Dinosauří loutky boží 6 - Deinonychové
Dinosauří loutky boží 6
Bolestný dívčí výkřik. David ho moc dobře slyšel. Vběhu si rozepínal příklopec, aby se zbavil svého zbylého oblečení. A teď se zastavil.
Dinosauří loutky boží 5 - Allosaur
Dinosauří loutky boží 5
Anna to celé pochopila vjediném okamžiku. Co jí také zbývalo, co jim vůbec fotr řekl o božském loutkářství. Jen že je to sen, který si přeci všichni tři chtějí splnit. Ale teď to konečně nazřela.
Dinosauří loutky boží 4 - Triceratops
Dinosauří loutky boží 4
Triceratops se kroutí a natřásá před dveřmi, aby fotra zastrašil.
„No tak, dědku, seš kabrňák,“ řekl si fotr. S námahou znovu zabral a konečně odtáhl ostnatý konec ocasu stegosaura zhruba tam, kde měl být. Fotr byl přesvědčený o tom, že je to ideální zbraň.
Dinosauří loutky boží 3 - Pterodaktylí
Dinosauří loutky boží 3
Allosaurova tlama zůstala rozevřené, jako by taky čekala, že do ní spadne kus. A pak se skřípěním sklapla. Pterodaktylova křídla prudce udeřila do dlaždice. Tvor trochu nadskočil a otočil se.
Dinosauří loutky boží 2
Dinosauří loutky boží 2
David vstoupil do muzea přesně vdevět. I když bylo vše vplném provozu a nasvíceno, vdnešní Velký Den budovu uzavřeli pro veřejnost. Muzeum existovalo jen pro ně tři. David cítil snad neuvědomělý strach zdneška a všeho co musí nastat, a proto šel kpantheonu delší cestou přes ostatní expozice.
Dinosauří loutky boží
Dinosauří loutky boží 1
Chvalozpěv na dinosaury 1 - Edmontonia longiceps
Jak banální a nevěrné by bylo povědět o téhle křídové krásce, že vypadala jak tank. Byla spíš jako elegantní střela tanku, která bodci čnícími ze záhlavního štítu prorážela břicha útočníků, oooooooooo. Dík tvrdému pancíři krunýře a dalším drásavým hrotům vyrůstajícím po jejích bocích, byla nedobytnou mušlí i pro takového lovce masitých perel jako byl T-rex.
Byl podvečer a přestárlý muž se svým synem seděli na křeslech před televizorem.
Fouká vítr i pod bederní roušku a šimrá
Fouká
vítr
I pod bederní roušku
šimrá
Voči
Na to, že má kámík vyholenou hlavu, jsem si už zvykl. Dřív ji nosil potřenou modrými a červenými temperami, říkal, že je to na podporu svobody pro Tibet. To, že dnes přišel vkožené bundě pobité nýty, vkanadách a svelkým kovovým prstenem na pravém prostředníku, mě skoro udivilo.
„Chtěl bych ti ukázat svýho novýho kámoše,“ povídá mi po chvíli.
Zabil jsem Vaše děti
Úvod:
/psáno v16:16
Drazí rodičové mých spolužáků, rozhodl jsem se Vám úvodem povědět něco o vašich ratolestech. Možná je to ode mě kruté Vám tohle prozradit, navíc, jak se říká – o mrtvých jen dobře, ale rozhodl jsem se být naprosto upřímný. Páni rodičové, Vaše děti – byli blbci. Oni se nestyděli vychylovat, nestyděli se zneužívat svých výhod, nestyděli se podvádět, ani se nestyděli myslet si, že oni mají vždy pravdu.
Šikana: aneb jak dát někomu správně přes prdel
Chlapci zůstanou uvězněni na pustém ostrově, ale díky své odvaze, vynalézavosti a přátelství všechno ve zdraví přežijí a vrátí se domů…
Píčovina, řekl si David. Měl si radši půjčit Kulhánka. Oživlí mrtví, brození se po kotníky vkrvi, to je daleko míň pohádka než tahle knížka.
Do třídy vletěl Jindra, zdrhal zřejmě před Káťou, nebylo těžké odhadnout, že jí zase hrabal na prdel.
Semafory zničí svět!
Věřím, že přechody jsou vůbec nejúžasnější místa vPraze. Vytváří a tříbí zázračné lidské charaktery – hrdiny, kteří se na přechod vrhají na červenou. Pak jasnovidce, kteří vytuší tři sekundy předem, že se má rozsvítit zelená. Mnozí znich zejména ti vkraťasech, ještě lépe sfuseklemi vsandálech se posléze stávají miláčky davů.
Upír - Střepy
. Ustřihne mi pramínek vlasů těsně nad uchem. Stříhání pokračuje. Stačí jen, abych kousíček uhnul, a mám ucho pryč.
Upír
Byl jsem blbeček, dutej prasopes. Nebo dokonce - čuráčí hlava, jak by řekli deváťáci. Na co jsem myslel, když jsem bral do ruky tu pitomou knížku. Ale vždyť si to úplně pamatuju.
Vyprávění o nabodávání kojenců na ty flinty 2 - Uzenina
„Jste hovno, rozumíte mi desátníku. Jste takový hovno. “
Jen jsem valil oči na desátníka, chlapa jak hora, když tu teď stál před naším obrlajtnantem a klepal se jak osika. Měl jsem ho prostě za pořádné chlapisko a on se nechal rozhodit těmi babskými tlachy.
Vyprávění o nabodávání kojenců na ty flinty
„Von můj děda totiž bojoval vtý třicetiletý válce v Itálii,“ začala vyprávět má teta.
„Ale vždyť to je blbost, Maruš. “ rozkřikl se strýc a dolil nám všem třem vodku. Dneska se tu pobleju.
Normální ránko sadistovo
Vzbudil se. Pomalinku vstal a rozešel se do kuchyně. Měl by začít po ránu zase dělat sklapovačky, aspoň by se celý dopoledne neploužil jak mátoha. Kašlal na to.
Utopyje
Metro zastavilo ve stanici. Mohl vidět oknem, jak si na nástupišti nějakej malej cikán hraje na velkýho negra a předvádí streat dance. Vedle na lavičce seděla snad jeho sestra se svým klukem, objímali se. Něco na hnědýho smrada zařvala.
Snové bláznění
Děcák. Jako každý nedělní podvečer i dnes se konají zápasy mezi hračkami a nejmenšími zdětí. Pirátský Hrad zLega byl minule rozdrcen. Ale dnes.
Živí Pět Hladových Krků
Nemrtvý apač Živí Pět Hladových Krků vytrhl ze špalku tomahavk a šoupl si ho za olezlý hadí pásek. Vzal harpunu, šel kříčce, ulovil tam slepého sumýše. Vždy se to tam jimi jen hemží. Apač vyjekl „Hýýý.
Pffff, Ježíš nemohl být náš král!
Farizej a jeho otrok se usadí na dřevěné tribuně svýhledem na ukřižování. Farizej snad trochu nejistě okusuje šoulet a říká: „On nemohl být náš král už ztoho důvod, že každého krále ohlašují famfáry. “ Otrok krčící se u jeho nohou horlivě přikyvuje. Jak si farizej vkládá do úst další kus skopového, přiženou se ze všech stran temné mraky a nad vztyčeným křížem se sevřou jak ocelová pěst.
Kripl, úchyl a smradlavá socka dnes u nás ve studiu
Moderátor: „… a už přicházejí naši tři stateční, poprosím o potlesk. Posaďte se, pánové. Můžeme začít. Já se ptám, můžeme začít.
Tvůrčí svízel
Na svém přemoderním notebooku jsem psal kritickou esej o vlezlosti supermarketismu a všech těchto odporných věcech. Celou myšlenku jsem vložil do alegorického hávu výběru zrůznorodých druhů šamponů. Píši: Šampon na barevné vlasy, na lupy, na mastné vlasy, lepkavé vlasy, slizké vlasy, olezlé vlasy, šampon na vlasy, co páchnou po siláži, šampon sdrobnými kmotřičkami, které sami rozplétají zacuckatělé vlasy. Závěrečná věta textu se sama od sebe smazala.
Černý tamagoči
Jsem teď celej večír přemýšlel, že bych si v Africe pronajal nějakýho černouška. Konečně bych byl cool. To teď v Evropě myslím dost letí. Evropani soutěží, kdo si svého černouška vypiplá líp.
Muž, který se bál srát
Usedl. Jako na elektrické křeslo, na židli u maturity. „Víš, jak se jí fazole. Ne.
Kumbál
„Ahoj Jardo. To já jsem ti rozflákal hlavu, jestli si to nepamatuješ. “ Žlutoběloba pokoje, pach desinfikovaných dlaždiček, tiché šustění dechu. Na posteli leží pacient, hlavu zafačovanou jak včernobílé grotesce.
Chci domů 3 - Larvou
Ta hora byla… nu vzhledem ktomu, kde se nacházíme, normální. Připomínala obrácenou pyramidu zastrčenou do napruženého falu. A jak fičel vítr pyramida se kývala tu chvíli na jednu tu na druhou stranu. Okolo obvodu falu postávala snad stovka nemrtvých a zírali sotevřenými ústy nahoru.
Chci domů 2 - S vilami v patách
Stál jsem na kraji srázu, ohlušený hřměním domů plazících se po Okružní třídě. Počkal jsem, až sedne prach omítky po posledním domu, který se kolem mě prohnal. Pak jsem začal slézat do vyhloubeného rigolu. Spočítal jsem si, že bych měl mít dobře čtvrt hodiny, než se sem dohrabe další dům, který jsem už zdálky viděl – dvoupatrová vilka spodkrovím a matně červenými taškami.
Chci domů 1/Já kurva taky!
„Jen vás prosím, nemějte ghúly za bezduchá zvířata. Je to právě naopak. Jsou největšími mudrci záhrobí, protože oni poznají a pamatují si myšlenky masa, které žerou. “ Na to že můj další průvodce se plazil po zemi podoben švábu, mluvil formálním tónem jako vystřiženým zpředpovědi počasí.
Olizovač BizarDnosti
Ze zákrutu krypty se vyplazil velký jazyk. Kořenem se zapřel o dlažbu a ze špičky se vyklonila polorybí tvář. Olizovač BizarDnosti si cvrnkl do krempy slamáku, zpod níž mu vslepených pramíncích visely jemné žluté vlasy, modrá očka zazářila.
„Pozval jsem tě,“ spustil hned jazyk, „abych ti nabídl možnost jak odčinit svůj prohřešek.
Zabít zmrdy! Vás všechny.
Praha. To město dělá masové vrahy. Když vidíte všechny ty lidi, děcka, invalidy, babky srůžemi, ani vám nepřijde tak hrubé 20 znich vykuchat, stehna povařit. Nejhorší je to na eskalátorech.
Minulost nasraného upíra 3
Chlapec visel za roztažené ruce a nohy vzrcadlové místnosti. Lebku měl obnaženou na zhnědlou tkáň, protože mu včera vlasy zapálil upíří saxofonista, který se na něm celý den ukájel. Klíště na zduřelém penisu… přepitý krví tak, že chlapec celou dobu slyšel, jak saxofonistovi vnafouklém břiše šplouchá. Ze stropu mu na obě ramena střídavě kapala vroucí a ledová voda.
Minulost nasraného upíra 2: Tíha mládí
Musel moc dobře vědět, že Anna už na terasu kavárny přišla. Přesto ji nepozdravil, ani nevzhlédl od novin. Hned jí bylo jasné, že má zase svojí náladičku. Povzdechla si.
Připálená kůže hezky voní...
Obešel jsem smatčiným psíkem po třetí park. On se posadil a fascinovaně zíral, jak si dva holubi pinkajíkusem rohlíku. Tak roztomile při tom kroutil hlavičkou, že jsem měl chuť mu ji utrhnout a hodit po těch holubech. Hrubou silou jsem jej odtáhl na trávu.
Minulost nasraného upíra 1: Tíha věků
„Rakev… já chci do rakve. “ Starý se na posteli protáhl a vzádech mu nahlas zapraštělo. Povzdechl. „Už konečně chápu kčemu Drákulovi byla.
Inspirováno holubím tělem
Míhaly se a stíraly. Desítky bot se míhaly po chodníku a stíraly drobky, kemry, vajgly, zbytky trusu. Všechno to dobré. Tenisky, kanady, kozačky.
Dračí slouhové 2
Obchodníkův krámek, jak jej pojmenoval profesor, ze všeho nejvíc připomínal halu hypermarketu. Mezi vysokými regály se míhali skladníci a přenášeli zboží. Obrazový obchodník vtom mumraji vypadal zcela nepatřičně, připomínal spíš gorilu ztracenou vkovoplastové džungli. S tou svojí býčí šíjí, ruce mu visely před tělem jako ploutve, břicho obludných rozměrů uvězněné vsaku na zip vypadalo jako gigerovské vajíčko Vetřelce.
Dračí slouhové 1
Kola vozíčku drkotala po kládách tvořících most přes lagunu. Jeden ozbrojenec vkhaki uniformě vozíček tlačil, druhý průvodce byl zřejmě Jamajčan, který jako by zoka vypadl drogovému bosovi zMuže scejchem smrti. Profesor pohlédl ke skále tyčící se ve středu ostrova. Vchod do svatyně byl přísně střežen četou deseti vojáků, alespoň co mohl soudit.
Vrah a syn
Karas seděl před televizí a nervózně zíral na Óčko. Nedokázal zastavit tik vnoze, neustále si podupával, jako by poslouchal to nejsvižnější techno. Ale přitom civěl na samej zkurvenej pop, zkterýho se mu zvedal kufr. Zasranci, co zpívali jako by měli permanentně nohu od stolu nainstalovanou vprdeli.
Škvírou v Pandořině skříňce
„Vítej, vítej. “ Pošťouchl jsem chlapce do ramen, aby vešel dovnitř a pak jsem do svého bytu vstoupil sám. „Takže teď tu jako doma, jasný synovče. Teda ne že mi tu uděláš bordel jako u sebe vpokoji.
Už nestačí být buzerant k tomu stát se dobrým spisovatelem
No vážně. Wilde nebo Burroughs by dnes měli odzvoněno. Nikdo by nepálil jejich knihy, kritici by je morálně neodsoudili, nebyl by nikdo, kdo by je nenáviděl za to co jsou. Nebo spíš většina ne a to je vpodstatě to samé.
Rezidence bělovlasých dětí 3
„Waldemar. “ Starý se prohrabával kabátem, až našel několik dalších mincí a vrazil je do automatu.
„Hmmm, voláš vpravou chvíli. Německá dochvilnost.
Rezidence bělovlasých dětí 2
Na mojí žádost jsme šli kolem řeky. Ve vazké vodě se možná skrejvá ten koho hledáš, řekla mi čarodějnice. Pravda že tahle voda už byla spíš jako shnilé maso. A po smrduté hladině poskakoval malý kluk vpláštěnce, jejíž cípy si držel těsně kolem boků.
Rezidence bělovlasých dětí 1
„Civíš do tmy, jako bys ji viděl prvně. “ Jeli vautě. Řídil starý muž v kabátě, vedle něj seděl Izachian, jinak také ušpiněný mladík sdlouhými vlasy. Nemá cenu chodit okolo horké kaše.
3 příběhy o smrti + 1 navíc: Lhostejnost
Aspoň, že po ránu pršelo, bylo mokro a tak se lépe chodí krakvi. Alespoň někdo brečel, nebe. A pak snad babička. Bratránek měl červené oči, netušil jsem, že je takový citlivka.
3 příběhy o smrti + 1 navíc: Příběh třetí - Rodinej/Rakovinovej
Už se radši zvedl a vytáhl si zhorního úložného prostoru svoji tašku. Postavil se tak, aby vystoupil první. Tyhle dálkové autobusy mají vždycky zpoždění. Jak dlouho na něj už asi čekala.
3 příběhy o smrti + 1 navíc: Příběh druhej - Noční
Smrt je fascinující. Nemůžete se na ni připravit. Je nezvratná. Myjte se, milujte a pijte každý den.
3 příběhy o smrti + 1 navíc: Příběh první - Africkej
Černý chlapeček se zmítal na nemocniční posteli. Ne že by se obracel zboku na bok, na to neměl dost síly. Jen se vždycky nadzvednul na jednom lokti a pak zas na druhém, otočil hlavu na jednu a na druhou stranu. Dělal to, protože ho proleženiny na zádech hrozně bolely a zase už nemohl dýchat.
Dračí kobka
„Tam za těmi dveřmi,“ řekl profesor a ukázal na pískovcový ovál napříč celou chodbou, „se ukáže tvůj charakter, taky jak moc toužíš splnit si své sny. A vneposlední řadě na jaké úrovni jsou mé pedagogické schopnosti. Protože pokud jsem v tvém výcviku něco podcenil, tak uvnitř zešílíš, nebo rozerveš své tělo na kusy. Necháme se překvapit.
2 dračí vězni
…snad to byla blbost, ale celé tohle mé životní šílení začalo pohledem na obrázek svatého Jiří nad mou postelí. Jasně si vybavuji, jak jsem se na něj zahleděl těsně před usnutím, je to má nejživější vzpomínka zdětství. Už nevím, jaký sen se mi potom zdál, ale pozoroval jsem pak ten obrázek každou noc, než jsem usnul. Asi to byl trochu morbidní úlet mé křesťanské matky pověsit malému klučinovi nad postel něco takového.
Svatá země
Kolik holek už vdřívějších desetiletích bylo udělanejch kvérem někde vbahně, místo na seně, místo opřený tvářičkou o rameno milence, se probudili suseknutou hlavou naraženou na plotě. Dneska se zdá, že je jich ještě víc udělanejch křížem, a pak je podle zákona upálí za cizoložství.
Takhle nějak to prý bylo:
Nově založená církevní dobročinná organizace Svatý mír vAfrice se zasloužila díky velkému kapitálu investovaných prostředků a sil o osvobození Afriky od totalitních režimů a tedy i válek, chudoby, hladomoru. ZAfriky se stává takzvaný církevní stát.
Povídání o upírech
„Rozhodně bych si dal krokety. A ktomu snad tento steak…“
„Středně propečený, mírně, krvavý. “
„Ach nejradši bych úplně syrový. Ne, pardon, jen nejapný žert.
Libůstky: Taková mrzká prasečina
Vzduchem to páchlo siláží a posečenou trávou. Vzadu za statkem hřměly traktory, vlezlé slunce se opíralo do tváře a vylizovalo kaluže zvyjetých stop traktorů. Statek zůstal po poledni opuštěný. Jen vlhké stěny, prasata vohradě a dva muži směřující kprasečinci.
Libůstky: Takový velký labužník
Celej život si od puberty říkám, proč já, proč kurva já. “
„Jsme takoví jací jsme,“ odpověděl psycholog. „Jsou faktory, které neovlivníme. Můžeme snimi bojovat, oddat se jim, využít jich, vychutnat si je, však ne se jich zbavit.
Libůstky: Taková neřešitelná polízanice
Zíral skrze zavřené okno ven do ulice. Nenacházel tam nic, jen šeď vozovky a lesk podvečerních paprsků na kapotách aut. Když člověk zírá zokna, tak tam stejně nic nehledá. Kzírání zokna nás nevybízí touha po tom, co se za oknem nachází, ale jen ten prázdný a bezpředmětný akt – zírání zokna.
Libůstky: Takový vášnivý čtenář
Sledoval malé kovové kyvadélko, které kmitalo za rytmického tichého zvuku sem a tam. Ten pohled ho uklidňoval. Ten pohled ho měl uklidňovat, a proto ho uklidňoval.
„Tak vášeň nás ovládá.
Libůstky: Taková nespoutaná fantazie
„Srdce je orgánem vášně,“ řekl sešlý, vrásčitý muž a zapálil si cigaretu.
Mladík na druhé straně lejstry obsypaného stolu se zašklebil vúsměvu. „Vždycky jsem zastával názor, že vášeň… eh, že dlí spíš vkoulích než vsrdci. “
„Opravdu.
Příchod démonů - Krok 7. Kobylčí skok
Ještě jsem byl ztoho proudu umokřený ledovým potem, když jsem se opíral o noční stolek, abych se překulil do postele. Ze stolku se na mě šklebil budík ve tvaru zlatého telete. Tikytikal, že má lhůta se blíží k závěrečnému přelíčení. Vykoukl jsem zokna.
Příchod démonů - Krok 6.
Jinak se mi vplazit do domu podařilo celkem vpohodě. Nervy jsem měl ještě otupělé. Ale jak jsem se já-pomuchlaná, zubožená housenka, šoural chodbou, začaly se probouzet. Nejdřív jen cukání, pak bolest, že jsem neustále řval.
Příchod démonů - Krok 4. i 5.
Koberec mi podklouzl. Opíral jsem se vkleče o stěnu a vybelhal se ze zadních dveří na dvoreček. Ze schůdků jsem po hlavě padl na tvář. Dveře se sami zavřely a uvěznily démony vdomě.
Příchod démonů - Krok 3.
Chodba, z které schodiště stoupalo do bezpečí mého pokoje. Přesně tak, chci si lehnout a spát. Prostě nic nedělat, nechci bojovat, ani se koukat do zrcadla. Jsem znuděný, i abych se šel najíst, nebo dívat na televizi, nebo umlátit tu hlavu.
Příchod démonů - Krok 1.
Bylo tomu po bezbožné chlastačce, mozek si nevzpomínal na nic, jen útroby si sprecizností neurochirurga vybavovaly chutě jednotlivých druhů alkoholu a servírovaly mi je zpět. Ve své zvrácenosti jsem začínal mít ztěchto rán kladné pocity. Zochablosti, otupělosti, z křečí vpravé noze, vakuovitého žaludku, kovadlinovité hlavy, ztoho všeho mi bylo jaksi příjemně smířlivě. Potom co jsem cítil, mi vytřít si řiť přišlo jaksi nemístné, absurdní.
Příchod démonů - Krok 2.
Koukal jsem na sebe do zrcadla. Jen tak, nic nedělal, ani vodu nepustil, jen koukal, vlastníma očima hypnotizoval sám sebe. Jo ten výtah. nejsvrchnější patro bylo včele, výtah se zaklepal, bolestivě zaskřípal a už svištěl dolů.
Žárovka a pejsek v červených šatečkách
„Začalo to tenkrát, když mi nad hlavou kroužil ten debilní racek. Stál jsem na břehu rybníka, ten pernatej zkurvysyn mi létal nad hlavou sem, tam, mohl jsem na něj křičet, jak jsem chtěl, pořád lítal, zmrd. Byl jako posel… nevím čeho. Boží posel s okřídlenýma opánkama.
Větrák snů o helikoptérách, busu, kvéru a lišce
Se mi zdálo, jak stojím na parkovišti a nad hlavou mi létají dvě helikoptéry. Hrály si spolu jak potrhlé vážky. A já se zakláněl a říkal si, jak je moc divné, že se mi vždycky zdá o takhle obyčejných věcech. Asi moc sním přes den a na spánek už mi toho moc nezbývá.
Co k strávení příjemného víkendového, lehce sexuálně hravého, večera
Zábavný film pozn. Snowboarďáci popř. Prčky 2, potaž. jinou nenáročnou teenagerovskou komediiCédé rytmické moderní populární mládežnické muziky pozn.
O třech spláchnutých koťátkách
Kdysi dávno, když jsem byl ještě malý chlapec, jsem do záchodu spláchl tři malá koťátka. Musel jsem trhnout splachovadlem sedmkrát, než proud to poslední nejtlustší vstřelil až do jímky. Jak jsem konečně vypravil ty své tři chlupáčky na výlet kmoři, mohl jsem si jít vklidu schrupnout. Sotva mi ale o polštář pleskla první snově slinná bublina, vyplachtil jsem ze spánku hnán výrazně čpícím puchem mokré srsti.
Plašení démonů
Cestou ze školy si ke mně přisedla jedna babča. Páchla starobou a levným mýdlem. Její odraz jsem viděl ve skle. Neměla žádné brýle, vlasy nakrátko střižené.
Zpověď, V Cele, Brýlím 3 - Pohřeb
Srdce mi rajtovalo inspirací jako igeliťák napraný kprasknutí sarančaty. Vrytmu těch úderů ze mě stříkala krev a já se každou kapku snažil rozetřít vpísmeno. I když to bylo vnitřně bolestné, musel jsem přestat na chvilenku psát, abych si pročistil zrak mlžící se potem hustým jako rozmačkaný plzák. V bublajícím mozku jsem si snažil vybavit, co se vlastně událo předtím.
Zpověď, V cele, Brýlím 2
Nyní jsem musel vyřešit vážný tvůrčí problém. Jak oddělit řeč boží vtextu od normálního písma. Využít uvozovky mi přijde zcela nevkusné, vůbec, uvozovky psané krví vypadají nemožně. Vzhlédl jsem kbrýlím, ale ty mi pomoc nehodlaly.
Zpověď, V cele, Brýlím 1
Kživotu potřebuji jen žrát, srát a psát. Co je na tom. Nejsem snad naprosto skromný. Ale já teď klečím vcele, ke každé straně necelý metr, a žrát, srát ani psát nemám co.
Domeček pro panenku
Světlo se ti do pokojíku vsakuje skrze závěs smotivem tygříka ve skoku. Je zahnědlé, jen vystřiženou dírou ti přímo stříká do obličeje. Tudy sem lezou i mouchy. Kroutíš jedním okem sem tam, nahoru i dolů, chtěla bys ho zavřít, no jo, já vím že jo.