Písmák PF 2024
Z vánočních stromků jsou makety,
z nadějí plané smetí,
když někde padají rakety
a umírají děti.
PF 2023
Nad betlémy nám místo komety
nocí i dnem ukazují ruské rakety
cenu života a lásky v klidu, míru.
Najít teď naději a víru
PF 2022
Když písně vánoc,
vůni svařáku a grogu
zahání hlasy epidemio-
a jiných -ogů,
Malinký tvoreček
Malinký tvoreček mi leží ve dlani.
Schoulený, slabounký, zrychlené dýchání,
poslední postýlkou je pro něj moje ruka,
smrtelným ložem psího kluka,
Bělásek
Odešel Bělásek. To podle barvy stuhy.
jak pejsci chodívají, za duhový most.
Zabalil to dnes přitom jako druhý.
Fialka
Jdu neobvykle hodně pozdě po ránu
s pejsky jak obvykle po hradebním parkánu,
unavený, v očích ospalky
a plnou hlavu Fialky,
Gastroanatomická
Nejraděj bych tě hned svedla.
Sním, jak si tě hýčkat budu,
celého bych tě láskou snědla.
Začla bych od žaludu.
PF 2021
Kéž betlémské světlo
nám za rouškami
ukáže, že v tom nelítáme
všichni sami.
Baladička (n)eetická
Znám jednoho místního holiče,kohopak asi voliče. ,co EET chválí, kudy chodí,u sebe v provozovně i povenku. Pokladnu samozřejmě nemá. A ještě nikdy mi nedal účtenku.
Povzdech duté vrby
V tomto světě
depresivních maníků i bab
jsem měla být spíš
baobab.
PF 2019
PF 2019
Letošní rok šel zprvu pěkně zostra.
Sebral pár milých blízkých tváří,
neusvědčeni zůstávají lháři
PF 2018
Zdali si generace našich dětí v budoucnu vzpomene
na toto období, kdy ano znamená spíš ne
a dávné principy, jimiž se člověk po staletí řídí,
jakoby odvrátily tvář od slušných lidí.
PF 2017
Člověk se někdy vzteká, pere, bráníve chvílích, kdy pomohlo by usebrání. A záhy zjistí, že je plný prachu,v kazajce únavy a strachu,zatímco mohl by jak každý druhýprožívat život v barvách duhy.
Kéž hvězda nad Betlémem ukáže nám sílu,jež potřeba je k prospěšnému dílu,rozvahu, která vede k bohulibým činůma kuráž postavit se stínům.
Véna vidi vici
Železy kosím stébla jak otavu,
patuji jak Viktorka na splavu,
přesto si říkám, vzal to ďas,
podstatnější je přece čas
PF 2016
Tento rok drsně umožnil mimísto snů cizích
začít plnit svoje.
Poznal jsem nová krásná hřiště,řídítky krotil burácení stroje,spatřil svět z perspektivyvolného pádu.
Proto už vím, že pro náladua pohodu mi stačívěcem se smát (i lidem), jež se zdají k pláčia nechat láskyplnou Boží síluvynést mě v klidu, míruk novým cílům.
PF 2015
Mám srdeční sval pružný, trénovaný
a elastický na vše strany,
takže se do něj vejdou v mžiku,
všichni, kteří neskončili
Vejce z podhradí
Tak to tu máme zase.
Z hradu nám káže
samolibé prase,
na jehož zástavu
FB iluze
S přátelstvím Facebook hodně klame,
říká tak, kde cítím spíš "kamarád",
jak by k opravdovému přátelství stačily
dva počítače a drát.
Ochechulí smutek
Vkantýně měli dnes kapustňačku.
Byla fakt výborná, šla na dračku,
šmakovala všem.
Jenom nevím jak,
Jen jedna malá piha
Maličká tečka na dlani.
Čím vším by asi mohla být.
Prakticky vším, co dokážeš
si představit.
Na objednávku?
Básníka od juboxu
jeden detail dělí:
neumí zpívat, jak mu kdo kdy velí
a napsat báseň, i když bych rád, dámo,
Že by magistráti?
Že na radnici sídlí radní
vědí i lidé zcela vadní.
Jakým přízviskem ale slují
ti, co magistrát magistrují.
Čemu věřit?
Méně je někdy víc než více,
čítal jsem vmravním kodexu
a teď mi chmury halí líce.
Platí to tak i při sexu.
Horší než šedý zákal
Mám vočích samé vlnovky,
vnichž všechny tvary
jako mžitky plují.
To si mé neposlušné duhovky
Ornitologická?
Před výstavou ptactva
(pokud se vtom vyznám)
pokyn „jdi se vycpat. “
získá jiný význam.
Po inspekci
Dostal jsem včera
hezkou lekci,
co najít poetického
na inspekci.
Dáša a Agnes
I matematická logika
ví, co je přemet nebo stojka.
Například naši
psí nátlakovou jednotku
Esoterika všedních věcí
Na věci, které neuchopíš rukou
a všimne si jich jenom snílek,
protože vrytmu jeho mysli tlukou,
má básník plno jiných chapadýlek.
Babí léto
Podzim. hmm.
…krásné léto babí,
čas budek, košíků a hrábí…
. zima se blíží krokem čapím.
Ti naši předci...
Čeština je divná.
Krásné slůvko "těšit"
se nejlépe rýmuje
se slovesem
Malá letní romance
Při horku vbazénku
si vodních radovánek
užívám vsoukromí
a tudíž klidně nahý.
Magie ďolíčků ve tváři
Ke každému ďolíčku
získám jednu hubičku.
A co kdybych jich našel více.
Kurňa, že jsem neměl neštovice.
Svatební přání
Moc ti to sluší Voki Vokoune,
vypadáš vcylindru jako Al Capoune,
(věřím, že ti to extra polichotí)…
…však toho taky stihlo doživotí…,
Jsou tuleni nejvhodnější k tulení?
A co například chobotnice.
Údů na mazlení mají více
a chapadly-li hlavonožec mává,
určitě nebudou nechápavá.
Turistická hádanka
Jedna šlapka, druhá šlapka…
. co to je.
Přece výlet na kole.
Doslova bráno,
Vzkaz místní čajovně
Očista těla ječmennými klíčky.
Škrábu se rozpačitě
za uchem.
. jak na to přišli ti staří mistři.
PF 2014 Boží světlo
Zas sáňky míří do zatáčky.
I když se jízda přes rok podobá víc smyku,
přesto nás adventní čas zpomaluje kOkamžiku,
který, ať s úsměvem jsme dorazili nebo plačky,
Copak asi napíše na hradní vlajku?
Lidi skočí na cokoliv,
s tím asi nic nesvedem.
Nakukej jim třeba, že se
lze nakazit pohledem,
PF 2013
To nám čas adventní
podivným končí klidem.
Z vlády prý odchází
nějací lidé LIDEM,
Hned v porodnici
Co by měl člověk vyfasovat
na každou životní cestu.
Sebereflexní vestu.
Etymologická záhada
Hej, nositeli smokingu,
přiznej konečně barvu,
když nosíš pod krkem motýlka,
musels tam mít nejdřív larvu.
K decince beaujolaise....
Pít na terase bóžolé,
před sebou modré mořské pláně,
tak připomínající fervejové stráně
a zapomenout na hole.
Zemřel nakladatel Roman Polák PROTIS
Ach Bože, když jsem si dnes večer u televize povzdechl, jak hrozné je naše zpravodajství, netušil jsem, že ta opravdu strašná, nejstrašnější zpráva mě čeká vmailu.
Jsem jeden ztěch, které Roman uvedla vypustil do kopuleliterárního světa. Na podzim 2004 na veletrhu knihy vHavlíčkově Brodě jsem si u jeho stánku dodal odvahy astřesem v břiše podával dlouhovlasému sympaťákovi obálku stexty básniček. Měl jsem je s sebou náhodou, ale už při prvním rozhovoru mi cosi říkalo, žeu tohotoempatického kluka, který vničem nenaplňoval mou představu šéfa nakladatelství, tím nic nezkazím.
A jak by to dělali politici?
Prosím o doplňující informaci
(můj základ teorie není bezedný)…
…netřebasnad pro plodnou spolupráci
navzájem znát své plodné dny.
Povzdech v domově seniorů
Kolikrát člověk potká ženu,
sníž by rád,
při letním večeru
a nebo časně kránu
Spolužačce ze střední školy
Hodně štěstí
pro Stračenku
od mladíka, který Lenku
kdysi cestou zhospody
ODKAZ
Žižkovi bratři
si u Přibyslavi
začali říkat “siroty“.
Jak rozumím jim.
PF 2012
PF 2012Zas Slunce dospělok zimnímu slunovratu. Někomu v klidu,jinde v shonu, chvatucelý rok usilovněmíří do Betlémapro světlo,které konkurenci nemáv kouzlu, jak lidempootevřít nitra. Kéž vydrží nám déle,než jen zítra.
malykuba01 čtení + sbírka
Ahoj Písmáci,
zvu ty z vás, kteří mohou a mají zájem
a ostatním pro informaci, že dýchám a hýbu se,
popřípadě pro budoucí inspiraci.
Povzdech asi metrické holky
Ach ta má děsná obezita.
Nad krutým osudem štkám a klnu.
Když jsem sebou tuhle švihla
na náledí,
Mé ženě k svátku (5. dubna)
V životě se vyplácí
dělat věci s mírou.
Mám šest křížků na ramenou,
takže to vím jistě.
Proč nemohu přijet na Smíchov
Zase jsem vmatce stověžaté.
Jako vždy trochu naměkko,
dumaje, kam bych kosti složil,
tuším, že shříchy,
Diagnóza II.
Blázni a básníci
společné něco mají:
snadno se zapálí…
. a dlouho vzpomínají.
Co navigace neumí.
Mám odvézt pacienta
přímo zdomu
k doktorovi kamsi
do G-pavilonu.
Chřipka
Jen pohled z okna
je dost těžký.
Na obzoru dvě nekonečné stopy…
… zpoza skla nikdo nepochopí
Golfové věnovánky II.
Kéž čtenáři
jsou golfovými bohy přány
jen samé skvostné rány.
Nejlíp hole-in-ony.
Golfové věnovánky I.
Tak nevím,
co je lepší.
Básnické střevo,
nebo pěkně trefená
Tebe jo?
Já nejsem žádná
flundra, běhna, coura
nebo jak se těmhle ženskejm
všeobecněříká.
Ach, ta móda
Prochladlý močák
není žádná sranda,
to vám každá žena
(zkušenější) poví.
Nestačily by mlhovky?
Ženy jsou jako řidiči.
Některá při setkání
dřív či později
přepne na tlumené
Jak se píše science-fiction.
Vezmu si papír
a začnu psát,
co ti chci všechno
ukázat.
Uměleckému kováři Štěpánovi
Nový buchar.
Kovadlinu.
Kováři jsou muži činu,
začínáš let druhou kopu,
Básníkovi/řce
Bohatou náplň,
ostré pero.
…a tolerantní
Desatero.
Tak to asi nemyslela...
Když už mám dostat naplácáno,
na nahou kůži holou dlaní,
šlo by to třeba někdy ráno.
Tak mezi půlnocí
Co se škádlívá
Kdypak asi přestanu
popichovat Romanu.
Nepřestanu.
Co kdyby.
Století mobilů
Co by hlásil ufon z Marsu.
-jsem jat temnou předtuchou-
marťanská se dozví Rada:
civilizace se zdejší skládá
Zlato v hrdle
Můj drahý kov v krku,
nakutaný
v nocích zpocených,
nezní jak trylek.
Staphylococcus aureus aneb kurs zlata vyjádřený v poplatcích.
Mít zlato v hrdle.
Touha odvěká
malého prostého člověka.
Proč mají ho mít,
těm, co JARo MILUjí
Dobrý trik,
jak vyzrát na zimu:
porodit Vesnu
zpodzimu.
pro Lenku/Šímu
Básník,
ač kdysi vzkazy pro Lenku
kdejakou počmáral by účtenku,
dnes zůstal zcela bez rýmu
Marcelám
Další hřích proti poezii udělám,
vždyť popřát ksvátku Marcelám
za chvilku horka včertím kotli stojí.
Tak trhám květiny i chvojí
bývalé kolegyni
Vydaly by na pěknou knihu
vzpomínky, jež se občas zjihu
jak letky tažných ptáků vrací.
Na pěkný život stěžkou prací,
milému golfistovi
Přáti vám hodně dobrých ran,
to neznamená, milá chaso,
Monikám II
Morseovka bílé čáry
bubnuje mi na pedály
jako by mě cesta vedla
odnikud a do nikam.
čerstvé maturantce
Na vízu samé bičíky,
z češtiny, fyziky i matiky,
při sexu jich míň nevadí
(ti zmetkové se rádi usadí),
Veronice
Měl bych svázat Veronice
pár veršíků do kytice,
lyricky i zvesela,
protože i notně vdálce
pro nie len tak vol´aakú Kristy
Můj kalendář
dnes není líný.
Už trhákvěty,
hledá hezké rýmy
Ivanovi
Něco jsem zasklil.
Propána.
Naráz mi vmysli vytanulo.
Jsem dítě Alzheimerovo,
Prokopovi
Do driveru sílu výbušniny,
železům švih a důvěru,
pro pitching jemnost pavučiny
a k patovaní šupleru,
Olinovi
Trvalou přízeň bohů přeji.
I té Perunovy lůzy,
ostatně kdoví,
z jaké vrstvy pocházejí Múzy,
PF 2011
P. F. 2011
Formu jí vdechly sklářské plíce
aněčí rucestříbrem posypaly,
pak prsty malířovy s citem malovaly
Panika vydavatele vědeckého věstníku
V ústavu experimentální fyziky,
věřit se ani nechce,
nalezneš i super komiky,
nejen zakyslý vědce.
Před cestou na záchytku
Vsanitce musí poeta
někdy být sakra tvrdý chlap.
Napíše sestře básničku…
…a ona jemu vcuku letu
Miniaturizace
Ani vdůchodu
mě nedoběhne
miniatur éra.
Nosím už sebou
a trochu výš...
Jak utíráš
svůj displej
o stehno.
Jsem ztoho eroticky
Brněnský orloj
Na náměstí v Brně,
těžký nápor na vkus,
trčí knebi cosi
jak obrovský falus.
Masky aneb jak se tvoří historie
http://tn. nova. cz/sport/hokej/dalsi-hokej/video-hokejova-maska-slavi-narozeniny-zachranila-tisice-golmanu. html
Pivovarské Blues Session
Stát s pusou dokořán
na dvoře pivovaru,
když spustí Pavel S.
svý rify na kytaru,
Ke kulatému jubileu
Vkotlině české koruny
se věci nějak pletou.
Padesátníky
si tam zrušili.
Být královnou?!
Až lidstvo vymře,
tvrdí učenci,
převezmou Zeměvládu
mravenci.
Hudební úvaha o zdroji hematomů
Houslistu poznáš.
Má na krku flek,
jak mu nástroj mačká
ohryzek.
Heslo?
„Lux essem. “
řekl Bůh.
A bylo světlo.
Tím zaklínadlem
malykuba 01 hostem ČRo + ČT
malykuba01 recitoval a povídal si s redaktorkou Terezou Stýblovouv Rádiu Region Vysočina v aprílovém vydání pořadu Tandem:
http://www. ulozto. cz/5052340/01-malykuba01-v-tandemu-01. mp3
http://www.
Diagnoza?
Blázni
a básníci
společné něco mají.
Snadno se zapálí.
Co udělá jedna čárka
Prý
svatá Anna chladná zrána…
…nad touhle pranostikou
by jeden až brečel,
Měří čas všem stejně?
Šimrámě pod žebry,
když vzpomenu,
žezprotějšího hřebenu
jeví se Ještěd,
Gratulace alá James Bond
Vlezu ti tajně pod polštář.
Hnán vzpomínkou na staré časy,
neviditelný slalomář
ti prokličkuji
Gramatika sms
Esemesky jsou špatný jazyk.
Mluvit se jimi moc nedá.
Napíšu třeba „zelenavá“
a druhé straně vyjde „šedá“,
Jak by to řešil Růžička?
Vhokejové šatně mezi bruslemi
jsem našel dámský tampón.
Věřte mi,
na zemi vedle chráničů.
Grafologický problém
V písmu se skrývá lidská duše
a všechny její tajnosti,
pro znalce proto rukopis je
výlohou ctí i nectností,
Jsi jako Halleyova kometa
Ta také zazáří…
…a odlétá
a znovu její krásu uvidět
mohu až za desítky
Povzdech při setkání s přitažlivou ženou
V mém věku
když cítím,
že mi srdce prudčeji bije,
bude to spíš než láska
Písmák v televizi
Halo písmáčci,
zvedněte na chvilku oči od písmenek a pobavte se tímto kvízem:
najdete v tomto klipujednoho z vás.
http://uloz. to/4637413/old-boys-zdar-nad-sazavou-barvy-zivota-23102010. mpg
Povzdech šetrného manžela
Jsem asi nemístně
zvědavý človíček.
Když týdně kupujem
dva tucty ruliček
Hypoterapie
Ke zvířatům lásku
noc co noc si hýčkám…
…když milá vyskočí
na koníčka.
Trochu drsné kouzlo
Tuhle mi pacient říká:
tahle botka
je moje bota
samochodka.
O výpravách za polárním medvědem.
Každé ráno skáču
do ledové vody.
Žena mi říká:
„ty seš borec. “.
PF 2010
Na dveře klepe Nový rok.
Zas hoří svíčky, voní grog,
stromky se chlubí
zlatým puncem,
Zatracené housle
Ahoj lidi,
zvu ty, kteří to mají blízko a sděluji ostatním, že ve čtvrtek 10. prosince 2009 v19. 00 hodin budu mít vhavlíčkobrodské kavárně U Notáře autorské čtení, spojené se křtem nové knížky „Jednokubky aneb jak to bylo stěma žížalama“. Doprovází mě jihlavský muzikant a performista Matěj Kolář, kmotříčkem se stane….
Liberecká častuška
Haló haló Ještěde,
spočasí to ještě jde,
dovolená sice drhne
tím, jak babí léto vlhne,
Pro sestřičku, která by nejraději hodila do čekárny granát
Namačkané pacienty
řešit výbušninou.
Tudy cesta nepovede,
zkusme najít jinou.
Z návodu na stavbu plotu:
Co slouží jako vzor
pro tyčky.
Anorektičky.
Lidová tvořivost (na nemocničních zdech)
Ztěch načmáraných nápisů
vysoko nade všechny ční
ten na nouzovém výtahu:
pozor,
Filosofická smyčka
Na parkingu pro postižené
mě policajti přistihli
a jak tak mají naučené,
tisícovkou mě postihli.
Jedna gymnazijně-militaristická pro pamětníky
Nějak bylo, nějak bude,
zpívám vpůl jeseně,
zaměním holt páry rudé
za vzduch khaki zeleně.
Nechutná úvaha
Výroku:
„byl to dobrý člověk“
bych se trochu bál.
Co když ho pronáší
Pouto
Když zhráze volám:
uvidím vás ráno.
a vlny nesou:
ano ano ano,
Monikám
Rok pootočil rumpálem,
kalendář odhazuje listí
na oko vrytmu pomalém
až najednou chlap zjistí,
Tajné přání táborové hyeny (=hosta)
Být světlem,
které nikdo ani nevnímá,
nemusí na ně hledět
přivřenýma očima,
Táborové přáníčko
Vstávat a cvičit.
Na hrázi
se nový den už prochází,
sluníčko zlaté šipky háže,
Mé ilustrátorce
Tak šťastnou cestu.
Rozmáchni se perutěmi,
ať vidíš zvýšky, co na naší zemi
za pohled stojí můj i tvůj.
uPINdaná generace
Jak nám to krásné české výrazivo
pomalu mizí do dějin.
Tuhle mi pumpař řekl:
můžeš klidně pindat…
Povzdech řidiče sanitky
Siréna kvílí, blázní majáky.
Uhýbaj všichni.
Já taky
uhnul bych radši,
Druhý koncert snů
Hluboký hlas
mi sklidnou elegancí
vypráví melodie
anglickými rýmy,
Alešovy jMéNoviny
Napsal jsem básníkovi,
že si odervu,
pár jeho básní
pro svou krevní konzervu,
Perseidy
Nevím, jestli je to událost, ale vyšla mi sbírka starších textů "Perseidy", tentokrát internetově na serveru Taxus Bohemica v Edici hostů na této adrese:
http://www. v-art. cz/taxus_bohemica/eh/maly_perseidy. htm
Je to literárně hodně zajímavý server, můžete se podívat například na
http://www.
Májové ženy
Májové ženy.
Perly svého druhu,
vládkyně sadů, kněžny orchidejí
bez ohledu
Irenám
Zapni, můj pozdrave, majáky, sirénu, použij dálnici, GPS, zkratku, snad rychle dostihneš mou milou Irenu, ať zví, že vzpomínám o jejím svátku. .
Má stará láska se dnes vdávááááááá
Kdo ví, jaképak zločiny už viděly zdi Kačiny. Incesty, zrady a jiné hrůzy… …co proti nim je svatba vysloužilé Múzy. .
Říkadlo pro bosé kavky
Kam běžím bosý. Jdu hledat číču. Prý boty nosí a holou… …větou řečeno: miluji kočičí plemeno. .
e-mail nebo chat?
Jo, poetická diskuze je básníkovi tím, co infuze. A chce-li najít v duši mír, co pomůže mu. e-klystýr. .
Jak říkala Bardotka
Tam nebo tady.
Jedno vkteré nemocnici
svůj o zdraví sen
marně sním.
Neoromantický žalm o velmi zrychlené peristaltice
Co slyšíš, Bože,
to je vlastně pláč,
jen tryská jiným otvorem.
A vzdechy,
Complete birthdays service
Gerberka, káva, deci vína,
salámy, sýry, bublanina,
dort, na němž plane dlouhá svíčka.
…a jeden veršík
Kulinářky
Závidím děsně svému psovi,
(přesněji spíš svým dvěma psům),
ten vášnivý vztah
kreceptům…
etymologicko-politická
Jen mě tak napadlo
namátkou,
co bude stou českou kocábkou.
Popluje křivě a pomalu,
Hodně dlouhý drink
Zas Karel Čtvrtý nabízí svůj rynk,
na chvilku, a ne na malou,
sedni si někde, kup si kávu, drink
a počkej klidně na malou
Povzdech infekčního pacienta
Polibek ode mě.
Jedině snarkózou,
nechceš-li vychutnat
orgasmus
Opravdu hezký den
Den nebyl špatný.
Zaslouží si vděk.
A byť sjinými nezadal si
co do sytosti a krásy,
golfovinš
Co přáti ksvátku Prokopů.
Stabbleford-bodů přes kopu,
nadšený pohled zponad týčka,
odpaly rovné jako svíčka,
Poezii
Na horizontu duše
leží sníh,
na jejím psacím stole
prach.
Reminiscence
Zas jedu kolem houštiny,
kde jsem ti říkal
kdysi:
„ malá,
Hádanka 2
Jisté koule, hodně čísel…
. že by přání manželky.
Ne. To přecepotřebuje
ten, kdo hraje kuželky.
Spoluhráči na pravém křídle
Šedesát.
Třetí třetina
a prodloužení začíná,
tak dědku ještě dlouho zkus
Mé dispečerce
Gerbera splynula vzástupu gratulací,
víno je dopito, čas plyne si, jak má,
jen letmé vzpomínky se občas trochu vrací,
jež jindy člověk ani nevnímá,
Pověra
Že prý se vznáší pokojem
véteru
nebo aspoň
pod průhledným závojem,
Pyrhovo vítězství
Žiju teď celkem vzato vklídku.
Vůbec mi neschází svět haráků a těsnohlídků,
nemusím se honit nad ránem
za nějakým catschem
Infekce 2
Jak těžké neztrácet naději,
když vtobě bacily šmejdějí,
potvory žravé, zákeřné a všelijaké.
A nikdo vlastně neví jaké,
Infekce 1
Kde Múzy bezuzdně řádily,
vládnou teď viry a bacily.
Jsou stejně neurvalé, neodbytné, surové,
jen neustanou,
Lenkám
Každému jinde štěstí začíná. Někomu Taj Mahalemmůže se zdát Kačinaa jiný ani v pyramiděnenalezne klid. Tak není snadné vždycky pochopit:když Léna, matka řek,své vody vede cvalemrozlehlou tundrou pod Bajkalem,vznešená, majestátní, svůdnáa tak dál,že by se nikdo ani nenadál,jak kdysi v horách,takříkajíc v plenkách,byla to ještě malá hraváLenka.
Cosi
Krásu mám v ruce,
nehřeje.
Lesk stříbra horské peřeje,
obláček chladné ranní rosy
a je to tu zas aneb lidé bděte!
Co novinář své články,všude možně vydané,jsem toužil spatřit jednoukrásně v kůži svázané. Jak se tak oranžové kolo dějink rudé obrací,zdá se, že vazbaopravdu mě čeká. Vyšetřovací.
Živočišné setkání na E55
Bílá kočka sčerným ocasem.
Opravdu je to tak.
Oněmělý jsem úžasem,
nebývá to vDubí
povzdech seniora
To je ta smůla
nás gerontů…
…když pomyslíme na mladou,
tak leda
Pohádkové pidibajky II.
Hodně vživotě zkusila
Sněhurka, ta panenská a sněhobílá,
zprvu sex skupinový, strpaslíky,
a potom prince nekrofila.
Pohádkové pidibajky I.
Neměla Sněhurka vlastně kliku,
když její princ ji políbil,
ač cítila smrt na jazyku,
že byl tak trochu nekrofil.
PF 2009
Co přinesl ten loňský rok.
Kamarádce cystu,
mně bouračku a nám všem
zmrtvýchvstání
Základní zákon...
…knihy ztrát.
Musíš i dávat,
chceš-li brát.
Paradox?!
O blbosti lidstva
důkazů je spousta,
určitě víc,
než humanistům milo.
Krédo II.
Není-li báseň
cítit člověčinou,
hned radši sedni
a piš jinou.
Pro Inku Rybářovou
Ne, nenechám nic náhodě.
Až vpříštím životě
zatoužím po legraci,
srandě či úsměvu,
Základní zásada předmanželské výchovy chlapců
Jedna dvě, klíště jde,
klíště si jde
pro tebe….
Povzdech náruživé stopařky
S tebou je, šéfe, dost nuda. Už byla Železná Ruda,za chvíli budeme v Plzni. tak už mě konečně zprzni.
Krédo
Když píšu,
hlídám
i slova,
by báseň nebyla moc svalnatá.
Epitaf (na literární náhrobek)
Zřejmě se nikdy nestanu
Parnasu černým koněm,
když dávám přednost
životu
Že by přece?
Jsem unavený na rýmy,
vmém věku dáspíš člověk na tělo…
…i když to moje právě praví mi,
jak ti to tuhle hodně
Říkánky z domova důchodců IV.
Chtěl bych své dlaně
složit odevzdaně
do klína.
Komu.
Klystýrblues
Holky už žádný nepřijdou,
určitě ne ty, který bychom chtěli,
holky už nikdy nepřijdou,
můžem si leda vzdychat něco o prdeli,
Tohle podzim umí...
Jsem dneska zas ňákej skříplej.
Závidím seržantce Riplay,
ta aspoňvěděla,
kdona ni vyskočí.
Kdo vlastně vyhrál?!
Začali jsme nové zítřky
socialisticky,
takže budem
(sholou řití)
Přáníčko
Mít strejdu básníka,
byť hodně, hodně vzdáleného,
jo, to je bingo, výhra vloterii,
občas ti složí něco veselého
Šifra Mistra Leonarda
Kanadský písničkář
a nebo básník zVysočiny…
…oba dva stejná touha svádí
stáří psát pokání
Mizerům, co topí PET lahvemi aneb žalm rodinného krbu
Na Péťu volám,
na Míšu i na Vlastu:
víte, jak je mi po plastu.
Jsem po něm celý zalepený,
Krásný porod při noční službě
Svítí vám hvězdy.
Ta má dnes sice jenom modrobíle,
ale i přesto hezky.
Zvěstuje mi čile,
Co zní v (uříznutém) uchu Vincenta van Gogha?
Kvetou mi ještě vočích
pole levandule.
Přetékají mi nedobytnou krásou
provensálských hradů.
Nevstoupíš dvakrát do...
Co mají společného
křižovatky.
Ze žádné znich
se nelze
Kiš kiš...teď to máš ty!
Když náš syn nechtěl do školy
a vždy si výmluvu našel,
smál jsem se:
jde lovit bůvoly,
Rodinný krb a globální oteplování
Jak lidstvo roztáčí turbíny,
kotle a jiné mašiny,
pomalu se nám otepluje,
až se vArktidě nakonec
S čím Marco Polo, Holub ani Livingstone nepočítali
Jsou ještě bílá místa
na mapách.
Tse, najít je mi nedá valnou práci…
…co mi manželka vyprala
Metrologická aneb jak změřit velikost dlaně
Mít správný etalon
toť pudla jádro.
Pro mě tím nejlepším
je ňadro.
Jiný by za to dal ruku
Dívám se, jak si fenky hrají
snovými dvířky.
Těmi lítacími,
běhají sem a tam
Sehnalas práci v galerii?!
Gratuluji srdečně a upřímně.
A musím přiznat, nejvíc mě
představy ihned pobaví.
Jen nevím, která vlastně víc,
Májová
Vzátiší našeho hájku
vztyčíš mě
jako svou májku
vysoko nad stromy,
Bolí tě hlava?
Mozek tě chápe,
sám těžko hledá slova.
Ale co zbytek těla mizerova,
hlavně ten, co tendenci má růst,
Mé dceři...
Čtvrt století.
Dost, aby člověk poznal,
koho chce mít rád.
…a čas
Kudy kam?
Prý nevím, čím srdce ženy bývá
zaměstnáno…
…že bych kněmu vnikal
špatnou stranou.
Epitaf IV.
Správného klasika prý zdobí
zdařilý pozdrav.
Ze záhrobí…
Říkanky z domova důchodců III.
Co si vezmu do pelíšku.
Ženskou.
Radši pěknou knížku….
Říkanky z domova důchodců II.
Pro život nejvíc hodí se
láska
a tuhá stolice.
Říkanky z domova důchodců I.
Tak mám zase
lásku novou.
Koho.
Sestru Vokounovou.
Trachyhypnoe
Učím se zachraňovat lidi.
No, spíš se za sebe dost stydím,
obzvláště když si uvědomím,
že každá lekce (pro mě) končí
Ani Destinnová není marná
Nejlíp se dělat věci daří,
když zvolíš správný formulářík.
Mně kupříkladu nejvíc pomohou
ty sMasarykem,
Dnes slaví svátek: Monika
Kdybych byl Mistrem
jako ten da Vinci,
znal perspektivu, skladbu barev, optiku,
při vzpomínce na tebe
Power play
Zase mi bereš spoluhráče.
Končí mu třetí třetina,
myslí si, že ještě přes mantinel skáče
a při tom už se klouže do mlýna,
Šťastný let
Srdečné přání posílám
a pozdrav vdnešní poště ti,
ať daří se vždy kouzelně
tobě
Rada (nejen) začínajícímu autorovi
Netrap se,
když to nepíše.
Na psaní je to nemilé,
že pero není
Unavený Fénix
Kdybys jen, drahá, věděla,
jak bolí
vzlétnout zpopela,
říkat sivduchu: netrap se
Přísloví nepoví...
Komu se nelení….
ne, to je pitomost,
snaživých pisálků se najde všude dost,
bez práce nejsou koláče.
Úhel pohledu
Sedí si takhle kdesi na Parnasu
a opájí se ambrózií, nektarem a slávou,
o poeziimyšlenkami, pro lásku i krásu,
které mu jako cherubínky poletují hlavou,
Nebo že by byl z kytu?
Po světe někdy,
zvláštní věc,
kolují záhadné mýty.
Například
O ptákách se to taky říká
Lepší držet pevně něco,
třeba jeden prs ti,
protože než na střeše mu
lépe bude
Základní pravidlo pro řidiče vozidel s právem přednosti v jízdě při použití zvláštních výstražných zařízení
Houkej, houkej,
projedeš ok.
Bára(cuda)
Bára je fenka kpohledání.
Vůbec sní vážně není nuda.
Jenvyndám něco na žvýkání,
nežzavřu dveře od ledničky
Příjemní sousedé.
Ona je nejspíš Jamajka.
Povídá stále:
já, Majka.
On bude asi Jája.
Těm, co nemají rádi Žáčka
Včera jsem vypáskoval vyšší kyu.
Teprve čtvrté,
není nad čím jásat,
vlastně nic moc,
V pátek třináctého??!!
Kterého znás by napadlo
smát se, až za panděro popadat,
když rozbije se zrcadlo.
To prostě nemá nikdo rád. ,
Poetická sanitka malého Kuby + křest knihy
Jesus Christ Superstar (s rodokmenem)
Baruška měla moc nemocné klouby,
měla být vlastně správně utracena,
ne. , řekli jsme si sženou, leda houby.
léčili ji a vyléčili. Dnes je to naše Báří Šmajdalena.
Jak se (z toho) vylízat
Tu rýhu,
již nám do mozkové kory
vzájemně vyryly jako dva meteory
někdější žhavé city,
Báseň jako hrom z čistého (nebe)?
Občas i zahřmí,
kdesi dole…
…reakce na city.
Či na fazole.
Nejoriginálnějšímu dárci
To je dárek.
Joj, mám radost
velkou…větší…. převelkou,
už se vidím
Jak na chamtivou biletářku
Zeptal jsem se vkase Magdy,
jestli mi dá za smaragdy.
Že prý za dva korundy,
pustí mě i do…
Freudovská studie o principu tvůrčího procesu
Když básník začne
po své Múze
vzdychat,
popravdě:
Tak to asi Foglar nemyslel
Miláčku,
už si tak dlouho odříkám,
nezasloužím si konečně
bobříka.
Musím se zeptat učitele
Vmých znalostechse objevila
nečekaná průrva:
vím, kdo je guru,,
přirozeně,
Hádanka
Ambass a Dor
se tuhle vPraze
na Václaváku potkali
a že prý půjdou do hotelu.
Analýza periodik na českém mediálním trhu
Aha.
Haha.
Plus či Blesk.
Třesky plesk.
Faunovo velmi pozdní Studio Kamarád
Jú, a Hele, no
to se povedlo,
moje koleno,
je ti za sedlo.
Jak je to s pohlavím?
Že básník líbá Múzu
je věc přirozená,
je rodu ženského
atudíž se vším všudy žena.
Nechce už líbat, potvora?
Zranění jinak vypadá.
To bude jenom únava.
Dopřej jí klidu,
aby oddechla si,
Mít správný nadhled
Běhá kuře po dvoře
orel zvýšky kouká,
neboť je dost nahoře,
vidí ho jak brouka.
Povzdech nosiče zavazadel
Že prý teď víra skomírá
a věřící se vytrácí.
Je to kec,
stále víc a víc
Jen se dost ponořit
Básník je jako perlorodka.
Sbírá si, co ho cestou potká,
tu střípek duhy
támhle hrudku špíny,
Jak hodit Fryntu do žita
Odpusťte, pane Kainare,
že ruším vaše soaré,
vím, Nezval jste mě asi příliš,
Hlaváček, Mácha, Wernisch, Blatný,
Zoologický testík
Lemurka, ta
dobře ví,
správně že vždy odpoví,
kdo říká,
Lindbergu, Blériote, Ikare!
Jak všechno rychle pomíjí.
Vnukovi jsem slíbil,
že mu povím
o nejslavnějším aviatikovi.
Já Kuba aneb ten báječnej mužskej svět
Kdybych byl holka,
byl bych Jakuba.
Už by mě nelákaly paluba,
kokpit a nebo brankoviště.
Hodina pravdy Petra Svobody
Pro ty, které trochu zajímám:
www. uloz. to/162561/jakub-p. -maly-1.
Moby Dick za sklem
Ty oči,
které na mě hledí
ze tvé tváře.
Dva rentgeny na dávné zlomeniny,
Zpráva o stavu politiky v Čechách
Plazi se plazmou plazí,
když do nich vrazi vrazí.
Dr. Žáci a dr. Žky drží.
Když levá neví co pravá aneb i novinář Jan je jen člověk
Hon za zprávou.
Honzaspravou.
Honza slevou.
Hon za slevou.
Povzdech paní v šatně na magistrátu
Zastupitel
spěchal.
Zas tu pytel
nechal.
Zbytečný tlačítko
Jak smutné,
když člověk ztratí znotesu
na někoho
správnou adresu…
Co ten nahoře?!
Jsem člověk
a nic lidského mi není cizí,
brání se lidé
směrem vzhůru.
Na Tři krále o krok dále...
Nad mísou tropického ovoce
si říkám:
to byly Vánoce. ,
když člověk může vzpomínat
Létající ko...šík
Časy se vrtí jako rumba-koule,
no vážně, kdo by to byl řek,
že kcestě kolem zeměkoule
teďstačí nůž a talířek.
PF 2008
Říkají lidé, že prý dobré je
mít rovné hladké koleje.
Nevědí, blázni, že se šidí,
vždyť vserpentinách
Vánoce, Vánoce přicházejí...
Někdo mi
za ranního rozbřesku
pod okno vychcal péefku
do sněhu
POetická sanitka malého Kuby
Model energetický?
Cítíš se jako vyhořelá.
Na to mám plán,
no, řekněme spíš plánek,
co takhle, jak se velektrárnách dělá,
Napiš mi...
Kdy básník končí.
Když dovolí,
aby mu jiní vymýšleli
úkoly.
Šmejde jeden drzá!!!
Náš pes má skvělou taktiku,
jak ukrást ze stolu papriku:
Nasadí výraz neviňátka,
otočíš se…
Čuníku, promiň!
Přivedla vnoci
sele Brita
vdomnění, že je to
celebrita.
Stačí jen trochu zapařit (se) aneb plebejci to mají snazší
Machruje Sněhurka na Karkulku:
„démanty, perly, říše půlku
získám ty lůzo od svého prince…“
Karkulka trochu zachmuří se:
Psí život?
Výt na Měsíc.
Jen beze slov.
Ta všechno darmo šmodrchají….
Na louce vhodné pro psí lov
Kdo by odolal?!
Zmých Múz
mi radí nejlíp ta,
která přilétá
zEgypta.
Způsob, který Cyrano opomněl
Jak nejlíp vzhůru khvězdám
dostanu se.
Když děláš: óóó.
a myslíš na to,
Že by až v pitevně?!
Když člověkovi
duše chátrá,
navštíví nejspíš
psychiatra,
Potkal cvrček prcka...
Francouz ti řekne: c´est la vie,
že za vším cherchez vždy
la femme…
… a když tak o tom přemítám,
Co je lepší?
Myslet si,
že patří jim vše,
na co myslí
svedou jen Básníci…
Nezná-li národ svou minulost
měl by ji znovu zopakovat…
. ta myšlenka mi nedopřává klid,
když vidím naše politiky vystupovat,
nečeká nás zas neolit.
No nekup to...
Při jedné reklamě
se cítím
jako nejblbější zhovad.
Prý tahle televize ukazuje
Jak asi vypadá halali?!
Jo, mysliveckou hantýrkou,
to bys mě dočista spletla,
když na mě dlouze protočíš
ta svoje hluboká světla
Zpoza mříže
Jak teskný pohled oknem do zahrady
skýtají (královy kdys) Vinohrady.
Nalevo uschlý tavolník,
od zubního je slyšet křik,
Hádanka pro statika
Co mě to budí.
Aha, zdá se,
že nejenom mně o tvé kráse
klip (nebo jak to nazvat) zdá se.
Balanc nad bilancí
Sbal křídla, poeto,
nastal čas na selekci,
co zrnem a co plevou
bylo vtéhle lekci.
Reminiscence na táborovou Karkulkou
Čau nadlesní.
Tak jak ti voní zdýmky.
. eh, co to tárám,
kouříš přece dunhilky,
zima, zima...přihořívá...
Vzkazuji tvým krásným očím,
že už se těším, až skočím
do jejich zorného pole.
Po hlavě, jak se sluší,
Jak zabít autora?
Co poezii nejvíc překáží.
Ne krize, neštěstí či strach…
… kdyžduch surfuje na vlnách
a zbytek hnípe
Přiznání
Jak kdy.
. ale někdy pro mě psaní je
jak kolono- či endoskopie.
Taky tak při něm
Hamletovská úvaha nad Rubikovou kostkou.
Život je stálé hledání.
A dá to někdy práci,
najít vté spleti možností
tu správnou kombinaci.
Domácí poezie aneb čumí i Múzy na bednu?
Lkal slavík,
sténal,
srdce rval…
…marně.
Když se směješ...
Radostí nemá člověk nikdy dost.
A největší znich.
Radost
za radost….
Jo, být in je důležitý
Miláčku řekni,
co je za zločin,
chtít při myšlenkách na tebe
být in.
Svatební přání příteli v kimonu
Až zhasnou světla vsíni skvětinami,
vté nádherné, kde řekli jste si „ano“,
odejdou hudba, hosté, zůstanete sami
a za okny se bude těšit nové ráno,
Kdy jsou si vrabec a holub rovni
Zkušená žena
ví jistě kam mířím:
pták lepší vhrsti
než na vikýři…
Maturitní
Pod našima okny
žáci letmo, vkroku
vinšujou si štěstí
kuzávěrce roku,
Balada venerická
Potkal jsem ji na ulici,
před vinárnou stála,
podle toho taky naše známost vypadala,
po dvou litrech na osobu,
Lookni se na to cívíčko 4me aneb povzdech nad digitální češtinou
Sténám si
se svým jazykem:
nenič mě, prosím,
sloužím všem.
Poslední zvonění
Tak už nám naposled zazvonilo.
Za malou chvíli se rozejdeme,
nebudu říkat, jaký to bylo,
stejně se na tom neshodneme,
To mi to trvalo...
Život mě učí:
natotata
příležitosti chytej za varlata,
jinak ti zbyde jenom snění
Blízká setkání třetího druhu
Potkal jsem ji na kolejích,
slunečnici za uchem,
prý se ještě nesetkala
stakovýmhle (zlo)duchem,
Povzdech stárnoucí holky na E55
Kam si teď dojít
pro dávky,
když se mi scvrkly
bradavky.
Povzdech intelektuálně zklamané manželky
Radši bude týden
vlihu,
než by koupil
jednu knihu.
V zavalené štole
Jo, je to sviňský,
vlítnout do závalu…
…nevyplácí se dráždit skálu,
je fuk,
Pochodeň ve vlnách
I kolos Rhodský,byť se obří zdál,mocný a pevný, neochvějný(a pro lidi ten příběh bude stejný),rozkročen na dvě protilehlá mola
ve víře, že může gravitaci zdolata obzory (i protiklady) scelit
-a přitom žádný z břehů nechtěl znepřátelit-dlouho to příliš neustál.
Recept na pravý český trávník
Vykopli mě zredakce,
běžím domů plačky,
Pan redaktor usoudil,
že prý píšu sračky.
Dva roky prázdnin
Když básník přestane psát koniny,
tak to má nejspíš prázdniny.
A když miluje Verna Julese,
hned rovnou na dva roky skryje se
Vyber si své přání
Perseus posílá na Zem až do svítání
lidem své oslnivě žhavé střely,
aby jim plnily malá (a tajná) přání.
Taková, jaká vyslovit by chtěli,
Na Perseidy nesmíš koukát sám/a...
Mít půlku hvězdy,
to je trochu málo,
aby se po ní po půlnoci dalo
chtít jedno malé (třeba víckrát)
In vino veritas...
Ve sklenici vína je pro nás
pro oba pravdy dost.
Té pravdy se bát teď nemusíme,
té nejsme denní host.
Jako to selátko?
Kroutit se nabodnuta na špic dolu hlavou
a potírat se nechat chutnou šťávou,
krev už tak horkou ještě prohnat varem
a tělo aťti praskážárem,
To každá neumí...
Být ženou.
Snadné.
Ale stát se inspirací,
to je tou těžší rolí,
Ilja Muromec
Jede Ilja Muromecna rameni nese klec. Kampak Iljo pospícháš,co s tou klecí uděláš. Nepřítel náš zákeřnýstále číhá za dveřmi,proto jedu do pole,pochytám nepřátele. Nepřítel je mazaný,mezi lidmi schovaný.
Ach ta imaginace...
Ten malý kousek výstřihu.
Na báseň vydal by…
. spíš na knihu,
kdyby jej popsat chtěla.
Zase až za rok?
Je krásné ráno.
Docela jsem spal,
zbeden mi hrají Jethro Tull,
káva je černá, cukr sladí,
Kulinářská.
A zapomněl jsem
další ze svých nej…
…nechutně chutnej.
Ochutnej.
...a dohra.
Ještě tě cítím na jazyku,
tvou vůni snad až vdutinách,
tvá prsa na tvářích a hebkost prsteníku…
…ne, všechno cítím,
Pár pojmů z geometrie...
Zepředu trojúhelník svírá
stehen rovnoběžky,
kužely – dvě bolestivě zaoblené Sněžky,
přímkoutvé tělo čeká na mě vose
The Rain in Spain
Déšt dští
in Spain
mainly in the plaine,
mě učí Audrey Hepburn
Homonyma.
Jo, shodnout se,to někdy lehké není,neb slova občas klamou tělem trošku.
Tak třeba „horký pramen“:
je stejný pro geoložku,čtenářku básní i pro ženu při kouření.
Proč je miluje anglická královna?
Náš welshcorgi je slaďoučký.
Taková užvaněná
kvaziliška.
Uočí bílé obroučky,
Omyl mateřských znamínek
Počítám prsty tvá znaménka.
Tváří se, že je vnich hrozba skryta,
jak vnich snad račí klepítka zrají,
přitom si jenom tak divně hrají
Třináctá komnata?
Když lidé spoustou
svých hříchů a přehmatů
až po strop zaplní kdejakou komnatu,
dle sebe soudím-li,
Testament
Poznáš, že moje poezie
se jiným skryla za plentu.
Zatáhla závěsy i žaluzie
azmizela do disentu,
Léčivé nebo past?
Jaké to bahno,
co mi bez ustání
tryská a bublá kdesi vhlavě.
Někomu nadějí,
Cykloorga(ni)smus
Chtěl bych být špicí ve tvém kole.
Anebo sedlem.
Víš, tam dole
třel bych tě, masíroval,
Máme to od Adama?
Celý jsem špatný po objevu,
jak vlastně vznikla pochvala:
Adam si nejdřív prohlíd Evu
a pak se neubránil zpěvu:
Po Velikém Třesku
Dělí nás jednazeď.
A nebo je to stěna klece,
vníž žádný skřivan nezpívá.
Každý má jindy teď.
Metamorfóza.
Jo, jedna věc je skoro jistá.
Když jsem byl ještě hokejista
a doktor někdy tvář mi stehy látal,
tak na střídačce,
Ranní bouřka.
Blesk stíhá blesk.
A každý kdomu svému
si veze hřmění na tandemu,
duní to temně od výfuků.
Pes, který štěká...
… nekouše.
Chlap musí dělat svalouše,
i když má svaly jen se svalit,
mladší a mladší holky
Mezi nebem a zemí...
Věštkyně se octla vpatu.
Jak je to možné.
Chtěla by věštit
zkávy zautomatu
V lógru to není!
Jak poznat zčerné kávy
budoucnost.
Někdy to příliš těžké není,
jindy dost.
Pěkně s ním vydrbaly...
Na blondýnu, brunetu
i klidně na plavou,
hlavně, aby ji neměla zrzavou…“
říkal kdysi Petr Vok
Song pro sálovou sestru
Jaká píseň nejvíc leká
sestřičku, již dneska čeká
první velká operace.
Marseillaise. Píseň práce.
Soví písně
Co asi sovy si říkají,
když večer zpostele vstávají.
Určitě ne, jak my ráno:
„dobrý den, Berane, Štíre či Panno“.
Nevěřte mýtům, holky!
I když v mém věku
chlap radši pivo a husu,
posilám ti prvomájovoupusu
a kousek rozkvetlé větvičky…
To je nápad!
Od rána honím písmenka.
Jsou rozverná a neposedná,
uteklo poledne, už skoro bije jedna
a ač se snažím ze všech sil
Poezie v šálku čaje
čteme s hermitem a hyenou (nebo hyenem. :) ve čtvrtek 26. 4. od 18.
Na konci tunelu.
Proč sčítat vrypy na pažbě,
vrásky a šedé vlasy.
Ač život zdá se při ražbě
s otroctvím nezadal si,
Mám to lehčí, Mácho!
Možná nemám všechno darem.
Hlavně to, že senilním,
láska musí projít varem,
aby byla sterilní.
Základní pravidlo touhy.
Nejvíc sní
o spaní na mechu
ten,
kdo se trápí
Sám doma.
Lednička tak nějak podivně zírá,
uvnitř se šklebí černá díra,
i mrazák čumí, jak by chtěl být plný,
mikrovlnka si brousí vlny,
Monolit
Vysoký útes nad krajinou čněl,
ostrý a nedostupný,
bohužel.
Tak vysoký, že v jeho výšinách
Bluegrassové (blaho)přání.
Kdo potká kouzelného dědečka,
jenž hraje všechno hezky od céčka,
a umí vyčarovat spoustu krásy
na strunách stříbrných jak jeho vlasy.
Alespoň prstíčkem...
Chtěl bych být klávesou.
Nejlíp tou "ENTER",
aby mě každé z tvých mozkových center
jen těžko přehlédlo, když k monitoru
Copak Mistrů, těch máme hafo.
V hokejovémhledišti, to se to dresem mává,
kličkovat dole je jinačí káva,
mrskat se vbráně nebokmitat v poli,…
…ty troubo, to je toho dávat góly,
Dokonalé antipoetikum!
Když mě má Múza přepadne
(mám aspoň takovou vizi)
že chce vším, co mě napadne
řešit mou osobní krizi,
Kde se to sakra vypíná?!
To není ani trochu fér.
Vše má své proč a nač,
jen u úplňku Boží konstruktér
zapomněl vypínač.
Na myš lenost.
Všechno je věcí výkladu,
a taky relativní,
chce to jen kousek nápadu
amysl kreativní.
Sestřelte ho někdo...
Dorůstá měsíc.
Pálící gong,
místo aby spěl kpřístavu,
se rozhodl svůj vlezlý song
Být tvým sluncem?!
Být něčím sluncem
není kdovíjaký.
Jít pořád vzhůru,
byť tě dusí mraky
Starému rockerovi...
Už mačkáš pátou strunu na hmatníku,
to už je skoro na barré,
tvá hvězda míří k obratníku
a svíce v chambre separé
Pohádkové (nejspíš) přání...
Mělijsme ministra
Dlouhého,
Tlustý nám vládl taky…
…kdy se už sakra objeví
PF 2007
Vánoční strom se sehnul pro paletu
radostných chvílí, i těch zádumčivých,
až se mu blýská hruď
si věší šperky po těle.
Kdo přijede na bílém koni?
Ten krásně sametový nečekaný pátek
natropil v poezii trochu zmatek.
Předtím jsme všichni věděli,
že bílý kůň nám nadělí
Jak se budí princové?
Kdo mě to budí.
Prosím, trochu něžněji.
…hlavou mi jak po nekonečné koleji
drncají pravě sny
Alternativní medicína?
Co takhle najít ráno pod peřinou,
ba ještě níž: sáhni pod noční košili,
pár slůvek, která voní medicínou
na všechny noční bacily.
Přestup za báseň?
Kdysi mě oddíl, pro který jsem žil,
jinam za balík holí vyměnil,
píchlo to, ale řekl jsem si: neva,
vždyť úměrné to vlastně je,
Tak to chodí...
Je to jak mávat za parníkem.
Díváš se smutně za přítelem,
vlny se dmou po celém těle
a divné slano lepí v hubě.
Přáníčko
Ať nestačí Ti náruč k objetí,
chuťové buňky na sladkosti,
zásoba slz (těch z dojetí)
pro slůvka lásky, vzájemnosti,
Kde žijí moudrá rána?
Říká se, že ranní svítání
večerní chmury zahání.
Kdyby to bylo tak snadné:
zalezeš a než rosa padne,
Klukům z mého oddílu...
Ať magický chlad červencové rosy
sdělí ti kouzlo tábora:
na světe žije kdesi kdosi,
kdo (kousky skoro magora)
Vyschl mi kalamář nebo jiná žláza?
Co je to s verši malého kuby.
Violu, která skoro sama hrála,
že sotva dechu popadala,
tichem až bolí
Co signál neumí...
Být v dáli tichým přítelem
moc nepomáhá,
když duši svědčila by nejvíc
dlaha.
Povzdech praktické holky
V noci si to moje trdlo
nahlas krklo a prdlo.
Snad začne brzy i chrápat…
…bože, já už mám chlapa.
Usínání II.
Možná už spíš
a naše povídání
je jaksi tiché, tlumené.
Nevadí,
Povzdech (příliš) diskrétního taxikáře
Po noční,
z taxíku už skoro venku,
našel jsem na zadním sedadle
podprsenku.
Musíš do tý správný...a zpopelnit!
Chceš změnit obraz doby
pochmurný.
Hoď svého politika…
…do urny.
dreamweaver na www.liter.cz krade!!!
Ahoj,
musím písmáky upozornit , že jeden z autorů, registrovaných na www. liter. cz, konkrétně pod nickem dreamweaver, sprostě a drze porušuje autorská práva a krade a přivlastňuje si cizí díla. V mém případě dvě: jeho "Chtěl bych" je moje "Hledám slova.
Sbohem a šáteček!
Nač plýtvat slovy, básněmi,
kde vystihnout lze větou holou:
Po letech (s tebou) zdá se mi,
že mám zas život
Epitaf III.
Básník už zespoda
čenichá do kytek.
…hry jeho, nápady, invence, rýmy
vadnou a jak seno odkvetou s nimi.
Takové obyčejné odloučení.
Oč hůř se snáší odloučení,
když jasmín voní ve skříni,
aviváží mé povlečení
a černá káva v kuchyni,
Tři, dva, jedna...start!
Obrousit násadu, naleštit leštidlem,
kocoura pod bradu přilepit lepidlem,
nabrousit pařátky, rozcuchat kštici,
protézu na drátky, pak bradavici,
Prvomájová investice
Ve který jiný den,
když ne ten dnešní,
bych přemlouvat měl zatvrzelou třešni,
ať na sebe šat z kvítků, poupat hodí,
Prvomájový paradox.
Jak se ty souvislosti zajímavě vrací.
Patřím k té poztrácené generaci,
co na první Máj z výšky kálela,
v knajpě či posteli se válela
Maličkosti?
Tvá pomoc, rada, pohlazení…
…ne, na světě nic více není,
když mi ho (sama vem kde vem)
vracíš zpět
Voda, voda, voda...
Kdyby měl vytopený alkoholik
smysl pro legraci,
moh by si říct,
že příroda mu, co kdy vypil, vrací,
Fonetické trylky I.
„ješito“.
…řekni mi třeba.
jsem ta,
jež i to
Co k narozeninám?
Dar nejvzácnější
vcelém světě
(ivesmíru).
Dlaň ztraceného přítele,
První jarní...
Začíná jaro.
Doba tání,
rození, růstu, klíčení
květů i chvilek milování,
Už jsem se našel...v kamionu u Mnichova...
Zase mě život přes hranice veze,
nejen mé země,
teď i možností,
zas překračuji nové meze
Trošky z drožky
Koukám se na poštu
přes okno taxíku
předlouhé hodiny
pohledem telat.
Trvalé následky letní zdravotnické péče.
Celé to vzpomínání
je k zbláznění
a k hovnu.
Vošukat jsem tě měl
Ono se řekne: nech to být...
Ach, bože, jsem to ale hňup.
Jako bych nevěděl, že chová se jak strup
ta jizva po tobě.
Kam pohnu myšlenkami,
Povzdech poetického taxikáře.
Venku je noc
a vevnitř zima,
pro poezii nepříznivé klima,
jak vlastně v každém taxíku.
To muselo přijít...
Proč se náš krásný vztah
smrskl na větu holou.
Snažíš se vše kolem mít pod kontrolou,
ale chyť do pravidel básníka,
Na co (teď) umírají básníci v Čechách.
Piš básně okrásách života,
když jako poslední typ kokota
trčíš noc
v taxíku u baru,
Happy birthday, kámo!
Ať sléty, milý příteli,
jak už to někdy (…někdy často…) bývá,
ti chuť být stále veselý
nemizí, neztrácí se, neubývá,
Valentýnské přání lesní víly.
Jakého asi Valentýnka
chtěla by potkat lesní žínka.
Aby při nočním menuetu
očima barvy borůvek
...už babičky věděly...
Jak dostat nejlíp
chlapa z nepohody.
Hezky mu vyprázdnit
chámovody.
Dobrá lekce...
To bylo vloni samé miláčku a kotě
a bez sebe snad ani krok.
Jediné,
co z toho teď chápu o životě:
Vyčesat je!!!
Mé rýmované vzdechy
mě jako žravé blechy
bodaly do srsti.
Po kolikátém vpichu teprve
Echa...cha...cha...cha...
Když básník myslí
neodbytně
na ženu,
poslouchat by měl
Co je chlapský?
Jak snadné říct jí: "chci tě. ",
když už jsi chlap,
ne dítě.
Nechceš-li však,
Inspirace.
Jenom se dotkneš jedné struny.
…a všechno ve mně rezonuje,
jak vůně víří z kalafuny,
když žíně smyčce šamponuje.
Světluška domácí
Dala jsi lampičku za okno kuchyně,
jak lidé rozsvěcí o Vánocích,
abych ji zdaleka jak maják uviděl,
když se mám pozdě v noci
Zátiší v bufetu
Někdo rád vdolky,
jiný divoženky.
Mě ani jedno nevadí,
nejraději ale koukám na smaženky,
Mé ženě...
Kdysi jsem poslal po sestřičce
vzkaz v balíčku kávy,
že mostem být ti chci v zpěněném příboji,
vždyťnaše nejkrásnější báseň s kočkou vedle hlavy
Modré z nebe?
Muži prý slíbí ženám modré z nebe.
Ve verších svých
jsem každý den ti kousek vskutku dal
za chvilku štěstí,
Kouzlo klasického stylu:
Jak zkrotí slabý člověk
nekonečné rovnoběžky.
Když obuje si vzimě
běžky.
Pod co přiložit?
Jeli jsme prostě chvíli stejným směrem.
Po stejné troleji
a zdálo se i dráze
v elipse mezi Merkurem a Jupiterem,
Zářezy v (šedé) kůře
Byl jsem se kouknout v cípku u lesa,
kde větve smrků jak vznešená nebesa
halily naše letní dotýkání.
Jaké to bylo asi tenkrát přání,
Péřová noční telesonáta.
Polštář.
Teď kolem půlnoci
nic bližšího ti není,
po čem bych mohl poslat ti
Holce, co si opisuje mé básně.
Těší mě tvoje uznání,
jen netušíš, to nadání,
jak někdy bolí,
to by jeden řval,
Kouzelné chvíle v Albertville II.
Za oknem autobusu vidím ostré štíty
hor mezi Grenoblem a Albertville,
svědky mých zatím nejšťastnějších chvil.
…i když z nich zbyly sny a smutné mýty,
Rozvadovský reflex.
Autobus spí.
Všichni jak zařezaní,
blíží se kvapem čtvrtá ranní,
jenom mně drží stále víčka
Kouzelné chvíle v Albertville I.
Zas kolem sebe vidím bílé špice hor.
Po hřebenech až kamsi za obzor
savojský leden máchl žezlem
a dýchl na mou duši
Už na Florenci...
První,
co mě dnes napadlo
(napravo prázdné sedadlo
a čumák autobusu míří
Pavlov se mýlí...
Kdyby nějaký všeuměl
vykoumat hejblátko mi chtěl,
to by mi bodlo,
které by chytře sestrojeno,
Novoroční (nesplnitelné) přání
Výstřely ruší noční klid,
ty mírové, snad abychom se nebáli
upřímně si svá srdce otevřít,
že to, na co jsme v jejich hloubi čekali,
Předsevzetí.
Nacpané náměstí,
moc lidí, kdekdo známý,
uprostřed trčím sám,
počítám jizvy, šrámy,
Jak pod lavinou.
Kde hledat duchnu zahřátou,
když v srdci mám dost naváto
zmrzlého sněhu,
pod jehož tíhou praskají
Filosofická otázka o významu lidstva pro vesmírný prostor.
Jsme tím
smetím.
Posilvestrovský recept
Celý dům tichý rádoby,
po hostech hora nádobí,
naopak duše, tancem unavena,
se zmenšuje až do ztracena,
Ranní kouzlo.
Jak nevyskočit z postele jak dítě,
když jemné pohlazení probudí tě,
to,
které noční přízrak zahnalo
Proti proudu.
Básník.
Spíš chcíplá ryba
z bahna na dně Dněpru,
po jehož břehu,
Jak zahnat Múzu?
Nový muž, nová láska, nová kuchyň,
snad nové auto. vše jde prostě podle tvého,
jen básníka máš jako dřív jsi měla,
stejného.
Kouzelná MMS
Kouzelná MMS
Jiskřičky prskavky
na světlém displeji.
…mohou tě popálit,
PF 2006
Zdá se ti, příteli,
že z té letošní bilance
ti není dvakrát do tance.
Jen zvedni hlavu,
Adventní bilance
Čas adventní, čas čekání.
… čas konejšit své stesky,
čas hledat víru, pokání
za hříchy, za poklesky,
I dýchat bych se bál...
Jsem vzácpě na vrcholu vrchoviny,
vítr sníh honí po palouku,
ač za okny se rojí temné stíny,
mám před očima tu tvou pestrou louku,
Proč pořád honím bycha pozdě?!
Ne, je to vážně na pytel.
Vždycky vím, co jsem říci chtěl…
…jenže až když ti koukám na lopatky
a co jsem kvákl, nelze už vzít zpátky.
Prochází láska i ledvinami?
Nevidím to na velkou levačku.
Psycholog říká, že má terapie
nebude účinná, dokavad nevyhnije
z mý hlavy vše, co mi tě připomíná.
Jak slepý provazochodec.
Od kdy že konec je našeho dramatu.
Když mého naposled
dotkla ses spermatu,
do dlaně jen jsem směl,
Nemáš mě bít!
Na tebe nemyslím.
Miláčku, pleteš se,
úplně první jsi,
málem už v adrese.
Předstartovní...
Zas na nějakém zimáku
obhlížím brankoviště,
vzpomínám na tvé úsměvy
a říkám si:
Mona Lisa v marketu
Tajemný úsměv zpoza pultu.
. co všechno může znamenat.
Zelená.
Nemám prosit, abys mi držela palce?
Máš pravdu,
škemrá jenom malá dušička
a ne duch odhodlaný
velký, plný síly.
Ty správné lázně...
Zajít na salát s olivami
někam, kde budem hodně sami,
třeba do staré kovárny,
poslouchat hudbu z vinárny
Vzkaz smutného pána pro přitažlivě smutnou paní z kantýny
Jsem vlastně vděčný
za tu stěnu mezi námi,
za regál s chlebíčky a rakvičkami,
protože.
Píše ti to snad samo?
Závidím ti tvou inspiraci.
Mně drhne štěrkopísek mezi koly,
jen vzpomínky se neustále vrací
a střevo básnické.
A co já tady sama?!
Ředitel rozdal všechny dárky,
dopito víno z dnešní várky
pro podnikovou besídku.
Ráno se škrabe na zídku
Nekoukej tak černě!
Duhový oblouk nad krajinou,
pro lidstvo symbol pohody a míru,
paletou hýří trochu jinou
a jako světlo ve vesmíru
Hnisání
Jak jen tu utkvělou
vzpomínku zaženu.
Vždyť se jak horečka
noc co noc vrací,
Co dělá básník na úřadě?
Dobrý den.
Z vaší kalkulačky
mrkám teď na vás, krásná slečno.
Vidíte, jak se číslice a značky
Neboj se mě!
Verše jak balónky
posílám krajinou,
duhové kuličky
bublifuku,
Dobrý obchod se slečnou v mléčném bufetu.
Když si dám
sklenici kokteilu,
dostanu pak
pusu
Adventní večer.
Zapálená svíčka na věnci
nám připomene,
na co včervenci
jsem neodvážili se
Sytý hladovému...
Volání ze dna
vždycky zní dutě.
. co říkáš.
Haló.
...hlavně pánví...
Od Chebu až po Velký Krtíš
si vrabci nahlas štěbetají,
(taková věc se, to víš, neutají),
- no, touhle dobou jsou to spíše výři,
Dá se přísloví opravit?
Ráno prý moudřejší večera.
…ne, bolestí se nemoudří.
…jen přečkat rána veškerá,
než zranění se
...pro letmý dotek...
Dotek tvé dlaně.
Jak vyhládlý chrt
riskoval bych i zkázu, smrt
ve stisku vlčí čelisti
Už by ti nikdo neublížil!
Sen o tom,
že bych Martině
usínal s hlavou na klíně
těžko se splní.
Básník lamačem srdcí?
Ne, lámat ženám srdce kuba nedělá.
Nelíbí se mu, když jsou necelá…
…a pak: kdykoliv zkoušel něco podobného,
vždy nejvíc popraskalo právě srdce jeho.
Nějak to nejde...
Stačilo jedno zajiskření.
…. a vida,básník už tu není.
Jen jeden zkrat,
však který, v jakém vedení
Zachraň ho!
Dýchej mu do komory,
do chlopní,
snad jej tvůj výdech uschopní.
…až pookřeje,
Virtuální sex
Můžem si stokrát psát,
jak těšíš se mým klínem…
Na chatu je to snadné snad.
však vreálu se minem.
Půlnoční mail
Spi, milá, spi
a zabal do plenky
jak miminko své dotíravé myšlenky,
ať také usnou…
Samotka pod dekou
Hebkost a vůně,
teplo tvého těla.
…kde jsi,
když tady být
Básník nebo snílek?
Jsem básník
Ze světel a stínů
jemňounkou soukám pavučinu,
až zbloudilý sen do ní zamotá se,
Ustaraná báseň pro email vtipné Moniky.
Tu báseň nosím dlouho v hlavě.
Občas se zeptá dotíravě:
jsi jenom oběť optického klamu
nebo jsi zmizel ze seznamu.
Jemná křehká úvaha o hranicích umělecké prozíravosti
Viděl jsem ve svých básních do daleka.
To už se básníkům stává.
Vmnohém jsem odhadl, co vše mě stebou čeká…
…jen ne, že z bohyně se stane kráva.
Inventura.
Tu pětiletku s tebou musím brát
jak jeden z řádků ve výkazu ztrát,
říkat si vduchu: tenkrát, dávno, kdysi
a zapomenout na odpisy,
Ledová královna
Pochopit stále nedovedu,
jak jsem moh vznítit se
a plát
(a budoucnost si plánovat)
Zločin a trest
Další noc bez tebe.
Sny nikam. odnikud…,
kolikátá již v řadě.
Smuteční pasparta o délce rovníku,
Motto pro hluchou paní
Říct, že mě nechápeš
je pravdivé jen polo.
. než ty mi naslouchá
víc i mé horské kolo.
Múza a nebo Medúza?
Má Múza v bílém stejnokroji
jako dřív hlídá oddělení,
je stále svůdná, krásná.
…jen už mojí
Beznadějné ticho.
Tichounkou píseň o naději
slýchal můj mobil nejraději.
Ted ohluchl a nic se neozývá.
…naděje umírá
Kouzlo růžové stuhy.
Přišla mi krásná esemeska.
Taková, jaké píše milující žena.
Je mi to líto, ale ještě dneska
ji musím smazat.
Ale musíš úplně!
Slyšel jsem ženské jak potají
na chodbě v hloučku drbají
chlapy.
Prý jenom žerou a paří,
To se to chytalo...
Zas v hokejové kabině
se chystám do dresu.
Poklepat betony,
to kvůli štěstí.
Jsi snad i v bláně velkého bubnu...
Dokáže rachot bigbítu
překřičet,
že ty nejsi tu.
Jako na kře...
Načtrudné fráze
o pohřbívání lásky,
když zbyly jenom rampouchy a zmrazky,
ty věru hrobníkovi práci nedají,
Stará láska nerezaví?
Jak to, že vždycky,
když jsem v těžké krizi,
mi ten můj mobil nenabízí
záchranku, hasiče
Pravidla volného pádu.
Vsetmělém pokoji hotelu American
samotou obklíčen a vzpomínkami smýkán
přemýšlím o lecčems.
Například o špagátu…
...jenom byl brzy trochu těsný...
Říkala´s tomu spacáček.
Skrčené koleno a stehno přes tvou nohu,
bokem ktvým ňadrům, jak nejtěsněji mohu
a malý dobráček,
Až zítra jehla vnikne do tvé tenké žíly.
Až zítra jehla vnikne do tvé tenké žíly,
krev začne odkapávat do zkumavky,
aby z ní doktoři nádory odhalili
a nasadili ti dost smrtonosné dávky,
Něčemu člověk věřit musí.
Když se ptám, říkáš: ujde to.
Přitom vím, že z propouštěcí zprávy
zírákus nenažrané račí hlavy
a nedočkavé klepeto.
Miláčku, co jsem provedla?
Když mužovi se stýská, nemá žena vinu,
zločin a trest jsou v jiných kategoriích,
že její hlas, pleť, vlasy, ňadra chyběly mu,
to přece není od ní žádný hřích,
...už jenom počítat vteřiny...
Ne, s tím se vážně nedá hnout.
Náš vztah si při tom držkopádu
odrazil ledviny a rozbil bradu,
jak u padáku praskly přazky,
Po tisící a druhé noci...
Tisíc a jednu báseň složil jsem ti,
tvůj poetický Šeherezáda.
Vyvřely ze mě jako magmatické vlny,
prudce a žhavě,
Vzdalování
Vím, že mi unikáš
a stejně dupu ze všech sil.
Jsi daleko, už kdesi hodně vpředu,
ani se neohlédneš, již jsem pochopil,
Nevstoupíš dvakrát do stejné chodby...
Stejný dům, stejné lůžko, pokoj, oddělení,
kde jsi mě vloni po bouračce v šoku objevila,
jenom ta situace vůbec stejná není,
sice mě paní s kosou zase netrefila,
Jenom první housle!
Jsem já to ale popleta.
Milá má ráda dueta
a rozladí ji píseň v triu.
Zhnusením nad sebou snad. zvracím.
Ani na pláži tomu neutečeš...
Kdyby tak mořské vlny,
jež se honí po přístavu
zchladily bolest tvou
a snad i horkou hlavu
Jak blufovat při konverzaci se smetánkou
Poradím se smým bankéřem…
…říkám,
když smrdím haléřem.
Kam až vzlétnout?
Leť, lásko, leť,
roztáhni křehká křídla,
vylétni nad sopky a gejzíry a zřídla,
z nichž každodenně proudy vyvěrá
Jak ten čas letí...
Podzim se vrtí na trůnu,
vždyť ještě nedosedl zcela,
a zlatohnědou korunu
si popondává z čela,
Lékárník nepomůže.
Pilulka před spaním,
na bolest nebo k uklidnění.
…chemické šidítko,
když pohlazení
Jako Prométheův orel...
Co člověk jednou ztratil,
prý víc už neztratí.
Zvláštní věc…
… na mě zřejmě
P.S. To je vše.
Už jsem tě smazal z RAM-disku,
fotky z hor,
chatu, kde jsi na mé paži spala,
rozdupal v mozku propisku,
Horší než Big Brother!
Jiná mi kupuje doutníčky,
zapaluje knot u svíčky
a zatahuje rolety,
než začne povídat si
Nekonečná smyčka?
Náš vztah se jako kolotoč
otáčí smířeně a odevzdaně.
Nemluvíš se mnou.
Vlastně není proč,
Epitaf pro bývalé dva
Nač vzletná slova
o velikém žáru,
když oba víme,
že je po požáru.
Po posledním stání v kavárně Mona Lisa.
Číšníku, prosím, jednu kávu
a květiny zde klidně nech,
připomínají mi dávnou zprávu,
již přivezl mi kdysi z jižních Čech
Komunikační blokáda
Nesmím si povídat
ani s tvým mobilem.
A poslat básničku.
Už ani omylem….
Mít správné číslo...
Haló, volám dobře informační linku.
Radíte, kde co seženu.
Dejte mi, prosím,
(ne moc pomalinku)
Jen sklizeň, tu jsme propásli...
Můžeme domů, drahá ženo.
Zrno naší lásky už je vymláceno,
jen plevy zbyly k žmoulání
a temné kalné svítání
Křížová cesta (k rozvodu).
Fuj, to jsem ale lízl kartu.
Říkám si: sám sis stloukl kříž. ,
sotva ho vleču,
každým krokem Golgotě jsa blíž,
Na rovinu?
Je jenom pravdy díl,
psát: "těším se na tebe…".
Upřímný zcela kdybych byl,
ještě bych ktomu doplnil:
Sliby chyby
Ve které řece či kde na rybníce
žije ta něžná pijavice,
jež slíbila mi,
co mám rád a
Moje Miss mokré tričko
Nejde mi nějak zavřít víčka.
Jen sklapnou, zjeví se ve chvíli
reliéf obtisklého trička,
jak ho tvé slzy smočily
Přirozený vývoj
Už bydlí u tebe někdo jiný,
už se mi muchlá do peřiny
a jen vystrčí ráno hlavu,
uslyší hnedle, jak já jsem
Malá noční příhoda
Zase tě hledám,
po tmě, v polospánku,
tápu a šátrám po posteli,
kde je ten pokojík
Jak řeka tečou od pramene...
Zase usínám bolavý
ze stříbrných vln Sázavy,
jež odrážely se, byť jenom občas,chvíli
vmodravých sklech tvých nových brýlí,
Pomůže někdo?
Po hladině se honí kola.
…a z břehu, hrázenebo z mola
nikdo a nikdy nepochopí,
kdo nesmočil se ani zpola,
Nebo zní to přísloví jinak?
Já nejsem z těch,
co o tom jen melou…
…podáš mi jeden prs
a chci tě mít hned celou.
Mazlení Zvěrokruhu
Sundat si víčko, mašli z dárku,
rudého svařit vína várku,
pak sejmout závoj jako stuhu,
vše přesně podle Zvěrokruhu,
Čím se píší verše?
Verše se hezky poslouchají
a hned je jiná nálada,
náš penzion nám povlékají
a ve chvíli, kdy dech se tají,
Hodiny tlačím očima!
Ty hodiny se vlečou jako tér,
ve spodní nádobce snad písku nepřibývá,
čas fláká se jak líný asfaltér
a proudu ještě hodně odtéct zbývá,
Jak to říct, abys uvěřila?!
Řekla´s mi: „chci ti naslouchat,
být zpovědníkem ti i balzámem,
když duše tvá se jen jen porouchat
a opuštěna v loži nad ránem
Jaký pán, takový...
Vzpomněl jsem si teď na tebe
(snad smím na sebe prozradit. )
a ten, co spává maličký,
se náhle začal v prsa bít
Řekni mu to!
Miláčku, cítím vnitřní chvění
a není to jen naší nocí protančenou.
Asi to právě lehké není,
když člověk musí pro řešení
Taková běžná indispozice...
Múza si vzala neschopenku,
Šarm s Grácií jsou někde venku
a zřejmě paří neskonale.
I Pointa mi dala vale,
Hlavně ne naopak!
Miláčku, drž svá stehna pevně,
vytrvale a skálopevně,
vší silou, urputnou a třeba divou.
…jen prosím tě ne
Skoro jako polibkem.
Mé verše se vždy brzy budí,
já ještě z poloviny spím,
šmejdí mi mozkem nebo po osrdí
a jestli já se také vzbudím,
Jak získat závislost?
Od tvých úst chci mít všude kruhy,
po nehtech škrábance a pruhy
(tak, aby nikdo nepoznal),
mám popisovat dál.
Šmírácké (pozdní) blues
Seděl jsem na lavičce,
už dávno po setmění,
a kouřil doutníčky,
ještě ty od tebe.
Prstobraní.
Ještě tě cítím
vlhkou ve své dlani,
tvůj pohyb proti ní.
…tvé prstobraní.
Pozdrav z Alp.
Díváš se na svět skrze mraky,
hřebeny hor máš u nohou,
miláčku, tak vysoko
chci s tebou taky.
Závidím tvé harfě!
Být svírán koleny
a opřít se ti o rameno,
každým svým nervem-strunou vzdychat:
„hraj, má ženo. “,
Psí život?
Schoulené u židle naříká kníkavě
maličké štěňátko, snad po mamince,
kuchyní šourá se vratce a tápavě
od stolu ke skřínce v kuchyňské lince.
Jak to vidí chlapi
Při každém nákupu zřejmé je mi.
že potrestán jsem galejemi,
neb po Kauflandu tlačit košatinu
vymyslel jistě stejný chlap,
Pokusná myš
Verše se nerodí nikomu v rukávu,
i když to vypadá,
že je z něj sypu.
Já tím spíš marodím,
Co tady chtějí, voni jedna?
Miláčku,
když mě nechceš polykat,
měli bychom si onikat.
Uondané nocturno
Vrtím se v posteli,
zralý tak na urnu,
trenér měl dnes asi menstruaci,
přemýšlím pro tebe
Konec mače
Dal jsem si (s tebou) vlastní gól.
No, to se prostě stává.
Nevrhnu se na alkohol,
ani mi neupadne hlava,
Inventura
Co komu přinesl končící rok.
Pro tebe básniček popsaný blok,
mně sbírky vydané,
dva malé sešity.
Kdo zaváhá...
Potkal jsem skvělého člověka,
milenku s darem přátelství.
Až mě ten náraz polekal
a nejvíc moje manželství.
Ten zvláštní hlas...
Slyšel jsem dnes,
ach ano, vzpomínám si,
zpěv mladé ženy, plný krásy
a podmanivý jak houslové sólo,
Noční most.
Až si to v noci budu dělat sama,
chci myslet na tebe, jako bys ležel u mě,
jako bys ty mě hladil prstů konečkama
a jistě bys to o moc lépe uměl.
Jen si klidně řekni!
Umí tvůj mobil MMS.
Mohl bych místo básně dnes
poslat ti kousek svého těla.
Který bys na noc nejvíc chtěla.
Ty?TA NIC!
Po dlouhé plavbě po jiném moři
připlouvá zničený, strojovna hoří,
kapitán na můstku ztrácí se v kouři,
stěžen v půl zlomený zmítáním v bouři,
Opravdu malá prsa?
Schovám je do dlaní
a hroty ústy stisknu,
ach ano, milý, dýchej, hřej mě ještě víc,
umělé dýchání, rád poprvé to risknu,
Úhel pohledu
Kdybych si vybrat chtěl
zlomeček ze tvé krásy
pro erotické vzpomínání,
fotil bych nejspíš
Ty chceš fotku mých rukou?!
Mé ruce.
Vím, je na ně spoleh,
však příliš zhrubly v uranových dolech,
jsou plné jizev, škrábanců a stinek,
Tri (nitro) toluen
Nemyslím,
že za to, jak mi je,
mohou jen hormony a chemie,
vždyť stále voníš mi a chutnáš,
Samoobsluha je nesmysl!
Víte,jak vzniklysámošky.
Jste vedle, milá dámo,
ty přece u nás zavedl
ten francký kupec Sámo.
Potřebuješ tahák?
Asi se právě mračíš do testů
a hledáš správné odpovědi.
A já si v práci připadám
jako když vedle tebe sedím
Kolik unesou vlny?
Sluním se na pláži,
víš, jak jsi na ní spala,
je jasno, bez mráčku,
všakmoc dobřemi není…
Po bouračce
Bolest se zavrtala pod mou peřinu
a z noci rozhodla se každou vteřinu
patřičně dát mi vychutnat.
Jo, je to mrcha, přesto mám ji rád,
Jak se počítají dny.
Dneska mi chcíplo celý tělo.
Cítím snad i kosti zevnitřku.
Tak usínám a chci snít o zítřku,
protože po něm přijde další den
Vzpomínkový plán, jak najít naši lásku
Až večer zasvítí
na nebi první tečka,
zajdeme na kávu s koňakem
do městečka
Miluji tvůj pekáček
Miláčku, dej mi buchtičku. ,
sápu se po pekáči
a cpu si ústa buchtami,
co mi jen ruce stačí,
Borůvkový kráter
Už vládne léto nad Kalichem,
Červen dál poslal svoji berli,
borůvčí, ještě opité tvým smíchem,
nám připravuje malé perly,
Světýlka naděje
Život je děsně hrbolatý,
snadno si na něm odřeš paty,
zabloudíš nebo jinak mineš cíl,
proto jsem na každém tom místě,
Naprav to, jestli jsi!
Ty že jsi všemocný.
Bouchám si na čelo,
všechno jsi pokazil,
tak to jít nemělo,
Půl metru ode mne ptáš se jak z Antarktidy
„Jak se mám přitulit. “
Ta replika mi vyrazila dech.
Usínáš na břiše,
s peřinou na zádech,
Mám se dobře.....a ty?
Proč člověk vymyslel fráze.
Odpovídá se mu snáze,
když se má přiznat
jiné osobě:
Marnost nad marnost
Poslal bych ti pár pohlazení,
musím se ale zeptat,
jestli chceš,
což zjevně normální moc není.
Proč nepíšeš?
Kožený opasek, stříbrný přívěsek,
bunda a japonské hodinky,
vše dárky od tebe,
o jednom neřeknu,
...a zpátky ani muk?!
Ne, signál mobilu
není všem stejně věrný,
ten můj je například,
mizera, jednosměrný.
Jak poznáš stáří?
Jak poznáš stáří.
Když tvé tělo
si dělá,
co by právě chtělo
Dřív ze mě bude Rambo!
Někdo se snaží usilovně
den co den makat v posilovně,
aby až svaly ukáže,
ohromil holky u pláže.
Půlnoční pusa z banketu
Usínám a mobil chovám
v důlku prsní kosti,
ze samé něhy a ne z povinnosti,
vždyť zacinká mi z Concertina
Možná je to jinak...
Možná je všechno jinak.
Já strachy nespím,
jak je ti.
…zatímco ty si ukojena
Není to proti přírodě?
Pochopit nějak nedovedu,
jak může majitelka těla
horkého na dotek,
že pec by záviděla,
Čelisti
Úplněk brousí si zas zuby na můj spánek,
rafička u trojky má téměř ustláno,
svítání rozbaluje za okny svůj stánek
a hvězdy po šichtě se těší na ráno,
Zahřej mě...
Je zmoklý den.
. den syrový
a smutný, zmrzlý,
slovem hnusák.
Cesta z chatu na chatu
Zprávičky z displeje,
poslové naděje,
vřelí a tiší,
jak snadné číst si je,
Nechci už hlídat telefon!
Nechci už hlídat telefon,
těšit se na něj jako malá,
dusit své srdce,
velký zvon,
Anatomicky vzato...
Básnické střevo
není jak to tenké.
Naopak,
je to velmi živý sval,
A tohle že je básník?!
To už je takový můj povahový rys
a mají mi to za zlé
hlavně lidé "slušní",
že dávám životu,
Co je vrcholem zoufalství?
Pro tebe kadeřník
(a tak to správné bývá)
je jednou z možností,
jak zůstat přitažlivá.
Taková obyčejná ranní zprávička...
Posilám ti, milá, denní dávku jedu,
protože líp to nedovedu,
ale i morfin, braný po kapkách,
zahání stísněnost a strach,
Horší místo jsem nevymyslel...
Noc bez tebe.
Jako spát sám.
. teď vidím zcela zjevně…
to už je lepší
Krok do neznáma
Žádný inzerát ti neříká,
než na něj sama odpovíš,
zda potkáš kluka,
úchyla
To bude panečku úroda...
Našel jsem v kompostu brýle.
Čípak to asi jsou.
Že by souseda,
kterého už nikdo
To nekonečné ticho před bouří...
Vlny se valí proti hrázi…
…však průtrž stále nepřichází,
jíž by se voda,
plísní celá bílá,
Rekviem pro jeden smutný vztah
Už roste tráva na Kalichu,
cítím jak voní…
…bez tvého jiskrného smíchu
úplně jinak,
Prvomájový...mráz
Jsi daleko.
Moc kilometrů
a je to hodně proti větru,
(ne, zas tolik mě nedrží,
Pochybné afrodisiakum.
Zpočátku básním nestačí tužky,
působivější než španělské mušky,
hrnou se milencům do života.
A ti je vděčně přijímají
Čau Jardové!
Zvedaje pohár kústům, hořím
a rty své do něj chtivě nořím
po vzoru středověkých bardů
na počest Jaroušků a Jardů.
...a sedmý den snad honí plán!
Že v neděli se nedělá.
Tak na to kašle zvesela,
buchary, lisy, celou linku,
nevypne stroje na chvilinku,
Lavinové ticho nad hřebeny.
Sedadla lanovky,
mokrá a namrzlá,
studila o moc míň
toho rána,
Co dělat?
Miláčku, řekni:
jak a čím
tě konečně už obměkčím,
abys mi zase,
Přirozený vývoj?
Tak naše láska už ti nic neříká.
Ta, která v ložnici,
své svatyni,
stvořila ze mne básníka
Zase noc na šmirglu!
Žmoulám cíp polštáře
jak chobot tapíra,
měkčí bych vytáhl
z pod tváře fakíra.
Kdy zazvoní hrana?!
Umím moc věcí,
které míváš ráda,
pošimrat na duši
a stejně hezky záda,
Slíbil jsem,že zavolám...
Šláp jsem si trochu na jazyk
a z jednoho
jsou piva tři.
Vím, dělat se to nepatří,
Sbírka už se prodává i na Vysočině
Asi mě někdo obratem vypeskuje, že si tu hanebně dělám reklamu, ale na druhé straně to možná pro některé čtenářemůže být zajímavá informace, takže to risknu: Moje sbírka "První noc v novém bytě" (Nakladatelství Protis) už se prodává nebo je k dispozici kromě pražských Poetické kavárny Obratník a knihkupectví Academia také v prodejnách a městských knihovnách na Vysočině: v Havlíčkově Brodě, Hlinsku, Chrudimi, Světlé nad sázavou, Ledči nad Sázavou, Humpolci a Moravských Budějovicích.
Mezisoučet
Dnes, milá,
lámu století,
končí dny mladých snů a lásek.
Můžu říct, byl to skvělý čásek,
Ještě si jednou připnout lyže!
Jednou se vrátíme.
Na velké bílé pláni
malovat vlnovky
hned zrána po snídani,
Neumím bez tebe ani psát...
Přátelé, sbohem.
Zadrhla se smyčka
a došlo konečně
i na kubíčka,
Sex po padesátce
Jak vypadá sex po padesátce.
Řeknu to zřetelně a krátce:
nebuďte, slečno,
najednou jak hluchoněmá,
Bojím se zhasnout!
Zas další noc,
noc jako před popravou,
kolik jich prohnalo svůj šrapnel
mojí hlavou.
Francouzská (cestovní) horečka
Miláčku, za týden budem pod Alpami
křižovat savojskými sjezdovkami,
těšit se z Beaujolaise
a krásy horských strání
Když padají hvězdy...
Padala hvězda
sem do mé dlaně,
rychle si, kubo,
něco přej,
To je mi teda útěcha!
Kašli na pověry,
milá se mi bouří,
veliký není vždycky nej,
tak si z toho nic nedělej,
Krmení labutí
Co křičí zkřehlé labutě,
zamrzlé v Labi do ledu.
Že jako vždycky zklamu tě
a odjedu.
Na lopatkách...
Včera jsem páskoval
na vyšší kyu.
Dost dobrý počin,
známka, žežiju,
Knocking on your GMS door…
I kdyby verše z téhle várky
zpívaly líp než stradivárky
pod smyčcem božského Nikoly,
stejně zní jako bláboly
Vzkaz v láhvi v moři radiových vln
Zkusím to.
Ťukám: "dobrou noc, má milá",
i když jsi mobil
pro mne nejspíš típla
Úniková cesta?
Vždy, když se někdo
do knih moc noří,
jímá mě tichá obava,
jestli ten člověk
Jak se nakupuje sex?
V nákupu holek
jsem naprostý debil,
neb v domě lásky
jsem nikdy nebyl,
Zase nic aneb radši čumět na Schwarzeneggera
Ležíme v jedné posteli,
milencům málem vzorem…
…lásky bych přitom zažil víc
snad i tím s Arnoldovým
Rána pod pás
Jak utéct stáří,
vochcat čas.
Vzpírám a klikuji,
leh-sedám, dřepuji
Mírový problém
Děda byl moudrý muž
a věřil síle spánku.
Všechno prý řešil na pohovce
při jedné malé becherovce
Taky řešení...
Asi se vydám do Maxima
za holkama
a chlastat snima,
pařit a pořádně se vybouřit.
Prométheovy dlouhé noci
Jak Prométheův orel létá denně,
aby mi cíleně a zasvěceně
pocuchal vnitřnosti
a zpoza prsní kosti
Tak jako slunečnice každým dnem...
Jsi moje fotobuňka solární.
I v zimě přímo polární,
stačí když slunce jenom špetku hřeje,
tvá mysl rozjasní se, pookřeje.
Bludný kruh
Ještě mi slunce z bílých horských strání
do očí svítí, usnout brání
a přestože už bude hnedle ráno,
pod stehny cítím silné tažné lano,
Kanibalka
Celý den honím ji po pokoji,
říkám si, je to fajn, už se bojí
a ona zatím lstivá,
mstivá, šikmooká
Cloumá se mnou nechtíč!
Ve příštím životě
bych chtěl být vagínou.
Sotva bych jednu práci udělal,
už bych se těšil
A co vrátný?!
Dřív ji mé bradavky
sváděly ke hraní,
ráda je hladila,
líbala, sála,
Láska mezi údery blesku
Při noční bouři pod korunami
bubnují kapky do kůže.
Vidím tě kolem, na sobě i v sobě
a máloco mi pomůže
Půlnoční autobus
Na čtyřce vzadu s nosem na skle
v kaleidoskopu noční krajiny
nacházím v reji stínů, světel,
úměrně výši hladiny
Modrooká poezie
Chtěl bych ti napsat báseň,
která by tě vzala za ruku
a odvedla tě od okna,
u něhož na mě nešťastně čekáš,
Vidím svůj koráb odplouvat.
Vidím svůj koráb odplouvat
a nechává mě na ostrově.
On je to možná spíše hrad,
záleží-li co na tom slově,
Osamělost Malého Prince
V mém malém světě
tři sopky mám,
pravidelně je
preventivně
Být chvíli tónem.
Být chvíli tónem, decibelem
a nebo vibrací
sluchátkem, bubínkem, pak tělem
proplul bych v něžné kreaci
V kresleném vtipu...
V kresleném vtipu
při čekání
se z pána stane sněhulák
s kytičkou v ruce.
Lepší než deník...
Vždy, když mi není
(jak teď)
právě hezky,
pročítám tvoje esemesky,
Rudý bumerang
Píšou mi z konkurzu o zaměstnání,
že prý mě (po sté) nevzali,
neb hlavní důraz kladou na vzdělání,
což u mě marně hledali.
Povzdech neukojeného milence
S tím naším nočním životem,
miláčku, je to vachrlatý.
Žaludkem prý láska prochází,
duši pomáhá znesnází,
Šííííroký, dlóóóuhý i krátkozraký
Napsal to Cimrman,
tři lidé do pohádky,
ale na pohádku zapomeň,
široký, dlouhý, krátkozraký…
Aspoň jedno sousto...
Básnické střevo nelze vyndat,
když bolí, poslat na opravu,
nebo jak začne místo veršů pindat,
pod kudlu hnát ho jako na popravu,
Pusa zpod balkónu
Vstávej, miláčku,
usměj se na ráno,
hrnek se těší na kávičku,
i trocha radosti
K čertu s nostalgií!
Na cípku lesa
vlaje černá stuha
a zřejmě bude plandat dál,
chci zapomenout,
Drž se dál od mých básní!
Verše,
jež samota (a půlnoc) oplodnily,
se rodí ráno
někdy kolem páté.
Trajektorie lásky.
Ze země do oblak
lze zvolna vystoupat
na křídlech euforie.
Vopačném směru let
Nad tvou digitální fotkou aneb binární paradox.
Žasnu,
jak umí
ty moderní strojky
vykouzlit znul a jedniček
Doping
Dělových ran i zrádných kliček,
krosčeků, gólů,
co já vím,
ať soupeř vrtí se
Jediné řešení.
Jsi růže na vzdálené planetě,
jež křehké sny si spřádá
o vůních, rose, o létě,
o věcech, které má ráda.
Blýskání na časy?
Dnes mi tvůj hlas,
až dosud rozladěný
jak organ u svatého Bartoloměje,
připomněl čas,
Horší než jezinky...
Zas byl můj spánek cestou do hlavy
loudavý a příliš liknavý,
myšlenky na tebe jej předhonily
a odpočinku, zdá se, odzvonily,
Krabice našich vzpomínek
Náš společný běh životem
jsem si představoval jiný.
Ne na dně skříně
u památníčků z dětství
Trvalé následky
Kličkuji postelí
jak zajíc při honu,
noční bych unikl můře.
Já z tebe ruinu,
Kdy muž se ženou snídá?
Kdy muž
se ženou snídá.
Když žena sní.
. a pak dá.
Viděno z družice
Oceán spláchl Asii
a mrtvých čítá statisíce.
Jak zpupné myslet si,
že nežiji,
Co slovo, to hřeb...pro vlastní pohřeb
Omluvy, vytáčky, vysvětlivky
ani výmluvné mlčení
na jádru věci nic nemění.
Jsem v našem vztahu odsouzenec.
Je to v ...
Náš vztah uplaval po vodě
na listu z lípy spadlém.
Ne, nevyčítám přírodě,
osudu nebo náhodě,
Poslední noc
Spíš neklidně a bezbranně
a maně zatínáš mi prsty do pyžama.
Snažím se nedýchat,
tvé nevyplašit dlaně,
Další sbírka
Haló, přátelé písmačci, moje druhá opravdická sbírka je na světě, už jsem si ji pohoupal, potěžkal, polaskal, prolistoval. moc hezký pocit, každýmu bych ho přál (než mi ho kritici seberou:)). Kniha se jmenuje "První noc v novém bytě", vydal ji Roman Polák v nakladatelství PROTIS a k dostání bude od ledna kromě běžné distribuční sítě hlavně v poetické kavárně Obratník na pražském Smíchově nedaleko Anděla. Jupííí
Nespavost po sté...
Spánek,
jenž s tebou ihned se mi vzdává,
bez tebe tvrdě odolává,
ne on mě,
Milá maminko...
Tři jedovaté zuby tchyně
jsem zazdil pod dveře do předsíně.
Přátele k nám od té doby nechodí,
vždyť kdo překročí práh,
Kóma?
Zas lízl spánek špatné karty
a v dalším kole hlásí: trop
a mně se jazyk lepí na rty
a na postel mi padá strop,
Vážně chceš od něj všechno?
Nabalila sis ženatého.
Na tom není nic zas tak zlého.
…jenom,
že i kdyby byl svatý,
Pěkný Nový Rock!
Poslouchat zase,
jako kdysi,
Black Sabbath, Cream a AC/DC
a jako tenkrát nechat decibely,
To by byla aspoň tradice!
Nesnáším vánoční půst.
Oželím zlatý prase,
klidně se nacpu masem
z berana, kance, telete.
Veselé Vánoce
Mít dobrý rok
a napřesrok
být šťastný, klidný, veselý,
to abys měl,
Nedělní pohádka.
Káva a sladké perníčky
voní pokojem babičky,
kmotřičko vílo,
polib mou milou
Závidím tomu selátku...
Ovarem teď tak být.
Namočil bych se teplý do hořčice,
kořalkou podlil, do třetice
se pevně vtiskl do krajíce,
Čí je to vlastně zabíjačka?
Nedočkavě si sahat pod pokličky
pro škvarky, ovar, jitrničky,
čekání na plátek tlačenky
si krátit stopkou pálenky
Láska v papiňáku
Měli bychom se učit pohádat.
Plnokrevně si vynadat
do hovad, slepic, do hlupáků,
pro všechny lidi v paneláku,
Pseudonym to nemá lehký
Dcera mi sdělila báječnou zprávu.
Přijdu prý brzo do jiného stavu,
neb když se sám chovat
úměrně nesvedu,
...až mi kručí v duši...
Kdybych se držel vzorce,
1smutek se rovná1 porce,
závistí pukl by
i Otesánek.
Když spustí Modří Kozlové...
Ještě mi duní
od novoluní
kytary, varhany kvílící,
hlavou i duší ještě mi buší
Mám přijet?
Noci vedle tebe
poslední dobou jsou
téměř dokonalou přípravkou
na peklo.
Pompeje aneb odpočívej v pokoji
Má sopka magma
naráz vychrlila.
Pod tíhou jeho příkrovu
se vlastní energií vypálila
Amor by měl mít spíše laso!
Amor prý týrá lidi šípy.
Nesmysl,
daleko víc bolí,
když svými snajperskými mikročipy
Chodíš se mnou ze zvyku?
Mým básním už moc nevěříš,
ani se na ně netěšíš,
není jich tedy zřejmě škoda.
Zarůstá všedností má mříž,
Óóóóóóóó!!!
Když vidím ženu,
jak zpívá chorál,
říkám si:
s tou by byl
Vy čuňata!
Ježíši, to je velkej pták.
Jak mohl takhle narůst.
Macatej, dlouhej taky tak,
už se těším,
Kam to s námi spěje?
Nechal jsem věcem
volný průběh.
Vše běží samo.
Akorát
O významu ňader pro bezpečí kosmonautů.
Smířený, že večer
neskončí sexem,
chystám se na telku
s nějakým Hanksem.
Tvůrčí krize
Má Múza v tiché agónii
si škvaří křídla nad svící.
Nevadí,
tak se aspoň zpiji
Jako špek ve špízu.
Že s lehkým srdcem
odjíždím,
a opouštímnáš byt,
tvou postel
Nezkameníš mi, viď?
Navždy tě celou mít,
odlitou do sádry,
s dolíčky ve tvářích,
dlaněmi pod ňadry,
Nalít si čisté vody
Život mi připomíná bazén.
Na jaře stačí společný,
přecpané dráhy, slabý dezén,
jen když je vidět na slečny.
To by v tom byl čert...
Miláčku, pojď si
zahádat o pusu.
Začínám:
který den v týdnu je.
Řešení levoúhlého trojúhelníka
Život je kurva.
Co mi na něm vadí.
Já budu ten, který
jednu znich
To se to píše!
Zas přilétla.
Pod křídly netopýra,
Mydlářův grif
a hrubost bukanýra,
Proč se ptáš, když už nejsi?!
Ptáš se,
jak se právě cítím.
Kysele jak levný pití,
prázdná flaška po mejdanu,
Něco sladkého ke kávě?
Škoda, že rty mé
těžko mohou
po drátě poslat
pusu tvarohovou,
Půlnoční ach jo
Zas ani zprávička.
Pár hlásek, slabik, slůvek, jež
by vsunuly mi pod víčka,
že jsi
Měl pravdu, ten Cyrano!
Svůj mobil odhazuji vdál,
jak Cyrano
kdys o širáku zvolal.
Vypnuta umlčen
Proti proudu
Vidět zas stebou
Mléčnou dráhu,
jak naklání se nad Sázavu,
jíst z gumymedvídky,
Muka nadrženýho kluka aneb Upadnou nebo zbytní?
Miláčku,
píšu ti takhle vneděli,
že nebezpečí hrozí
mým rukám
Run, Kubo, run!
Každý chce za sny
na jiném koni.
Na kole někdo,
druhý mercedesem,
Darwinův omyl
Pátek jsem prochlastal,
sobotu prochrápal,
bojím se vzbudit se
v neděli,
Bůh to měl lehčí!
Už chápu, co je celibát.
Tys odešla
a bez ornátů, kutny
jsem zjistil, jak je bolestný a smutný…
Jak pláčí básníci?
Nepláču často.
Skoro neumím to.
Není to defekt,
slzy neschází mi.
Nechci tě slyšet...
Poslouchat rádio,
nedělní pohádku,
žehličku,
sporák, jak syčí,
Javorový listopad v říjnu
Kanadský pěticent
na tenkém řetízku,
znamení, že nás nic nerozdělí,
že ti i za mořem
Erotické pexeso
Až si budeš nad obrázky
připomínat kdy, kde, ským,
vté či oné poloze
náhodou nebo zlásky…
Vydrž ještě chvíli!
Nesem si, milá,
každý vlastní kříž.
I když tě ten tvůj
láme vpase,
Ultimátum
“Já
nebo ona.
Rozhodni se už.
Ne, není volba jiná. ”
Odborník na trosky
To´s to dopracoval, Kubíčku.
Tobě je hej, ty sesmolíš básničku
a tvoje trápení
se ve veršících ztratí.
Co bolí víc?
Ta tupá bolest,
vžebrech tlak,
kéž by to bodaly jen fraktury
a ne ten vlezlý noční strach,
Gordický uzel ve škarpě
Snad, možná…
…když vidím tě tak utrápenou,
balvanem stesku zavalenou,
sevřenou krunýřem deprese,
Takhle k ránu
A just ti dnes nic nenapíšu.
To tak, aby sis myslela,
že těšením na tvého míšu
jsem nejspíš zcvoknul docela.
Urnový háj
Stín jehličnatých velikánů,
přírodní azyl všech,
kteří zde vPánu
čekají na nás
Už tě nepřitahuji?
Umírá poeta.
Ne hrdě, vstoje,
jak by se slušelo,
uprostřed boje,
Bez tvé gravitace
Vznesl se básník ke hvězdám
a jak tak vdivém rozletu
okouzlen létal vesmírem,
ztratil svou vlastní
Už mě nečti, milá!
Myšlenky básníka
mají být křídly vážky.
. ty mé tě zraňují
jak broky
Upadl by ti palec?
Zas zpráva od tebe
kdoví kde zabloudila.
Možná si popletla
ve tmě ty správné dveře
Dekomprese
Nevidím nábytek,
počítač, kancelář,
jen malou chatičku u Sázavy,
ohýnek, kánoi
Kudy do jiné dimenze?
Za dlouhým tunelem
hloubeným světlomety
vpůlnoční černé krajině
je malý pokoj,
Masáž nepomůže!
Co mě to poblíž srdce píchá.
Ne, není to jen prasklá kost,
obratel nebo kus hrudního koše
žebro, chrupavka či mícha.
Taková všední tortura
Oba se trápíme,
jen každý po svém, jinak,
své city vpichujem
den co den na napínák,
Bezmoci nemoci
Polštář jak zkamene,
peřina kůže zvola,
měkkostí překližka,
hebkostí drsný šmirgl,
Že by málo trénovalo?!
Dobrý den, medvídku,
byť ještě spinkáš sladce,
Slunce vsvém bazéně
už sahá po obrátce,
Ddddddddd!
Jak datel mlátí do tvrdého,
až rezonuje po lese,
tak urputně do spánku mého
datluje moje deprese.
Mnoha tahy...
Vzal bych do prstů
svou tužku
a všude,
kam bych dosáhl,
Žhavé odpoledne
Miláčku, kde jsi,
klín mi celý hoří
od slunce, horka na pláži
a představ, jak se do mě noří,
Knížka je na světě :)
AhojPísmáčci,
možná to není událost, i když pro mě určitě, knížka je na světě, jmenuje se "eSeMeSky "a bude ji od října distribuovat Kosmas, snad bude i na říjnovém knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. to nemá být chlubení, spíš povzbuzení, že z Písmáka pěšinka do kamenného knihkupectví snad přece jen vede a že jsem se po ní snad už vydal.
malykuba01
Vysvobození
Jak dlouho člověk unese
dvě plnokrevné deprese,
bolest a smutek za dva lidi,
od nevidím skepsi do nevidím
První čtení (z dlaně)
Vautě je ticho,
snad i trochu zima,
ne, to mě jenom závrať jímá,
zpozdilé echo hrozné trémy,
Nekonečno
Čas, ten jindy skvělý běžec,
nejlepší ze všech po právu,
dnes se jak ksmrti odsouzenec
šourá, když čekám na zprávu.
Bavorská skleróza
Kdež by si na mě milá vzpomněla,
když sálu vládne kapela,
kytara chytla správný říz…
…a jazyk zálusk na gin-fizz.
Stříbrné SOS
Kotvu a srdce
a stříbrný kříž,
co ti tím vlastně říkám. ,
snad těmi symboly,
Spojené nádoby
Jsme jako na dálku
spojené nádoby,
moje malá.
Kypíš-li kdesi náladou,
Dárek z pouti
Marcipán sperníkem
zlásky a zpouti,
to byla dobrota,
jazýček mlsota
Ch(ÁRO)n
Držet tě za ruku,
když lidé z ambulance
spustili kolem mě
své rituální tance,
Zatracená turistika aneb prokletí rekreantů!
Miláčku, sex.
Až někdy příště…
…teď navštívíme
Konopiště.
Perseidy
Ležíš mi na paži
a klid ti dýchá znahé kůže.
Trochu ti překážím,
trochu tě uspávám.
Je to řehole...
Usínám
a cítím pnutí
vpodbřišku.
Tak nedělej už jeptišku
Vrátíš se?
Odjel jsi, miláčku,
na dlouho,
do dálky.
Ztěla mi fungují
Polední umíráček
Ech zvoní, zvoní
kamenické zvony,
že vzdáleni jsme
na míle a hony.
Edisone, zkus to!
Vpaměti mobilu
šťourám se zoufale,
někde tam musím mít jednu tvou fotku,
jak šťastná vkuchyni
Snad ani neodcházet...
Židovské náhrobky,
omšelé, kamenné,
stojí tu zamlkle,
jak věky stály,
Borůvková válka
Když si nejsem někdy jistá,
jestli ho mám ráda,
vzpomenu si, jak se vaří
marmeláda.
Jak to poznal?!
Ve společnosti svou dedukcí
Sherlock Holmes přímo perlí:
“tamten muž přijel zBerlína.
Poznám to podle berlí. ”
Význam zdravotnické osvěty na letním táboře
Zeptal jsem se sestry Vlasty,
zda mi půjčí trochu pasty,
abych něco nezvoral,
neb se chystám
Zas nic...?!
Ty spíš
a Kubíčkovi se spát nechce.
A to je maličký,
mrzí to tedy jenom málo.
Poraď mi, Julesi!
Já tady
a ty kdesi tam
a mezi kilometrů stovku,
když o řešení přemítám,
Proč sakra natírám tenhle plot?!
Koupil jsem aceton,
barvu a ředidlo,
šmirgl a dva ploché štětce,
abych si ještě víc
Předtucha
Miláčku, co mi to tak plíce svírá.
Panika, že zavalil tě vlastní kříž
a s tebou pod ním sténá i tvá víra,
tvá naděje
...jako v prodloužení...
Půl třetí.
Spánek vnedohlednu.
Jak bez krve sval
mizím, slábnu, blednu,
Chci taky mačkat měchy!
Jaký mi přinesla dar Monika.
To bude nejspíš harmonika.
Jak jí mám vysvětlit,
u všech všudy,
Měchové nástroje
Jakýmpak nástrojům
“měchové” říkají.
Jasné jak dva krát dvě.
Těm, co
Pod plachtami...
Co dítě býval jsem
vychrtlý zejbl,
takže mi říkali
ušatej Spejbl.
Každým tahem rostu blahem
Kdy že to umím
blahem růst,
jak organismus velí mi.
Když cítím,
Ani bych nemusel být napařený...
Kdybych teď ležel jako prkno,
ty na mě třeba žehlila,
přestalo by mi
být tak smutno,
Normální budíček...když nemohu za tebou!
Dobré ráno, milá,
snad děláš ještě hají
atóny koncertu
ti vsrdci doznívají,
Country festival na Kmochově ostrově II.
Vkelímku z pivního stánku,
vklobáse, cigaretě, dalamánku,
pod lavičkou i na vstupence
číhám, abych ti sice tence,
Country festival na Kmochově ostrově
Sekačka zpívá hřmotné blues
a kosí trávu přísně,
ty vzdálená jak Velký Vůz
posloucháš jiné písně.
Chceš mě zabít?
Že musíš dneska
zůstat vpráci.
To přec nic divného
není.
Jako vypuštěný rybník
I vmoři bahna,
bagry rozrytém,
svyprahlým úzkým korytem,
protékajícím rozježděnou hrází,
Polibek do kornoutku
Ledový pohár
se vústech už rozpustil,
jeho chlad doznívá
vtvých sladkých slinách,
Budu tě vískat ve vlasech
Miláčku, co je
nejlepší lék na únavu.
Polož si
ke mně na klín
Bivak na Venušině pahorku
Mé prsty tvoří rojnici.
Hledají tajnou spojnici
od stehen vzhůru,
kde jak ostrý klín
Jsem špatný pacient
Jak se dá dodržet
klidový režim,
když sice fyzicky
na lůžku ležím,
Co vlastně chci od chlapa?!
Stiskni mě, sevři mě,
budˇ proti stesku tvrz,
vnímej mě,
objímej
Bez mazlení
Bez tvého mazlení
a něžných dotyků,
spontánních žádostí
o polibky,
Černý anděl
Budeš sním venku vhospůdce na Výfuku
pít malé pivo, držet jeho ruku
spocitem, že on ti kživotu
přinesl víc než já, klid, pokoj, jistotu,
Jak jsi to udělala?
Mé lícní kosti.
Ještě hoří, pálí,
jak hroty bradavek
se o ně otíraly
První...druhá...první...druhá...
Žít každou nohou
vjiném světě
to zákonitě zhuntuje tě,
říkám si
Orfeovo běžné nedělní odpoledne
Zas ležím
jako polapené zvíře
vneuklizené
smutné prašné díře,
Usnula jsi mi při předehře...
Spíš ke mně zády,
noc má na kahánku
a marně se tě dotýkám,
ztichlá a ztuhlá
Kdo vlastně dostane?
Pročpak ti jemně cuká v koutku,
když vidíš, jak se zosmi proutků
umotat snažím
pomlázku.
Monotonní beznaděj nemocniční chodby
Dlaždice vřadách,
bílé, bez motivu,
jako by chtěly
učit perpektivu
Po rozchodu II.
Už nemám sílu
na rýmy,
jak bolestivě
scházíš mi,
Vzkaz pro last minutes
Miláčku, jsme si zase
o pár hodin blíž.
Za chvíli vlajku uvidíš,
vystoupíš zbusu,
Telehypnóza
Ležel jsem vpůlce naší postele,
počítal ovce,
potom žaluzie,
pak fousy,
Po rozchodu...
Být smutný
a cítit se sám
je stejné jak
být smutný
Tápání II.
Mlha přede mnou,
mlha za mnou,
nalevo, vpravo,
nad námi,
Horskou službu nevolej!
Když nemohu být
na horách tvým stínem,
chtěl bych být aspoň
bernardýnem.
To mohu říkat jen já
Přítel se vrátil z Kuby
vysmátej, samý zuby,
a spustil u piva říkanky
o tom, jak líbají
Vtíravá otázka (většinou po ránu)
Kolik těch deci
jsem včera
zkonzumoval,
že jsem se
Asi tě vezmu pod dres!
Rozcvička, zápasy,
vítězství vturnaji,
hromada ledové tříště…
…. dneska to pomohlo,
Povzdech iritované ženy
Jsem z tebe celá
rozčarovaná.
Bože můj,
tak už mě konečně
Povzdech odstrkovanýho chlápka
Těžko si zpívat
tralala,
když mi už měsíc
nedala.
Chvilinku aspoň, jedno pohlazení...
Usínáš, milý,
skoro spíš,
už se ti něco i zdálo”…
…až mi to přišlo moc málo,
Vždyť jsem se nechtěl hádat!
Kdybych tak uměl
vrátit čas.
O málo jenom,
abych do postýlky,
Znáš svůj jazyk?
Šéfredaktor nám vyletěl.
Ne ne ne, žádná prověrka,
čí temné síly KGB.
Jen prosté přání autorovo,
Postavení mimo hru.
Pustil jsem dneska
čtyři blbé góly.
Ech, kčertu,
mnohem víc mě bolí,
Kotvu mi dala a srdce a kříž
Kotvu mi dala
a srdce a kříž,
odpusť mi, Karle Kryle,
i když vím, že to pochopíš,
Přáníčko k narozeninám
Alibabaa čtyřicet loupežníkůprojelo kolemzdálo by se v mžikua každý odvezl si jeden rok.
Co na tom.
Zapijeme s přáteli a druhyten nový šťastnýčtyřicátý druhý.
Číšníku, hni se,nalej fernet stock.
Na co jsem myslel na vleku?
Na co jsem myslel na vleku, když spolu na jednom lanějsme na vrcholek stoupaliplynule,zato nečekaně.
Že nám to jde jak obvykle,od nuly k horizontua za každou píď stoupáníbych dole vystál frontu,protože vím, že na konciu domku, o němž snímevyndáme kotvu zpod hýždía jak dva šťastní hlemýždikonečně zakotvíme.
kuk..nekuk...kuk!
Miluji bez vší přetvářky
tvé naducané
polštářky.
I falešný jsem,
Zmrzlá Múza
Vhlavě mám duto
a nechápu to.
Snad zima mrazy ukrutnými
zmrazila mi kus
Čím dál, tím líp...
Kdy tvoji ženskost
nejvíc vnímám.
Když ho vní
mám.
Co se v mládí naučíš...
Ležel jsem vchatce pod dekou
včas poledního klidu
a vpolospánku na půl ctil
tvé: “odpočiň si. Přijdu. ”
Poslední dějství po oponě
Až odevzdá pan Cyrano
nos zemi
a svou duši Bohu,
obejmu si tě pažemi
Hudební rébus
Co uspokojí ženu
smuzikálním sklonem.
Snad pizzicato
vibrafonem.
Co se to leskne na polštáři?
Jako bych bloudil
po Sahaře
či krami pusté
Antarktidy,
Noc na (ne)konečné stanici
Půl třetí.
Den si snímá pouta
a už se těší na kohouta,
až jeho třetí kokrhání
Na dobrou noc.
Na dobrou noc
ne pohádku
ve smyslu snění, lhaní,
ale tu, co se děťátku
Za devatero horami...
Řítíš se sjezdovkou
po bílém svahu dolů,
pozoruji tě zdálky,
z hrozné dálky,
V dobrém i ve zlém!
Jaké je
budit Růženku,
když ze spaní
jen vrní.
Jen ty mříže schází.
Otevřu dveře,
vidím noru.
Bohužel ne tu od Ibsena,
jen smutný opuštěný pelech,
Na chodbě onkologie
Bojím se o tebe
včekárně…
. kéž bych jak obří nádoba
ukryl i tvůj strach
...jako svíce...
Jen se ti schoulit do klubíčka
a rozpouštět se jako svíčka
v temnotách,
tát tvojí vůní, měkkým teplem
Buch buch buch
Buch buch buch,
slyším jak mě volá
odkudsi z hloubi, z nitra, zdola,
skrz předsíně a napříč komorami,
Čím to ta mušle šumí?
Ach mušle. moře. romantika.
jak se tak mezi lidmi říká,
(alespoň mně to říkali),
přitiskneš ucho, unese tě
Zooterapie
Mám pod peřinou
svoji fenku.
Je mokrá,
asi byla chvíli venku
Ukolébavka pro dospělýho chlapa II.
Dva bílé obláčky
houpy hou
vezou mě noční
oblohou
Hodinu po půlnoci...
Od tebe ani vzkaz
a vduši
jak po Černobylu…
…neumím usnout
Psycho
Z mých nervů
si noc udělala balalajku,
pyžamo použila na kazajku,
tu svěrací
Polož ty klíče!
Pít.
Pít urputně a zavile.
Vyrobit si tři promile,
na doraz,
Jak je to s těmi kýtami?
Proč muži dávají
svým ženám kytičky.
Aby jim pak mohli
roztáhnout* kýtičky.
S tím ani optik nic neudělá
Přes mé nové brýle
vypadá svět mile.
Zatím.
…protože těmi obroučkami
Já už taky...
Kdysi jsem se ti trochu smál,
jak sis mé pyžamo brala,
když já se někde zatoulal,
mazlila ses s ním,
Snad nemá ve všem pravdu?!
Další z hrůz
z věštírny
Mistra Nostradama:
já zůstanu sám
Moji milí písmáci...
Prskavka srší jisker roj.
Supřeným zrakem na orloj
pozvedám knebi
sklenku snadějemi,
Proč bývám po tvrdým naměkko?!
Proč, miláčku,
mě písně alkoholu
naladí vždycky do a-mollu,
když pařím sám
Vánoční menuet kolem trouby
Cukroví v krabičce
čeká na talířky,
máma si fáčuje
na prstech puchýřky,
Proč odcházejí milenky.
Dávám ti všechno.
Něhu, lásku, úctu,
naslouchám pozorně
a přidám pohlazení,
Proč psát, když už nejsi?!
Prosím, přátelé, nerušte mě,
mám ještě nejmíň metr, od oka,
tak vážně, prosím, nerušte mě,
ta jáma musí být dost hluboká.
Adventní věnec II.
Plamínek na věnci
slabounce mihotá.
Světélko naděje,
jiskřička života,
Adventní koncert
Všechno bych poslal
na charitu,
smět si říct:
ležím doma
Reliéfy
Když zavřu oči,
vidím v hloubi mozku
jak obtisknuty
do teplého vosku
Ukolébavka pro dospělýho chlapa
Jsem sám
a ze všech lidských radovánek
mi nejvíc chybí klidný spánek.
A je to divná porucha.
Aspoň tě uslyšet...
Už mi ty kecy z bedny stačí,
natáhnu ruku k ovladači
a zírám,
držím telefon.
Taky se díváš na film o Rédlovi?
Tvou dlaň bych k uchu zvedl
a poslouchal,
jak zpívá Rédl
přes sluchátko
Zase odcházíš...
Zase to klapání
podpatků o schody.
Továrna na smutek.
Mamutí závody,
Proč musíš s tím obchodním cestujícím na oběd?
Ten dnešní oběd
kazí jeden háček.
Vlastně dva,
uplatil jsem číšníka,
Vosí hnízda
Mouka a smetana,
vajíčka, oříšky
kroutí se od rána
na stole.
Najít tak pramen živé vody!
Najít tak pramen živé vody.
Po čtyřech bral bych ktobě schody
a ječel jako siréna,
až by se lekla migréna
Jak zastavit to vzdalování?!
Jiskří to ve mně
jak vdrátu
na zem spadlém,
fibriluji
Poslední vzkaz
Sleduji hlásky na displeji,
jak šklebí se a
ironicky smějí:
myslel´s, že tě čeká
Cukrú,cukrú...
Šlehačko,
kdyby´s tak sladká byla,
jak někdy bývá
moje milá,
Jako v cele
Už jsem řek záclonám,
lustru a hodinkám,
skříni a věšáku skošilemi,
že se tu samotou
Bez spojení II.
Miláčku, kde jsi.
Když tě volám,
slyším snad všechny
tóny oktávy,
Kouzelný smích
Miláčku, miluji tvůj smích.
Je zvonivý
a voní
krůtím řízkem,
V zátoce kousek od Parnasu
Povídej, malá,
jak ti je.
Číšník z kavárny Slávie
už dávno umyl naše sklenky,
Proč panikaří muži?!
Nikdy chlap tolik
nezhloupne,
jak když mu
poprvé
I zanícenými zorničkami...
Na oči skoro nevidím.
No a.
Vždyť stejně každý
kousek tvého těla
Voňavé schůdky
Polštář ti voní podzimem,
jak visel venku na šňůře,
tvůj parfém jemným odstínem,
podobný ženě po kúře
Útokem vpřed!
Celý se vrhnu na bodáky,
své tělo, hlavu, duši taky,
kdybych měl skončit
v pekle nebo hrobě.
Před turnajem
Jdu do arény
se staženým hledím
a na prsou si chráním znak,
v němž ty jsi vzadu
Nedělní siesta
Nedělní siesta,
když nemám tvou ruku
na dosah.
…jak mísa bez těsta,
Nostalgie II.
Co je to za sílu,
která mě zas a znova
v myšlenkách vrací zpět
do přítmí Božejova,
Nostalgie
Ty vzpomínky
v krabici za komínem
si nejspíš potmě potají
své sázky tiše šeptají…
Dušičky, zavřeli nám rockový klub a vůbec...
Smutek jak rozpuštěný klíh
mi lepí šedou kůru,
nejenom svátkem zesnulých
a v půlnoci
Po vášnivé noci…
Milá dnes sčítá výplaty
a musí sebou dost házet,
až bude číslíčka počítat,
mohou jí ta noční scházet.
Za dveřmi ložnice
Zvednout tě v náručí
a překročit práh,
slabounký předěl
dvou světů.
Kamínky od tebe na památku
Tři kousky křemenů.
Nosím je po kapsách
jak v hlavě básně a písně,
kdykoliv vzpomenu
Basový klíč
Černošský jazzman dráždí basu
a Laco Deczi trumpetě
svěřuje všechnu jemnou krásu,
co jen jí vidí na světě.
Druhá noc v novém bytě
Hlavou se mi zvláštní
melodie line.
Zpívá ve mně kdosi,
že v tvých vlasech,
...nebo spirála?
Mám-li napsat verši,
jaká je má touha,
bude tahle báseň
nekonečně dlouhá,
První noc v novém bytě
Tvůj nový koberec,
hebounký jako ty,
mi překvapivě jemně
vrací mé šlápoty.
Jak se dělí trojúhelník?
Ve kvízu poznám A i Zet,
radil bych snad všem dohromady,
jak mě tak může rozházet,
když sobě sám
Mít všechno na háku
Budu mít všechno na háku.
A nikomu to nevyvracím.
Všechno, co máme
si do bytu dáme
Kam odjely ty staré vláčky?!
Pražce už tolik nedrncají,
okna i dveře doléhají,
černému pasažéru-meluzíně
už zbylo místo
Jednou...
Miluji tě a ty mě taky.
…malinký zázrak nad zázraky,
jak divotvorným prstenem,
magickou hůlkou
Ani tlukot slavičí.
Co jsou trylky
krále pěvců
slavíka,
zvonící ze zahrad,
Mě celého...
Bereš si všechno,
i co vidět není
a vyvěrá jen při zatmění,
kdy nebe sMěsícem a hvězdami
Opustíš-li mne...
Sedím v pivnici pod lešením
a čekám na kus žvance.
Abych se nenudil,
budoucnost hádám z pivní pěny.
Jak zastavit to rezavění?!
Do svého manželství
jsem beznadějně zakovaný,
jak na Čachticích
do železné panny
Jen zavřít oči...
Medvídku, stáhni si k bradě deku.
Bude se ti zdát o člověku,
jenž sáhne po tvém kožíšku
a jemňounce a nenuceně,
Udělej něco...!!!
Ach, miláčku, mě to div neroztrhá.
Sotva se ohřeješ,
už zase letíš zpátky,
za hodinu s tebou
Televizní sex?
Sleduji ze zoufalství Peříčko
a nemohu si neříct
jednou větičkou:
myslet na erotiku bez tebe
Nespavost II.
Ty ležíš tam
a já se trápím tady
a oba nemůžeme spát.
…a přitom spolu dohromady
Co to máš za bulku pod kůží?
Rak to je skvělý virtuos,
ne, nemyslím teď kytaristu Štěpána,
toho však, co když tě jeho nos
větří jak čokl kabanos,
Sbíječka pod okny a ty pryč!
Ať jde ten kompresor
někam do … prdele.
Nedá mi spát
a vpůlce postele
Noční dravci
Den se snad jakž takž
přežít dá.
Myšlenky na tebe
tak silně nehlídám,
Mayday...mayday...
Noc si mě podala.
V šíleném tobogánu
zmítá mnou sem a tam,
z kravatypustí mě
Není to nakažlivé?
Sedím tak včekárně
a čekám na odběr,
vzduch jako vlékárně,
sestřička chystá džber…
Chystáš se na houby?
Seděl bych u cesty,
pravý hřib borovák
na mechu plném rosy,
abys mě nemohla
První dneska esemeska
Miláčku, haló, dobrý den,
sluníčko se už chichotá,
čuchá nad vaším komínem.
To bude dneska dobrota.
Modlitba II
Hladit tě, objímat,
šimrat tě na zádech,
hlídat, zda z ramen ti
nesjela deka,
Pohádková noc
Tisíckrát může Šehrezáda
hladit a laskat králi záda
a vyprávět mu o všem, co ví
o žhavých nocích šarlatových,
Povzdech manželky sexuálního loudila
Miláčku,miluji tě.
A vím, že ty mě taky.
…ale počkej aspoň,
než dodělám
To je zas večírek!
Kdyby tu na rautu
točilifrizantínko,
kdyby má sklenička
neměla žádné dýnko,
Co z tebe dělá Ženu?!
Jsi žena s velikým
a ladně tvarovaným,
při pohledu z kterékoliv strany…
. zdánlivě měkounké
Nevoláš! Jako vždycky, říkám si ironicky
Promiňte, paní, kdo jste.
Moje žena
mi napsala hned aspoň na řádku:
miláčku, dojeli jsme včas,
Žárlivý Ikarus
Spolu se vznášíme v nádherných výšinách,
i samotná jsi vichrem nad planetou,
divokým pralesem, kde orchideje kvetou…
…o to mám ztebe děsivější strach
Pojeď už domů...
Patníkem u cesty,
aby ses kolem mihla,
dešťovou kapičkou,
jež by ti na skle zjihla,
Malá ranní interrupce
Miláčku,věř mi,
není legrace
běžet s tvým semenem v sobě
do práce,
Láska na ARO
Miláčku, kde jsi.
Potřebuji schovat.
A nebo lépe
píchnout punkci,
Nekonečná pauza
Zase jsi odešla.
Xylofon chodníku
vybrnkal Devátou.
A nebo Osudovou.
Po růžové pěšince...
Všechny své básničky
rozdrobím na písmenka,
jak růžové lístky
voňavá i tenká
Stiskni mě!
Stiskni mě,miláčku,
pevně a ze všech sil,
ať cítím žebry i kostmi,
že můj chlap u mě spí,
Bublinky na vodě
Co mě to vrací k malé chajdě
ve stráni poblíž Sázavy.
Pár vesel stojí na verandě,
dva svědci naší výpravy
Hodíme si?
Až příště sednem ke kostkám,
provedu dílčí úpravu.
Kde jindy od jedničky do šestky
vidíš a sčítáš výsledky,
Jsi na druhém břehu
Slunce si připravuje gril
a nebe azurové prostírání,
vítr se kamsi vytratil,
stromy nepohnou lístkem ani,
Vodní víla Sázava
Sázava plyne navzdory času
oděna závoji olší a jív,
přírodnídoplňky na okrasu
sluší ji stejně jak dřív,
Klenoty
V hodovní síni pánů ze Šternberku
nad klenotnicí plnou šperků
stojíš a vůbec nevnímáš,
jak krásně se
Slunce žblunce
Prý nelze napsat rým
na substantivum "slunce".
"Žblunce" – to pokud vím,
vtipkoval
Ve víně je pravda...věř mu!
Má kouzelná
a kouzel plná žínko,
nech v žilách vířit
sladké frizantínko,
NC falitis
Co je vzorová ukázka
encefalitidy.
Vyrábětna NC stroji
falus první třídy.
Povzdech trampského kytaristy
Chceš být s osadou
na kordy.
Řekni,
že neznáš akordy.
Obrazy na vodě
V hladině Lužnice
mraky se zrcadlí,
běloba, zeleň, modř,
kterým jsme propadli,
Chci tě!
Víš, moc mi chutnáš.
…vlastně chutnal's
a teď trpím hlady.
Tak kde se touláš,
...či nebýt?!
Vidím svou shrbenou siluetu
na kraji blat,
na stezce kmočálu
který světu
Strach
Už se mi ztrácíš.
Praská lano
a zas mám na strach
zaděláno.
Poztrácená sklíčka
S tebou
jsem viděl svět
kukátkem
krasohledu.
Kouzelné prstíky
Vždy znovu zírám,
jak dokáží
tu uspat,
jindy nedat usnout,
Vrátíme se?
Jenom stát u okna,
smutně a potichu.
Poslouchat v zámku klíč,
z mozaiky chodníku
Buket samoty
Červené víno na ubruse,
jindy krev temná,
z tepny v jednom kuse
stříkající jak gejzír do nebe,
Říkanka na facku
Milá se zlobí.
Prý nemám dělat srandičky
z věcí, které ji zdobí.
Hlavně ne zjejí ku.
Noční můra
Miláčku, bloudím temným krasem.
Ve spleti chodeb, komínu a propadlišť
se motám jako slepý svišť
a zas a znova rozbíhám se
Z profilu nebo an face?
Ze všech pohledů
(mám hypotézu)
jsou holky nejhezčí
ze průřezu.
Intimní rauš nadosmrti...
Namažem se spolu
jako máslo s chlebem,
likérem s maxi
uv faktorem,
Snídaně v trávě na břehu
Miláčku, nespi.
Na xylofon hráze
brnkají vlny, hnané na své draze
plícemi větru, labutími křídly,
Odloučení III.
Nacpat se horou knedlíků
a zalézt do pelechu.
Co taky jiného,
když k tobě daleko
Nežít jako nežit
Jsem vrchovatý.
Vzpomínek
mám, že div kapat nezačnou,
jak podebraný pupínek.
Osamělost plné plovárny
Vlnky se vydaly
daleko za bójku,
na vodní hladině
soutěží v stylu,
Nemysli na mě...buď u mě
Že jsi se mnou duchem.
To je trochu málo
pro ženskou, co čeká
to své od života.
Motto
Moc toho ještě neumím,
jsa teprv na startu cesty,
přesto už ale jedno vím:
báseň se nerodí
Povzdech opuštěného turisty
Přemýšlím, jak je smutné,
trčet sám v Hoře Kutné.
Kéž bychom
spolu
Povzdech potenciálního pedofila
Nemohu být tvůj poručník.
Díval bych se ti
pod ručník.
Zas ráno...
Zaklaply dveře.
Odešla jsi.
V pokoji včera plném něhy, krásy
najednou ticho tiskne plíce,
Gentleman ze staré školy
Ty, Džejmsi,
lordi mi v klabu žíkají,
čo je to vlaštně to porňo.
Chčel bych še na to
Nostalgie II. aneb pohled z auta
Dívám se,
až mě bolí za krkem,
na cípek lesa,
kde jsme pod smrkem
Nostalgie I.
Rozechvělý víc duší nežli tělem
u tvého domu pod kostelem
jsem odbočoval při výjezdu,
jenomže jak ostatně vždycky
Chtěl bych tě potkat v.....marketu
Neměla´s mi říkat,
kde jsme se potkali.
Ted chodím
mezi regály
Hledám slova ...sametová
Chci napsat verše
o tvé pleti,
před nimiž by se Nezval sklonil,
Baudelaire přestal opíjeti
Robinson v unii
Národ zved zadek
a šel k urnám volit,
Klaus zalez do díry
namísto do Evropy,
Povzdech neuspěšné milenky aneb úkol pro psychoanalytika
Co mi dá práce,
než mu
co chci
dojde.
Pálí pavouky prdel?
Když jsem si nad vanou
pucoval hemoroidy,
nasraný na život
a hlavně na tu zlatou žílu,
Diagnóza
Zase jsem sám
a civím, jak se mění
zpocená noc
na ještě vlhčí den,
Povzdech intelektuálky aneb sonda ženy do psychologie chlapa
. a na mou duši
si vzpomene,
až když jsem plná
semene.
Děsnej pařák
Jak si tak pod deštníkem
dělám chuť na spagetti,
slunce mě spaluje,
potím se jako yetti,
Přes hory doly
I kdybych natáh ruku
jako Saxana,
trvalo by mi snad do rána,
než bych tě přes náš světadíl
Odloučení II.
Na vlnách spánku,
houpy hou,
se jedna ruka za druhou
na prázdnou deku pokládá
Deprese III.
Zas další den,
kdy se mám tvářit
aktivně a čile.
. a přitom neunesu
Zase ani slovo!
Pár hlásek
za pár vteřin
a tři šedesát.
Vím, noc ani vzdálenost
Kde zase jsi?
Pod okny hučí kompresor,
Helenka zOK
zpívá ta svá klišé,
spát se už nedá.
...a zubama!
Medvídku,vstávej.
Slunce už dávno
dudy mačká.
Nebo tě vytáhnu
Schýza...
Sníš o obřadu na zámku
a já to nevyvracím.
Přesto zas odjíždím,
zas se vracím
Bavíš se kdesi na večírku
Noc už tě houpe na klíně,
dávnopo druhé hodině
a z cizích muzikantů
veselí jsou braši.
Krákání
Náš vztah je
KRÁtký, KRÁsný, KRÁlovský
. opakuji si vždycky z rána.
. a pak se hnedle okřiknu:
Teleinvaze
Lehký jak chloupek
z bříška lišky
ti na padáčcích z pampelišky
či po bublinkáchbublifuku
Všechny struny světa...
Kdybych festival bluegrassu
rozepsal notu od noty
s úmyslem popsat tvoji krásu
a vyzpívat ji ve čtyřhlasu
Nalej cokoliv!
Miláčku, posezení nad tvou kávou
se prostě nedá odmítnout…
…jen musím skromně namítnout,
že stebou bych si
A-Z kvíz
Pojď, ogrilujem k vínu špíz,
pak si pustíme telekvíz,
budeme hádat,
co kdo víme,
Pěťáková depka
Těžko si vejskat
hopsa hejsa hop,
když na výplatu
potřebuji
Teorie relativity
Den bez tebe
se mi zdál
nekonečně dlouhým.
…proti noci
Bez spojení...
Den končí.
Noci lezou žíly,
jak hrdinovi ve filmu.
Němý byl,
Nucené práce
Ty jsi pryč
a kuchyň je mi velká.
Nepomáhá mi jako kdysi,
kdy jsem od neděle do pondělka
Počasíčko
Miláčku, nechci plašit sýčka,
ale bez ranního podívání
na tvé pomalé oblékání,
bez mého soukromého počasíčka,
Co vymyslí příště?!
Musím si přiznat,
že můj splín
oplývá nápady
jak Mister Bean.
Žábry slepené samotou (s poezií)
Stala se chyba.
Hned po probuzení,
postrádaje tvé pohlazení,
jsem přečet knihu.
Piky piky...
Miláčku, rozkroč se.
Hledám si schovku.
Pudy na mě hrají
přesilovku.
Po obzvlášť krutým mejdanu.
Miláčku,co se ti stalo.
Když ti volám,
ozývá se
ARO.
Kostky nebo krystaly?
Dobré ráno.
K ranní kávě
posílám ti v krátké zprávě
místo cukru na slazení
Chci tě slyšet...cítit...
Tiskni mě, svírej, mačkej, škrť,
hřej, pal i žahej nebo stuď,
chrápej a škytej,
klidně prď.
Buch buch buch....
Spinkej milá, u mě v důlku,
pod hlavou mé hrudi půlku,
druhou něžně přikryji tě,
budeš cítit: "miluji tě"
Kdy už se rozvedeš?!
Že mě miluješ.
Já přece vím.
Snad každou noc to
z displeje
Zpívání v dešti.
S kapkami deště
si šepotám:
šu šušu šu šu šuu.
…šup ho tam.
Už se ti nedovolám?
Můj vzkaz už oblétl
snad všechny rovnoběžky.
Marně a zbytečně,
úspěšněji by se coural
Oscarová...
Miláčku, těsně před spaním
ti tichým něžným šeptáním
do ouška jen tak,
pěkně zblízka,
Pust si klidně cirkulárku!
Že mi budeš
do spaní chrápat.
Prosím tě, co je to
za divný nápad.
Neletím, Múzo...
Dnes, milá paní,
nečekejte zvonek,
nestůjte darmo u dveří.
Musíte nějak přežít
Jako ježek v kleci
Zas žádné řešení.
…s pocitem pitomce
začíná pro mě znova
noc bez tebe,
Nákupní horečka
Číhám na tebe u ovoce,
nedočkavě se těším u sýrů,
přeběhnu shrben k drogerii,
pak v oddělení papíru
Na kříži II.
Jako bych z vrcholu
své Golgoty
líp viděl
naše životy.
Na kříži deprese.
Jako bych cítil
v dlaních jeho hřeby,
jako bych sdílel jeho
beznadějnou samotu.
Sudičky
Ta první sudička
se se mnou nepárala,
do vínku dala mi
život jak od Párala,
G-bod
Myslel jsem,
ze ten proslulý G-bod
je jen vyčtený z papíru.
Taková literární fikce,
Vzduchoprázdno
Jsem rozechvělý,
když si vzpomenu,
jak ses ze spaní
skulila
Hodně černá káva
Depka,vždy věrná společnice,
přisedla na kraj mého stolu.
Nevolal jsem ji sice,
o to více
Život na kapačce
Jo, má to dobře vymyšlené.
Ve stoje, v sedě, při chůzi
nepřetržitě v té či oné chvíli
do mé dávno rozbodané žíly
Odjezdy II.
Miláčku, nejspíš sotva vnímáš
a chrníš jako nemluvně,
mé volání už nepřijímáš.
A nebo mi tím výmluvně
Probuzení
Miláčku,kde jsi.
Tvojeněžné tvary
se ztratily jak mráček páry
a nechaly mě v jedné vteřině
...a zase sám...a sama...
Dobrou noc,miláčku.
Kašlu dnes na rýmy.
Do háje s Múzami,
tvé teplo schází mi.
www.jdemenapivo.he
Číšníku,
nechcem žádné zvláštní menu.
Přines nám jenom oříšky
a hlavně natoč velikánskou pěnu.
Zpovědní tajemství
Má sbírka pro tebe
už čítátisíc básní.
Je to můj deník,
breviář
Požehnání na (zpáteční) cestu
Miláčku, posílám ti pusu
proti únavě z autobusu,
aby tě jeho drncání
neprobouzelo ze spaní
Noční proud
Miláčku spinkej.
Pofoukám ti spánky,
měla jsi dneska
těžký den.
Divoké horské...
Miláčku, když jsi teď v horách
a lezeš někde po špici,
nejsou ta tvoje zvířátka,
hebkámazlivá kůzlátka,
Aspoň takhle!
Prohlížím fotku z kanceláře.
Bílý plášť, odznak sestry, cigareta,
nezbytné rekvizity mikrosvěta,
do nějž jsem nahlédl
Sms ke kávě mezi dvěma sjezdy
Tak k cigárku
a ke kávičce
posílám pohlazení
po hlavičce,
Pít s vámi na horské boudě v Alpách
Chtěl bych být s vámi.
Podávat si sklenku
a hrát si,
slovo za slovem,
Rozpustit to v lihu?
Co po černé kávě
člověka mrzí,
rozpustí možná
fernetu slzy.
Otočit čas
Chtěl bych se vydat
zpátky proti proudu,
utéct svým depresím
a hemoroidům,
Můj anděl na horách...
Je to ošklivé vstávání,
když jenom budík vyzvání,
zatímco vytoužené esemesky
zacvakly u lyžáků přezky
Mé nejmilejší čtenářce.
Když jsem tě potkal,
měl jsem zpekla
kliku.
Nemusím tvořit
Zatracenej roaming!
Bolí mě ucho.
A ne málo.
Jaký div,
už dlouho se tak neflákalo,
Z ptačí perspektivy...
Je dobré občas kouknout
na svůj život z výšky.
Z alpského štítu
se svět jeví dokonalý
Francouzský polibek
Chtěl bych tě vodit
francouzskými uličkami
po stopách dávných rytířů,
nechat se hladit
Proč nepíšeš?!
Těšit se na zprávu,
když pisatele není,
to už je nadějnější
číhat na zatmění
Edgaru Allanovi
Můj havran kouká z parapetu
a nepronáší: "nikdy víc".
Nemluví na mě ani v letu,
neříká prostě vůbec nic.
Táhni pryč, zrůdo!
Můj stesk je jak dvouhlavé tele.
Ne vzácný,
tak tupý a tak veliký.
Dere se za mnou do postele,
Nekručí mi v břiše...
Miláčku, to vnitřní kručení
nevzniká od hladu,
to je jen vábení
jako to jeleni dělají
Jenom se dotknout...
Je neděle.
Moh´ bych se válet,
jak se zlíbí,
jenže mi přitom lenošení
P(r)asáček
Vypustím tvoje kůzlátka
napást se do sytosti
na jemném hebkém porostu
mé prsní kosti.
Slapové pohyby
Úplněk se mi do očí tlemí,
a nenechá je usnout,spát,
ač plný slov,
ležím tu jako němý
Romance z kontejneru
Kdybych měl za sudičku
dobrou kouzelnici,
udělala by ze mě
popelnici,
Necítím tě, nevidím...
Tápu a nahmatávám
potmě tvoji tvář…
Marně.
Narážím jenom na polštář.
Fotosplín
Miláčku, noc trhla za oponu
a položila mezi nás
optiku snů a nekonečnou clonu
a stejně nekonečný čas.
Biblické jméno Eva.
Biblické jméno Eva.
Zrající vinná réva
se slastně protahuje po vinici,
nasládlá, vábná, růžolící
Usínání
Spímsám
a musím vzít, kruci,
za vděk málem:
vědomím, že jsi,
Z boku
Při pohledu z boku,
lahodícím oku,
je nejhezčí žena,
je-livyhrocena.
Jak šukají veverky aneb Základní instinkt
Miláčku, i když už svítá,
buďme ještě čiperky.
…no, vždyť víš,
jako ty veverky.
Vrcholení
Nejšťastnější jsem,
když jsme spolu
a ty se rozvzdycháš
na vrcholu.
Jihosudetský pozdrav milé z Polabí
Nádherný skvostný
zimní den.
Slunce měžene
z postýlky ven
Závidím lyžařskému vleku II.
Miláčku, mám trochu vztek,
že nejsem lyžařský vlek.
Vozil bych tě nahoru
a pouštěl dolu
Jenom se držet za ruku...
Jenom se držet za ruku.
…jak obyčejné přání.
Jak prosté,
jsi-li na dosah
Já to snad nedopnu!!!
Tolik se těšila
na bál
tvá kůzlátka,
až jimje těsná
Proč je chroust nesmrtelný?
Promýšlím nad držkovou
nesmrtelnost chrousta.
Pro její obhajobu
se argumentů spousta
Kubíkova imaginární cesta na sraz klubu
Koukám se po peróně
s pocity smíšenými,
v kapse plán Prahy,
příručku pro sedláky,
Deprese moc bolí!
Depka si plivla do dlaní
a tlačí na sekeru.
Vypadám jako netáhlo
a že na všechno seru,
Musíme na ten ples,miláčku?
Kroužili jsme sálem
jako baleríny,
přestože mě předtím
trochu jímal strach
Včerejší známost.
Noc zadupala kopýtky
a ze vzdušného zámku
nechala jen kus omítky
a příběh jako z povídky
Neplač!
Miláčku, i když vidíš
rozostřeně
a kňučela bys nejradši
jak štěně,
Schouleni v klubíčku
Svírámtě pažemi
jak na kouzelném skútru
a opájím se tvoji vůní, teplem.
…ne, nemyslím teď
To be free....
Dcera prý se mi
tajně vdala.
Nevím,
mně to říct nespěchala.
Není ti do smíchu?!
Že by ta moje
malá zdravotnice,
která si troufne
jako lvice
Sladké silné kouzlo....
Vymyslím kouzelnou lentilku,
silnější prstenu, buřinky
a mnoha piv.
Slupnu ji a kdykoliv a kdekoliv
Chci to taky tak umět!
Doleva doprava, ta práce boků.
přidupnout, telemark, kristiánku,
série figur a vysokých skoků,
lyžaři, vlekaři s údivem v oku
Divnej hlad...
Miláčku, kde jsi.
Steskem jako jarní jíva pučím.
…až mi ztoho smutku
v šourku
Komorní áááááááá!
Zpívám ti
jak lyra Orfeova
trubadur pod okny
a nebo slavíček…
Kola na hladině
Házím kameny do vody
a pozoruji kruhy.
Jsou jako my,
též nemůže být
Říkáš,že mám hezkej zadek?
Říkej mi, co se ti na mně hodně líbí
a říkej mi to pořád dokola.
Manekýn také, aby ukryl chyby,
se neobejde bez mola,
U ohně...
Držím tě kolem ramen
a vnekonečné smyčce
se mihotavý plamen
podobá žíním smyčce,
Čerň ve tvých očích
Miláčku, děsím se
tvých černých myšlenek.
Jsou zatím skryté,
jako oddenek
Trepanace
Půlnoční ticho nad Kalichem
mě nakazilo tvým smíchem.
…ta vzpomínka se stále vrací
a permanentní trepanací
Chci ti být ženou...ne stínem
Co z toho, pane, že mě milujete
a že co od vás list,
to literární skvost,
nechci být za čas tou,
Na dně...
Jen síla větru
a proud času
i sebevětší bouřku odnese,
však ani nejsilnější
Vzkaz slepeckým písmem
Co jsi mi psala na lopatky,
nikomu nikdy nepovím.
Jak kovotepec svými dlátky
vyrývá jemné květní plátky
Po ránu...
Moc hezky se ven nehledí.
Mlha, tma, zima, náledí.
…chtělo by se mi zavrtat se
a čekat, až se vrátíš z práce.
Poněkud surrealistická ranní úvaha starých kocourů
Nevykreslil by ani
sám Salvátor Dali,
jak jsme si
dnes v noci
Žiješ?
Únava tě chytla do nelsona,
tak jak to umí jenom ona,
a silou stáda vzpurných koní
v objetí slastném pouze pro ni
Ukolébavka smutné milenky
Vím,co si říkáš,
když mě hladíš
a usínám ti na klíně:
"Spi, milý, spi,
Básníkovo daňové přiznání
Účetnictví má jednu vadu.
Vím sice, kdo platil
a kdo dluží mi,
nedáčas myslet na náladu.
Kojit či nekojit?
To se ti, Kubo, podobá
a zřejmě na to není léku.
Když je řeč o mateřském mléku,
ty myslíšjenom
Balanc na špičce trianglu
Ach, bože, jsem z toho tak unavený.
Dva životy, dva domovy,
dvě ženy,
dva jiné světy,
Erotické judo!
Miláčku,šetři vnadami
a drž se radši zpátky,
nebo tě na milostném tatami
položím strhem na lopatky.
Závidím lyžařskému vleku...
Chtěl bych být tažná kotva.
Ta u vleku.
Kde každý jiný sotva
docílí doteku,
Jak počítat ovečky
Zase se toulám po posteli,
myšlenky se mi vhlavě telí,
a jejich
(nebo úplňkovo)
Jak to ten Exupery myslel
Pojď, udělám ti malou lišku
a zachumlám tě do kožíšku,
usneš hned sladce
jako na peřince
In seminace
Když máme ve firmě
“seminář”,
abychom byli "in"
jak správní světáci,
Mazlivé hebké pohlazení
Mazlivé hebké pohlazení
buď je
a nebo není.
Nic mezi.
Nedělní odpoledne na samotě u bedny
Konvice horké vody
se barví černým čajem.
Čtvereček vánoční sladkosti
na patře pomalu taje
Spolu
Má stínová
(a tudíž v noci větší)
existence
ševelí jemňounce
Soukromá kamasutra
Sbírku jsem dopsal.
Vznikla Kněha.
To není překlep,
jevní naše něha,
Představ si!
Tak ještě doušek vína
a hrst oříšků
a potom na shledanou
vpelíšku.
Promiňte, omyl!
Jak chladný hlas.
…a to prázdno za ním.
…promiňte, paní,
vás já neprozváním.
Čertoviny
Pinožím se ti v pelíšku
a medituju o hříšku.
Jaký byl včera
amohl by teď být,
Chci tě...
Svařené víno hřeje sklenku
a mě vzpomínky na milenku,
obojí stejně opojné,
mysl se na opratích vzpíná
Abrakadabra
Miláčku,umíš
zázrak zázraků:
udělat z pelíšku
zásuvku mrazáku,
Jak vykloubit prdelku
Od včera,
jak jsme se milovali,
prý tě moc bolí
hýžďové svaly.
Spánek předběhl můj telefon
Čas neměří všem stejným metrem.
Než jsem se prodral ke sluchátku,
ujela's unesena větrem
na čarodějném paraplátku
Nespavost
Spíš,
vůbec necítíš,
jak se tě dotýkám,
abych si nepřipadal
Hřání
Dýchám ti horce do polštáře
a pod peřinkou žhavím všemi žebry,
utkal jsem deku ze sluneční záře,
zapálil v krbu, roztáh kůži zebry
K princeznám se čuchá!
Na rozdíl od tebe
nemám rád chemii
a neměnil bych za ni
žádnou přírodninu.
Novoroční
Je Nový rok.
Ne, nechci bilancovat.
Naopak, radši bych se zlil.
Vždyť kdybych ten svůj loňsk
Fotosyntéza
Pod stromem obří monstery
vymýšlím rýmy.
Verš, který
by jak ty velké proříznuté listy
Bim bam
Hopsejte,milá kůzlátka,
doleva,doprava,nahoru,dolu,
vždyť vaše houpání,
houpy hou,
MMS
Koukám se znovu
nasnímek těla,
který jsi nevědomky
zapomněla
PF 2003
Cink,cink.
Malý zvonek zvoní,
okamžik kouzel zvedá hůlku,
miláčku,kde máš ruku,
Modlitba
Dal jsem kus loje sýkorkám,
nasypal dalším ptáčkům
slunečnicová semínka
z papírového sáčku,
Nakloněná rovina
Miláčku,víš,co je to
nakloněná rovina.
Když ti položím
hlavu do klína.
Půlnoční rouhání
Kde schází chlapská ruka,
modlitba sotva pomůže.
Na co's mi, Bože,
poslal kluka,
Vánoční korunka
Stříbrné nitky na stromečku
spřádají háčkovanou dečku
namísto čelenky.
Paprsky světla si v ní hrají,
Když pečeš cukroví
Medvídek,který dělávčelí úly.
Snad jako kasař nedobytné kasy
či kozel, který záhon oplocuje kůly
před hryzáky své nenažrané chasy.
Tajemství poezie
Poezie má ráda lidi.
Jenom je moc plachá
a hodně se stydí.
Navíc je moudrá,
Poezie beze slov
Nemusíš si psát mé rýmy…
umím je říct i gesty pantomimy,
akordy písně,
svaly těla…
Nemůžeš usnout?
Medvídku, spinkej.
Já tě vidím.
Vrtíš se, šmejdíš po polštáři…
…jenže i mně se stejně málo daří
Ranní vstávání
K čemu je, sakra,
ta ranní erekce.
Mizerná štrapáce,
když jemu se chce
Boží dar
Až půjdu letos do Betléma,
sklonit se před září komety,
vyznám se vděčně králi králů,
že nejúžasnějším z jeho darů
Objevná cesta do pravěku
Vydám se proti proudu času.
Poplavu kraul i prsa, znak,
čubičku, ouško, všelijak,
přelezu třeti-, druho-, prvohory
V praoceánu k ránu
Miláčku,vyplač se mi na rameni.
Je tam na slzy místa dost.
Vzdyť se tam musí,
pramen po prameni,
Rozchod III.
Prosím, nic neříkej
a neslibuj.
Náš smutek zase
bude jenom můj,
Jak umírají poetové
Zařídil's to, Bože,
surově, neeticky,
když necháš básníky
umírat
Zhibernuj mě!
Ach, zabořit se do tebe,
přikrýt se tebou,
zmizet v tobě
a objevit se
Do chomoutu neee!
Vyskoč si na mě
jako na mustanga,
za uzdu použij svá tanga,
stiskni mě stehny,
Světýlko za sklem
Vokně pokoje hoří svíce.
Vzkazuje lidem do ulice,
těm kteří kolem nevšímavě chodí,
že něco ve mně umírá.
Beznaděj
Miláčku, jak ti dodat
naději, sílu
a lék na tvou nevíru,
když sám
Ztracené rýmy
Mé verše zaskočeně,
zakřikle, trochu přikrčeně
slovíčka v hrdle žmoulají,
bez nápadu jsou,
Obsazeno
Obsazeno.
Tohle tutání
mě k zuřivosti dohání.
Byt vynálezcem telefonku,
Smutno
Smutek mě štve
jak zaběhlou fenu.
Hlava mi šílí po Brufenu
a jen tma,
Když bolí hlava...
Miláčku, střep proti mé hlavě
je tupý břídil na výpravě
v růžovém altánku.
A to jsem teprv u spánků,
Šampaňské s pizzou
Miláčku, nehýbej se.
Udělám si skicu,
jak piješ víno
a jíš pizzu.
Vstupným se nezdržuj...
Chci ztebe udělat
svou prominentku.
Nemám ti vystavit
spermanentku.
Sisyfova rovnice
Ten úkol slušel by
nejspíše Sisyfovi:
co nelze povědět
ti říct
Kuklení
Má láska šplhá po kmeni
do koruny.
A vlistí
se vmalou kuklu promění.
Nechci tě ztratit
Co když tě ztratím.
Ne, svět kde nejsi ty,
na to mi nestačí
mozkové závity.
Bylo by to tak snadné...
Kde najít kouzlo,
jak být spolu,
když po ruce mám leda
tubu Rohypnolu.
Chci se smát
Stebou mě
každá srandička
promění vpaviána.
Bez tebe bych snad rozplakal
Co mi to jenom připomíná?!
Kdyby se
nejkrásnějšímu ovoci na světě
dávala cena,
u mě by vyhrál banán.
Chtěla jsem, ale...
Spi, milý, spi
klidně a bezpečně
jak ryba na dně tůně,
semínko vornici
Myslela jsem si jako malá
Myslela jsem si jako malá,
že chlapy vůbec nemusím.
Vorala jsem snimi,
se jim vysmívala
Digitální špitání
Miláčku, ty tak hezky spíš.
A spánek prošlapává stezky
vhouštinkách,
kde nacházejí skrýš
Pomoz mi!
Miláčku, nějak mi chybí šťáva.
Motor je zadřený
a občas zadrhává,
pod hlavou píská mi.
Copak chci tak moc?
Vždyť přece nemám
zas tak velká přání.
Nechci mít milión
anišat zámecké paní,
Noční štvanec
Tuhle noc mohl komentovat Bosák.
Jsem zpocený a unavený,
vzpomínky zas svůj sosák,
jedovatý a zakalený
Na dobrou noc
Posílám ti pár hubánků,
aby tě uložily
ke spánku.
Pět, deset, patnáct…
Rozchod
Tak naše láska nepřežila
moje sako.
I ono zvenku zdá se ujde,
vespod bez podšívky,
Nejistota
Mobilek nehlásí:
“zprávička přiletěla”
Asina mě
na mejdanu
Žalm té druhé
Mám přítele, milence, muže.
Ach, kdo jen za to může,
že se spíš
jako přelud vrací,
Co s ním bez něj?
Milenec génius
či naprostý debil,
je to fuk,
když je tak daleko,
Aromaterapie
Je ráno,
už stojíš u mašiny
a já se oddávám
vůni tvé postele.
Na dobrý den!
Vstávej, má Něžná
svelkým eN.
Noc ozdobila včera den
a nový kouká zkolíbky.
Jak to bylo s těma žížalama?
Oslovila Afrodité
Herma:
“roznášíš poštu
či sperma. ”
Náladový běžec
Čas pádí jako Bikila Abebe,
Zátopek nebo Lasse Virén.
Stebou.
Zato bez tebe
Smysly mi skoro nestačí
Chutnáš mi,
voníš mi,
jsi hebká na omak,
hladí tvůj měkký alt…
Mým čtenářům
Své srdce nesu na podnosu a chci se za něj verši bít, jak Cyrano pro špičku nosu.
Jen čtenáře, ty musím mít. Hýčkat je vtípky, říkánkami, mazlit svým rýmem houpavým, když budou se mnou,
nejsme sami.
Vím, že nic nevím, ale tohle vím.
Tuli, tuli, tulipán
Kdybych měl pro tebe
květinu volit,
vybral bych nejspíš
tulipán.
Nebojím se...s tebou
I výstup na Mont Everest
je jenom součtem mnoha cest
a i když končí pod hvězdami,
začíná malými pěšinkami.
Plzáku, co s tím?
Zastávám vrodičovství
starou školu,
že rodina má držet
spolu.
Mé Múze se zdravotnickým průkazem
Má Múza vbílém plášti
se sklidnou elegancí
jak po olympských zahradách
prochází ambulancí.
Jsem z tebe v rauši
Nepotřebuji
šluka jointu,
abych vymyslel pointu.
Na co nestačí LSD
Zatracený raut
Olivám, chlebíčkům
i sýru na párátku,
řízkům a klobáskám
i salámovým plátkům
Pavlovův reflex
Ten můj je Boží tvoreček.
Jen mu ukážu dvoreček,
trčí jak dvoustovka skoba.
A když mu vybalím oba,
Pusinkou radši...
Víš, miluji tě
čistě. čestně. morálně.
A ještě raději
orálně.
Asi si právě dáváš kávu.
Miláčku, vem mě na lžičku.
Rozpustím se ti vkafíčku
a když budu mít trochu kliku,
prosmýknu se ti po jazyku
O tvých ňadrech
Dumám, jak vepsat do znělky,
jak miluji tvé výčnělky.
A že by bylo po sonetu,
kdyby´s je zavřela
Potom mě znásilnil potřetí.
Potom mě znásilnil potřetí.
Na posteli pro děti
od čtyřech do pěti.
A pak si klidně odletí
Nesmím zavřít oči...
Jsem vcelku veselá kopa,
tak proč se mi chce brečet,
když si vzpomenu,
kurnik šopa,
Dilema senátora při návštěvě sociálně slabého regionu
Raut začal v půl desáté
a ve tři čtvrtě
skončil.
Co včil.
Tápání
Proč vrtím se
a dýchám přerývaně,
sípu a budím
při každičkém zvuku,
Lůnární žalm
Být měsícem,
tak couvám
nebo dorůstám,
jsem vzatmění
Ňad(h)erná přitažlivost
Tvá ňadra
chtějí být pohoupána
dlaněmi, ústy,
všelijak,
Kuchyňské drama
Miláčku, promiň ,
že tak děsně bulím.
A nebudu ti smrdět
po cibuli.
..a prolog by psal gynekolog...
Život mě bolí
a něco mi schází…
…aha,už vím.
Útulek pod tvou
Podzimní zamyšlení u našeho jezera
Podzim se koupe vzátočině
a říjen hučí
pod hrází.
Listopad pluje po hladině,
Chceš si mě upsat?
Miláčku, to tvé básnické střevo
se neohlíží vpravo vlevo
a míří na mě svůj ohňostroj.
Když si chci tvé básničky schovat
Hledání
Milá, jak se za mnou
cestou necestou řítila,
několikrát tu správnou
ztratila.
Geograficky vzato
Jsi jako magnet.
Po kouskách i vcelku
mě přitahuješ.
A nejvíc mou střelku.
Miláčku,už.....
Zpíváš pode mnou
jak deska pod přenoskou,
jako bych zaslech
Děti z Pirea
Sokolnická
Kdyby tak peří
zpolštáře a peřiny
začalo obrůstat mé šediny
a potom paže, záda, boky
Nikdy tě nemám dost
Medvídek pláče.
Copak ho rozplakalo.
Buď dostal moc…
. a nebo moc málo…
Prázdno na rameni
Miláčku, vmém důlku schází
tvoje hlava.
A depka je dnes
nějak obzvlášť žravá,
Pohlaď mě
Tvé ruce hladí jako dotek vánku
a léčí jako poděbradka,
voní tak trochu po heřmánku,
lechtají víc, než moje bradka.
Po o odpo?
Medvídku, poběž.
Šupsem pod peřinu…
…usínám právě.
Neboj, budeš zpět,
Už ani burčák nezabírá
Smutek už rozoral
ty nejkrajnější meze
a láhev burčáku
je slabá anesteze.
Jakej jsem byl?
Ztratila se mi
vkoupelové pěně.
Snad neodešla
znechuceně.
eSPéZet
Na autě,
kterým k tobě cestuji,
mám espézetku:
“MI-LU-JI”
Neschovávej se mi
Miláčku, kde jsi.
šeptám nevesele,
už jsem byl ve všech koutech
u postele,
Choroba
Medvídku, koukám na běl stropu
přikrytý dekou po uši.
To mikroby mě chytly za krk
a stesk po tobě
Nemohu s tebou na pohřeb přítele
Bolest a smutek
patří kživotu.
To přece oba
na svou kůži víme.
Epitaf naší lásky
Na naši mohylu
položil někdo křížek.
Takový jednoduchý,
ze dvou klacíčků.
Omamné houpy hou
Když klečíš nade mnou
a tvé dvorečky
se zvolna pohupují…
…ach, na ten pohled bych vždy těžko
Labutí píseň
Až jednou po letech
sejdeme knaší pláži,
labutě připlavou pro každodenní housku,
natáhnou krk, blíž se už neodváží,
Už zase odjíždíš
Skláníš se ke mně,
líbáš mě a hladíš
jako bych byla nemocná,
za chvíli zhasneš, odejdeš si, zmizíš
Tady jsme se v létě potkali
Miláčku, jsem na kopci nad Kalichem. Ještě tu stromy šumí tvým smíchem a jejich opadané listy, jindy smetí, jakoby dosud voněly tvou pletí.
Jsi daleko...
Po domě se pne vinná réva
a červená se zprvních mrazů.
A já se musím tvářit, že mi neva,
když je mi smutno.
Večírek dávných přátel
Vracím se z rockového klubu,
Tequilly padl sud, Fernetu jakbysmet.
Ploužím se nocí, sotva vleču Kubu
a kolem vidím popíjet
Uspávanka I.
Medvídci,aby vás polštářek
příliš netlačil do tváře,
vymačkejte si vněm ďolíček,
jako má váš milý kubíček
Co smutnějšího slyšet
Co smutnějšího slyšet,
nežli
své dítě žvatlat
“máma neodefla,
Ta tvoje radiace
Tvé drápky pronikají
mým chlupením
jak rentgenové
záření.
Ještě ne, milá depko!
Ne, asi ještě není čas.
Můj karate-gi dlouhý pás
ještěnezískal tu správnou barvu,
brankářský dres a brusle
Láska na druhou, vstávání na pátou
Láska2, vstávání5:
Vstávej, miláčku,
musíš
do háčku.
Nechci ti umřít!
Milá se děsně brání
mým srandičkám
o umírání.
Peskuje mě za ně,
Hledám Malého prince
Až umřu, chci být malá liška.
Hravá a usměvavá.
A s potutelným výrazem
baziliška
Španělská kytara ve staré synagoze
Pod klenbou chrámu
dětí Izraele
se vznáší hebké tremolo.
Chvílemi plaše, jindy dravě, směle,
Průpovídky pro medvídky-doslov
Předevčírem mě hryzli
dva šedí medvědi grizzly.
Včera s drzostí všední
si kousl míša lední,
Houpy hou
Medvídku,pohoupej mě
na svém bříšku
a vystav zprstů kolem stříšku
proti mým starostem a trápením,
Oříšková pusa
Medvídku nezlob.
No tak.
Nastav tlapky.
Právě ti skládám
Z čeho jsem tak rozlámaná?
Miláčku, je ti zle
a cítíš se tak na fermetrák.
Nediv se.
Ještě před chvílí
Písmákovi Alfonsovi
Až jednou narazím,
(co básník běhám často proti stěně),
prosím pokorně i namyšleně,
sotva mě posbírají zkaluže té hrůzy,
Chci pošimrat!
Miláčku, jsem jedna hmatová buňka,
co vyhlíží tvé čečulky.
Vypusť je, prosím,
na má záda.
Průpovídky pro medvídky
Zima je, medvídku.
A struny mlčí.
Povídám povídku,
Múza se krčí
Keltský ležení
Jsi hebká jako hustý Velvet.
Je vtobě prostě kousek Kelta.
Až spolu budem někde ležet,
nebude mě dřít ani celta.
O (při)píchání
Miláčku,
připíchni mě dvěma hroty,
ať se ti neztratím.
Až se povznesu nad trampoty,
Jak to, že tu nejsi?!
Jak to, že tu nejsi,
když já sama,
od rána kmitám s kbelíkama
sem tam jak hadr na koštěti,
Dostal jsem padáka
Ten kretén zjevil se najednou vkanceláři,
jak Zeus s Fúrií se důležitě tvářil,
a že prý váží si nesmírně
mojí snahy,
Pondělní variace
Pařím vrockovém doupěti.
Do jedné, do tří, do pěti.
A kdybych pařil do devíti,
starosti, které vkouři, pití
Nestydatý kytky
Kytky jsou hrozný necudy.
Koukněte třeba na diviznu.
Můžu já takhle vystavit
svůj pestík nebo bliznu.
Deset deka atomů
Miláčku,co je.
Cítím vnitřní chvění.
Nahání mi to strach,
i když snad důvod není,
Když slyším sirénu
Kvílení sirény.
Dívám se za sanitkou.
Řítí se ulicí,
snad právě tenkou nitkou
Yetti z vysočiny
Zarůst tak srstí,
kdes mě včera hladila,
byl bych chlupatej
jak činčila.
Za plotem rajské zahrady
Držet tě za ruku a druhou nechat šmejdit,
než na tvém sametu nahmátne klapku:"vejdi",
v dvojitém displeji přečíst si""tvoje malá,
je celá dokořán. Co jsem se načekala. "
Konzumni mě
Jestli ti mohu poradit,
měla bys mě teď pohladit.
A pokud tonu v nepřízni,
tak mě alespoň
Jak se píše báseň
Říci vše
a ještě víc
jen několika slovy,
alespoň na dohled
Týden jsem tě neviděl
Mé srdce touží po rozběhu.
Vyklusat jak laktát
všechnu něhu,
co mu,
Svíčka v prázdném pokoji
Ohřál jsem si rucenad plamenem svíčkya pak se pustil do psaní.
A to je moc dobře,jinak by mé obraty a kličkybásnické perly,nápadyi hříčky,studily víc než
tohle svítání.
Navždy...i potom
Až jeden znás zemře,
spočítá ten druhý
nanaší lásce
letokruhy.
V dobrým i ve zlým
Medvídku, až tě nemoc nebo stáří
zahrnou zlými kopanci,
mohu tě pořád
jemně hladit
Telemost u postele
Miláčku, čím jsi ty mé buňky
uhranula.
Ač jejich pán,
jsem pro ně míň než nula,
Zpráva ze sportovního soustředění
Přátelé,
pohlaďte mě někdo
po čele
a šeptejte mi,
Konejšivá...na dálku
Medvídku, když není kmání
na tu tvou bolest pofoukání,
posílám kpohlazení po spánku
alespoň malou říkanku.
Styd(k)livá
Chtěl bych ti napsat
poeticky,
že tě chci hrozně.
Jako vždycky.
Bacha na kůzlátka
I když vím, že mě jistě plácneš,
mít mě po ruce někde vkoutku:
prosím,
nelež moc na břiše,
Noční pošta
Medvídku, zavři oční klapky,
slož pod ucho své hebké tlapky,
a otevři si snové klípky.
Pošlu ti do nich svoje vtípky,
Koule z veršů
Má poezie teď koktá u tabule
a rudne studem, nebohá.
Čím to, že neleze ji do kebule
zdánlivě triviální úloha.
Děsně se na tebe těším
Děsně se těším.
Až na váš dvorek
dorazím sklonit se ti
pod pahorek
Černá díra (pod peřinou se nebojím)
Miláčku, vem´ mě pod peřinu.
Vracím se ztahu
trochu zpitý.
Jestli se ktobě hned
ahoj vy tam na Kampě
Ač kostmi jinde,
přec duchem svámi, braši,
kterým tak jako mě
básničky vhlavě straší,
Až na dno!!!
Miláčku, včera při orgasmu
vysála´s ze mě
snad i
protoplazmu.
Marný útěk
Zvýfuku šlehají plameny,
za koly jiskří, létají kameny,
snad skoro nerozeznám,
zda už letím
Tajní milenci
Krademe život po kouskách,
někdo by možná řekl:”střepy. ”
Jen my dva víme,
jak je znich
Hledání v dešti
Nebe má dneska čvachtavou.
Polštář se mi muchlá pod hlavou
a i můj malý medvídek
zmizel jak víla z povídek
Procházíš se mým městem.
Jak hrozné
vědět,
že chodíš ulicemi
a já musím být hluchý,
Umíš to se mnou...
Joj, to je skvělá taktika.
To se nic přímo neříká,
naopak záměry se tají
a jako vlastní
Slyším tě ve všem kolem sebe
Jsi všude kolem.
Slyším, jak si cosi
šeptají stvoly
od rákosí.
Až na vrchol
Medvídku, lehni si.
Najdeme cestutvému soukromémuMont Everestu.
Je to dost vysoko,ale na špici,žijí ti nejšťastnějšímedvídci
Návraty
Otisky pneumatik tvého muže
jsme sledovali přes kaluže
mými barumkami
až. do jejich cíle,
Deštivá nálada
Okapy pláčí.
Jejich vzlyky
zní jímavě a usedavě.
Smutek,
Tampónovy trable
Zdál se mi dneska hrozný sen.
Když jsem byl správně zavedenzačal se mi cpát na zádacizí chlap.
Vyhoďte ho, neřáda,velký je, tlustý, urousaný,na všechny vzteklepliva stranya moje jindy milá panízdá se, jak když ho popohání.
Jo, je to úděl nevděčný a krutý,zůstat ze všech tamponůsámzapomenutý.
Zametač čas
Měsíce letí jak vraníci.
Svou bezohlednou radlicí
hrnou naše sny a touhy
do bezedné
Algoritmy naší lásky
Učím tě,
jak se chovat,
když chceš nevěru
zamaskovat.
Počkám na operaci s tebou
Poslal bych se ti po větru
a nebo třeba kanálem,
vlezl ti do těla jakkoliv,
potravou, po svetru,
Emancipace?
O tom, že mi roste břicho,
panuje kolem
taktní ticho.
Co by se dělo,
Stoličnaja
Letmo jsem za sebe do mísy kouk´
a zírám:
on tam leze brouk.
Zmodral jsem, zesinal, zbledl.
Porodní drama
Po velké straně
včera takhle kránu,
našel jsem nečekaně
vporcelánu,
Sežeru tě po kouskách
Miláčku, hlad se mnou
začíná mávat.
Dej mi kus sebe,
ať nemusím vstávat.
První pomoc
Miláčku, chřadnu bez tvé péče.
Dusím se vstoje, vleže, v kleče,
já se snad rozletím,
pro první pomoc
Co bych ti jen napsal?!
Budu si hrát se slůvky.
Sbírat je jak borůvky
a potom,
to mě nejvíc láká,
superdrsňákům od mého pana Hydea
Našel si kámoš Bojda
prvního hemeroida.
Ztuhl jak železná mříž.
Seš ale Bojdo tele.
Ro(zko)šáda II.
miláčku, pojďme vleževyměnit svoje věže,co jsem se nabrečela pro ně. a přidejme i koně, pěšáky, střelce a tak dále,vezmi si klidně i mého krále,bez tebe stejně nevládne mi,jen mě v té bezvládné holce-zeminenechej prosím bez dámy,jen její grácie a síla nedá mipodvolit se strachu,že se snad nedočkám našich šachů
Metronom strach
Když ležíme spolu,
krčí se náš strach
hluboko zahrabaný
vpeřinách.
Mlčení mučení
Pošli mi špetku smíchu.
Nebo se utopím
vtichu.
Krmení pro jízlivou mrchu
Jak nepropadnout beznaději.
Jsi daleko a já se chvěji
při vzpomínce,
jak hebce hřeješ.
Být samurajem
Můj smutek třetí dan
přepere osmé kyu
mé naděje a lásky.
Těch jeho ran
Noční terapie
Medvídku, nevzlykej
noc stejně neslyší.
Nelaská, nehladí,
ale zlá není.
Vybrnkám si tě
Ulom mi kousek
ze tvého mobilku.
Udělám zněho kobylku
na svoji kytaru.
Procházka Prahou
Budu ti tramvají,
budu ti metrem,
až půjdeš Prahou
se svým setrem.
Proč hraju v tomhle představení?
Dal jsem si horkou čokoládu
a hledím mlčky do pěny.
Najednou jakby zůstal vzadu
kabaret svět a jeho proměny.
V setmělém pokoji
V pokoji pusto,
vkrbu dohořívá,
pan Cohen tiše
o lásce zpívá.
Jednou se vrátíme
Jednou se vrátíme.
Za mnoho let na místě samém
nám křemínek, skrytý pod balvanem,
zajiskří
Co to říkali v televizi?
Korejci válí o finále,
Hašek tvrdí:”už ani puk. ”
A mě je to tak nějak fuk,
vždyť se mi stýská po mé malé…
Večer...
Večer
ti vpletu do vlasů
mašličky
svého úžasu.
Baf!!!
Uvelebím se ti na bříšku
vteplíčku tvého pelíšku
a musím rychle, dokud ještě spíš,
abych byl blízko,
Půlnoční koalice
Miláčku, krátce před spaním,
stesk vzpomínkami zaháním.
Je to jak míchat moře lžící…
…uzavřely proti mně koalici.
Trojúhelník v supermarketu
Ploužím se marketem
a tlačím košatinku.
Žena ji plní
svehemencí mravence.
Kouzelné šipky slov
Šermíř svým kordem, voják dělem,
letadlem pilot o nebe
bojovat mohou.
Já však, kilometry vzdálen,
Dnes mě báseň nenapadá
Verše mě nějak opustily.
Snad měly u mě dlouhou chvíli,
když čekaly,
než ustane proud našich polibků
Okouzlení
Vstávej, má něžná inspirace.
Čeká nás dneska hodně práce,
vždyť oslavit tvou krásu
znovu, znovu,
Raději pojedu bez loučení
Miláčku, ty tak hezky spíš…
Den usilovně točí startérem,
odbíjí pátá.
Každým úderem
Vidím tě na jiném nástupišti
Pár metrů od tebe,
to zase tolik není,
jindy to měříme
stovkami kilometrů.
Těším se!
Ve svém vysněném pelíšku
usínám shlavou položenou
vdůlku pod ramenem u klíční kosti.
Jamka se zvedá, klesá, zvedá,
O vlivu lásky na nárůst svaloviny
Večer na tréninku
totálně zničím tělo,
aby konečně zapomnělo.
Budu sním třískat vo podlahu,
Dnes netahám...
Pyžámko složené pod polštářem,
(už od včera)
a káva voní nad spisy.
Na druhé polokouli
Odcizení
Obejmi svého muže,
řekni mu, jak moc ti scházel,
aby už nikdy nikam neodcházel,
nebo se mu ztratíš
Vidím tě v plamenech
Seděl bych tiše u ohně
a hleděl do plamenů.
Bez hnutí
i bez obavy,
Asi si hraješ se svým pejskem
Bolí mě uvnitř.
Nejen žaludek.
A nemám na to protilék.
Neumím kouzlo, které by mě vzalo,
Tak mě aspoň prozvoň
Křehounká tenká pavučinka
na jejímž konci tvůj mobil cinká
a jež mě drží při vědomí,
mě bude mít i na svědomí,
Jsi divoká jak Ostravice
Jsi divoká jak Ostravice
a vymíláš mě zkořenů.
Chytá mě závrať, motolice,
kdykoliv jenom vzpomenu
Sága o dramatickém konci digitální komunikace
Mobilek tiše
píp´. …
a chcíp´.
Písmáci,vydržte to se mnou...
“Piš veseleji,”
slýchám zřad kritiků,
“nebo ztebe dostaneme koliku. ”
Vysvětlím vzájmu písmáckých kolik.
Tvůj mobil má namále
Zaslouží velmi tvrdý trest.
Ne, nedělá ti vůbec čest,
spíš jen to, co si zamane.
A když ti volám, říká:”ne,ne,ne. ”
Medvídkovy pohádky
Medvídku, miluji pohádky.
Nejvíc ty,
co mi píšeš
mezi lopatky.
Před spaním
Umím zrukou kolíbku.
Takovou hebkou, kouzelnou…
. pohoupu
a natotata
Exploze
Ve dveřích malé pizzérie
jsme se zdenní mizérie
odrazili až na hrot sopky.
Těsně před výbuchem.
Večerní bouře
Vozová hradba černých mraků
se přiřítila při soumraku
a jestli vtempu nepovolí,
hrozí, že rozdrtí mě
Neodjížděj, miláčku...
Tvá silueta za oknem
nad horizontem parkoviště.
Noc už není nocí, den ještě dnem.
Tvá silueta za oknem
Dobrou noc???
Dobrou noc, miláčku,
i když námto moc nejde.
Nakonec, co na tom,
jaká bude,
Daleko od tebe
Nemohu nic.
Trčím tu jako skoba
a jediné, co necítím,
je zloba.
Minutu před půlnocí
Minutu před půlnocí
si ti dva krásní cvoci
poslali polibek
po drátku,
Pražští chodci
Nejdřív se mrkneme,
jak vypadá vzadu
fasáda Pražského hradu,
Nerudovka nás Malou Stranou
Proč se tak změnil?
Proč se tak změnil.
Bylo mi sním hezky,
tolik jsem se těšila na jeho esemesky,
vždy ze dvou, ze tří slov poznal, co mě trápí,
Mít srdce Šemíka
Mít srdce Šemíka
a skočit zhradu,
nechat za sebou,
daleko vzadu
Co zkusit autosugesci?
\"Je stará, tlustá, ošklivá a nemám ji rád. \". opakuji si ze všech sil.
Teď ještě aspoň tisíckrát, abych konečně
uvěřil.
Kolik vydrží smutek?
Předepsal jsem si tvrdou kúru
a byl jsem na sebe moc zlej,
uklikovanej jsem,
dolů, vzhůru,
Jsme na tebe tři!
Počítač a fantazie,
mí tiší spojenci.
On ve dne, ona vnoci žije,
aby mijako spiklenci
Smutek asi nepřeperu
Dívám se smutně na kimono
a říkám si: “nějak to není vono\".
Bez zprávy od tebe se táhne čas
jako můj zelenkavý pás. ”
Kruhový objezd
Medvídku,
dnes kolem nepojedu.
Na místě,
kde jindy milá mává mi,
Pod pěticípou v příbramském lágru
Kolikrát jsem viděl,
jak Slunce hoří
nad ubytovnou na Zdaboři,
kolikrát mě důlní hlubina
Cuchání
Hladím tě jemně
po i proti
srsti.
Vždyť zítra bych si neodpustil,
Barvy dne s tebou
Den začal polibkem,
tedy dobře,
očima malíře
bleděmodře.
Vstávej,miláčku
Hezký den,malá,
měkounké vstávání…
Na Vysočině už slunce
mlhu prohání
Touha
Touha mě táhne
někam kamsi jinam.
Divže počítač nevypínám
a nevydám se tam,
Chci si (š)lehnout
Den se vleče jak nudle z ESA,
dělá si ze mě topinku.
Chvilku tak spočnout v cípku lesa,
šlehnout si sametového dopinku
Kdysi...
Kráčel jsem po lesní pěšině
jako kdysi.
Fáborky znaší dětské hry
z větviček ještě visí,
Elektronické milování I.
Když není po ruce
apartmá či jachta,
musí nám k milování stačit
disketová šachta.
Večerní smutek
Jih červánky do černé balí,
východ je zakryl docela,
západ noc brzy zdokonalí…
…a na sever jsi odjela…
Erotická násobilka
Začnu ti
svou svůdnou násobilku
počítat prsty na zátylku.
Až tě uslyším zavrnět,
Monolog
Miláčku, jsem dnes
jak se říká groggy.
Ležím a čtu si
Kunderovy Monology,
Terapie tvých rukou
Myslel jsem,
že má občasná nervozita
bývá spíš následkem požití alkoholu.
Včera jsem ale vycucal tři pita
Roxana II.
Miláčku, půlnoc odbíjí.
Čas jak kameny zpraku,
skleník mým citům rozbíjí.
Jako pán zBergeracu
Slova
Slova jsou jako bublinky.
Někdy je nevnímáme
a jindy zase kvůli nim
necítíme,
Na koberci neeeeee!
Cítím se na tvém koberci
jak jinovatka včervenci,
neb mám-li zachovat dekor,
spálí mě ten tvůj jekor.
Digitální pohlazení
Na půdě voní staré trámy
a hračky zdětství vkrabicích
ožívají se vzpomínkami
a trochu tisknou na plicích.
Kolik to vlastně hráli?
Ať klidně nároďák podcení Japonce,
záříš mi vmyšlenkách jak šperky zJablonce,
vrtím se u bedny, víc myslím na korálky,
když naši prohrají nešťastnou střelou z dálky,
Žili byli tři medvědi...
Medvědi vpohádce měli tři skleničky,
lžičky a talířky, na lustru mašli.
Medovou kaši jim dodaly včeličky,
borůvky, jahody sami si našli.
Závidím tvému mobilu
Tvůj mobil ohluchl
a není kdostižení.
Když o tom přemýšlím,
nic divného to není,
Umíš ty mě ale naprogramovat
Každý ztěch software jazyků,
co umí programovat,
CoBolů, Pascalů, Basiců,
se může před tím tvým
Snad po polibku usnu
Ještě jeden polibek,
dokud bezvědomí
mé veršotvorné dynamo
neochromí.
Zaklínadlo
Kouzelné slůvko, kde jsi.
Chtěl bych zpátky
do naší medvědí
(ne)pohádky.
Hoplááá!
Nasadím prst na čelo mezi vrásky
jak jehlu mezi drážky,
pomalu dolů odbočím,
odfouknu jemně zcesty vlásky,
Zprávička na dobrou noc
Posílám kočičky, aby tě uspaly.
Sám si tě do cípku pyžama zabalím,
vtisknu tě pod bradu, nikam tě nepustím,
jak malou pilulku vústech tě rozpustím
Samota
Až jednou umřeme
a naše bolest
vylétne do světa,
bude zní nejmíň
…za pět minut dvanáct!
Miláčku, den má na kahánku
a než se zdaří panu Spánku
zařadit tuhle dnešní stránku
do vitrínky či do stojánku
Zhasni!
Medvídku, zhasni už,
ať můžem´ spát…
hodiny poskočí o vteřiny…
Když už se nesmíme
To je ale dacan!
Děvčata, poraďte,
jak spravit tuhle vadu.
Kam jiný jemňoučce,
já musím nacpat kládu
Chci taky polibek!
Je první máj.
Samota obzvlášť bolí.
Jediná jabloň tady i po okolí
nezbyla volná.
Nevěřte frázím,chlapi!
“I smalým hercem lze hrát velké kusy”
bráním se ve sprše
narážkám na velikost.
“To jo,”utrousí milá
Potřebuji tě
Snažím se,
aby můj život někam vedl.
Karate-dó,
jdu cestou “prázdné ruky”.
Kocovina II.
Potřeboval bych narkózu
a nebo amputovat hlavu.
Nemohu spát
a nejde mi být bdělý.
Kočičky ti už šlapou po víčkách
Hebkou noc
a závidím
těm měkkým tlapkám
kočičím,
Čekám na tebe
Čekám na tebe
jak piják na kaňky,
jak zasněžený svah
na sáňky,
Půlnoční rande
Medvídku,pojď už spát.
Noc skoro vpoločase
rozevře vějíř snů
vplné kráse.
V dráchovské šlajsně se točí kmen
Vdráchovské šlajsně se točí kmen.
Voda jím cloumá vjednom kole,
nahoře chvíli, hned zas dole
se zmítá proudem polapen.
Věstonická Venuše
Vlezl jsem do koupelny netuše,
že se tam koupe Venuše.
Je ztoho jen láska platonická,
ona je totiž
Ještě jednou, miláčku...
Stiskne mě jemně
mezi dásně
a zlehýnka,
až člověk žasne,
Prodám básnické střevo.Zn.Levně
Vše se tak nějak divně zvrtlo
a ve zlé se mi obrací…
…pár písmáků mé verše zhltlo
a víc se knim už nevrací.
Spolu ve vaně
Vmístech,
kde se koupelová pěna
vytrácí kamsi do ztracena
a tvoje kůže hřeje
Naučím se to od pavouka
Jak pavouk pletu kolem tebe oka sítě
z písmenek slova
miluji tě.
Jen jinak než ten odporný členovec.
Mňau s rozinkami
Chodím po domě a hledám kočku.
Je fuč a ještě se nestalo,
že by sama utekla.
A vtom si vzpomenu na vánočku.
Tút...tút...tút
Slíbil jsem milé,
že jí zavolám
Zkouším to,
ale nějak nemám kam.
Co to bouchá?
Medvídku, slyšíš.
Co to bouchá.
To moje srdce
už mě neposlouchá.
Kuchyňské tajemství
Babičko, otevři.
Venku je zima.
Až sem voní tvůj punč
a to je prima.
Půlnoční bacil
Půlnoční ticho
nad Kalichem
mě nakazilo
tvým smíchem.
S.O.S.
Z obrazovky řve Scaramouche
a já se cítím jako muž,
který se vydal oceánu
na slaměném prámu.
Slavnost na Žofíně
Zavírám oči.
V zástupu garderób
ve zlatých sálech ze zlatých dob,
vidím tu nejhezčí.
Močové kamínky
Dal jsem si Martini
a hledím do dýmky.
Kouř stoupá ke stropu
Jak šedá stuha.
Spi už!
Dobrou noc a hezky spi.
Tak spi už, malinký.
Ať zaspíš,
že s tebou pod dekou
Klíště
Medvídku,honem,
vyndej si to klíště.
Je nebezpečné,
saje ti krev
Otočte někdo tu desku!
Mysl se vznáší v oblacích
a tělo kulhá za ní.
Vzpomínky desku obrací,
ohranou k uzoufání.
Nevrť se
Medvídku, spi klidně.
Nevrť se a nešimrej mě tlapičkami.
Že je ti smutno.
Já vím.
Bolí to moc?
Položil bych ti
na bolavé ucho
své dlaně.
Jsou teplé, měkké
Proč slavím narozeniny bez tebe?
Kačena plave ve volátku,
šampaňské šumí v ledvině,
z bábovky zbylo jen pár plátků
a trochu drobků na klíně.
Knedlíky s vejci
Když řekneš:
“milý, dej si
se mnou třeba knedlíky svejci,
mám tě moc ráda, dokážu ti. ”
Tři zlaté vlasy
Matka už dávno vlasy víská,
ty zlaté, děda Vševěda.
Trápím se,
čumím do noci.
Chci usínat v tvém důlku u ramene
Kouzelný dolíček
si aspoň představ.
To se ti snadno zdaří,
vždyť ho máš ještě obtisklý
Na co ten prst,doktore?
Svůj výraz při vyšetření
hemoroidů
jsem nahrál na pásek
celuloidu.
Zámek v Čechách
Hezkou noc
a hezky sni.
A může být i něžná.
A taky trochu noblesní,
Bzzzzzzz!
Měl bych se zbavit vzpomínek,
však spíš uklidním vzteklou vosu.
A chci vlastně.
Teď sobě tisknu špičku nosu…
Kouzelné slůvko
Medvídku, ukroj mi
kousek bábovky
kvoňavé vídeňské kávě.
Zhasneme všechny žárovky
Reportáž
Miláčku, vypni už tu telku.
Udělám ti soukromou hlasatelku.
A budu ti číst samé milé zprávy.
Mohla bych začít u pohlaví.
Nechám tě spát
Noc kouká na hodinky
skrz kalné svítání
a smutek zpodpeřinky
se krájí ksnídani.
Káma-sutra
Naše pohledy o sebe křesají
jako dva kulaté šutry,
slibují zažehnout příběh
(či románek)
vytlačená kolena
Mám vytahané tepláky
a duši taky.
To první od sportu
to druhé od puberty.
Nahoru dolů
Když lítám nahoře,
bývá mě plná brána,
však “dole” pustím gól
i nohou od stolu.
Lampa
Na rohu ulice zhasla lampa,
to snad aby mě nerušila.
Náš dům se ztrácí ve tmě.
Tápu a bloudím,
Jsem to ale čuně
Poslechni malá,
jsem snad prase,
když přemýšlím,
kdy zase…
Bože, to ticho...
Šeptej,mluv,křič,dělej cokoliv,
svolej na mě
hromy, blesky zokolí,
mlať do kolejnice, zalom zvonky,
Tak aspoň zavolej
Blízkost tvou stále cítím.
. tak silně,
až ztoho nechrním.
Být stebou nemohu,
Gravitace
Hvězda jak světélko
nad dálným obzorem,
nad pouští, oázou,
vesmírným prostorem,
Najdeš mě všude mezi řádky
Chtěl bych ti foukat do pera,
aby ti lehčeji psalo,
rozsvítit se ti vlampičce,
kdyby se zastmívalo,
Zabili King-Konga
Zabili King-Konga,
už padá z mrakodrapu.
Jak naše láska,
teď to chápu.
Sto básní pro tebe
Píšu ti básničku,
říkám si další zmnoha,
myslím spíš na toho,
kdo ji bude číst,
Miluju svýho hokejistu
Ten můj zas sebou někde tříská o led.
Byl by snad nesvůj,
kdyby ho nemělo nic bolet.
Ta až pak doma,
Vybuchla jsi mi pod rukama
Vybuchla jsi mi pod rukama
na hrázi rybníka
a já hned zjistil,
jak se před tvými střepinami
Tvrdnu!
Medvídku, spěchej.
Pojď si pro mě.
Už jsem sněd´
celou hospodu
je mi smutno
Půlnoc už dávno škrtla čárku
a ty jsi někde ve světě,
namáčíš smutek do pohárku
nebo jej sázíš vruletě.
Velikonoční
Je jaro.
Kristus sténá z kříže.
Musím si uplést pomlázku,
ať milá na svou kůži zví, že
Odloučení
Ta noc se vlekla
jak vůz tažený volem.
A spánek,
zabržděný alkoholem,
Roxana
Je pozdě večer, venku mrholí.
Kluci spí. Manžel jako jindy
sleduje televizi.
Přijímač cosi drmolí
Sbíhavost
Nemusím být extra hercem
a lstivě něco předstírat.
Tvůj klín je polovičním
kosočtvercem,
Signály I.
Naskočím na křídla svého peugeota,
k telefonu posadím robota
a jen od výfuku žhavá čára
mě odliší pak od Ikara,
Kde jsi?
Medvídku, kde jsi.
Je mi zima,
nemohu spát
a hlava kráter připomíná.
Máš chuť na silnou kávu?
Namlel bych se do piksly skávou,
po otevření vířil nad tvou hlavou,
zabublal varem vkonvici,
nasypal se ti na lžíci,
Půlnoční
Stromek si oblékl stříbrné rukávky,
na prsty větviček navlékl prskavky
a do vlasů si včesal zlaté kouličky a mince.
František voní na plotýnce
Jak být s tebou?
Chtěl bych být stebou.
Strč mě do kabelky,
budu ti šustit jako karamelky,
nastavím se ti místo rtěnky,
Šestka z mravů
Miláčku,
mám plnou hlavu
myšlenek tak na šestku zmravů.
Obklíčily mě,
Moje koule
Valí se kulička ze svahu dolů.
Zlátky a sněhu,
taková celá bílá.
A přitom nahoře
Kontokorent
Prodrbal jsem peníze,
nemám žádnou rentu,
nezbývá než svěřit se
kontokorentu.
Číšníku, hni se!
Číšníku, nalej přece mojí milé.
To víno, bujaré a rozpustilé,
sní začne skákat přes švihadlo.
To aby ji snad nenapadlo
Dorůstá měsíc
Dorůstá měsíc.
To vždycky špatně spíš.
Na rozdíl od spánku
je postel hluboká
Drž!!!
Ruka
je nástroj od Boha.
A ten byl věci znalý,
vždyť stvořil orgán
Rozchod II.
Tak naše láska nepřežila
moje sako.
I ono zvenku zdá se ujde,
vespod bez podšívky,
Mezi palci (u nohou)
Sněhová vločka chybu dělá,
když úlekem celá zkoprnělá
před tvými lyžemi uhýbá.
Tu její šanci tak dostat já.
Stiskni mě a trhej
Stiskni mě, obejmi,
omotej ještě víc,
oviň mě jak hejno chobotnic,
vem´ si mě do rukou, do pusy,
Hůlky nebrat!
Milá mi ujela na lyže
a nechala mi
jenom prázdné kastrůlky.
Nejvíc mě ale trápí, že
S robotem nemluvím!
Nemám tvůj záznamník rád.
Mluví hlasem plechovým
a když mu říkám:
“Je mi smutno,pojď už spát. ”
Rovnoběžky se protínají v nekonečnu
Medvídku, kde jsi.
Je mi těžko.
Svět se mi kymácí
jak řasy vakváriu.
Nahatý písání
Dva hroty bradavek
kreslí mi po hrudi
jak do písanky vprvní třídě,
čárky a obloučky,
Nechci si hrát
Nechci si hrát.
Jdi si za svou ženou
a mne tu nech
do čtyř stěn zabořenou.
Na co mám sakra zmáčknout?
Učili mě u počítače
jako základní prstoklad,
že virtuální svět lze snadno
klávesou vymazat.
Absťák
Jako by nerostl kdesi les,
odkud jsme koukali do krajiny.
Jako bys byla jiná než jsi dnes,
jako bych i já byl někdo jiný.
Večerní requiem
Telefon mlčí…
Už asi ležíš se svým mužem.
Už jeho ruce pálí,
kde moje hladily.
Jo,žádná láska není ta pravá
Prý žádná láska není ta pravá.
Proto se někdy stává,
že večer zhasne vpronajatém pokoji,
stůl se khostině vystrojí
Tichoborec
Z tvého mlčení
se mé verše chvějí.
Zraňují se o něj a
rozbíjejí,
Poezie?
I když má báseň slůvek moc,
neřekne víc
než tvoje tiché
”dobrou noc”…
Láska na schovávanou
Být stínový to není žádný terno.
Nemůžeš na slunce
a nejsi vidět pod hvězdami.
Být stínoví je pro nás
Ukliď si jeskyňku!!!!
Medvídku,
ukliď si jeskyňku
přijede návštěva
možná už popozítřku,
Šel malíř chudě do světa
Šel malíř chudě do světa.
A byl tak trochu popleta,
hlavu plnou akvarelů,
zatoulal sedo bordelu.
Neslyšíš?
Smutek
mi cloumá prsní kostí
a vědomí vlastní bezmocnosti.
Telefon nebereš,
Medvídek zlobí
Medvídek zlobí.
Při usínání,
jen zavřu oči a zhasnu lampičku,
připomíná mi svou paní.
Toulám se ulicemi u Špilberku
Toulám se ulicemi u Špilberku.
Sám.
Ale to bych byl i vdavu.
Noc osázela město spoustou šperků,
Spáleniny II.
Den už šel spát.
I my jdem´,
každý jinam.
Teď už svůj smutek neproklínám,
Upadlo mi přirození
Upadlo mi přirození
bum, to byla rána,
tam kde bylo, už nic není
prokrindapána.
Kocovina I.
Cítím se jak
tříhlavý drak.
Ba, skoro jako sedmihlavý…
S tím rozdílem,
Počítač
Můj druh, soustruh
i flašinet.
Brnkám na něj jak na spinet
a s hlavou na klávesách položenou
Jak chutná spermie?
Miláčku, řekni,
jak chutnají spermie.
Anebo mlč
a ber mi je.
Gramatika ženy
Jsi krásná
vkaždém pádě
i době.
. dostal i dal jsem, dávám, dám.
Anatomie naší lásky
Řez veden odborně.
Můžeš psát chorobopis.
Orgány spočítáš,
pak následuje popis:
Mít tak tajného ctitele…
Mít tak tajného ctitele…
Posílal by mi růže
a básně v kolibřích vydáních zkůže,
tajemný, krásný, ušlechtilý,
Fakt, mami!
Fakt, mami,
tobě to přiznám.
Jen stěží se v něm i v sobě vyznám.
Je jinej mužskej,
Mackování
Teto Sally:
Když jsem řek´ jiné
“čau macku”,
dala mi ta moje facku.
Spáleniny I.
Dlaně si tisknu na ránu,
která ač není vidět,
děsně bolí.
Motám se jako po flámu
Žít s básníkem
Žít s básníkem je děsná věc.
Chvíli se chová jak pitomec
a hned nato je k sežrání.
Pěknej dar,