musím najít své poslání
Nikdy jsem nelitoval
snad jen sám sebe
Dokud
Dokud budu světlo vidět
dokud bude můj svět stát
Ty mě můžeš nenávidět
já tě budu milovat
No More Lies
Ve vzteku utápím stesk
po očích znenávisti
Kde je láska
a krása slov
Nesmrtelná láska
Už se topíš, vpobledlé nahotě
Smůlu máš šitou kapánek přes míru
Jen se svíjí, duše tvá vtemnotě
Drží ji chapadla, zrudého kašmíru
Let orla
Čirá slza na tváři
Sbírá suchou špínu
A orel přemýšlí
Kdy už volný bude
Sám
Potácím se
alkohol vmé hlavě tropí paseku
a já bych chtěl jen jít
neprocházet kolem párů
Hudba mého srdce
Mé srdce buší
vrytmu písní
jež tolik miluji
a myslím na tebe
Choulí se
Zastrčený
vpřebytku duhy
choulí se sám
oslňován jiskrou
Za čím neběžet
Popoběhneš
abys chytil ptáčka
a zkusil mu vzít svobodu /či život/
Popoběhneš
Strážný anděl
Hladím tvou kůži, když vnoci usínáš
potichu pláču, když rány počítáš
U tebe sedím, přesto že bohu vyčítáš
nabízím lásku, když ke mě utíkáš
Nesnadné
Kdyby cesta života /či lásky/ byla snadná, nikdo by si nevážil cíle.
Kdyby úkoly, které musíme vykonat byly lehké, nikdo by si nevážil odměny.
A kdyby zvítězit bylo pokaždé jednoduché, nikdy bychom vlastně nevyhráli.
Jsou prostě věci /nebo lidé/, za které se vyplatí bojovat.
Válka v nitru mého srdce
Válka
Dvě bytosti bojují
Vnitru mého srdce
Černý je můj démon
Nosím u srdce
Nosím u srdce
plechovou krabičku
Nosím ji všude
stále při sobě
Mé lásce
Tobě má lásko
Dal jsem své srdce
zabalené do kusu
modrého papíru
Chtěl bych
Chtěl bych tě pomilovat
něžně a lehce
jako když místností plují vzletné tóny klavíru
vášnivě a prudce
Stýská se mi
Vídám ji často
chvíle sní strávené
patří knejkrásnějším
hladím ji po vlasech
Píseň osudu
Svystrčenou bradou
a pěstí zaťatou
rozhlíží se po úbočích hor
zárodky chaosu
Pramínek tvých vlasů
Pramínek tvých vlasů
si motám kolem prstu
a saji jeho vůni
Jsem padlý anděl
Indispozice
Za mrazivých večerů
obklopen tichem
se ptám
zda budeš se mnou
Andělé už nejsou, co bývali
„Jsi můj anděl. “
Anděl jenž se zamiloval
do dívky, co střežit má
Anděl, který často stoná
Sněhová víla
Tmavý pokoj byl osvětlen jen jedinou utlumenou lampou.
Peřina na posteli se jen občas malinko nadzvedla, aby propustila trochu světla zbaterky.
Dveře pokoje se náhle potichu otevřely a do nich vstoupil muž sneoholenou tváří, rozcuchanými vlasy a přívětivým úsměvem.
Opatrně přešel kposteli a natáhl ruku kpeřině.
Světec
Sčernou kápí, hluboko staženou
Teď kráčí, smutný chlapec
Co se ďábla bál
Jen se trápil, lezl po kolenou
Zápasím
Chtěl bych tě ksobě přitáhnout
a držet tě vnáručí
líbat tvá ústa
hladit tvou kůži
Cítím
Stojím před postelí
Dívám se na tvou vůni
Co od včera zůstala
Na horký čaj smedem
Do pekla a Tam
Seškrábni bahno
Rozbij zeď zbetonu, co chrání tvoje srdce
nebo se prudce
odraz až na dno
Máš krásnou duši
Srdce mi buší
Síla mi protéká každičkou žilkou
a koutky úst blíží se kúsměvu
pro jednu větu
Se zručností kováře
Se zručností kováře
…Tě objímám
Velkou drsnou dlaní
objíždím tvé křivky
Věci minulé
Je vyšlapána vpísku
Minulost
vířící včasové bouři
Zmítá se
Barvy temna
Všechny barvy temna
vyrůstají před bojácným chlapcem
když schází do sklepa
skapucí na hlavě
Jen
Tvou malou ručku vzal jsem do dlaně
jemně, abych ji nerozmáčkl
Sněžností upíra uchopil tě vpase
aby tvůj oheň na chvilku neuhasl
Zlatý déšť
Zlatý déšť
padá mi do tváře
šimrá mé skráně
nutí mě přivřít oči vrozkoši
Rampouchy mládí
Hoříme
Naše srdce roztavuje žár
Věříme
Proč jen ten stařík cítí se tak stár.
Polibek
Výčitky už probouzí se
Mozek hledá rozhraní
Záhy zvadne světlo svíce
Tma tě nutí kpokání
Okurky
Zpozice vrátného
shlížíme na příchozí
Snadřazeností
hodnou směšné povahy člověka
Pomáhejte vílám
Pošlapaná louka se topí vzáři luny
Přes její okraj prosvítají smaragdové runy
Každý démon vládne lesům zlou brutální silou
Jeden právě pohrává si sporaněnou vílou
Místo vánoční
Bohaté větve klenou se až kzemi
Pod nimi spočívá vánoční čas
Ve světle svíce brodím se závějemi
Značím to místo každému zvás
Dneska jsou Vánoce
Rozevři oči krásná dcerko
Stvým úsměvem mé srdce zahoří
A bude jasně plát
Svítit ti na cestu do říše lesklých přání
nová funkie pohoda
Dotknu se hvězd
Nechám se vést
Lesklým oparem
Vzdálených cest
funkie monkie
Nalej si hrnek kávy 1
Zažeň svůj divnej sen 1
Poslechni čerstvý zprávy 1
Rozhejbej bílej den 1
Nádraží na konci
Vývěsní cedule
nad hlavou mi skřípá
Jsem trochu znavenej
projel jsem krajů pár
Fantasmagorie
Vyčerpanej životem a délkou nudných dnů
Nahlodanej arogancí neskutečných snů
Stále padám na hubu a bolest taky znám
Stereotyp nebaví teď do boje se dám
Zvrhlík
Jsem děsnej bejk
Holky mě chtěj
Když se prudce zastavim
Kolem mě proletěj
good_reggea
Blankytné oči, píchly ti do žil 1
Tajemný sekret, po kteréms ožil 1
Rozproudil tepny, a pak ses složil 1
Zapoměls na to, cos dosud prožil 1
Malá Vlčiče
Vpustinách života své oči smutně topíš
Zkušená vsoubojích osmičku ladně opiš
Ceníš své tesáky, proti příkoří
Zmalého vršku, ovládáš pohoří
Psí vojáci
Silné paže zocele
Tváříme se vesele
Vysmíváme se lítosti
Lámem vůli, lámem kosti
Lehce vánoční
Vkaždé vločce
Padlé pod nejjasnější hvězdou
Se skrývá splněné přání
Malé lesní víly
Rubínová
Vrubínovém svetru
stála na druhém konci ulice
Chtěl jsem ji mít
ale příliš dlouho se potloukala
Pomáhejme vílám
Vyděšená
Sedí pod mohutným dubem
přikrytá kouskem černého saténu
Potichu nadává andělu strážnému
Holt, mrtvým básníkům
Tak mladí a svěží
Jací jsme byli.
Jen děti
hrající si pod velkou věží kostela
Bílá planina
Bílá planina
Jak krutě vypadá
Jak bolestně mrazí na zádech
Kácím se unaven do bílé závěje
Válce
Ó Válko
nejdokonalejší znedokonalých
nejkrásnější zděsivých
rozlišuješ muže a chlapce
Svět snů
Svou duši pečlivě odděluji od těla
A procházím městem ve světě stínu
Kráčím jak přízrak stvářemi doběla
Vzpomínky utápím vkomickém rýmu
A´t žijem
Strč prst do kaše
ať víš, jestli se prohřála
malé vlnky z mikrovlnky
prý stejně zabíjejí
Když se spánek stává vykoupením
Sen mi utíká
do blízkých dálek
kde čas plyne pomaleji
Nemohu ho chytit
Kovový
Dolétl těsně pod mraky
převzal energii blesku
a padal
Nábojem jiskřící prořezával nebe
Vzdušný klíček
Máš vruce vzdušný klíček dcerko
klíček od dveří
co chrání tvoje snění
ještě ti vrazím polibek
Chtěl bych zase umět snít
Chtěl bych zase umět snít
jako nevinnost
tahat za šňůrku
koťátku nad hlavou
Sentimentální
Vybělené travnaté plochy
jen pár kluků na ledové ploše
a světlý dým se táhne zkomína
jak je tu krásně
Ony
Vprůvodu milenek
kráčím přímo vpředu
a razím cestu skrze mlhu
to aby jejich závoje
Žár
Stále zahalena vmlze
a mě to nevadí
stačí mi jen její obrys
jen vědět
Jadérko
Zmrňavých oříšků
vyloupávám jádra
Potichu a opatrně
abych neprobudil vílu
Zlomená duše
Cestou do nebe zabloudil jsi
Zachycený včase
Na nitce ze zlata
Pozor.
MARTINA
Myšlenky padají znebe jako déšť. Chladí touhou rozpálené tváře.
Mísí se mezi dotyky a mění svou konzistenci. Upřímné objetí je nádherné.
Bůh lásky
Každý den je stejný jako předchozí
Vzpomínky svatyni mají vmojí hlavě
Jsou nadýchané pocity
To Erós se usadí ke své ranní kávě
Probuzení
Mall-Tor ztěžka pootevřel oči. Nehýbal se, a přesto ho tělo bolelo tak, jak dosud nepocítil. Nemohl vstát. Pokusil se o to, ale když nadzdvihl hlavu jen pár centimetrů, odevzdaně vzdechl a znovu ji těžce zabořil do polštáře.
To jsme my
Člověk . evidentně zrozen pro lásku a tvorbu
Člověk . nejlepší v nenávisti a destrukci
Možná, že lidé kdysi byli šlechetní, spojeni s přírodou a silou, která jí protéká.
Slyšeli Zemi mluvit, viděli všechny krásy vesmíru v kapičce rosy.
Miluji zimu, miluji sníh
Miluji zimu, miluji sníh
Miluji ten chladný noční vzduch
Nahá sněhová vločka tě šimrá na nose
Miluji tu lehkou vůni benzínu
Traktoristům
Co se to tu dneska chystá
támhle běží traktorista
Stroj mu frčí po poli
počítá si výmoly
Přepadení
Úzkostlivý pocit beznaděje. Svět se mu kroutil před očima. Měnil tvary, smrskával se a zase se roztahoval. Vše bylo pokryto průhlednou mlhou a dohromady to bylo cítit zmatkem a nejistotou.
Romantik
Vzdušný objekt prastaré touhy
jehož tvář je zahalena všál
hedvábným suknem mě hladí po šíji
achce, abych ho dál miloval
Mezihra č. 1
Teď se podíváme zpět do zahrady na vrcholu Dračí hory, zpět do okamžiku kdy pětiletý Mall-Tor a Mladý dráček Fixius spali vedle sebe vměkké trávě, zahaleni ptačím zpěvem a polibkem noční oblohy, po zvláštní výměně srdcí a spojení životních sil.
Alltar a Gerdak seděli o kousek dál a sledovali oba spící. Nad zahradou bylo stále nádherné černé nebe plné hvězd, které se neměnilo a po celý rok zůstávalo stejně čisté a krásné. Jen den a noc se střídali podle záměrů bohů.
Propojení
Draci nerušeně podřimovali. Vobrovské jeskyni, která jistě nebyla vytvořena žádnou pozemskou silou, jich leželo několik desítek. I při své velikosti, nezaplňovali ani jednu její třetinu. Mladý princ Fixius netrpělivě přešlapoval.
Alltar
Předehra
Nad potemnělou krajinou se vlnilo temně rudé nebe. Keldorfští válečníci stáli pod nevelkým vrškem za nímž se tyčila silueta Dračí hory. Nejvyšší generál Keldorfského vojska jménem Alltar čekal na znamení, po kterém se bude moci přiblížit aby mohl převzít do opatrovnictví posledního zDračích válečníků. Vezme malého chlapce a dopraví ho na kamenný trůn, na vrchol Dračí hory.
Mall - Tor
Ještěr vystoupil na vrchol a stanul u malého stavení, zespoda očím vojáků uchráněné. Dveře byly pootevřeny, neváhal tedy a vstoupil. Podíval se po chatrči. Byla to obyčejná venkovská stavba, uvnitř toho nebylo moc, a přece to zdejším horským lovcům stačilo kpřežití.
První draci
Chlapec sebou cukl. To Alltara vzbudilo. Podíval se na Mall-Tora, který si vlezl kještěru a opřel si hlavu o jeho ruku. Chlapec spal dál, ale Alltar věděl, že něco není vpořádku.
Každý si za to může sám
Život umí být krásný, nemusíme se vněm neustále topit.
Záleží jen na nás, jestli nás jeho vody nakonec pohltí.
Dračí bratři
Pod temným pohořím se rozkládala široká sopečná pánev, kterou brázdilo malé údolíčko, jako nejhlubší vráska na její ohyzdné tváři. Nežilo zde nic. Žádná zvěř, žádné rostliny, ani hmyz nebo pták. Vypadalo to jako by tu nebylo nic, co by mohlo jen trošičku dávat najevo známky života.
S očima sklopenýma
Lehký vánek
Tvář ztrácí červeň
Prsty se spojují
Skrz vášeň vpolibku
Smyčka času
Zima
Vaříme zbylinek léčivý čaj
vaříme nenávist zpokrytectví
Plamínek zničíme výkřikem „Taj. “
Neznámý
Skrze holé větve stromů ladně prochází studené měsíční světlo. Mokré listí pod nimi se občas vjeho odlesku zatřpytí a vypustí na zlomek vteřiny jiskřičku naděje do nepropustné tmy ve stínech pod stromy. Malý kroužek stromoví tvoří jakési sdružení nejsilnějších. Mezi holými stráněmi, které se rozprostírají okolo něj, je něco jako oáza uprostřed pouště.
Myšlenky
Otevřel dveře a ovanula ho ostrá nemocniční vůně. Nesnášel ten pach desinfekce a mýdla. Vystoupil do druhého patra srukama vkapsách. Podíval se na lavičky před ordinací.
Souhvězdí
Po děravé silnici se vleču se svým snem
Přede mnou jel mlékař
A rozlil tady mlhu
Svoji dlouhou cestu nechci skončit dnem
Utíkáme
Utíkáme
Přes bitevní pole
Zakopáváme o zkrvavená těla
Nemůžeme popadnout dech
Vzpomínáš básníku?
Vzpomínáš básníku.
Jak jsi její slzu polibkem zachytil
prsty jemně přejížděl po rozpálené kůži
Když jsi směl hladit tvář z hedvábí
Věrné srdce blázna
Když vylétnou sny vzhůru do neznáma
a slitují se andělé nad černou duší
Pak možná i já dojdu pokojného spánku
. Dobrou noc věrné srdce blázna
Až...
Až chybující přiznají svou chybu
A ztratí hlavu
vbouři zmeškaného času
Pak prasknou kosti zoufalství
Tebe ne
Proplouvala temnotou na křídlech lvice
A hlavou ladně prorážela zeď
Ostrými slovy a pohledem svým více
Proráží srdce mé a proráží je teď
Zvyky
Zbavit se starých zvyků je těžké.
Obvzláště, když nové zvyky neslibují jistotu,
která je těm starým vlastní.
A pak se zamiloval...
I kámen by pookřál pod tíhou jejích slz,
když dávala lásku stromům, květům, zemi i obloze.
Jen on její lásku mít nemohl.
Protože dával celé své srdce jen jí samotné.
Život
Celý život hledáme něco opravdového.
Lásku, krásu, porozumění.
Stačí se jen zastavit a čekat, co se bude dít.
Protože to jediné, co je skutečně opravdové, je život.
8.08.2008
Ten den se tvářil nevýrazně
Jen trochu letně hřál mozol nad hlavou
Vyrazil jsem na hudební lázně
A nečekal jsem, že potkám hvězdu sálavou
Podstata
Mrtvý hudebník se toulá ulicemi
Bez hlasu, bez sluchu, bez tepu
Jiskrné oči, vtu dobu zaníceny
Táhly se za světlem poslepu
Žal žárlivosti
Vysáváš mou duši lží,
tvoje sny se nesplní.
Nebudu jen pouhá loutka,
nechci býttvá zrůda krotká.
Patřím tobě...
Patřím tobě…
Scelila jsi mé rány
Lépe než jehla a nit
Když za výkřiku vrány
Infantilní
Malá dušička
Zmítajíc se
vbouři nevědomosti
Čeká na rychlý konec
Vyznání
Každý můj pohled …je upřímnost
Každý můj polibek …je upřímnost
Každý můj dotyk …je upřímnost
Ale každé mé slovo je lež
Dva mosty
Dva mosty přes temnou Hadí řeku
Jen kousek od sebe
Hladí její břehy
Němými pažemi
Horda
Jezdí si krajem
zemí čarodějných dětí
Nemají zájem
Cestou sbírat padlý smetí
Staré naděje
Pot mi olizoval tělo
Špatně se mi dýchalo
Když přišel
Tříštil se o mou kůži a chladil
Za ta dlouhá léta
Je krásné mít přítele
Stále nablízku a ku pomoci
Jak ozubení hřídele
Pomáhá zvonům vnašem srdci
Bratrská
Je těžká chůze
Skamínky vbotách
Rozkvétá růže
Před kluky vrotách
Hrajeme si se sny
Povolil jsem si opasek a přisedl jsem kohni.
Seděla naproti mně. Klackem vháněla uprchlá ohořelá dřívka zpět do plamenů.
Mlčela.
Pod vybuchlými hvězdami
Pod vybuchlými hvězdami
Hledám půlku svého srdce
Jednu půlku máš ty
Ta druhá uletěla
Chránit tě, sestřičko
Hory své okraje spojují se sluncem
Za jasného rána
Kousek od tebe kutá zem
Velká černá vrána
Za stodolou
„ Nech mě bejt. “ řekl se smíchem a nepřestal si dolovat třísku zprstu.
Jazyk měl mezi zuby, šklebil se a po očku se díval na Dianu.
„Nedělej to přede mnou, nesnáším to.
Vzpomínka
Sestoupil po žulovém masívu. Kamínky se mu drolily pod nohama a místy mu až nebezpečně podjely nohy. Vtěchto skalách si ale hrával už jako malý chlapec. Vždy bezpečně našel rovnováhu a zkušeným okem hledal nejbližší vhodný prostor pro další krok.
Ne vždy je vše jak má být
Byl první Máj, byl lásky čas.
Jak atypické
Ztichl její hlas
Bříza šepotá listím hloupou zvěst
Její jméno je
Dívajíc se směrem kneznámu
Rozplakává mraky
Podívej se na ni po ránu
A rozpláče tě taky
Už nikdy více
Zmítal se vkřeči lásky
Kopal a křičel
Mával rukama jako blázen
A chtěl odehnat Strach
Nejstarší pozorovatel
Kolik smíchu již slyšela
Matička Luna
Kolik času již probděla
Znumera una
Má jarní píseň
Všechno rozkvétá
Vjarní euforii
Srdce se snaží otevřít své brány
Život knám zalétá
Jen kousek nebe nad bouří
Miluji ten zlehčený vzduch před bouří.
Chodidlem jsem přejížděl po jemných stéblech mladičké traviny.
Příjemně to šimralo. Stál jsem tam na kopci.
To není spravedlivé
Zakouřilo se ztoho
Jako ze spáleného drátu
Výboj byl moc silný
A teď už není nic
Vlkodlačí
Krev na mých rukou zasychá
Tesáky se stahují do své dřívější podoby
Drápy mění svou sílu a velikost
Huňatá srst se přeměňuje vkůži
Stejně přijde nenávist
Zraněná lidská duše
Srdce rozcupované
Vlčími tesáky
Volajících Měsíc
Malování
Vzdychala jsi rozkoší
Tvůj jemný nahý krk
Byl volnou
Rozpálenou plochou
Snílci
Nezáviďte snílkům jejich bezstarostnost.
Každý den totiž tvrdě bojují s realitou,
aby nepřišli o další ze svých snů.
Luna
Dýchal na mě smutek
Cítil jsem pach jeho úst
Jak mi stékal po zádech
Díval jsem se na Měsíc
Vykvetl
Vykvetl
Podívej se, vykvetl
Ještě loňský rok
Měl polámaná křídla
Jen vzpomínky
Měla jsi zavřené oči
Nemohl jsem spatřit jejich barvu
Děsilo mě to
Měl jsem strach
Toužebná přání
Co pro tebe znamenám
Slýchával jsem často
Co pro tebe dělám
Četl jsem vtvých dopisech
Pomíjivá romance
Topil se vtvých očích
Prsty ti přejížděl po kůži
Líbal tě na rozpálené tělo
Hřejivý pocit vášně
Sny
Přes krvavé řeky putují k chaosu
přes žluté pláně, hledajíc Nic.
Vykřesnou jiskru jak kámen o kosu
pod pádnou ranou zardí se líc.
Možná to je tak...
Otevřel jsem oči a strnul jsem.
Modré světlo se do mě vpíjelo jako obsah pera do savého papíru.
Chtěl jsem ho setřít.
Nešlo to.
Který z nich?
První
Proplétá se hustými keři
Klopýtá přes klády
Schoulený vkapradí
Deprese
Vyšel jsem ze dveří a naplnil plíce chladným půlnočním vzduchem.
Opojná síla alkoholu již dávno změnila své postavení. Nyní byla spínačem mého svědomí,mé
přemýšlivosti.
Díval jsem se oknem dovnitř.
Otec a syn
„ Tatí, tatí. “
Otec se ohlédl po hlase. Neviděl však svého synka.
Poodstoupil pár kroků stranou, aby získal lepší výhled.
Jsem prostě jiný
Voda vyprchala ze zavřené lahve
Uprostřed noci rozjasnil se den
Nádraží bez vlaku rozjelo se náhle
Vpodivném snu žil jsem jiný sen
Usměvavá
Vylezla na horu
Otevřela ústa a vypustila duši
Tak přišla o tělesnou schránku
Celou dobu se smála
Kapka
Kapka potu proceděná mezi prsty
stékající přes pohoří ňader
vášnivě olizující trsy jemné kůže
zanechávající suchou stopu
Oni
Slyším šepotat jejich křídla
Slyším jejich vábný zpěv
Slyším jejich tichý úsměv
Vidím jejich bílé závoje
Pocity
Podivné pocity honí se mi hlavou
Myšlenky na věci minulé nedají mi klid
Tak co se děje v hlubině
Nad duší nezdravou
Srdce
Měsíc je v uplňku, nádherně svítíhvězdy si vybíraj překrásnou daň. Na černý louce teď rozkvetlo kvítí,láska sem vstupuje snad ze všech stran. Stojím tu, čekám co stane se dálezdá se, že s láskou sem přišel i strach. Moh bych bejt rytíř co zachránil krále,stejně můj život je strašlivej krach.
Podej mi ruku!
Ještě nenarozen, stál jsem na rozcestí.
Vpravo se klikatila a kroutila nestálá cesta života.
Vlevo se do nedohledna táhla přímá cesta nebytí a věčného klidu.
Jen jsem stál a rozmýšlel se, kudy se dám.
Zatáčka
Ozve se rána,bliká tu světlocelej svět dostává krvavej ráz. Mý černý fáro se se stromem střetlo,jdu bílým tunelem,na zádech mráz.
Tunel se rozsvítí,přede mnou auto,tak černý jako můj kraťoučkej stín,budu zas řádit,se svojí partou,ale už nesundám ze stromu klín.
R:Závora zvedá se, zelená svítí.
Je špatné, když muž pláče?
Jak jste úctyhodné Sochy z kamene. Ve své mlčenlivosti a důstojnosti.
Jak jste krásné a bezstarostné.
Poníženě se vám klaním a smírným chvěním vhlase se vás ptám.
Našeptávač
Chčeš s jiným být, on nebyl ten pravý,chceš jiného mít, že nepřeje ti zdraví. Chceš s jiným spát, tak spi a buď s ním štastná,po všech tvých výtkách zbyladuše prázdná.
1.
Tak šlápni na pedál a nepodléhej strachu,za tebou je život tvůj a máchá se tam v prachu.
Příšery
Když měsíc je v uplňku a nebe plné mraků
vychází příšery do noci beze strachu.
Vlkodlak hladový svou proměnou se trápí,
to jsou ty zvuky co tvé srdce lapí.
Na noc
Náš svět je přikrytý závojem noci,
zavíráš oči a blíží se sen.
Poddej se vládě té překrásné moci,
jen ať tě ovládne než začne den.
Smutek
Teď přišel čas ti říct, že tě mám fakt rád
nejezdi do krajů, kde nemáš koho znát.
Tvý oči hluboký se dívaj na nebe
teď přišel čas ti říct,že miluju Tebe.
Válka
Po střelném prachu,rozrytá země
kolem mě plameny,rámus a kouř
jen kousek strachu přežívá ve mě,
v mým srdci nebe už nabírá modř.
Díky Sirael
Kouzelná země, vysněný kraj
každý z nás má svůj duševní ráj.
Ráj plný kouzel a něžné magie,
v zahradě jediná kouzelná lilie.
Sirael a Král
Jak krásná je Sirael, zrozena z ledového měsíčního svitu,
jak líbezná je její tvář, když v očích se jí hvězdné nebe odráží.
Jak krásná je Sirael, když vítr pohrává si s vlasy z modravého třpytu,
jak lehce našlapuje, přestože na jemných kotnících připnuté má závaží.
Stesk
Na temné obloze, měsíc je zahalený tmavým mrakem,
a v mém srdci cosi pálí jako oheň pekelný.
Chtěl bych se rozhlédnout, však nevládnu svým zrakem,
v hlavě mám pocit, špatný a smrtelný.
Ty
Neznal jsem svou cestu, ale teď ji znám,
zavřené já měl jsem oči a teď je otvírám.
Putoval jsem tmou a teď je všude světlo,
dřív tu byla pustina, teď všechno jen by kvetlo.
Kolibřík
Kouzelná zahrada má statisíce květů,půlnoční obloha má milióny hvězd. přečistá duše má na tisíce světů,a ve snu vídám jedno z pohádkových měst. Tu malý kolibřík sedne na tvou dlaň,jen usedne a ukáže svou krásu. A i když myslíš, že srdce tvé je nekonečná pláň, věř, že láska v křídlech kolibříka přinese ti spásu.
Holubice snů
Jako bílá holubice proplouvá po žhavém nebi směrem ke slunci,
tak i tvá duše proplouvá do říše snů tichou temnotou.
Ale na nebi je mnoho dravců usilujících o tvé bílé peří,
Nebuď tedy sama a nech se vést mnou.
Kvítek lilie
Červánky večerní plují po obloze,hledají spásu a útěchu ve slunečním svitu. V tvých jantarových očích shledají se dlouze,a do vlasů ti vpletají lem z bělostného květu. Paprsky se krátí a hladí tvoje tváře,to polibek ti posílám přes náš velký svět. Pak zavřeme oči a dotkneme se záře, a mě v dlaních zůstane tvůj liliový květ.
Přání
Vždycky jsi chtěla umět létat, létat jako pták,a jak princezna v polích,trhat Vlčí mák. Vždycky sis přála jenom, abych měl tě trochu rád,a nepřestal se smát, tak proč tu musíš stát.
Tenhle hvozd není náš, tahle skála není tvá,proč se dál spolíháš, že tě zachráním jen já. Stojíš tam, chceš být ptákem,potom křídly zamaváš, já neovládnu pláč,když mizíš v hlubinách.