Tisíc ovcí
Dva milióny na nový dům mi banka nepůjčí, takže jsem přemýšlel, že bych koupil jeden ztěch jednoduchých cihlových baráčků, co jich jsou na západním okraji města celé ulice. Snad půl roku jsem četl všechny inzertní noviny, zatrhával slibně znějící nabídky a jezdil se na ně dívat – viděl jsem za tu dobu snad třicet baráků, ale dnes už si pamatuju jen domek pana Lisnera.
Byl kousek od výpadovky, stačilo sjet za kasárnami doleva, objet menší loučku a hned za ní stál přízemní cihlový dům, podle inzerátu to mělo být 2+1 světší vstupní halou. Hodně dám na první dojem, a tak jsem měl radost, když jsem přijížděl; domek vypadal udržovaně, žádná ruina, která nemá větší cenu než pozemek pod ní.
Debrecínská pečeně
„Mohla bych si od vás půjčit košíček. “
Svůj nákup (10 rohlíků, dvacet deka debrecínky – normálně beru deset, ale ten den zrovna byla akce, slané tyčinky a dvoulitrovka lehké koly) už jsem vyndal na pohyblivý pás, a tak jsem košíček beze všeho podal starší silné paní ve fialovém kostýmku, která ke mně prosebně natahovala ruku.
„Děkuji,“ usmála se paní, obešla pokladny, a když se automaticky otevřela dvojitá plechová vrátka supozorněním na jarní slevy, zmizela za regálem svínem. Musel jsem platit, takže jsem opravdu neměl kdy sledovat její další cestu, hrabal jsem se vpeněžence a hledal třicetník, mystickou minci, po které touží každá pokladní.
Výlet na jízdním kole
Vypadalo to na pěkný výlet. Zajet na chatu pár kilometrů od města, odečíst tam stav elektroměru, aby M. nemusela jezdit přes celou republiku, a pak zase příjemnou projížďkou zpátky. Za dobrý skutek získám políčko do modrého života, počasí slunečné a na kole už jsem neseděl už pěkně dlouho.
Šejdrem
Milanovi už vtomhle městě nezbylo moc kamarádů. A kamarádek teprve ne, ta zatím poslední se od něj odstěhovala před dvěma roky a ne zrovna vdobrém, takže Milana dost překvapilo, když ho na ulici oslovila dívka vletních šatech. Mohlo jí být tak šestnáct, sedmnáct, štíhlá, pěkná prsa a vlasy a Milan se na ni se zájmem díval, ačkoliv absolutně netušil, odkud se znají.
„Vzpomínáš si na mě.
Bez hrdiny
Okna malého pokoje ve vinohradskémčinžáku byla obrácena na sever, a tak dříve než se jedinýpaprsek súlevou položil na plechový parapet, kleslo slunce za našedlý městský horizont a zůstaly jen teplé odstíny prázdninového podvečera. I za ně však mohla být vděčná pelargonie na stolku pod oknem, listy vší silou obrácené ktušenému světlu.
Nikdo jiný, komu by záleželo naslunečním světle, vpokoji nebyl. Jen ticho, roky neprané záclony vyvlávající pootevřeným oknem na ulici, pár kusů nábytku bez zájmu rozmístěného všetnácti čtverečních metrech.
Spánek
Každou hodinu zprávy, poslední ve dvě v noci, a přesto to podstatné přichází až teď, kdy se rozhlas konečně odmlčel. Tiše praská vesmír, hvězdy padají, padají víčka a mysl vzávratných spirálách stoupá ke světlu, které by tam někde mělo být. Jen se přesvědčím, jestli tam skutečně je, a kránutiše vklouznu zpátky do těla. Slibuji.
Třikrát bez vyndání
Domácí štěstí
Přibližně pětačtyřicetiletý muž sčernými na spáncích ustupujícími vlasy nadzdvihl prošívanou přikrývku a zašátral rukou po pevně vypjatém froté prostěradle. Odhalil tak svoje mírně ochablé břišní svalstvo a skutečnost, že je až na modrošedě vzorované trenýrky zcela nahý.
„Nevíš, kde je ovladač. “
„Nevím,“ pokrčila rameny dívka, která strčila hlavu pod svůj díl peřiny, pak opět vykoukla a naklonila se přes okraj postele.
Láska na grilu (Halbe Treppe)
ZVelkého jablka zbyl po loňském září jen dýmající ohryzek, moskevský muzikál obsadil Kavkazany (a naopak) a na asijských diskotékách přestali hrát Toma Jonese (Sexbomb) a Chumbawumbu (Timebomb). Ale všechno se to dá přežít, pokud se člověk stulí vútěšně hřejivé náruči xenofobních pověr.
Vždyť Američané jsou jen přitroublí a nafoukaní kovbojové, kterým neuškodí, když se pěkně rychle vrátí nohama na Ground Zero, vodkou opojení Rusové alespoň na chvíli vystřízlivěli a trapně zazobaným turistům zbohatších částí světa by se nic nestalo, kdyby zůstali sedět na zadku a místo trdlování na diskotékách ukrajovali zlišácky propašované šišky turistického salámu.
Předsudky jsou krásné.
Garáž u AKUMY
Probudilo mě krátké zatroubení.
Asi jsem omylem kopl do klaksonu, když jsem prováděl jednu ze svých nočních otoček. Nevydržím spát chvilku na místě, když ležím na boku, mám pocit, že na břiše to bude lepší, když ležím na břiše, nemůžu dýchat, a tak se otočím na záda. No a teprve vleže na zádech mi dojde, že na boku to bylo opravdu nejlepší.
O Markétce a zlém Papiňáku
Markétka byla statečná holčička. Nebála se paní doktorky, klidně si nechala píchnout injekci do ruky a když ji někdo prudce trefil míčem při vybíjené, jen se zasmála a nic si ztoho nedělala. Jediné, čeho se bála, byl zlý Papiňák, který každou sobotu postával na plotně a vztekle syčel.
Markétčin tatínek si v papiňáku vařil hovězí jazyky.
Stoupající lidé
Pátek 18. října
Hodiny vpravém dolním rohu monitoru ukazovaly 05:45, takže Roub ještě nemusel vypínat počítač. Ale chtěl stihnout autobus, který odjížděl zparkoviště před supermarketem dvě minuty před šestou, a tak zavřel okno programu, ve kterém se snažil zkombinovat podobenku svého přímého nadřízeného a fotografii obézního muže snápadně malým přirozením. Systémový čas stejně vždycky šel o pár minut pozadu.
ECHT BAYERISCHE SECHS!!!
Eins ist wenig, drei zu viel, sechs macht Spass und sieben Spiel.
Sechs und sieben, Kunden lieben, nelíbat nur Kurve ficken.
Shůra dáno v apatyce kauft es nicht tak rychle klice stiskni mosaz, stikni bronz.
Ještě teplý.
Nebyli jste na nějakým dobrým filmu?
Byl jsem teďka nedávno na "About a boy", česky "Jak na věc" a opravdu mě znechutil ten debilní happy-end, kterej zkazil jinak docela hezky sarkastickej a kruťáckej film. A taky jsem nepochopil, proč se v Čechách musej filmy jmenovat jinak, než v originále. Proč je třeba "Speed" u nás "Nebezpečná rychlost". Zdálo se to distributorovi málo přitažlivý nebo co.
Uvnitř
Byl by to špatný námět na film, protože Veronika seděla vtakřka naprosté tmě. Těch několik útlých paprsků světla, kterým se podařilo prodrat drobounkou prasklinou ve dřevě, by zachytil jen ten nejcitlivější (a tedy pěkně drahý) materiál. A každá pořádná filmová produkce považuje peníze vynaložené na něco tak obyčejného, jako je pás celuloidu, za mizernou investici – raději sežene nějaký dva roky prošlý (a tedy sympaticky levný) šunt.
Připraví tak diváky kin o vzrušující pohled na svůdně polonahé Veroničino tělo.
B(LUES)
V koupelněve tměsvětélkuje
Zřetelněve mněpostupuje
Kulhám jak Čepekposlední fázesnáší se snázedo extáze
Od temných depeksmutekACH.
Filmový klub
Krása nemusí ničemu sloužit, obstojí sama o sobě. Člověk ji nemůže jako krumpáč uchopit do ruky a uhodit jí o zem nejen proto, že vten okamžik aktivuje babku zdánlivě zesnulou na židli u dveří. Krása má pohnout člověkem a nikoliv naopak, a to ani vpřípadě, kdy se nepohnutá osoba cítí dotčena neschopností porozumět. Ber nebo nech být.
Příběh se šťastným koncem
Lucinka a Karlíček se seznámili během studií na filosofické fakultě. Oba byli podivně vyčouhlí, oba měli brýle a jasnou představu o trvale udržitelném rozvoji. Nejedli maso a chodili vysypávat odpadky o pět bloků dál, kde stály kontejnery na tříděný odpad. Ty se sice později bez jakéhokoliv třídění vyvezly na stejnou skládku jako ostatní smetí, ale to Lucinka s Karlíčkem nemohli vědět.
EVAKUACE!!!
Dnes ráno mě probudilo rázné bouchání na dveře. Líně jsem se převalil v posteli a podíval se na budík - bylo 8:15. Měl bych vstávat do práce, ale snad není šéf takovej blázen, aby mě chodil budit.
"Dobrý den, policie.
Kam zmizel losos
Slavný Ital slušel na večírkuposlouchal stokrát omleté vtipylichotil omlazeným stařenám
Prodral se ke švédskému stolukdyž už tady je tak se aspoň nají ale
marně hledal svou oblíbenou rybu
Na dně prázdné mísy ležel jenom
Co oči nevidí
Načrtnout několika jednoduchými tahy charakter hlavní postavy je obtížné, ale často bývá zapeklitější zkouškou autorových schopností nutnost tvora, kterého nezodpovědná imaginace přivedla na svět, pojmenovat. Nelze novorozence nechat nepřioděného vhodným přízviskem, aby na něj méně významní obyvatelé literární porodnice pokřikovali „hej ty. “ nebo „postavo“.
Křtění zplozenců autorovy fantazie není o nic jednodušší než hledání jména pro tvorečka líně se protahujícího vlůně matky.
Oblékni si hroší kůži
Hugo byl zavalitý pořízek s býčí šíjí a krátkými vlasy.
Minimalistický sestřih měl pouze maskovat kouty nebezpečně postupující k temeni hlavy, ale ve spojení s mohutnou konstitucí vyvolával dojem vyhazovače postávajícího před luxusním nočním klubem. Hugo ovšem nikde nepostával, pohodlně se rozvaloval v černém koženkovém křesle a návštěvám se představoval jako HR manager.
„To ale neznamená, že bych se nějak vrhal na zaměstnankyně naší společnosti,“ použil Hugo svůj oblíbený bonmot a zářivě se usmál na postarší ženu v upjatém kostýmku, která seděla na protější straně rozlehlého psacího stolu.
Nakřivo
Neplatí,
co včera ještě platilo.
Slunce se náhle svalilo
do trávy,
Kino
„Kubo. “
Každý může vykonávat dobro, každý může konat zlo. Vkaždém je božská i ďábelská dispozice a je jen na osobním rozhodnutí toho kterého člověka, jak naloží stak obojetnými předpoklady.
„No tak, Kubo.
Obléhání
Seděl jsem na stole a pozoroval dveře. Občas se zachvěly, když se do nich opřela těla mých kolegů, ale smeták zaklíněný mezi skříň a kliku dveří odváděl svou práci perfektně. Byl to poctivý dřevěný smeták, žádná plastiková vymyšlenost, takže jsem se nebál, že by praskl při pokusu otevřít dveře násilím. Klidně jsem vysedával vpapírech a sledoval kliku, která zběsile lítala nahoru a dolů.
Domácí studium bible
Havlát se ještě naposledy rozhlédl po obývacím pokoji. Jindy volně se povalující ponožky byly naházené ve skříni, koberec vyluxovaný a dokonce i nedopalky cigaret zmizely zkvětináče okrasné palmy. Všechno bylo vpořádku, přesto ještě jednou urovnal záhyby kožešinového přehozu na pohovce, než se vydal ke dveřím.
„Už jdu,“ zavolal, když zvonek vpředsíni podruhé cinkl.
Cikáni
Na pavlači v druhým patře zase řvou cikáni.
Starej cikán nadává svý ženě a nikdo neví proč,
jsou slyšet jen nadávky.
S tím zvláštním cikánským přízvukem, který lze
Oslava narozenin
Dovršení padesátého roku života nepředstavuje zhlediska fyziologického vývoje člověka žádný zásadní přelom, ale přesto Synek cítil, že padesátiny své matky nemůže ignorovat stejně jako ignoroval všechny dosavadní výročí jejího narození. Předsudek přikládající zaokrouhleným číslům magický význam prostě zapůsobil i na něj a on se rozhodl pozvat svou matku na večeři.
Už teď toho litoval.
Jeho matka totiž byla diplomaticky řečeno velice svérázná osoba.
Prší do domu
Vyšel jsem na pavlač a pozoroval drobounký
kapky, jak padaj na dvůr.
Prší nám do domu.
Aspoň se odplaví ten bordel na dvoře.
Migrující vesnice
„Vše, co šlo odnést, bylo ukradeno. “
Petr si musel ještě jednou přečíst větu, která originálním způsobem uzavírala popis výzdoby farního kostela. Když se přesvědčil, že ho skutečně nešálí smysly, zavolal na Pavla, ať se jde také podívat. Stáli pak společně u prosklené vitrínky snavlhlými, zkroucenými fotografiemi a nemohli odtrhnout oči od zašlého strojopisu odhalujícího pohanskou podstatu českého venkova.
Házení kamenů
Petr se okázale nudil. Jeho matka probírala se svou sestrou osoby, o kterých vživotě neslyšel a zřejmě o nic nepřišel. Co na tom, že ředitel školy vKamenici nechal propadnout dceru obchodního náměstka tamní sklárny, protože nebohého ekonoma přistihl doslova ve své manželce. Nevinní musejí být spravedlivě potrestáni, to už Petr dobře znal.
Košile
Byl ještě večer. Byl jsem tak malátný, že jsem se nedonutil otočit hlavu a podívat se na fosforeskující číslice budíku, ale vnímal jsem zarudlou záři, která vstupovala oknem do místnosti a bezohledně zanechávala světlé šlápoty na koberci.
Oči pozorovaly pomalu se pohybující skvrny a omámená mysl bezstarostně vetkávala reálné a snové do látky neurčitého druhu a zbarvení. A pak zní ušila rozmarně měňavou košili, ve které jsem mohl jen stěží splynout s davem rozmanitě stejných chodců.
Krajiny jenom tušené
Stolek stelefonem, věšák, botník a plstěné přezůvky jsou věci, které by se daly vpředsíni vršovického 1+1 očekávat. Přesto Martina, mladého tmavovlasého muže s těžkou kartónovou krabicí vrukou, ten pohled opravdu překvapil.
„Co to je. “ nezmohl se tváří vtvář hnědému semišovému kabátu na inteligentnější otázku.
Spasitel
Susan pracovala v supermarketu na okraji města jako pokladní. Vstávala každé ráno přesně v sedm. To ráno se instinktivně probudila chvilku předtím, než zazvonil budík, takže ho rovnou zaklapla a tiše vstala. Úzkostlivě se snažila, aby Davida neprobudila.
Genetická
Tak prý jsme Keltovépradávní šamanitak prý jsme Keltovéten národ poznání.
Možná jsme Keltovéa možná Germánihlavně však Čechovéšpinaví Slovani.
"Jéchal Grjéka čérez rjéku
smatril Grjéka v rjéke rak
Kam jde
Otevřel okno a skočil.
Autor tohoto příběhu důvěřuje duševním schopnostem svých čtenářů, a proto si dovolil zahájit toto vyprávění poněkud strohou větou, ze které však může inteligentní jedinec vyvodit několik poměrně přesných závěrů ohledně dalšího směřování příběhu a jeho hlavního hrdiny. Použitelných indicií se nabízí více.
Předně je tu vlastní obsah věty, která čtyřmi slovy předestírá nezvyklou, ale stále častější situaci, kdy blíže neupřesněná osoba pocítí nesnesitelný tlak jakoby svírající tělo a duši.
Tagjak
Jsou jména, o kterých jejich nositel neví. Vjeho přítomnosti nikdy nezazněla a bez přispění náhody, alkoholu nebo čísi neobratnosti ani nezaznějí. Také Tagjakovi zůstávala jeho přezdívka utajena, líně se ploužil poloprázdnou letní ulicí a netušil, že za sebou táhne svoje tajné jméno jako oranžovou dětskou Tatrovku. Jen občas zadrhlo kolečkem o hrbol asfaltové záplaty.
Odpadky
Všechno to zapálit.
Rozhlédl jsem se a jako bych viděl poprvé místo, kde jsem strávil tolik let. Najednou jsem až bolestně ostře vnímal fotografie sjejich zažloutlými vzpomínkami, nábytek, se kterým se nepohlo snad dvacet let. A pocítil jsem tu únavnou neměnnost, která zabořila nohy postele hluboko do koberce a ještě hlouběji mě do šedivě poklidné existence.
Intuice
„Měla by sis na něj dát bacha. “
„Proč. Mně přijde dobrej…“
„Já ti nevím, nějak se mi nezdál. “
Svou intuicí se paní Burešová řídila, kdykoliv řešila nějaké zásadní dilema.
Bobr
Pokud jste někdy vyrazili do OBI koupit úhlovou brusku nebo vodovodní baterii, určitě si pamatujete obrovského plyšového bobra, který se přátelsky motal po celém krámě, hrál si sdětmi a šířil okolo sebe dobrou náladu.
To jsem byl já.
Dělal jsem bobra celý život. Vlétě bývalo vteplém kostýmu příšerné vedro, ale měl jsem tu práci rád.
Osudné minutí
(Zprava přijde On. Postaví se před diváky. )On: (pateticky) Ach, jsem tak sám. (Zleva přijde Ona.
Pozor! Akční slevy v hypermarketu Carrefour!
Kam to všichni běží.
Běží pro hovězí.
Zadní 130,-.
Přední míň.
Dlouhá expozice
Některé věci se stihnout odehrát ve zlomku vteřiny,
ale já fotím na dlouhou expozici.
Vteřina rozmázla projíždějící auta,
pět vteřin vyloučí náhodné chodce.
Škvíry
&&Monty_Python&&13. 03. 2002&& Ty vole. (Pardon) To je nářez, bomba, ajánevímcovšechnoještě.
O čem se zdálo Marianě F.
Posadila se na posteli a chvilku naslouchala. Měla dojem, jako kdyby zvonil telefon. A teď znovu. Určitě zazvonil telefon.
Paranoia
Bydleli jsme v přízemí a lidi nám chodili za oknama, proto jsme měli neustále zatažený záclony a když jsme rozsvítili, tak i závěsy. Dost si potrpím na svý soukromí, a tak jsem s paranoidní pečlivostí dbal na utěsnění veškerých škvírek a škvíreček, aby mě žádnej z po okolí se potulujících feťáků, cikánů a bezdomovců nemohl šmírovat při postelový gymnastice. Holka, se kterou jsem tyhle cviky trénoval, setomu smála, ale jen do doby, kdy náhodou odhrnula závěs a za ní ksicht připláclej na sklo. Poučení, který z týhle bajky plyne.
Příštích dvacet dní
Příštích dvacet dní je
a bude ještě víc až zjistí
že osmnácti se nikdo neujal
Protože dva dny jsou víc než dost
do jak malého prostoru se vejde člověk
v guinessovce je člověk který se vešeldo krabičky od sardinek a to měl s sebou
hodinky peněženku klíče od bytu a krabičku cigaret
byl tam přes hodinu pak převrátili
krabičku a pokouší se ho vyklepat ven
ten úšklebek
musí všechno zkazit
příjemné milování i všechno ostatní
stačí jen zkroutit ksicht do
léta starého výtisku rudého práva
Selský otčenáš
třídit brambory musí bejt hrozná práce
zvlášť když jsou všechny shnilý
a rukavice se pomalu pokrývají vrstvou čehosi
co nelze pojmenovat ani pochopit
NAPODOBENINA ČÍNSKÉ BÁSNĚ
N N t k a p V a u
A a o d o e c
P h u e p s d t
O ý l á d n á í
(bez názvu)
no a co
vleze do ní
a zavře za sebou
viděl toho tolik
Bruslař
(Zprava přijde Bruslař)Bruslař: Jsem bruslař. (S tímto prohlášením zjevně nekoresponduje fakt, že žádné brusle nemá. Zleva přijde Děvčica v kroji. )Děvčica: (směje se) To jste tedy podařený bruslař - bez bruslí.
Tohle učtete
198 x deprese
261 x smutek
32 x drogy
7 x schizofrenie
Defekt
Mám dírku vduši
Hnedka u ventilku
Vzduch pomalounku uchází
A drncá to čím dál víc
Hladomor
HLADOMOR
KOMEDIE SE ŠPATNĚ VYBRANÝM NÁMĚTEM
I. Pupeny
Začíná schůze pupenů. Za dlouhým stolem sedí tanečníci v zelených kostýmech. Na zdi za stolem je nápis: \"Kvést či nekvést.
Hledáme Luďka
Les se schovává za stromem.
V posvátném tichu
protivně drnčí.
Osud
Cyklista
Sedí v příkopěhlavu jako střepkolo leží vedle
Opírá se o stromškrábe si rukupopálenou od kopřiv
Kolem po silniciobčas projede autoa pak zase ticho
A pak zase ticho a tmaje krásná noctak trochu jin
Zimní slunce
Zimní slunce málo hřeje
všechno kolem bílý
zas přibylo beznaděje
a ubylo síly.
Život po životě
Myslí si,
že to uvidí shora:
lékaře, tělo, příbuzné
Ale půjdou dolů
Kolem kolejí
Kolem kolejí krouží úchyl.
Kolem kolejí krouží úchyl.
Kolem kolejí krouží úchyl.
Krouží a funí.
Uklidnění
Z kamene na kámenPři troše šikovnostiPřejdou přes řeku I ryby
A co na to cukr?
Hádali sestrašně se hádaliházeli po sobě nádobímmlátili dveřmipofňukávali a hráli na cityusmiřovali se
A co na to cukr. co by.
Rozpouštěl se
Veverka II.
V kanceláři
Už dvacet let
Sedí ženská
Na stole má kalendář
Nepovedená lidová
Slunce už za hory zapadá,já ležím v trávě na záda.