ESC #43: Panna, nebo orel?

Červencové slunce pralo do balicího papíru se zhuleným Snoopym. Roztrhl jsem ho a odklopil víko. Pixel natěšeně zatleskal.
„Bah.

přeručkovat

jsme chodící
žaláře
a znova
snažíme se

ESC #42: Odblogení

Civěl jsem nepřítomně do Ježíšovy bederní roušky a slzely mi oči.
„Berete si zde přítomnou Emílii Harcubovou, slibujete, že s ní budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí. “
„Ano. “
Jak originální.

Přivítání knihy Eskejp: Na útěku z kanceláře

Co byste dělali, kdyby nešlo o peníze. Dřepěli byste osm hodin denně v kanclu a pinkali si e-maily.
Michal Majer chce žít dechberoucí příběh. Místo toho trčí s necitelným šéfem, prokrastinujícím grafikem a ovulující recepční ve firmě, která navrhuje reklamní předměty.

ESC #40: Team building

Postával jsem nesvéprávně na písčité pláži Máchova jezera s očima převázanýma mikinou. Před sebou vytrčenou ruku s polévkovou lžící a na ní vejce.
„Tři, dva, jedna… TEĎ. “
Sylva navigovala: „Doprava.

ESC #39: Frisbee

„Šulíni, hnědej poplach,“ z kukaně vyběhl šéf s headsetem, v saku Dolce & Gabbana a trenýrkách se Čtyřlístkem.
Věnovali jsme mu přezíravý pohled módní policie.
„Co je. Casual tuesday.

ESC #38: Život tě naučí

Máma se po 10 letech konečně odhodlala vyklidit můj a bráchův pokoj a udělat z něj pokoj pro hosty.
Poslala mi do Prahy v krabici od banánů všechno z mého dětství, co stálo za řeč: mokré vysvědčení; Dostihy a sázky; maturitní šerpu; první a jedinou kapitolu mého přelomového románu o levitujícím huskym; a… můj deníček z roku 1995.
Lidi, co si píšou deník, častěji páchají sebevraždu. Neví se, jestli je to příčina nebo následek.

iwrite.cz nominováno na Magnesia blog roku!

Hola, můj spisovatelský inkubátore :)
www. iwrite. cz je nominováno na Magnesia blog roku.
Jestli mi chcete pomoct, abych byl čím dál víc spisovatel a měl čas psát pro vás ty svoje srandy, upusťte prosím svůj drahocenný hlas :) http://www.

ESC #37: Řeči o smilstvu

Ze dveří výtahu vyvrávoral šéf v poblitém saténovém županu. Měl ztrhaný výraz a k pupku hlavou dolů přikurtovaného kojence.
„Co se–“ Sylva upustila konývku s vodou, přiskočila, odpásala mimino a vzala ho do náruče.
„M–mladá se nečekaně vrátila o den dřív z kurzu grafomanie.

ESC #36: Metaepizoda

Michal Buzík vyplivl žvýkačku do odpadkového koše vedle svojí nohy. O dva stoly dál jsem si posměšně odfrkl, vytáhl dražé, dvakrát ho požvýkal, vyplivl a trefil se do stejného koše, přes rameno, poslepu a z devíti metrů.
Více v knížce :)

ESC #35: Michal navíc

„Michale. “
–„Ano. “ –„Ano. “
„Myslela jsem…“ Sylva pokynula rozpačitě k mému blazeovanému nástupci, „Michala… Mm-Michala,“ vytáhla bílou tubu s růžovými okraji.

ESC #34: Párty na přivítanou

„Vítejte ve spárech korporace. “ PowerPoeova silueta na promítacím plátně zlověstně pozvedla ruce ke stropnímu ventilátoru. „To, že jste tady, znamená, že jste nejlepší z těch, kteří nejsou v ničem natolik dobří, aby to mohli dělat na vlastní triko. “ Sebral z projektoru sklenku whiskey nebo ledového čaje a vyexoval ji i s ledem.

ESC #33: Copy ninja

Přešlapoval jsem v předsálí HR oddělení a studoval na plazmové obrazovce aktuální přehled volných pozic.
Za necelé tři roky, co jsem nedával pozor, se trh práce proměnil k nepoznání. Především: firmy začaly místo zaměstnanců hledat Avengery.
SEO guru, Java killer, RTB mág, Python master, Captain PPC…
Chyběli už jen Wrátný Wizard a Überüklízečka a tahle korporace mohla z fleku zachránit Zemi před zbloudilým asteroidem.

ESC #32: Otřes

Opláchl jsem si propadlé tváře a tak dlouho si prohlížel v zrcadle svůj zesinalý obličej, dokud se neproměnil v grilované kuře.
Naposledy jsem jedl před 40 hodinami.
Abych si napravil reputaci po brukvovém debaklu, hecnul jsem se a přibral si ke klystýru ještě třídenní jarní půst.
Od rána se cítím malátný.

ESC #30: Graw

„Psát. “ postarší paní za skleněnou přepážkou na úřadu práce se zamračila.
„Ano. Hledám zaměstnání, ve kterém bych mohl psát,“ neslevil jsem.

ESC #29: Tvůrce

Krtek vylovil zkapsy pláště proužek papíru ještě z dobjehličkových tiskáren. Podal mi ho.
Nervózně jsem poposedl na trosce čekárenské sedačky a tázavě se zadíval do jeho popelníků: „Čísla. “
Více v knížce :)

ESC #28: Krev mé krve

Pixel má pocit, že se poslední dobou vzdalujeme. Abychom tomu zabránili, začali jsme spolu chodit na kuřácké pauzy. Já nekouřím. A už vůbec to nehodlám dýchat pasivně.

ESC #27: Třicet šest otázek

Seděli jsme se Sylvou naproti sobě ve firemní kantýně, mlčeli a dloubali vidličkami do buchtiček se šodó.
Ob místo vedle nás se ksobě na jediné židli tiskli Roman a Monika, čerstvě zasnoubený pár zHR. Vzájemně se krmili, lechtali a častovali přezdívkami, které vás připraví o 40 bodů IQ a zbytky libida.
„Ty jsi stejně ta nejvypečenější buchtička,“ cvrnknul ji čajovou lžičkou do pihovatého nosu a jen pomocí rtů ji začal kousat do krkavice.

ESC #26: Těhulka a zvíře

Seděl jsem v zasedačce a s kamennou tváří sledoval nejpopulárnější videokompilace řehtajících se kojenců ve snaze přesvědčit sám sebe, že teprve s jednou z těchhle vykulených továrniček na výkaly bude můj život kompletní. Roztrhneš papír, smějou se. Kýchneš si, smějou se. Dáš jim citrón, zaškleběj se, smějou se.

ESC #25: Na plný koule

„Co jsem ti říkala, Miško. Nestůj stěma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně ktátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.

ESC #24: Ježíš tě miluje

Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje. Miluje tě. “ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná.

ESC #23: Láska

Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.
Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.
Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít.

ESC #22: Čert to vem

„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař. “
„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.

ESC #21: Muži vs. ženy

Nenalíčená Sylva vteplácích a flanelové košili ležela rozvalená ve fatboyi vedle kopírky, cucala třicátý trojúhelníček taveného sýra a zapíjela to krabicovým vínem.
„Nechceš si vzít radši dovolenou. “ podíval jsem se na ni empaticky.
„Žádnou už nemám.

ESC #20: Hou hou hou

„Nemyslím, že je úplně dobrý nápad tisknout reklamu na cigarety na školní aktovky,“ jednou rukou jsem po paměti mačkal tlačítko do našeho patra, ve druhé jsem držel mobil, kafe a brašnu s notebookem.
Šesté podlaží.
„Chápu, že chcete podchytit svoji cílovku co nejdřííííííííí…“ vykročil jsem ze dveří, zakopl o šňůru barevných žároviček a parakotoulem přistál pod stromečkem v hromadě plyšových sobů a prázdných dárkových krabic.
Zmateně jsem si zkontroloval datum na hodinkách.

ESC #19: Otevřete v roce 2020

Balancoval jsem na kraji nejvyššího regálu a vymetal pavučiny ze zářivek vypelichaným spodkem koštěte (násadu si musím zasloužit). Čas mi krátila zajímavá optická iluze: Zdálo se, že ať se hnu kamkoli, klitoris Terezy Pergnerové se vždycky dívá přímo na mě.
Poslední zářivka byla natolik zpuchřelá, že zničehonic praskla, vysypala se mi do vlasů a za ní celá rodinka stínek obecných.
„Ááááágnhhhh.

ESC #18: Jeden skladník za všechny

Srachotem se za mnou zabouchla železná vrata.
Bázlivě jsem si odkašlal do ticha haly: „Dobré… jitro. “
„Jitro. Jitro.

ESC #17: Sesmilníš & nenabonzuješ

Třímal jsem vrukou tablet a úpěnlivě čekal odpovědi. První vyskočila snad do minuty. A další vzávěsu.
Více v knížce :)

ESC #16: co mam delat?!

prosim vas. dneska jenom telegraficky. beze srandy a literarnch piruetek
obvkle to pisu vecer pred spanim v pyzamu, mazlim se s tim a nedatlim to na prvni dobrou na zachode na tabletu primo do wordpressu, ale.
jsem vrejzi.

ESC #15: Napadeniny

4. října 2006 seděl neúspěšný asfaltér Karel Krákora na záchodě, když vtom ho napadlo, že prodá svoje čelo jako reklamní plochu.
Za 80000 Kč ho koupil Svět hraček.
Zatímco si nechal tetovat mezi oči kostku Lega a plyšového medvěda, Karel se do svého tatéra Dušana Tittlebacha zamiloval a opojeni reklamním byznysem společně založili agenturu Krak&Tit.

ESC #14: Orál

Usrkl jsem doušek ranní kávy a otevřel Outlook.
Práce, bla bla. Uzavřete si docházku. Nigerijský milionář chce, abych mu poslal číslo účtu.

ESC #13: Oznámkuj svého šéfa

Sotva jsem si pípl příchod, přiskočil ke mně šéf, strčil mi do podpaží šišku uherského salámu, do ruky mojito a připálil vanilkový doutník. Kdybychom byli vkomiksu, vydechl bych několik obláčkových otazníků. Takhle jsem se jen zaraženě zakuckal.
„Jak se máme…“ vytáhl zkapsy sešit vkroužkové vazbě.

ESC #12: Callcentrák

Zakopl jsem o pytel brambor a šlápnul na něco, co znělo jako kočka. Přidržoval jsem se vodovodní trubky a po hmatu dotápal suterénem až za druhou zatáčku. Tam světlo mého telefonu konečně dopadlo na dveře s rozpitým nápisem IELEMAHKETYNK. Zaklepal jsem, ale neozval se žádný zvuk.

ESC #11: Den dětí

„Baaah. “ vykřikl jsem úlekem a upustil na zem laptop a koblihu.
Před mým pracovním stolem stála dvě identická děvčátka v modrých šatech, s mašlemi ve vlasech a kamennými výrazy ve tvářích.
Periferně jsem kmitl očima k výtahu, jestli dveřmi neprosakují čůrky krve nebo na ně neklepe sekyrou maniakální Jack Nicholson.

ESC #9: Snižování stavů

„Šulíni, mám pro vás dvě zprávy,“ přitančil ze své kukaně šéf. „Blbou a blbější. Kterou chcete slyšet jako první. “ Snažil se udržet pohřební výraz, ale vlevém uchu měl zastrčené sluchátko, do kterého hrálo Because I’m Happy, a trochu to sním šilo.

ESC #8: Pomsta z lednice

V naší lednici je černá díra.
Ať už si do ní schováte jogurt, mungo klíčky nebo prasečí hlavu, když se pro ně příště vrátíte, už tam nejsou. Jediné, co v lednici najdete, je světlo. Protože to – na rozdíl od vaší svačiny – má dostatečnou rychlost na to, aby uniklo z horizontu událostí.

ESC #7: Zombie kanclokalypsa

Pípnul jsem si příchod a mrštně se protáhl turniketem: „Brýtro. “
„Co tady hulákáš, ty kryple. Nejseš tady sám, do hajzlu kurva. “ vyštěkl na mě zpoza Sylvina stolu zesinalý rozcuchaný přízrak s propadlými tvářemi a takovými pytli pod očima, že by se v nich vyspal celý skautský oddíl.

už nechci

jsme jenom opice
bez chlupů
vbytech
topit se v logice

ESC #6: Sebevrah

Týden začal podezřele vřele.
Hned jak jsem se objevil ve dveřích, Sylva přeskočila recepci, dojatě ke mně přiběhla, položila mi hlavu na hrudní kost a dobré dvě minuty mě objímala. Nechtěl jsem vypadat nezdvořile, tak jsem se křečovitě usmíval a otcovsky ji plácal po lopatkách.
Po 110 vteřinách mě rozbrnělo rameno.

propíšu se

venku je svět stejnej jak včera
do práce zpráce neztrácet
čas, kterej schne jak psací pera
co jenom ležej vpřihrádce

ESC #5: První schůzka s ex

Kráčel jsem po rozpáleném asfaltu ke studentským kolejím, kde bydlí moje ex. Ve 30 stupních jsem voněl jako ulička mezi vepřínem a parfumerií. Oči podlité krví, jak jsem se půldruhé hodiny marně pokoušel nasadit si kontaktní čočky. A přes levý spánek pulzující fialová boule z toho, jak Pixel prudce vpadnul na záchod, zrovna když jsem vedle mísy dělal kliky.

ESC #4: PowerPoe

„Sezení je škodlivější než kouření,“ zaševelil tiše do potemnělé zasedačky rachitický týpek a vytáhl z igelitky páteř.
Sylva omdlela.
„Nehýbete se. Vaše meziobratlové ploténky vysychají.

ESC #3: USBimbas

„Takže vy chcete dva tisíce USB flash disků ve tvaru… penisu,“ opakoval jsem do mobilu opatrně a v koutku duše stále doufal, že jsem se přeslechl.
„Ano. Našemu šéfovi to připadá vtipné. “
Kolik je vašemu šéfovi.

Tečky

Tohle jsou slova.
A ta slova TEĎ uloupila tvoji pozornost.
A ty už nejsi ty.
Už nejsi ve své hlavě.

Manuál k zbláznění aneb 4 jednoduché kroky, jak zešílet

Přelomová studie vědců z helsinského Institutu pro duševní zdraví definitivně prokázala, že aby člověk mohl být šťastný, musí se nejprve zbláznit.
Ze stovek časosběrných pozorování, tisíců testů osobnosti a hloubkových rozhovorů vyplývá, že to zdaleka nejdepresivnější, co se vám může přihodit, je: být normální.
Patříte-li k 94 % populace stižených normalitou, nezoufejte. Nejedná se naštěstí o nezvratný stav.

hipstár

chodím tam, kam nikdo jinej nechodí
kombinuju barvy, co se k sobě nehodí
mám srdce, který mimo systém bije
depky, conversky a alergie

pozdrav z matrixu

posílám ti pac a pusu
ze svý kóje v matrixu
nevim, jestli existuju
tak se na mě nefixuj

ESC #2: Všechno nejlepší

Dneska jsem se probudil a bylo mi 30.
Třicet.
Nedůvěřivě a krapet odcizeně jsem studoval odraz své tváře v prosklených dveřích metra. Dobře, vlasy už to možná trochu balí (zase o to víc se daří těm v uších, v nose a na zádech), ale jinak… Určitě bych se ještě dostal do divadla na studentské vstupné.

ESC #1: Pro kočku

V pondělí je mi 30.
Když máte u nás v práci narozeniny, jste to vy, kdo musí přinést dort.
Sotva se objevíte ve dveřích s podnosem, rozezní se openspacem série rozladěných mlasknutí a tlumených „ty voleee“, protože všichni vědí, že budou muset zbytek dne chtě nechtě řešit, co vám koupí. A navíc to můžou řešit jen tehdy, když jdete zrovna čůrat, telefonovat, masturbovat nebo hypnotizovat bublinky v dávkovači vody.

nebuť labuď

blázínku
vždyť monogamní
nejsou ani labutě
láska padni

láska z regálů

s pitbullem na tričku
motám se
mezi regály
a naši písničku

jsou noci

jsou noci, kdy se nehojí
jizvy z mých nehtů na tvých zádech
líné jak linky
v přístrojích

iwrite.cz | Nový web o tvůrčím psaní, humoru a copywritingu

Po 10 letech začal být můj web ChladnouHlavu. cz už trochu retro. Ne. Ani se tam nekoukejte.

poslední Paříž

než přijde krize
v naší knize
než co bylo důvěrné
bude znít cize

jste

jste jedna slza
před spaním
jste ráno
které poraní

ztrácet

–„vy jste si vykali. “
–„jo. “
–„i při sexu. “
–„hlavně při sexu.

no JASNĚ, že to bude blbý!! ale teďka je to dobrý

sedni mi na klín v baru
a přimhuř na mě oči
zahraj mi na kytaru
všechno

Nejvtipnější e-book? Chladnou hlavu pro Android

Tragikomické příběhy Vojty Chládka
atypická poezie
a vaginálně-existenciální komiks
To vás přimrazí k telefonu. (A ehh. k tabletu. taky.

sháním kamarádku na sex

dvě mi řekly, že jsem prase
třetí je při těle
a už dopoledne pije
čtvrtá má přítele

páternoster

na koberci Eckhart Tolle
upatlanej od džemu
směješ se já
ptám se čemu

jsi múza na pět úvazků

jsi múza na pět úvazků
a koušeš hlavy maňáskům
co ještě věří na lásku
jsi blázen a máš vycházku

slíbám ti lidokain

báli se, že nebudeš dýchat
a ty
dýcháš ze všech nejvíc
bolest / radost

symptomatická

v čekárně
u terapeuta
řasenka
se jí rozpíjí

Já ve finále Slam Poetry 2008

jahodová

odešla jsi vzáří
tak co se tváříš.
je snad jasný
že dneska

mrňavé bramborové kvádry a žádný hlavonožec

stejně nic nedávaj
můžem se jít projít
ty čekáš na tramvaj
já na meteorit

noční stolek

„zlato
udělal jsem ti dva toasty
šunka, sýr, cikánská omáčka, tak si
aspoň kousni

před trafikou

potkal jsem
před stánkem
bulimičku
v khaki tričku

Chladnou hlavu #26: Exkrementy exkluzivně!

Odloupával jsem kousky korodujícího zábradlí a snažil se trefit plivancem chlapa, co se dole na trávníku proháněl na motorové sekačce. Vedle mě seděl na hromadě novin spolužák Libor, dloubal se v oku a dokuřoval jointa.
„Jak to, že vy máte balkón, a my za stejnou cenu jenom okno, který nejde v létě otevřít a v zimě zavřít. “ zamračil jsem se.

impetigo

mám v ohybu loktu
velkej černej bolák
natáhnu ruku a sestřička
ho vší silou drhne

Chladnou hlavu #24: Oľga

„Doufám, že nám ji představíš dřív, než bude v jiným stavu,” zašermoval táta půlkou celozrnného rohlíku.
Pane Bože. Přednáška.
„No moc nekoulej vočima, mladej.

Božena Němcová versus mrtvý Asiat

sedim
v protějším rohu
černý automat
ráno

kreslim tvý bradavky po stěnách muzea

křída je rudá
a nalomená
odrolím verš
ale nic neznamená

Chladnou hlavu #23: Růžinu jevil vonný vzdech

„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se k sobě oba nahnuli přes kavárenský stůl a strčili si navzájem jazyky do úst.

Chladnou hlavu #21: Modrou rourou

Odrážel jsem se špičkami ode dna a mával z chlorované vody na Vlastu, jež soustředěně rekognoskovala hladinu a snažila se mě zahlédnout.
Marně. A tak dlouho, až na ni z opačného konce bazénu začal pořvávat trapně extrovertní chlapec s kudrnatým hrudníkem a progresivní lysinou na temeni hlavy: „Hej, žabko. Jak je.

Chladnou hlavu #20: Dvacet

Zabloudil jsem do sekce dámských hygienických vložek.
Sakra, jak to. Myslel jsem, že cesta ke kase vede podél příklepových vrtaček, skrz dudlíky a pak u avokád prudce doprava. Přitom už počtvrté míjím krabici neustále týchž tampónů, které se vám dokonale přizpůsobí, a zvuky markování jsem nezaslechl ani z dálky.

Chladnou hlavu #19: Agáta II.

Žárlil jsem na hokejistu.
To by samo o sobě nebylo nic zas tak divného. Pár lidem už se to určitě stalo. Jenže já žádného hokejistu neznal.

převrhl se šálek modrozeleného čaje, ale už jsem to utřel

je to absurdní
pohlazení
jedný holky
s vlasama páchnoucíma po cigaretách

nezajímavý večer na pokoji č. 444

ležím na břiše
a píšu báseň
už dýl jak tři měsíce jsem si neměnil povlečení
riskuju ekzém

Mgr. nektarinka, CSc.

jsem proti fridexu
hlasuju pro krev
nevidím na cestu
jsem ztoho broskev

Chladnou hlavu #18: Prasák s r. o.

Hladina jahodového džusu s vodkou se střídavě rozsvěcovala a potemňovala podle rozmarů stroboskopu. Drbal jsem se brčkem na nose, zatímco Peter Nagy hulákal z reproduktorů, že láska je tu s nami, a mládež na parketu byla natolik podnapilá, že tomu snad i věřila.
Radim, který se před malou chvílí vydal k baru na seznamovací výpad za blondýnou v sukýnce s rozparkem až někam do podpaží, se nyní sklíčeně vracel zpátky.
„Co je.

Ježíškovi s křížkem po funuse

čau Ježíšku,
Vánoce jsem sice prošvihl
(stejně jsem nebyl hodný)
ale kdyby něco.

u vytržení

svět se topí
v tmavorudý šedi
(krátkej šnorchl)
sedím a čekám, jestli se to změní

nesmrtelné verše

chtěl jsem cestou vlakem
napsat nesmrtelnou báseň
ale nic mě nenapadlo
usnul jsem

díky, vole

díky, ty vole
díky
že se mi párkrát v koupelně vzňaly svíce
a hrál Karel Kryl

Chladnou hlavu #17: Kg

„To žereš celej semestr pořád hranolky. “ ponořila Vlasta vyčítavě lžičku do nízkotučného borůvkového jogurtu.
„No a. “ vymáchal jsem jeden z nich v kuřecí směsi s nivou a lačně ho pohltil.

drž mi palce

jsem příliš chytrý na to
abych byl šťastný
ale
příliš hloupý na to

Chladnou hlavu #16: Hergot

Vhodil jsem do zdířky desetikorunu a přistoupil k ošoupaným tlačítkům.
CUKR NAVÍC.
Dneska to roztočím.
MLÉKO NAVÍC.

báseň, do který se můžu vysmrkat

je mi 19,75
a jediný
co jsem se naučil
že když máš někoho rád

seznamkové haiku

jsem sympatický
a polévku z pytlíku
zrovna nemusím
tel. : 724 055 328

lezu ti snad já do tvejch snů? ne, myslim, že ne

koukni na mě a
vysvětli mi, proč si
nemůžeš česat vlasy
někde jinde

necking petting stretching

nana nana
na posteli
necking petting stretching
buď prší

mý hobby je jezdit ve výtahu

„mý hobby je jezdit ve výtahu
brečet kvůli zkurvenýmu vztahu
demolovat sbírky kaktusů
a zapíjet to vodkou bez džusu

TEST: Věřte × nevěřte

Zahleďte se upřeně na tento obrázek:⇔
Umístěte stránku na vzdálenost paže a pomalu ji přibližujte. Zavřete levé oko. Obrázek je stále vidět. Zavřete i pravé oko.

Chladnou hlavu #15: Láska je pes

Zastrkával jsem cípy prostěradla pod matraci příborovou lžící. Přesto jsem se každé ráno budil na holé matraci s prostěradlem srolovaným mezi nohama. Vchodové dveře se otvíraly přímo proti dveřím do koupelny, takže když jste vyběhli ze záchodu s přílišným entusiasmem, mohli jste právě příchozímu spolubydlícímu vyrazit zuby. Občas nebyl dostatečný tlak vody, takže se nedalo sprchovat a splachovat a taky lednička vydávala v noci dost transcendentální zvuky.

první láska

seděla naproti mně na posteli v bílé saténové košilce
vyprávěla mi, jak jeden Němec koupil její obrázky
poslouchal jsem a nedivil se tomu
vtom se zakuckala

káva, prezervativ a radost ve 21:32

21:32
vracím se na kolej
v masivní zimní bundě
v diplomatce mám banán

ohořelý puzzle

trochu jsem si poplakal
když jsme spolu spali
už jsi možná ani nechtěla.
rámeček jsem rozflákal

autogramy

až budu dávat autogramy
do knih, které jsem nenapsal
tvé oči budou světluškami
z nichž touha dávno vyhasla

pasivum

Do telefonu brečela. Já taky.
Teď tu stojí na rohu a prší jí do kapučína.
"Už tě nemiluju," řekla.

óda na štěstí

noc a asfalt vlhko kroky tma
barák z plechu pár milenců za ruce a nad nima
kopule hvězd jedna hezčí než druhá žádná víc než ona
když mi zpívá

Chladnou hlavu #14: Nejnestvůrnější žárlivost

Procházel jsem se po ulici a hrdě vypínal svou hruď do tváří náhodných kolemjdoucích. Měl jsem totiž zbrusu nové černé tričko, vpředu s nápisem: My girlfriend went to Spain and all I got was this lousy T-shirt. S nápisem, jenž pouhými dvěma větami křičí do světa, že mám dívku znalou angličtiny, zcestovalou, se smyslem pro humor a vozí mi dárky. Byl jsem z toho natolik na větvi, že jsem cítil potřebu pochlubit se naprosto všem, a tak jsem celé odpoledne brouzdal po městě a snažil se natlačit své bradavky do co největšího počtu zorných polí úplně cizích lidí.

Chladnou hlavu #13: Kayenský žertík

Upocený čas se vlekl srpnovým dusnem. Dřepěli jsme s Radimem a Slavomírem v baru a slavili. Nepříliš bujaře. Už dvě hodiny jsme usrkávali z týchž tří vodek s džusem, mžourali do prázdna a chlapsky mlčeli.

Chladnou hlavu #12: Ztráta totožnosti

K ramenu vyholeného Róma potetovanému pravopisnou chybou se vinula jeho neméně snědá přítelkyně a čekání ve frontě u okénka na policejní stanici si každou chvíli krátili vyměňováním ústních sekretů.
Líbání. Snad nikdo jiný v živočišné říši to nedělá. A už týden ani já.

Chladnou hlavu #11: Já a on

Ležel jsem ve vaně se svým penisem a vyměňoval si s ním vyčítavé pohledy. Tedy ještě donedávna jsem se domníval, že je můj. Bezejmenný vždy připravený sluha, který mě poslouchá na slovo, pominu-li množství neohlášených erekcí, jež realizoval bez mého svolení. Ovšem ty jsem mu pokaždé odpustil, neboť náhlá erekce nevyděsí ego zdaleka tolik jako její ztráta.

Chladnou hlavu #10: Horká těla

„Chci s tebou spát. “ vyhrkl jsem znenadání větu, již jsem bázlivě převaloval dva měsíce na jazyku, a ustrašeně zavřel oči. Otevřel jsem je, až když se ozval Agátin hlas: „Já s tebou taky,“ a já ucítil její rty na svých.
Jak jsme čekali na kýženou menstruaci, během níž bude možné nasadit hormonální antikoncepci, rostlo mé vzrušení a současně s ním také nervozita z neznámého.

Chladnou hlavu #9: Digital Abtonic Pro

„Ahoj, já jsem Steve. Máte už po krk svého povadlého břicha. “ oslovil mě drze z obrazovky ramenatý týpek s vybělenými zuby, právě když jsem nabíral z mísy další hrst arašídů. „Nyní můžete mít břišní svaly, o jakých jste vždy snili.

Chladnou hlavu #8: B f l m p s v z

Rozrazil jsem rázně dveře chatky číslo 4, vstoupil a kliku, jež mi zůstala v ruce, jsem odložil do trosek hnijící skříně u okna. Upustil jsem na podlahu gigantický baťoh, kam mi maminka zabalila vše potřebné pro život v divočině, a hned, jak se usadil oblak prachu, začal jsem zarudlýma očima přejíždět místnost, která se měla na příští týden stát mým domovem. Nejprve jsem vyhlásil konkurz na lůžko. Přišel jsem pozdě.

Chladnou hlavu #7: Agáta

Byla teplá jarní půlnoc. Ležel jsem na dece na svém oblíbeném skalisku a s kapesní svítilnou, třídními fotkami a pytlíkem kmínových brambůrků právě prožíval silný romantický záchvat. Bylo to zvláštní. Už dva měsíce jsem se cítil nesvůj.

rychlokurz lásky

co můžeš dělat.
když ona.
jediným pohlazením změní stesk
v jistotu změní

Chladnou hlavu #6: V nedělním oblečení nastoupíš před komisi...

Zahleděl jsem se nedůvěřivě na první poznámku ve svém sešitě biologie z třetího ročníku: „Zástupci řádu šupinatých z třídy plazů mají příčně orientovaný štěrbinovitý řitní otvor. “
Páni. Jak může člověk neznalý tak zásadní informace vůbec vylézt bez obav na ulici. To jsem i já žil dlouhých devatenáct let v trapné nevědomosti o tom, kam směřují konečníky jednoho z nejpočetnějších řádů plazů.

Chladnou hlavu #5: Do života s čistým štítem

„Mně ty šaty určitě spadnou. “ strachovala se Agáta a nervózně si upravovala ramínka a dekolt.
Chvíli jsem se tou představou nechal omývat, než mé fantazie přerušil odporný táhlý pískot mikrofonu, do něhož moderátor s předstíraným nadšením zahuhňal: „A jako další si pro šerpu půjde Vojtěch Chládek. “
Vykročil jsem.

vlhcí alergici

půl jedné ráno
první máj
tma se tříští o asfalt
v ní my dva

nesměle svítá

nesměle svítá
smog se snáší
přes oblohu strakatou
ptáci nelítaj

o umění básnickém

banda zakomplexovanejch
povýšeneckejch pseudointelektuálů
neschopnejch navázat intimní vztah
se šklebí z čítanek

hnisavé růže

pod mrtvou mandloní
v železobetonu
decentně přivoním ke svému záhonu
hnisavých růží

vskutku decentní výkřik do tmy

jen tak
ležet v posteli
nad hořící knihou
na polici

jogurtové kóma: spotřebujte do 28-03-02 či 09-06-02, anebo později, snad...

s nevkusným účesem
drásám hrudník
o obrubník
a nezdařenou imitací vzpřímené chůze

Chladnou hlavu #4: Zachraňte vojína Chládka

Zvláštní. Lidé se cítí dotčeni, mají-li při sčítání obyvatel přiznat, kolik mají doma ledniček, ale nikoho nepobuřuje, že naše armáda lační po informaci, zda se v noci pomočuji. Znovu jsem očima přeběhl kopii dotazníku přiloženého k povolávacímu rozkazu. Originál jsem již před dvěma měsíci odeslal na okresní vojenskou správu.

Chladnou hlavu #3: Třídní sraz

„Smích jako náplast na ztrhané rysy. A trocha citu, aspoň ke vzteku. Co zbývá nežli čekat na dopisy, není-li doteků, není-li doteků. “
Choulil jsem se sám k sobě v masivní zimní bundě a tváří si prorážel cestu ledovým vzduchem, zatímco mé ušní bubínky rezonovaly pod hlasem Karla Kryla a v náprsní kapse mi vrněl nový walkman od Ježíška.

Chladnou hlavu #2: Plicní strážce

Seděl jsem ve florbalové bráně a dumal, kdopak asi odíval tuhle ochrannou masku hodinu přede mnou. Ať to byl kdokoli, potil se jako kůň. Jako dva koně. Dva nervózní koně.

Chladnou hlavu #1: Dioptrie

Intenzivně mi mrzl levý ušní boltec. Pravý už jsem necítil vůbec. Nahmatal jsem ho, abych se ujistil, že se mi neulomil a nevytrousil jsem ho někde po cestě.
V odrazu v prosklených dveřích kina jsem si nacvičoval svou kolekci grimas a pohledů, jež jsem považoval za svůdné.

balada z benzínových hadrů

v hluchoněmém vestibulu metra
přiotráven vůní rudých gerber stál
mezi rty mu plála lehká petra
ještě lehčí snad mu dneska dá

rain of pain

the tearful sky is today so grey
i've peeped my pod in the ashtray
next to your photograph I've burned yesterday
i want to have you you don't want to stay

př. jm.

NEZLETILÝ. . ZÁVISLÝ.

potřebuji (první exhibicionistická báseň)

potřebuji najít ty
s nimiž se navzájem potřebujeme
ale nedaří se mi to
nacházím jen ty

rozflákanej hrob

hou hou
opilý abstinent motá se tmou
šero v šero vpito
zabloudil na hřbitov

zelený volkswagen srazil obézní dítě

zelený volkswagen srazil obézní dítě
ladně ho překročím
násilník dívku opřel o volební billboard
já s tikem v obočí

nad šálkem kaluže

nad šálkem kaluže
vzpomínám na muže
co mi ji vzal
dívku, jež hrála si

mezi zdmi

mezi zdmi všedních dní
dýchaných zplodin
ležíme pasivní
v lavině hodin

mlčení

večeře

oči jsou zmámeny
a jejich plameny
zakryté prameny
pohlédnou na menü

jednosměrka citů

chci s něžnou přezdívkou
docházet za dívkou
co mám rád
s jejími rameny

parkety

zranitelné víc
než se bojím říct
srdce krvácí
a doufá

oslava

pospáváš na stole
posloucháš nudný pindy
nevyhráls v tombole
a ani nikdy jindy