Písmák POHLAVÍ PONORKY pokračování3
…. první noc víkendu proběhla oteplováním a nadšením švagrůvky z nové elektronické cigarety. Obrovitá velikost v metalíze jí propůjčuje nádech obrazu ze špeluněk francouzských pijaček Absinthu. Vychutnává svá slova a příchutě cizokrajných plodů doplňuje vínem i posunky dámy.
POHLAVÍ PONORKY pokračování 2
…. mlčení je předzvěst událostí. Rozmáznutý pod mikroskopy, vydávám svědectví o kouscích sebe sama. Má nepřítomnost je jen oddělením smrti od reality.
POHLAVÍ PONORKY pokračování
…. a už je to tady, máme celkem bezvýznamné pondělí opakovaných odběrů. Píchnutí do prstu, bronchoskopie, vypouštění obsahu plic a přiblblé otázky typu, ještě máte průjem. Asi nejsem Bůh, ten stvořil člověka šestý den a já za deset dnů ani normální hovno.
POHLAVÍ PONORKY
Potkal jsem hodně člověků barev různých, lidí málo a pohlaví bylo, tak nějak podružné. Procházím tím martýriem, seznamuju se se smrtí i se zřízencem, tlačícím svítáním hrkající čtyřkolák s plechovým víkem. Pozdravil, požádal o cigaretu a řekl, třetí. Mrtvola.
52. VÍKEND
Ano Anno,
všechno je při starém, jen včera tu byla sousedka z přízemí a ptala se, kdy budeš doma. Říkal jsem, že chodíš později a ona říkala, to já dávno spím. Upekl jsem makové koláče s posypkou k nedělnímu kakau a doplnil potraviny. Kávu ještě máme.
HEPČÍ!
Koupil jsem si ženu v lahvi
zavřenou
a soumrak hned byl lepší
jen luna vlézá pod kůži
GENERACE HOLÝCH PODPAŽÍ
Lebkouni bez pleší a vyjímky lpící
na dlouhé kštici
po ramena
pozůstatky vtělených dětí
DOUŠKY
Mám rád dívky ženy křehké
řek´ bych přímo rozbitné
z ušlechtilých křišťálů
průhledné
PALOUK
Košík s kudlou, strmý svah. U pátého dubu zamířím doleva, je tu, poddubák. Očistím nožičku, potutelně se ušklíbnu, zamířím k palouku v jehličnanech. Opatrně našlapuju v náletech, prodírám se ostružiním, tep na hranici únavy.
KNUTA
Podhorská bystřina ovívá chladivou vůní, zurčení a retro šatičky vsunuté mezi stehna. Sylva. Pouštím se, v záklonu uškubnu mateřídoušku, mnu v dlaních, čichám. Uchopí mou ruku a klade si ji na tvář.
ŠIMRÁNÍ
Poloviční chuť
ticho tak akorát
ideální pro život ve dvou
Postarší dáma po mé pravici, neškodně srká svůj odpolední
NOČNÍ ZÁMOTEK
Tenkostěn a prostor bez příkras
nezměněn
jen
ozvěna hlasu vlastního
PODKROVÁK
Přízemní podkrovák na úpatí Ostravy, se střešním okýnkem a teplotou odpovídající roční době. Zadara.
Dědek nebyl náročný, v jeho věku se nebylo čemu divit. Byl rád, když potkal pod schody pěkné holky v mini, pozdravily, za krabku Startek
poděkoval a za karton Spart byl dokonce vděčný, pokud si pamatoval.
UPRATOVANIE
Veď som neprefikol ani čoby jediné slovo
ktoré hovorímkvoli tebe
veď vieš
som len také voľajaké čudo v očiach
BRAMBOROVÝ SALÁT
Strojíš
na špici drát kus kusu rzi
al obal na niti zaclání baň kám
naň
MÍSTO OKLEŠTĚNCE
Vnímáš pocitem … ne slovy
stojíš na pokraji
cítíš hloubku
kde ruku v ruce
CESTA DO SUPERMARKETU
***
Drnclo to doleva, minuli jsme druhou zastávku a Karel zařval.
"Ztratil jsem orientaci, asi se dám na chlapy. "
Mladá baba
Léto
***
Ve spacáku zima byla
pěkně jsi se přitulila
Hezky jsme si zahrávali
VŠE NEJ HOLČIČKO
A je to
myšlenky v pátek třináctého
utilitárně zavěšené v podvědomí na den
zrození
KOMNATY
Noc prokousla pátá vrata
mží
dolnosaské středohoří und
Südwestliche Mittelgebirge
RANNÍ ZVONY
Potulný je východ slunce po svítání
lehce pravidelný
jako by čekal
až si přivstaneš
MORTAL COMBAT A ON
Květ kvete do podzemní vody
nepohody
schody
na dosah z žebříku bez šprušlí
ŘÁDEK
Tence bez záznamu času
rukou psaný řádek
… moc toho neumím
nevím jak jsem to myslel
JEŠTĚ ŽE TĚ HOLKA MÁM
Proklouz´ jsem slepičím spaním
stojících hodin
čekajících na natažení zvuků
kostelních zvonů
SYŽET
Probraný pátým skokem
tíhou samoty
dopadem
jako vždy tvrdým
ZPÁTKY DO TIBETU
Ne nepodobná kolům co jdou
upřímnost
hříchy se sny
písmem bys byl
ODPÁLENÁ PYROTECHNIKA
Krásné krásné
poslední fontány dohořívají
pach střelného prachu
zadýmený dav
MYŠ
Něco mezi čtvrtkem pátkem
před sobotou a nedělí
dvacetčtyři nula dva
nic moderního mne nenapadá
OBELHANÁ
Úkosem
klopila víčka jako
jako víka kontejnerů
zavanula nepřístupností a
NEVÍM CO MÁM PSÁT ALE BUDU
Včera byl . pondělí
zas týden v .
Dneska při úterku
otevřu tabatěrku
ZAPOMENUTÁ KNIHA - NE - JEN ZASUTÁ
Vůbec jsem netušil
tak začal den
jen někdy
pak
POSTŘEH III
Zahléd´ jsem holku
nemoderní
není to žádná vípí modla na rozhraní
k mání ani
POSTŘEH II
Přál jsem si domov
nemoderní
žádné megalomany lidských snů s
uzávěry duší ani
POSTŘEH
Zažil jsem přírodu
nemoderní
žádná přeložená hrana na
dně mraků ani
ZA TÝDNEM TÝDEN
Nemůžeš spát tak nespíš jdeš
jdeš jdeš jdeš
stopy probouzí příšery
lidé vylézají povrchem
KAIN ÁBEL A KONIÁŠ
Sežral jsem bolehlav
seru na lysohlávky
jsem stará škola
pamatuju dvě tři lásky
JAK JSEM ŠEL DÁL
Poledne připomíná jen krátký stín vychýlených stromů
svačím
únava je únosná
bágl setsakramentsky těžký a
ŽIVOT SE PLATÍ SMRTÍ A PŘEDTÍM VZPOMÍNKOU
Podpis v pravém dolním rohu
tělo barvy s kořeny druidů
pocit vůně prostěradla
připomínajícího šat římských krasavic
PLAMENY JARA
Když chybí dny a v noci se nic nezdá
bolest připomíná žij
přítelem to
co nikdo nemá
VYDAŘENÉ JARO
Značky houstly déšť ustal
pravá tři
opustil jsem dálnici šplhal do hor
malinký pod velikány
ZE SLOV SLOV
Mlátí buchar do pilot
meandru svůj vkládá řád
tok tvůj řídí kopilot
ty chceš pořád ještě ržát
Z OBYČEJNÝCH SLOV
Zjevila se jen tak
pod slupkou paměti
průhledná jako letmý déšť
s drobnými částicemi pylu jara
ŽE PRÝ PLYŠÁK
Zapálená lýtka bez zbytků těla
časová poluce
evoluce
Rozhodíš osidla davu chtivých
LÁSKA NA KAVALCI
Dáš kafe.
"Ráda"
Odšourám se do kuchyně a
přemýšlím o tvých obavách jestli
VZETÍ NA NEBE
SESTŘI PIŠTE …
Pátá hodina
zástupu bez tlačenic
nikde nic
FÓGLiČEK
v předpokoji hračiček
sedí malý fógliček
cvrliká tam z vesela
snad jej lapím nezbeda
VRÁNA VRAN VRAŇOUCÍCH
Sedím necelou půlhoďku, když dech za zády, neznámým pocitem otáčí hlavu mou.
Dřepěla tam modročerně lesklá vrána a já tam nechal oči. Ohlédla se.
Vlasy se rozlétly do stran, ostrý nos, úsměv, kukadla.
POVRCHNÍ PLANETA
Po obvodu hemží
psí čumák vyceněné zuby
z huby prázdná slova linou
výstřiky sperma
DEN BEZ TEBE
Souložím s nadšením
celý dobitý
bortím mosty
čo si sprostý
DOTAZ NA LÁSKU
V ústech máme hubu pro odpověď na otázku
ztiš prosím rádio když se ptáš
stějně vnímáš jen
prdět si ve vaně
KRAJINA USÍNÁNÍ SNŮ
Krajina
zjevená znenadání
posledním oknem sídliště
rozprostřená lehce do hrbolů
VÝPRASK
Pahrbek … seřaďovací nádraží
kluci
jak dva kopce krtinců
v podřepu
JAREM JE I REZ NOVĚJŠÍ
Postrkuju ten koloběh po okraji zaprášené cesty
zadní kolo podrncává v rigolech
plášť i kecky děravé
kopec
ALFA A OMEGA SVĚTA
Připláclý
k polštářům růžových krajek
pán domu poslušný většině
sní o smečce fanynek
P O H O D A
Poodhalíš nad
roušky světlo bílé
za hlavou srdce tep a
ten co to schválí
Z TLAČE
Míňa sa krajina
len tak pohľadom a
očiam ostanú iba stanice
vľavo
ROMÁNOVÁ KRONIKA TAK NĚJAK POETICKY
Život jenom v půlce těla
dlouho jsem tě neviděla
chci
vezmi i obrázky dětí
MEZI LZE VLOŽIT VŠE I LEŽ
Mezi nic nemám
snad jen na dlani
tak ber
když stavím chrám
RÁD či NERAD JSEM PŘIPRAVEN
***
Vnímám to prázdné místo
klid
linoucí se tichou hudbu
MILENA
Chci otevřít
dvanáctý klíč nepasuje
poprosím
rozevírá se
DVOJE JAZYKY
Sdílím s tebou tělo holé
až slepecké bílé hole
zavedou nás oba na scestí
protože
KOUDEL SNŮ
Prodírá se křovím propletená v snech
okrajem reálna prostrkuje přání
někomu někam kde
nezajde na kafe posedět v tom shonu
LÁSKA JACKPOT ŽIVOTA
Láska je výpočet
v očích běhají barevné válce herny
šanci platíš vidinou zisku
hej ty
TAK TOTO NENÍ HAVAJ
Tenkrát když
oceán šplouchal rejem nahých těl
blízkost velikánů chvěl
vášnivé pohledy
KREOLKA
… "paper", zařval z ničeho nic Franklin E. T. Taylor
vyskočila
za chvíli na klíně, podává E. T.
UHOŘ
Zahleděný do hladiny ponořím proutěnou vrš …
Hadovitě snědé tělo touhou tak trochu víc do stříbrna
Bóže to je let
zmítalo náručím chvějivě rozehřáté lapalo po vzdechu vymaňujíc se pažím
ZASTAVENÍ PŘI SOBOTĚ
Kapky vsákly dovnitř
hroby příjemně mrtvé
šepot pozůstalých umlká odchody
počítám čas zbytkům paměti
BEZEŠMOUH
Bezešmouh to nejde
některé zanecháš
jiné popřeš
pak co
ZAPLAŤ DAŇ ZA BYLO
Dobrý den. Jak všichni dobře víme, stará láska nerezaví.
Ovšem, pokud byla.
S ubývajícími léty se jen lehce potáhne ochrannou oxidační vrstvou, patinou,
hýřící barvami příběhů, okamžiku, trvajícímu různě dlouho let.
TĚTIVA
Terčem trčí čnící šíp
první druhý třetí a spousty otvorů
průsvitných
po starých
NAPIŠ BÁSEŇ RUSOVLÁSKO
Žmouláš kamínky
pro jistotu kdyby
škvrkavý zvuk pot i vášeň
nedělní doby
MŘENKY
V půlnočním korytu sumce nezahlédneš
za svitu
někdy
rybky vyskakují a ty
PÁNU BOHU DO OKEN
Jó psí život … utrousil pán odvedle
copak se Vám zase honí hlavou co
ten pán Mráček hnedle to měl zasebou
jen který probůh ne snad tam ten od tam
PRSNÍK ERŽI
Bolo to to popoludnie
keď si sa tak milo
osýpala pehami slniečka
ktoré som doniesol
POTRAVNÍ ŘETĚZEC
Chvějící poledne znějícího srdce
kostelních okamžiků
myší
otevřených vrat uvnitř chlad
OJAZDENÉ PRÍBEHY III
Žilina bohajeho
konečná a aj ja
končím
zapnutím nohavíc
OJAZDENÉ PRÍBEHY II
Stretol som ťa v teplej vode
na kúpalisku
pozrela si sa na mňa a
vyzerala dievčensky liečivo
VÁLKA DVOU BYTOSTÍ
Na stupátku nohu
mladí těžko pochopí
skřípání a jiskry brzd
od bachní
NESTOJÍ MI
Nestojím o publicitu v řadě stých
dav mě pohltí
a
skoná
DUDLÍKY
Viděl jsem krajinu
přírodu s kočárkem
v kočárku dítě
v něm něco ze mne
OJAZDENÉ PRÍBEHY
Keď som ťa nahováral behať po kopcoch len tak
naboso
smiať sa
pozerať hlavu svišťa a ako ňou krúti
BUBLIFUCK
Jazykem slova
hroutí cos na blatech
balkóny veronské
pche
KOVOVĚ ČERNÝ PTÁK
Krkavec důstojně vyzobává závějím noční zvratky
houf vran pokukuje vírem vloček opodál
kosa
křupání kroků ranní pošty
SNĚHOTOK
Zasažen přívalem
za krkem chlad
vidinou domova
jsem rád
PŘÍSLUŠNICE
Jdu za ženou potemnělou ulicí a říkám poslouchejte, ona říká jo a nekecej. Tak jí řeknu,
tak mi dejte … a ona, vole nerouhej. Pak já na to miláčku, ozve se hlas, olačku. Jsem zaražen.
KOMBINAROTIKA
Že jsem byl dítě jsem si uvědomil, když už jsem nebyl.
Jen mne napadlo, budu mít dítě, ale s kým.
Všichni jsou cizí a dítě netuší že bude.
Pak jsem je našel, staly se vším.
HLEDÁNÍ VIDINY VINY PSA
Vidím pobíhající loutku
postavičku plnou prázdna
hledá sebe sama tam
kde nikdy nebyla
ROZESTLÁNO
Vůně slov pohla chřípím touhy
pocit žádostivosti násobený
samotářstvím rozdílných seskupení
něčeho
JAKO STAND-BY V ŘADĚ
Připraven na nemožné odkrývám zakryté
je tam vše
mezery slov
vzlyk
REVIZIONISMUS V KRITICE
Revize
přišla a odešla
zase sidělám co chci
Myslím
POD SUKNÍ
Ingot s plátky
zrzavých okují několik let zpátky
zohýbaná konstrukce
nýty
PRO TEBE FRÁŇO
KDYŽ
dlaně brní
oči vidí nikam
slovo zbytečné
DUDUM
Fíha
kopčisko
zadychčaný vůňu kravinca
koštnul jsem travu
LAJTMOTÝV Z PŘEDEŠLÝ DOBY
Láska je vrchol … zamilovanost pocitově silnější
říkám tý holce
chci s tebou bejt
nejde to
HLE ODPUŠTĚNÍ
Samotu kůže ne nechci
muže
chci přítomnost
vypínat topení
NEMRAVA
Dávno nehrál paličkou
kůži rdousil prsty
síla vzteku v ohanbí
přerůstala v resty
NÁZEV JSEM ŠKRTL
Filtrují vzduch výdechy
věší do průvanu
zbytečně
tryska je dána ejektorem
RAFIKA
Opouští dvojku nectěně sama
jen hledá příslib nočního rána
kvílením těla zahání stud
prostředník vztyčený nejde do páru
PÍSKOVNA
Pyskuješ
nesnášíš písek vát
zrníčka vykřupaná slovy
o lásce poezie k charakteru múzy
VĚNOVÁNO 8hanka
No tááák
soustřeď písmo větroplachu
zříš cestou 8han sun
stojící smyčku
BELOÍS
Slunce zabradlím pálí přeskakuju
pohled zrcadlem mne
váhám a ty
slízneš zmrzlinu mou rozbředlou
NOBELOVKA
Na psychině učili
že člověk má věřit
nejvíc si věří blázni
ty dělíme na
ŠOULETBY
Šoulet šoulet
chtěl bych tebou koulet
zažít něco co má šťávu
nebo extra velkou váhu
DCEŘI
Přítomný čas je o tom
co bylo a bude
snad ještě
že něco není
BYLY TO LÁSKY ... VÍŠ
Neříci chci když toužím je hřích
onen to ví
postává ve dveřích
mnich
KASKADÉR
Starkí amatér
řešící věk na střechách jsem já
skákat se mi nechce
jupí z hrdla vydám
JO A A 2,99/3
z ježení chloupků zlatých i mých unaven … usínáš a já
Nořím mysl do pohádky
kde se vzala tu se vzala, šípkovou i mne rozebrala, Bábrle
"Děcka už jste snídaly. "
MOŘSKÝ VLK
V písečných dunách tápe snů směr
prahne po kapkách dmoucích vln
bičován záblesky slov
maják z těch slot
JO A A 2,5/3
Pocem … CENSOR
… emigrovala s rodiči, při přechodu Alp zahynula.
(jména i příběh je smyšlený, jen se mi těžko zapomíná na prožité, promiň Soňo, Danielo, Evo)
Pocem …
JO A A 2,75/3
. jsou chvíle kdy chlap neví
ve chvilkách klidu chtěl by celý vlézt
A pak
když už ani ruce nedokázaly říct víc
JO A A 1/3
No a
jo knoflíky
doma přišiju jiné
celá se třeseš
JO A A 2/3
"Miláčku, vydrž. Omluvím se ve škole,
donesu dort, Tvá Em.
P. S.
PYRAMIDY SNŮ
Další noc v potměšilé úzkosti vstupuje do snu a otrhává zbytky z kytky
karafiátů
modrých svatebních
minisukně
PANNY
Panenka rozverně
v podbříšku plod
hry končí boj
o život
ZÁDA III
Bedra křížtěžce snáší
otoč
též je ukázal
vlézt lze lehce
MULDY ŽIVOTA
Poslední kopec
jeden žebř z jedné strany
druhý z druhé
nahoře svázané … mnou
POETICKÉ STOKY
Na křižovatkách stok je světlé místo pro paměť
horská dráha s přemety i propast pro skok
volný pád
však dá se plout a nemyslet
NĚKDY ZA TO MŮŽE ŽEBŘÍK
V dobách vysokozdvižných plošin
stavím žebř
přízemní
ze dřeva
POSLEDNÍ SEN
Nemít okna
cvak
svůj svět rozsvítit v den
poledne okořenit nocí
SOM smädný
Raz spoznám Boha človeka, ktorý vie všetkého neúrekom
poznám Baldachýn nad jeho posteľou
je pri vchode prázdna
žmurká
NECHCI NECHCI CHCI
V troskách rozemleté vášně
sirky
staré mé
jednou jsi škrtla
MINIMALISMUS
Nesnáším minimalizmus
mám rád přepych serepetiček
řetízky na krku
tvůj malíček
ZA VRATY TRAMPOTY A TY
Za vraty kladl bol
do času říkal příště
špehýrkou slunce rozpoznal
západem dopřál oku
DAMAROVÁ
Vepsaný do tváře rytmus duše
suše
víc nesvedu
jen trochu pachu těla
BEZDĚTNÁ
Bezdětná tvář
očekávající tělo
Sára
Vsoukal jsem prosbu do očí
NOČNÍ VAN
Víš jakobyses zjevila Ty
proč
bylo i Jericho
spousta Vánoc po smrti
VENDULA
Která párkrát já červenal
mlád čmáral na papír
věk před smrtí vrásky
dnes
DEN VŠEDNOSTI
Housle spálil kvílely
nechtěl vzpomínat
sáhl do kapsy
horal
JEŠTĚ JEDNOU DO TŘETICE
Mačkáš oheň v dlaních
oči hoří
v dechu vnímám chvění
pro něj říkáš ne
MÉ VÚDÚ MÉ
Tak hektický …
rozchod přízemně
melancholický
jeden zůstal sám
SEBRÁNKY
Za prvé
Prošla báseň má
levou od druhé nepoznáš
stopa
Takto to ještě nikdo nenapsal
Salazi počiček požmorá prek,
upsila do koka nervalavek.
Pusona dokupu suliti seb,
ja so ho nežiza usosevleb.
ODKLÁDÁM BÝVALÉ
Vidíš … zastav se
svěšená nádhera
slunce
barvy hrající si na duhu
TO JÁ U TOHO PLÁČU
Bach Toccata
jsou tam šlapající mosty
něžně do ztracena
fugy vřeští fují fííííí
ZPOVĚĎ ODKOPNUTÉHO
Požírám krekr zapíjím vínem po láhvi ortel
vinen
otevřu další chci podat ruku napiju se zas
moku
ZVONIČKA
Poslední zvon
pad bez výkřiků vran
oněměly věže
srdce leže nevydává tón
PSÍ JAZYKY
Našel jsem poklad
starou mapu po předcích
položím prst
vsáknu krajinou
ČIŘIKATÝ
Čiřikatý čiřikatý čiřikatý hej
hej hej hej
jetoputna jetoputna
neváhej
Y
Jak v starých knihách zavřel jsem Svět
otevřel obraz bez holých vět
dva různé květy otiskly svou tvář
každou jen napůl breviář
PLNÁ KROSNA VZPOMÍNEK
Není rozdílu mezi tou druhou
touhou je poznávání cest
jít a zapomenout tváře
když plocha lůžka nestačí
PROTOŽE CHLAPI JSOU
O lásce můžu psát
jako žena (v ženském rodu)
středním i jako zvíře
případně
SKELET
Osvětleným prostorem zahlédnu stín
dlouhé nohy kápi v nedohlednu
nehýbá se
jen tiše stojí sčítá hodiny
BimBamBimBamBimBamBim
V tom podivném zařízení, plném krásných holek a blikajících barev i ceny jsou závratné.
Točí se mi hlava, dívka přisedavá sedá, začínám platit dvojitě. Dojatě šilhám na útlé ruce.
Přece, snad ještě na to mám a kartu v záloze.
11.11.2011 21:11
Nějaké připitomělé datum výběr nikde
kůň taky tam
navíc je už 21:11 a do půlnoci sakra blízko
místo abych se válel u plazmy
ŘEKNI ODPOVÍM
Piha je tečkou dokonalosti a
na tvé tváří jen hordou úryvkovitých myšlenek na léto
bez tropických štípanců cécéček v hejnu rodících se malárií
a roztodivných květů plazících se lílií se stvolem apokalyptických příběhů
TA HOLÁ HOLKA
Holka svlečená do barev vystrkujících holé
s chomáčkem trávy mlhavou pannouzdá se
za kšticí ve vánku táhne své dnytvář vítr mihotaje
rosou si brouzdá snyv oharcích brambořišť stopy taje
FURTSEMTAJBL
Říkala jsi že hned napoprvé se to nehodí že ho máš ráda a taky ses u toho tak
neurčitě tvářila když jsem říkal nechceš nebo nemůžeš pak jsi přišla den utekl
jako celý život předtím než jsem tě poznal kdy jsem snil o něčem velkolepém
víš věděl jsem že někde musíš být že existuješ ten čas nastal teď už mě nebaví
BLBOSTI I
MYSLEL JSEM ŽE JSEM JEDINÝ
TROCHU JSEM ZESTÁRNUL
BLBOST
VOLŮ JE VÁŽENÍ
MIMIKRY III
Girlandy černé v šapitó dotváří děj
salto dnes nebude včera se nevedlo a za něj
vyběhl šašek plácá se do kolen řehtá se jako vůl a ti ti koktá
ti kolem
JESTLI MŮŽEŠ TAK V PĚT
Normální podzimní odpoledne
šestnáct hodin třicetdevět minut
přes mraky slunce nad panely žhne
snad dvěstěsedmdesátý azimut
RODIL JSEM SE V LISTÍ PÁDU
Praštil jsem tělo do trávy, rozpřáhl ruce
listí zašustilo a byl klid
nos mi koukal z oparu
vlhko
PICTURE0032JPEG
Prošedivělé vlasy po ramena
nejlépe jedna ku jedné
vrásky tak akorát
kolem očí jemně
TO TEN PODZIM
Je čas bramborových salátů
řezbáři vyrývají třísky z kmenů
vzniká život
předobraz kříže
BYT ČI NEBYT
Mám rád tvé bezelstné noci kdy zavíráš víčka a potom
když jdu jen tak k balkónovým dveřím dokořán
otevřeš oči
vnímáš zvuk zapalovače
PROSÍM
Řekni mi má milá můžu-li, zaspat si ten můj sen poslední, zdálo se mi celý boží den, tebou že jsem celkem okouzlen
Uslyšel jsem ráno ptáka řev, že prý už mi nikdy nepříjdeš, měl jsem z toho dojem nelidský, když jsem viděl tvoje střevíčky
Opuštěné stály při sobě
vedle ty dvě moje nevzhledné
NOČNÍK
V ložnici v posteli
doba byla jiná
pod býval jen nočník
taky velká zima
IRACIONÁLNÍ
Posaď se, uvařím kávu, sušenku nabídnu, ty jenom poslouchej.
V hlavách se zbystřilo. První svýma očima říkala ano, ta druhá ústy šeptala,
áno. Drak chtíče dostal zelenou.
DRAKIÁDA
Láska
není tříhlavá saň
je to pohlavní drak
s jedním krkem pro dva
HO ... HO ... HO ...
Tak jsem se trošku naškobrtl, no prostě úplně normálně, jako chlap, nazlobil.
Co na tom , že kolem prošel průvod nahých žen ve svých kápích. Obraz byl dokonalý.
Mizely, ranní opar je rozehřál a měnil barvu ruměných lící.
POUŤOVÉ ATRAPY
Potkal jsem
tělo chvělo pozdravem
myslel jsem na cukrovou vatu
copánky
ON ONA ONO
Nemám rád když lidi kecaj
ve své omezenosti se omezím jen na konstatování
znáš to
Příjde chlap za ženskou a prohodí
KOMPRESNÍ POMĚR
nevím neznám
počkej
použiju kompresi na tvá víčka
uvidíš tmu a zároveň světlo neklid
POZŘEL MĚ SEN
Tluču slova do klavíru
strofy skučí všehomíru
zahraju teď báseň celou
zimě vyrvu myrtu bílou
OBYČEJNÉ TÉMA
Jo
bylo to včera desátého
denodenní den
se všemi atributy prožitého
PODEZŘIVÝ PODZIM
Podzim je hříčkou babího léta
dozrávají jablka padaná
dospělácí zkouší svá mláďata
a kámen studený
ALEŠovi
Panoptikum vyslyšených
svíce vztyčených dlaní
odkapávající prosby
kap kap . kap kap
POSLEDNÍ VERŠ
Prázdné větve v síni představ
ve zdech předsevzetí praskliny
vymetené nedočkavostí
těhotné budoucími plody
BUDOU VÁNOCE
Čtyři dlouhé dny a rok je zase pryč
včera ještě dovolená
víš . přeju si
na Vánoce petrklíč
PROCHÁZKOVÁ II
Jdu do Zoo, ne na furt, jen se podívat. Vstup sto.
Zase jsem ušetřil. Důchodci to mají za pouhých sedm desetikorun.
OLD KILL ME
&
Rozum do hrsti
přehazujeme navzájem
já tobě ty mi
PROCHÁZKOVÁ I
Flákal jsem se krajinou, vykukoval z pod sukní, hledal coby,
bylo mi to jedno, na počasí jsem neměl vliv,
až jednou, ale o tom jindy.
Rozbrečel se ve mně chlap. Nebylo to poprvé.
PRÝTYJE WOMANOVÁ
Dost blbá řada
ale moje
jsem první
za mnou nikdo
MŮJ PES MAX
Právě zavírali supermarket
rvali tašky do kufrů
já stál s otevřenou hubou
odjeli
JEŠTĚ V POSTELI II
Nech slova na potom až
těla budou vzdálená
teď držím tě
zmámená
OHAREK
Vrazil jsem svému dítěti
špekáčky do ruky
já foukal on foukal
Jsou horší věci
ZAS A ZAS
Obraz na konci Světa
trčící ruce nevěřících tváří
víčka hlodá čas
však živí ve své strnulosti
SIJAKO
Jako stín pergamenu v hradbách srdce
starobylým písmem popsaný
jsi předobraz mého
krásná Sijako
NEDĚLNÍ CHVILKA
Když se svléká
stéká břehem
víří
v objetí bezedném
KVĚTOKECY
Slzou skrýval ďábelské neviny
sám šaškem
viděl bez viny
rád ženami se ovíval
ZNÁTE Z TV
Viděl jsem padat andělky
z TíVí
nastalo prozření
proč se mi baby protiví
HRUŠEŇ
Skleněné ráno
střípky na koncích trav
posnídáno
šustění listí na pozdrav
CURVA LIBRE
Zapůjčený večírek prorůstající trávou
dvoubarevným pornem
zažloutlými fleky
na papírů z ustalovače
A JE TO MARUŠKO
Zaházený nepořádek
nedostatek prázdných stránek
papíry a na nich hádky
odeslané někdy zpátky
MARUŠCE
Zaházený nepořádek
nedostatek
prázdných stránek
papíry
PCHE
Kolikrát ti budu opakovat
ne ne ne
tráva plná kopretin za sluneční záře
fuj
ROZCHODY/nevím kolikáté/
Se zaťatou pěstí
stál
koukal na tvá záda
lodičky
LÁSKOU II
Oranžové hřebíky v hlavě
rifle
jako přežvýknuté
pitbulem
VYZVÁNÍ
Bojím se procházek o samotě
ne že potkám smrt
ta chodí okolo
Nechci
HRÁCH NA STĚNU
Jsi osel dobrých zpráv
doneseš
házíš perly
všichni to žerou
STARÁ SEN I LITA
Prošel jsem spánkem
život se vzdaluje obrázkům z poutí
pach starého dřeva vyhnilý bříšky červotočů
podhoubí ženy v trojobalu s vůní
SEN I LITA
Prošel jsem spánkem
život se vzdaluje obrázkům z poutí
pach starého dřeva vyhnilý bříšky červotočů
podhoubí ženy v trojobalu s vůní
JÁ TAK NĚJAK A TY VÍŠ JAK
Sháním růži zelenou
očím tvým kočičím
nevěrnou
hýčkám úlomek trnitý
Z HLAVY
Tak jsem mu řek´
Příteli to se nedělá
vrážet hřeby do těla
a děla žhavit doběla
JAKO OSVÍCENÁ TMA
DĚTI
Růžová holčička snědší pleti
je stejně maličká jak
jiné hrající si
SLÁTANINA
Řekni mi má milá jestli chceš
řekni mi
proč tě čáp neodnes
neodnes do háje
ČUMILKY
Třískají oknem pohledy
šuplíky lodžií zejí
žaluzky vodorovně
netečně stále
VZNIK
POČETÍ
V pařeništích všehomíra
vznikají
odrůdy k selekci
DNES VĚNOVÁNO NES
Kurvy
u zdi lepkavé samice
na hraně
mužské ješitnosti
ODLOV
Liz v listí připraven
na posedu hlavně kulové
a hlavně v sedu
hlavy zelené
PRINZESSIN
Nechtěná královnou princezna krále
vysněný náhodou škrtnout a tak dále
Když rybízový sad odhalil nahotu
touha byla tou láskou
POROD
"Pořád píšeš o lásce,
raději napiš jak se rodí děti,
třeba si to někdo přečte. "
. ale
KONEC LÉTA V OBRAZECH
"Bocian"
… hluchý bez citu
vstřebávám nahotu ze všech stran
konec
VÍTE CO MI MŮŽETE? ...
Nemohu popsat fikci mé mysli
snad jenom praxe
s tělem se bratří
a v rozích každé strany
NEHIHNĚJ
Ta holka říkala nechoď. Nevěděl jsem co tím myslí,ale myslel jsem si.
Poprvé jsem miloval, doma sám. Mockrát.
POSTMODERNA
U zápraží teple vyhlížející barabizny
ošatka s děťátkem bez pleny
šup s ním do sednice
vykoupat
MEZI NEBEM A ULICÍ
Dopil jsem láhev mrštil z okna
chvíli řinčelo
pak byl klid
pes se stáhl do ulity
BOD Géé
Na "Písmák" jsou samé Géčka
bod 1(uno) …. Géniové
bod 2(due) …. Grázli
bod 3(tre) ……. Gritici
ŽIŽKOVINY
Mířím nohou do Clermontu tarasí ji Prag
na Žižkově podle zpráv
veselý Honzyk zase psal
Sedám zadek do hospody U ňákýho Kozla
HNÍZDO II
Ranvej potřísněná krví hrdličky
ťapkajíc otiskuje stesk
pak drápky stran světových
se drží za větev
FLUIDUM PAMĚTI
Chtěl jsem psát
ale
zapomněl jsem jména svých holek i
středu uprostřed týdne
MARLÉN
Vypulírované zuby
půllitrem piva
druhý pán
přes hubu zubů
MROUSKÁNÍ
všude
v dosahu očí
syntetické panoráma
kostkovaných škatulí
PREAMBULE
Je ticho mezi
a zemí
v talárech naftalínoví moli
bezzubě soudí
ČAS OHLODAL ZUBY
Půl v noci
zvon ještě rozechvívá vzduch
zítra jitro
táhnoucí temné labutě
ACH TY SCHODY
Chtěl jsem napsat o lásce, napíšu o schodišti
Kroky
překládám
každým jsem blíž
A navíc MLUVÍ SPROSTĚ
Zařezal slova do polštáře
sračka
chlapi přece nepláčou
řvou
PLNÝ PYTEL KŘÍŽKŮ
Podotýkám
neměl jsem, nemám a mít nebudu IQ
Kříže v prstech vzpomínkou na minulo
minulo
TĚ MÁM
Lalku
stále zasklenou
jen šňůrky z prstů vysmeklé
Bříšky
NĚKDY SE I ...
Trochu je málo
skrčený vjem
hodně je prázdna vypitou lahví
hlava se motá za nosem
MŮJ PODPIS
Je poslední díl rozečtených stránek
záložka upatlaná životem
a desky lidské
z kůže
ZKÁZA HOLOGRAMU
Hovím si v bublině, součásti plástve přežívajících.
Příjemná teplota lůna, trubice živin a papuče, jediné pozůstatky starého světa. Virtuální realita.
Všude kam pomyslím, je to co chci.
ŠEVEL NORSKÝCH FJORDŮ
DECIBELY
Bel
v akustickém tichu
násoben sedmdesáti šesti výkřiky
BOKOVKY V
Co chceš dělat
za okny propršený den
procházka smyla všechny zábrany
alkohol už nechutná, známe se dost dlouho
SLEZSKOOSTRAVSKÁ LÁVKA
V pyžamu v jedenáct
lokty na parapetu
plasťáky dokořán
kam dohlédnu déšť /takový ten co padá/
TAK NĚJAK O MILOVÁNÍ
Nebaví mě dávat kárné práce
milovat je dřina
zvládnutá s lehkou nonšalancí
psina
BOKOVKY IV
Proboha to né
proč tos neřekla dřív
říkalas že studuješ
jistě
PŘIKLÁDEJ
Poťouchlý měsíc zubil tvář
bledé světlo odkrylo zákoutí tvých řas
slzely
zas a zas
BOKOVKY III
Cukal jsem vlakem do Práglu
nuda
v Olmicu ve stánku sudová Kofča Startky
hic
BOKOVKY I
V citech se zasek´ nepokoj
čas potichu zastavil
bylo slyšet tlukot
někde dole stydlivé mrazení
BOKOVKY II
Vysluněné tělo
asi tak dvojky bez plavek
a oči
no nádhera
... A TAK JSEM SE NARODIL
Napsal jsem
konec příběhu který ještě nezačal
tak račte poslouchat
vstaňte
MAMINKA
Zakopl jsem o kravatu štěstí
vázala ji maminka
to mi ještě nezarůstal krk
pak břitvou jsem šmik
BĚHEM PRÁZDNIN
… holky z prváku kladou blbá vejce
Na vinklu obrubníku betonové jungle
plastic art
dítěte šedesátých let m. s.
TERČ
Je krásné stoupat v oblacích prošlých chvil
divné jsou stopy v příbězích
najednou chybí otěže
špatně ses otočil
POHÁDKA
Když noha klouže po žabincích a
princové jsou slyšet z povzdálí
je čas nabrat živou vodu
rány si s ní vypálit
K...O...
Okolo chodící huby plné keců
o lásce sebeklamů na pomezí porna
zdarma
pak tichý pláč pohozených dětí
ANI NEVÍM O ČEM TO JE
Když vločka touží po teple
a vleje se v tvůj proud
poznáš bouři na moři
lana v dlaních dřou
VZÁCNOST MI NESTAČÍ
Někteří jsou důchodci i když
nemaj na to věk
cpou se v kauflandech a rvou
si z rukou slevy
BUŘT
Svatba není v naleštěném autě
kroužcích holubů
je o hrdličkách
vrků vrků vrků
BYVŠI
Byl jsem příliš opuštěný na to
abych byl sám
myšlenky zaplnily prostor
po tvém smíchu
POZDNĚ ZIMNÍ ODPOLEDNE
Když vločka vločku noří v sníh
bez krbu srdce topí
Večer rty rtům vtisknou oči
vpité do víček
VÝVOJ BÁSNÍ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ
I.
Znám most dýchající žábry průduchů
kde život končí zábradlím a
člověk skočí svou poslední výšku
SAMOJEDINÝ
Jsem ostravák jak Brno
narozený v Praze
cipatý rodokmen
"Víš vůbec kam patříš. "
MÁ SÉRA IV
Nezažal jsem v tobě jiskru
ani náznak příkoří
jenom kousek chtíče chleba
okusil jsem ve křoví
LÍČIDLA
Křičíš slova podtržená
a já
smetám věty ze stolu
sbírám kousky spojitostí
NA POMEZÍ česko-slovenska
Zvonek, čekal jsem ho, tak valím do přízemí, výtahem.
Chlapiska jak bedna a bedna za šestnáct litrů, bodejť bych nečekal. "Panebože to tam nenarvu".
Orvali ten papundekl aj jakýsi poly a styren a šlo to, enem o šrubek ve dveřách udělali rýhu
a na patře upadla nožička.
TAKSEMPODLEH
Chytsem virus
měl podobu těla
ženskýho
jenomsitak přiletěl a
MILUJI LI JI
Vynes´sem tě do špatného patra
na postel zbývá málo sil
padáme na práh a třísky prstů
probodnou tkáň ty zaslzíš
Z DOSLECHU
Prochází údobím
těžším než smrt
rozhlodán přírodou
je starý kluk
NĚCO
… beru schody po dvou
něco mi říká, že už jsem tu byl
blbost, byl to jiný barák, ale tams byla taky
pravda, trochu mladší a zamilovaná
CIT DUŠE
Štěstí věšelo růžová prasátka ve větvích času
nastal den fň
všude je barevno
monumentální bordel
POLIBEK
Pocit
… prošel clonou padajících slov
jedno uchopil
patřilo tobě
BDĚNÍ
Největší láska je zalezlá za nehty
jsme na ni sami
sny
sny nám zůstanou
NE VŽDY JE ČAS
Bezduchá čítanka
kde slova změní význam
s nadpisem napsal
váš Alfréd Nýmand
JEDNOU TĚ POTKÁM
Kočka
… mňoukání z mobilu
puls srdce v displeji
TY
KVĚTENSTVÍ
Procesí myšlenek z krabice prošoupaných bot
Trousí konečky dotyků
ruka však krátká
Oči se stydí
AHOJ Ad honorem Jesu
Soumrak na levoboku
je jen protiváhou plachtám vzedmutým
mám rád
když odplouváš
VOJÁK
Blíže neurčen
v zákopech pravdy nevoják
terč
cíl bojovníků
VĚNOVÁNO NÁSILÍM
Herdek
v poklidných peřejích vzpomínek odtekla podstata
že
rej a kolot
TY TY TY
Rozházená okna v kostrbatém horizontu
parabola oblohy chytá satelity
a ty
láskou v rozvrzané posteli
GRILOVAČKA
Bulvárem vede cestička
je jen a jen moje
k tobě
Kostěné dlaždění po předcích
OKENICE
Okno je jen pocit otevřených dveří
v samotě plné seriálů
o láskách končících
v žaluzkách samobolů
K.O.U.L.E...T.R.P.A.J.Z.L
Šumný den
slunko nekuká
pere
nikde mráčku
DNES
Sex
zatím odložené dítě
/kupovitě v podbříšku vznikají další,
další další další . /
ŠICHTA (to je práce)
Ne nejsi stará
lesknou se ti oči
jako když jsem ti napopáté vystřelil růži
pojď
KAPÁTKO
Lahvička kouzelná
dětský uzávěr
na víčku
příbalový leták
ODLESKY
Tvář starého muže v ztrouchnivělém rámu
zbytky zlacení které ránem mládne
baterie moderní chrómová
odcházím obraz mizí
PRO KABELKU Z KŮŽE
Pochopil jsem text tvých slov
sereš mě
dobře
beru to
TERITORIUM PROSTOPÁŠNOSTI
Za tvými dveřmi
roztahaná postel
s hračkou na nočním stolku
lampička
ZA OBZOR
Mám vrozenou oční vadu
VIDÍM
ani si to nepřejte
Až na kraj světa
ROZCHODY I-II-III
… nic neříkej
nalij nalej bezvědomí
cink
tak ať - ať se s ním máš
KOČÁREK
Bez obuvi
jen tak naboso
s palcem v ústech houpavou chůzí
rodičů v botách
VÝVOJOVÁ VADA
Už jsi trochu hrbolatá
podbříškem ti kvete klín
nebuď lásko předpojatá
z cizího mám někdy splín
Z MRTVÝCH VSTÁNÍ
Na druhé straně letitého domu
skupinka v průčelí
betonových schodů
fetuje
SVŮJ SVÉMU
Stojím v šiku na otázky
katechický polibek
tvůj
zodpověděl všechny
VÝPOČET LÁSKY
LÁSKA
Počítáš vteřiny
myslíš na věčnost
b a l a n c
NECUKEJ
Polorozpadlý mrak se zbytky záblesků slunce
ty a tvé oči
září odleskem mých zrcadlových prasátek
vypouštěných cíleně pod pás chmurných myšlenek
ŠABLONA
Maloval jsem strom zlatou barvou
bez šablony přímo na kůru
listy jsem nechal zelené
stejně uvadly
OBYČEJNÉ MYŠLENKY vodou jsi a ...
Přemýšlím
Nikdy jsem nebyl voda i když jsem z ní málem pošel.
Coural jsem potoky račími a hlavatky házel břehu,
pak za svítání zvratky, vracel svůj svému.
OSVĚTLOVAČ
Bravo bravo bravóóó
děkovačka klaněčka končí
potlesk dál zní oponou
labutě miluji
TABATĚRKY
"Romčohnedsem"
Otvírám zavřené
nic
jen vyhozená přání a bláto cest
POZŮSTATKY
Vztah
cvak v zámku zahozen
co krok to klíč
rezavý
AŽ NA VĚKY a MEN
Cítil jsem křeč bránice chvěla
v uších ten tón
když těla se třela
vzdychlas
TAK NĚJAK V ...
Tak nějak v .
první druhé a třetí
políbilas mě druhá
za mámou
DEUTERIUM
Dnes v noci
zas čas posouvá dobu
jaro se dlouží
rok co rok v nějakou chybu
ZAPEKLITÉ PEKLO
Vrážíš klíč v pantu nepovolí
sedáš
sníh chladí
půlky obtisklé
NADBYTEČNÁ KŮŽE
Ta kůže tam nepatří, ještě se červená
skelet
celkem v pořádku
prst pryč, ukazuje
KLAVÍRNÍ K.O.U.L.E.
Byl starý
mlátil jsem do něj pěstí
vzal kladivo
tu máš tu máš
HERNAJS
Můj svět se vymyká z ruky
žena dcera syn a dokonce i známí
mají ten svůj
Aj mne sa páči
NEVLÍDNÉ POČASÍ
Mrholí
voda kruh letokruh
kámen srdce
ztrácí na síle
VÝSTAVA OBRAZU
"PODOBIZNA"
Hmm babizna
leží a vlasy kalendář
kadeřavé jako snář
Strach
já nebojím
Huíííííí
nic tvář a odumřelé nohy
u t í k á m
SNOVAČ UTRPENÍ
I puberťák má svůj sen
jen vidět na něm není
v očích má dálku kam nedosáh
a ruce ztěžklé z milování
JEN DEVĚT VĚT
Jsi synem nevinného boha
devatero dní a pánem nebes budeš
ten První upad zemřelými
Druhý jsi jen zapomněl
POLOVESELÁ
Vyskočím z postele a
zůstanu sedět
chvíli přemýšlím
není to tím že
go GOOGLY
V dobách kdy písmo těžklo
a Koniáš se učil číst
Pes požádal o azyl
a kopanec byl odpovědí
UONDANÝ SEN
Uondaný den
i vodka z mrazáku teče pomalu
topení naplno přináší potný sen
vstávám sotva jsem ulehl a kolem krásno
KAVALEC
Bylo to veselé
jen jsem se nesmál
nebylo zač
přesto jsem děkoval
KRASOPISNÝ DENÍČEK str.63
Zvoní
jdu otevřít
mládí stojí tam kde jsem ho zanechal
zvu ho dál
KOUSEK TY
Ten kousek vydrolené cesty zarostl trávou
pomněnky se nesměle tlačí tam, kde ještě nedávno stopy mamuta tříštily sklo
já se bál, že neulovím ani kůži na mokasíny pro stopy bez krve
Až k večeru unaven usedl na rameno a já ho vzal, jako dárek
KLUB Tonyho BÍŠA
Zašmodrchám slova která chci vyslovit, jsem fit.
Vyklovaná játra nikdo už nezná, cirhózy se bojí,
velebí boha, který nezná cestu k duším a létat chtějí pěšky.
Huba plná toulce s šípy, kůše však střílí oběti a Amor bez dětí kvílí.
CENSORED II
Les a voda zamrzlá se stádem vzpomínek pádících po loukách zalitých sluncem.
Uff
Jak klišovitě rozplizlé.
Nonsens
PROČ ASI
Vyloudil jsem čas
zněl tiše
kroky nepočítalas
nikam nevedly
RŮŽE že by z JERICHA
Růže stykem trny píchá
ráda
znám její vůni
jsem kaktus …
KOLORITY II
Prasklá bílá barvou hraje
zelenáš
až po okraje
tam se ještě červenáš
Antropologicky jsme si rovni
skrčenáv krabičce čekáš až otevře
škrtne tyzahoříš
stalo se
teď jsi vyhořelá
STOJANY
Narvané stojany porno články
popcorny
zadky v předku výstřik mě ochromil
za pultem
NEMOVITOST fee-simple
Vyrůstá ze země
ten barák s kořeny rodiny
některá okna
zavřená
Jen blbý Valentýn
Utrh´ růži krví zdobenou
koupil sladkost srdíčka
bys byla docela celá
celá jen a jen moje
POUŤOVÉ ATRAKCE
Stříbřenkou z pouti na pozlátka
rozdals kousek úsměvu
však huba křivá prospěcháře
prozradí pýchu ve hněvu
CO JE LEPŠÍ NEŽ SEX ... a únor tloukl kladivem
… tání
když rampouchy nabírají sílu k růstu
pod rouškou tmy a usoplených vrabců
přilepených v okapu netekoucí vody
TAK UŽ MI TO NEVYPRÁVĚJ
titul ti právem náleží
krávo
kolikrát jsem říkal
že čtyřlístky se nežerou
POSTEL SI PŘED VLASTNÍM PRAHEM
Vše co jsem ti dal uvadá
nevadí
umřu ve svém životě
ty zůstaneš prokletě
UTILITY
pohnu prstem a ty hned očima
chlap zatne pěst, nebo dvě
je to věc funkčnosti
utility vzájemnosti/prospěšnost/
PROBARBARY
zima se zase okotila
nalila stráně delším dnem
před chvíli tady ještě byla
dnes teče jarním potůčkem
Banální téma staletého kalendáře
Tříští se voda o svraštělé tváře smývá hroby staletého
nová je doba
hráze a přechody podchody obchody tragická smrt kronikáře
park který nerodí barevné národy lesy kupy dřev a bulvár střev
LÁSKA VE ZKRATCE
Pouštěl sis love hits na plný pecky
a telku
když dávali ňákej šmajchl štych
paks potkal fajnou bezva holku
V I D Ě L
Viděl
slyšel
než přestal vnímat lidi
co táhnou bez vztahů
S L I B
Právě se mi daří psát
na čtvrtku papíru
inkoustem po otci
Táhlé písmo
KUKAČČÍ VEJCE
Sny křepelek o velkém vejci
na to jsem se těšil
čekal
teď odcházíš
Leden pere mraky v ledových korytech hor
Jsem lidský puntík na pozadí modré
v lednovém oparu pryštícím z úst
těžko trousím slova
o kráse zasněžených hor s potůčky neviditelných pstruhů
JSEM ZA TEBOU TATI
Když valí se stromy nemůžu spát
uhýbám větvím
cos měl tak rád
kouskuju křížaly poctivě čtvrtinou
K.O.U.L.E. - zpráva - pro tě
Klik jsem si odeslat
pak ještě desetkrát
aby jsi věděla že tě mám rád
… i po paměti
"ŠEPTEJ NEBO POHLAĎ SLOVO"
Pohlazení snu
v prodloužení noci
hrozinka obrazů
kdy tělo
NEŘVI MI DO UCHA
Uprostřed něčeho
co smrdí hustotou
veskrze drahého
čpící mi novotou
"NAKOUK A ŠEL"
Vitrína
opuštěný stůl
obraz co nevisí
hodin jen půl
VZPOMÍNKY ANDĚLA
Jsou příběhy které ukončily čas
Tikot ustal
omámen netečností
bdí
K.O.U.L.E. / jak jsem si spletl dveře
S tím něco udělám … vstoupil jsem do růžového salónku,
který sloužil jako šatna s háčky a povolil opasek.
Gatě padly na podlahu,
já tam stál jak mne pánbůh stvořil,
BÁSEŇ PRO tvé nitro ... ANDULO
Slyšíš
hvozdy
hluboké
jako studánky tvých očí
BLBOUN NEJAPNÝ
JÁ
nebojte se, jsem to já
jenom jsem si chtěl zařvat
O R L I
Nevím
chci li psát
déšť smývá křídu
z chodníku před domem
KRABIČKA CIGARET
Víš Lenko
to ráno
když slunce ještě neprobudilo tvář
a andílci tvých snů křepčili docela nazí
R I T Z
Modrá bliká do červené
žlutá dýmem cigaret
Cinkot
Whisky coury v kuřím hávu
TO JE MÁ META
Dneska v noci bylo ráno
zahrál jsem si na piáno
tobě oči krásně zářily
akordem
PETIT IDIOT
… karabinieři
ty u nás nepotkáš
pozdrav
ať vidí, že jsi slušná
P R O Č
Pouliční rvačka
před casinem Roayal
jen proto
žes přišla o pět minut později
KRUŽÍTKO
Smyslem života je minulost
čili to co máš za sebou
Začátky mají konce
ve stejný čas a na stejném místě
HESIONIA
Tvář v kokpitu rychle jedoucího vlaku
vypadá
na každé koleji stejně
vyhýbkou cuk
OSOBNÍ PERZEKUCE
Mám pocity zhovadilého starce
drbu si záda
rukou opuchlou
mlátím písmena
L Ž U
Mám Corvettu a čtyři vlasy šedé
Leonarda snášejícího vejce bez spermatu
mám zášť k rokům po šedesátce
i k blbcům po dvacítce
CHRÁMOVÁ MYŠ
Seděl jsem s kostelní myší
sjetý jak zákon káže
pod obrazem
se honily mžitky svatozáří
POULIČNÍ
Šel jsem jako kdejaký básník ulicí přede mnou
nic
stále tatáž
jen nad střechami které jsem nevnímal obláček
L.P. 2011
Měsíc se staví do cesty krokům
k Slunci máš blíž
stačí jen přeskočit
hups hups a jsi tam
MEDVÍDCI
Úžasné
a zakončils to pohledem.
P. S.
… ještě jsem neuklidila,
1.1.2011 ZA TMY
Viděl jsem lidi
stáli pod ohňostrojem
oči jim zářily
i ty
ÚRYVKY
… a štědře udeřil
zítra se narodil, to už je dávno
ani já nepamatuji
natož
POTŘEŠTĚNEC
Sníh a bílý dotyk rtů
pochlebuje červánkům
sténám
trousím slzu ohebnou
POMILUJ
Pocity
tuhnou a ptačí smích
pokulhává v zástupu
… hovno řada
SKLO
Roztřesené sklo
trousí krystalky zrcadel
do papučích vzpomínek
dere pírka ptačí
N E Ř E S T
Kastráti v popelníku
hroutí hromádky vajglů
naskládaných do úhledných stohů
roztroušených myšlenek
VYPROVOKOVÁNO ... nekomentovat
El deko a čtyři črty výkřiků
stoupám a hlava kloní přízvukům
rozbitých oken
v rámcích na růžovo
REVITALIZACE LÁSKY
Ostravským ulicím
v zaškrtnutých adresách
zastavuji myšlenky
pádící časem
HLÍST
Listopad prošel
spadaným listím
zanechal stopy
hnijícím hlístím
ČERVOTOČ
Zvuk sněhu na úbočí
kde hora sotva začíná
čeká
roubenka skrčená
... BYCHA NEDOHONÍŠ
Šmouhy myšlenek
vlakem cesta domů
po vyprahlých kolejích
za tunelem díra
ROZETA PŘÁNÍ
Chceš a ještě něco
toužíš
hlavně když je léto
jen zimou jsem strčen
KUKÁTKO
Prázdno v dírce klíčové
kde není nic
ani klíč z podrohožky
rezavý
VYKŘESEJ NADĚJI
Krok od tvé stopy
skáču …
prohrávám
stojaté vody čeřím
KŮŽE HUSÍ KŮŽE
Courám se počasím
lelkuju v jizvách
Déšť tlačí do ramen
v prameny pitné
No A?
"Poslouchám"
Bez problémů, že jsem byl
však jímán hrůzou
ještě budu
LÁZEŇSKÁ III
Tři krople polské krve z tebe udělaly ženu
ženu se "domů"
v hlavě noc
přišla po dni
JSOU DNY KTERÉ BYLY (PÍSMÁK MÁ TALENTmalárii)
Nesnáším živly v toku proudů
mizících mezi prsty
jak ulity pěstí
ronící barvy nehtů červených
LÁZEŇSKÁ II
Bel kanto úst tvých sveřepých
a já
tvůj belami
první bílý sníh
LÁZEŇSKÁ I
Běž courat
nepokoj ve věži seřadil rafiky
úlisně na dvanáct
tmu nezahnal
CESTA Z HOR
Láme se krok
pod zahradou z kopce
údolním mrakem
komíny vystrkují růžky
POTĚŠPÁNBŮH
Jen jsem koukal
tys řekla
Tenkrát jsem ti věřil
chyba
STROPNICE
Bílá barva nevinnosti a
tečka vedle tečky
muší svět genetické hovno čtečky
počítáš
SVÁZANKY
Provázky svázanek
uzlíky písma
za větou věta
dějiny Světa
S T Ř E L A
Pojď
budeme básnit
snít
střela vypuštěná hledá svou smrt
JINÉ POHLEDY
Pro svůj pohled další
obrať očím list
zvyknou druhou stránku
jinam tě potáhnou
PRVNÍ MRAZÍK
Přízemní mrazík
sahá mi do očí
stříbřité jiskřičky
saju v horkém dechu
TECHNIKA JE TECHNIKA
Rozumem brady starých osadníků
prochází horda mladých poběhlíků
mají svůj recht a kapsy plné
otazníků
TEKUTINY
Obrácené střechy panelů sídlištních
jímají vlhkost polystyrénových nocí
dlaně na tváři ohradou pocitů tvých
neplač … víš
MOMENTKA
Zase kalamáry
žral jsem je předevčírem
vyhoď to
máš tam chobotničky.
O B L E K Y
Když moře v dunách ztratí směr a mizí v studnách Aztéků
je čas ke rtům žíznivých
přinést oběť nejvyšší
nabídnout doušek z čutory
V Ř A V A
A řekneš
pomiluj ny
Já cepem biju nepřátel
a bahnem brodím kroky
OBSIDIÁN II
Prorůstat zatměním
nevidět světlo
pást se na hvězdách
nepočítaně
TROCHU ZIMNÍ SLUNOVRAT
Zažloutlé léto
do listů hrabaných
na kupy pálené
pro první bílý sníh
J A Y
Jsem k tobě přilepen
jak obraz Doriana Graye
k mé tváři
roztrhán na kusy
V Ě Ž
Pomalu běž pod tebou věž
cesta pád dolů
zábradlí do kruhu
já tady nebudu
JÁ JEN TAK
Viděl jsem umírat
na živo
modrý vůz poslední
mrtvý kůň
JÁ NECHČI
Tvá cesta je smyčka přímá
s myšlenkami za očima
nevidíš
všechno je tu sakra jiné
MEZITÍMCO SE VRACÍM
Tvou půlkou světla
paprsků ukrytých
v záhadných koutech
podané ruky
SYBILLINA NOC
Ještě jsem nic nenapsal
a ty už mě nečteš
na pokraji propast nejhlubší
Ne
ČEPOVANÉ PIVO
Lahváče do šiku
prásk hlavou o kliku
zavřeno
Lámal jsem slova
HERKA SOM
Tiká strom
ty slyšíš datla bíti
a v uších šum
spadaného listí
TAK JSEM SE OBELHAL
Míjím se
nepoznán
co bylo zchátralo
už zamlada
MOMENT MŽIKU
Tramvajovou ulicí
kde cinkot tebou cuká
na přechodu zebrovém
kvílívé zvuky
TO JSEM UDĚLAL
Tak jsem se rozhoupal
udělal krok, šel
stála tam
nepatrně jsem zjihl
RUCE V KAPSÁCH ... NEPÍSKÁM
Blonckal jsem v zákrytu stínů
přede mnou
sálal chodník
semafory tetelily dvojitě
NEZNÁM SLOVA KTERÁ CÍTÍM
Miluji své psaní
tak jako slova
kterýma jsem popsal
do záhybů zpocenou touhu
DNE 29.9:201O 00:00 AUTOMAT
Šepot v korunách stromu
rozhostil ticho
přemýšlím
o dusotu koní a větru v nevlasech
CVRNKNI
A … posbírej drobky
navlhči rty
uhněť kuličku
cvrnkni, důlek si najde
TVOJE MACEŠKY
O tobě o vlasech
o všech těch trapasech
o hadrech v posteli
o dnech co nechtěly
PRVNÍ V DRUHÉ A TŘETÍ
***
Políbilas mě druhá
za mámou
jen tvoje polibky mi stále chybí
S M S
Tak už mi pošli pošli
tu blbou esemesku
ať mi tu blikne kus
kus tvého slova o lásce
P E C E N
Klišátka staletí z hub padají
vteřiny neví
že jsou
jen malá součást Koloděje
PRELUDIUM NOCI
Točím se a hlava stojí
tak jako ty
zavřenými dveřmi odcházíš
zůstáváš
ZMĚNA KLIMATU
Dozvěděl jsem se
z rozhlasu
že podzim je tu
řachlo to
CO BYCH
Ti řeknu ženo má co dávno jsem už měl
bych vždycky s tebou oněměl
Na moři na lodi, v přihrádkách příběhů, po hádkách pohádkách
sezobal vše . z úst na zemco vypadlo nám
MILOSTNÁ ROZPRÁVKA
Prerábaj koľajnice do nočnej zákruty
zober ma so sebou do mačkania tiel
keď tlačíš pery naoko nútený
šepkáš aj nejaký milostný dej
UŽ PROMIŇ TÉ
Jsem pohanem mezi věřícími
a anděl mezi ďábly
vyděděnec
žití
E S T É T
Lechtivé stíny
v pouliční kavárně
na obrubníku tretuáru
hned v první zatáčce
ZTRÁTY A
Byl jsem tam viděn
cesta je peklo a já tam chtěl
držet tě za slovo
pojídat lásku
SEXTANT
Zítra už bylo tolikrát
že.
Nebe se táhlo časem a
koráb dávno
KUKAČČÍ HNÍZDO
Supluju poschodí
zvedám Tě výš
chci abys dosáhla
čeho . však víš
P Š Š Š Š Š Š S T
***
Tak mlčí ticho, kde řvou jen jiní
šeptám ti doslov, kde jíní míní
a já mám dlaně třeskuté
P Ř Á N Í Č K O
Chtěl bych vstávat o půl páté
těsně než se probudíš
udělat si ranní kávu
počkat až se navoníš
DIAGNOSTICKÉ CENTRUM
… tak šílenci říkáš
šílený smích v blázinci si dovedu hravě představit
odráží se od zdí zpět
do uší zmatených větrem polednic
CÁKANCE
Cákance barev před očima
plíce škubou dech
muleta mnou rozprostřená
Vesuv z ticha náhle hles
K O R O N E R
Koroner předběhl událost
načmáral exitus
a dost
viděl ty oči prahnoucí prázdnem
Z O D I A K
Pod zdí
mrtvé hodiny úpí
s pí času
průnik mrazivého tepla
Z PODPOSTELÍ VII
Houkání sanitky
pocit rajský nebo jaký plyn
ticho a krásná tvář
to se chlapům stává
Z PODPOSTELÍ VI
"Špetku soli, prosím"
Ano zlato
"My si tykáme. "
Ne
Z PODPOSTELÍ V
Popůlnoční spoj
koleje bouchají
vyhýbky lámou směr
ONA krásně spí
Z PODPOSTELÍ IV
Ponožky z podpostele
táhnou
začínajícím dnem aťasu
nohy ještě neví
Z PODPOSTELÍ
Vypadni
Pomalu jsem couval ke dveřím
žmoulal kytku za zády a přál si
ať za mnou nezavře
FUSEKLE
Z ponožky mi kouká niť
tahám, tahám nic
noha je holá
za nehty vše, kde jsem šel a byl
Z PODPOSTELÍ II
Ťukala do compu poezii
láska
život
slzy a tragéd
Z PODPOSTELÍ III
V kostele vonělo
barevné světlo svítilo do tmy
varhany dohrály
kašel
STUD VZNIKÁ Z PŘEDSTAV
Zanáší
teplo si
ruka zraněná
tělem žhnoucím
CINK CINK
Jak pavouk
na zádech
čtyři ženy snovačky
kují plány
ĎÁBELSKÁ ZEĎ
Světlo se smrsklo na pouhý
bod
září v tvém oku ten žhavý
knot
CHLASTÁM SÁM
Vracím se k
přístřeší rozpůlenému lustrem visacím
lampa
zásuvka
ROZHÁRANĚ
Rozháraný prostor myčky nádobí
výkladní čočky vypoulených očí
prázdno a kapsy k roztrhání
stop
O D É R
Pche, vůně.
Toho smradu mám dost, rozumíš sakra
tak rozumíš, ptám se tě, do hajzlu
wécé odér
ABYS VĚDĚLA
Zapaluji další cigaretu
nic zvláštního
vím
jen obláček stáhnu ze rtů svých
K DVEŘÍM TVÝM
Opačná klika
klíče v mordách rozzuřených psů
tvé oči
kyklópím kukátkem
BURANI
Slza zamáčklá a jdeme dál, kdo říkal,
že blbý je král.
Já né, je to jen vůl,
který trůn na chvíli osedlal.
TŘESKY PLESKY
Matečné mraky soumrakem ztrácí lesk
nocí se rozprostřou
v záplavě dceřinných do tmy
nadešel čas
PŘÍSTŘEŠÍ
Mhouří, oči mi hoří, ty usínáš
pod kapnou dnešních snů
jsou naše
ovesná kaše s
HEJ TY ČASE
Hej, ty s tím
dětmi opotřebeným
ňadrem
je čas zavřít
V Ů B E C
Tvá slova do deště a mokrá kolena ještě
nezaschla
poslední zastávka
semafor
SVÍTAVICE
Nabitý sluncem
když večer slezlo mrak
rozdávám paprsky které jsem krad´
světýlko do dlaní a maják v půli cesty
STARÉ ZAKLETÉ PRINCÁTKO
Budu psát o kráse
o duši
i o tvých očích
vtlačených do studu vlastního těla
N E D Ě L A
Svědomí ploché sbalené do karimatky
bujaré lože . nechtěné matky
půlnoční svatby . tahané z osudí
až ranní rosa . tu chvíli zostudí
SKURDUPEL VYCHÁZÍ V LISTÍ PÁDU
Otevřená střecha a schody bez stupňů
fiály v zásypu zbořených zdí
ční a ční, ční
ještě jsem nebyl … ony byly
V POKLEKU JE HLAVA NÍŽ
Ten dopis tu ležel včera
proč zase číst
zapomněla známku nalepit
kus vína v ubrusu
K O U S K Y
Na kousky tělo
chtěl bych ti dát
skládanku nemravnou
budem si hrát … začínáš
VEČERNÍ PŘÍBĚHY
Vlaštovka zadrhlá v letu
roztrhla oblohu pro spoustu květů
sypou se k nohám
a ty je neslyšíš
PROFUNDUS
V hloubi myšlenek
zeje
díra lidské ješitnosti
melou se dookola
DOTKNI SE MNE
Jen tak mlčet
aby řeč nestála
za to
stojí se dotýkat
N E V L Í D N O
Courám se počasím
nasávám tetelivý
vzduch filtrem rozžhavené cígy
čumím po babách
NO A CO
No tak jsem starý
"tak to tak neber"
zlysalé vlasy
"na to se vyser"
KOŘENY I BETONEM PRORŮSTAJÍ
Poprašek pelu zůstal tu
a tiše připomíná
skrzečasou podstatu
kouzla dvojjedina
K O R Y T A
Kapka v podřepu co zapomněla téct
zmítaná strachem z vánku
třese se
odhání slunce
JEDNA Z PŘÍBOJOVÝCH VLN
Pluješ na vlnách bez houpání
unášen pocitem
že
nad tebou nic není
UMĚNÍ ZEPTAT SE
Ptal jsem se ženy
odpovědí byla večeře a hrnek teplé kávy
nalil jsem víno
cinklo pousmání … postele rozestlané
S B L Í Ž E N Í
Venku se žení
záchvěvy strachu střídá blesk
těla slehla k tulení
tebou projel třesk
eSKá CéZet EXCES
Boltec a zbytek tvého těla
ruka v konečcích prstů
rozechvělá
útroby stažené
NELÁSKA PÍSEK PROSÍVÁ
Jak beduín v podřepu
když žár cítí tvou vůni
počítám převleky
které holou kůži chrání
PŘÍHRANIČNÍ HŘÍČKY
Tetka mi praví
tož synku
kury enem po dvorku serů
vajca nenosá
HOSPODINE POMILUJ Y
Trny se stopami krve
opadlých plátků opuštěných růží
neustláno
den a noc
VEČERNÍ PASTORÁLE ALE
Rozevlátá pátá a obloha na mraky
čekáme sluníčko
zavoní selečí
blíží se šestá
O ŽIVOTĚ KOTĚ
To dítě bez nitě
ušité střelhbitě
po krátkém chlastání
v přístřešku na sraní
ULITÁRNÍ
Zbytečně se natahuješ
nechytíš co ti nehodím
jen ústy přání filtruješ
já stejně půlku vyhodím
DOST TOHO NEVÍME
Skořápka tečka … nový život
věčná dilemata
vejce nebo snad bůh
řeší problémy
ZEBROVÁNÍ
Strach z boulí mačkáš ostřím jazyka
zebruješ cesty
mosty
lidé semaforů červeně řvou
HOŘKOSLADKÉ BOBULE
Pomněnko má narůžovělá
jak čerstvý kojenec
hýčkaná láskou
tlakem hrudi
NIC VÍC SI NEBER
Stoupnout na židli
jen tak stát
bez oprátky naslouchat
lidskému shonu
PLAMÍNKY
Polínka třešňová choulí se v plamenech
světlostín blikavý
hřeje mne na zádech
naproti čtyřočí
SNAŽENÍ
S odstupem trilobita
sleduji mladé fosílie
lámající kámen
na uhelný prach
N Ě Ž N Ě
***
Počkej
pomalu něžně
nechci si připadat jako kůň
K.O.U.L.E./ Pod povrchem vábení
Kouskuji kroky
klopím zrak
obzor na omak
zdá se mi šílený
A POHLED OČÍ BUDE POHLEDEM
Nevadí, když mě držíš za ruku a obloha v horizontu let se moc nemění.
Ani slunce a vzedmuté vlny mi nepřipadají hloupé, hvězdy snad budou stále.
Rozkvetlé louky kopretin nezmizí, pořád budou říkat má, nemá, má …
I plakat se nepřestane pro smrt, lásku, pak radostí ze života nově narozených.
7 in 1
********** 1
Život je jen čas a končí
i když běží dál
tak hlídej vteřiny
L A K M U S
Jak křehký papír lakmusu zmodralý
zásadním dotekem těla spálený
plamenem
když vznítit si se chtěla
LANA
Podám ti kštici
do srázu života
tak se drž
přestane vlát … stočí se v lana
DCERA v OTCI
Držíš mě za ruku netušíš smrt
říkáš mi neboj a já se nebojím
Nezůstaneš sama dřív nežli já
jen se ti holka trochu odrodím
JEDINÁČEK II
Těším se až jednou
to budu
nejstarší v mém žití a nejmladší můj čas
usedne k varhanám
NEPROBÁDANÁ
V kožichu z lidských živlů s chlupama mezi zuby
drkotáš neznámé zpovědi nahluchlým pojídačům mrkvové šťávy
oči se nenosí
tak rozhazuješ podprsenky číslo šest
MODRÉ OČI DOPLAHOČÍ
Help
beatles a vřes
jako by nebyl Černobyl
a modré oči pomněnky
KRÁTKÉ SETKÁNÍ
Postupuješ rozvážně příteli
tlačen svou ženou
od regálu k regálu
jako král králů usazen
KŮRČIČKA
Posílám starou
pistoli
soubojovou
náboje květů vstříc tomuto světu
VYBÍLENO
V polospánku vypitého
trubec dělil květ
bez pocitů vybíleno
stačí těch pár vět
MRAVKOLEV
Bije se o život
stehna si odírá
schovaná za přáním
zaseklé lásky
NOVÝ DÁVNOVĚK
Zaslechl jsem
Tu lidé řežou kostem trup
a morek pijí po kapkách
jak rybě nový mléčný chrup
KÁVOVÁ LŽIČKA
Kávová lžička
na rozbryndaném stole
zůstatek pokoje
rozházené lože
POOTEVŘENÁ SKŘÍŇ
Dveře vrzly povědomý zvuk … svůj
bezděčně do domu vsunul se stesk
na plyšový koberec s lysinou kroků
lehám tělo do peřin bez tebe nevonících
NOHY MÁŠ JEN JEDNOU
Nohy máš jen jednou
jdou si jdou a pak už nejdou
nedáš je na stůl
ve vodě nesmočíš
ŠTAMGAST
Típeš slova v popelníku
naléváš se nadějí
ze štamgastů divnou kliku
tou jsi si chtěl otevřít
KALUŽE LOUŽE
O kapky se kaluž roztahuje
do dálky v moře líně vpluje
příbojem honí vodu zpět
však odlivem
CERUZKA
Znám priveľa slov na to
aby som mohol byť úprimný
vieš
som len ceruzkou v tvojej spálni
R A D A R
Přesně někde podtím tamtéž
budoucnem myšlen na oplátku
zahrabán po uši
neslyšný radar
ZAMILOVANÝ
***
Říkám lásko
strhni masku a dokaž že mě miluješ
sakra
O P A S K Y
Rozervané přezky uražených myšlenek
prolétly pohledem přes bělmo navenek
tlak povolil
vzteklouni ve skráních
P R A V D A
Roztřesená pravda z tvých úst zní poněkud omšele
nezdá se ti
že sen je snůškou polopravd a vytoužených přání
tak neodvracej zrak
A N J E L I K
Rozdrvené spod topánok moje prsty tvojich stôp
len obrúčka ligoce sa
na zápraží spomienok
sopliak šantí sliepky revú
A M É B A
Améba v tobě mění můj svět
jsi pořád jiná jsi jako květ
poupě i rozkvetlá květina
plození semen začíná
M O N O L I T
Tvá zpověď je dostatečným kouzlem
rozevírám náruč
buď zdrávas ve mně … vítej
jsi trojrozměrným snem
B R Y N D A
Už mě nebaví jak se pořád tváříš
válíš se tu jako kurva celé tělo jeden škleb
nasraná životem a touhou
nemůžeš chvíli zapomenout lásku
Z A P Í N Á M
Zapínám
protažené tváře dávno zmrzačené maskou spokojenosti
dav
nasrané pohyby každodenních kroků tam a zpět
P R A N Ý Ř
Na pranýři ani čára
žádné foto
natož mrtvý shit
žádná kapka křivé slzy
PECH a a a DECH
Tři zlomená žebra
Když bolest zdá se upřímná
a cuká s tebou dech
je chvíle držet kolena
P O B Ě H L I C E II
Tak si přilož sklenku k rtům
konečně ji vyobcuj
ukrytá je na dně svíce
kouká na tě poběhlice
MOC pohádková NOC
V poryvech sídlištních domů
průchody podchody táhne stín
starý srab s hůlčičkou
domů jen krok kroky měří
B A R Z O J
Viděl jsi barzoje
jak krásně běží
zadníma nohama
předbíhá přední
"K.O.U.L.E./postava, místo, věc"
Koulí scarab po dálnici
hovno v kouli trochu tlící
byl to případ průjmový
zamatlal se bláhový
HNUSNÝ ZÁVĚR II
Veď si mne za ruku
chomoute mého nitra
ukaž mi cestu
abych i zítra
U T U T L Á N O
Z dálky dvě várky upřímné lásky
hezky to štěstí rozehrálo
málo je dnů co pocitem snů tělem vlálo
co se stalo jen jeden ví víc než málo
D C E R K A
Dcero
nechul se do sebe a nehul
žena
žena z tebe už dávno leze
ŘEKA PRÝŠTÍ Z LŮNA VEN
Vyšpulené mraky
ukazují co jsme zač
ze slunce nás pálí oči
svaté poznávámenaomak
FILOZOFICKÉ NEBE
Nebe
kam jinam se člověk tyčí
podepřený staletími
plodící lepší
M E L O D I E
Jsou ticha
kde slyšíš tón
v těch místech vnímáš i světla bol
kroužící vzpomínky
N E Z O U F E J
Tak sedni a koukej
symetrálu nehledej
netíhne k ose nezoufej
víc než žít se daří
MLADÝ ČIP
Tak mi mladí dali čip
do hlavy
budu psát o třídu líp
říkali
P O P Ů L N O Č N Í
Šero vpíjí do soumraku
Na mýtině v lesoparku
alej najdeš stěží
tak mi nalej kapku vína
O S V Ě T A
. je druhý den a ještě jsme tu,
to je to co se počítá,
ostatní kolem je jen scénář a prkna pro naší hru.
Ujměme se role a hrejme štěkco nejlépe
D R Á P E
Člověk se škrábe na výsluní
ale
nejčastěji se drápe v
a kousek vedle
SUCHÁ SLOVA
Koukám nocí na tu krásu
luna muž . ženu kol pasu
drží
srpek něhu obepíná
ZBLOUDILÁ TRAMVAJ
Použité jízdenky
zbloudilých tramvají
nemačkáš
ruce je svinují
T A T I
Tati mami
je to léta co jsem plácal
ruce v hlínu do tváře
ty jsi mrtev
PÉČE O TĚLO
Tělo je tvůj náklad
se spoustou malých neřestí
vláčíš ho světem křížem krážem
nabízíš k prodeji a zisk ukládáš v paměti
KLEKÁTKO PRO DVA
Do studu zarůstám
hradby a tajné chodby
kéž by je někdo zahrabal
spleť myšlenek do uzlů zaplétám
MINIMALIZACE
Příliš dlouho trvalo
než jsem ti dokázal říct slovo miluji
odpověď byla rychlá
odvrátila jsi zrak a nestoupla sis na špičky
S K L E P E N Í
Uložená ve sklepení
v hrdle mlčí špunt
napsáno máš vysvědčení
co kdy kde kdo rok
PŘESTAŇ KŘIČET
***
Přestaň křičet o lásce
šeptej slovo mlč
já poznám jestli miluješ
BŘEZŇÁK
Pozdní vločky do předjaří
zavířily roj
v cukuletu vytrubují
tu je tu je
P L E Š A T Ě N Í
Pohyb plíživý mé vlasy zvlněné
vlněné legíny s teplem tvé vagíny
lekníny umělé vetknuté ve vlasech
v lasech pak chycené ty věci bezcenné
SVĚT VĚT
Jako olejový film táhne se skvrna
kolem úst s obrázky vyslovených slov
promítaných na pozadí vzpomínek
reset play rew stop >>
PLETICHÁRNA
***
v plechovém batohu
co bych tam dal
snad prázdnou láhev
H E Ř M A N
Plechový hrnek ve džbánku
pln starých heřmánků
na skříni s prachem dní
večer co věčer srkal sis
MILENKA
Pod nohy cesta ti lehá
jak stará známá
co druhému nedá
je to jen milenka
PAPÍROVÉ KVĚTY
Brok se tříští špejle praská
pugét smím ti dát
skákala jsi jako malá
úsměv tvůj chtěl řvát
KVĚT V BAŇATÉ VÁZE
Květ vázou baňatou podstatu podpírá
střed barvy srdeční
sluncežluťprostírá
saje už mnoho dní
Ž L E B
Údolním žlebem pomalými kroky
z přízemní mlhy
rosu
vyšlapeš
E V I Č K A
Bůh stvořil člověka
já sedm
Adam a Eva
žebro a chtění
ANI DOPIS NENESE
V područí jednoho stropu
tří stěn
čtvrtá velkým průduchem
vysněných představ vzpomínek
VINOU PRSTOKLAD
Víš proč děti chodí spát
zdát zakázané sny
venčit psa a milovat
létat i dělat kraviny
ABSOLUTNO I
V troskách pláče zvedám kříž
na kolenou
nejde to níž
to bylo včera, když bylo dnes
TŘI NA MOTOCYKLU
Kam cesta vede život, to dobře víš
rychlost v té zatáčce bravůrně přitlumíš
zděsil jsi ve tváři hledače rozcestí
zastavils´ na přímé, těm vzadu pro štěstí
KDYŽ DRUZÍ NECHTÍ
Válkou pravdy kvílí Svět
jen děti Země vzhlíží z duhy
když druzí nechtí pravdu nést
generační dluhy křivých cest
B Á R A
B Á R A
V bárce co jednou přivál čas
když slunce žhnulo zemí
vyprahlým přáním
S O Š K A
***
Ruce se boří do hlíny
vtahují představu
o moji bohyni
O G A R I S
Ó krásná Ogaris
oparem beskydských vrchů
hladíš mou duši
jazýčky valašských zvyků
D I A D É M
Sáhl jsem si na tvé tělo
rozechvěn bajadérou
vnořil kolena v zem
symbol oka v čelo
NÁHODNÁ SETKÁNÍ
Potkal jsem tě přesně ve čtvrt a ty jsi mlela a mlela
ani jsem nestihl pozdravit
už bylo půl
O tom jak jsi ráda, že jsi ráda a má růžové punčošky
UKONČETE NÁSTUP...
Tupé ostří nože
života čáru tupí
tupí jsou však lidé
kdo je to sakryš učí
N A Z P A M Ě Ť
Odrazem světla
tam někde na nebi
říct luna se nesmí
říkejme tedy
STÍNY STÍNY STÍNY
Dva jsou jeden stín
před sluncem s tebou postojím
řeknu ti jen o nás dvou
chceš.
BUBLINKOVÉ ŠAMPÁŇO
Hodiny zatlé
tíže samotu líže
touha prostá zámku zloby
zastávka na zámezí
Š L Y
Potkal jsem oči
prošly
viděl je znovu
chvíli se zdržely
CO TO DĚLÁ SE
Nevím co to dělá se
nad hladinou kruh a ticho v otázce
přihořívá o lásce
Pojď
KRAJINOU
Toulám se krajinou
kde i poslední záhyb hladí
vzpomínkou
Vzal jsem to hopem
M A X
V zeleni jsi sluncem zářil
svého pána miloval
skončily ti všechny ploty
teď jsi pánem všemu sám
JEN TAK zimně
Jen tak mrazem kopretiny
vymaluj
vidíš ty překrásné stíny
ten jeden byl vždycky tvůj
Rudý jak nad Kladnem
Tak tady žiju
to jsem byl mlád
vyrostly domy
zmenšil se mrak
K A Š N A
Zvláštní jak se paměť mění v snění
jak to bylo kdyby bylo
lilo
kostelík a kašna pustá vody
TORERO I
Kolejnic tramvaj plná
davem se řítí
do tebe přímo
stojíš
VRAŤ ŽENU MOU
Doznívá ticho šeptáním v peřinách
bez oken zdá se stěnolam
kříží mé pocity
když sebe vsedě
JAKO OBRAZ OD PĚTI MALÍŘŮ
Jako obraz od Warhola
vstoupilas mi do dveří
nechal jsem je otevřené
tak sis přišla trochu blíž
POCTA MÉMU OTCI
Víš tati
moc jsem si neužil
kde jsi byl
deset let jsem nepřežil
M A R I E
***
Zahalená do předtuchy
ústa tvá již nepláčou
oči něhou nesmuteční
K.O.U.L.E.Vtipálek.VŠDK
Cha cha, tak jsem se smál, že prý VŠDK /vysoká škola domácího kutění/,
raděj jsem dal další pivčo, on zbalil ty svý básně a odešel.
Výčepní měla kozy až do pěny a pořád se usmívala, tak jsem do sebe
to zlato naglgal, páté, šesté … pak mě vyhodili. Klikatil jsem k domovu
S T Ř A P A T Á
V toptenu jsi desátá
navátá do mých myšlenek
o první příčku bojuješ
nemůžeš být hned nahatá
B Ř Í Š K A
***
V ruce své jsem zaklel lásku
bříška ty pak posvětíš
jen dva prsty
VZPOMÍNKOVÉ FOTO
V hlavě
kde myšlenka zvolna hroutí sen
zůstává popel vyhořelých přání
obraz zažloutlý pousmáním žen
V Ě T R N O
Sněžilo viselo
poslední jablíčko
a on
všechny už proklel
K A B Á T
Obnažil
jen kabát tvého těla
to jsem ještě nezažil
pod níms´ byla celá
H Ř E B Y
Knot života zvolna mizí
vosk jen slzou po kraji
svícen země pevně stojí
pohltí nás na stáří
TROJSKÝ KŮŇ
Zazobaně
s mravenci pod kůži
stojíš
noční všechno zdá se
DOBA SE PRÝ MĚNÍ
Hvězdy jsou u aury blízko
ve snu svém maj vzpomínky
na rtech zbytky od líbání
v očích odlesk od třpytky
MUŽOŽENÍ KOMUNIKACE
To co ti teď řeknu
je absolutní pravda
posloucháš.
Prosím tě
B Y L A S´
Nebyla jsi čistě bílá
tvůj vlas havran záviděl
stehna tvá mě pohladila
jiný mrav mnou provoněl
V TEPLÁCÍCH
V teplácích držím své teplo
kůže kde sedím
svědí
jen staří vědí
L E T O K R U H Y
Došel jsem letokruhy pod povrch stromu
lýkem nespoután sál živou vodu
korunou vítr pomalu utichá
jen noční třpyt k hvězdám se přimyká
C U K R Ů Ů Ů
***
Tvé ruce hlavu tají
pod polštář zuby drkotají
vzdechy
L Á S K O U
***
Nejsi mé slunce
slunce za mrak zachází
tebe mám v očích
PŘEŠŤASTNÝ NOVÝ ROK
Pro ty
co kočku do měchu balí
na příští rok
i s troškou jmelí
B E D N A
Ano
jen úkrok zbortil cesty
z roviny propast dokonal
ty jsi jen dopad´
VISÍŠ TU SYNU
***
Visíš tu drahně let v pozlátku rámu
tenkrát taky byla zima
pamatuješ
PACH TVÉ VŮNĚ
Zpocené tváře sluneční svit
za obzor klouže
houpavý třpyt
hladinou v zátoku
M A S I V Y
***
Jak skalní masivy semknuté
v horu
dvě hlavy k sobě
V Í L O V Á N Í
V den
kdy červánky se
poklonily do soumraku
a luna ztěží rozrazila tmu
PŘEVESELÉ VÁNOCE
***
Klečím v tom životě
leč hlavu zvedám
blíží se Vánoce
ČERVENÝ SVETR
Někde jsem četl
červený svetr
přečet´ jsem komenty
toť skvělé momenty
B A R M A N K A
Jak okno dokořán
taks´
na odiv světu
dýmem těch ožralů
ZA OKNEM JABLÍČKA STROM
***
Ty víš jak to bylo
… i nebylo víš
víš co už nebude
S A K R A
Tužka pero tužka fix
krucifix
proč by se mi míti chtělo
dobré mravy znesvětit
PROVAZOJEZDEC II
V dně propasti vměstnán
mnohohlavý dav
kloní hlavu do záklonu
oči lační držkopád
TĚLA TĚLA TĚLA
Však síla odpudivá
muž a žena
se stále táhne blíž
to šidlem bůh spojil těla
MILUJU ŠUMAVU
Vločky pomalu tíhnou k zemi sníh
třpytí tu krásu jihočeských hvozdů
lesů smíšených s lidmi Klostermanna
rozpadlý kříž
KOPRETINY NEROSTOU
To bylo tenkrát v tom mlází
kde vřesem snoubil mech
byl to nečas milování
horkem tetelil jen vzdech
MARIONETA
Jak zmrzlý úsměv je pohled tvůj
v teniskách sněhu víc jak půl
v ruce točenou berli
zlacenou hůl
SKLERÓZA MILOVÁNÍ
***
Vzpomínáš,
kdy to bylo poprvé.
Pamatuješ.
T U B U S
***
Jak v tubusu pouzdra
krčí se v rohu rozpoznaná touha
nadzvednout dýnko
V Ý K L A D
Výklad je slovo za čirým sklem
každý naň kouká
čmouhatým pohledem
odvrací zrak
BLÁZÍNEK
*Tělo chabé pro sílyoblek minulého věkušaškovité rolničkyuvnitř bez převlekůTak si tak připadámjako ten blázínekna hlavu nadávámplnou bez vzpomínekŽivot si zašustilpopsaný pergamendobře mě připustiljsem doma u kamen*.
HOLČIČKA
Zelené oči
Podbarvené kruhy
To říká druhý
Zmalovaný výraz
NOMEN OMEN
***
Omet´ jsem pavoučí sítě
kapky rosy vycucal
západ slunce
CHARAKTER
***
Čumím se do klece
ona je prázdná
fógl tam není
ŽIVÁ VODA
***
Oddělil jsem mlhu od okolního světa,
když jsem se plazil a hledal stíny veta,
duha byla nádherou.
R A C E K
***Podivné věcidějí se v podkrovíkrajině pod vlasyco hlavu čechrají Stupačkou žilních stěnje slyšet bušeníkdyž v krku uvíznetichý sten odpovíChtěla jsi ústa ink polibku nastavitchviličku lásky si odnes´jen tvůj klínNaředíš slzypodřadným frťanemláhev je prolitádost brzy nad ránemPřed okny svítá ve svitu anděléplácají křídly hledáš toho svéhoněkde si lítáteď se chechtáracek zastracený.
KAR A VANA
***
Karavany sevřené pouští
vytváří oázy
zvířaty rovnými i s hrby
P Ě T N Í K
***Vstoupil jsem do chrámu páněv botáchpak jsem je sundalseru na něbosou nohou šlapu ten chodníkza žádný kroknedal bych pětníkcestou k oltářipro desetníká jé . do hájecesta do rájejejen pro ty v botách***.
LÉTA PÁNĚ
***
Bezcenný desetník s dírkou na řetízek
Na krku nošený s hromadou vzpomínek
Vypad´ ti z kapsy jen, když jsme se váleli
KALUŽE ... LOUŽE
***
O kapky se kaluž roztahuje
do dálky v moře líně vpluje
příbojem honí vodu zpět
.................................................................JÁ
Většina lidí je blbejch
Já taky
Rozdíl.
Já to vím
S N Ě H U L Á C I
***
Kabát sněhuláka
létem shozený
loužička slz a život
KVĚT IBIŠKU
Poklopem noci
genius loci
v domov tě přikryje
zažene harpye
DRŽ UŽ KONEČNĚ HUBU
***
Pohybuj se v prostoru a času
nedrž se vteřinových ručiček
poznej bylo-bude, nebo je . už
POŠTOVNÍ SCHRÁNKA
Šel jsem tou rohovou ulicí
kde kouty bezesné
za dne svítí nocí
nohy tak bosé
TO JSOU MI VĚCI
***
Copak máš v očích
když kůží voníš
v objetí prsou
TAK JSEM SE ZDRŽEL
***
Prošel jsem tebou
jak pohled výkladní skříní
nic
T R E F A
Pár balónků z pouti
rozzáří
skleněnky vzpomínek mládí
cupitáš
S T A C C A T O /když nemůžu spát/
Když nemohu hvězdnou nocí spát
nespím
o ženách ze snů si zkouším prstoklad
nanečisto
TKANIČKY
***
V tvých očích tkaničky
polibkem zavážu
pohledem potvrdím
Š T K A J Í C Í
***
Vyhořelým obývákem
poslední nit se táhne
pozvolně napjatá
PRÝ BÁSNÍK
***Kradeš v bačkoráchmyšlenky ze vzduchupotutelný skřítekti leze od ucha po uchuzakašláváš vajglav přeplněném popelníkunemá si kde sednoutještě vypli elektriku
Tramvaje nejezdítěsně u chodníkůvšude samé zdijen slunce v obrubníkuti svítí na cestunezbývánež se nadechnout a jítpane. prý básníku***.
VYZNÁNÍ KMETA
***
Paprsek z mraků
trefil přesně strunu mou
pojď slunce
KLÁŠTER STÁŘÍ
Klášter v tvých polibcích
civí mi do chřtánu
mé city soukáš v své
řečištěm hormonů
JSI PÁNEM ČLOVĚČE
Jsi dámou podstaty
zkurvených idejí
já s láskou v podpaží
slézám vrch Pompejí
TAK O LÁSCE JINAK ... TAK
Korálky útesů
v kapsičkách na prázdno
švitoří s volavkou
v lásce je zrcadlo
VLAŠTOVKY NĚKDY NEDOLETÍ
Vlaštovky
někým
jen tak
navlečené na drát
TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ ZÁŘE
***
Já snad ani nemám
povinnosti
starosti
Z V O N Í Í Í
Zvonííí … je konec vyučování
teď děláš frajerku
hůlkou tu máváš
bolest měníš ve srandu
S T R O M Y
Šuměním listů
stromy se hnuly
oblaka v kupách
olova chmury
PÁNOVÉ
***Květiny v hračkářstvíuž dávno nevedouchtěl jsem jen růžepro svoji milenoutak jsem šel na poštusnad jim tam přišlypaní mi povídánepřišlyTak jsem šel do kinadávali Kyticižádnou mi nedalibyli to pokrytcivylezu z bijákutam řádí mládežtrochu jim vynadámzmlknuPrý starče . co chcešNesměle špitnunemáte růžize strachu o životmám husí kůžiDívenka střapatávodprejskni voletamhle jsou chlupatýtohle je tvojePomalu domůšourám svůj krokvidí mě starádědku jsi cvokKde se mi toulášzase se ztratíšco to máš v ruceproč to sem vláčíšDyť to je trávakomus to vzaljéžišikristeže tys to pěstovalTo bylo naposledod holek něco brátna to máš mnese mnou si budeš hrátTak jsme se zhuliliusli až k ránunocí jsem civělv nebeskou bránuPánové***.
HRANATÁ ZE MĚ KOULE
***
Vědmy
vražte mě do bedny
napřed nohama napřed
H R Ů B K Y
***
Chci žít ve chvíli zrodu
kdy matka křičí
k mému stonu
Ž H N U
***Jak robot bez citůpoložím paže svékovovéna tvůj klínbez pohnutí setrvámmé součástkybez hlesu žhnouvšak já tě vnímámsenzory řvoutvé chvění zadržených vášnístrach z odhalenípotřeb i pocitůslyšených zázrakůlidské přírodykteránám do vínku dánajestv lásce i bez láskyprst v těle vzlíná cítit jak ruka robotachvěje se lůnem tvýmvzpínáš tělo životav představách jinochaco požil nektar tvůjplnými doušky sáltvé tělo sžíranétouhou po láscedotekůústy kovovýmiodvádím teploz nitra tvého bytína konci únavy z milováníod luny do přítmíz přítmí do lunylůnem do milováníz milování do láskya z lásky k robotubez kapky smilováníz do z dotvé tělo vláčné jemé tělo kovově žhnespíšještě se nevypínámsním***.
POSLEDNÍ CIGARETA
***
S poslední cigaretou
vyfouknu své konečné přání
žít s tebou
VÍTEJTE V PANOPTIKU
Vítejte
v panoptiku roztříštěných skel
ných zrcadlových pohledů
za obzor chápání fluidních přeludů přání
JAK JÁ NENÁVIDÍM ČTYŘLÍSTKY
***
Zakopl jsem o čtyřlístek
nikdy mi to neodpustil
hajzl
ACHACHACHA
Loubímšero protáhne schodyv měšťanský dům
Vzduch prosycenkroužkybublajících dýmekZa oknem cinknul kostel půlČajové orgiebryndající konvičkypolily stůl
Brnkání strun z povzdálíhouslový smyčeclépe táhne ve třech hlasAchachacha achachacha chachachacha cháRockový hráč ševelí strunyorlí tvář zpěvákas očima srny
Vyzpívá ďábla skladbičky nevšednísanitkou jízda posledníhousle kvílivě tvrdí tónAchachacha chachachacha cháJako když utne doznívá tleskáníčajovnou voňavoušíří se šeptáníKostel si mele svou
ČÍSLO POPISNÉ 1947 SKRZNASKRZ
***
Bezděčně do domu vsunul se stesk
dveřmi co vrzly vrz
mým podvědomím skrznaskrz
PĚT VELKÝCH PÍSMEN
Pět velkých písmenpíšu Ti pod oknydo tratoliště krvezborceného žalupět písmen zážitkůu mrtvého stromuživotakdy jsme byli spoluoddániza těloza dušičas všechno zahlušíjen TyTyve mně zůstáváš
a strom bez květů
BODLÁČÍ TLAČÍ
Zbyl mi jen kousek
tvých nesplněných přání
moře a s ďáblem obcování
dal jsem se na víru
M I L E N K Y
***
Trefil jsem slova do terče kde sníš
teď už znáš věty o kterých víš
že nejsou smyšlenkou
TAK I PRO TY
Stáří mě jednou zabije
ježíííš
ježíš se jako Ježíš
ječíš
NAPIL JSEM SE Z KALICHU
Zastavil jsem rozlet
chtěl smeknout
mé prosté vlasy
před tebou
CHRÁM Z BÍLÝCH HVĚZD
***Hledám chrám z bílých hvězdkde však mám hledat nevímprošel jsem údolí vyšplhal ke hvězdámvylezl na kopecbyl jsem blíž k bohu nakoneczná někdo cestulakomecnikdo mi neřekne kde hledat mámna všechno na světě je člověk sámpomoc se dostavíkdyž láska zahoříta pouť je těžšízodpovědnost mámza lásku za dětinemoci prokletíjak já rád usínám v objetíobjetí života v krvi mi kolujesvět barevná kolečka pro mne jen malujeuždibnu kousek nejkrásnější barvyrozmělním v ústechpolibek ti dámpoupě mojerozkveteš do krásy starého stromukořeny zapustíš ke kmenu mémuspolečnou vláhu budeme sát za vlahých nocíbudeme spátbez bílých hvězd chrámových lodíse střechou nad hlavoujenom z mých dlaníchráním tě před sluncem co někdy pálíhromy a blesky jsou slyšet z dálipropustím déšť ať smyje slzyza chvíli umřemebude to brzyvedle nás nakonecbudou růst druzíchrám z bílých hvězd nad náma stojí***.
ADAMOVA EVA
AE … smísím tvou vůni s barvou mých rtů
vyšeptám slova obrácenou dlaní
jablko k ústům
něžně
Y V E T A
Vykouřil jsem půlku tvé duše
druhou nechám na svítání
až nás znaví milování
uff ano
ALEJE A LEJE
Aleje a leje a leje se z alejí
kapky za kapkou kapou i kapají
po lidech smutných smutně si cákají
boty z kůže poutníků v kalužích čvachtají
Z L A T Ý V Ý B Ě R
V komínech nahoty stoupám
doprostřed trychtýře
vír litý v nálevku
strhává neplavce
JSEM SVÉ STÁŘÍ
Chladný vzduch podzimu
hladí mě chřípím svým
potřebuju dýchat
jen když se uslyším
HODNĚ STARÁ TRAMVAJ
Potkal jsem starou tramvaj, stála mezi zastávkami existence,nepotřebný křáp. Čekala na šroťáky. Ošoupaná kolečka vražená hluboko do země,dveře pootevřené všem a pro nikoho,. zbytečně vydýchává vzduch.
POD DOJMEM OSUDŮ
***
Vidět plakat oči soví
ty hrachy
snad už nikdo nepřetřídí
PROSTĚVLÁČEK
Na nádraží vskrytu depa čeká si tam závidíje to malý prostě vláčekon se vůbec nestydíroztouženě v kotli topípára se mu line z ústchtěl by ojetúžlabinyteď měl dlouhou dobu půstVýpravčí se líně loudázapomněl si píšťalkutak zamává jenom z dálkynehvízdne si dneska užje to osud milé zlatétechnika vše zhatilavšude samá elektřinai Roberta změnilamá to jenom malý háčekbaterka se vybila .
MLČÍM TVÉ JMÉNO
Tvůj poslední dotyk
stisk ruky
odhodlaný
snad navždy
D R O B N O S T
***My všichni jsme jenodlesk v obrovském jasutvořeném malými třpytkamina větvích koruny stromu časuje to tvé přání … tak řekni, Pane Bože***.
BEZ ŠEPTÁNÍ
Snad jen tak po špičkách
bez šeptání
budu
to slibuji
TAK JO - VYZNÁM SE TI
Co ty si myslíšklidně si příjdešani tě nezvuještě mi píšešJe jedno jestli spímjsem vzhůru nebo jímuž mě to nebavípořád jen myslímna sebena tebedívám se dopředuna nebe
Čeká mě úklidmusím se opítnarovnat vztahyzas budu bulitV hlavě mám zmatekjak malý spratekv sobě však jasnotak v pátek
Vezmu si Tě.
TVÉ BÁSNĚ
***
Čtu si tvé básně
tak trochu potají
hledám stín v řádcích
MOJE TARANTULE
Jsi tarantulí mého života
lapený do nory
čekárny na kořist
cukl jsem, když jsi se zjevila