Písmák Berany,berany,duc
Berany,berany,duc
Na Velikonoční pondělí jsme si sklukama přivstali. Měli jsme jasný cíl. Být letos první u „hraběnky von Zvičina“
Tak jsme jí přezdívali. Ve skutečnosti to byla německá stařenka, která bydlí na polorozpadlém statku uprostřed divoké přírody pod Zvičinou.
Jak jsem se naučil číst
Jak jsem se naučil číst
Konečně vánoce. Jupí. Nevím to jistě, ale snad od Ježíška dostanu postel ve tvaru auta. Doufám, že to bude parádní formule, přesně taková jakou má můj nejlepší kamarád Michal na tričku.
Malá mořská víla aneb jak to bylo dál
Když se mocný král moří rozloučil po svatebním dni se svoji nejmilejší drahocennou dcerou, daroval jí obrovskou lod´ která nesla její jméno. Chtěl, aby se mohla plavit po všech oceánech světa. Kdykoli vyskočit a plavat se svými sestrami a vodními kamarády. Princ byl zvelkolepého daru nadšený.
Velikonoční neděle
Mařenka sedí u kuchyňského stolu a maluje pečlivě na obarvená vajíčka drobné kytičky. Jiřík drží tatínkovi proutky a sleduje jak znich plete pomlázku. Venku se nebezpečně stmívá.
„Tak Jiříku, hotovo.
Popelka aneb jak to bylo dál
Když si krásný princ odvedl Popelku na zámek, hodovalo se a pilo několik dní. Novou královnu měli všichni rádi. Na každého se usmívala, ale uvnitř byla smutná. Bydlela v přenádherné komnatě vyzdobené zlatem a na stěnách visela obrovská zrcadla.
Kentaur a Meda
Meda je neposkvrněná dívka. Žije s bratry Orestem a Timonem v chatrči, kde dávají lišky dobrou noc. Za celé dny s nikým nepromluví. Stará se o zvířata a to je její jediná radost.
popletené pohádky díl 11 písmácké spolupsaní
Václav, Rumburak i liška hledali trpaslíky a krkavce, ale marně. Tak si unaveně sedli na palouček až usnuli. Vtom do Rumburaka lehounce šťouchnul motyčkou do kolena strýček Pompo.
„Au, to je bolest, co se děje kde to jsem.
Můj první školní den
Můj první školní den
„Tak už je po pouti,“ vzdychne maminka. Vyrostl ztebe velký chlapec, za pár dní půjdeš do první třídy. “
„Néééé, ještě né, já chci do školky. Daníček se taky vrátil ze školy, zase knám do školky,“ říkám vzdorovitě.
Sněhurka aneb jak to bylo dál
Když si Sněhurku odvedl krásný princ na zámek, byla velkolepá veselá svatba, kde nesměli chybět i trpaslíci. Když se to zlá královna dozvěděla, zlostí rozbila zrcadlo a střepina z něj jí vlétla do oka. A v tu ránu se proměnila ve velký černý lesklý kámen.
Tatínek si Sněhurku na zámku brzo našel a stal se zámeckým lesním správcem.
Perníková chalouka aneb jak to bylo dál
Perníková chaloupka aneb jak to bylo dál
Když se Jeníček a Mařenka šťastně vrátily domů s pokladem, který ukrývala zlá perníková bába, otec nakoupil za zlaté šperky kravičky, kůzlátka a selátka, aby už se nikdy netrápili hladem. Zbytek pokladu uložil do truhly a přemýšlel co dalšího by si měl pořídit, aby si on i děti nestýskali, když přišli o milovanou maminku.
Mařenka se oháněla v kuchyni a všechny domácí práce hravě zvládala. Tatínek byl rád, jelikož macechu dětem nepřál.
Červená Karkulka aneb jak to bylo dál
Uplynulo mnoho vody, když myslivec zachránil babičku i Karkulku od mlsného vlka. Karkulka vyrostla do krásy a
oblíbenost červené barvy jí už zůstala.
Otec i matka churavěli a proto se rozhodli Karkulku provdat. Karkulka se jen smála.
Kentaur a Rebeka
Rebeka je mladá neposkvrněná dívka. Žije s bratry Tomasem a Antoanem na ranči, kde dávají lišky dobrou noc. Za celé dny s nikým nepromluví. Stará se o ovce a to je její jediná radost.
Princ a Večernice aneb jak to bylo dál
Královně Večernici a králi Solimanovi se narodila krásná holčička. Měla světlé kučeravé vlasy po tatínkovi a
velké zvídavé modré oči po mamince. Princeznu pojmenovali Jitřenka, protože se pravidelně probouzela
jako první.
Roky utíkaly, na zámku bylo blaho a veselo.
Trochu jiné odpoledne
Trochu jiné odpoledne
VBoha jsem nikdy nevěřil, přesto jsem ho tenkrát ve vesmíru cítil. Bylo to zvláštní. Byl jsem vyslán na poslední výpravu. Stalo se to před dvaceti lety.
Vojtíškovy sněhové vánoce
Konečně vánoce. Moc se těším, protože budeme od štědrého dne na horách lyžovat.
Doma s tátou zabíjíme po velkém zápolení pětikilového kapra, pořád se mrská, dokonce nám i vyklouzne na betonovou násep. Nakonec ho držím v utěrce a tátá ho klepne paličkou.
Můj princ záchranář
Můj princ záchranář
Sobotní noc jsem trávila v Praze na taneční lodi Visla. Když jsme připlouvali k Rašínovu nábřeží, přiřítil se k lodi můj tajný miláček Vojta na motorovém člunu. Pracuje jako vodní záchranář.
„Hele záchranář, řekni mu at´ tě sveze,“ smál se lodník Arnošt.
Tajný fiktivní dopis od Boženy Němcové
Tajný milostný dopis
Můj nejdražší,
když se večer z okna podívám z dálky na hrad, vzpomenu si na tebe.
Na tvé modré oči, na tvůj důstojný černý klobouk co sis vypůjčil od synovce. Na sýr s tvarohem kterým si mě pohostil. Na to jak si najednou zmizel když se stmívalo a já tě dodnes podezírám, že sis někde za hradbami hradu užil nezávazného povyražení.
Semtínská lípa poprvé a naposled
Semtínská lípa spatřena poprvé a naposled
Ráno jsem se probudila do sobotního slunečního dne, bylo 27. května 2000. Vešla jsem ven před dům a můj táta přidělával na auto cyklistická kola.
Vyjeli jsem si i s mamkou z Vidonic do Sobotky.
Sára a její chlapci
Na včerejší večer u Vincenta si zakazuji myslet. Raději jedu na panáka na loď.
„Nazdar Sáro, co si dáš. Prý jsi utekla Vincentovi z postele.
Sára a její chlapci
Druhý den mám od Marka několik nepřijatých hovorů.
Jedu se právě koupat k rybníku, když se znovu rozdrnčí mobil.
„Ahoj Marku, máš štěstí, zrovna lezu do vody,“ říkám neutrálně.
„To ty máš štěstí.
Sára a její chlapci
Snad je nenapadne otevřít dveře. Slyším hlasy. Nejspíš jim Marta pořád nadává. Ráda bych se dostala na záchod, ale zatím to je nereálné přání.
Sára a její chlapci
„Jsi tu sama. “
„Nejsem. Mám tu kluka,“ zoufale se rozhlížím po Filipovi. Třeba šel jen na záchod a vrátí se.
Sára a její chlapci
Sedím u malého kulatého stolu a brčkem cucám koktail Divoká jahoda. Novinka místního barmana. Hrozně mi chutná, ale zajímalo by mě, jak moc může být divoká. Mám těsné červené mini šaty a černé střevíčky na vysokém podpatku.
Smutné blues
Smutný blues
Hrozně se mi stýská po životě. Píší jako kdybych byl mrtvej, ale asi jo. Život bez lásky je jako mrtvola na dovolený. Někde jsem to četl, asi to řekl někdo chytrej.
Noční zaklepání
Dnes poprvé se vydávám sama na velkolepou párty do místní horské chaty. Ukončení lyžařské sezony si nikdo nenechá ujít. Ale půjdu až po dvaadvacáté hodině. Nemůžu vynechat svůj nejoblíbenější rozhlasový seriál Tlučhořovi.
Zahradní slavnost
Začaly prázdniny a v našem městečku chcípnul pes. Jediné co se dalo dělat bylo koupání v rozbahněném rybníku a přejídání se přezrálých červivých třešní přímo z koruny stromů.
A vida. Při procházce mě zaujme plakát u autobusové zastávky.
Trabant
Trabant
Vstávání do školy nenávidím. Hlavně v zimě. První hodina začíná už v půl osmé a na autobus musíme vstávat příliš brzy. Já se probouzím v šest hodin a nastupuji jako poslední do autobusu, který odjíždí přesně v šest hodin dvacet dva minut.
Záhadný chodec
Záhadný chodec
Na své čtrnácté narozeniny jsem dostala od své nejmilejší starší sestřenice lístky do Lucerny na kapelu Mig 21. Na velkolepý zážitek jsem se těšila celý měsíc.
Cesta do Prahy trvala autobusem přes dvě hodiny.
Jízdu metrem jsem zvládla aniž bych se ztratila.
Patnáctiletá prohlídka
Konečně jsem po nemoci. Je začátek června a já ležela dva týdny s angínou. Dnes jdu na polikliniku na kontrolu.
Paní doktorka mě pečlivě prohlíží, přeje pěkné prázdniny a já se už nemůžu dočkat velké točené jahodové zmrzliny na náměstí.
Toužení zbloudilého varhaníka
Byla zima a mráz. Na nebi zářily hvězdy. Sníh křupal pod nohama
a já doufal, že příjdeš. Že mi odpustíš.
Mistr Gott
„Zítra budeme mít na lodi Mistra,“ oznamuje kapitán Matěj.
„Jakýho zas Mistra. Nemyslíš lodníka Ládíčka z parníku. Je na všechno levej.
Nebezpečné lyžování
Nesnáším ranní nedělní vstávání, ale kvůli lyžování jsem schopný vstát i v pět ráno. Naštěstí dnes to není tak strašné. Je jaro, probouzím se do vycházejícího slunce. Paráda.
Stará stodola
„Dnes není hezké ráno. Podívej se na ty šedivé mraky,“ říká bratranec Olda.
„Hm, brouknu rozespale a jdu se podívat z okna.
„Ty.
Filmování na výletní lodi
„Kamarádi, mám super zprávu,“ přihnal se lodník Marek na výletní loď a mával papírem nad hlavou.
„Ukaž mi ten rozpis vyjížděk,“ řekl nevzrušeně kapitán lodi Karel.
„No. zítra, tu bude to.
Sněhové narozeniny
Nečekal jsem, že na mé šesté narozeniny druhého listopadu napadne sníh. Měl jsem krásnou oslavu u příbuzných v Jilemnici.
Každý mi dal drobný dárek až na staršího bratrance.
„Copak ty pro mě nic nemáš.
Faleš na rybníku
Prázdniny byly v plném proudu a můj miláček Patrik byl na čtrnáct dní s rodiči na dovolené v Polsku.
Nemohla jsem se dočkat až se vrátí. Detailně jsem plánovala co všechno můžeme s Patrikem podniknout. Dokonce jsem si koupila nové plavky.
Výlet do Prahy
„ Mamí, kdy se tatínek vrátí z práce. “
„ Nevyptávej se pořád. Jdi si hajnout a ráno až se probudíš bude táta doma. “
„ Ne, já na něj počkám.
Nedělní obědy
Za komunismu bylo všeho málo. Táta ze mě chtěl mít silného chlapa co umí vzít za práci. Tak se snažil, abychom co nejčastěji obědvali klokaní maso.
Mí splužáci, nikdy nic takového nejedli.
Nečekané setkání
Petr ležel doma s angínou. Rozmýšlela jsem se, jestli ho mám navštěvovat. V pondělí byl zachumlaný do deky ani se na mě nepodíval. Zrovna mi to nebezpečně slušelo, určitě bych se mu v krátké sukýnce s volánky líbila.
Cesta do kina
„Ještě nemáš posekanou trávu. “ lamentuje strýc.
„ Nemám. “ odpovídám naštvaně.
Prasátko
Nemohl jsem dospat. Dopoledne půjdeme se školkou do divadla. Nikdy jsem tam nebyl. Prý se tam sedí ve tmě.
Vínový dýchánek v dílně
Zvolna kalhotky si sundej. písnička od Jiřího Macháčka je dost chytlavá. Ester jí pouští v dílně pořád dokola a zpívá spolu se zpěvákem.
„ Co na mě koukáš jak na Boha.
Útěk
Bylo mi čerstvých pět let. Celou zimu jsem promarodil, doktoři nevěděli co se mnou. Nakonec padlo rozhodnutí, že strávím léto v dětské ozdravovně specializováné na dýchací cesty. Ozdravovna byla v Jizerských Horách a jmenovala se Ve dvorku.
Lotrovinky v družině
Loudám se ze školní jídelny. Tak hrozný jídlo jsem dlouho nejedl. Naše milá laskavá kuchařka zneuctila můj nejoblíbenější pokrm španělského ptáčka. Celý týden jsem se na něj těšil.
Dokonalé doučování
Dokonalé doučování
„Odpoledne přijede Jana zJaroměře. Doufám, že se těšíš. “ Volá na mě mamka zchodby.
„ Určitě.
Nejhorší nerande
Nejhorší nerande
Moniku, moji první velkou lásku jsem už pět dní neviděl. Chodíme do stejné základní školy. Nejčastěji ji potkávám na obědě. Tam jsme se seznámili.
Překvapení na letišti
Překvapení na letišti
Jedu tramvají ze školy, bezmyšlenkovitě koukám zokna. Vidím jak nastupuje Petra.
,,Ahoj Ivo,“ mává na mě.
,,Ahoj.
Potápěč v metru
Doháním metro vposlední vteřině. Akorát se za mnou zavřou dveře vagónu. Těžce dosedám na sedačku a otřu si pot zčela. Mám málo času.