na infarkt . . .
Je pátek, 13,00 hodin. Sedím v kuchyni a piji poobědní kávu. Strnu. Něco syčí za lednicí.
BOD ZLOMU . . .
Trávě
vysáté do beznaděje
země vysílá
pořád jenom suchopár.
Jak jsem nemohla domů . . .
Středa, 18. 30 hodin. Téměř přesný čas, kdy každodenně opouštím svůj byt a vydávám se se svým čtyřnohým přítelem na poslední večerní venčení. Psík má nemocné srdíčko a tak nám náš okruh trvá obyčejně půl hodiny.
(PŘE)SÍ(Ý)PÁM . . .
Čas neplyne
v přílivu a odlivu
nestojíjako hrad.
Umí našlapovat
PAPÍROVÉ RŮŽE . . .
Nevím, kam se rozpily
barvy z papírových růží.
Možná žádné nebyly
nebo jim vadil chlad.
Procházím zůstatky . . .
nesedí má dáti-dal. Ne, nejsem neplatičani nemám obstavený citúčet. Pouštím duchy z klecí -možná bych je mělatrošičku přiškrtit.
SPLAVNOU TMOU . . .
Po vteřinách pomíjí(m)šedá mračna k neznámému. Čas - poutníkkrátí kroky. Je teď ta správná chvíleporozvázat tkaničky.
Konejším tichomám ho ráda(parket už nebude jen náš)i slova pupenůkapkuzachycenou na tváři.
KLÍČ . . .
Ve starých botách
poslal svatý Petr klíč
zima už je pryč.
HROMÁDKA . . .
Tak a je to. Předala jsem poslední vnouče rodičům a budu mít také prázdniny. Jak já se těším. Mám tady pár kousků nábytku k renovaci.
NASTEVŘENÉ . . .
Při(za)vřeněvzývám - na tichomohlo bys pomaleji.
tváře na papírunehybné nevidíztracené rezervace(za)bolí
překřikuji proudnejde vypnoutlžičkou meduani skořicí . . .
TŘI ZADRHNUTÍ . . .
Ranní řetěz(ec)
Z okna do uliceoči slepé po ránusem tam ozářenénevoněnémlžné postavykvílíbrzdy v břečce . . .
Murphyho zákon schválnosti Hřejepára stoupající z čajedvě topinky vyskočily.
TICHOSTÍN . . .
Dnešní denmá oči proměnlivéa odstín tichapavouci myšlenektkají mi v hlavě síťněkdy nit přetrhnouale hned navážou jinoutolik let už dýchám.
Ledovec ledennevoní mi, nechutnáukrytá pod peřinou - hřejenechám sesama soběsvádět jinotajepolyká jetvář za oknem.
ČASUSTROJ . . .
Zima, kterou konec roku nesedlouho s námi ještě třese
Časostroj ročních dobprská chlademmlha pořád mlží
Lenivého v zimě ani pec nezahřeje
nalité pupeny mrznoulkajena klid v nitru nepokoje
P(R)OTRHANÁ . . .
Šlojíře jínív dávný fáčpod kabátzatnutý dráp.
Fučí -sama v tichu.
V úzkostné chvílinezněléodnikud valčík roztančil pár. Čas odbyl násodbil nás čas.
ZABABUŠENÁ . . .
Obloha šedá šeďpůl metru závějísvětla nepřidánonad krajinoupár peřin puklo zimous nocí vločky (s)neslykrystalové vlečky. - - -Tichozabalené do chladudo zvonůvoda ztuhlabílí koně kloužoupo mrazu. - - -
Zababušit sedo čepice, do šálydo svetru
hrnek horké čokoládyskořice, hřebíčekdo vína . .
A SVÍCE BLIKÁ . . .
Všude má vítr svoje špehýrkytancuje s listímlomcuje dveřmii za krk, do rukávůsi najde skulinky.
Zesláblá v jeden stín(sama hážu labutím)kapky pije hlína.
Rezatý zámekvěnec z mechunic nebude tak, jak bylo (furt to trochu bolí).
Na zemřelétiše bliká svíce .
POLOBEZLISTÉ . . .
Včerejší déšť
zašlapaný do šustí
dírou ve škrpálu začvachtá
malíř Podzim úspěšně
PEPERRMINT . . .
Že já si nedám pozor na hubu. Pardon - na ústa. Zase jsem se do něčeho nechala navrtat a teď z toho mám staženo. Přihlásila jsem se na ten konkurz, abych si dokázala, že jsem pořád ještě jura.
TŘI OKNA . . .
Truhlíky za oknemk zimnímu spánkuv sychravém počasípozpátku vůnírozemnutou v dlaních . . . Zaklaply dveřeuragán hračekusnul v policích.
PUF . . .
Objevila jsem ji náhodou na kraji města. Podivnou zarostlou zahradu, uprostřed ní skleník. Když jsem do něj poprvé vstoupila, ucítila jsem hafo vůní. Pošimralo mi to nos, až se mi chtělo pšíknout.
Podzim nemá nápěv monotonní . . .
Hnána sem a tam
na chvíli listem suchým
na chvíli mlhy tón
vodotíha hlavy kloní
DO NORY! . . .
Vyfasovala jsem krumpáč, lopatu, přilbu s čelním světlem, láhev s vodou, sušené ovoce. A teď čekám. "Auto k odjezdu na kráter je připraveno na ranveji č. 6," hlásí křaplavý hlas z reproduktoru v hale.
PÁR DROBNÝCH . . .
Proletět takdo obrazu s ptáky-zpátkyusnout na meziuprostřed trylkůvískám roků hároale čas síto proselo . . .
Je slyšet táhlé tútútúi přes roletyžhavé douškykdepak dneslehnout si do mateřídoušky(ani pes nevrtí chvostem)a voda.
ČTYŘI SLUNCE . . .
A mám to za sebou. Teď už jen čekám na výsledek. Je tady takové horko nebo jsem tak zpocená z toho, co přijde. Na světelné tabuli se objevuje číslo 3577.
TETELENÍ V PASTIČCE NA MYŠI . . .
Vlnění scény
skrz tetelivý vzduch
noc má horečku
pere se o kyslík
TAJÍM DECH . . .
Brouzdám se loužímarněo odpuštění prosím, o něhu. Stopami zpět se nepospícháčas smísí ticho hlubins halasem rohů. . .
ŽIVLY . . .
Přišly tak zprudka -
obrácené deštníky
žluté kaluže.
Metalfest Open Air -dvě pidi-tanečnices klapkami na uších.
SLUNCE MEZI MUŠKÁTY . . .
Slunce tančí
mezi květy muškátů
májový déšť
staví z barev most.
MÁJOVÉ MINI . . .
Jsou slyšet vzdechy lesa
i puls zvrásněné borky.
Šňůrky sluncezavěšené ve větvíchpročesává větrný hřeben,než se navečer uloží do peří plameňáků.
Včely mají otevřenakvětinářství.
Jak mě navštívil Moribundus ...
Nezvonil, vlítnul mi do bytu, nepřezul se, ale rovnou se hnal ke stolu. Nic mu nebylo vhod. Prý tady mám moc čerstvého vzduchu, moc světla, málo prachu.
A že prý za dveřmi jsou ještě kamarádky.
STÍNY BEZ SVĚTLA . . .
Někteří vidí a přitom jsou slepí. Vrhají stíny beze světla.
Po nich zde bude předtím.
Cesta života vede z hrobu.
STŘEPY MEZI KROKUSY . . .
Paprsky honí dendvě větvenapříč přitlučené k sobězalykaj´ se jarem. Krokům krokusů bráníplaz - rozježděná zemz posledních nočních zprávvčerejšek zase bude dneškem. Tíže líže do zátylkujarní hlína jinak jinádo hrstě. .
(NE)SPÁNEK . . .
Jak hvězdy vůzk rokli nebemě táhne čas. Lože ustlal nesouzvuk -to asi mládístáří oplácí. Tep chce ze srdceuniknoutve dvanáct a půl .
TŘI TŘEZALKY . . .
Ach - vzpomínky nechtěnébarvy slité životempiju s vámitři šálky smutné třezalkyrozbité o sebe .
Topoly do mrakůpřestaly růstmaliny uschlé do krveplní břicha hrud
svět rozšláplý na padrť se chytil o břit rákosí .
Chtěla bychpřišeptat křídla nadějirozpřáhnout měchynadoraz.
P Ř I S T Á N Í . . .
Ze Srubeckého kopce dolůzatáčka a pakpřitáhnout kniplna přistání.
Posypaný koláč zářídrobenkou domácího štěstía jinde - dusí chmury.
Barometr předpovídá rozkousnutý ret.
Pod draperií noci sev duši vrtí těžký solitérchladný, neúprosnýrýpe v hrudníku.
KAMENÍ . . .
Na prosoleném chodníkuslzí stopy vzad
klid kope vzhůru nohamasrpek vyhrává.
Nespánek otevřel mordučpí po mandlích
není to má vina - má vinamá vina.
TICHÉ SÓLO . . .
Bílými vlasyzkřehlými až na kostslzím svá malá přánípo kapkách -- mít taku kořenů důlek vodyve kterém bych shlédlasebeždibecnebe.
Zimním smutkemtřu záda tmya ztěžklými kroky mlčím dávný chvat
ale možná právě příští ránopřinese amnestiimým žehravým náladám.
Tiše. V závějích teďzpívá své sóloticho po kapkách .
OD (NE)PAMĚTI . . .
se čas lámedo purpury a františkůvločky korzo po promenáděkaždá v jiném krajkoví. Hledám stopy co neodlétlypřes hory a přes dolypodle hvězdné navigacek domovu. Zas probouzím se na slamníkupára od úst - v údivu.
STŘÍPKY SNĚHOVÉ . . .
Tolik krásných obrázkůtolik krásných vločekPeřinbaba neúnavněnatřásá. Přistála za límec - smíchuličník - sníh. Ještě. tři velké na sebehrnec, uhlí, mrkeva koště.
STŘÍPKY PROSINCOVÉ . . .
V bílém tichu křuplo hopkání frrr do vzduchu. Špinavé nohy městaodkryl skluz po chodníku.
Vločka taje na jazykunajednou mi není zima
on a ona bruslí synchronně(vz)dech zamlžil brýlím svět.
Lákadla z výkladůvánoční třpyt a lesk
LISTOPADOVÉ STŘÍPKY . . .
Může za to listopad a
světla lamproztrhaná po kapkách
kratší den i dechzkamenělý levještě včera chrlil vodu.
Tma vpila všechny stínypod keři křídly složenými píše na rozdrolený list
PO OTAZNÍCÍCH . . .
Člověk se narodil dobrý. Nepřišel, aby naříkal,to osud rozdal rozmarně. Ruce chodníků senatahují ze všech stran,kroky prosí o milost. Může odškodnit chlad hlas varhan, vůně kadidla.
DRKOTÁ . . .
Není klidný - kdo překročístopy větru před sebouden má kožich šedých myšíchlad zastýlá do límců. Osamělé barvy tlejízadupané do bahnaoči tuhnou v torzech stromůzávěť slunce drkotá . . .
Stínuju si . . .
Proč jsi krátký a hned zas dlouhý. Jeden z těchco tady věky věků bloudí. A proč někdy padáš mezi nás. Když se světlo láme - jakou vidíš barvu.
Nedělní chvilka poezie . . .
Celkem pohodovépanelákové dopolednemám založenoto už je tolik. za chvilku by tu měli býtna nedělní obědkrálík protažený špekem odpočíváje to spousta let - od králíkárnyšel rovnou do komínaděd krájet špekv kolik jsem dala vařit ty knedlíky. Pod okny zas nějaký trouba troubíbum - teď zabouchnul dveře asi se už dočkalodjíždído toho štěká pes. U sousedů je teprve začali mlátitbudou mít oběd dost pozdějen jestli ta polévka není přesolenábrr kyseléjo, když já jsem ho šlapala.
NOPKY na STŘEDOKLUBKU . . .
L. P. 1957 přistálo, přesně v poledne, u mé dětské postýlky "středoklubko". Určitě nejlepší by bylo dostat do vínku takové, jako dala Ariadna Theseovi.
ROZHÉLÁM SE . . .(rozléhám se)
Kreslím křivky holých koruntahy táhnu spleenemvětronoši barvy víří - lámou se i paprsky. Než čas si přisedne k časunež dovykrájí do jadřinců hvězdyrozlehnu sedo bylinkových odvarů . . .
LEMEM PODZIMU . . .
Kůrou stoletého dubusbírám ticho krajiny
zalykám stesk opadáníchór chmur na kruchtu
kruh ve stejném rytmu
něco je pryč a pak se navrátí
Kukýnky . . .
Vítr si nasadil
na čupřinu papír
kos v louži vlny rozhání
do šestého patra
JSEM SVÉ STÁŘÍ . . .
Na hostině listopadu jsemjak brod pod ledem
úzkost mlčím do zámotku lítost na draka.
křik bolavých úst užprošel v čase.
Do krabice s omyly i pády na dno krvavý laskavec.
V MLČENÍ ČERVENÝCH PLODŮ . . .
Podzim loupe barevný nátěr létaholé stromy oblékají mléčný šál trávu uspává šustízem si obouvá boty do bláta. Utichl svist - znavenýchvíli stojí, chvíli se kymácísnad tímže nedohonil poslední listmračí se do závětří. V těch chvílích hřbitov snívěncem červených plodůsen zesnulýchv dlaních prokřehlých mihotají tiché modlitby . .
LÍBALA JSEM ZLEHKA . . .
Nejdřív jenom zlehkalíbala jsem struny v durhlad klíčil přes oči mezi žebraartérie na každou křivku. V napůl taktu dokonánotóny se zlomily do moll.
Z jalových slov neposkládáš souzvukDa capo al fine. Obvaz s vůní lékořicedéšť omývá stromu dávnou rytinu .
DO VIKÝŘE SI SEDL VZDECH . . .
Čas skryl oči pod kápínatáhl sítě přes trámy
náhle - v tichu do krovů -zasvítil sirotek kuželu. Střípky zas pohlédlydo tváří bez vrásekna loktu panenka bez rukyv nakřáplém hrnku klíč.
Koníka bujně osedlal prachzdola dětí smích . .
V RUCE KVĚT LIP SRDČITÝCH - Báseň z III. kola soutěže v poezii 2021
Čas zkapalněl do podzimukraj za krajem koly vzadteskno je za dívčím krokem. Uložím si do úschovnynenapsané slabiky ahrstku věcí - bezcenných. Až zvon ohlásí poslední klidvzhlédnu do nebesv ruce květ srdčitých lip.
ČAS MÁ PLNÉ KAPSY ...
Možná se ti zdá
že za obzor je zase blíž
že tvář ti zdobí více vrásek.
Že se ti těžko ryje do kamene.
ROZPŘÁHLA JSEM RUCE A PADÁM . . .
Rozpřáhla jsem ruce a mám křídla. Neobyčejná křídla s velkýma očima. Očima jako má Babočka paví oko. Jak to, že mám oči denního motýlakdyž je noc.
VÍTR PRO DVĚ STRUNY . . .
Než květy bezu dozrají vytřídím z vůní šnytlíku, mařinkyduety pro dvě strunya z popraskaných upletu kruh pro baladu povědomých refrénůdávno napsaných slok.
Někdy jsou slzy málo slanéhrb pod nánosem hořkostijehly do všech stran i pod povrchem někam zmizípřesypou setak jako hodiny.
Z chlopní vyrašené ratolestiobrůstají silný kmenvypráví hnízdu o životěod třepotání k poslednímu dechu .
Nohy jedna druhou přebíhajíjenom do půlipak jen co krok se krokem minepři posledním - zavoní zem.
JSEM JMÉNEM IVANA . . .
Vstávám pořád stejněvýchod mi sčítá do rokůspáruji básně po písmenkách i metal odhaluje trhlinyslova polykají panelákyne nad střechy - jen ve dveřích.
Fretka rána neposedíčeše bujné pramenypolední zvon skoku brání chvíliještě balancuji ve vzpřímeném postoji.
Večer vyškrtává další nesplněný senuž nelétám, jsem "dodo - samotář"vlci noci mě potměšile hryžou do masa . .
TŘI SCHŮDKY . . .
Jeden zub
dva kroky v prostoru
po čtyřech je to rychlejší
ke psí misce.
VERŠE Z LOUBÍ . . .
Vymetám dávné verše
ne bez příčiny
šminky rozmazala doba
závrať zprůhledněla
MŮJ VÍTR PATŘÍ PODZIMU . . .
vane šedé nitkyodfoukává plátek po plátkudrobky drobnostíusazuje v dírce po knoflíkumodré řečiště na rukojeti kočárkuvýhonky z kořenena víc než tři řádkyden chápe touhu po spánkumokrý rukáv, mlhu pohlednicvýchod po koberci květůdechu milost západu . . .
CON DOLORE . . .
Soumrak přestal přístchvíli stál i vzduchpak třesklo do ozvěnsbor kapek sáhl do varhanspár vichru na černé klapky
pod elektrickou mapou domy svlékají se do naha
padni na kolena na zem bez tížeani kříž neochráníkdyž sytí se vír . . .
H O R E Č K A (Svět v horečce) . . .
Lodičky v rozlité krajině
chytám se o břehy
v rozích pokoje
písečný dech
DEŠŤOVÉ NOTY . . .
Provazy syčí přes prsty na chodníkze dna počítámjednadvacet, jednadvacet
Déjà vu.
bije půlnoční
od Božích muk běžíohnivý pes
Smutno do všech stran . . .
Smutno do všech stran
lampa štká
v nemocný den
nohy hlavě nestačí
K PRAMENŮM . . .
Couvám k pramenům.
Domlouvám myšlenkám
moldánkům prostírám.
Brblání na bílém ubrusu
P R O C H Á Z K A . . .
Nevadí, že nebe ždíme mrakynohy jsou boséa psík. ten se otřese. . .
STUHA ( Ze šuplíku V.) . . .
Loďky čekajíkam poplujeme dálna ostrůvku svou stopu jsi zanechalmezi řidítky stuha Vendée Vélodubovými hájipřes Život k sladkému ve stínu . . .
X X X
Hřebeny, kaňony, kráteryv Zkrouceném údolízpívají s květydivoké kaštany tajemno v jeskyníchticho a šelestyveselé domyz lávových kamenů .
Pan Šáteček . . .
Bydlel na sídlišti jakých je v každém městě nespočet.
Určitě měl nějaké úplně obyčejné jméno, ale nikdo mu jinak neřekl. Byl to prostě pan Šáteček.
Vysoký muž, asketické postavy.
P R O M L O U V Á . . .
Promlouvá
šuplík po šuplíku
čas v zažloutlé obálce
v krabici tváře
T E N K R Á T . . .
ti zmokly puky
a pramínky do čela
zpíval jsi do kapek
než spojil nás dech
Ranní . . .
Vítr fouká loužím vlny
kos se zhlíží v zrcadle
pod deštníkem od sakury
zlatý snídá déšť
FLAGEOLET . . .
Krok před osudem
stlačeným vzduchem
poháním klikou přání
v doprovodu loutky
3x (v) MINI S ÚSMĚVEM . . .
prázdný kastlík
poštovní skřítek zaspal
počítač ne
překátrovaná zem
ŠPEJLE . . .
V noci se mi zdálo
o prapodivnejch špejlích
jedna měla číro
druhá piškoty.
POŘÁD SE NEVZDÁVÁ . . .
Jaro svázala v koutě
zbytky z peřin vytřásá
na hloh, na dřín
na chudobky skromné.
TICHO REPTÁ . . .
Hodiny - nožičky boséčas na fotkách
ticho reptáhlavu položenou na méneslyšně pohyb ústprstoví na stoleuž zítra "babičko. " . . .
VÝSTUP BEZ JIŠTĚNÍ . . .
Dnes nastal ten den.
Den - kdy se po delší době opět odvažuji k výstupu na stěnu.
Ze všeho nejdřív si musím připravit nejlepší cestu, správně zhodnotit obtížnost výstupu a vypočítat pádový faktor.
Vypouštím jumarování.
OČI ZA VÍČKY . . .
Bez kontur, s každou vteřinou
melodie sténá - kdesi
až za roh morku
ostrov prázdné vázy, šicí stroj
PŘEDJARNÍ . . .
Ještě se nechce vzdát vlády
letka oblak dosedla
nahoře při úklidu
zvrhli kýbl
V MEZERÁCH MEZI MINUTAMI . . .
Na čas sedá plíseň
v mezerách mezi minutami
nesladím
vyplazuju jazyk
SMOTANÉ DO ŠPULKY . . .
Do noci ťala čepel struny vyvalila z těl iluze smotaná na špulky soucit zachroptěl hlas v kabátě naruby na klopě rubínová brož v ohárkách šílí kroky naděje má chudé oči scvrklý dech nahotou veden je dokonalý řez sepnuté ruce - tepelný štít . . .
Světlo chce živými pilíři podepřít živé
zasáhnout i slepce .
BYLO - NEBYLO (4.) Forichtung . . .
„Alou na kutě, brzo ráno pojedeme k Habří pro seno. Dědeček říkal, že už je suché. Musíš vstát zavčasu," říká po večeři babička. Dnes jsme měli moji oblíbenou rozhudu a chleba čerstvě vytažený z pece.
BYLO - NEBYLO (3.) Princezny z půdy . . .
Tma a tajemno, to byla půda u babičky.
Vedly tam hodně příkré schody. Vlastně se po nich stoupalo jako po žebříku. Používat se musely nohy i ruce.
BYLO - NEBYLO (2.) . . .
Každý rok, na začátku prázdnin, se konal den velkého úklidu. A když píšu velkého, tak to byl opravdu úklid zgruntu.
Časně ráno dědeček natahal vodu ze studny do ohromné plechové vany. Stála uprostřed dvorku na slunci, aby se voda ohřála.
BYLO - NEBYLO (1.) . . .
Bylo - nebylo . . .
I to víte, že bylo.
POZDNÍ KROKY . . .
Ztěžka se stromům jdeproti větruklátí se k chrapotus hejny na ramenoulhostejně bez límců šustí pochováno v mlháchpod žebry poslední listnevidět stíny nad zmrazky loužíjen kdosi v okně pozdní kroky počítá.
PASAŽÉŘI NOCI ( Ze šuplíku I.) . . .
PÍŠU SELFÍČKOKolínskádrsná dlaňrozverné škádleníjen jeden den. V křivítku životapříběhyv podzemních chodbáchskutečnost nádech a výdech Kyrie eleisona dvě svíce oltářní . . .
PO SEŠLAPANÝCH SCHODECH . . .
Když se průvod v černémve sklech oken usadilstařina soucitněpodepřela plotpár dřeváků v půli ztratil krokdvůr bez hlasů osiřel. Pak si v kotcích bez pantůustlala pírka holubív kamenných korýtkáchrozkvetly netřeskypo sešlapaných schodechvítr z půdy vozilsuchou trávu sem a tamna tlejícím špalku se ostří měnilo v rez. Ještě jednou naposledse náruč dveří otevřela pak přetrhli jí dech na suťpohodili její dušisrdce obtěžkali mramorem . .
KLÁTIVEJ FRANTA a ŠVADLENKA . . .
Klátivej Franta"Na co čumíš, ty vole. "Aha, Franta zase startuje na kolemjdoucí. Děti se ho bojí a dámy ho raději obcházejí obloukem. Vykasané rukávy, tetování od ramen až po zápěstí.
PREVÍT ČAS . . .
Čas je prevít - nikdy nezastavíještě nedávno mě strkal do loužípak bosé nohy obul do střevícůteď kolena si balím do dekylistuji v albu vzpomínekusmívám se na stránky v dětském šatupřed některými skláním hlavupo jiných ještě pořád natahuji rucetapety drobných kvítkůhladila jsem do všech světových stranstávala pod kapkamihledala k výstupu první duhový schod jednu tvář jsem nastavovala tmědruhou si hřála peřím něco jsem měla předplacenoněco jen o fous překročiladívala se do očí fata morgáněobčas se o dno potloukla na poslední stránce v houpacím křesle
odrážím se, pletu příští dnyzabalená v dece . . .
BEZ OLTÁŘE . . .
Odřenými víčky do chrapotuhluboko do kostí, do suchapadavka do spadaného listína ostny puklých kaštanůvčera jsem nic nechápalatakový blázen jsem bylaže rdousila jsem myšlenkyale teď je mi jasnéže slunce není šišatéže srp měsíce není ostrýže hvězdy mládí nepodplatímžijí si svůj vlastní životve vráskách smíchukolem očí a také vím, že je nebezpečné nahýbat se přes okraj nebesže čas se kývá a kýváže modlit se můžeme bez oltářeže sice není nekonečnoale že vždycky ještě něco zbývá . . .
O H L Í Ž E N Í . . .
Otevírám skříňku pokladů krokem do dětstvízase slyším v bzučení lípyjak babička vyprávítrháme bílé košilkya červené kohoutky rychledokud děda bafá z fajfkypak je pokosí.
Cachtáme v rybníkuparnou vůní senstřílíme pecky do strašákůAzor chytá draka co nám uletěl. Letním deštěm bez deštníkus řekou v zátočině ve stínech stromů, ve vráskách borovicnad hlavou s oblaky by bylo lépe mlčet. Obrysy odpovídají času ozvěnou ke kořenům stahuje se moje míza vylisovaný listmi z knihy vypadl mládí už se přelilo přes stavidla
tak se ohlížím .
CESTA ČASEM (10) S N Ě Ž N Á . . .
Kopce se oblékly do bílé,tu maloumaminka oblékla do červené kombinézky,taťka na capky přiřemínkoval lyžičky,ukazuje, jak šoupat nožky po sněhu. maminka tiše dohlíží. "neboj se, však se naučí. "
A bumuž se capart válí ve sněhu.
CESTA ČASEM (9) PRAŽCE . . .
Jako krajkový límeček svátečních chvilkomůrky otevřené srdceklíčemnatažené ve vůni čerstvě posečené trávyto jsou hýčkané vzpomínky na dětství . . . Po přestěhování z městečka pod Kletí do malého města u Č.
CESTA ČASEM (8) BRAMBORY a LYŽE . . .
Bramborová Ještě jsme se v boudě ani neohřáli a už je tu podzimní brigáda. V zeleném plátěném ruksaku si vezu pár ponožek, náhradní boty, holínky, tři trika a svetr. Modrou teplákovku na spaní a kytaru. Jedeme pomoct sbírat brambory.
CESTA ČASEM (7) CESTA do BRATISLAVY . . .
Budíček v 6. 00. Snídaně, svačinu do tašky. Obléknout si něco jiného, než jsem nosila doteď.
CESTA ČASEM (6) SMĚR ŠARBOV . . .
"Nastupujte do rychlíku Hornád směr Košice. Pravidelný odjezd odjezd 17. 45, z nástupiště číslo dvě," hlásí amplion v nádražní hale.
Hledáme lehátkové vozy.
CESTA ČASEM (5) POJÍZDNÁ PRODEJNA . . .
"Dobrou noc, babííí, dobrou noc, děde. Už si jdu lehnout. Ještě si chvilku pustím televizi. Smím.
CESTA ČASEM (4) PRÁZDNINY . . .
Hned první ráno mě budí ťukání na okno. Lída a Líba. "Vstávej. Máme novinu.
CESTA ČASEM (3) U BABIČKY . . .
Babičky chaloupka se skládá z kuchyně, černé kuchyně, parádní světnice a vejstupku. V kuchyni se vaří a jí a také tam spí babička a dědeček. V černé kuchyni se udí maso z vepříka. Ve vejstupku jsou na stropě natažené provázky a na ně se věší na podzim jablíčka, aby dlouho vydržela.
CESTA ČASEM (2) CESTA do ŠKOLKY . . .
"Vstávat, vstávat. Je čas. Už musím do práce, cácorko. Dnes půjdeš do školky sama", budí mě maminčin hlas.
CESTA ČASEM (1) PRVNÍ CESTA VLAKEM . . .
Červený, papírový kufřík s poklady má na víku namalovanou holčičku s copánky. Cestu vlakem znám, ale dnes jedu poprvé sama. Usedám na dřevěnou lavici. K oknu, abych mohla koukat na krajinu.
HOLÁ PLÁŇ(KA) . . .
"Listopade, listopade
už ti mlha slunce krade. "
Sychravý soumrak
vsoukal se pod kabát
VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ TD za měsíc duben
Vážení prozaici,
vyhlašujeme výsledky v TD za duben 2023.
Tentokrát se zúčastnilo 6 autorů, z toho dva mimo soutěž. Díky všem.
Vaše redakce prózy.
Aprílová . . .
Jara krok pomalýráno dýmá z dýmky
laškujekdyž uchytám ho za teplosluneční paprskytrousí do slovbzučením.
Dubnové pranostiky
Sníh dubnový hnojí, březnový máčí.
Studený duben naplní stodolu.
Jaro má sedmero druhů počasí, v dubnu žádné neschází.
Aprílové počasí má daleko do krásy.
TD - Kdo chce kam . . .
Ouha - najednou se přede mnou tyčí schody z kamenů. Vypadají, jako by je někdo nedbale vytesal do skály. Jsou vlhké, kluzké. Kam jdu.
TD - MÁ SETKÁ(VÁ)NÍ S BOHEM?
Vzpomínám .
jak jsem chodívala do kostela s babičkou a dědou. Sváteční den, neděle. Při kázání jsem byla neposedná.
TD - L.P. 2047
Život je neřád. i když mi pořád voní.
Cibulí a česnekem. Majoránkou a meduňkou v zahrádce za oknem.
MIMOZEMŠŤAN (PILOTNÍ DÍL SPOLUPSANÍ - díl č. 1)
V přítmí podloubí bouchly dveře. Nezbytná přestávka, v níž hrály hlavní roli plné měchýře, ale i touha po cigaretě vytáhla z tepla hospůdky několik postaviček. Motaly se kolem svého druhého domova, v koutcích úst světlušky, a zkalenýma očima mžouraly na zachumelené náměstí. Statný chlapík přezdívaný Homole, podle postavy kuželovitého tvaru, se do ticha rozkřiknul:„Sakra, musel zrovna teď jít narazit novej sud.
Nové PÍSMÁCKÉ SPOLUPSANÍ
Pamatujete si ještě na naše Písmácké SPOLUPSANÍ.
Co se do toho pustit znova.
Těm, co už se zúčastnili, je to jasné.
Kdo spolupsaní s námi ještě nevyzkoušel, bude mít originální možnost zapojit se zde, na Písmáku.
TD - VÁNOČNÍ ÚSMĚV . . .
Stojím až vzadu. V koutě. Nikdo mě nechce. Jsem střapatý, malý a mám skoliózu.
Každá louže...
klouže
snad si hnáty nezlámu
mít tak fortelné boty
a na nich moje staré
TD - LEDOKVĚTY . . .
Kráčí odhodlaně po stezce z kamenů, navzdory ledu, který křupe pod podrážkama těžkých bot.
Je sama. Vše pokrývá šedivec. Smutek zase vycenil zuby.
TD - VZOREC
Běhám v trávě a cachtám se v potoce. Raci, ryby. V útrobách jedné z ryb jsem já.
Ryba ve vodě - znamení Ryby.
TD - HOLA ŠKOLA . . .
Bydleli jsme v malém městečku pod Kletí. Tady nejezdilo moc aut. My děti, jsme si mohly hrát klidně venku. Obíhat kostel po zvýšené zídce, nebo na ní jen tak sedět a komíhat nohama a vyprávět si holčicí věci.
Motýl (povídka ze šuplíku Babu)
Jmenovala se Jarmila. Seděla na břehu moře, měla ruce ověšené zlatými prsteny, padesát kilo nadváhu a byla sama. Ani azurové vlny tříštící se o pobřeží, ani vůně objímajícího léta, ani mantry cikád, ani všechny krásy tohohle luxusního letoviska jí najednou nepomáhaly zdolat tu pálivou bolest, která se jí rozlévala po celém těle jako toxická infuze.
Od temene hlavy až po konečky prstů u nohou ji v tomhle okamžiku ochromovala podivná tíha.
TD - MISTRAL
L. P. 19**. jsem maturovala na klasickém gymnásiu.
TD - POUTO
Ráno vychází slunce jako obvykle. V té kráse se ještě tu a tam třpytí kapka rosy. Ale mě v očích pálí sůl. Tohle ráno je moc smutné.
TD - CO PRO NĚKOHO VETEŠ - PRO JINÉHO . . .
"Co je v té největší krabici. Pro koho je ten dárek. ""Co myslíš, Adámku. Ten bude asi pro naši maminku.
TD - Den všedních i nevšedních darů.
Bylo jí přesně jednadvacet let a deset dní, když porodila dcerku. Po uplynutí šestinedělí, na poslední kontrole, doktorka řekla:
„Tedy, vy máte vzácnou krevní skupinu. 0 Rh negativní. Mohla byste se stát dárcem krve.
TD - S T Í N . . .
Konečně "padla". Už jen přepočítat peníze a uklidit ceniny do trezoru. Na odpolední chodí vždycky v teniskách. Běží se v nich lépe než v lodičkách.
TD - NA SKOBĚ U DVEŘÍ . . .
Domov je posvátné místo, poněvadž nabízí útěchu, bezpečí, lásku, podporu, otevřenou náruč, pohlazení. Kdo by nechtěl žít v prostředí, které opravdu miluje a které mu přináší radost už ve chvíli, kdy otevře vstupní dveře. Domov jsou nažehlené košile, knedlo-vepřo-zelo, bábovka na stole a kohoutky, které nekapou. Domov je naklizená klícka, načančané polštářky a po odchodu dětí a vnoučat roztaháno, že není kam stoupnout.
NA PLNEJ PLYN . . .
Do temna jen tikot hodinkosti rukou lezou z hlubinkalná voda, nicotaobjímá nás prázdnota.
Z tmavých koutů vylézajíchmurné matné postavymísto očí jenom důlkypod kápí jsou bez tváří.
Nenecháme se spláchnout vlastním strachemchráníme poslední dechdo řek nekončících slzjsme připraveni to rozjet na plnej plyn.
Pokojem se valí voda kalná - hnusně páchnoucíbez slitování - noční můrabez zvuku jazyk vyplazí.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 4.
Tak, milé děti a dospěláci co máte rádi pohádky, teď už tiše - budeme pokračovat ve vyprávění. Na začátku si ten p(r)opletenec trošku rozpleteme.
Máme tady Vašíka Dojezchleba. Víme o něm, že nerad chleba se škvarkama.
DALŠÍ PÍSMÁCKÉ SPOLUPSANÍ. . .
Pozor. Pozor.
Je tady další "Písmácké Spolupsaní".
Těm co už se zúčastnili je to jasné.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 1.
Bylo nebylo. Za sedmero horami, sedmero jezery, sedmero řekami a sedmero pralesy byl ostrov. Po ostrově poletovalo sedm krkavců, medvěd tam měl brloh, liška noru, stál tam dům, v něm skříň a stůl a čtyři židle. Také tam byla pec.
TD - Moje třinácká komnata.
Můj život by se dal připodobnit k výkřiku staré paní Blažkové, když vytírala chodbu a já jsem jí, v zablácených holínkách, přeběhla přes zrovna umyté. „Že na tebe vemu hadr, holoto. Teď abych vytírala znova. " První byl blonďák s modrýma očima.
TD - Den dlouhých kroků.
Hodiny ukazují šestou hodinu ranní a já se stavím na pomyslnou startovní čáru a čekám na jedince "dlouhou tyčku - bidlo", jehož chci využít, samozřejmě po dodání svého know-how (svých nohou), pro svůj první pokus na cestě za poznáním: "Jak je to vlastně s důležitostí délky kroku v životě lidském. "
A už jde. Napojuji svůj krok a zkoumám poměr mezi svým krátkým a jeho dlouhým krokem. "Bidlo" na mě sice udiveně shlíží shora, cože to jako zkouším.
O C C L U S I O . . .
Trčí za obzorem
svázané za mraky
vítr vlaje vším
prostor se rozevře do hloubky
Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl třetí
Královna víl Elphame se pousmála a vzdychla si. Lehounce, jako když padá peříčko v bezvětří na zem.
"Bez pozvání přišla jen Paní Mlh. Nějakým nedopatřením nedostala pozvánku.
Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl druhý
"Jabloňová zem. Tedy Ostrov jabloní, tedy Avalon. " Žasnul Vrtiška, až se mu z toho úplně zkroutily kníry, že si je pak musel urovnávat.
"Ano, toto je Avalon a já jsem víla Morgana, ale poutníci obvykle připlouvají na lodi po jezeru.
Pan Vrtiška: Záhadně záhadná záhada - díl první
Bylo - nebylo.
Ten večerulehnulpan Vrtiška, jako ostatně každý večer, do svého lože, ve své pruhované noční košili a ve své noční čepičce s bambulkou. Ferda si jako obvykle ustlal v noháchpostelepáně Vrtišky. Oba si popřáli hezký sny a už jen čekali, až jim Makovýmužíčeknasype jemný máček pro spaní.
CURRIKULUM VITAE III.– KURZY
Abych se mohla „profesionálně“ věnovat mimoškolní činnosti dětí, bylo mi uloženo absolvovat pět kurzů. Plavecký, vodácký, turistický, cyklistický, vysokohorskou turistiku. Přesně v tomto pořadí. Plavecký kurzProtože, jak už jistě víte z mých předchozích dílek, jsem se topila, voda není můj největší přítel.
TD - Den prázdninových zážitků - SVATBA MOTÝLŮ
Teplý vítr shánímraky do stádav dálce šumí jezlouka bzučí tichoklaním se té krajině.
Stalo se L. P. 1981.
Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl čtvrtý / poslední
"Haf,haf,haf,haf,haf, co ty tady děláš. " zuřivě hafal na Rosničku Ferda. "
"Kde je panCzerný. " pídila se Linda.
Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl druhý
"Podívej se Ferdo na tu výšku, to je co. "
"Hafí,blééé," odpověděl Ferda a naplnil sáček.
"Ferdo, nemávej mi tady tím sáčkem pod nosem a vynes to ven. " Ferda se potloukal po letadle, ale nikdo se s ním nebavil, až našel kokpit letadla, kde nikdo nebyl, jen to tam blikalo jako na diskotéce a ozývalo se tú tútúú.
Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl třetí
Pan Jiří se zamyšleněpoškrábalna bradě, posunul si buřinku více do očí.
"Toto pere, toto pere. Musíme se honempřemístitnebo se tady opečeme. Ještěže je ta sopka vyhaslá.
Pan Vrtiška: Záhada mizejících turistů - Díl první (Spolupsaní)
Na nočním stolku oddychovalaNokie3310, když tu se rozsvítil displej a rozvibrovalo se těloNokiea spustila se melodie: "Cink cink cinkcinkylinky cink cink cink. "
"Haló, tady Vrtiška,záhadolog, toho času rozespale telefonující s vámi, co si přejete. "
"Tady JanCzerny, jsem rodák z Čech provozující hotel SadWednesdayv Honolulu. Panezáhadalogu, vaše slavnázáhadologickáodhalení se dostala až sem na Havaj.
TD - Čas malin . . .
Občas mě přepadne nostalgie a v myšlenkách se vracím do doby, kdy se maliny začínaly červenat.
A voněly. Bezstarostným dětstvím. Časem, kdy hlava nebyla zatížená všemi těmi životními karamboly.
Pan Vrtiška: Záhada mizejících *******
"Tak teď už toho mám dost. "Přehazuji vyprané prádlo v koši. "A nejsou tady a nejsou. Kam se mohly podít.
Redakce . . .
Poslední dobou často čtu v komentářích "napadání" práce redakcí.
Kdyby někdo náhodou nevěděl. opsala jsem vám členy redakcí do prologu.
Někteří z nich už nepublikují.
TD - Den rozkvetlých šeříků...
Jo, šeříky. Vůně, ze které se hlava roztočí.
Vůně, pro starší ročníky spojená s 9. květnem 1945.
PÍSMÁCKÉ "SPOLUPSANÍ" . . .
A je tady další "Spolupsaní". Těm co už se zúčastnili je to jasné. Kdo to ještě nezkusil. neváhejte.
"ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA"...díl první
Ťapšlap seděl ve svém domečku u stolečku a popíjel heřmánkový čaj.
Nudil se. Všechno už udělal.
Uklidil celý domeček, umyl nádobí, zalil kvítka i bylinky na zahrádce.
Mňaukí...9. díl
Kššc. ach promiňte, teď už vlastně myšopán Kššský, vévoda Jindřichohradecký z Plané nad Lužnicí. a vrchní komoří Ťapšlap mají dobře našlápnutu k závěrečnému průchodu vítězným obloukem. Uvidíme, jak vše dopadne.
Mňaukí...2.díl
Mňaukí byla rozená diplomatka. Povedlo se jí téměř nemožné. Domluvila rande. Nikonocelína a Kššc se měli večer sejít v jejím domečku.
Hudba na Písmáku: SABATON
Sabaton je švédská power metalová hudební skupina založená v roce 1999. Debutové album Primo Victoria vydala v roce 2005 ve složení, které vydrželo dalších sedm let.
Vrámci propagace alb absolvují dlouhá koncertní turné téměř po celé Evrope, Americe a v některých asijských zemích. Právě tato turné byla hlavním důvodem odchodu většiny členů v roce 2012, ti totiž chtěli trávit více času s rodinami.
Dračí výprava ... doslov
Naše výprava dnes s veselou myslí doputovala.
Musím ještě na závěr poděkovat všem členům výpravy.
Předně Velkému vůdci Pidimu a jeho asistentce. Bioložce Eckertové a znalci dračího jazyka, jímž byl lord Sigurd Olafson zvaný Bestie, fotografovi Okounovi, vulkanoložce Z Vesuvu a dalším vědcům a vědkyním.
Dračí výprava ... vsuvka 11.5
Už-už se zdálo, že výprava skončí setkáním s draky. Ale po výbuchu vnitřností bioložky Eckertové draci trošku poodstoupili a najednou, kde se vzal tu se vzal, průvod křepčících indiánů odtrhl výpravu od draků.
"A jsme v tom zase. ",vykřikl Okoun.
Dračí výprava ... díl devátý
Velký pidi vůdce seděl na zádech své asistentky a pátral dalekohledem po rodince draků. "Tam, tam, tam jsou", ukazoval maličkou pěstičkou a natřásal se jako pytlíček zrní. "Rychle, rychle ať je neztratíme. " Jenomže ulice byly ucpané.
Dračí výprava ... díl první
To vám, milí dospělci, v jedné sluji na okraji města, ona to vlastně byla opuštěná továrna, žil drak.
Aby mu tam nebylo smutno, nalákal tam dračici. Ona to vlastně nebyla dračice. Byla to saň.
Dračí výprava ... díl čtvrtý
No ano, vlastně. "Na letišti si vzpomněli, že jaksi odletěli bez těch neposedných draků, kterým chtěli domluvit. ".
Našli proto nejbližší poštu a odeslali dračí rodině telegram.
CURRIKULUM VITAE II.- REBEL & PRŮŠVIHÁŘ . . .
Hned po škole jsem začala pracovat jako vychovatelka. Na starost jsem dostala mimoškolní vyžití dětí.
REBEL„Průšvih“ na sebe nenechal dlouho čekat. Mou první větší akcí byla návštěva Muzea revolučního a dělnického hnutí v krajském městě s žactvem posledního ročníku ZŠ.
(U)ZAVŘENÁ . . .
Jsem součástí veliké rodiny, která se jmenuje Písmák. Tato rodina mi pomáhá v době, kdy jsem celé dny sama, bez možnosti návštěv a plkání s kýmkoliv z vnějšího světa o všem možném.
Mně tahle rodina pomáhá. Tady mám spoustu přátel.
JARNÍ PLETENÍ . . .
Hladce, obrace
nahodit
uzlík, barevná nit
podle jara
CURRIKULUM VITAE I.– PACIENT a jiné
NEMOCIHned zkraje nutno podotknout, že jsem neposlušný pacient, i to, že jsem až tak moc nemarodila.
V nemocnici jsem byla všeho všudy třikrát. Dvakrát vporodnici a jednou jsem navštívila nemocnici se slepým střevem. A výsledek.
SLUNCE NA BUDÍKU . . .
Proč hvězdy drží šichtu když na chodce se psemulice zívá. Čas se dunou smýkáecho stop do hlucha zacuchalTrvám na barváchna vůních, na odkladuchci umanutě slunce na budíku . . .
MLČÍ ZAVŘENÝMI VÍČKY . . .
Mlčí zavřenými víčky, další dopsaný list nasliněným prstem.
Někdy je v člověku noca marně fouká do popela. Mám spoustu šatů do tmy,ale na kusou kolej. Chci se dívat za obzor,a jestli je, zadělámna chlébSpes novissimis moriatur.
ÚDER VZDUŠNÝCH MIN . . .
Úder vzdušných min
každou minutu trefí cíl
každý jeden z nás
celý svět se nahrbil.
DOSTIH SE SMRŤÁKEM . . .
Výstřel dávno zazněl
a my jsme pořád na startu
šlapeme si po otěžích
hledáme třmeny
D R A G O N . . .
Zase jdou
vedle černa ptáků
roztříštěná slova
ponořena do svých tváří
LOŇSKÉ NOSY . . .
Pod vrstvou zetlení
tráva rozpitá v tání
na kraji pěšinky
loňské nosy
TD - BRATR Z LEDU . . .
První ranní světlo prosévá sněhové vločky. Tuhnou v krystalky ledu, ale očím se chce dál dívat na jejich kouzelnou něhu, promodralé špičky prstů jim nevadí.
Mlha zarputile padá na hladinu. V hlubině pod ledem hřmí, obnažené cévy praskají.
D E R N I É R A . . .
Kraj si povlékl
Atlas Grádl
v neslunném obzoru
vír krajky přišívá
TŘÍSKY LETOKRUHŮ . . .
O jaru dosnil
přenechal větru nebe
třísky letokruhů zavál sníh
mladé
U L I Č K A (12) KDYŽ U NÁS JEŠTĚ JEZDILY TRAMVAJE . . .
Dnes jsem se, po dlouhém čase, vydala ze sídliště do města. Jen tak, projít se po historických uličkách.
Pojedu až k nádraží. Tam jsem za patnáct minut.
NETKNUTÉ BÍLO . . .
Na tváři cítím něco vlhkého. Někdo mě líže. Aha, spoluležník chce jít ven. Kouknu na hodiny.
MĚSTO SNĚHULÁKŮ . . .
Ještě odpoledne bydlela na sídlišti rodina sněhuláků i s početným příbuzenstvem. Byl na ně mezi paneláky hezký pohled.
Nosy jim narostly z mrkví, v rukou drželi větvičky, knoflíky měli podle poslední módy nedbale zapnuté. Veselí klauni se vším všudy.
MEZI ŘÁDKY . . .
Vrhni svůj kámen
odvalím se
nedrž mě zpátky
rychlostí zvuku
Žlutá si sedlá hnědou . . .
Žlutá sisedláhnědouza opratěmi okrová . . .
Stejnými zvukyv bludišti vlastní kůryzabíráme molům díryna šrotišti modelů.
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ . . .
Utichl vítr i ulice
vzrušené tváře, čela na oknech
Myšlenky kanou ze starých tváří
i má duše si zastýská kde jinde by žili mrtví, když ne ve vzpomínkách . . .
TISÍCI ÚSTY . . .
Světel chvění
v hodině nejčistší
do krajky zachumlán
umlkl kraj
SVÍČKY VE SKOŘÁPCE . . .
Taneční v bílé krajce
závějemi nezebe
na diamantech země
samý smích . . .
DOMOV BEZ DOMOVA . . .
Před naším venčícím okruhem, který vede náletovým lesíkem, je velké parkoviště. Na něm, úplně na kraji, stojí pod lampou starý, modrý Peugeot. To není nic zvláštního, řeknete si.
Ano, nic.
Š Á L A . . .
Sníh za límcem
šála sněhuláka
rozpálené tváře
šero ukrývá
K U B A . . .
Ve světnici to voní
babička vaří
děda kouří kubu.
ke chlévu cesta na dvě nohy
MONOLOG VE SKŘÍNI ( Ze šuplíku IV.) ...
Ach,to byla včera skvělá procedura. Už jsem ji nutně potřebovala. Hned mám o pár deka méně. Viděl jste, můj milý příteli, ten kopec použitých jízdenekrozlámaných rtěnek, papírků a gumiček.
GURMÁN ( Víkendová - Ze šuplíku III) . . .
Dobré ráno, mé milé kolegyně . Já, starý gurmán, už čekám na ranní kávu. Nejraději mám jeho turka bez cukruJejí rozpustná s mlékem ale také není špatná. Každý hrnek voní jinak.
Z KOUTŮ ( Ze šuplíku II) . . .
SPREJEŘIRebelové nebo umělci ulice . čmáranice protestuponičené zdiinspirace v jeskyníchArt brutv rozhovoru barevsymbolůpane Picassomnohde stáleoči visí na štuku . . .
( P Ř E ) L E T . . .
Ještě mám plný batoh snů a přánítřeba Yamahu Virago 535s podzimním listím chci tančit step už mi ale ztěžkly nohykolem srdce se šourám potichu. Splývat v toku hvězdných řek a pak se zase pachtit po zemiprotáčím oči hlavu nechám puknout z kaštanured-bull prý dává křídlaale to je málo k přeletu. Pořád někam strkám hlavujako myš do pastičky se sýrem. Párkrát se mi zrychlil dechtouhou vyhoupnout se (na Pegase) přejít propast po provaze.
ZLOMENOU HARPUNOU . . .
Zase se mi slova třepíjako staré kotevní lanojako polibek deštěco teče do moří. Pro pár nocí a pár rozbřeskůhnala jsem se do bouříza písní hlubin peprnější než-li pepř. Zlomenou harpunou do mé vlnyčernou šmouhou přes palubusvit zaschl v červený bodje pozdě k záchraněuž topí se i bóje. Za pár rozbřesky a jednou nocíza písní hlubin peprnější nežli pepř naposledy ploutvíz tečky se rozpil vykřičník .
NÁMĚSÍČNÉ MALOVÁNÍ . . .
Ta židle měla moje šatyutíkala rychleji než jápo ohnivém lanoví blesky táhly mé vlasy vzhůrua zpět je s deštěm spouštělyv sudu se pění vodavíko je o něj opřenéněkdo píšešpičkama mých prstůgraffiti na Chang-čchengaméba panožkamazalamuje nade mnoudo měsíčního špiritusunakládají moji duši když couvám k úplňku trychtýř noci ukazuje úsvituž protéká komínyvylupuju paměť bdím ke dniplátno, štětce, paletu . . .
P R O D L O U Ž E N Á . . .
Tančí zastíněné stínemv porušené pavučiněmžourá o holi, zkouší letní verše prodloužitze zvonu vázy tiše zníduše barev okvětníuž cinká v horkém čajivůně jejich posledníholé stromy smutně sledují jak se lístky houfují
čekají na odlet v šustivém hovoru s větrem, s ptáky k obzoruneděsí mě kroky v podestýlcekývám drakům z papíru do závětří schovávám rucestříbrná nitka uvízla mi na klobouku . . .
W H Y (Really Long) . . .
Nekaž mi ve střepech
o "já" vlastních vlastností
v nevyznačených liniích
dohoda nemá dohodu
Z KAPSY LACLÁČŮ . . .
V křehkém šálku kvete čajpomalu svou vůni dýchásloženými tónynatřikrát až do dnalžičkou o stěnu porcelánuosud se dokola už rozvlnilteď ladným tvarem v dlaníchzraje s párou v souzvukunikdo neví, co vyčte z lístkůsnad jízdní řády do daleka a dětství z kapsy u lacláčůzabalené do krabicsnad křídla albatrosůna cestu domů zpětnebona houpačce mrakůprostor šíleným snůmsnad teplo vlídné dlaněa omluvenky na zlý denpohlazení zpěvu ticha i hluk až zalehne . . .
INKOUSTOVÁ NADĚJE . . .
Škrábu perem po papíru
snažím se vyrýt eN
zatím co
věším trubčí beznaděj
O P I Á T . . .
Dech zdvih a pád
třesem zradil tajemství
do zámotku smutku tkán
vlezlý chlad, nájezdný
SMRT KVĚTŮ . . .
Poslední květy
něha zahalená v lítosti
deštivé roucho jim dnes
okvětní lístky rozsvítilo
NEDÝCHAT, NEKÝCHAT . . .
Léto přestalo hřátpodzim už dere peříbabímu létu zafouká do pápěříčisté střádá na zimuna pořádnou peřinu
a já se vracím ve vzpomínkách do dětství . . . U stolu babička a tety ruce i ústa jim kmitají vypráví o tom a tamtom co kde se událo špicuju uši čekám na báchorky v koutku skládám ta větší pera z nichž se neodrala špička (vždy jich musí být lichý počet) na mašlovačky .
Z Á V O R A . . .
Mezi dvěma stromy
tenounká niť.
Dál ani krok.
Opravář je objednán.
BAREVNÁ KOUPEL . . .
I pavouk má dnes
na pavučině kapky
barevná koupel
oblékla mu plavky . . .
Z(A)LOMENEJ SEN . . .
Sen zlomil se ve snuz římsy strachuchce skočit doluzešílel snad - he can´t flykdosi do mé hlavyběsné monstrum uložilz druhé strany denního světlamůra mi klepá na ramenaa když se otočímbere mě za rukuuž slyším jízlivý jekotvidím znetvořenou tvářbestie zmijí nezastavívláčí mě do temnotyfuckung ironyjá chtěla jít jinam ocelové jehly očí na mě pořád zírajíodplout zpět do země stínů ti zmetci stále nechtějíleptají mi v duši rýhydohání mě k šílenstvíkam mám utýct. zhroucená uvnitřjak dlouho ještě vydržímnestačí odvrátit tvářplazí se, s y č ísem-tam mnou procházínež zazní poslední gongnež skočím na betonk útoku se vykřičímvypadni z mé myslituhle hru nebudu hrátpohled držím statečně vzhůrudokončím sloku, vyhraju . . .
M E N U E T . . .
Černají taneční parkety
smuteční šaty
má menuet břehů a řeky
lámou se ploty
PRSTEM NA SKLO . . .
Chtěla bych být andělemchtěla bych mít křídla duhováa mluvit beze slova vítr nechat si projít skrza hladit každýstínzatímdýchám na sklo prstem kreslím úsměvyčekám až stékající kapkyna mě mrknou novou nadějí hledám ji v kapsách hlubokýchi když sedím na křížije vratkývratký v základupřes osaměníčisté plátno přehodíma nachystám si nitěpřišiju plátkyzvadlé růžena hřbet přečtené tmy . . .
( N A ) L A D Ě N Í . . .
Mezzoforte, forte
tajemné napětí je
blues skluz sóla
legátem svázané
VOSA-ZVOSTRA
Den je jako malovaný
šťavnatá broskvička
zálusk na ní
a mě oči v ose nosu
S K O Ř I C O V N Í K . . .
Vajdling ještě spí v kredenciale kvedlačka už se natřásásnad trefím správný poměrobracím se k fěrtochubude to mít šmrnc. Kývá na mě laclem neboj se to zvládnem. Do kurníku pro čtyři vejcea do šopy pro mlíkocukr na prášek roztlouct už je skoro hotovo. Vanilka, sůl, skořiceovesné vločky a prdopečmouka, mlíkoa teď ty kvedlačko pěkné těstíčko našlehej.
ŠARBOVSKÉ TAŠTIČKY . . .
Bábinko vyprávějjaké jídlo bylo tvé nej,když jsi byla velká jako já. Šťouchá do mnevnouček loktama. Zas tě honí mlsná. Teď už spi a nekopej.
SVÍČKOVÁ S PĚTI . . .
Po noci, co měla kostičkový senráno se budí s vůnímrkev, celer, petržel. Na cibulovém základuse zatáhlo maso protažené slaninkouteď divoce křepčí s kořením než chytím ho pod krkema dusím a dusím. Hle, kořenovka změkle hledíje čas seznámit ji s mixerem. Chutí máme, jen si vybratsůl je přeci nad zlato a citron přes prstya šlehačka, ta zjemní chuť.
PLÁCÁM, PLÁCÁŠ, PLÁCÁME . . .
. . . pokuste se uhodnout, na jakou melodii jsou .
(NE)NECHTE NA HLAVĚ . . .
Když ještě honil zvěř bosz trav a listů si jakési hnízdo dělal na hlavu. Na zimu pak si hlavu hlavouz ulovené zvěře zachumlal. Tak vlastně vznikly první pokrývky hlavy. Moře písku vybírat si z vlasů.
PRÁDLO & NAHOTA
Dobrý den, dámy a pánové. Vítám vás na cestě Do hlubin vzniku spodního prádla.
Dovolím si být vám na této cestě průvodkyní. Upozorňuji přítomné pány, že exponátů není dovoleno se dotýkat.
NEJEN PRO TEPLO NA NOŽKY aneb OD MUŽE K ŽENĚ . . .
Všichni je známe a nedokážeme si bez nich život představit. Kde se tu ale vlastně vzaly. Jaká je jejich historie. Vývoj a stáří punčochového zboží tak trvá již 2000 let.
Š K R P Á L Y . . .
Je mi jasné, že vám je to všem jasnéže nejdřív člověk chodil bosaž potom kožešinou ze zvířete obalil si nohy. V Egyptě pak první sandál měl podrážky prošité nití namočenou v pryskyřicipřipevňoval se řemínky. Pokročme dál ke kmánům těm stačila smotaná slámanebo klapaly v dřevákách a potom luxusvespod dřevo navrch kůžezrodila se mejšlata. Nejen podle šatu pozná člověk člověkatenkrát hlavně podle délky špiček bot kdo měl delší více toho moh´ale ještě dlouho bylo jedno zda obouváš si na pravou nebo na levou.
R U K A V I C E . . .
To tam je dnesnýtování této částirytířské zbrojenebo honosné zdobenírukavic šlechtičenuž se ani nenosíplátěné až k loktůmbohatě vyšívanéavšak ty španělskéz teletiny nebo kůzlečinyvypracované až dobělakterá z nás by je dámy i dnes nechtělakrajkové na dně ve skřínivzpomínají na tanecnebojte seještě se dočkáteaž v bílých zasevyzve vás mládenecjdeš-li na plesvezmi si bílé z jelenicekdyž je nemášpostačí i bavlněnétak se pot na partnerův šatani kapkou nedostanetady si libují prsty v teplýchpletených od maminkyjen jeden ostatním družnost závidíje v nich stále jedinýv bezprstých dotýkají se jen tipkya lépe se v nich počítáa v těch tady, když sena ruce nepohodnoumůže každý býti sám . . .
ROZSYPANÉ V(ER)ŠE . . .
Mě napadají
před usnutím
hejna slov
a zdají se mi senzační
KŘIVÁ BÁSEŇ . . .
A už je to tady zase
malby pláten přenáší
šváby v nočních košilích
zátiší se rozpadá
( Z A ) D Ý C H Á N Í . . .
Do kalu halí se dendo skřípotu okeniczavírám touhy do rámů doufání skryji za clonu snových nevěrnicSvěřím noci svétajemství tapisérievydrápu se po tkané z útku na horuzvadlé nadějeNevěřím bledému svitupřiznám se tichuže spím s lomenímže v uchu dech mi mokvánechtěná slovaČerný budík zakrákalzas další denmi nebude nakloněnuž se hřměním neprotáhnuzadýchání leží v řadách drahoslzných cest . . .
( N E ) V I N N Í . . .
To jsem to zas vyvedlavždyť já vímmuž je hlavou domuje to má vinaže čaj spadl dolumusím rychle setřít slzyza talířek od maminkybolí měmapy světa na pažích
na očích mám duhové stínyjsem to ale nemotoravlasy mé jsou stále řidšístejně nejdu nikam bolí mě tolik mě bolíkrok k zamčeným dveříma ta dutá tíha v břišea ten hlas mě tolik bodala v tom pohledu bylo tolik zlato já jsem asi vinna . . .
_____________________________________________________
Nám se tenkrát povedlo vyhrát.
V R Y P Y . . .
Tmě už oškubali křídlaoklovali vezdejší světk svízeli tě připoutali podle tinalomené nohy podlomiliač rozdával jsibez odměnysrdce botou sťali tivrypy ty už nepočítášodkapáváš v krůpějíchamputován od nadějeuložit chceš světlo ještě blikající v stinné aleje . . .
-------xxx-------
Když námcituproudyzlo vychýlívidíme jenzeď špinavoua skvrnyod hlínynehleď na něsítnicí slepenouneboť pak oživnou .
T E R Č . . .
Dnes zasefunebrák roztančilohyzdné rakveve čtverylce i ve stepuoči mi visí v trhlině rozteklého ledua kroky nade mnou zdrženlivé snažně patří někomu cizímustále hlouběji povědomý dotykhoří za hranicí dnes zahalím hodo ostří alkoholuklidný okamžik je vždy nejistýkousek po kouskuminulé a snad i příštíroztržený dílekdo terče bolunejde vlepit zpětuvnitř je fobie snad zasáhnu teďtupou šipkou střed . . .
SLANÝ RÝM . . .
Dnes značně ubylomoře mořským koníkůmvytěženo je i z lomustejně je slánka prázdnázrnka posčítal víri když vyloučím gravitacia vyvážím setrvačkuve světě kolem světaCookův chronometrmá pořád v toku sůlosud se posunul do zlomukoloběh očisty v obratu provází rozpuštěný nad zlatoslaný rým. Azur se zastydělbetl nebo durchhrál jsis falešným esemhloubku neměřil
ten sráz měl chybný krokgesto na iluzi římsyv propasti rozkvetlbezduchý skvrn křik ze zaťaté rukyvypadla virgule bez spásy odsála vazbu zpětných sil . . .
K D O V Í . . .
Jednou umřu.
To je jisté.
Přijde si pro mne černá osoba.
Prý, že je chladná a nic jí nebolí.
MEDU JEDU . . .
Kus po kusuřetěz v krajkáchoči do leduspuštěná kusadladírou v nebi sklaplaza šrámem dopaduzůstal jed jedenByla to špatná dohodaticho v ozvěně skučíchromové trubky dálbez stínů zvučí
Škvor se usadil v uchukouzelný koberecspadl do pastišavlový tanecukroutil dech osuduklíč k záchraněvybublal do zmetkuByla to špatná dohodaticho v ozvěně skučíchromové trubky dálbez stínů zvučíJméno bez představumlklo v odpaduve středu se kříží přímo do peklahřích skvrny míříač zalit byl medemjed zůstal jedemByla to špatná dohodaticho v ozvěně skučíchromové trubky dálbez stínů zvučí . . .
P R Ů H L E D ( N ) Í M . . .
Zvuk spadlý nožem o podlahusplašil křídla nesplněným snůmslyším vzdechy nožek v trávěv tanci oněmělých vílVleču osud na řetězuzastýlám bludný kruhstejně se ozýváosamělým okem jehlyv kostech pantůposlední niťJeště než třísky pocitůshoří poslednípostavím silodičku z papírupřivonímsnad alespoň zimostrázv ruce zimomřivévydrží zelenýKdyby ta dáma tušilačernou že mám rádačerný korzet a černou kávua že za vrásky kolem očímůže smích šaška
Ještě ji mohu zmást.
Kouzelný kroužek vypustím šedý dýmmlčí, stoupá a průhlední . . .
Ť U T Í N E K . . . (Příroda XIII.)
Zrovna teď. Obalený pískem,v něčem sypkémstaví past. Zavalitý s velkou hlavou,ozbrojen ozubenými kusadly,děsivý vrcholnýhmyzí predátor. Důsledně třídí zrnka písku,aby stavba drželapřesně tak,jak potřebuje.
KUDLANKY & KOLIBŘÍCI . . . (Příroda XII.)
Už ukousla mu hlavu. Však i bezhlavýmilenec svou úlohudokončí. Poskytne nastávající matcespoustu živin pro děti. Pro zachování rodunení škoda žádné oběti.
S M R T I S T R O J . . . (Příroda XI.)
Boj se, boj se, musíš mít strachaž se tu objeví, budeš z toho "paf". Je to nebo to není hmyz. Otázka je chyták. Hmyz má totiž počet nohou přesně daný.
SÉRIOVÝ VRAH . . . (Příroda X.)
Vpadl sem k nám,morbidní sériový vrah. Vtaženi jsme do hororu,jedna dvěve zbroji sem jdemravencůzabiják. Kusadly a bodcipronikne do tkání,vypustí sliny do rány. Oběd si natráví a pumpou vycucá.
ZABIJÁCI ZE SAVANY . . . (Příroda IX.)
Hade stůj. Což nevidíšššš.
Velký kůl máš
vedle sebe v trávě,
vysoký je skoro jako já.
( D O ) H L E D Á N Í . . .
Jsem na posledním hřaduskláním hlavujenže volátka chtějí ještě jístmůže se státholáže vypadnoua liška je sežerekdoví kde jsoumoje první střevíčkyjahůdky na stéble trávybábovka v košíčkuvlk co nacpaný břich mávílí korálky z rosyúplněk tančený boskyprinc, který mi polibek dáMám vystouplé kořenypřeťaté šlahounybez rytmu obtáčím rýmještě se vymotámvždyť nikam nechvátáma zůstala mi na dlanijadýrka z citronuTy moje orgányhodně zestárlysoumrak do kůry vepsaný mám vím, že žihadly nezkrásníma na mrkání sedl si letitý prachmé lásky jsou za rámemale já nejsem Dorianleč pořád páru mámTak to zas rozjedu. Hej. Heavy metal. Na kuráž.
SÓKRATŮV POHÁR . . . (Příroda VIII.)
Nevěřil v bohy,v které oni věřili. A kazil mládež. Soudce rozčílil, když dovolil si požadovat,by za vše,co pro vlast udělal,se mu místo trestudostalo odměny. Znelíbil se tíma Héliaia nad ním
ortel vyřknuli:"Tu mášsvoji odměnu,vypij obsah číšea v ní bylinu.
Z A P R Á Š E N Á . . .
Ač už lapám po tichupřesto ještětoužím po hříchuprobudit zelené očipropojit dva světyv kavárně zas usrkávat čajV dešti zplihly mi vlasyšál se mido nohou zamotalživot usnul v řecekdesismích změnil se ve škleb ato mě děsíUrazila jsem Bohatroufalou harmoniíhřešila jsem a jsem navždy vyloučena Nechci milost Vy pošetilí ta nedopsaná kniha je už dávno zaprášená . . .
OČI KRÁSNÉ PANÍ . . . (Příroda VII.)
Bella-donnatvé zorničky jsou tak širokétak lesklétak zasněnéó, jak jsi mnou le mie bellezzeaccattivante.
Už letí na koštětik inkvizičnímu procesunatřeny jsou mastí z čertovy třešně vlčího oka blázníčku.
V "Magia naturalis"Giovanni Battista della Porta arcanum zmiňuje. Ze mne, z mé čarodějné kuchyněten kouzelný nápoj je.
FARAÓNOVA SLEPICE . . . (Příroda VI.)
Už ohřívá východ slunce vzduch z nepřístupných skalních římsze stromů akáciístoupá až do troposférys tmavými letkamibílá flotila. Na polštáři vzdušných proudůbez mávání vyčkávánad savanou, polopouštív tichu plachtítvář neopeřená. Klesá sámpak za ním jeho druzina hostinu smrti usednoudo útrob natahují dlouhé krkyholéaby krví peří neposkvrnili. Hluboko zaráží nože do otvorů zdechliny špičatá, zahnutá čepelsnadno kůži protrhnejazyk s trny pak oddělíkusy masa od kostí.
H A R D . . .
Hlavou tlučeš do hrany stolukaz ve skle tě rozpůlilještě ti teče z nosušrám na těle se rozchlípil. Obrazy se v jeden slilyz brady krev si utíráš byla to tyč nebo půllitrmlhavě si vzpomínáš. Projekce v černé barvěšroubuje tě ke stropuvidiny jsou zakalenyčasu fakt moc nezbejvá. Ze svalů ti život zvracížíravinu lítostišrafování na zápěstídalší možnou cestou je.
D E N E B . . . (Příroda V.)
Deneb, Deneb,jsi nejjasnější hvězda v souhvězdí, jsi ochranitelkou, dáváš život i smrt . . . Ach,jaká to noblesa,jaký to majestát, když táhnete s gráciído severní země HyperborejcůApollónův vůz.
Sytý hladovému nevěří aneb co bude k večeři . . .
Vymetám pavučiny
ona odlétá
on bude bez večeře
Tohleto mi nechutná
J A R M I L A . . .
Odtajním světloz moci lampspřádám ze šerapříslib čerstvého mangahvězdička, nepřístupnoje čas na návrat. Po bosém tápánísi rozpouštím vlasyodvátým jínímpohansky směledo třísel vlíbám vám vzkaztoulám se po kůži mapuju známá místaneklopte oči, jen šrafujuv kosmickém modulubez studumolekuly vašich snů. Mezi prsty smyslná (k)řeččas roztřepil sílu kameny nesuďte můj věkvždyť . .
Š K R T . . .
Z kráteru zas páchne síračpí dech uhnilých špičákůdírou ve zdi civí lupaokem vyhaslýmkohouta křik podřezanývoodoo panenkyv břiše kručí tetovánítupými jehlamitančí prázdné kolem flašekstvůry v zazděném pokojiodkudsi se vynořujínahé kolem stěnprázdný papír píše slovaokusován hlodavcihamižnost tě nutí jít zazvukem píšťalychráníš vlastní dušikostrou deštníkuticho kape ze zápěstína knihu o bohuseškrabáváš z těla vinysvátost poslednínecháváš tu černou skříňkudůvod neznámý . . .
R A N N Í . . .
Černá jako noc
horká jako peklo
třeba na balkoně
třeba s cigaretkou
Z PROCHÁZKY . . .
ať chvátám jak chvátám
mám to vždycky
s odřenýma ušima
lapám vůně do vázy
O K N O . . .
Kdosi mě v noci k tanci pozvalale místo hudby chechot jenbílé mrákoty tu tančíkroksunkrok na SabbathyLesk průzoru mě chladem zradilostré nůžky dlouhý nůž bolí to a smutno je mi kůži stříhají mi na rubášZ magických kruhů alchymieplní kalich kamennýkalich jedu kalich zmaruberou mi vzduchkterý stejně nemámzatím slzy jsou můj štítDo kohouta už jen chvilka odpusť mi uzly životeChci časChci jítChci se rozloučitPoslední otočka poslední stehteď překousnu niť nadvakráta větev zlomeného stromu mi do střepů ještě dvakrát zamává . . .
P L É Š K Y . . . (Příroda IV.)
Jsme ztracené zlaťáčky v trávětak poslouchej teď bzučíme právě . . . "My se rády semenímena loukách ležících ladem"" a My všude mírném pásmu severní polokoule"Jsme křídlaté a záhadnéněkdy bezzubéa někdy upravenéano máme mnoho úborůUvař si z nás třebačajpři zánětech močových cestpři ledvinových kamenech a neboj seže vyloučíme ti žlučnebo si z nás udělej mednebo si nás dej jen takdo salátutak neboj se jsme i léčivéAle .
P O M N I . . . (Příroda III.)
Jsem modro v trávězvedám si sukničkystřevíčky zouvámpo dlouhé cestěnohy si smáčímpomni jsem skromná
Vyšla jsem z Francieprošla Dánsko i Polskošplhala do Alpkoukla se na Kavkazpak na jih za sluncemdo Itálie i na ostrovy KanárskéMiluji lesy i nivya teplé doubravyjsem úzkolistá i bahenníjsem lesní i rolníjsem alpskápomni jsem skromnáJsem barvou duchovních Ideálůmodlím se k Venuši k milostným hrám tě svádím snad tedy proto právěmým očím odpustíšblankytné vábení jsem něžná pomni . . .
NEBES VLCI . . . (Příroda II.)
Přilétají bez formace s kovovým leskem šatuž se zase hejno slétánepohřbené požírat nebes vlci nechají jenbílé kosti bez očívolnými rázy křídelkloužou zvolna v horkém baletuza rozbřesku sis větrem pohrávajíostražitě v stálém páru tmavočerní milenciprvní vzlétli z Noemovy Archy a osm jich je na Towerujinak (dle legendy) hrozí britské monarchii pádve vzdušném prouduvzhůru jako černý bleskzlověstný hlas z okna zbořeného hradunedoletímatkou zakleto je sedmero hledám marněpodél pobřeží dávné totemy
pro Haidy získal Slunce zpět nevermoreEdgar Allan Poemučivé vzpomínkyponurých mýtů zlouž nikdy z duše neodletí básníkovo prokletí. . .
P R Ů Ř E Z . . .
Kdysi dávno v Egyptězelený Chonsusyn beraního Amona stvořitelskyKosmické vejce oplodnil A přešli moře RudéIzraelitévedení Mojžíšempojedli beránka pesachovéhoA beránek Božíza spásu světaobětován bylZapalme oheň velikonoční a od něj paškályživot se vrátil Ježíš Kristus zvítězil nad temnotou vstal z mrtvýchZ Exoduv zaslíbenou zemkde mléka s medemdvojjedinost Kristahojnost jestPojezme i křensymbol hřebíků hořkosti utrpení
nebo jako Židé hořké bylinyKrášleme vajíčkoneboť samo zárodek života jevždyť i Peršanijako symbol dělohybarví ho červeníPouta chladu přetrhla i přírodaJaro je tučas oslav a veselíať jsme pohanénebo křesťanéSkákejte o Beltainu přes ohněřehtejtekoledujteživotní sílu pomlázkou předejteVelikonoční triduumpadesát dnído letnic . . .
L E K T V A R . . . (Příroda I.)
Pomoz nám Bůhuž klopýtají po hrobechlilky s tělem člověčímon bílý ona černáčarodějná ingredience. Ty šejdířiTy jsi ho pod šibenicí vykopalchránil výkřik proti větrukdyž čekal jsi na půlnock západu obracel tvářucpal sis uši voskem pak omyl ho vínemdo čistého jako děcko zabalil. "Kupujte lidičkykupujte Pokřín z mého krámkuvyžene ďábla, posedlostneplodný plodným stane seotevře pokladyokenice očí uzavřev bělavý popel zamkne dům . "A JáJá draze jsem zaplatilnevadívšak má(m) div(n)ou mocomamný lektvar z něj uvařímna ztvrdlinypro láskupro štěstí na nemoc.
KUK a je tu VNUK . . .
Zavrtej se do pelíškuven si ňákou pěknou knížkujá ti povím uspávačkudo čaje nasypu máčku. Vnoučku nečuč do mobiluz očí máš už malou škvírupůlnoc ta už dávno bylačím jsem si to zasloužila. Ráno z postele se nechcena to není třeba vědcejá jsem dávno vzbuzenátvá snídaně je studená. Ven si školní knihy vnoučkuse mnou musíš pomaloučkutak už si sedni za stůlvšechno děláš jen napůl.
DO . . .
Sešlapaný schod poslednínešlap mi na vlasy to bolínetrhej ještě nebez ohledu na smlouvuještě mi z očí slovo ukápneještě se úsměv zazubína cestě bez zvukumezi střepy ale ještě jsemz čarodějného doupěteživá či mrtvákolik mám životův zatlučené stodolebez strachu na čele ještě jsem peklo je šestsetšedesátšest prošlapaných schodů hlubokotemno v temnotějdu tam a zase zpětrůženec pomůžepamatuji si jméno Tvé . . .
KDYŽ SE (NE)SLAVÍ . . .
Ranní tlapkanekompromisnílíznáhubek a vodítkodnes první a ještě třikrátvymezená veličina. Hudba nahlasdošla barvavysavač nic nesajeschránka ta je zase pustásnad si tu vlaštovkyzaloží hnízda. Heleuž se zase pohnulyhodinytik-ťakk jídlu courají. Zase kulháto má asi kopytasen trval několik vteřinodskočil simimo děnínákup za dveřma.
Z J I Z V E N Á . . .
Útok jedu započalšílenec zmáčknul spoušťvšude čpí zlověstný jedexplozivní těžký kovroztříštil se ve vzduchu.
V bojové linii teďmaskujeme dechkličkujeme osuduvšichni jsme pod palbouv mušce odstřelovače. Boj, ztráty, invazezjizvená je každá zem mapa čísly popsanáBože je mi na stopě. Neboještě unikám.
S A L D O . . .
Co po mně zůstanesnad špinavá voda odumřelý sadvyviklaný schodpod ním rozbitý džbánekpár zažloutlýchslepených fotekručičky hodinco nestihly to na celoušroubovice DNAna ustřiženém copuna cáru kůžezrezlá přeska Iron Maidenpar excellence Coco vůně od Chanelu konzerva nálezů a ztráthoupačkapojistné lankopadací dveřev bibli založená stránkaa slova bez očía věnce na hroběa snad rozkvetlý sad stopa lásky v mlhovině . . .
K R Á . . .
Koukal mi do okenpokálel parapetto už je na hranětak to už nasr. měnechal tučernej brkon se mi smál. Najdu ty havranyzpívaj tak mrzutěpořád jen krástřelím jeatrapou pistolev zrcadle alemůžu stát já . .
J E Ž I B A B A . . .
Budí mě znova a znovanoční můrazlý senjsem psanecco zkrátka má další probdělou nocdnes jako včerasmolný denKořením voní mi důmna rányna břichabolvěřím jeho zázrakůmo půlnoci sbíranémá prý mocnou mocVařímabych mohla jak dříveklidněspátje tady šanceže ze štvancevzlétnu znovu jak ptákOmyly v receptechnespočítámač všechno černé zdá senechci to vzdátlektvar co splní mi přáníjednou udělám . . .
Ŕ E V . . .
Chci někam jítněkam kde mohu řvátněkam kde zahoří vzduchkde dueto křiku nebude lkátnestůj mi v cestěchci se nad propast vznéstvrásky a hlava skloněnáto je jen vzpomínka na bolest
dobíjím staré dynamo dnes je ten správný dendnes můry a démony zahrabu pod zlatým poklopem ( za zlatým rámem) v poušti ztrát . . .
V Z T E K . . .
Mám vztekvztek na otrávenej vzduchvztek na žílymožná je černobílýmožná jako zrněnímožná ho domalujudalším kilem za cigároútěkem z účtenkypaletou za noci . zavření do klecímydlíme potíženeklesnout nechcípnoutjak ovce ze stáda63 jsem ustálakrok či nikolia mám šanci a místoakam dopadnuaza jakou cenu . asi mi hráblo neplakat neprohrát (ne)rozbít zrcadlo na kusy . .
K Ř I V O L A K Á . . .
Užmoulanéruku v rucepic ho tamstudená mi z vanys telegrafním sloupemupláchlastojím tu jak kandelábrstarou hračku pochovámhnilobou a plísnípřes trhlinu žluč přetéká zkaženápísek drtímv dírách zubůvrásky balím do šátkůnohy židlí ztrouchnivělémožná dadamožná ismy . . . v dlouhých haláchnenávistiještě více odstoupím si na nádraží rozčepýřímkráter vlakůvystřihnu siokno z letadlau šibenice polních myšíjedu hadů upiju simožná kdybysvět by nebyl destruktivnína návěstí zelenázatím jazyk vyplazujuave na drogách .
Z M Á Č E N Á . . .
Až vyschlé hrdlo svlaží sizem vyprahláaž na střechách zasyčíaž na horký chodníkpoprcháaž zazpívá tomu kdo se schoval pod deštníkbubnově mokráslova náhodnáa tomukterý chytá do dlanía mábosé prsty v kalužíchkapky z louží odrazíi jiskřičky lampnebe déšť až z tváře mi zapláčenadechnu se
sny zmáčená . . .
V O N Í . . .
U stánku jarana pouti barev rozhozenýchvzduch si s vůní pohráváještě ochromená mrazemještě ospalázem oči otevíráprostovlasájehličky sluncevdechují teplo do okolí do hlíny kouzlo sejív hlubokém klíněpříroda obtěžkávápříboj mízy ženouperly deště vzhůruuž dere se stvoldruhýtřetízázrak klíčenízelené řasy a první kvítíjehnědyprobouzí se sněženka a pod keřem fialinkaještě napůl ukrytá voní to, voní . . .
N E S L Y Š Í . . .
Dohání těvětru bezútěšný dýmaž kmeny stromů zakvílíaž zapadne do hlínyduše naruby
Těsně přitáhni si šálnoc je tak chladnájiná cestabez ran jež tě potkalypovede po ránusnadBěž domů. On neslyší tvé volání. Neslyšípřes poryv větrukroky zmatenéjen kluzké kamenyvedou úplňkem stopy otištěné v bahně
Ze zvyku hladímtvůj stínuž neuslyšíšv jediný okamžiksvětlo aticho a tma . .
VLOČKA . . .
Město dřímedechem pouličních lampchladnou krajinupokryl nadýchaný krajkový šáldo snů vklouzlokouzloco by sis pod stromeček přálbílé nekonečné pláněv závějích po kolenazebe mne azebe tebevločky roztančilynadýchaný sněhový rejtu krásu sevřela jsem v dlanitajei když se zima studeně usmíváa vše kolem zamrzáplamenten hořív nás.
K Á M E N . . .
Zmizela modři letní dudyzmizely z trávybarevné květypodzimní chladmi sedl na kabátv kostele znívarhany a sboryobzoremsymfonie vran na brázdáchkameny překročíšpřibité k zemiuž zas slyšíš dout severákholé rucestromů neobejmoumráz štípá sekyrkou vzduchslepý zrak, hluchý zvukšrámy v duši obvaz z mlhy nezahojía přeci vstřícslunce vyhlížímv rukou šálek naprasklý zatím duhu mám v šupinách na rybách . . .
N O Č N Í . . .
Mlčí rtyslova virtuálních větza záclonou mlhyhejna černáklovou SOSdo rozbahněných děrřežu do potuvyhaslé louče topolůve tmě létám s motýlemna prošlapaných botáchslzy smutku, smíchu, hříchuvůní plesnivý senaž se zavřou s nocívylomené oči klecíprůvan vzpomínek v rozkopnutých dveříchpolibkem úsvitušrámy zahojí .
D O V Y P R Á V Í M ...
Den za dnem se ke mně stahujevypráví mojí hlavěbledne, slábne nepozorován spím, snímposlouchám se zachvěnímjsem - nejsem tujsem blázens nocí za zády, ve stínechtančím obrazy v tichých úderechžijí, víří z tepla do chladui pán mých slz a smíchu tají dechkdyž rozdávám kartysama do nasvícených okenpro zachvění hvězduž víc tu nebudua vyvraťte se ke světlům a hlukua jávykouzlím poslední úsměv vytratím se do tmy zpětnikdy - nikdo už mě nenajdeaž dovyprávím a umlknu . . .
LETNÍ STŘÍPKY . . .
Mříží sandál šlapu prašný beton
vzpomínkou malá
bosky rosou běhala
pitný režim z plastu dávno neochladí
j a r n í . . . . . .
Kypré boky paní Zimy
rozpustily se do bystřiny
Slunce vytahalo trávu za pačesy
stromům lístky rozbalilo
Střípky zimy....soutěž
Zimní královna se dnes vdává
vetkla si bílá pírka do vlasů
na živůtku z chladného krajkoví
září jí šípkové rubíny
. . . . . . . . . . . .
Chomáčky vlasů mlhy
válí se mi u nohou
suchým listím načechraná
z úst pára
. . . . . . . . .
V průhledném modru nebe
skřivan vzdává létu hold
přes hlavy stromů si
své zlaté vlasy slunce češe
. . . . . . .
Křivé prsty
vodu k ústům nedonesly
a jen boty pročesaly
na zmrzlých schodech
. . .
Jednotvárně padá
z oblohy nalité deštěm
tma pichlavá
černý pahýl jako trosky věže
P O P R A S K A N Á . . .
Suché ruce natahuji k nebi
v mlze míza sedřená
jsem obalená smutkem
je mi zima
Š E D I V Á . . .
Šedý zákal slunce dusí
vzduch se v páře roztřepil
nahé větve hledí po okolí
ze šustí zůstal čvachtající cár
P O D Z I M . . .
Zase se mlhou prodírá
ve větru spěchá
šípkovím na stráni
z palety jantar a rubín
U V A D L Á . . .
Zas sčítáš
v kradmém spěchu
stonky trav a uvadlých květů
snažíš se
K O L I K R Á T . . .
Kolikrát
mlhou projdeš k duze
kolikrát
odšeptáš jako u oltáře
C H L A D I V Á . . .
Z hrnečku dlaní
křišťálově ledové
vzpomínky uložené
v mechu pod kapradím
L E S . . .
stojí zpříma
hlavu studem nekloní
i když lidská slova nemá
vypráví
P R O S T Á . . .
Dnes nesu mamince
(synek a dcerka mně
a vnouček mé dcerce)
kytičku fialek.
P R O M O Č E N Á . . .
Když za rolety
hvězdy nedosvítí
zachytnou se drápkem
v odlesku kaluží
K O L O B Ě H . . .
Beru psíka do lesíka za sídlištěm.
Nesleduji pouze, kdy udělá hromádku
(to abych ji sebrala).
Dívám se pod nohy i nahoru.
P R O B U Z E N Á . . .
Ve skrytém zákoutí
dýchá do týlu
to cosi
co je ve vzduchu
P Í R K A . . .
Nevelká místnost
uprostřed nitra
ve světě plném skutků
rozezní se jako
J A R N Í . . .
Vítr ještě bere slova od úst
však nesnaž se je zachytit
za sedmi kopci
za sedmi vršky
S L U N Í Č K A . . .
Je jí týden. Je tak malinká. Jen dvě kila šedesát.
Tak křehká a teď zrovna spinká.
Ú P O N K Y . . .
Z pralesa stoupají
úponky tepen a žil
šplhají vzhůru
tam kde oči hledají
S T Í N O H R A . . .
ach přelude
také nemůžeš spát.
před krbem se vraciš
nad plameny
Š E D Á . . .
Slepý večer
mě chytil za hrdlo
vůně mandlí
hořkých, hořkých
P O B L E D L Á . . .
Nejsmutněji šustí
tráva na hrobech
po smutku vržou botky
v kamenném zátiší
Z A D R H N U T Á . . .
Nádech
výdech
skřípění brzd
kyvadlo bez duše
N A M O D R A L Á . . .
V mdlém světle svíce
pláče po luně
hvězda ranní
ve věčném koloběhu
V S T A Ň . . .
Parfém růží zaplakal
umíráčkem mládí
monotonní písně
v loži líném
S T O P Y . . .
na sněhovém koberci
už vítr zametl
kraj se přikryl
kopulí hvězd
P L Y Š O V Á . .
Kraj přikryl špínu
do svetrů z bílé vlny
balí svět
pod kopyty koní sníh nečerná
P O V Á N O Č N Í . . .
Smutně se krčí v předdveří
přetržené mašle mezi
roztrhanými papíry.
Žily jen jeden den.
A T L A S O V Á . . .
Vodu v misce nebe suší
na kropenaté dláždění
sype sype
vločkovou modř
U L I Č K A (11) VÁNOČNÍ . . .
Na hlavu vlňák, košík přes ruku a ruce do štuclíku. Ještě musím do trhu,koupit kroupy na kubu. Joj tady je veselo. Flašinetáři jde s párou od úst i píseň žertovná.
U L I Č K A (10) ADVENTNÍ . . .
Čas adventnímoje uličky rozsvítila vylákal mě vendo předvánočního mumraje. Opatrně projdu kolem Bludného kamenena náměstí ke stánkům. "Prosím jeden staročeský punč"Pomerančová kůra, badyán, skořice, citrónová kůra, jalovec, hřebíček, anýzvoní a zahřeje. A najednou se roztočildřevěný s koníky kolotoč.
B Í L Á, BÍLÁ, b í l á, bílá . . .
Okna mrazík pokreslil
střecha se ozdobilakřišťály
plot ukryl plaňky do peří
ani bezlistým dnes není zima
P A V Í . . .
O silnou se opřu paži
každý z nás se pořád snaží
nebýt sám
v tom skutek můj je dokonán
Z A P L E T E N Á . . .
První vločka taje
na cestičkách dlaní
jdeme po nich v čase
kdy nám skráně
U Z A R D Ě L Á . . .
Do láhve s džinem
zazátkovaný splín
do toku vhozená i hořkost s ním
z pevného břehu
O B Y Č E J N Á . . .
Ranní mlha ztratila svou moc
sluníčko barvám
vydalo se na pomoc
keře ještě zelené
U L I Č K A (9) HRADBY a NEVĚSTINCE . . .
Obouvám si škorně a vydávám se zase,cestou časem, kolem hradeb královského městaod počátku 13 století,kde město chránil prstenec hradebních zdí,dál do 14. století, kde postoupila fortifikace natolik,že se Albrecht I. Habsburský,při svém tažení Čechami, město nepokoušel vůbec dobýt. A musel se naděje na dobytí města,po několikadenním obléhaní vzdát, rovněž i Petr I.
U L I Č K A (8) Z VIEHMARKTU do ČESKÉ . . .
ten večer mi ujel autobus.
Půjdu-li kousek pěšky, . mohu jít kolem Mlýnské stokynebo napříč městem.
N A O S T R O . . .
V polámaném kufru
paví oči složené
nabíraný honzík
ztratil léty tvary své
V Y K Ř E S A N Á . . .
Podzim se teskně choulí
do pláště z kapek dešťových
lem má z mlhy
na nohou kalužiny
U L I Č K A (7) MORDY . . .
vedle řádných občanů zde žilirůzní taškáři, zlodějíčci, příživníci,lehké ženy, lupiči a mordýři. Už k roku 1349 se vztahujezpráva o ženě,jež s kamenem na krku do Vltavy byla vržena. Oko za oko, zub za zub,že své dítě utopila.
Č A S . . .
Čas je ukecaný vládce
mluví i když se ho na nic neptáme
neúnavně odstřeďuje
plástve našich těl
O R I G A M I . . .
Mraky v duhovkách
za pouta přetržená
zvonky dávných hlasů
vítr odvál bůhvíkam
U L I Č K A (6) POVĚSTI . . .
"Krajina kolem soutoku Vltavy a Malše má v sobě opojné kouzlo, cosi omamného a čarovného"
Víš, kdysi . před milióny let, dopadl prý meteorit,s kosmickým poselstvím do naší kotliny,a ta je od té doby poznamenaná čímsi, co nazvat lze snad magií. Pyšníme se pověstmistanuvšími se před mnoha lety, které nás ale ještě dnes ovíjí - -
Jako ruce černé či černobílé paní ze Starého Města, kterážto zakopána byla pod prahem vlastní chalupy,o věno i bytí připravena, uškrcena manželem hamižným. Zajdeme-li spolu do bývalé pekárny vojenské,můžeme potkat i Bílou paní.
B A R V Í N E K . . .
Na úzké lávce
tváří se statečně
plaché city krok za krokem
pro víc než jednu nocjeden den
F L U I D U M . . .
Z vlastní ulityse soukám ven
červíčky pochybností kopnout pod drn
ohlížím se po kolejích v nebi
protnou-li se
U L I Č K A (5) BLUDNÝ KÁMEN . . .
Náměstí jako z pohádkyKoukám kolem sebe, dolu i nahoru. Tu vznešená radnice adomy malované nad podloubíma Černá věž a sv. Mikuláše chrám. Z předchozí zádlažby z "kočičích hlav"zůstavil se zde Bludný kámen.
V Ě T R O L A M . . .
Liánou škumpy omotaný stál
bílé větve do výše vypínal
ač zalomen zůstal sám
zbytkem esencí se narovnal
P A Ř B A . . .
Dnes je tady super pařba
dveře přiraz nezvaným
dáme jointa
je i perník
P R Á Z D N O . . .
Na ticho si přísahali
tam kde začal
konec duhy
noční můra nebo sen
U L I Č K A (4) MOROVÝ ŠPITÁL . . .
Za hradbami královského města"U nuzných"jsi-li nemocnýleprou, cholerou, moremizolují tě zde od zdravých. Neléčí těale nákaza se nešíří--Starobylý morový špitál s kaplí Nejsvětější Trojicejednolodní stavba orientovaná na východstrojbokým závěrem a vysokou valbovou střechouse zvonicí v zadu v kostele. Okna má zasklená segmentovědva vchodyznichž jižnísportálem vrcholícím tympanonembyl zazděn. Zkostela, kde fresky, zdobení, barokní oltář dnešní lidé ocení,vejdeš přímo do morového špitálu.
O D P O Č E T . . .
Hledáš co se nestalo
šlapeš po stínu
po minulosti v budoucnosti
je příliš pozdě
U L I Č K A (3) ŽELEZNÁ PANNA . . .
Z Biskupské zahradyk soutoku Malše a Vltavykráčí purkmistr Spilhaybl. Očima klouže po kovových makovicích,kterými je ozdobena jeho pýcha,střecha gotické věže, jež má čtyři patrapropojená schodištěm dřevěným,přikrytá střechou valbovou. A ta nárožíarmována jsou kvádrya ten ochoz vyložený na krakorcích,z něhož sedlovým portálemvstupuje se do nitra věže.
Přízemí je sklenuto valenou klenbou,patro první klenbou křížovou,zbylá podlaží mají stropy ploché.
U L I Č K A ( 2) RABŠTEJNSKÁ VĚŽ . . .
Od Rožnovské brány ke Svinenské hranolové stavbě ze třináctého stoletívyhořelá bylaa znovu postavena v patnáctéms ochozem krytým cimbuřímz venkovní strany most padacísbarbakánem do podkovy(roku 1845 ji ale zbořili)valená klenbauzavřený gotický sklepmaličké domečkyv původní gotické zástavběkoupit můžeš za 150—200 kopuzounká jak dívčí paspodél hradební zdiv případě útoku na městojen stěží rychlý kroku věže Rabštějnskérozeklaná jak jazyk hadípřechází do Panské a k vodězde kožedělná výroba, jirchářstvípro značné množství vodyvstup měli umožněnývodní brankouvblízkostbrány Rybářskéa tu majitel domu jeSchnittarztmistr ranhojič jenž provádí drobné zákrokyvblízkých lázních uklášterastarobylý vzhled průčelí domův č. 14 pozdněgotický dřevěný srubjako vjednom zmála ve městě se vpatře dochovalpo kočičích hlavách obrazem zasazeným do rámu prastarého ráda chodívám - -
E X - P R E M Ó . . .
Ač stříbrný penízek
dopadl na neplodnou zem
zafoukám do peříček
ze dna načechrám sen
U L I Č K A (1) PRINDLOVA . . .
V uličcekde podloubí chrání před žáremve čtvrti kdysi zvané Prindlovamalinké domky barev všelikýchnatisknuté jsou na sebez jižního konce u Solné brányaž k hradbám městským. Lubasův důmještě dnes se skvívchodem lemovaným profilem pozdně gotickým a o kus dál stával Garkuchlobecní kuchyně pro vězněi vývařovna pro chudé. Kde dřív bývali koželuzi, jircháři,mědikovci, lazebníkdnes výklady nabízíkorálky, cibulák, věci kožené ivěci z druhé rukyvšak zvolni zde své kročeje přítelia prastaré nasávejmou Českou ulicítiše jentiše prosím procházej.
P O D T R Ž E N O . . .
Až knihu našich životů
svatý Petr otevře
bude číst ze dvou stran - -
k čemu jsi se postavil zády
B O U Ř K A . . .
Nebe zavřelo modré oči
obléklo černý šat
myje si ohnivé vlasy
kapky tančí divoký džajv
S E D M I H L Á S E K . . .
Měsíc napjal plachtu
milióny lampiček
rozsvítilbez stínů
co bylo ukryto
( N E) D O P I T Á . . .
Mezi střepy
nedopité láhve tápu
chladnými chodidly
jeden po druhém prohlížím
T I C H Á . . .
Toulám se tichem
mlázím se proplétám
lesní cestičkou do nikam
závoj mlhy klesá
POHLEDNICE . . .
Tržiště jak ze starých časů
všude výskot, všude veselí
country a folk scénu ještě posílí - -
Modré stuhy na copánky
L Í P A . . .
Když polední zvonění
z kapličky na návsi
přehluší nektaru sběr
vůně mě omámí
P r o v e n c e . . .
I u nás rostou platany
a slunce umí horce hřát
vzpomínky nezebou
má Provence.
Š Í L E N Á . . .
Zimnice na knotu svíce
slzy tuhnou do chladu
jsou to jenom okolnosti
nejsem šílená - -
L Y R A . . .
Hřbitov přetržených slov
třikrát kolem krku
perly lité olovem - -
krkavci
J E . . .
kapkovým krokem přichází
veselá a šplouchající
pak v útrobách
se rozprší
P A R T I E . . .
Kde figurky stály
když naposled jsme
živote .
o osud partii hráli
JEDNÍM DECHEM . . .
dechem znovu vládnu
i když fantom
ještě chřestí řetězem
kopnu si do kamení
K O M U . . .
I když cítím palbu hromů
nerada pryč utíkám
Komu dáno právo soudit
Bohu - -
Z Á T I Š Í . . .
Rozpraskaná deska
ubrus s výšivkou
kamen vázy s kytičkou
štědře nasněžená bábovka
L E S . . .
Proč člověk dravě
krásu chce mít
jen na terase . .
Pod dredy modřínů
K O L O B Ě Ž K A . . .
Když jsme byli malí
levá, pravá
přední, zadní
pozor Honzo
L U Č N Í ...
Tak krásné
jsou chrpy u polí
a rudé vlčí máky
když vánek je
H A D R O V Á ...
Ušitá z hadříčků
hadrové ruce
tiskne si
k srdíčku
S N A D . . .
Tančím
nehybnýma nohama
u hřbitovní zdi - -
Vázán slibem
V Í M . . .
Do ledu nořím srdce
krásu s hořkým úsměvem
střízlivá chvíle
než se zřítí
H A R F A ...
Sevři dlaň do velké
hádanky v zorničkách
vylušti beze slov
touhy tmou nezvadnou
T R N I T Á ...
Klid dálek tiší nárazy
všeliké lidské nákazy
smutek
strach
A K V A R E L o v á ...
Štětce a barvičky
pigmenty s arabskou gumou
alchymie přípravy
na setkání s duhou - -
PŘEJI SI ...
Noční vánku přeji si
ať se dech tvůj vzbouří
sfoukne kolizi
a ranní děšť ať
K R A J I N A ...
Nad koruny stromů
vztahuji rozepjaté ruce
prodýchávám ptačí let
v dál
M Ů R A ...
Přihlouple pitvoří
stíny svíce
mrtvé tváře v zrcadlech
uprostřed prázdného obrazu
P O M Í J I V Á ...
Schovám se
za pohlazení vánku
nastavím
slunci tvář
S T Ř Í B Ř I T Á ...
Poskakují
mašle na copáncích
v lukách plných kopretin
má mě rád-nemá mě rád
V Í N E K ...
Tam,
kde mladý modřín loni opadal
korunou se zas
slunci kloní dál
B O U Ř E ...
V potrhaném tričku
na útesu
zplihlé vlasy odhazuji dozadu
se solí se
K A P K Y ...
Dešťový plášť
zahalil mé tělo chladem
bosé kroky
ruší kluzké kostky
H R O M N I Č K A ...
S obzorem za zády
ploužím se do hlubin
zvonkohra z pod pavučin
tichounce cinká
P R O Č ...
Z rubáše zimy
z chomáčů trávy
loňského listí
vyráží jasné barvy
R O Z S E T Á ...
Barevné střípky
propouští nalomený svit
když den končí
ztmavlé nebe rozsévá
N A S L O U C H Á M ...
Jsem zadupaná země
něžným citem rozorej mě
jsem semínko trávy
dej mi slzy své šťávy
K O L Á Ž ....
Skládám koláž
ze scén svého světa
kousek po kousku
ze skutků a představ - -
C H V I L K Y ...
Špička nosu
odřená od poznání
za slůvka pronesená
v něžném pohledu.
„Pas de deux“ ...
Starodávné bio
kokérie na rozvrzaných sedadlech - -
imprese pohybu
na špičkách Degasových baletek.
Š E V ...
Klopíš oči na kameny
vystrkující hlavu ze země
"nezakopni"
říkáš si v duchu
P Ř E D I V O ...
Nad ježatým obzorem
obrovskou pochodní
sežehnutý dobronzova
tmavne poslední stín
M I S K Y ...
Podvečer objal hřejivý šál
světlušky blikaly
v síti s perlami
šepot dávných chvil
JEŠTĚ NEŽ ...
Ještě než
se tlukot srdce zastaví
než v borovou kůru se promění
hebkost v nás
P L O U Ž Á K ...
Ještě ve zpětném zrcátku zachytím
tvé rty blízko mých
ještě si vybavím tvůj smích
a vůni kůže - -
Ú T R Ž K Y ...
Když výtah života klesá dolů
tiká srdce jako budíček
náhody, zázraky
krátká spojení - - nekonečno
R O S A ...
Cestičky kolem nás
jako drážky na gramofonové desce
tenoučké
ale nasaď jehlu
P R O C H Á Z E N Í ...
Ticho noci vábí
k procházce vzpomínkou
kdy mráz štípal vzduch
do bílých tváří
P L Á Ň ...
Až se zemská přitažlivost
rozbije na kusy
a oči řeknou více než-li slova
z větrného stínu času
Z A C H U M E L E N Á ...
Mraky rozřízly město v kolenou
noc těžkou bránu zavřela
příběhy duchů
nápoj bez cukru
L E D ( N ) O V Á ...
Neklidná pára
od úst stoupá
do tváří štípe mráz
za stínem stopy sváté
P Ř Á N Í ...
když cukrová moučka přikryje,
jako nadýchané buchty od babičky,
bláto a špínu cest.
Když chybí pohlazení,
Z A B Í J Í M E ...
Za rezatou roletou
v krámku snů
tam snysvé sny sní - -
Na prohnilých regálech
P O S L E D N Í .
Tenkrát mě napadlo,
že mohu sem své
"básničky" dát - -
Netrhám květiny
O D H A L E N Á ...
Křehká váza
porcelán
příslib, předzvěst
první pohnutí
L Á S K A ...
Prchavá a věčná zároveň
když ji nechytáš
nepoutáš
pohltí tě
D R Á Ž D I V Á ...
Chmýří slůvek
zrychlující se dech
ztmavlé oči
něžná ruka na zádech
V Á N O Č N Í ...
Cítím jehličí a horký punč
a ještě cosi jako vánek
přeběhlo po pokoji
loni tady s námi ještě byl
P Ř E J E Z D Y ...
Zvonečky přejezdů
veze mě od tebe vlak
v brázdách na zoraném poli
ustlalsi první sníh
M U Š K Á T O V Á ...
za oknem
svit v duhovém skle
jako barevné cákance
se po tělech rozpíjí
M E R U Ň K O V Á ...
Existuje mnoho písní
více než dokážeš zazpívat
více než protančíš krajinou bos,
když se točíš
P R O T K Á V A N Á ...
Někdy máš svůj minisvět
někdy jak řeka v záplavách utíkáš
co na tom, že už nejsme mladí,
když nám noty ladí,
( N E ) K L I D N Á ...
Probuzena
na pohovce snů
sluncem zalitá
červená s přídechem
K R A J K O V Á ...
Hvězdný prach usedá
i na obyčejné věci
nenapravitelná
romantická duše přeci
A Ž ...
Až ráno řekne dobrý den
až zmizí noční sen
nehledej hvězdu na obloze
ta pro tebe je v mých očích
V Z P O M Í N K O V Á ...
Nitě zapadajícího slunce
propletené s vrcholky hor
domy
s šedomodrými okenicemi
T E K U T Á ...
Cítím tě ve spánku
probuzená touhou
rozbaluješ pomalu
dárek převázaný stuhou
P O M N Ě N K O V Á ...
Útržky snů,
když tě láska srazí na zadek
zpívá
melodie
T O U L A V Á ...
Stále držíš volant života v klidu
mnohokrát
na pěšinkách starostí
záhady ukryté uvnitř
P E R L E Ť O V Á ...
- - drahokam v květinu proměnit
rozkvete
cestou od krčního důlku
v mihotavém světélkování
U Z L Í Č K O V Á ...
Na hedvábném plášti
namodralé šupiny
vlastnoručně ukovaný trojzubec
polibkem na čelo
M A N D L O V Á ...
Kapka stále na stejné místo
otázky svírají lebku
i malíř balí paletu
kde jsou dny
U P R O S T Ř E D ...
se den do slziček probudil
severní chlad
zaťal svůj dráp
nesetře moldánky z tváře
B Y L I N K O V Á ...
Na nebi tančí létavice
nesmíš prozradit
co si přeješ
tisícero myšlenek.
"N" jako N Á D E C H ...
Kotevní řetěz článek po článku
dílky skládačky
ve vzdušném prostoru
v klouzavém letu
P R Ů H L E D N Á ...
naše drahé průhledné
ano . .
dnes večer jste překrásné
děkujeme za poklonu
"P" jako P O C I T Y ...
Přihrádky s vůní dotyků
i kapky z roztržených mraků
do prostoru uvnitř zasouváš
když nedokážeš dýchat sám
"D" jako D Ů V Ě R A ...
Opatrně TEN DAR života nést
jako horkou polévku
co přes okraj šplouchá
neohrozit čas, který zůstává
T A N E Č N Í ...
Vyslanec očí
v uzavřené změně walzu
záblesky smyslnosti
v tříčtvrtečním taktu
S T Ř A P A T Á ...
Osamnělý chodec
po stezce kráčí
batoh na zádech
ruce vzduch rozráží
M E C H O V Á ...
Když odjíždím
nám oběma
se panenkyjako loďky v řece
koupou
S T I N N Á ...
Praskliny na duši
sešívané cáry betonu
straší tě vlastní stín
i vítr v závěsu
R O Z H R A N Í ...
Jakoby se zastavily
hodiny čekání
na paletě barev
černá smutek rozhání
B A R A K U D A ...
Pachtíš se
aby ses udržel
bojuješ
o své místo na zemi
U C H V Á C E N Á ...
Obléháš mé hradby
dobýváš voňavá území
svázáni něžným šílenstvím
uprostřed plamenů
A B S O L U T N Í ...
Lačný souboj hladových úst
názory těl pod hedvábím
slepé okno
absolutní něhy
( P O D ) Z I M N Í ...
Léto si vzali do zobáčků
ptáci letící na jih
podzim harfu rozehrál
hadi psího vína
K O U Z E L N Á ...
mávnutí kouzelným proutkem
záblesky na okenním skle
parfém lásky
přimknutý na zádech
( U ) S L Y Š Í Š ...
Uslyšíš co není vysloveno
přes uklidňující zvuk srdce
oči přivyknou šeru
a úsměv odpoví
M I H O T A V Á ...
hruď se pod bradou pyšně nadmula
a z nitra vyšel hluboký vzdech - -
Když ruce kreslí po zádech
roztaženými prsty
KRÁSNÁ VÁZA MÉHO MĚSTA ...
keře a stromy už mají pouze siluetu
silnice mrká světly aut
město se halí do závoje
kapek utkaných ze sametu
K U K A D L O V Á ...
Toužím na hruď se TI vrátit
touhu v jízdu zvrátit
je nádherná
laskavá láska
N Á M Ě S Í Č N Á ...
Náměsíčně
do chvění stříbra hvězd
na rtech jméno
prázdno objímá
S E D M I K R Á S K O V Á ...
magnety těl připoutaní
v očích máme sedmikrásky --
Tvář houpá dech mužné hrudi
dlaně tvé mě
M I L O S T N Á ...
slůvka na dlouhý čas
než
srdce do srdce se schoulí
než vejdeš do mě zas
Š E P T A N Á ...
Sedneme si do trávy
k malému jezírku
kde jas je jasnější
skrze větví nebesa
ŠPETKA ...
ještě nech mne chvilku spát
pak budu blbnout " nakvadrát"
i ve věku báby dědka
"Na doktora" můžem si hrát
P R Ů S V I T N Á ...
. za hlavu hoď
paletu barev ohořelých
za kopcem fialovým
východ mlhu rozpíjí
Č T V E R O ...
z dálky tě budu vyhlížet
protože v srdci mám
ty okamžiky
kdy vezmeme se za ruce
L U N A
Vychází z pasáže oblaků
jak Pastýř
pase lampy hvězd
Blížencům
VE D R O ...
Už i kamenné zdi
v žáru hledají stín
postavy potem zalité
mátožně se městem kymácí
R E F U G I U M ...
Barevnou koláž
lásky i přátelství
prostým rámem úcty
opevnit
V A H A D L O ...
Bože já mám strach
o tuhle lásku už se budu
pořád bát
vahadlo dnů
P Ř E D S U N ...
DROBNIČKA
říkáš, že je jedno
jakou mám "podprdu"
jestli bílou nebo černou
V Á B I V Á ...
Každý tvůj dotyk
přináší oheň i vláhu
škádlivá cukrátka
jak povodeň
K O R Á L O V Á ...
Na průzračném moři
plachty napnuté k obzoru
za galérou
drahocenný pás
N E P O S E D N Á ...
Jiskra smíchu
v zrcadle našich tváří
v očích máš
neposedné třepotání
H O R K Á ...
Horko noci bez přikrývky
probuzený živý sen
na prostřeném lůžku
obraz nahý
M A L O V A N Á ...
Ilustruji Lásky Knížku
o touze dlouze vyprávět
o ústech spojených
do přerývaných vět
(ZA)MYŠLENÍ ...
Co, tedy spíše KOHO, vlastně my ženy hledáme .
Některé z nás gentlemana ze staré dobré školy
podrží kabát, ochutná víno v drahé restauraci
půjde před námi ze schodů. eventuálně
(ROZ)FOUKANÁ ...
Do výše svými plameny
šlehal pálil
jeho jazyky
nebylo možno přeskočit
K A M ...
Jezdíte-li pravidelně vlakem tak víte, že
jde hlavně o to -- kdo s námi spolucestuje.
Tiché kupé -- je tiché kupé --
tam se dá číst nebo jen poklimbávat či
G R Á L ...
Pustili jsme to dál
ne proto
aby prapor vlál
ale proto, aby čas
Ř E K N I ...
Řekni . co cítíš.
Cítím bázeň
mám strach stihnu-li (v)čas
až hvězda bude padat na zem --
B A R E V N Á ...
Barevný deníček
už se v dnešní době nenosí
znám ale jeden
co se pár zápisky honosí
P R O L O G ...
Nad hlavou cesta hvězd
zrána uspala krkavce pěst
našla jsem ztracený akvamarín
Slunce stoupá z rozvalin
K Ř Í Ž ....
Vypadl z hnízda
vyplašený noční křik
za zády zní
kroky tmy s malou svící
Ř E K O ...
Řeko má řeko
my máme stejný cíl
na vlnách se houpat
plout tam
R O Z C E S T Í ...
Nejsi mi nic dlužen
a ani já Tobě
Kroky zní v jiné době .
Co bylo (pode)psáno
TO NIC ...
Nejsem komtesa ze zámku
mám ráda vůni heřmánku
víno ti nalejvám ze džbánku
přisedám blíž a blíž
D V Ě ...
První cesta ruce spojí
přes louku plnou květů
uzoučkou cestou do polí
od remízků do stínu lesů
Z P O Ž D Ě N Í ...
To co fakt umím je čekání
na vlak i bus půl hoďky před
pak čekám až se rozjede
nejsem frontová bojovnice
L A V I Č K A ...
Usedám na lavičku v parku
je způli schovaná ve stínu
rozhlížím se
po českobudějovických Sadech
N A L E Z Á N Í ...
Co ti to září ve tváři .
To jsou přeci moje oči
Co se skrývá na dně těch očí.
TO co uvnitř - láskou - zrálo
N Á V Ě S T I D L O ...
Když sejde z očí sejde z mysli
a chvilku bylo
krkolomně kostrbaté
jak dva koně z jiné stáje
C H O D N Í Č E K ...
Nemusí to být
zametená cesta
stačí neušlapaný chodníček
nejít za sebou jak husy
N E Z B E D A ...
S večerem jako když parní hrnec
kde se bílé prádlo vyvařuje
otevřeš
pak to přišlo od Hluboké
R O Z T Ř Í Š T Ě N Á ...
Klisnička na zadních
odvážně doráží
bezelstně našpulený dech
delta touhy
L Í S T E Č K Y ...
Sešívám sen
z obrázků slovíček
co čas mi otiskl do víček .
. Dvě modré studánky
(Z A ) P L A T Í M ...
Belhám se do svahu
a křídla bych chtěla mít
hledám tě pro lásku
za srdce, které něhu vrací
M I N I ( V.) ...
Někdy stačí jen udělat půlobrat
opustit co kdysi měl jsi rád
dívat se dopředu zpátky ni krok
nač vzpomínky nosit jak žok .
DROBNIČKA (3.) ...
srdcem nevěřím
mluvím se stínem tváře
viníkem jsem já
ráno naděje
Da Capo al Fine
Když prvně tvůj jazyk
uštkl má ústa
a žízeň rty uzamkla
s tvou vůni na cestu
M I N I ( IV.) ...
ZNAMENÍ RYBY
jak rybka bych plavala
jinou píseň zpívala
v zemi kde naráží
DROBNIČKA (2.) ...
chuť chemie nehnije
ať žije hodokvas
hmat tančila bych i v ohni
M I N I ( III.)
PŘÍTEL .
i když nemáš nic
nepřetrhne byť
by to byla jen niť
P Ů L N O Č N Í ...
Zpívalo se s večerem
a dál až do noci
altem, barytonem
bručel i bas
DROBNIČKA (1.) ...
. není tak důležité řádit červenou
jako ty barvy ustát
N A P R D D E N (poněkolikáté)
Vstala jsem dnes po pr****
prostě ve zmatku
vezmu to z gruntu
. od začátku
M I N I ( II.)
Snad se mi i ulevilo
nemusím být za krásnou
co na jazyku to vyplivnu
a smíchu je víc než dost
M I N I ( I.) ...
Za drsné ruce se styděla
velký svět jí byl cizí
tlumila hlas možná až příliš
i když létat se jí chtělo.
J E D E N Á C T ...
Jdu dál se vzpomínkou
na kotvu ve svých dlaních
na vichr, který koráb našich těl
zmítal po mořích
POHOV_VOLNO_ZPÍVAT ...
Ráno mě vzbudilo do krásy
sluníčko a čerstvý vzduch
dokořán otevřeným oknem
slyším něčí alty a basy
V R Á S K Y ...
Když láska čerstvou vůní zavoní
chutí bývá na výběr
na prostřené tabuli
ve slovech hodovní síně
Š A N C E ...
S věkem rozum
snad i moudrost přichází
a když úcta zůstává
(ne)zaslouží si
P Ř Í T E L ( i ) ...
Krajinou svého dětství
chci tě (pro)vést
já vím
že spíš dálka tě láká
B Á S N Í K ...
Když tenkrát smrtihlav
přilétl na okenní rám
do veršů svou duši dal
psal, aby tolik neplakal
S C H O U L E N Á ...
Do klubíčka schoulená
broukám si
do taktu déšť bubnuje
"Tisíc mil"
L O U T K A ...
Noc zrcadlí se v řece
břeh je pustý
tak pustý
zdá se měkké
(NE)DOZPÍVANÁ ...
Včera jsem si ňadra zdobila
dnes nevím
co počnu si s tělem
vánoční zázrak
ČERNÝ ANDĚL (II)
Když smrt mi brala
v pokoře jsem sklonila hlavu
proti NÍ nelze bojovat
teď jsem byla silnější
K A P K Y ...
Tajemný osud vše řídí
volal mě do dálky
tam byl můj svět
tvůj portrét malovaný
TENKÁ ... tenoučká ...
Měla jsem a teď to bolí
snad jsem si dost nevážila
teplých dlaní
slůvek vroucích
V A K U U M ...
nedozrály plody
mlčí cit
v objetí vakuum
propuštěné z dlaní
O Z V Ě N A ...
Z trnů uvadlých květů
padá rosa za noci
na rozpukaných rtech
skládá píseň
S M Ě L Á ...
mokrou cestičku lásky
rty kreslí
od ramen do slabin
tam
CHUŤOVÁ ....
SLADKÁ
je touha
hlas propletený hedvábnou nití
když těla vášní se sytí
M O Ř E ...
každé moře
je jinak hluboké
má jinou barvu
a vlny vysoké nebo jen
TENKRÁT ( II )...
Přešívané šaty po mamince
na první "čaj o páté"
a tatínkovo
ne déle než do půlnoci
Z cesty do práce II. ...
Seděli spolu na zastávce
v tvářích čas vrásek
ON v jedné ruce berličku
druhou ji něžně objímal
OUTFIT ...
Nikdy jsem neměla ráda růžovou
tedy vlastně
nikdy jsem nic růžového neměla
takže. ne, že by se mi nelíbila,
TENKRÁT ( I ) ...
Tenkrát kvetly na lukách
blatouchy pomněnky
košilky kohoutky kominíčci
pampelišky na věnečky
S K Á L A ...
Máš oči moře
v srdci jeho vlnění
a ruce co (za)hřejí
uvnitř sebe kluka
S T Ř Í P E K ...
. když rozkvetlá láska v rokli zpívá
kořenů vzhůru se snaží zachytit
v srdci odlesk střípku bloudí
navléká do jehličí
Z cesty do práce I. ...
V autobuse dítě pláče
ječí řve
ach bože
proč teď není
R Ů Ž E ...
tělo napnuté touhou
chci se s tebou milovat
svádivý tanec jazyků
jemné dráždění
H O R I Z O N T ...
V samotě nočních stěn
přehlušil ticho sten
proč se to přihodilo .
Bolí to rveš se s tím
Ř E K A ...
Do mé řeky se stíny stromů
v noci chodí ochladit
tam jen vlnka šplouchá
to asi rybka
V PODSTATĚ ....
Takže shrnuto v podstatě.
v boji proti prostatě
vzhůru od emise
k la petite mort
MOMENT(K)Y DNE ...
Už opadává vlčí mák
v makovici zraje opiát
barevná řada aut
křižovatka
DOUTNÁ ...
KLASIKA ...
Slepě tápu po bytě
tři pokoje spíž
šmátrám hledám
najdu je .
P R O B U Z E N Í ...
pichlavé oči v šeru
bezostyšně pálí
něco kolem krouží
utíkáš padáš
Vlčí máky, modré chrpy a čekanky ...
Dnes jsem viděla
čekanky kolem cest
nerozevřel jsi už svou pěst
pohlazení mi chybí
U Š T K N U T Á ...
tělo v ohni
ruce jako led
hlavu skloněnou
hrb na zádech
( P O ) V Z D E C H ...
ústa vyprahlá žízní
touží po duetu v milostné písni
tak moc bych chtěla teď
cítit v dlaních tvůj tep
D Á L ?.....
čekám na tvé zavolání
telefon už držím v dlaní
čekám na tvůj hlas
co nového u tebe u nás
(F)AKT ...
jeden každý
by chtěl být milován
ale někdy se fakt nedaří
a ne, že by pro to nic nedělal
P O S L E D N Í ..........................................
když láska už je. na slovíčka skoupá
chlad cítím od řeky
ten měsíc co se tam koupá
jdu vylovit
( Z Á ) K A Z ....
zakaž kytkám kvést
a včelám sbírat pyl
zakaž větru vát
pít rozpraskaným rtům
( P R O ) S V Í T Á ...
rty v rudém víně smočené
opojení
(po)malými doušky upíjí
pod hřejivými paprsky
B U B Á K ...
Nad Budějcema bouří.
venku je bubák déšť
kapky jsou jako skleněnky
odráží se od země
( V ) A L E ...
měl jsi se najíst a vypadnout .
nehrát tu hru
s mým citem
vždycky počítej .
Z A U Z L E N Í ......
mluvíme spolu každý den
tón tvého hlasu hladí já naslouchám
jak vyprávíš cos podnikl
co se ti podařilo
F O N T Á N A ...
jako vlnění vod
vzdalování a přibližování se
neklidná měnivá křivka
z povrchu
B O S A ...
jen na kratičký okamžik
touhu
musím potlačit
ty drahocenné vteřiny.
češtináři ( p o ) z o r...máte dozor...
základním trámem lodí je kýl
a i když mám pár kil
do své náruče jsi mě skryl
už nehouká výr
U T K A N Á ...
mít pláštík utkaný větrem
letěla bych
tichou nocí
přitisknout se nedočkavě
NÁHODNÉ SETKÁNÍ ...
Jedu za tebou. na peroně čekám až se vagony napumpují a budu moct tlačítkem otevřít. jo zlaté kliky. to bylo zmáčknou, zatáhnout, přitáhnout a šup .
HUBATÁ ...
na z(a)lomený šíp
máme už rozumu věk
a tak víme
že jednou je hůř
Š T Í T...
vichr střídá vánek
. na slaném moři
pluje loď .
fyzickou potřebu
K Ř E H K Á ...
křehká jsou slůvka i minuty
tlačí jíti sám a bos
lámat můžeš co lámat se dá
osud nám určil polohu
O LÁSKU SE NEŠKEMRÁ...
To co tak rychle vzplálo
mžikem bylo uhašeno
nevykřešeš jiskru
mokrým kamínkem
K L E N O T ...
čerstvá vůně po mýdle
hladové oči zavěšené do sebe
zoufalství touhy šeptané
jen pár vzdechů od sebe
( NE ) B Y L O...
dlouhá bude dnešní noc
ale krásné svítání
dlouhá bude noc
ale sladké vítání
S T Í N E K ...
ve vůni posečené trávy
zahalenu do mušelínu
v zorničkách tvou touhu čtu
na loži květů bez kořenů
T Ó N Y ...
v první vlně
trochu zlost
jedu na svém koni
CD Iron Maiden
P R Á Z D N O ...
co si asi tenkrát šeptaly
naše spojené ruce
teď se jedna odpoutala
druhá osaměle hledá
P E K Á Č K Y ...
Na pekáčku něco voní
až se ti v hubě sliny honí
česnek cmunda na plechu
sedej jez
M E D V Í D E K ...
ze slunce přímo do černé skály
tak křehká a zranitelná je
galerie lásky
most v půlce zbořený
C Á R ... ...
Černý pták
sezobal hvězdy
zůstal jen šedý
rozklovaný mrak
Č A S ...
Dýchni do svých dlaní
mé srdce tam máš
tvůj dech před zimou chrání
tisíckrát se mnou usínáš
D Í R A ...
černá díra hluchá noc
kdo mi přijde na pomoc
prázdnota jen tikot hodin
kosti rukou lezou z hlubin
M O D E L ...
starý model
leccos projel
přesto blafe statečně
kdyby dojel
S L Z A ...
první slzu setřu do rukávu
to se stává zamrkám
druhou se snažím
zachytit v dlani
T Ř E P O T ...
a pak najednou
rozostřené vidění
ač máš žaludek
napětím sevřený
PRO TEBE
vlnka za vlnkou
houpá tvé tělo
možná se ti chtělo
a něco se chvělo
R O C K E R K A ...
vyhrála rockerka.
proč. nač
dávat všanc místo
kam to potom život vezme holí
JEN TAK IV. ...
oáza desítek fontánek
v poledním žáru
příjemně ochladí
nemusíš žíznit
JEN TAK II. ...
kytky a vůně
všude kam se podíváš
v neposečené trávě
uchycené ve zdech
JEN TAK III. ...
namaloval "Snídani v trávě"
Édouard Manet
to ráno
na paletě červenou
JEN TAK I. ...
nech slova spočinout
ne tahat kšandy honit triko
že tam a tam
teď tady
C R E S C E N D O ...
uprostřed lahodné hostiny
nádoby naplněné kvítím
vyprázdněnou číši doléváš
ochutnáváš
K U S A D L A ...
límec uvolněný
ve tváři dolíček
světlušky modrých očích
portrét malovaný
L I N I E ...
oči vpité v souhlasu
do prostých slov
už ne tiše
splynutých ze rtů
M Á J ...
Dnes je PRVNÍ MÁJ
a ten "Máchův . "
však všichni víme o čem psal
o tom že
O B Z O R ...
vytržený prostor a čas
ptáci visící ve vzduchu
unášeni větrem v dál
sténající schodiště
E L I X Í R ...
opilá písmenka
přechází v slova
hubatá a nevýchovná
vyměněný pohled
P A C H A T E L ....
odkopnutá přikrývka
proud vzduchu chladí
na obnažená záda
pohlazení roztavený vosk
S P I R Á L Y ...
paprsky míhají se v očích
světlo svíčky ti sluší
necháš mě dělat co chci
jako když vítr dýchá do větví
S T E N ...
ve chvíli, kdy se ztrácíš
ruka na rameni tě přinutí se otočit
odhodlaný výraz v tváři
dychtivost a naléhání
P I R E T A ...
Hlas propletený hedvábnou nití
šleháš po mě očima
svírá se mi žaludek
jako když pluje
N E T Ř E S K Y ...
netřesky na střeše vrat
ušlapaný dvůr
špalek se sekyrkou
kolem třísky na zátop
S E N ...
máš zavřené oči
pravidelný dech
co tajíš o čem sníš
ve svých snech
I NEBE MÁ SVŮJ DĚJ ...
vrby si v potoce myjí
své dlouhé vlasy
v záklonu vidí
roztodivných tvarů habaděj
M Í S T E N K A ...
přese všechno nádherné
vlní se tu malý had
ty máš hlad já počítám
dvě nohy dvě ruce mám
J A R N Í ...
oči svítí odleskem slunce
nehnutě uprostřed stromů
maskovány závojem mihotavého světla
sledují skrze sporé listoví
P R O S T O R ...
bezmezně toužíš
přesto
máš zkřížené ruce na prsou
hlídáš si svůj prostor
Z E Ď ...
tak dlouho mi unikala
jako ryby pod hladinou
šátrala jsem kolem sebe
hledala za mlhou
J A R O .....
je tu jaro
teplo slunce snad
i rozkvetlé kvítí
když Tě nikdo ne(po)hladí
S V E T R ...
zima a sychravo
nos jak červená bambulka
brada zastrčená do límce
koktala z chladu
P Š Š .......
před tím než se to stalo
najednou vidím
že toho bylo tak málo
nečekaně nezvaně
PUSA NA DOBROU NOC ...
otevřeným oknem si pohrává
vítr se srpkem měsíce
světla odnaproti jdou spát
jedno po druhém
C U K Ř E N K A ...
rozsypaná cukřenka v trávě
ticho
mrazivé přesto hřejivé
štípnutí do tváře
P Ř I L N A V O S T ...
přirozená přilnavost
pevnost bližší
než tělesný styk
můj život provoněl
P O R Y V Y ...
když všechno utichlo
šeptal něžná slovíčka
bořil její zeď
ona se bála
C H V (T) Ě N Í ...
barevné mžitky v očích
hřejivé obrazce
tlukot srdce
výdech - nádech
K Y V A D L O...
stopy smutku se mění
s příjezdem a odjezdem
vůně bylinek
milostná objetí
R O M A N C E .......
Náš pokoj osiřel
chybíš tady.
na lůžku peřiny
v nich je ještě Tvoje vůně
O P O J E N Í
chvilička v utajení
za zavřenými dveřmi
mým rukám napospas
vlhké cestičky po tvé hrudi
B O U R B O N E K.....
dvanáct let
byl jsi můj nejvěrnější
dvanáct let
vrtění ocáskem
B E Z ( Z ) B R A N Ě ...
odčítám.
v tichu noci počítám
postrkuji ručičky očima
achjo. každá minuta se tak vleče.
D R O B N I Č K Y ...
spoutaná tvými ústy
mlčím
spoutaná tvými pažemi
taji
K O R O U H V I Č K A ...
ruku v ruce
prastarými hradbami
polibky nové a nové
křivolaké uličky
O T I S K ....
vybral sis.
bavlnu ne kůži
a spánek odešel
nechal nás hrát
J I N A M ....
jinam
než to dobře znám
nejsem suverén
tak je tu trochu strach
A M F O R A ...
když mě líbáš
když mě hladíš
když mi zpíváš
stejnou
H R A V Á......
nechtěj.
(já vím, že nechceš )
abych byla jiná
nebyla bych to já
S T Ý S K Á N Í ...
mezi nasvícenými dveřmi
poslední denní ruch
nehnutě
ticho přehlušuje tma
Z Á B L E S K ...
vlečná lana uvolněna
snad je to trochu riskantní
ale máme
šanci k vyplutí
Ú S M Ě V II...
jsem ráda
že vítr vane na jih ne na sever
jsem ráda
za pevný krok a objetí
H A R M O N I E ... ...
zpívala potichu
ale rozuměl
usmál se
v tom úsměvu bylo vše
P O H Á R K Y ...
jeden
jen nevinný dotyk
rozehrál svůdnou partii
královský tah
T E P ...
odraz v okně
možná trochu strach
tvé dlaně konejší
myšlenky ve zřítelnicích
M E Z I Č A S .....
od prvního polibku
bláznivé počínání
vůně vína
silná kořeněná
T O K ......
obklopuje nás elektrické pole
napětí
dá se vyčíst z tváří
popíjíme
P O R T S K É .....
náhle neplánovaně
překvapení v úsměvu
zvláštní.
jen mě držel za ruku
R U N W A Y .......
vypuštěno
na oběžnou dráhu
bláznivé vzlétnutí
vztlakové klapky
Ú S M Ě V ...
snad to byl dech
snad třpytky úst
na hrotech
snad vůně jehličí
T E Č K Y ...
siluety proti sobě
malé tečky ve velké vzdálenosti
slabý ale čistý zvuk
jako když se zlomí
R O Z K V É T Á N Í ...
vezmi mé ruce do svých
zahřeješ
rozcuchej mi vlasy
uslyšíš smích
D O Z N Í T ...
Kouzlo vánoc
už nám mizí
koleje našich saní
v nekonečnu se sblíží
... (p o ) v á n o č n í
uklízím útržky papírů stuhy
osiřel před chvílí barák plný
nabírám znovu sílu
v tichu noci
v á n o č n í II ......
purpura provoněla celý byt
v očích vnoučka
dostane. nedostane.
zlobil málo nebo moc .
v á n o č n í ...
podejme si ruce
nebuďme úskoční
odložme zbraně
je čas vánoční
N Á P O J ...
šeptáš mi do ucha
pohladíš
někam mě odvádíš
oči mám zavřené důvěrou
D Á R E K ...
jak se zbavit těch dotěrných mušek
aby tam venku
v marné naději čekaly
silné zdi utěsní ticho
H R A ( ? ) ....
po zčeřené hladině
klouže loďka příslibů
v kolébce tvých paží
toužím
bagančata ....
tak kam dneska Josef .
k parovodu u Géčka
teď před vánocema
tam chodí spousta lidí
T I C H O ... ...
oba si řekli hodně
z temných výklenků
snad
zapomněli
BEZ HRANIC.....
víry spadaného listí
honící se stíny prožitků
( nebo fantazie . )
po špičkách
Z Á V A N ...
závan ledového větru
hrozivé tvary
na okraji vřesoviště
skvrny na látce
T E M N Ě ...
jen stín civí do výstřihu
slzí sfouklá svíce
místo sladké malátnosti
ústa mluví do podkovy
V(D)ĚČNÁ PEČE'Ť ...
majestátně vyplouváš
ruce se ti trošku třesou
něco mumláš do vlasů
nahé proti hrudi
T V Á Ř ...
prosvítá z černoty
nádech vykloněný z okna
do srdce úsměv položí
roztaje ledovou tříšť
...jen tak II ..
pár věcí je důležitých
( není to o tom
aby všechno bylo jistý )
nenastavovat ještě tvář
Š L E H ...
ochutnáváš
hrozny v pozdním sběru
rovnáš krok
přitiskneš se za obliny
...jen tak....
(Sou )toky
vlnka za vlnkou
lodička z papíru
věneček uvadlý
D Á L ...
Stín jestřába
sleduje tě po kamenech
ve smečce vlků
zase jeden nový
O B Á L K A ...
pohádky a báje
věci vysypané z krabice
neleštíš je
jen pevně držíš
Č Á R Y - M Á R Y ....
noční kroky
pichlavé houští a starý kmen
na něm vyryto je
známé jméno srdce se šípem
první pohled ...
vějířky smíchu kolem očí
sluší víc než kravata
nažehlené puky košile .
mě líbí se
M E N U ...
na prostřené tabuli
menu umně složené
z hry rukou a úst
polechtání
P R I V I L E G I U M .....
listuješ stránkami
odkrýváš další arch
mazlivou substanci poznání
rozhalená košile
M Í S T O ...
pohlazení
zrůžovělá běl
polibky naběhlá ústa
dozrálé maliny
D R I N K ...
z přivřených víček
světlo odráží stín
točí se svádí
voní borovou pryskyřicí
S T Í N ...
kamení štěrk
zapaluji svíčku
usedám na spadané lístí
dnes tady nejsi sám
R A N E C ( Ž I V O T A )...
těžký táhne tlačí dolu
kameny bolu a ztrát
nikdy mě ale nenahrbí
nezlomím se
....ještě N E ! ! !
už se zas blíží a chce
zasadit další šrám
za tebe
kdybych mohla
H A Z A R D ...
V životě nepadá jen šestka
nezáleží na tom
jak jsem silná jak moc chci
i když jsem pevně objímala
G E J Z Í R ...
Nedotýkej se
(víc než je nutné)
nedoléčených ran
chápeš
( T ) A K T.......
krok dopředu na špičky
chci polaskat ochutnat
jehličkami hladových rtů
skrytá místa
...M A L Í Ř
V ruce sevřený štětec
cítím jeho hladké dřevo
skica vzpomínek
v akvarelu bílé noci
...obyčejná neděle
peřiny v otevřeném okně
nedělním ránem
zahalená košilka v županu
na nohách bačkorky s přezkou
V L N O ( BYTÍ )...
Slyším co neříkáš
hrdost v hlase hledá slova
rezonuje objímá
chytlavým refrénem
D R A H O K A M ...
Křivka skloněné hlavy
prsty roztažené na břiše
v pohledu ochutnání
dialog výzvy
S T V O L ...
Něžně pročechrané vlasy
na živůtku tvoje ruce
nejkrásnější šperk
vzhůru vlnky brázdí
Z E B E ...
rudý závěs psího vína
pod ním oprýskaný plot
v altánu židle složené
už nemůžeš chodit bos
S O U L A D ...
jak sklady na sukni a
mašle na svém místě
prsty přitažené ke rtům
střet očima
Z L E H K A ...
Zlehka jako přistávající pták
nesmíš rychle ne ji polekat
nic jiného už tu není
než tajuplný květ
O D L I Š N O S T ...
evoluční odlišnost.
. Chtít
vnímat každý pohyb těla
a barvy v zorničkách
z m a t e n é ...
zmatené ano i ne
přemítám co vybrat si mám
hrc-prc-pic a pak zase nic
jen zatažená roleta
P Ř E S T O...
Na hrotu bolesti
v tichém porozumění
nakrátko ale přesto
zanechal
(NE) N Á V R A T ...
V nočním háji
stromy už bez listí
déšť prosakuje na povrch
pod nohama čvachtá
D Ů V O D ...
pouto hlubší než žádostivost těl
jistota bezpečí
moje ruka ve tvé
ústa kreslí obrys šíje
R Á N O ...
další den
vzpomínám
co se mi to jenom zdálo
zmuchlané je prostěradlo
V Ý Z V A ...
Prastará výzva v zorničkách
pohlazení po živé kůži
okamžik
kdy čas sezastaví
O P A T R N Ě...
Skicák pokreslený životem
jak nás oba rozehrál
kolena přitažená k bradě
snažím se rozpoznat
p r s k y ....
na zelném poli
bába tahá bábě
vrať moje hrábě
kočičí mňauky
C E J C H ...
Přitisknout tělo k teplu
pročechrat vlasy
dát čas rozjezdu
vracet sladkou odezvu
navlékané ........
Moudrost.
je v toleranci
umění oddělit zrno od plev
nelézt nikomu do zelí
R U C E....
obrys očí nosu
pohladily
na linii rtů se zastavily
v jamce tepů
D Ý C H E J...
Tíha promáčené látky
napůl viditelné postavy
padající listí nutí
udělat první krok
R T Y ...
Ty rty
nejsou tvoje vlastní
ať už to schvaluješ
nebo nikoliv
V l á č e k ...
Na nádraží v Houpalíně
na semaforu zelená
vláček supí rozjíždí se
ve vagónkách semena
Z l o s t....
Kruci jak hrom zaburácí
bouch a třesknutí
slova drhnou mezi zuby
ruka sevřená v pěst
Ú T O Č I Š T Ě .....
žiješ po svém v tichu
láká tě zachytit zvuk
nedokážeš tak snadno jako kdysi
trochu vyšlá ze cviku
T Ř P Y T K Y.......
Strach z hledání
silueta ve větru
vzpouzí se neví proč
hledá argumenty
Š M O U H A ...
Vlasy přejely po stehnech
myšlenky přestaly být souvislé
pak nosem po břiše
ještě níže
....(BEZ) N A D Ě J E
Poprvé vykřikla
nespoutaná slova
nemohla se dočkat
ucítila volnost
L E T.............
Uvězněna váhou
otevřená v důvěře
cítím závan . rozevírá
sladký jako stonek mořské řasy
STŘELNÝ PRACH.....
Atmosféra tajemna
plavat za noci proti proudu
v závanu mlhavého vzduchu
hluboko v sobě zaměřena na čas
O K A M Ž I K Y...
Okamžiky, které se vtiskly
do mozku i srdce
obrázek obyčejný
ale moje relikvie.
Pych...pich
1. Byl jsi včera na pychu
neměla zdání bílá laň
nešel jsi po ní potichu
prázdnou máš zas dlaň
S T Ě Ž E Ň...
Hypnotická hranice
mezi životem a snem
ztrácí se v živlech
když nabodneš přímo
O B L I N A
Průhledné zahalení
spadlo jediným pohybem
špička jazyka přejela po krku
to důvěrně známé gesto
Š E P O T...
Tlumený hlas ve tmě
"pojď sem. ke mě"
obracím se po zvuku
vzduch houstne
ČEKÁNÍ...
nejsi. jen okolo pluješ
jo. lidi dělají chyby
umění je odpouštět
když ztrácíš
JÁ TO NEVZDÁM...
Chtěla být dlouhá
trvala jen krátce
krajina před zimním mrazem
zapudila myšlenky
D L A Ň...
Marně čeká
na ozvěnu srdce
vlhkou plnost klína
dlaň ještě pálí
(NE) D O T A N Č E N Á....
Deštěm ti zmokly nažehlené puky
a pramínky vlasů do čela
košile se lepí na záda
havran nad srázem kdes mě podpíral
popis kuchyně
přišla do kuchyně, kde
kdyby se někdo poblil
tak se to nepozná
C H U Ť
něžně jsi v dlaních držel
znamení ženy
obdiv plnosti i
šíři boků
C H A P A D L A
Chapadla po těle
ponořená v oparu
vlhké cestičky
rozum brzdí
OZVĚNA POLIBKU...
Palce ve žlábku na páteři
napřímují chloupky rozkoše
kluzké jako chaluhy
ujíždějí pod prstama
Skluzavka-Narychlo
1. Seděli jsme spolu v buse
tys mi zíral bezostyšně
do naducaného výstřihu
tvé oči byly velmi lačné
Sudy po saténu
1. Válím sudy po saténu
hravě ti unikám
dráždím tvůj chtíč
jen zlehka se tě dotýkám
R á n o
1. Leje. deštník nestačí
zachovat ladnost účesu
na brýle potřebuji stěrače
na kalhotách samé bláto
L E T O K R U H Y ...
Barevné mžitky
odlesky prožitých snů
propletené liány vzpomínek
četné jako letokruhy
Tanec- kanec- rozbuška
1. Hurá. zas nám došla
v automatu káva
to je šance zavolat
s pytlíkem pána
M l a s k ...
1. Kamarád co tě
nejvíc ze všech má rád
vrtí lambádu když přijdeš
a olizuje tě prudce
Fridex - naboso
1. Polkla jsem rtuť se zlem
a zapila fridexem
šlápla
naboso na hovno na cestě
LÁSKOU JSEM V I N N A...
Pod černou loktuší
zakalená mokřadla
na nohách prach
a horký beton měst
Třesky-Plesky-Protilátka
1. Protilátka
hromy. blesky
padesát let v šarvátkách
třesky. plesky
R v e š se, řveš....
1. Bez úsměvu
bez pohlazení
bez pocitu
že někam patřím.
P R O K L E T Í......
Byl to hřích na peklo si hrát
tančit nazí v plamenech
poznávat zákoutí a úžlabiny
i voňavé tůně
J e d n o u ...
1. Noční bouře vypráskala blesky
vláha se vpila do žíznící země
mlha klesá do řek, do údolí
a slunce se nesměle
E n d o r f i n i
1. ENDORFINY
stébla trav na těle
jahůdky slíbané dlaní
zacuchané vlasy
Ž l u t á
1. Zapomenutá
Žlutá kytka ve váze.
kde vodu nikdo nemění
měkká šála na klice
SBÍRANÁ SMETANA III
1. Erotika exil existence
exotický elegán. exponát. eso
explodoval epidemii enzymů
evakuoval etažérem
SBÍRANÁ SMETANA II
1. Zabouchnutá
zahřívá zárodek záliby
zábrany zapadly za zenit
zálivka zachvívá zálivem
hippíkovské SOUZNĚNÍ.....
Když lásku skrýváš v hotelovém pokoji
v cizí posteli. cizí květ
kradené chvilky štěstí jsou sytější
ale ráno skloníš hlavu
SBÍRANÁ SMETANA I
1. Večerní vedro vábí ven
vysprchovaný vysvlečený
vzbudil voláním vyvinutou Venuši
výtečně vytušil výtvor výplodu vjemů
PÍSMÁKŮM
Koho zajímá.
že příroda kvete
že máš bolest nebo žal
skoro všichni jsme tu jíní
N A D Ě J E....
Je bodláčí na sametu
a bije jedovaté tikání
pichlaví očí nepřerušíš
masožravé nemají půst
ČAJ PROTI SMUTKU
Už k nám nechodíš .
nebo jen nakoukneš
a pozdravíš od dveří
snad za slůvka
M L H A ........
jemnost neznámého
za mlhou se zastavila
omlouvám se
já. jsem ublížila
VZPOMÍNÁM.....
Držel jsi ve své moji ruku
na rameni moji tvář
chtěl jsi stát a jít a mít sílu
decibely na maximum
KOMENTY...
"skáču dobře. skáču rád"
to už je dneska klasika
já píšu blbě. ale píšu rád(a)
zdá se ale.
HORKÝ LED...
po kůži strniště
maluje své květy
z hladových jeřabin
vysává vzdechy
VADÍ-NEVADÍ ?
zradil mě věk
či upřímnost
nebo sny
či vadí-nevadí .
D E C H..........
v mrazivé prázdnotě
probudil se sen
noc přikryl
raněným šepotem
S M R T I H L A V
Noční motýl
na okenním rámu
blikající modrá
upadlá klika u dveří
VÝKŘIK ...
Osud nezmění
kradené chvilky
vzácného koření
jen málo ses
bavlněné negližé
za oknem pláče obloha
umytá a voňavá
v bavlněném negližé
dopíjím sklenku vína
PRO....TEBE...........
Na paletě
vzácnou
rozmíchal barvu
v klobouku s krempou
S T R Ž........
Na svléknuté pěšině
kamínky hlazené
náhorní plošina
kamenné lože
...PRÁSK MARIHUANY
prásk marihuany
vsakuje hlas sýčků
OBRAZ vyseknutý z rámu
narkoman maluje
nejvěrnější............
packy medvědí
zrzavé chlupy
oči už šedí zakalené
vzhůru na mě čučí
škatulka bezejmenná
dlouhé noční rozhovory
bez slůvek sladké něhy
letmé polibky bez vášně
dotýkám se tě odvážně
Ř E T Ě Z Y...
Řetězy ozdobená
za vlasy chycená
dál život tančí
bolest odlíčená.
....... UŽ N I K A M
vlhké pramínky z čela. smrt umlčela
pěšinkami na dlani už nikam nespěchá
život naplněný po okraj
a ona.
....... To byl ale blbej den....
když vyliješ si ranní kávu
nos si utřeš do rukávu
na broskvi ti sídlí vosa
venku šlápneš do hovňousa
NEŽ ZAZVONÍŠ
NEŽ ZAZVONÍŠ
marná snaha
pro rudou barvu býků
vybrat správně
L á t k o v á :))))
KDO
tvůj polštář načechrává
KDO
zažívací trakt tvůj chrání
R e c e p t y...:-)))))
1.
NA DNO LŽIČKU
ZMRZKY CHLADNÉ
BANÁN SLOUPNI
DOTKNI SE..........
dotkni se hrbolků něhy
dotkni se hrotu slasti
dotkni se
i dotyk něžný jak vánek
A NIKDE RUCE......
dvě studánky
pod úbočím
zeleň lesa
se v nich smáčí
OCÁSKY HADííí....
na louce plné kytek
slyšíš hrát G-moll trilek
a korálovky
v nónovém souzvuku
když vůl v ruce má hůl...
když nastane
rozhranní
noci a dne
láká tě
NECUDA:-):-):-)
ležíš tu bezbranný
tichounce spíš
župan tě zakrývá
o něco výš
můra ve výstřihu
kochám se pohleden
na černou noc
chci něco jíst
kručí mi v břichu
nemravná holka
řekni co Ti ještě můžu dát.
řekni co máš a nemáš rád.
jo občas mívám velký strach
no a pak blbnu na kvadrát.
Černý anděl I. ...
očí studánky, mlha a rosa
srdce na dlani rozťala kosa
ostnatý drát kolem krku
žihadla bodají v břichu