Písmák Roztrhané vzpomínky
Krása
skloňovaná ve třech pádech
zavřela oči
umlčela slova
Co takhle něco přečíst, promluvit, vypít...?
co takhle něco přečíst, o něčem promluvit, něco málo (nebo nemálo) popít, vizuálně se konfrontovat. V Praze je míst přece dost. spolunadšenci jsou zváni a vítáni, vlastní kůži na trh bez okolků přinesu ;)(trhejte mě);)d*.
Albert
Albert
má záplaty na kapsách
a klíče ztracený
cinkají nad ránem
It's legal to be
It's legal to be lesbiannavíc ženy nebijemale ať si užijemvyšukám ti mozek z hlavy It's legal to die tvý sestry taky mi daj na nic se neptaj připíjím na jejich zdraví. It's legal to loveprůstřely hlavkdo že jsemkdo žebože můjbožekdo je ta ženačí jsou ty dětia kdo jeten třetí. It's legal to vote je legální čmoud sto korun pičusi tam před autobusy tam se to nesmí to jsme si zvolili než jsme se poblili z laciných gest It's legal to protest jen ale potichu technařskou muziku proloží obušky dají nám do držky gumové pro-jek-ti-ly abychom u-vě-ři-li že myslí to upřímně It's legal to be loser a očekává se že budeme všichniIt's legal to be sickhlavně nebýt šikuž vůbec ne INnějakej Frí-kůl-ínmožná je pěknejurčitě tepleja jeho staráod léta do jarašuká pracháčena na nový mrkváče (Replay, pochopitelně)nadře se přes víkendv hotelu Puppjen si jí kupje to laciná štětkana státní jí nevzalitak za studia draze platísociologie(pro Janubez úsměvůprosím) It's legal to write otevřít Sprite projet se na prkně poslouchat hip hop prolistovat Bibli pročíst Bbarák nosit tričko s Che GuevarrouIt's legal to be lesbianpro alkohol nežijemnekouříme nepijemšlechtíme plané jabloněfurt se hrabem v záhoněa k čemu nám toje. .
Lo
Je jako klec místo kde se rodí mraky jako hloupá vzpomínka na něco co se nestalo jsou bez dlaní ruce které dokáží mluvit dlaně mám dvě a v nich Tebe když zavřu oči mám barvu východu * * * Jsou jako otěže otazníky před větami na jazyku je převrátíš třeba i stokrát bez chuti mám metr na stříhání a další tři kapitoly prázdných hesel slovníky začínající na straně číslo dva * * * Je jako klec místo kde se všechno uzavírá uprostřed sonetu hledám oslí můstek jsou bez teček odpovědi po kterých natáhneme ruku než vyslovím odpověď pro Tebe otevřu oči máš barvu západu .
Alfréde
Když je noc
zářivkám dávám příkrasy mýtu
každá je krásná
v záplavě citu
Panenka
Jsme patníky podél cest
Záblesku
cizích rán
nevlastních večerů
Bosorky
Láska obrací lidi vposteli
na záda
jen na Bosorky to neplatí
mají svou vlastní krev
Pinballet
Tohle ještě nějak strávím
řekla si
a světla na dně
pro ni zůstala jen
Lolita
Kdybych měl oči
jako ty
třeba by mě našli
jak ještě dýchám
Jdu bosý...vidíš?
Nesu si nocí
kapsu plnou duší
ta tvoje spící – zvláštní, lásko
prsty budu ohmatávat
Kytarista
Jsem kytarista
mám ve vousech listy
a pod rukama
dva páry psích očí
Aspirin (aneb Kolonie termitů)
Jsi taky jako já
ta ztý „running generation“.
na revizora dělám
jenom smutný oči
* * *
Nepodvádím svou ženu
a neskáču zmostů
jsem přízemní sráč
za jedno cigáro
RAKOVNICKÉ ČTENÍ POEZIE 2002
Rakovnický klub poezie vrámci Písmáka
vás všechny srdečně zve na
Rakovnické čtení poezie 2002
aneb druhý ročník poetické akce vpovánočním Rakovníku pro přátele poezie a přátele poetů :o)
Jsem...
Jsem pohárkem
jazyka svedeného
vlastníma rukama
když mlčím
Punkové staccato aneb Výkřiky do tmy hlav
Snadno zaškatulkovatelný
pivo po ránu
psi a jejich zvratky
surrealistická malba
Beránek aneb Černobílá
Hedvábná couro
národnost z nikoho
beránka neudělá
(na zdech ghetta
Z letového deníku
Ostříhané nehty
ostříhaná sebevědomí
lahvové slzy
je to svět
Leporelo
Krásnější než fotografie pane Dalí
nedokázal bych si představit
tak pestrobarevně vlastníživot
a že jsem prokrvácelmnoho rán
Italské kapučíno
Je to dobou
že jsou všichni
přehlíživě cizí –
je ráno
Jednou mě najdete
Rozpustilost
zájmových systolických vztahů
mě přivedla kšílenství
už při prvním
Ranní (ne)volnosti
Začínám
(s rýmou)
je ve mně asi tolik
básníka
AUTOnekrolog
Jsem hvězdářův syn
instrukce pro
cestu labyrintem
hledám na tvém krku
Milovat? to myslíte Pánaboha
Venčila jezevčíka
sbravurní elegancí
uměla gurmánsky rozpustit
instantní polévku
Mimoformy - Girls next door
Melancholickým nesvětem jde sám a přitom si potichu
zpívá
o girls next door
gigantická láska plná tichých
Vnociráno
G-durové nálady
a blahosklonnost
ranního nadčasu
ekvivalenty
Červenočerný bi(bli)ograf
Už čtyřstého
devadesátého
třetího
zlet Páně
Exhibice grafomanie IV.
(Lucii)
Stoletá voda
valí se a boří
domy (hrady) zPísku
Exhibice grafomanie III.
(Rimbaudovi_2002)
Arogance nesvědčí
žádné době
je to zvláštní princip
Exhibice grafomanie II.
(Armandovi)
Nezanevírám
na génie francouzské
poezie – ani v noci
Exhibice grafomanie I.
(kalais)
Prsty na neúnavné
cestě ke spravedlnosti
mluvila o láskách
Mary goes to Hollywood
Vražda není zločin
když obecně prospěšně
zabijete sebe
proti vlastní vůli
Být básníkem
I.
Sglancem bájných
Mínotaurů
rozčtvrtil sám sebe
Obratník kozoroha
Včera mi někdo řekl o létě Byla moc zima
i na to se usmát – tak jsem mu prostě věřil
(po
tmě)
Láska XXI.
Kde končili
velcí milenci.
(jak a ským
kolik promile
Don Juan
Snadno se vylekám
dávám se stranou
(zapomenout)
to než mě
(a)Poezie
Nikomu nepatří
a nic neznamenají
má slova –
čím menší váhu
Byla tak krásná
Měla vočích tolik světa
a na rtech
na rtech měla jediné slovo
zůstalo nevyřčené
Dvě němá slova
Tři kroky kmolu
utopím se.
(pro tebe)
já umím plavat
Válka skončila včera
Moje pravda
je stejná jako
ta Vaše
(oblečená do
Pocitová guerilla
Budu mluvit
jestli to naruší
váš noční půst
potom se omlouvám
Básníci
Ti dva se tvářili
jako by jejich vlak
už dávno odjel
a přitom seděli
Izobary
Myslel jsem si něco
o Babylónu
a tak začala moje ranní hygiena
vyhlédnutím zokna
Ten čardáš
Měla oči plné skla
a vdlouhých nocích
plných stihomamu
skládala ze střepů
Dopisy Ježíškovi
Jen ticho plakalo
bez slz
aby to nikdo
nepoznal
Odněkud nikam
Každé nádraží
má své milence
sdlaněmi na skle
si teprve uvědomují
Milostný život
Chystal se spát
navzdory otevřeným očím
třikrát přepočítaná
infrastruktura nevinnosti
Skončilo jaro
Toho dubna
byla ještě zima
chuchvalce lidí
čekaly na světlo
Umřít očima
Byla by škoda
zapomenout se vzbudit
promeškat tu chvíli
umřít očima
Den člověka
Dneska si někdo řekl “dost. ”
rozmazal kontury hladových pohledů
nasliněným prstem
(to když klopýtal ráno do práce
On
Tak tohle je smrt
překvapený výraz utopeného kotěte
přeběhl po tváři
která měla akorát tak dost sil
Mlýny
Mlýny
ticho vodezvě na polibek
ranní čaj
neuskutečněný pohled přes vlastní rameno
Úhlopříčka ticha
Úhlopříčka ticha
jenom sleduj jak protíná
okna posledních mohykánů
elektrických žárovek
Kdyby aspoň moje srdce...
Krev hlasitě proudící
vruce pod hlavou
uvozovala tmu
těch prvních nocí bez ní
Ona (spící)
Spící
ztělesňující nedotknutelnost hvězd
a jejich tajemnou krásu
vzdálené svéhlavosti
Rty
Když spíš a tiše oddechují
když po nich přejíždím prstem
když se usmívají
když mi šeptají (štěstí)
Křivky
Renesanční básníci
opěvovali violu
(taky Venuši)
já…ne tak docela
Šíje
Bez jediného slova
rozťala noční nebe
na dvě poloviny
rozechvělou odvahou
Uši
Zamyšleně přejížděl jsem
notové osnovy
a kreslil basové klíče
při vzpomínce
Vlasy
Probuzení do
překrásného chaosu
vzdušných čar
šimrajících na tvářích
Dlaň
Když jsem upadl poprvé
pomohlas mi na nohy
a hladila mě
svými dlaněmi
Oči
Na dálnici byla nehoda
stál jsem tam
přes dvě hodiny
snohou na plynu
Milují se
Milují se
tak krásně, něžně
explozivně
jako by věčná láska
Foreverness
Ani nestihli dodýchat
svůj Dies Irae
(ale vůbec jim to
nevadilo)
Šeptem...
Stmívá se nad mým
Cap d’Agde
přemýšlím co ti dám
jak naplním
První smrt
Tak tedy –
jako Petr Bezruč
(někde mezi absinthem
a čistým lihem)
Nikoho tohle neučili
Vím, že mi nepřísluší soudit
absolutorium slov
občas trhá
nejenom úšklebky ve tvářích
Jack
Mardou
prokřehle rezonuje noc
některá moje struna
snaží se nahmatat pláč
Jen tak "mezi náma"
Občas cítím
jazyky plamenů
sodporem do nachova
(po tmě
To jen venku pršelo
Dneska byl dobrý den
pro kuplíře
a zítra bude zas
nedokážu ukrýt klid
Sedm bolestí
Sedm bolestí
dělá mučedníka
(nebo boha)
bolíš mě
Pokusy žít
Lásko…
skorojediná
spojená potůčky vzpomínek
se mnou
Lawrence
Čekám
na svojí Miss Underground
složenej do jazzový latě
sbotama vrukou
Takovou tě mám
Létání bez křídel
je typicky lidský
pokus o ctnost
ale vstává se sním
Lásko...
Pořád si pamatuju
jaks každé ráno
zapalovala svíčku
na okenní římse
Takoví jsme byli
Vzpomínal starý muž
slzy až po kolena
explodovaly vtmu
a ta milosrdně překryla
Skrývám půlměsíc
Byli jsme až tam
kde se nebe dotýká země
a každý na vlastní pěst
tesali jsme do kamenů
RAKOVNICKÉ ČTENÍ POEZIE 2001
Čtení poezie v Rakovníku, 29. 12. 2001
Kinokavárna Okresního muzea v Rakovníku
Program
15:00-16:40
Pro tebe
Vpár vteřinách
zbavil jsem se
všech svých podob
stal se
Hollywoodské sny
Mám čelo rozbité
o každou následující
zpouličních lamp
to krása na objednávku
Když jsi daleko
Když jsi daleko
prstenci ukazováčků
snažím se ukrást
znebe
Výkřiky do dlaní
Nejdůležitější je
nahmatat (si) puls
pak už je
všechno jedno
Ty naše radosti
Hlavně nepochovat
vzájemnost
pod hroudy
uhnětené země
(Pod)zimní
Bez smyčců
bez smyčců
procitám vpavučinách
oko po oku
S tichem po pěšině
Rvali mi
zrukou pistoli
a naschvál
dýchali
Láska z papíru
Poslední tón
podvečerní sonáty
už vyzněl
do prázdna
Oči pro smích
Když se nepovedu
na cáry roztrhaná
zádušní tma
vdechne hvězdy
Pro slávu divadla
Mám kabát na cáry
a vkaždém znich
slova zaniklá
vraním hluku
S palcem k nebi
Velká diakritika
malých písmen
a pět růží
do partitury
Když bláznům svítá
Zase se nahmatávám
tak nějak matně
a nekonkrétně
když bláznům svítá
Snad útržky evangelia
Nečekaně se přikradlo
svítání bronzových zvonů
šel jsem po ulicích
a snažil se
Noc bláznů
Taky se tě neptám
pro kolik
a jakých chvil
tady žiješ ty
Ten ďábel ve tvých očích
Tvůj pohled na mém nahém těle
zvedal stavidla chtíče
a zavíral mi oči
snad abych se neviděl
Jsem jen tma
Jsem jen tma
vtrianglech
zvonících na poplach
vepicentru duše
Černá duha
Křičím
nikdy jsem neuměl
vmolových tónech
intonovat tak vysoko
Dneska naposled
(kafce)
Dnes naposled
rozleju se
sranním hrnkem kávy
Jezero ještě spí
Rozlij se
ráno ospalých ptáků
na mé vlasy
ještě polámané
Černí andělé
Už je vidím
přicházejí
po cestách zkamene
který zem
Valčík v nočním dešti
A nebo ne
nenechám se usínat
sotevřenýma očima
a šeptat přitom
Věž II.
Kámen za kamenem
stavěl jsem ze sebe věž
a prorůstal do tebe
jako dobyvatelovo kopí
Věž
Seděli jsme na vrcholu věže
kolem se vlnil oceán noci
a tiše šuměl o hloubkách
které se černaly pod námi
Vždycky přijde ráno
Tak si tiše šeptám
že máš vsobě víc mě
než já sám
když se trhám
Zhasínám
Viděl jsem prsty
jak běžely řadou svíček
a zhasínaly jednu za druhou
než se dotkly tvých rtů
Tichý slova
Zkouším polykat tmu
se zakloněnou hlavou
nad hladinou řeky
pluju si vesmírem
Zbabělec
Už jenom mávnout křídly
spálit obzor
a vočích starců
hledat kapky vína
Michelle
Tahle noc nikdy nezačíná
je a nekončí
Michelle
touho spletená
Matka mejch dětí
Ani nevím jak se jmenuje
matka mejch dětí
ale jednou to prej
budem umět zjistit
Na rozloučenou
Nechám se unášet
na křídlech zvln
a snad ze mě zbude
víc než zRobinsona
Be my enemy
Be my enemy
Buď pro mě nepřítel
crack my pride
utni mi hrdost
Kytička pomněnek pro kafku
Pošli přes fronty
zostnatejch drátů
křídla papírovejch draků
ať se můžem smát
Vypuštěnej do trysku
Vypuštěnej do trysku
letím za tebou
jako manifest marnosti
jako tma ve dne
Bojím se
Jsem asi moc malej
abych moh zapalovat
tak velký ohně
dýchat tě zplamenů
Testamentum allographum
Co že jsou ty písmena
na tvým čele.
neptám se, dobře…
možná nějakej příběh
...a sedmnáct svíček!
Píšu ti
nad sešeřelým měsícem
a anděly posílám
jo, do hajzlu
Neříkej mi...
Napřed nám říkali
že lítat smí
jenom větší děti
než my
Potkáme se mezi poli
Potkáme se mezi poli
až nebe rozeseje klíče
od bran nejpustšího chtíče
ve kterém prý láska bolí
Možná bych mohl
Možná kdybych byl menší
a uměl pískat na prsty
měl bych vřasách
víc slunce
Na kolena
Každý ráno si říkám
do jakýho pekla
se budu řítit dneska
přes čí ostnatý dráty
V popel mě obrátíš
Nakazila’s mě stíny
a hlasy
co šeptají vtemných koutech
svý modtlitbitchky
Óda...no...tak nějak!
Tak, a teď budu
zase chvíli
padat stěma
mejma starejma
Postel s nebesy
Mám doma
pět obrázků od Dürera
vzažloutlé krabici
pod postelí
Já a Stvořitel
Sním o tom
jak si podřežu žíly
vpeřinách
zbílýho saténu
Viva Columbia!
Ukážu ti
jak vypadá nebe
vráji
oči tygra ve skoku
Slovní hry beze slov
Tak jsem tady
stou kytkou pro tebe
ve funebráckým hávu
nesu tě vmyšlence
Zavřený oči
Rád tě svlíkám
vúplný tmě
Nezmámení
jsou tady tvrdý postele
Vlakem
Plzeň
třetí nástupiště
klepšímu životu
pravidelný odjezd v 15:30
Variace slepého šansoniéra
Potkal jsem včera
smutného muže
seděl na lavičce vparku
a tiše si broukal
Blues pro smutnou holku
Bolí mě srdce
ze smutku ve tvejch očích
mý tichý blues
rozlilo tam slzy
Requiem za tmu
Bojím se té tmy
co včera přišla
a zaplavila moje oči
zaplavila mojí mysl
Nejsem jako oni
Nejsem jako oni.
šedej a prázdnej
sulízlou patkou
vtesilkách
Václavské náměstí
To nebe tady
je stejný jako všude jinde
ale ten déšť
tu vadí nějak míň
Nejtišším šeptáním
Pojď ke mně, lásko
dám ti malej klíč
pak uteču pryč
na křídlech
Diskuze klubu: Rakovnický klub poezie
Velevážené písmáctvo,
tímto vám chceme oznámit založení Rakovnického klubu poezie. V době kdy se tu všichni "klubují" se naše pospolitá minorita rozhodla držet při sobě. nemáme nic jako jednotný program, spojuje nás jenom geografická sounáležitost. přesto jsme se rozhodli založit tenhle klubík a nabídnout to nejlepší z dílen písmáků z Rakovníka vám všem.
Valérie
Už oba máme
jenom to jedno
neonový slunce
barevný a studený
KONEC
A uz mi ani neodepisuj
nejses pro muj zivot
dost dulezitej
abych si od tebe
Zas nám hrajou blues
Mý srdce tluče
vbluesovým rytmu
teda co to plácám
mý srdce přece tluče
Rakovník
Občas si tu připadám
jako vráji
a občas
jako na hřbitově
Barový blues pro nás, osamělý duše
Mám rád tyhle večery
sbluesovou kytarou
vpotemnělým baru
plným opuštěnejch duší
Má láska
Blondýnky sladké
těžké vás nemít rád
přetěžké milovat
opily mě andělská křídla
Revolucionářská
Poslední bitva vzplála
dejme se na pochod
krev nevadí
když je vmalejch dávkách
Co měl jsem, chci mít
Měl jsem sen
a asi se zněj nevzbudím
zdála ses mi
vlehkém oparu
Tvý blues
Tohle je tvý blues
blues co jsem napsal pro tebe
a po nocích ho hraju hvězdám
ty ho ocení
Viděl jsem stín
bylo kránu
ale my šli teprv domů
já a můj splín
Včerejší epitafy
Zbydou zas jen mý marný pláče
co si píšu zkřehlou rukou
a svítím na ně cigaretou
mezi těma studenejma
Requiem za Wolfganga Mozarta
Já tam byl
věřte mi nebo ne
srukou na jeho čele
umíral
Ještě jedno blues pro tebe
Ne, to neprší
to pláčeš
uprostřed noci
která byla předplacená pro lásku
Rapid
Ne, teď už přece určitě
nehraješ na kytaru
a bůhví co to slyším
už určitě spíš
Prokletí básníci
Vryj se mi hluboko pod kůžiPaříži Verlainovských nocíchci ještě ochutnat životnež se stáhnu zpátkydo své šedé ulitya stanu se zas seboudneska se proklínámjen pro jedinou nocobjednal jsem nám pokojv tomhle hotelukde spolu psalikde spolu spalitady pil absinttady se tolikrát vyzvracel ze svých bolestítady psal své Galantní slavnostitady se milovali…Arthurejaké to bylo. být součástí velikánazpocenou a vzdychajícísvůj k svémusvůj do svéhoa pak zemřít mladýa krásnýa prokletýale tolik bohatý…
Vryj se mi hluboko pod kůžiPaříži Verlainovských nocíopil jsem svou nesmyslnou morálkučtyř bílých stěna výplatních pásekkoupil jsem děvkyať můžem chvíli žítVive la France. potit se a křičet tam co onijejich slastírvát život za pačesya…Iluminovat…
zhasněte všechna světlaať svítí jen Moulin Rougerudé srdce nás všechnás všech co žijemco se ukájímeco se stydlivostí nám tolik vlastnívybuchujem vášnítak jako onisvůj k svémusvůj do svéhohlavně ať se to nikdo nedozví
jsme si směšní
Volným pádem
Hlavně si zkontrolujte
bezpečnostní pásy
jsem váš kapitán
za chvíli se střemhlav vrhnem
Měsíční haiku
Prosím, pověz mi,
kde jsou měsíční laně.
neusnu bez nich.
Fabrizio
Černý kouř,
a černý kašel,
láhev grappy,
tabák co včera někde našel,
Faust
Upsal jsem svou duši peklu,
jen pro pár kapek
nápoje lásky,
nechci víc,
Obláček kouře
Kdybych měl přání,
teď a tady,
chtěl bych být obláčkem kouře,
a vznášet se nad naše hlavy,
ABSurdita
Mám na čele napsáno,
co mám čekat od života,
jenže si tam nevidím,
a dávno jsem rozbil zrcadla,
Andělé
Co dnes máme z andělů.
Co z nich zbylo.
Bílá křídla pověsili na hřebík,
a nechali si zkrátit kudrnaté vlasy,
008
Jsem osmý syn
sedmého syna
výjimka, která se nepřipouští
duše navíc
...a doufal...
Dneska jsem zůstal venku
posadil se v trávě a
nechal se objímat nocí
V záplavě zlatých světel
Pámbíčkářská
Kristus se zastavil v Eboli,
nakrmil chudé,
uzdravil nemocné,
a umyl jejich nohy,
Vzpomínka
Je jen jedno Slunce nad námi,
a jen jedno srdce tluče
v každé hrudi,
jednou jsi mi slíbila oboje,
Snad přijde
Snad přijde
když už tu na ní čekám
v tichu a tmě
nemocničních prostěradel
Poslední haiku
Viděl jsem, jak měsíc rozlil
stříbro do malých oček veverek
v noci už nebudu usínat…
Déšť
Když prší v Benátkách,
je to jako když svět roní slzy,
když Fabrizio se plaví na své malé lodi
a stahuje si do očí klobouk,
Nad hroby Julií
Když už trháš černé růže
a den co den
vteřinu co vteřinu
pokládáš je k hrobům Julií
Salomé
Máš ráda, když půlnoc hvězdy snáší,
a do klína klade, stříbrný kruh měsíce,
nadějí plní lůna,
stříbročará luna,
Chtěla jsi
Chtěla sis létat jako anděl
kolem jeho hlavy
viď.
ne, mně nezáviď
Špatný sonet
Jestli je tohle sonet,
pak asi něco nebude v pořádku,
asi se zastavil svět…
pořád sice v noci svítí hvězdy,
Šťastní budeme!
Do trávy se položit,
s rozesmátou tváří otočenou k nebi,
tak moc totiž smát chce se mi,
bezstarostně milovat a bezstarostně žít,
Nad ránem s tmou
Mám,
knížečku doktora Freuda mezi zuby,
agónii panického strachu,
mám,
Motýl
V radosti jarního dne,
chci zapomenout na nás, na tebe,
vyletět do nebe,
jako pták,
Absurdní obrázky
Obrázky z lásky,
pouťové růže,
úsměv na tváři staré cikánky,
co klidně smát se může,
Nemají
Ptáci nemají křídla,
možná proto nelétají,
možná proto pláčí,
chci jedno jejich pírko,
Je mi jaro
Ranní káva
a ranní cigareta
na okenním rámu,
mraky si táhnou
Slintavá
už každým dnem čekám
až mě taky spálí
mohl bych je přece nakazit
třeba lítostí
Apokalypsa
Snad se mi to jenom zdálo,
noční můra,
Apokalypsa.
z Babylónské věže šlehaly plameny,
Hirošima
Peklo z Hirošimy,
jasnější než tisíc sluncí,
bylo ti teplo viď,
malá dívenko z rýžových polí,
Santiago
Ze sklenky tequily upíjíš,
krásu života a noci,
která bude horká jako den,
na zemi sedíš ve slamu,
Polibky
Jsem muž co objal svět,
konejšil ho polibky,
a zaléval slzami,
jsem hrdina antických bájí,
Proč...
Hladil jsem růži,
a pak trhal její lístky,
má mě ráda, nemá mě ráda,
proč jen jsi začala plakat,
Přesýpací hodiny
Chtěla jsi čas
a mluvila jsi \ve jménu naší lásky\
dal jsem ti přesýpací hodiny
a když chtěl jsem tě obejmout
Made in 2k
Před televizí made in Japan
u filmu z Hollywoodu
jíme popcorn, pijem colu
já triko Adidas
Sonáta pro Seli
Oči plné tmy
a uši plné zvláštní melodie
dnes v noci
sedl jsem si ke klavíru melancholie
Óda na marihuanu
Ne, já snesu lehkost bytí,
protože chci,
trpět už mě nebaví,
přines mi absint a svíčku,
Nejsme duše zimmer-frei!
Nejsme duše zimmer-frei.
Alespoň já tedy ne,
moje srdce není hodinový hotel,
není ani penzion pro veterány,
Anděl
V dřevěných lavicích temného kostela,
tak jako před blyštivými oltáři starých katedrál,
jsem bez hnutí tiše sedával,
a nebo mlčky v rozjímání stál,
Zapomínky
Dej mi křídla,
a buď něžná,
ušetři mě pravdy,
o tu nestojím,
Milostná
Chtěl bych vdechnout polibek větru,
letěl by jak střela nad střechami domů,
a pak, za zvuku půlnočních zvonů,
dotkl by se tvých rtů,
Píseň rozervanců
Chtěl bych žít vírem vášnivých tanců,
hej, hej,
tak si se mnou zazpívej,
píseň rozervanců,
Město
Rozsvítily se hvězdy,
tak jako vždycky,
a mě se ještě nechce usínat,
město svítí,
6348 polibků
6348 malých děvčátek
6348 plyšových medvídků
co tisknou na hruď
6348 malých chlapců
Dvě hvězdy v bláznových očích
Ze studny v poušti,
napila se růže,
obejmi mě,
o kráse si básník,
Sen
Na pláži svítí světla,
divoký barevný rej,
hvězdy se sklání,
aby byly blíž,