Písmák Žeže a ŽuŽu
Viděl jsem všechno
Všechno co vidět
Co vidět stojí za to
Úder do železa
Sssatttannnrrrybbbaaa
že ryba smrdí od hlavy
a sssatan od ocasu
to dnesss už každý moula ví
ach, bože, kdo tě oslaví
O hadech a... lidech
Krájím si mlhu
na velejemné plátky
Do pytle hážu tmu -
- ty hady z Namibie -
Fenomén jménem DEEP PURPLE
Téměř na den přesně před 50 lety, v červnu roku 1968, dotočili DEEP PURPLE svou debutovou desku "Shades Of Deep Purple" a začali psát svou jedinečnou, neopakovatelnou a vzrušující historii.
V roce 1974 jsem je slyšel na školním výletě poprvé a naprosto se do jejich muziky zbláznil.
Díky za všechny ty roky, vážení pánové, úžasná alba a vrcholnou instrumentální brilanci, která jednou provždy povýšila tvrdý rock na uměleckou formu.
Mám vás neskonale rád.
Můj Izrael
Jsi krásně ošklivý
Jak vyprahlá ústa
Jak bílé břicho říční ryby
A přece krásný
Vlčí běhy v potoce
Poslední z neplavců.
Plácám se v řece vláčné,
v proudu, v němž zlehka jdete.
Svážu vám vlnky.
O zlom krk ám přes ty zuby
věnováno s láskou
zubaři
mozku i duše
a možná i té tkáně
Kdybych byl
Chci něco říci
Tak prosím seď tiše
Kdybych byl básník
Zaplavil bych tě
Memento mori
Kamery běží tu ve dne v noci
Pohne se. Nepohne. Kdo to ví.
Řekli, že poznám ho
po ovoci
Panopticum ironicum
Nebyla by to lehká ironie,
kdybych tě kousnul do levého ucha
a přitom v pravém slyšela bys moře.
Šumění deště na sionské hoře -
Tři dva tři tři dva tři
Beránku
Ty můj obětní
Tři dva tři
Poběž k Babylónu
Kácení polomrtvých mýtů o duševním blahobytu
Když duše zpívá
Tělo nicneděláním hnije
Snad jen tím prstem po papíře
Snad jen tím bříškem po klávese
Damnatio ad bestias
Nad představivost nebylo a není
Jak mrtvý Kristus
Jenž kontinuálně
Své tváře denně nastavuje schválně
Živá mrtvá a černý pes
Až umřeš
Umřeš
Nechci ti zírat
Lásko
ExMa rie panna, tygry roz sá paná... o půlnoci žhavá... a pak chladná zrána
Danieli, ach Danieli,
znáš pověst o dívce Marušce.
Andělé v autech za ní jeli
a ona přitom na hrušce
Soukromá Sodoma
Na běloslaném moři
Opilé koráby Arturovy
Marně hledají směr
Hudba
Vánoce na entou: Odporná představa, vyhlídky mnohem lepší
Představa Ježíška, co našlapuje v blátě,
když by měl kráčet po modravé vodě,
nebo alespoň po lesklém, bílém sněhu.
Veskrze odporné, zpozdilé, nepřípustné.
ŽIVÍ MRTVÍ: Televizní krása šokující hrůzy
Temné zdroje popkultury
THE WALKING DEAD
Živé ryby v mrtvé vodě
Téma posledního soudu a všeobecné apokalypsy patří mezi nejtajemnější a proto i nejatraktivnější pasáže Bible. Byť se, dle všeho, jedná vKnize Zjevení především o vrcholně symbolický celek srůznými přesahy a jinotaji, vzrušuje tento text historiky a badatelé již téměř 2000 let. Vposledním století se knim přidali i romanopisci, komiksoví tvůrci a filmaři, čímž vznikl mišmaš, který tuto vizi roubuje na současné reálie. Na pomyslném vrcholu žebříčku těchto adaptací trůní americký televizní seriál „The Walking Dead“ (Živí mrtví) – brilantní zobrazení mučivého sociálního dramatu vkulisách světa, zamořeného hordami bezcílně se potulujících, krvežíznivých zombie.
Cantus feminae
Žena je jako nádoba
Jeden z ní tvoří kalich zlatý
a druhý vědro plné splašků
Hádanka. Rébus. Pro oba.
Slova slova slova (věnováno: ponejvíce UMBRATICE)
Umbratice
Je to jak droga - obtížná jak ovád,
nechat se křídly touhy, nad kterými
rytmus se vznáší - pěkně nadlehčovat
Spolkla jsem divný hypnotikum
(mým básnířkám)
cítím se nesvá neklidná
taková divná necelá
možná jsem jenom brzy vstala
4 x 6 aneb Všech Pět Pé neboli Píseň o předčasném porodu polomrtvé poezie
Stále tě budím tichým hlasem
z režimu spánku,
z apatie.
Dál ze sna šeptáš: "Zklamala jsem.
Podivné přátelství
Nazvala jsi mne mnoha jmény
Tak jako Homér Íliadu
Jen mimo záznam -
kupříkladu:
TOBĚ, TEBE, TI (fragment závěti)
Všechno co píši je adresováno této fantastické době
S jejími rychlostmi a lidmi
Zakopávajícími o vlastní existenci
O asymetrie molekul
Slepci v labyrintu
Potkali se náhodou
Která byla čirá
Jak nesmysl
Jak sklo
Hypersmůla na entou (byť v tomto případě pouze na druhou)
H y p e r s m ů l a č í s l o j e d n a
Včera
V rámci uzávěrky
K vyhnutí se všemu stresu
TICHÝ POUTNÍK A HADÍ SFINGA (interaktivní hra se šesti rébusy)
Přišla jsi ke mně po vodě.
Hladina se téměř nepohnula.
Přišla jsi s dychtivostí v srdci,
v němž každá jeho molekula
Má to své kouzlo...
Má to své kouzlo
Ochutnávat vjemy
Třít liščí ohon za žaluziemi
Unést se básní o temné elektřině
Instrumentářovo velmi divné odpoledne (o noci ani nemluvě)
Přesouvat verše z mysli
Na papír vždy tak nepříjemně bílý
(a z něj pak někam směrem k virtuálu)
Je jako stěhovat piano
oRLosup bradatý
Už i to krásné slovo dravec váží
Míň než dvě deka hnisu nad drenáží
Biologové měli jen velké oči
Nad špičkou nosu, v němž sídlí nervotoči
Zakopaný pes přízvuků a obecné fonetiky psaného textu
Vím, že bych měl nejspíš nejprve prostudovat odborné texty o rytmizaci, básnických stopách a přízvučnosti v poezii, ale jsem z podstaty písmácký praktik a zajímá mě váš názor. Ba co víc, potřebuji vaši pomoc a rozlousknout tak jeden subjektivní problém, který mi mnohdy kalí radost z tvorby:
Existuje jen jeden korektní způsob, jak identifikovat a poté číst přízvučnost ve verších.
Poetická forma má svá mnohá "špecifiká", včetně fonetiky. Často jsem se přistihl při čtení jiných autorů (samozřejmě, že nejen zde), že mi tam po rytmicko-přízvučné stránce něco nesedí a silně hapruje.
Carmina resurrectionis: Den poté
Když se mě dotkneš
Jako by výboj prince Tesly
Bludičky svedly do jednoho bodu
Jako by mraky neunesly
Celkem pětkrát něco o zbytečnosti takzvané Hlavní
Měsíčku na hnoji
Kdopak ti zahojí
Krátery a průrvy
Noc ke mně přitiskla
Chvilkové vykolejení přírodního vlaku
Tma pobledla závistí
Den se zbarvil mourem
Vrah jde za svou kořistí
Kočka za kocourem
Nejhorší "báseň" na světě? Pro mne zcela jistě ano... a to přijdou mnohé další
POŤOUCHLÍCI
Než půjdu zpět domů ---
Sdělení jen, dejme tomu.
Jen podle běžných not ---
Alenka za štířím zrcadlem
Stékám po tvých vlasech
Jako kapka jedu
Jako krůpěj olova, co nikdy nevychladlo
Chtěl bych si tě schovat ve svém krasohledu
S archeopteryxem v posteli
Viděl jsem ve snu Himálaj
a louky sněhem zarostlé,
než kosy zkosily je
Možná, že cestou nahoru
Urazit se, vynadat a zablokovat
Je to taková hloupost, která navíc ani nevykazuje znaky možné diskuse. Přesto se chci s některými o následnou prkotinu podělit, protože mnozí z vás se s ní jistojistě setkali. Dokáže totiž na chvíli pěkně zamrzet, či zhoršit náladu na delší časový úsek.
viz nick Movsar a dílko Erótovi svědci mléka (a drobounká interakce mezi mnou a autorem pod ní)
http://www.
Gerda spí na loďce z anglických sonetů
Slyším ji z doslechu, vidím ji v oku slepce,
chutnám ji jako déšť - hořký a bolavý.
Vnímám ji v toku hvězd umného veršotepce,
kterému alkohol vystoupal do hlavy.
Durman a bledule aneb Slasti a strasti interbotanické symbiózy
Bledulko bílá,
kam jste se skryla.
Tady jsem, pane Durmane.
To si tak vítr umane,
Jako noc a den
Někdy jsem lumen
A jindy slabší na duchu
Když mi to pálí, jsem duchem nepřítomný
Ve dne jsem orel, co loví tučnou ropuchu
Na břehu mrtvé řeky
Na čele měla tečku z Váranásí
a v srdci Gangu, tu posvátnou špínu,
která se vlní jako lidské vlasy
od konce světa až ke Klementinu.
Prozření (bez asistence záření)
Možná mám přece jen o kolečko víc
za čtyři rýnský
a žízeň mám
jak velemlok
EROSNÝ BOD: Nový den, staré zážitky
Lásko moje
Vlož svou ruku do mé
Jsme nevidomé
Děti, když se stmívá
Notový zápis jedné nehudební formy
Na kost je zmrzlá půda srdce mého
a nelze do ní sázet květiny.
Sníh padá na Kříž Nemilovaného,
jenž změnil Golan v holé výšiny.
Palmýra, předevčírem ráno
Za sedmi horami,
o kterých jenom čtete,
za hvozdy s lukami,
kam nikdy nedojdete,
Šeptám, šeptám člověčinu
Chci ti šeptat pěti slovy
Že jsi soumrak sametový
Který hoří v atmosféře
Chci ti šeptat pěti slovy
Kvinteto světic 6x16
údiv
Tma do tě vstoupila
jak do živého plotu.
Pak půlnoc opilá
Jazyk a hvězdy
V lednu jsem spatřil hvězdokupu
za málo peněz za pár šupů
dostal jsem hodně muziky
Na konci ledna vprostřed zimy
Tisíce překladových odstínů a chutí. A jak to chutná vám?
Před časem jsem někam psal něco o Stevensonovi (zamyšlení nad psychologickým významem jeho opus magnum s Jekyllem a Hydem v hlavní roli) a natrefil na jeho requiem, které se přál vyrýt na náhrobek. Je to krátká, úderná, osmiveršová báseň, kterou se mi náhle zachtělo přeložit. Anglicky zvládám slušně, neměl by to být problém. Zde je tedy originál veršů Roberta Louise Stevensona, jenž zesnul v pouhých 44 letech na jednom z ostrovů Západní Samoy.
Čekání ve zlatě, v katedrále, v dešti...
Čekal jsem na něj
čekal v katedrále
pak na náměstí
ve vyzdobeném sále
Kolaps... a ve stejné chvíli i carmina resurrectionis
Na bílé stránce
srdce mé kolabuje
mění se v popel
v krčmě U Fénixů
CURRICULUM. Víte?
Miloval jsem stovky jambů
a myslel jen na trocheje
líbal se s čtverodaktylem
Přeplaval jsem Urubambu
04:01: Vlak do Mlžných hor
Víš, co je mládí.
- zeptá se Smrt ve čtyři ráno -
Já říkám: ano. ano. ANO.
Iveta
Úspěch jí rozprostřel krvavé rohože
přes bulvár Coupe de Grace - pak na něj vkročila
Proč nejsem smutný, bolavý z toho, že
bláznivá princezna
7 hříšků bazilišků
superbia: lucifer
Narcissus třírohý
teď stojí u zrcadla.
Z půlnoční oblohy
Na xenofóbnú notečku
Jako more není moře
A že Roma není Rom
S háčky se to někdy zvoře
Poplete se idiom
Chvála kontrastu ve dvaačtyřiceti verších
Černý je vlk co ve mně básní
Bílé je stříbro koruny
I tiché srdce když se zasní
Černý je bodec harpuny
RepetiReptiliRepete
Sychravé ráno
Čtyři třicet čtyři
Přikládám ucho k vlhké kolejnici
nad kterou mraky jako slepí býci
Sedím jak pes (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Sedím jak pes u tmavé řeky
Vyvěrá ze mě v tobě ústí
Dávno už nejsem prostořeký
Jak mladí floutci mnohoústí
Stín Vadžet v hlavě mé
Básnířka Vadžet
Ta kobra čtyřoká
Obtéká rukou mou jak logo medicinae
V noci jež krátká je
Napiš mi (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Napiš mi knížku.
Tak
aby měla šířku hloubku výšku
víš
Na kříži
Vysoko v horách
tam kde podvědomí
v hlubokých mořích jako loďka pluje
Tam ještě něco. možná. existuje.
Jak zimní exprese z deprese z moře se vynořuje... a zmrzlým vzduchem pluje
Znám ji
Jak obuv svou
Oděná zemským pláštěm
Tělem mým prostupuje
Miluji tě, Marcelko
Víš na koho to
slovo padlo.
To které nikdy nezkonejší.
Já skládám verše a ty prádlo
Cuevas de las Manos
Z tisíce pohledů cos mi věnovala
jen jeden jediný padne jak ulitý
Usnul jsem po něm jak pralovec zabitý
tak ani nevím jak dlouho jsi tam stála
Jsem vizionář-amatér na rubu prošlé mince...
Čekal jsem jiskru
a jen popel zbyl mi
Vychládal věky jež ho probarvily
modří a šedí jako mrtvé jilmy
Smyčcový kvartet hraje pro živé i mrtvé
Nohy mi chodí jako bez duše
Ač včera jsem byl monarcha stěhovavý
a také bourec - dřív než moruše
tesaři sťali nad úrovní hlavy.
333 momentek z povětří
Na bílém pobřeží,
kde Slunce z moře pije,
plavčík už nestřeží
čistotu poezie.
Nekroboti úsvitu
Jsem Jidáš
Drak z Eukaryotu
Rytíř Stvol Fotosyntéza
V zahradě srdce z mrtvých plotů
Jekatěrinburské matrjošky
Sovice sněžná Jekatěrina Žena
Má vlhké oči Zima přišla záhy
Na rakvi sněhu je dnes na tři sáhy
Koně se do něj boří po kolena
Chodil jsem chodil po hladině
Řekni mi pro koho myješ okno
do duše
slzami neslanými
a já ti povím co je za ním
O mouše v jantaru a dalších nezbytnostech
Slyšíš.
To stojí voda nehnutě jak ve skle
a cizí jazyk špičkou ochutnává
ty její barvy ponuré a lesklé
Předčasný konec expedice Araneae Neuronis
Řekni mi řekni
co jsi uviděla
v propastech duše v jeskyních mé mysli .
Hemžení červů v křídlech Gabriela
Moderní striga +
Něco mi roste z těla
Takový divný chapadla
Tak jsem je včera popadla
A někam odletěla
V kruhu
Jak koně útlobocí
plaveme v živé rtuti.
Sny s těly tasemnic
ovíjí mne jak stíny.
Snímání z kříže
Vždycky se ostýchám
psát verše svojí lásce.
Je to jak kdybych
chtěl
Soukromá trnová koruna
Mé dny se zrychlily.
Víří kolem osy
jak slupky pulzarů
v předsmrtné křeči.
Le Havre tehdy i teď: Rozbřesk a poté zatmívání
Syrové ráno.
Jsem plný inspirace
Jsem jako Claude který si náhle vzpomněl
Jak starým štětcem
Na mostě přes řeku Lamer
Jak černá žába
seděl na vozíku.
Takových druhů si téměř nevšímáme.
Přitom měl toho spoustu na jazyku
Stopy v těžkém sněhu
Má srdce ženy
moje milovaná
a tygří drápy a duši téměř supí
Hvězdy v těch očích se nikdy nepřeskupí
Nuit blanche. Esprit noir
Seděla na kraji útesu
Na obzor dýchala z dlouhé chvíle
A vlny hrály provinile
Formálně ovšem jak z partesu
V zahradách Getsemanských
Má noc je plná šelem.
To měsíc šavlozubý
proniká nahým tělem
do biopodpalubí
Target: MEDUSA
Třikrát jsem zapřel
svoje myšlenky
a třikrát vkročil do ospalé řeky
kde bílé věže strmí proti proudu
Libera me: Černé rekviem
Život v nás umřel ještě před popravou
a materiál dávno vzaly vody
Tak se mě neptej co se mi honí hlavou
dvě láhve jacka a decilitr sody
Studie v šarlatové
Kápnul jsem božskou
do kádinky s nocí
do černočerné tmy a ona vzplála
s ní celý Rouen
Opravdu Poslední Večeře
Máš vlasy plné hadů
a ústa jako květy
z višňového sadu
za domem strýčka Váni
MORBIS PICTUS
u b o h é d ě ť á t k o
posrané děťátko leželo v kočárku bez hnutí
moh bych jej přebalit i když mě okolnost nenutí
páč když je mrtvé
Rozpustilé vitamíny pro chřipkové období
Máš bilé peří labutě
co je v něm zlata Inků .
Po vrstvě vrstvu loupu tě
jak chutnou mandarinku
Třikrát do stejné řeky
Ruším tě v nočním rozjímání
a obracím se k Damoklovi:
básníci prý už nejsou k mání
stejně tak slova - vzácné kovy.
1x EXTRAVOX POPULI
Před chvílí jsem při brouzdání novými příspěvky a dílky narazil na jedno (konkrétně "Starnutie" od nicka vk), z něhož jsem nadšen. A napadla mě taková rozpustilá myšlenka, jestli by řadoví čtenáři a přispěvatelé mohli dostat 1x ZA MĚSÍC možnost "ovýběrovat" dílo. Jedenkrát a dost. Aniž by byli členy nějaké redakční rady a bez nutnosti ono privilegium využít, samozřejmě.
5 signálních obrazů do vzduchu vezdejšího
Kreslím ti obraz fantazie
do vzduchu kreslím, do zdiva
Kreslím ho, kreslím, on však žije
jen když se nikdo nedívá
Přechod Alp na zlatorudých slonech
Oknem se dívala na zrychlené světy
a užívala neviditelnosti
ukrytá v tichu poloreality
v otiscích zubů které Ježíš zbitý
7 živlů v každé době
impakt
jsem tvoje planeta
a ty má
oběžnice
Tanec mezi prsy vlčice
Hořím hořím
hořím
básněmi
jako ten šílenec z rodu Augustova
UtekloTo
. ráno.
mé ego trčí
jako zpupný falus
do hloubky
Tři akustické vize
09:10
pohyb - stagnace - zmrtvění
jak nepotřebný strojek
vybuchlé slunce leží
BRADBURY včera, dnes a zítra
R A Y B R A D B U R Y (1920 - 2012)
VELMISTR POETICKÉ HRŮZY
"It was a pleasure to burn. "
(1953)
Zjevení v Kapitálkách nad Kurvízou
Mám v žilách řeku z těžkých kovů
která dnes jen tak
z plezíru
mění mé slunce v supernovu
Tatter-a-teta
Mám ostrý meč a profil zabijáka
jsem chladný rytíř žhavý na dotek
chci setnout hlavy
trojhlavého draka
Nelze Belze
Vždycky mi připadala
chemicky dochucená
Byť bílá
jako stěna
Včeračrty
Ráno jsi vážka
která v nouzi sedla
na hlavu sirky
a ta vzplanula
enter: Dia-log in/out
(on)
Vždycky, když tělo mé
zalije Měsíc sladký -
tančíš jak Salome,
Konec transmise
Jak báseň splétaná,
v níž správná slova chybí,
jak srdce berana
a zmrzlý úsměv ryby,
Strasti a slasti vegetačního období
Civíme do něj
jak chirurg do aorty
z přemíry slov jsou hlučné heliporty
ze kterých cvrček vzlétá každou chvíli
Jak jsem potkal bestii
Viděl jsem šelmu v očích mladé matky.
Míjeli jsme se.
Dva světy nad hvězdami -
nárazníkové pásmo mezi námi
Sýkorka nad horami
P r o l o g
„Nervózní. “
Ahlberg mluvil tlumeně. Zdálky se ozývalo syčení hydrauliky akcelerační komory. Permanentní sonické pozadí, na které si již dávno zvykli.
Efekty veskrze skleníkové
Vznášíš se nad vodami
jak význam
navždy skrytý
jak oxid uhličitý
Ozdravné dotyky přírodní lyriky aneb Jesus woz here
Neznám úžasnější vůni
nežli tu, která tiše vzlíná
z uťatých, čerstvých, travních stvolů,
z leknínů v přehluboké tůni
SMYSLOBRANÍ: útržky
Vidíš.
Krůpěje arsenu.
Kobří jed na tváři
Gorgony.
Signály z Ixtlaly, bělounké perutě...
Nad chrámy Ixtlaly
navzdory vítězům
hudba zní veskrze umělá.
Ti, co mě žádali
KAREL KRYL *12.4. 1944 / +3.3. 1994
V měsíci září
kdy jablka zrají
a mantilu noci
svit měsíce protkal
POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ po 515 letech
POSLEDNÍ VEČEŘE
na jemném skřipci vědy
Koncem letošního roku uplyne již 515 let od chvíle, kdy světlo světa spatřilo jedno z nejúchvatnějších uměleckých děl v dějinách - olbřímí nástěnná freska POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ. Po čtyřech letech usilovné práce ji tehdy pětačtyřcetiletý italský renesanční všeuměl Leonardo da Vinci dokončil na sklonku roku 1497. Stvořil tak jednu z kulturních ikon středověku a výtvarné monstrum, jenž svou artistní naléhavostí nepřestává fascinovat ani po pěti stoletích. A které již dávno opustilo svazující teologické mantinely a stalo se univerzálním dokladem o síle uměleckého ducha a o umění v pravém slova smyslu.
Velké plány
Chtěl jsem ti napsat
nenapíšu
že jsi jak slunce v Mogadišu
v jedenáct ráno na tržnici
ANIMÁLIE 58: K r o k o d ý l
Čtyři bílí
krokodýli
terorizovali Dillí
lezli městem v šíři z déli
Potřebuje čas mosty z masa a kostí?
Tři černé vteřiny
zas odložil jsem stranou.
Do ticha mokřiny
slz
Věčný rébus
Hádanka s mrtvolou. Tělo dívky.
Smrt leží v pokoji v sedmém patře
zavřeném zevnitř jak z detektivky
o kobrách a hříšné
Jsem namydlenej aneb Dokáže tohle váš kritik?
Klik.
Přede mnou abecední seznam současných písmáckých kritiků. Tucet špinavců, jak se tu leckdo snaží tuto autoelitní squadru azzuru označit. Ale vůbec ne.
14 a jedno zastavení na Křížové cestě
snídáš-li sama
poprvé
potom tedy
večeřeli jsme naposledy
Ájlajktumůvit... můvit!
Když mě kousne tarantule
a navíc jsem v džungli sám
svíjím se jak trubec v úle
křepčím. tančím. vykrúcam.
RÝMOTAJE (6)
Nebe je himmel - led v něm taje
vytváří křehké rýmotaje
ledopády, v nichž jiskří sníh.
Vyšlapu s tebou v novém zrodu
Zpěv drozda
Vzpomínáš.
Něco v nás bušilo
divoce pulzovalo
rozeznívalo senzory
VŠECHNO SE POSRALO
Umřel mi bratr
pošel křeček
zcepeněl velbloud
ryba lekla.
V duhovém rozmaru
Prej vidět jsi mě chtěla,
ty moje bílá lvice.
Máš křehkou stavbu těla,
v němž září pohrudnice
Jahody v ledu
Jsem jiskra pod ledem.
Dvě kapky meskaly
které ti skously
konce rtů.
Sladký počátek koroze
Bůh Saturn trhá hlavou
s chladnými prstenci.
Je svátek slunovratu.
Zacházíš se slovy
RÝMOTAJE (5)
Jsi pro mne vzduch, když nemáš masku.
Ukaž svou tvář. jen na ukázku
ať vím, jak se ti změnila.
Není tě vidět.
Dotýkat se kovu
A bylo jitro.
Den první
zpomalený.
V hluboké kapse
RÝMOTAJE (4)
.
Čas setřel kovy ušlechtilé
tak jako hřebcům kapky potu.
Ještě i dnes jsou v plné síle
RÝMOTAJE (3)
.
Otáčím přemýšlivou bání
milenec ke mě hlavu sklání
a prsty hladí tělo mé.
RÝMOTAJE (2)
.
Když do něj Slunce okem střelí
promění kámen v turmalín.
Sám božský nektar rozechvělý
Svět opic a jiných lidí
RISE OF THE PLANET OF THE APES
Zrození Planety opic
USA, 2011
Režie: Rupert Wyatt
RÝMOTAJE (1)
.
V skeletu dutém černá láva
z latinskoamerických hor.
Když je tvář z flámu popelavá
6 x 5
.
I.
Tak a je to tady, zaječelo něco v Marsdenovi.
Už je to tady, teď vytáhne bouchačku a zastřelí mě.
ANIMÁLIE 57: Mula a mihule
Kráčela mula po molu
v mlze tam číhala mihule
chtěla z ní udělat mrtvolu
stejně jak z dalších mul minule
Živý bič z grafenu, titanová křídla...
Vždycky když usneš jak inkoust v kalamáři
berou mě roupy a prostupují síly
jež by mne nejspíš na kost obrousily
nebýt těch vazeb
Potkala srnka medvěda
Strašně bych chtěl věřit
že život se mnou
je ti inspirací
že jsem ti jemnou
Náhlé existenciální zamyšlení při poslechu Symbolického orchestru hrajícího megaopusy výhradně v U-moll
Jsem z toho
hyundai
perplex
a zpitomělý
Krůpěj Lyman-alfa
Když myslíš
drží se neurony světla jako můry
ve jménu prvotní hyperarchitektury
jež kdysi vyrostla nad štíty Himálaje
Derelict insectii
Jsem tichá moucha v potrubí
podivné stoky
na dně světa.
V tom panoptiku naruby
Anička Logová v digitálním lese
Den jako luňák co se bojí výšek
Noc - zlatá ryba
v tichu šedých žaber.
Srdce se marně nutí do systoly
ANIMÁLIE 56: C e j n
Pro mdlého suchara cejna
každá tůně je furt stejná
nemá kapku fantazie
existence beznadějná
ANIMÁLIE 55: O l i h e ň
V lihovaru pod Libní
žije hejno olihní
líně plavou do líhně
kde jsou mladé olihně
ANIMÁLIE 54: S y s e l
Seschlý sysel
z okna visel
u stoupence islámu
jenž si myslí
ANIMÁLIE 53: K r ů t a
Kráčí krůta do Paříže
každým krokem už je blíže
kráčí krásně kruhově
křepce kráčí z Kroměříže
ANIMÁLIE 52: O c t o m i l k a
Život octomilky Cilky
tedy slečny Drosophily
co do kvality a dýlky
není dalek od idyly
ANIMÁLIE 51: C h ř á s t a l + c h ř e s t ý š
Chřestýš Česťa chřestí žesti
cestou z Chrástu do Chřestovic
Chřástal Rosťa chce s ním lézti
kašlem trpí svírá pěsti
Jsem jako Stonehenge
Byli jsme trapní hloupí nevidomí
a přece šťastni protože jsme žili
byli jsme slunce co hoří mezi domy
a rozpaluje mozek srdce žíly
Světlo se láme na jazyku
Někdy jsi sladká
však často jenom dia
a někdy v noci celá z iridia
do něhož světlo bílou mřížku tepe
První večeře bez Jošuy
Rozprostřela jsem nekonečné sítě
jak zlatá rybka jež zjevuje se dětem
k obrazu svému tiše kreslím si tě
jak hrdě kráčíš nad Genezaretem
DIALOG V D-MOLL
Sama jdu v slunci
po písku
jak v zlatém punci
řetízku
Sýkorka Marcela mě miluje
Lze tichým slovem vyrvat páteř z těla
a zkalit oči jako krví vodu.
Lze černým prstem kreslit do popela
z šedavých pírek stvořit Gabriela
Ohnivý mužíček a chladná Rozmazlína
V studeném tichu krev mi hoří
má Rozpustilko Ledovlasá
ulož mě v hloubce Sedmimoří
v kterém se stříbro ze slz tvoří
Jak chtěl de Sade verše tesat
Křičíš
a nikdo neslyší
srdeční tlukot v rytmu tance
když zíráš do tmy slepýší
Karel Kryl
____________________________________________________
Včera, 12. dubna,
by se dožil 67. let největší český básník K A R E L K R Y L
(12. 4.
STEPHEN KING: FULL DARK, NO STARS (2010)
S T E P H E N K I N G : FULL DARK, NO STARS
Hodder & Stoughton, 2010
hardcover
352 str.
Theseus v euforii
Včera jsem vyplakal
hořkých slz aspoň pintu.
Energie mé aury
nakrmí mínotaury
Kamenná sixtina
Kulturní vložka:
vesmír pozbyl tvaru
jako by čísi
necitlivá ruka
Stříbrný chrám šedobílých zjevení
Když Luxus zavraždil Kalinervu
poslední stín zmizel z hlavní třídy
a slunce osleplo z pyramidy
která mi vyrostla z míšních nervů
Óda na blbus oculi
Tvůj pohled vnímám nad vlasy
tu kobří kápi proti dešti
ve kterém včera zmokla jsi
jak diamant
Křest sladkou vodou v Khara Dhari
V měsíci březnu kdy tráva je tichá
a světlo padá přes příkré schody
když rodí se Satan a slyšíš jak dýchá
já poprvé tehdy dotkl se vody
Expedice Crystallus Polaris
Osleplé ticho pluje krami
mrtvého ledu mezi námi
který mi ulpěl na dásních
Zmrzlá krev visí v podpalubí
Šokové vlny z pulsaru AccessDenied
Jsem malíř - Kristus Naivista
ten který věčně odpouští
a ty Salome Temnolistá
usínáš s prstem na spoušti
Mé černé sestry
Dvě po půlnoci. Sníh s deštěm smáčí krovy.
Stříbrná noc. Křehká a zmrzle skelná
chladná jak prsten z ruky Satanovy
kterému střeží oheň purpurový
Duševním zrakem letěl jsem k Alfa Orioni
Mám v sobě dvojčata - Polluxe s Castorem
bůh noci vyhlásil Zmatení jazyků
nohy mám zality hořícím fosforem
a ruce po lokty v tekutém dusíku
Nanebevzetí nevěřícího Thomase Remiela
Určitá slova dají se i jíst
a pít jak voda z tichých alpských ledů
některá mlčky snášejí se z míst
do kterých hvězdář vkoval Andromedu
Mrzáci na duchu
Taky ti prší do krku
ty moje svéhlavičko.
Já už svou pevně nasadil
tam na konstrukci šíje.
Hrst ozvěn z Jedové chýše
Ach kočko kobroočko
zrůdičko plazivá
neumíš pojmenovat
co v tobě ožívá
O tom, jak Pedro neměl argumenty a místo něj Ramón užíval si renty
Pedro ty hajzle trojbarevný
máš jazyk plný strychninu
koupit mi dárek takhle levný
a ještě básnit o klínu
Stojíš tu sama
Pořád si myslíš že je dobrá cena
prodat svůj pláč a splácat z bláta nový
na střeše stojíš krásně obrácena
srdíčkem k bohu klínem k satanovi
Setnul jsem hlavu Kateřině Howardové
Procházím týdny staletí a věky
a číše pořád není vrchovatá
bývám spíš klidný jindy volím skřeky
mnohdy mi chybí hlava někdy pata
Ticho po pěšině
A bylo ticho ticho k nepopsání
jako bys na sklo stříknul brilantinu
kdy všechny verše z lesů vod a strání
recitovali bardi připosraní
Jak jsem se miloval s madame Nicotinou
Když tančím s Nicotinou
dýmovou rozkošnicí
rty její s mými splynou
div že se nerozplynou
Jak vyrobit z ohně led
Je půlnoc nachová
zní nota po notě
a vzduchem letí změny
Jsem ruka Borgova
Dýchání do vlasů
Spí slunce v kataraktu
jenž tryská k prsní kosti
hebce a bez milosti :
Nahota tichých aktů
Modlitba za řeči
Běží nožky po páteři
rovné jak ta divnost v Pise
kdo neviděl neuvěří
možná jenom vlci kteří
Aqua carmina rubra
Jan sčítá kříže
které po nás zbyly
v krvavé mlze drnčí samostříly
a čas se chýlí
Lepidoptera carnivora: Kuklení prvních zubů
Jsem černý
na bílém
mám jazyk rychlé mamby
líbám se s daktylem
V AkBaru U Slima
Potkal jsem v nálevně U Slima
fundamentálního muslima
hamduliláh, milý muslime
rád bych ti věnoval osly mé
Lednovou cestou k Brašovu
Nade mnou visí
tvoje náušnice
těžké a temné zvony Avignonu
však blíž jsou ústa v jednoznačném sklonu
Uspal jsem si tě, unudil...
Básní tu kdekteří
a výbuchy těch citů
projíždí páteří
jak struny z ekrazitu
Largo nox purpureus
Zas naše hlavy poplivané
na kůlech vězí v tiché síni
Všechno je stejné - my jsme jiní
krev není voda, Christiane
Ellen, šelmy a já
Noc je dnes tichá jako krvechvění
divná a těžká halucinogenní
a nikde žádná dramata
Chybí tu jiskra co by zapálila
Nánaná piss
My jsme ti chuligáni, před kerýma nás varovali rodiče.
666 jezdců láskokalypsy
.
Mám uši jako rys
slyším i tvoje ústa
do kterých tráva vrůstá
Arte et Marte
.
Máš vlasy plné hadů
a ústa jako květy
z višňového sadu
Spala jsi jako Nefertiti
.
Vítr nám urval od úst všechna slova
a začal splétat vlastní poezii
zbylo jen ostří meče Damoklova
Třikrát a dost
.
Noc švihá ocasem
o vzdálené břehy.
To vítr trojhlasem
MonoLigeia
Kdybys byla rybkou
pohoupal bych si tě
mezi dvěma břehy
rozprostřel bych sítě
ŽEBŘÍ CHECK
Předporodní stav tě nadýmá .
Tváříš se popelavě .
Žebříček k tobě schody má
příčky
DarkRomantik-tak
.
Byla jsi nahá a přitom celá v černém
šeptal jsem jméno řeky této noci
kdy slepci spí a bdí jen jednoocí
AntiPtačí (a zčásti i AntiSloní) senzitivně biosonický nonsens
.
Ukončete výstup a nástup
keře se
natírají
Naja naja
.
Když na mě dýcháš a nemáš zrovna rýmu
- a nemusí to býti pod jabloní -
jsi jako vějíř z tichých akronymů
VULGARITA: Zaznamenaný odposlech druhorozhovoru mezi Buranosaurem a Kundatheriem
.
Haló. Ech. haló.
a2a2a: Písmácký zlatý grál nalezen?
Ruku na srdce: který jen kapku ambicióznější autor zde někdy nezatoužil po seriózní reflexi svého dílka. Vůbec nekladu rovnítko mezi serióznost a nějakou pofidérní chválu, mám na mysli více než jednořádkový komentář, vykazující určité znaky, že čtenář (admin, kritik atp. ) dílko opravdu četl a nesnaží se být jen třeskutě vtipný. Jakýmsi vyšším řádem těchto ambicí jsou dva prostory, které jistě maji dostatečný kredit erudovanosti a vysoké profesionality: Krytykovy Ozvěny arény a kritické komentáře a rozbory nicka a2a2a.
Jsi úder blesku, Petro
.
Dva šípy vzteku roztřpytily vodu
přičísly vlásky pohladily spánky
z těla zbyl pouhý skelet hromosvodu
Utrpení mladého Ajťáčka
.
Jednou v čase uzávěrky
bych se vyhnul všemu stresu
na radu kolegy Berky
Grafika
.
Preferuji grafiku
byť ji pletu s graffiti
včera v noci nalitý
Třikrát do stejné řeky
.
Chtěl bych tě celou rozněžnit
vlohy však k tomu nemám žádné
možná že až mi svineš nit
Opuštěný ostrov Sparta
.
Je divná doba - z nebe crčí mana
kropí nám límce, zátylky i lebky
a vzduch je vlahý, líbezný a hebký.
Chlasta la vista
.
Sedmého desátý.
Sedím a - zase piju.
Jak čmelák, nasátý,
Pootevřený dopis panu Aleši Novákovi
Blažený panáku Nováku,
již je to kdejaký ten čtvrtek, co jsem se na vás posledně převrátil s prosíkem o bradu. Jsem usvědčen, že jste to hravě vy, kdo mi může vyvrhnout drn z hnáty. Věnuji se Theofilio Ruben Embele Mbembe, ucházím ze Svobodonesmyslné republitky Džibuti a do vaší krasové zemičky se častokrát a s velikánskou útěchou ztrácím.
Nyní přímo k vejci.
Lví řeči v moll
.
prosekal jsem si cestu kukuřicí
a došel téměř až na konec lánu
celý den myslím na to jak ti říci
Selhání smyslů
.
Vždycky když zaostřím zrak na špičku nosu
vidím svět jasněji což vyvádí mě z míry
jakoby neměl už svou centrální osu
Křik orla nad rozlitým mlékem
Včera jsem zasadil semínko naděje
čekám až do hlíny slza skane
nechceš mi dnes u něj držet stráž.
Ne že bys musela zahánět zloděje
BOLERO, OP. 937
.
Chtěl bych ti plivnout do očí
aby se žilky v nich rozvlnily
jak černé kobry v centru Dillí
Letní sfingování
Mám prázdné oči nikde ani stopy
po slzách které sublimují v chmýří
pět vteřin ještě zbývá do potopy
a do sklenice nalezli mi štíři
Poslední půlnoc v Ósace
.
Když soumrak padne na osacké doky
dvě černé lodi vplují do zátoky
jak duo temných tajnosnubných krásek
ANIMÁLIE 50 : T e l e
.
Pod povely velitele
čtyři vědci z Izraele
teleportovali tele
ANIMÁLIE 49 : L a c h t a n i
Na hladině oceánů
bývá nuda
bez lachtanů
lachtan svádí lachtanici
ANIMÁLIE 48 : Š i m p a n z
Šimpanz
Sancho
zvaný Panza
nevoní po prášku Lanza
P ř e d s t a v u j i s i t ě
Nemůžu si pomoct
představuji si tě
zranitelně ostrou ostře zranitelnou
a kdybych byl pavouk
ANIMÁLIE 47 : L a n g u s t a
Velehladovými ústy
zakousl se do langusty
degustátor Gusta
z puszty přijel do Augusty
ANIMÁLIE 46 : E m u
Stalo se to u San Rema
ubohému
emu
zaškobrtl bohém Kléma
ANIMÁLIE 45 : S a r d i n k a
Sardinka
Sylvinka
jak její matinka
chtěla být hrdinka
ANIMÁLIE 44 : K á n ě
Jednou ráno
polekaně
obkroužilo pole káně
obkroužilo skály stráně
ANIMÁLIE 43 : S v i š ť
Svišti
piští
v kolejišti
vlak už houká dýchá sviští
ANIMÁLIE 42 : B a r r a c u d y
B A R R A C U D Y
.
Ani člověk jak já chudý
nemusí se báti nudy
TOLERANCE (paní S. a pan K. včera - podle šeptandy - kdesi v džungli Ugandy) / K.O.U.L.E.
Nábožný Kudlan hledí na Strašilku.
Je horké ráno, což je v tropech zvykem.
.
"Co jste si dneska vzala za košilku.
VYZRÁNÍ MASSSKY (aproposss... kdo řekl, že: vyznání lásssky ???... o vysssrání nemluvy nemluvě)
Vidíš se vzrcadle.
Oděná vovčím rounu.
Máš oči propadlé
jak díry do melounu.
Prošly tudy magnitudy Její Jasnosti
Chci s tebou dožít do rána
i když je dávno po rozbřesku
a slunce s křídly havrana
mění náš thriller na grotesku
8 vět pro Marcelu (+ ještě asi tři navíc)
Jsi moře skorály.
Hluboké a čisté.
Tak by tě pojali
impresionisté…
KRITIKA NEKRITIKA: Co je škvár a hloupost ???
Mám něco na srdci. Asi jako každý (no dobře, tak každý jedenapůltý), který tu denně publikuje své výtvory, protože od toho tu PÍSMÁK tak nějak nezadatelně ze své podstaty je a funguje. A také proto, že je lidské, a tudíž přirozené a dráždivě lákavé, nechat konfrontovat svá literární dílka, či pokusy o ně, smasou čtenářů a jiných autorů.
Potud si rozumíme .
K.O.U.L.E. - Oslava interbotanické symbiózy aneb Jak se durman dvořil bleduli
Bledulko bílá
kam jste se skryla .
Tady jsem, pane durmane.
To si tak vítr umane
Signum Laudum Futurum
Poňváč mi je dáno shůry
tedy podepsáno
vyměňuji signatury
večer v noci ráno
Vlezdopreludium
Vezu se po tobě
dálničko dálničko
vezu ach vezu
skrývám se v nádobě
I ty greenteligente!
Keříkům
za naším bufetem
neskutečně se daří
zvracíme na ně
SsserpensssMetisss
Tečeš tak černě
Metis
že i noční řeka
vedle tebe
JDI DO PRDELE (a pak z ní vyjdi... a miluj mě!)
Jak na slunci skvrna
jemně nepatrná
přesně tak mi vadíš
Jak díra v galaxii
Špička pičky holubičky
Sama teď visíš na háku
na kterém jsi mě včera měla
no
copak
EroMúzy pro Zuzie
Procítěně. líně
chtěl jsem Zuzulíně
rozepnouti trikot
V tiché beznaději
Deathtetica
Tak nějak tiše
zemřela jsi
odešlas někam do neznáma
jak nevítaná bordelmamá
Když chytám v žitě
Než se déšť opije
z první druhé kapky
a lev se omyje
poslední
Dvojjazyčná detekce
čas od času jen na zkoušku
vstupuji
tiše
do kroužku
Pornamenty I.
zaleji tvou ústní květinu
lékem co tryská mi z těla
nejdřív
jsem
Deštivé ráno v pekle
Ležela
oči umlžené
pršelo
do tržnice v Kinshase
Ptáčci tygrovaní
Shodil jsem peří
jako písklák řvavý
ptáček přelétavý
co dvakrát
complex messsianisss
Už sedm vteřin
kráčím po vodě
oči rozšířené
šokem
Zemřu ti
Zemřu ti před očima
en face i z profilu
zmizím
díl
Vydělené dělobuchy, znásobené soběnky
Rty máš sřízlé v hlasu
vlhké něžnou chutí
k zabíjení
času
Ssstigma enigma
Zarostlý do vlasů
hustých jak kapky medu
propíjím dny i noci
svlečený do pasu
Tak pravil Pán Tvorstva
Stovky dnů jsi promlčela
jednou promluvila
pomalu se stáváš vzorkem
ženy ideální
Silně nesmyslná smyslnost slovního slinění
sled náhod způsobuje
neřkuli působí
že kdo se vyděluje
samotu
Chyba na vlhkoměru
Jsem lovec zvlčilý
vrah malých
černých petrů
tvé slzy předčily
Černožalm radostný nabodlý na ostny
Sedíme tiše v srdci pětistěnu
v němž každá plocha
má
slušivá
Sexkomunikace SperMadony
Vyrostla jsi
ach vyrostla
překrásná květina
byť mírně
Černý pátek... bílé hadění
kam šlápnu
tam
nejmíň tisíc let
nevyroste les
Ledová nekromance
Ledy se prolomily
přes tenké rozhraní
které nás rozděluje
když
Není není není...nad mé probuzení
To ráno
černější
než černé
To ráno
(Ještě) o rybkách
Máš ústa z mramoru
a tělo neposedné
zvláštní kombinace
Kdo k tobě
Staré slzy
Od úsvitu
do soumraku
v krůpějích henessy
putují slzy tvé
Neúplné blues o úplnosti
Zas v tobě plavu
jak v hustém opiátu
jsi moje řeka trojvlnná
Máš
Albusssssatanae
Na bílém polštáři
kam složila jsi ústa
květům se
nedaří
Sladce ostrý spánek
Spíš v dešti střepů
z římských váz
které z hradeb hází
plebejci a vrazi
Bojím se pohnout
Jak dlouho letí
můj pohled k tobě
moje milovaná
kdypak se dotkne hladiny tvých očí
Noc zraněných dravců
V propastném tichu
této okřídlené noci
v níž tlamy gravitační
po polibcích lační
V jednom ohni
Shořela jsi mi v dlaních
a já se nepopálil
popel mi zůstal na nich
tak jsem ho krví zalil
Poslední leč
Sčítal jsem zajíce
po honu
poslední leč byla skvělá
leč
Trojí políbení (ve stejné řece)
Poslední z neplavců
plácám se v řece vláčné
v proudu v němž zlehka jdete
Svážu vám vlnky
PoeRytec není PoKrytec
Jsi
zakovaná v tichu
jak duál do triptychu
líbám ti
Perla z hlastury
Sedíš si v kleci
vlhká
jak měsíc
těsně pod venuší
SCHODY DO TEBE
Daleko hluboko za očima
za mnohými tichými řekami
kde bůh se usídlil pod námi
a nikoho nijak zvlášť nezajímá
Noční vůně rtymiánu
Slyším tvůj dech co létat umí
hluboko v chodbách kostní dřeně
kde spíš tak smírně
usmířeně
Štěpení slečny Mirabelky
V jaderném štěpu
slečny mirabelky
nehoří plamen kyjovské slivovice
takový příměr taje jako svíce
Šest Jezdců Láskokalypsy
Mám uši jako rys
slyším i tvoje ústa
do kterých tráva vrůstá
a zdobí půdorys
Ha!
Nejhorší, co se může v dílech objevit,
jsou slova
(Spirit, 7. 10. 2005, 13:21)
Jak hebce vésti hřebce
Včera jsi se přela
že ty nic ty flétnistka
a dneska jsi
jen skládka vyhořelá
Romeo & GeoRodeo
V kruhovém krychlení
oválu
navzdory zrychlení
pomááálu
Vampyriiisssatanae
Dříve než rozlomíš
skořápku mého citu
- jenž v barvě antracitu
přetiše
Smoke On The Dogger
Můj pes
včera ztratil čich
neboť hulím
tak mocně
Ruskoprsá balada
Na bílém polštáři
tři kapky žlutohlenu
Aspoň se netváří
jak krvekrůpějky
Hadi se taky hladí
Když mě líbáš
jako by sladké ticho
pršelo
ze souhvězdí serpens albus
Sado rádo MASO!
Píchl jsem prasátko špejličkou do voka
s rozběhem nakop ho do zadnice
pečeně bývá pak vláčná a divoká
a co teprv ovar a jitrnice
JEDNA VĚTA O KONCI SVĚTA
pfffffffffffffffffffffffffffffšššššoooouuuuuuuukkk
Astra Draconis
Jsem Máček
z Vlčidráčků
jímž vítr uťal hlavy
Jsem slavík přelétavý
Miluji tě, ach, hroudo rodná, byť místy neprůchodná - a piju na tě: do dna
Miluji vodu
z rodu
Vodovodů
co chutná bystře
Sexteto pro ospalé oči
Máš ústa plná zvonů
a hlavu do záklonu
nosánek
pěkně vzhůru