Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNebudu...
Výběr: dablik008, Elyanne, dream, Litochowitz, Danny, sleeping_beauty, Lasy, Cavalera, hermit, kalais, Lyryk, Honzyk, Zuzulinka, Markéta, a2a2a, Elizabeta
02. 09. 2003
133
39
11533
Autor
Ví...
Nebudu jako ty
ó, Adonaj!
Na ostří hraně
tančit jak si píská
nebudu odpouštět
co dopustí mi
za krkem mokro
teskno za ušima
nebudu čekat
na lafetě
na ticho z Potěmkina
Jen ať se válí
když už neusíná!
Ó, Adonaj!
Ať semeno mu zhořkne
a mrtvé plodí děti!
Ať láskou mu je zrada
mandlovník kyanidu
a na tenkém ledě ať miluje se
do pláče bez slz
bez nároku a bez naděje!
Ať nemá sny
a nedovidí nebe!
Za třicet stříbrných
nechť kupuje se
provazy z oběšence
a pády do Macochy
a pády od sebe
a vpády do mě...
Ať prasknou jeho struny
z šalebné kytary
a zkrvaví mu dlaně!
Ať jeho básně
jsou jen zapadání
mlčící strojeně a k uzoufání planě!
Ó, Adonaj!
Nedopřej mu
sladkosti z tvého stromu jísti
ať sytý nepozná ho hlad!
Ať tukem rozkoší mu ztěžkne peří
a utopí svůj pád
v samotě
ať páchne na hony
kočičího zlata dechem
plomb o lásce a o naději
a bypass lží ať mu praskne
v osamění!
O pomstu prosím, Adonaj!
Ty, plný krutosti
jež mě činí šťastným!
o nespravedlnost
o vřískot ponížení
o oči za oko
o zuby nenávisti
o skřípot zákona
nového o starý
Na něj prosím sešli!
Neboť všechno přihodilo se to
příliš rychle
a nic nelze už předstírat
sedm statečných
umírá jeden po druhém
a pravda s nimi
a střecha nad hlavou
jistota
že miluješ
že miluju
nechtěná imunita
našich stop kročeje
v rytmu tvé nové učitelky
tance
Příliš mocně všechno hoří,
než aby svítilo...
Ó, krutý Adonaj!
Já, bědaláskyplný,
o tvoji prosím pomstu!
O tvoji prosím pomstu,
když nechce vědět,
že už je nemilován...
Kdo se teď o mě postará
a v co mě obleče...?
Kdo se teď o něj postará
a v co ho obleče...?
Nebudu jako ty,
ó, krutý Adonaj,
tančit si, jak se mi píská...!
39 názorů
meralda s.
20. 01. 2014rozdupanésrdce
22. 10. 2011
fuh, kolko nenavisti a bezmocnosti v par riadkoch... silne, ale zbav sa toho
výborná, takéto adonaj-ské prvky bývajú obvykle hrozne málo dobré, ale tu sa to hodí a páči sa mi ako to sype a s ničím sa to nepára.
Působivé, vtipně ironické, báječné proměnlivé tempo. Upřímně asi první věc tady, která se mi opravdu líbila od začátku do konce. Tedy krom těch mých, samozřejmě.
.t.
blboun nejapný
30. 07. 2009Marcela.K.
24. 05. 2008sestricka.slunicko1
19. 03. 2008sestricka.slunicko1
05. 11. 2007
Za třicet stříbrných
nechť kupuje se
provazy z oběšence
a pády do Macochy
a pády od sebe
celá moc***
Petr_Fonvald
20. 06. 2007
Už mne několikrát napadlo, že smutnou vizitkou současného Písmáka je, že jeho čest zachraňují archiválie (ač zde zase taková nouze o hezké nové věci není, nouze je spíše ve schopnostech redakce , čtenářstva a možná i systému na ně upozornit).Tvé básně všakˇmají za následek, že má smysl zde občas nahlížet.
Tuto jsem už objevil dávno a je jen potvrzením tvého svébytného postavení zde jak autorského, tak i redaktorského, a co víc a především, lidského.
Printe - to už jsem tu jednou četl, ale nedostal jsem se dovnitř. K tomu není co psát. Jen tip - víc nemám...
to je nádherná věc, napadá mě Printe...píšeš ještě?...a jestli ne, tak proč ne?*
dát 99. tip je pro mne ctí, ale stejně je to nedostatečné..své přízně věnuješ zde mnohem více
Dík!
p.s.-----tenhle text pro mne hlavne v tyhle chvili aktualni totiz...nekdy se chovam jak trouba velkej, ale jinak uz nebude....
halt...:D-------------
za krkem mokro
teskno za ušima
a na tenkém ledě ať miluje se
do pláče bez slz
*t
malinka_hvezdinka
20. 11. 2006Nicollette
25. 08. 20050200789032
23. 05. 2005cup_of_tea
31. 10. 2004Pišta_Hufnágl
27. 09. 2004
silná báseň, té nenávisti a toho žalu co skrývá... asi strach ze samoty a vzdor..., docela těžko se mi četla a některé obrazy mi nelahodily, ale jako celek se mi líbí... i když pointa trochu očekávaná... (a nebo jsem to nepochopil :-) )
Litochowitz
21. 07. 2004Nářezový_sluníčko
21. 06. 2004
vášeň tě zdobí příteli,
to místo kde síla je zhoubou,
kde záhuba rodí sílu
úvod básně je nádherný a rytmus jak v tanci, který sis vybral na poslední čas, na jedinou opravdovou chvíli
...také vím *
tak už zase něco napiš! čekáme .... netrpělivě! .... a vítali ho,
Sultán i Tyrl...
Skwely
Nicollette
29. 03. 2004
Nevím, jestli jsem tu básničku zprávně pochopila, ale připadá mi, že jako gnostik rozlišuješ mezi Bohem starého zákona a Otcem Ježíše Krista. Ikdyž zdá se mi o našem Otci o hluboké lásce nic jen výkřik do tmy jen nářek, pomsta taky není ústředním motivem SZ! Tohle není žádná kritika, jen zanechaný pocity, třebaže třeba chybný pro nepochopení...
Homo_criticus
11. 12. 2003
Bylo v tom neco krasneho co drti
Smich Plac i Hruza
z Zivota .....i Smrti..........
(Ajo, to je zase Nezval, sorry.....)
((Tohle by i Nezval zavidel......)
Tak asi ani nemá smysl začít psát. Vše bylo vyřčeno, vše vypsáno, dívat se, dýchat čas a stát..
A v noci, o šabatu,
když svíce bývaly rozžíhány,
tu mi bývala sdělována tajemství
skrytá v budoucnu
a na Roš hašana jsem slýchával
náprsní tabulky
s třepotáním mi odpovídat Amen,
buď veliké jméno Jeho.
Ó, Adonaj!
SlečnaMezková
04. 11. 2003
Je to hodně zvláštní, chvílemi se v tom člověk ztrácí, a takový dílka jsou má krevní skupina. Jo, prostě TIP.
Hvezda1620
28. 10. 2003Matyjustin
27. 10. 2003
Básníku, jasněže mi z Tebe praskly struny mý šalebný kytary a zkurvily dlaně.
A moje básně jsou odjakživa jen strojeně mlčící zapadání k uzoufání planý.
Žádné novinky:)
t0!
nonamebeast
12. 09. 2003nonamebeast
12. 09. 2003Swedish_Nigg
09. 09. 2003
Odpusť nám, Pane, naše viny...
jsme jenom ticho mezi dvěma stíny
zavření sebou, odzvučení
(a kdyby izolací těl
pronikal tepot srdce, každé zaškrundání střev
lítostný hlad a nelítostně pravidelný dech...
to pro Tebe se neslyšíme, když, abychom tě nerušili
jsme si zdmi vzdálení)
jestli jsi, Pane, Láska sama,
pak víš, že křik je jenom výdech černi tmou
- na dveřích ďábli znamenaní
jsou, kteří dovnitř nemohou
?
:)
Kontrabásník
03. 09. 2003Litochowitz
02. 09. 2003
Óch ADONAI
~ mraky Tvé
propasti mezi nimi
kde skryt jsi ve světlo
kam zaplaším Tvé stíny
zůstaň i protékej
voda bez konce je
jak duše proudící
jak věčná naděje
~*~
ani já nebudu tančit, podle vnucených figur.
byť jsem dodnes nemusel zůstat po škole.
Ba věru špatně snáším nové zvyky...
Snad někde jinde, někde jindy.
Sbohem králi morbidních pohlazení,
má duše už dál tu s vámi není...
*!
Ano, tak to má být, takhle to ze sebe vykřičet .. a následně se smířit .. sám se sebou..*