The human voice...
THE HUMAN VOICE…
HE boomed
at Sam with anger :
”What are you
Sedm Andelu - III.kapitola
"Ne, ne, sekej obloukem . Probohy, ty se to snad nikdy nenaucis. To co drzis v ruce je mec, ne nejaky kus klacku. U Kralovy koruny, davej pozor.
Hrbitov nadeji, pole slavy...
"Hrdina . Hrdina .
Rozhledni se kolem.
Vidis ty hroby .
Sedm Andelu - I. a II. kapitola
I. kapitola
Gabriel se lokty opiral o predprsen hradby a zamracene pozoroval zelene plane, zatim puste a prazdne. Vedel, ze zbyvaji tri tydny, nez se Horda priblizi na dohled a i pak bude nepritelitrvat jeste dalsi tri nebo ctyri dnynez stane pred hradbouSedmi Andelu. Premyslel, jak dlouho se dokazi branit v sedmi proti nepredstavitelne presile.
Monolog zoldaka
"Sedim v mokre trave, zady opren o kmen stromu, nohy natazene. Citim se. volny. Na chvili.
Ma smrt...
Pomalu klopytam pres rozbite dlazdeni,vyhybam se troskam zricenych chramu a palacu, prekracuji mrtve muze,zeny. deti.
Placu. Ja,mocny buh,pan nesmirne rise,vladce nad silami,ktere dokazi menit a nicit cele svety,placu.
...a padly háje Uppsaly
Sever krvácel. Úrodné kraje Dánska pokrývaly hromady mrtvol. Z některých se ještě kouřilo, jiné už byly chladné a ztuhle ležely na krví potřísněné zemi, jakoby spadaly z nebe místo sněhových vloček. Frančtí rytíři pálili vesnice a plenili území krále Wylfiho s fanatickým odhodláním.
Putování pana Ky... II.
Motor šedobílého Fordu jemně předl, pak krátce škytl a zhasnul. Tovární hala byla, mimo auta, dočista prázdná. Práskly dveře. \" Hele, Simeone, seš si jistej, že je to to správný místo .
Co otce jest, i mé musí být !
Klidné vesnické ráno Drnojed narušil klapot koňských kopyt. Prostí rolníci zvědavě pokukovali, kdože to okolo projíždí a ti smělejší vyšli z chalup, aby si cizince lépe prohlédli. Byl vysoký, oděn v ošuntělou, zato kvalitní kroužkovou zbroj. Protáhlý obličej mu lemovaly havraní vlasy, sem tam prokvetlé šedinami a tvář mu zdobil hustý knír, spletený do špičky tak, jak bylo ve městech zvykem.
Putování pana Ky
" Evane . "
Otevřel jsem oči. Pomalu. Bolelo to, prudce a bodavě.
Dobrodružství všedního dne aneb podivuhodné setkání...
To ráno se mi nezdálo býti nijak vyjímečné. Ono vpodstatě nebylo. Vstal jsem po půl sedmé, umyl se a snědl snídani, skládající se z tvrdého toustu a studeného čaje. Máma musela dnes dříve do práce a jediný, kdo z toho nic neměl, jsem byl samozřejmě já.
Sága o Haraldovi - III.část
Harald sebou škubl a zasténal bolestí. V hlavě mu hučelo jako po nějaké obrovské pitce, celé tělo měl omlácené a když otevřel oči, viděl všechno trochu rozmazaně. Ležel na písku mezi dvěma kameny, omýván příbojem. Zkusil se zvednout.
Sága o Haraldovi - II.část
Harald otevřel oči. Cítil se nádherně, vzduch byl naplněn zvláštní vůní, směsí bylin a čehosi divukrásného. Ležel na jemném písku pláže, asi padesát kroků od útesů, vyčnívajících ze skalního masívu. A nebyl sám.
Sága o Haraldovi - I.část (předmluva)
Déšť bičoval neklidné moře a drakkar se nejistě pohupoval na vlnách, připomínajíc obrovskou leklou rybu. Loď přišla o většinu vesel, z plachty zůstaly jen cáry a hromady kořisti hrozily, že loď stáhnou ke dnu. Na přídi,držíc se pouze lana, stál on, jeden z thénu Nordlandu, Harald, zvaný Šílenec. Byl synem krále Leifa Erikssona, pokořitele mořské říše, jenž přeplul oceán slz a vrátil se živ, s loděmi naplněnými bohatstvím a otroky.
Okamžik v propasti opovržení...
Bubny zavířily a řada pěšáků se rozběhla kupředu, aby se pokusila vytlačit děsivé skřety zpět za brod, zpět do Černých zemí. S třeskotem se armády srazily, ocelové břity lidí křesaly o matné povrchy skřetích štítů, kteří opláceli údery kamených mlatů a pádných kladiv. Výkřiky raněných a umírajících doléhaly až k podmračenému mladíkovi v emailované zbroji, postávajícímu nedaleko řeky tak, aby měl co nejlepší rozhled. O rameno měl opřený krásný meč s širokou záštitou a druhou rukou si stínil oči před žhavým sluncem.
Věční milenci
Spustil se déšť. Olověné nebe chrlilo velké a husté kapky, které dopadaly na rozbité chodníky a popraskané silnice. Voda stékala po šedých zdech zpustlých domů, tvořila na zemi loužičky a hledala si cestu mezi ležicími těly. Klečel, obličej schován v dlaních.
Asul, Dwymlechský Vlk V.
Izmaus spěchal severním křídlem do Rudého laboratoria, kde, jak doufal, nalezne svého mistra Esemara. Cestou vzrušením svíral pěsti a celé tělo měl v jednom ohni. Konečně na to přišel. Konečně objevil souvislosti.
Víla
Utíkal lesem a neustále se ohlížel. Jsou někde za ním. I když je neviděl, vědel, že tam jsou. Na koních, v třpytných zbrojích a s chutí lovit.
Pro lásku černých očí... II.
Probudilo jej lehké klepání na dveře.
" Ano," řekl rozespale.
" To jsem já pane, Vašek. "
Daniel vstal a přehodil přes sebe deku.
Stručná historie očima Scimitara : Evropská válka 2004-2008
Dobrá otázka, než člověk začne něco psát, je proč . Proč se vlastně snažím tohle všechno někomu sdělit . Jednoduše proto, že informace mají nejvyšší cenu. A tenhle článek pude dobře na odbyt.
Pro lásku černých očí... I.
Kožené popruhy sedla zavrzaly a Daniel, unaven a sotva držíc oči otevřené, konečně stanul na dlážděném nádvoří opatství Geheimnisburg. Ochotní pacholci se ihned postarali o krásného hřebce, kdysi bílého, nyní však šedého prachem a špínou z cest a odvedli ho do přilehlých stájí.
" Jsem moc rád, že vás vidím živého a zdravého, pane Danieli," řekl zavalitý muž s obrovským, stříbřitě prokvetlým knírem a podal rytíři koflík s vodou. Když Daniel uhasil žízeň, usmál se a poplácal věrného sluhu po jeho kulatém břiše.
Asul, Dwymlechský Vlk IV.
". je zcela prosté. Chci aby můj bratr zemřel,chci aby se svíjel v bolesti a prosil o život, jako červ u mých nohou. Ale vše musí vypadat tak, aby veškerá vina, která z jeho smrti vyplyne, padla na tebe.
Asul, Dwymlechský Vlk III.
Na obličej mu dopadla studená kapka.
Zachrčel a pokusil se vyplivnout jakýsi chuchvalec, který mu ulpěl v krku. Za okamžik Asulovi došlo, že je to konec hadrového roubíku, jenž se bolestivě zadírá do úst. Stále byl zavřený v cele, tahle však byla jiná, prosvětlenější.
Asul, Dwymlechský Vlk II.
" Která z verzí je tedy pravdivá Esemare . "
Shrbený muž, škrábající cosi brkem na zažloutlou stránku knihy,vázané v kůži, vztyčil stářím ohnutý prst a zasyčel.
" Která . Wehner praví, že Dwymlechský Vlk zahynul již během boje, Ahmas oponuje studií, jež nám dokazuje Vlkovu smrt v kobkách pod sídelním městem prince Wessena.
Asul, Dwymlechský Vlk
Klidnou hladinu Dwymlechského oceánu brázdila osamocená veslice, do délky sotva dvacet sáhů, přesto si razila cestu s urputnou odhodlaností. Na přídi, opřeni o dračí hlavu, usazenou na železné tyči, stály široce rozkročeny dvě postavy. Jedna drobná, ztrácející se v změti kožešin, ktreré ji sloužily za oblečení, druhá vysoká a vzpřímená, hrdá.
Hleděli tak do vody již několik hodin.
Bosou nohou v lese Víl...
Šeptej . Hlasitìji .
Jen šeptej a nekøiè
rozhlédni se
co vidíš .
Mytologie Myrrdu : Dodatky k povídce Až na vrcholky Stinných hor...
1) Výslovnost
Veškerá slova v Khazalid (viz níže) obsahující spojení jako je "kh","th","sh" a podobně, se "h" polyká a do slova se přidá nosový přízvuk.
Řeč samotná je velmi tvrdá, čte se hrubým hlasem, přizvuky jsou většinou nosové, hlavní přídech je u začátků slov.
Zhurvash - Zurvaš
Až na vrcholky Stinných hor...
" Ai na khur da nagahar . "
Gram Dunzakhal, nejvyšší vládce Zhurvashe, král králů a pán Khazad Drinn, ohnul loket a oplzlým gestem ukázal na hordu pořvávajících a slintajících skřetů. Stál vzpřímeně na zlatém štítu,neseném jeho čtyřmi syny , statečný a neohrožený, oděn v zbroj, ukutou ze samotných žil Kadar Kedezaram, Stinných hor, u nohou položenou Darnum, svou průvodkyni a věrnou přítelkyni. Její půlměsíčné čepele se leskly v chvějivém očekávání, topůrko, nově omotané drátkem z enaru, šeptem hovořilo o líbezné chuti boje.
Jedním slovem...Víra
Lidiškové,potfůrky a potforáci :))
Tohle auditko je reakcí na auditorium rozběhnuté človíčkem jménem Farokh. To se zabývalo přímo pojmem bůh, se kterým víra, respektive upoutanost a upnutí se člověka k \čemusi\, přímo souvisí a troufám si řící, že se jedno bez druhého neobejde.
Mě osobně velmi zajímá jaká je vaše \víra\, v co \věříte\ a v co by jste možná \věřit\ chtěli.
Snad se toto ujme a vznikne zde plodná a zajímavá debata.
Bílý kříž nad hlavy zástupů...
Do "Smaženýho smartu" vstoupil vysoký muž. Oblečen v ošuntělý a odřený kabát, kalhoty přepásané kusem provazu, působil dojmem zanedbanosti a vtělené chudoby. Takových, jemu podobných, tu dnes bylo plno. Zašlé existence.
Odlesky světel na rudém rouše...
Dovlekli ji v řetězech do smrduté a slizké kobky. Osvětleny jen mihotavým plamenem loučí, stály tu tiše nástroje násilí, samy však bez viny. Skřipec, železná panna, španělská bota, osel, palečnice. Na dřevěné desce si všimla ležících a pečlivě vyrovnaných kleští, nožů a různých jehel.
Krok za krokem vstříc osudu štiplavé čepele...
Pomalu stoupám po dřevěných schodech. Jsou nové a tak ani nevržou. Je zvláštní co všechno v takové chvíli vnímáme. Samé maličkosti, detaily, bezvýznamné, ale celkově nesoucí celou nebeskou klenbu "nesmyslu" situace.
Poslední z prvních... VI. kapitola
Amun se znechuceně podíval na nehybné zkrvavené pulčíkovo tělo, otřel o ně svůj meč a zasunul jej do pochvy.
" Proč musí být smrtelníci tolik hloupí . Tolik omezení . Tolik zaslepení vlastní důležitostí .
Poslední z prvních... V. kapitola
Bran Kolibřík klečel na zdupaném paloučku a v klíně choval hlavu Magdy, své drahé a vroucně milované ženy. Po tvářích mu stékaly hořké slzy bolesti. A také nenávisti. Zloba lomcovala jeho tělem, třásl se a rukou jemně hladil Magdu po stříbřitých vlasech, tu a tam ješte prokvetlých zlatými pramínky.
Poslední z prvních... IV. kapitola
Hrot staré sudlice naříkavě zaskřípal a vzápětí se zlomil o mocnou hradbu hrudního plátu rytířova brnění. Jablůněk odhodil nepotřebnou zbraň, otočil se a kmital krátkými nožkami, ve snaze uniknout smrtícímu hrotu zloděje duší. Marně. Ucítil prudkou bolest v zádech, zachroptěl a upadl, třesouc se v návalech šílených křečí.
Ve špatnej den na špatným místě...
Déšť kulek zabubnoval na karosérii převrácené škodovky.
Alamo vrazil hlavu mezi ramena a hněvivě zaklel. Trhnutím vyhodil ze své poloautomatické berrety zasobník, šáhnul dozadu pro další a rychle nabil. Nehlučně se překulil a párkrát vykoukl zpod vyvrácených dveří.
Mytologie Myrrdu : Sinarské věštby - proroctví Sedmera
Vídím zhroucení pilířů světel
do propastí temnot klesajících
by udrženy jen rukou čistou
lilie okvětních lístků píseň
Mytologie Myrrdu : Sinarské věštby - proroctví Prstenu
Černý levhart ve skoku
kladiva zazvoní na poli šilenství
však Oni skloní hlavy
by přijali jařmo sjednocení
Poslední z prvních... III. kapitola
Báječně hádavá nálada onoho večera nenávratně zmizela. Rozmrzelí a uražení hobiti hleděli do svých džbánků a po očku vrhali na protivného příchozího nevraživé pohledy. Ten se spokojeně usadil k největšímu stolu, krátké nohy natáhl ke krbu a prsty roztočil v rychle se míhající mlýnek. Jarwe šťouchl loktem do Kolibříka a tázavě zvedl obočí.
Poslední z prvních... II. kapitola
II. kapitola
Krčil se v křoví a prudce oddechoval. Snad jim unikl, ale nebyl si tím úplně jistý. Zatím ho vždycky našli, ať se schoval kamkoliv.
Poslední z prvních... I.kapitola
I. kapitola
Rodina Křovíkových se jako každý večer sešla v jídelně při nejdůležitější události dne. První večeři.
" Máti, podej mi prosím ještě ty brambory," řekl Jarwe, statný, dobromyslný a růžolící čtyřicátník.
Nádherné války běsnění...
Edmund nervózně skousl rty. Vyrovnaným krokem se blížil spolu s ostatními pěšáky k pozicím nepřítele. Krok, pausa, krok, pausa a další krok. Neměnný rytmus, pomalý, dohánějící k šílenství.
Večerní úvahy nad partií šachů...
Hráli šachy.
Vypadalo to zatím nerozhodně. Černý a bílý král, zakuti ve zbrojích z střelců, veží a pěšáků, hrdě stáli na hrací ploše, nezdolní, neohrožení. Oba se měřili neviditelnými pohledy.
Modlitba rytířova...
Katedrálou se nesl tichý zpěv. Kadidlem omámení věřící mumlali své nicotné prosbičky k bohu,který je možná ani nevnímal. doufali,že právě tu jejich On vyslyší a pozvedne je z bídy každodenního života. Náhle se rozrazili dveře a vstoupil ozbrojenec.
Cena za život
Okovy hlasitě zachřestily o mramorovou podlahu. Síňí se neslo mumlání a byl-li by Daniel schopen zvednout hlavu a rozhlédnout se,jistě by uviděl jak si naň všichni přítomní ukazují. Třásl se. Cítil studený pot,stékající mu po zádech dolů,vnímal i emoce okolo sebe.
Za krále a čest
Zdivo věže se zachvělo pod další ranou, které na něj neustále pršely z tábora oblehatelů. Prach se snesl z trámoví nad hlavami vznešených rytířů a usadil se na mapách, jež pokrývaly dubový stůl. Baron Arnhel, zachmuřený šedesátník, studoval zpod hustého obočí své o tolik mladší pobočníky. Cítil beznaděj, cítil lítost nad tím, že tito novicové brzy zemřou, cítil smutek nad ztrátou své ženy, cítil strach.
Mytologie Myrrdu : Úvod ke knize Sinarské věštby
Kniha Sinarské věštby spatřila světlo světa nějaký čas před Prvním pádem. Už tím, že tuto událost věrně předpovídá hned první proroctví, zaujala naše učené kolegium a náš pán, nechť je mu vznešený Shan milostiv, dovolil a zaplatil její hlubší studium. Žel autor je nám i po mnohaletém bádání neznámý, ačkoliv jsme z dosažených výsledků vyvodili tři teorie. První se opírá autorův božský původ, což znamená, že pocházel z jednoho ze tří božích pokolení ( jakýkoliv vliv Imar byl definitivně a průkazně vyloučen ), což by vysvětlovalo jistou schopnost předpovídat budoucnost.
Mytologie Myrrdu : Sinarské věštby - proroctví Prvního pádu
A nižší pěli písně hrůzy
když hromovládní svrženi byli
zdi paláce Hvězd se v prach rozpadly
rukama mocnějších světla vládců
Mytologie Myrrdu : Legenda o stvoření Myrrdu - část druhá
Ten čas, kdy Všehomír seznal, jakou moc mu zlost dopřává, navždy ukončil dlouhý věk míru a klidu a započal kruté období, jež potřísnilo čistotu legendy O Stvoření, období Prvního Soumraku, války boží. Všehomír stvořil nové pokolení bohů, silnější a mocnější než Vashiové a dal jim jméno Erynové, Ti, kteří přinášejí nápravu. Jeho záměr se ubíral k mírovému řešení a znovuobnovení své původní energie tím, že nechá Eryny ovládnout svět Éos a vše živé i neživé. Ó jak se mýlil, jak pošetilý byl.
Mytologie Myrrdu : Legenda o stvoření Myrrdu - část první
Zprvu byla jen nicota, nicota byla věčností a čas si neuvědomoval sám sebe, tedy neplynul a věčnost byla v bezčasí. Pak náhle, v jistém okamžiku, se z nicoty vynořil Všehomír. Nelze přesně popsat jak a proč se objevil, ale je zcela jasné, že je veškerý opak nicoty. Všehomír byl první a také byl počátkem, tvoří a bez Všehomíra se vše obrátí v nicotu.
Krásná...
Zapadá slunce a já sním
zda-li Tě lásko má ještě kdy zřím
můj smutek upadá v zapomnění a smích přichází
však stále doufám ve štěstí nesnází
Svoboda
Pouvazovat o svobode neni vubec lehky ukol, protoze clovek je tvor velmi rozporuplny a tam kde se jeden citi svobodne, druheho tizi okovy. Ano a podle mne neni svoboda pojem, nybrz pocit. Jakesi vnitrni nutkani cloveka proverovat a overovat je-li opravdu tak volny, tak nezavisly, jak je mu spolecnosti predkladano. Existuji mnohe tzv.
Mytologie Myrrdu : Životopis Jeremiáše Messialského - stručný souhrn
Jeremias Messialsky se narodil roku 313 trinacteho veku v rodine nizsiho slechtice Andirtiana Unelleho, jenz mel za manzelku Asuinu z rodu Muranu. Byl jejich tretim a poslednim ditetem. Uz po mnohe generace byli nejstarsi synove, podle zvyku a obyceje, posilani po svych dvanactych narozeninach k armade, aby ziskali potrebne vedomosti, jak uspesne vest a udrzovat rod, jak nejlepe vest politiku a mnohe jine dulezite aspekty slechtickeho zivota. Avsak Jeremias sam a jeho bratr, byli pouhymi prostrednimi syny, a proto se meli stat obchodniky ci politiky.
Mytologie Myrrdu : Zakazane eposy - cast prvni
Bitevni pole bohu halila husta mlha, skryvajic miliony mrtvych a umirajicich. Chaldensky vrch, pri jehoz upati zurila nejprudsi rez, byl nyni oblezen pruhem krve a smrti. Zde stala rada nejlepsich a nejstatecnejsich valecniku Dawi, Ostrynu, Ragi a Meklaru. Posledni kruh Vashijskych sil, posledni jiskricka nadeje.
Stín minulosti
Malý klučík, ani ne desetiletý, svíral v náručí špinavý plášť a vyděšenýma očima zíral na Trna. Snažil se tomu prošedivělému muži utéct, ale on jej vždy vystopoval, ať zaběhl do tichých a zastrčených uliček, plných odpadků a nafouklých mrtvol, a nebo se schoval do pootevřených dveří kupeckých domu lemujících obchodní třídu města Bashnar, sídla hraběte Wilfreda z Muranne, vládce Trojice a pomazaného řádu Nočních chodců. Žil na ulici od svých šesti, vždycky se držel mimo nebezpečí, jenom vybíral kapsy, nebo odřezával měšce, nikdy ne něco většího, až dodnes. Vyhlédl si Trna hned z rána.
Vůně
Běžel po stezce. Větřil jelena a byl šťastný. Konečně pochopil, jaké je to osvobození, přijmout pravou tvář a jen tak se toulat po hvozdech, po horách. Konec se zabíjením pro radost z bolesti, konec se souboji, konec s Reonaldem Trnem.
Jablecny sad
Po plani siroke,sam a sam bezi
pak uz jen tichounce na snehu lezi.
Mlha beloucka,oci prikryva
a zivot pomalu,jak svice zhasina.
Njollův žalm
Má krev,má krev,už vpíjí se v zem
bitva skončila a já umírám.
Má Iris,má Iris,tys krásnější všech žen
láska zůstává,ale já odcházím.
Stařec
Oheň zapraskal a starý muž, schoulený v roztrhané dece, se nahnul a přihodil do plamenů další polínko. Táhlo mu na sedmý křížek, vlastně se sám někdy divil, jak to, že je ještě naživu. Byl vojákem, kovářem, lodníkem i katem. Ale hlavně byl vrahem, zabijákem, miláčkem davu, lůzy, lačnící po krvi.