Písmák 0. Blázen
Blázen
Blázen znamená chaos.
Bloudí světem a nic nebere vážně. Žije a je šťastný.
XXI. Svět
XXI. Svět
Dospěl jsem k cíli. Najednou do sebe všechno zapadlo a já jsem spatřil, že vše má nějaký smysl. Že svět je dokonalý.
XX. Poslední soud
XX. Poslední soud
Mé schopnosti dosáhly vrcholné úrovně, ale k dokonalosti mi stále něco chybí.
Přicházejí jakési zkoušky. Zkoušky, které dokážu složit, ale jejich účelem není výsledek, nýbrž mě mají dovést k zamyšlení.
XIX. Slunce
XIX. Slunce
Spoléhám na svou intuici i zkušenosti, abych dokázal rozlišit iluzi od reality. Pomalu ve mně začíná svítit slunce.
Věci se mi daří a já přímo zářím.
XVIII. Měsíc
XVIII. Měsíc
Hvězdu doplňuje měsíc. V jeho světle je krásně. Osvětluje cestu jinak setmělou krajinou.
XVII. Hvězda
XVII. Hvězda
Jsem sám uprostřed ruin věže. Přišel jsem o všechno. Mé srdce je plné žalu a nevím, co budu dělat.
XVI. Věž
XVI. Věž
Ze svých životních hodnot jsem vybudoval vysokou věž, stojící na pevných základech mých jistot. Můj život je skvělý.
Co to je.
XV. Ďábel
XV. Ďábel
Realizuji se a jsem šťasten. Oddávám se věcem, které mě uspokojují. Pracuji na dosažení svých cílů.
XIV. Umění
XIV. Umění
Jsem zase živ a objevuji své schopnosti. Nacházím své milované činnosti. Realizuji se v tom, co mě baví.
XII. Viselec
XII. Viselec
Něco je špatně. Něco nefunguje. Nic se mi nedaří.
XI. Síla
XI. Síla
Úspěchy mi daly velkou vnitřní sílu. S radostí se věnuji činnostem, které mě baví. Překonávám překážky a jsem úspěšný.
X. Kolo štěstí
X. Kolo štěstí
Usmálo se na mě štětí. Nastal velký průlom v mém životě. Na co sáhnu, to se daří.
IX. Poustevník
IX. Poustevník
Ocitl jsem se sám. Druzí mají své starosti - jiné než já. Nerozumí mi.
VIII. Spravedlnost
VIII. Spravedlnost
Spravedlnost je nemilosrdná. Chladně nastavuje zrcadlo mým činům a vrací mi to, jak jsem se choval na své cestě k úspěchu. Byl jsem dobrý a pomáhal jsem druhým.
VII. Vůz
VII. Vůz
Rozjel jsem vůz svého života. Řítí se rychle klikatými cestami tohoto světa, ale já ho dobře ovládám.
Dokážu dělat několik věcí najednou, rychle střídám různé činnosti.
VI. Zamilovaní
VI. Zamilovaní
Stojím před rozhodnutím. Kterou cestou se vydat. Je to jen na mně.
V. Velekněz
V. Velekněz
Velekněz je učitel a přítel. Je to filosof, který nadevše miluje pravdu, ale chová i velkou lásku ke svým studentům, jimž se snaží pravdu ukázat, dát jim pochopit, přivést je k moudrosti.
To nejdůležitější je pravda - říká Velekněz, a odporuje si tak s Velekněžkou.
IV. Císař
IV. Císař
Pevná ruka císaře nepřipouští kompromisy. Je to velká autorita, nezpochybnitelný vůdce. Otec, uznávaný pro své vůdcovské i bojovnické schopnosti, pro svou názorovou pevnost a vytrvalost.
III. Císařovna
III. Císařovna
Císařovna je matka. Pečuje o svou rodinu i majetek. Ukazuje mi, jak tvořit a jak se dobře starat o to, co jsem vytvořil a co mi bylo svěřeno.
II. Velekněžka
II. Velekněžka
Sbírám znalosti, poznávám lidi. Nalézám rozpory, protiklady. Jak sladit rozdílné názory a různorodé lidské povahy.
I. Mág
I. Mág
Docházím prvního pochopení. Uspořádávám si své první životní poznatky a zjišťuji, že svět má své principy, na jejichž základě funguje. Začínám mu rozumět.
0. Blázen
Blázen
Blázen znamená chaos.
Žiji. Jsem šťasten, ale nevím, proč.
lepidus activ - kapitola 25 - Návraty mágů
Návraty mágů
Mrautův a Igetův svět nabízel mnohé - uklidnění, ale i slávu, vlastní historii i krásnou přírodu, možnost cestování o několik staletí zpátky a zároveň prodloužení života, protože, jak vládce třetího světa řekl Mrautovi, když spolu výjimečně mluvili, cestování mezi dimensiárami, zvláště pak mezi dimensiárami s výraznějším rozdílem plynutí času, je velmi prospěšné délce života, což se dá dokázat jedině se znalostí nepouze principů bran a synchronizace světů a bran, ale také s porozuměním dalším principům, které byly do cestování mezi dimensiárami ,,přimíchány" právě kvůli tomu, aby dopad na zdraví byl nejen minimálně negativní, ale většinou naopak pozitivní; cestování kohokoliv mezi Igetovým a naším světem v obou směrech i samotný pobyt v cizím světě může prodloužit a zkvalitnit život člověka.
Kluci se však chtěli vracet především kvůli svým přátelům, no a také protože si druhý svět oblíbili; Iget tam byl dokonce doma. Vraťme se tedy do roku 2005 našeho letopočtu, a sice Karlachových sadů na Vyšehradě.
V sobotu 11.
lepidus activ - kapitola 24 - Onen svět
Onen svět
Pod Mrautovým vedením rozkvétala v Igetově světě, tedy zejména ve Vnitřní republice, demokracie po vzoru nejvýznamnějších známých demokracií, zejména tedy té české a někdejší zdejší. O základních reformách jsme se již zmínili, stejně jako o snaze zvelebovat Město a celý stát.
Tato snaha se dařila. Mraut měl ve společnosti statut ,,presidenta osvoboditele", přestože sám se jakémukoliv zveličování svých zásluh spíše bránil; snažil se o oslavu živlů a vyvolených, i tak by se jeho uznání občany dalo srovnat s československým T.
lepidus activ - kapitola 23 - Martin a Iget
Martin a Iget
Přestože byl Iget z jiného světa, bylo nutné administrativně ho zavést do českého systému evidence obyvatel. To měl na starosti Martin s pomocí Mirky. Musel využít svých magických schopností, aby některé úředníky přesvědčil udělat něco mimo jejich pravomoci. Tak Iget získal především svůj rodný list, ale i další potřebné náležitosti a nikdo, kdo Špátovy přímo neznal, neměl tušení, že se Iget nenarodil Mirce a Kamilovi.
lepidus activ - kapitola 22 - Praha
Praha
Na Smíchově se pětice rozdělila. Iget směřoval s Martinem do metra a na Prosek. Martin v metru pohlédnul na svoji jízdenku z autobusu.
,,8.
lepidus activ - kapitola 21 - Daleká cesta k domovu
Daleká cesta k domovu
Dalších jedenáct dní zůstali Martin, Jáchym, Pavel, Gustav a Iget u Mrauta, dnes již presidenta Vnitřní republiky. Trvalo tedy padesát pět dnů jejich působení ve světě Lepidu activ. Nyní se chystali k návratu a doma měli zajisté co vysvětlovat.
Venku již panoval hluboký podzim; ač klima zde bylo o něco teplejší než u nás, na přelomu října a listopadu nebylo myšlení na běžné přespáváni venku, ačkoliv vyvolení by si komfort jistě odpustili.
lepidus activ - kapitola 20 - Mrautova politika
Mrautova politika
Ve Městě bylo všechno v nejlepším pořádku. Ačkoliv Mraut tvrdil opak, žádné reformy nebyly připraveny a on si nyní dal týden na to, aby provedl nejzákladnější opatření. Přestože vyvolení byli z domova již celé čtyřicet čtyři dny, požádal je, aby ještě pár týdnů setrvali; potřeboval jejich pomoc a hned prvního dne je poslal se čtyřmi služebními koníky pro Mistra. Měl sice k ruce spoustu disidentů, které, pokud stáli o to podílet se nadále na vzniku nového státu, rád nechal v rezidenci po svém boku, ale skutečně se spoléhal jen na některé, k nimž patřili i vyvolení, dále Iget, Streg, Retan a několik dalších velmi schopných jedinců.
lepidus activ - kapitola 19 - Znovu na pláni smrti
Znovu na Pláni smrti
Ve svém odhadu dění v rezidenci během první revoluční noci se Streg nemýlil. Možná by se dal očekávat konstruktivnější hovor, ale ve skutečnosti byla atmosféra velmi uvolněná; jelikož osazenstvo zámečku tvořili zejména mladíci povětšinou s chutí oslavovat úspěch, pilo se až na výjimky z řad těch, již měli střežit budovu. Tito museli zůstat v dostatečně příčetném stavu, ale všechno dopadlo tak, že nakonec neslavili jenom čtyři ti, kdo zrovna drželi stráž. Možná, že Mraut trochu riskoval, když nechal mladíkům takto volný režim, ale spíše spoléhal na schopnosti vyvolených, i oni se však radovali s ostatními a Jáchym trochu začal ztrácet míru; i jeho Mraut nechal vlasní chuti, neboť přál těm, kdo si to zasloužili, trochu odpočinku.
lepidus activ - kapitola 18 - Mrautova rada
Mrautova rada
Když se Martin vypravil na cestu, měl Iget náskok již dobré dvě hodiny. Martinův kůň se ukázal jako zvíře velmi chytré a obětavé; snad pociťoval vážnost svého úkolu, která z Martina přímo vyzařovala a Martin měl také díky své intuici a smyslu pro energii dobrý cit pro koňovy potřeby, ačkoliv stále jel neuměle, když se také jednalo o jeho první cestu na koňském hřbetě.
Kůň běžel a Martin ho nedržel. Mnohé, zvláště ty lepší, cesty se koníkovi líbily a on ho nesl tak rychle, jak mu síly stačily, Martin snad ani nemohl jej zabrzdit.
lepidus activ - kapitola 17 - Zmizení
Zmizení
Když se Martin s Igetem navrátil bez Jáchyma, ostatní se podivili. Kdyby se snad bylo bývalo nepodařilo zachránit Igeta, bylo by je to tolik nepřekvapilo, jako když Martin dorazil s Igetem, leč bez Jáchyma.
Jáchym byl zřejmě zajatý v rezidenci a podroben stejným praktikám, jako předtím Iget. Štěstím však bylo, že Iget nic neprozradil; takovou vnitřní sílu Jáchym jistě mít nebude.
lepidus activ - kapitola 16 - Po druhé po vině
Po druhé po vině
Jak hlas řekl, tak se stalo. Ráno se probudili až před osmou hodinou. Hlas si toho zřejmě ihned povšiml, neboť je trochu popohnal. Ještě než udeřila celá, byli přeneseni zpátky do světa Lepidu activ, do Města, nedaleko od Prázdného náměstí.
lepidus activ - kapitola 15 - Sounáležitost
Sounáležitost
Ocitli se v jeskyni. Nepodobala se sálům, z nichž byli poslání do světa Lepidu activ; jak tehdy postupovali, kromě prvního sálu měly všechny hladké zdi, některé byly zdobené a ten poslední svou velikostí tuto malou jeskyni dalece převyšoval.
Martin stále viděl všechny ostatní; nemluvil s nimi, ale jistě by to bylo možné. Čekali na postup někam dál.
lepidus activ - kapitola 14 - V hnátách
V hnátách
Čtyři muži, zahaleni v pláštích, podobni si jako bratři, všichni s magickými hůlkami v rukou, po odstranění Martina, Jáchyma, Pavla a Gustava stáli nyní jen proti Igetovi. Chlapci bez kouzelnických možností.
Výsledek se dal očekávat. Iget s protivníky sám nic nezmohl a kdo ví, proč přežil nejdéle.
lepidus activ - kapitola 13 - Pláň smrti na světa konci
Pláň smrti na světa konci
Potom, co se všichni, kdo slyšeli slova záhadného muže, vzpamatovali, směřovali včetně Strega do Jáchymova pokoje, kde se setkali i včera.
Martin a Iget začali dotyčného řešit hned, jak odešel a netrvalo ani hodinu, než přešli do sousedství.
Jáchym zrovna seděl na balkóně; Gustav spal, nic nevěda. Jáchym se zvednul, aby šel otevřít.
lepidus activ - kapitola 12 - Sjednocení
Sjednocení
Uplynuly dva týdny od chvíle, kdy Martin opustil ostatní zanechávaje je u Mistra. Přesněji, patnáctý den už byl v plném proudu.
Martin od té doby urazil dlouhou cestu vzdáleností i poznáním. Zachránil člověka, který se stal jeho nejlepším přítelem, a už jenom přemýšlel, jak přesně se probourat do rezidence Lepidu activ.
lepidus activ - kapitola 11 - Hledání vize
Hledání vize
+++++
Když se Martin setkal v hotelu s Igetem, nic mu o svém zážitku neřekl, napadlo ho, že by zítra Erin vyhledal, ale neučinil tak.
Ve Městě v příštích dnech vlastně společně odpočívali. Oba ovšem také přemýšleli nad plánem vstupu do rezidence. Každý den se Martin zastavil na rohu, kde i sám mohl zanechat zprávu svým spojencům.
lepidus activ - kapitola 10 - Všichni ve městě
Všichni ve městě
+++++
Martin a Iget šli podél říčky tekoucí Opratinnou do míst, kde dříve bývala ves. V ten den za sebou měli sotva patnáct kilometrů, ale když přeševše potok pokračovali dál z bývalé osady a uviděli kus nad cestou něco, co jim připadalo jako srub, rozhodli se, že zde dnes přenocují.
Martinova mapa byla zhotovena v měřítku a on již podle dříve projitých úseků mohl odhadnout, jak dlouhou dobu jim cesta tam či onam zabere; bylo zřejmé, že do Města přijdou za dva až tři dny, ale protože za sebou již měli jistý kousek, zdálo se Martinovi vhodné počítat s cestou třídenní a noc v budově by přece měla být bezpečnější, ať už pro zabránění vyrušení zvěří nebo deštěm.
lepidus activ - kapitola 9 - Další cesta
Další cesta
+++++
Když Martin a Iget vstali, hostinský ještě spal. Nebylo se v tom čemu divit - hospodští chodívali spát po odchodu posledních hostí, protože v současné době, kdy každý udělal pro babku kdeco, bylo zbytečné zavádět nějakou zavírací dobu. Pokud poslední zmizel ještě před půlnocí, hostinský ještě poklidil a vůbec udělal práci, kterou jinak nechával až na ráno a šel si lehnout dřív; když - to ale nebylo zase tak často - se společnost bavila třeba až do úsvitu, hostinský jí ještě rád posluhoval, dokud o to stála.
Chlapci tak posnídali ze zbylých zásob a vydali se do vsi hledat Aldora.
lepidus activ - kapitola 8 - Ku pomoci
Ku pomoci
+++++
Druhý den vykazoval Iget známky úplného zdraví; probudil se dobře hodinu po Martinovi, pak se nasnídal nějakého zaječího masa od večeře, neboť nic jiného k jídlu neměli.
Potom vyrazili dál pěšinou; hovořili spíše o Martinovi - Martin se zatím na nic neptal. Trvalo sotva půl hodiny, než chlapci na rozcestí uzřeli u stromu směrovku ,,Gránik". Ta znamenala, že jsou na správné cestě a Martina takové ujištění potešilo.
lepidus activ - kapitola 7 - Spousta potíží světa
Spousta potíží světa
+++++
Cesta Martina vedla lesem směřujíc k dalším větším kopcům, jimž se zde říká Zákopce. Od Martinovy cesty odcházely různé odbočky o nic menší nežli cesta sama, Martin se tak musel nechat vést jen svou intuicí.
Byl celkem odpočatý a šel pomalu; nějaké to jídlo si vzal od Mistra, a tak se o něj pro dnešek nemusel starat; vody si vzal zásobu na více dní a mohl si ji občas doplnit z nějakého potoka.
lepidus activ - kapitola 6 - Samostatnost
Samostatnost
+++++
Martin opustiv skupinu sešel na hlavní cestu, ale ještě před mostem přes říčku uviděl pěšinu a řekl si - Zkratka. Kdyby to zkratka nebyla, nevadilo by mu to; chtěl zkusit projít menší cestou skrz lesy.
+++++
lepidus activ - kapitola 5 - Rozchod
Rozchod
Chlapci se domluvili, že odejdou další den kolem poledne, ale po obědě došlo ke sporu, kdy Martin chtěl dodržet, co se řeklo, ale Jáchym s ním nesouhlasil - viděl za lepší pokračování až zítra ráno.
„Nemůžeme se furt někde zdržovat. " tvrdil Martin.
„Já prostě teď nikam nejdu," oponoval mu rezolutně Jáchym.
lepidus activ - kapitola 4 - Problémy
Problémy
Další den zůstali vyvolení s Mrautem ve Sporé a časně ráno následujícího dne pak vyrazili na cestu jižním směrem od Sporé. Nemohli vyjít později, už takhle se čekalo, že jim cesta zabere celé dva dny.
Jediný, kdo byl v dobrém psychickém stavu, byl Martin. Opíraje se o svou hůl šel vepředu a všechny ostatní vedl; konečně, on jediný toho byl schopen, on jediný věděl, co má dělat a kam jde; možná si to jen myslel, ale bylo to pořád lepší než pesimističnost ostatních.
lepidus activ - kapitola 3 - Smysl
Smysl
Hospoda byla téměř prázdná, v zadní místnosti se vyvářelo a dva muži sedíce u výčepu popíjejíce pivo živelně konverzovalí.
Chlapci hospodu vyhledali hlavně s vidinou dobrého jídla, a tak po příchodu Jáchym ihned oslovil ony dva muže:
,,Dobrý den. " Nevěnovali mu pozornost, a tak promluvil rázněji: ,,Mohli bychom dostat něco k jídlu. "
lepidus activ - kapitola 2 - Cesta
Cesta
Tím proslov skončil. Naposledy se rozevřela skála, tentokrát nahoře. Pak byli všichni čtyři přeneseni do neznámého světa, světa lepidu activ.
Přistáli v krajině suché a širé, za nimi stála malá skalka a před chlapci jako by se rýsovala malá pěšinka.
lepidus activ - kapitola 1 - Začátek
Začátek
Martin Špáta se narodil na samém konci ledna 1992; byl to klasický ohnivý vodnář - typ záhadný a krásný; znalosti tohoto typu však neměl. Jako každý ohnivý typ měl blízko k filosofii - vždycky chtěl všechno vědět. Ve svém věku však ještě nedošel tak daleko, aby dokázal objektivně posoudit především svou vlastní znalost, což je problém i pro staré zkušené mistry, natož pak pro Martina.
Nyní se zdá jako by se aktivně chtěl stát mistrem a skutečně jej tížily otázky stran míry jeho vědomostí; to však není úplně pravda.
Americká základna - Kapitola 22 - Závěr
Závěr
O Jakubových schopnostech se po vydání jeho publikace dovědělo mnoho lidí, protože se tam o nich otevřeně zmiňoval, ale on tyto dotyčné příliš neřešil a svou vyjímečnost i dosti zlehčoval. Neměl moc rád doktory, ale jednou přece s jedním takovým promluvil. Byl to člověk znalý a o podobných věcech slyšel; řekl mu, že se tyto schopnosti občas objevují u dětí, avšak po určité době zmizí a člověk je pak docela normální. Jakub s tím doktorem nemluvil dlouho, ale přesto mu věřil, že má dobrý důvod mít názor, jaký má; a i tak ho doktorova slova spíše přiměla k tomu, aby věřil, že jeho se zmiňované jevy týkat nebudou a on tomu pomůže.
Americká základna - Kapitola 21 - Kontrasty zemí významných
Kontrasty zemí významných
Z vladivostockého nádraží jezdí vlaky na Moskvu obvykle úplně přesně a výjimkou nebyla ani neděle 27. února 2005.
Osmidenní cesta jižní Sibiří a Východoevropskou rovinou byla nejzajímavějším úsekem Jakubova putování po světě. Ruská města tak, jak je viděli z vlaku, nebyla o nic přitažlivější než města americká, ale energie sibiřské pustiny pronikala i do toho vlaku a cesta ubíhala o moc rychleji, než by se čekalo.
Americká základna - Kapitola 20 - Utajit co nejvíce pravdy
Utajit co nejvíce pravdy
Během 7. týdne roku 2005 hořela zarputilá jednání mezi Čechy a Američany, až v sobotu 19. 2. vznikla smlouva.
Americká základna - Kapitola 19 - Počátek návratu
Počátek návratu
Nyní se musíme vrátit k Jakubovi a Karlovi, protože oni také celý ten týden nezaháleli.
Přespali v Oklahoma City a ve středu 9. 2. vyjeli autobusem do Amarilla, kde přestoupili na vlak do coloradské metropole Denveru, kde po třech hodinách přestupu nastoupili na noční vlak do Salt Lake City a po sedmihodinové cestě zde počkali na vlak odjíždějící o půl jedné na Portland.
Americká základna - Kapitola 18 - Následky článku
Následky článku
Ve čtvrtek 10. února 2005 vyšel výše uvedený rozhovor a o dva dny později se rozjela delegace, sestávající z několika hlav pomazaných, skupinky odborníků a spousty rádoby expertů, k základně v brdských lesích. Bylo snadné, aby tento spolek objevil to, co se skutečně skrývalo pod radarem. Celá základna byla detailně zmapována a politici byli velice překvapeni.
Americká základna - Kapitola 17 - Dostat se dovnitř a zpátky ven
Dostat se dovnitř a zpátky ven
Jakub se schoval do strouhy vedle silnice a snažil se přijít na nějakou cestu dovnitř.
Brána v sobě měla ještě malá vrátka, ovládaná taktéž elektřinou. Byla tam proto, aby se nemusela otevírat celá velká brána, když chce někdo jenom projít dovnitř nebo ven.
Právě ta malá branka se začala otevírat a nějaký muž směřoval ven a přes cestu přímo k Jakubovi.
Americká základna - Kapitola 16 - Cesta přes státy
Cesta přes státy
Z Harrisburgu Jakubův autobus pokračoval přes města Pittsburgh, Columbus a Indianapolis do St. Louis, kam přijeli s jednadvacetiminutovým zpožděním v 18:21. Rychlík do Tulsy však Jakub stejně bez problémů stihnul.
Cesta vlakem do Tulsy přes Springfield není dlouhá ani 400 kilometrů.
Americká základna - Kapitola 15 - Jolanino odhalení
Jolanino odhalení
Již jsme si všimli, že nastala zima. Vykopávat věci ze zmrzlé lesní půdy by nebylo nic jednoduchého, a tak si Jolana musela najít jinou úschovu. Zkusila to hned v domě, u kterého parkovala. Neodmítli ji, i když jim bylo podezřelé, že tu tak často stojí a že nabízí tolik peněz za úschovu nějakého pytle plného oblečení.
Americká základna - Kapitola 14 - Markův rozhovor
Markův rozhovor
Magazín Dnes 10. 2. 2005
Text: Jan Mladohlavský; Foto: MAFA David Knížek a zdroje Marka Spalota
Ze dne 6. 2.
Americká základna - Kapitola 13 - Odjezd Jana Hostína
Odjezd Jana Hostína
Jakub se rázem přestal zabývat základnou u nás a rozhodl se odjet do Ameriky. To však nebylo tak jednoduché.
Jakub také cvičil své schopnosti a myslel si, že víc už možná ani nedokáže. Jenže tu byl problém: Jakub se musí dostat do zcela neznámé základny na druhé straně světa, vysvobodit Karla a dostat se i s ním zpátky.
Americká základna - Kapitola 12 - Zpráva v tisku
Zpráva v tisku
Jan Hostín - pro známé Jakub Adamec - se se svým příběhem rozhodl jít nejprve do televizí, ale tyto ho považovaly za nedůvěryhodného a stejně tak i všechny noviny. I Blesk ho odmítl. Jediný, kdo souhlasil, že s ním udělá rozhovor, byl redaktor menšího bulvárního deníku Fotograf. Příběh se měl objevit, a také objevil, na nějaké nevýznamné sránce, ale aspoň něco.
Americká základna - Kapitola 11 - Cesta do Hořepníka
Cesta do Hořepníka
Ve středu 29. září se Jakub s Markem rozjeli do zmíněného Hořepníka, kam jel několikrát denně přímý autobus z Roztyl. Na plánku obce pak hravě nalezli ulici V domkách a brzy se dostali i k číslu 206. Na brance však nebylo jméno Spalotovi, ale Vránovi.
Americká základna - Kapitola 10 - Návštěvnice
Návštěvnice
Je úterý 21. září 2004. Doma u Adamců je Jakub, Marek a Viktor. Jan přicházívá domů tak půl hodiny po této době, Milada ještě o něco později, navíc je dnes u kamarádky.
Americká základna - Kapitola 9 - Návrat do nory
Návrat do nory
V pátek 17. září krátce po deváté hodině ranní odjížděl z Nových Butovic autobus do města Mirošov a Jakub jel s ním. Nikomu se ho nepodařilo přesvědčit, aby nejezdil.
Spoj dorazil přesně podle jízdního řádu a z Mirošova nebyl pro Jakuba problém dojít k plotu základny.
Americká základna - Kapitola 8 - V rodině Adamcově
V rodině Adamcově
V Újezdě už Jakub směřoval na jisto ke svému domu, když uviděl dva lidi, kterak jdou na procházku se svým šestiletým synem. Není divu, že šli - byla zrovna neděle a počasí bylo výborné.
Jakuba tito lidé zaujali. Byl si takřka jist, že poznává hlavně tu ženu.
Americká základna - Kapitola 7 - Praha
Praha
Od Strašic jeli kolem obce Olešná do vsi Kařez a dále na dálniční nájezd u Cerhovic. Lidé jako náš řidič mají rádi dálnice. Honí se po nich tak rychle, že ohrožují ostatní, sami přesvědčeni o vlastní bezúhonnosti, kteréžto přesvědčení se při případné nehodě často ukazuje správným, protože právě tito, často i jako jediní, vyváznou nezraněni a častokrát i ujedou a slehne se po nich zem.
Jak lze čekat, netrvalo ani dvanáct minut, než se dostali z Cerhovic až na okraj Prahy, na třebonickou křižovatku, kde sjeli na Novořeporyjskou silnici a hned po připojení se už řítili známou rychlostí.
Americká základna - Kapitola 6 - Pokus o útěk
Pokus o útěk
Je 17. červen 2004. Máme krásný teplý den, pozdní odpoledne, takže tak sedm hodin. Na ,,dvoře” je mnoho lidí, takže pozornost strážců se neupíná na brány.
Americká základna - Kapitola 5 - České přátelství
České přátelství
Od toho dne, kdy se Jakub poprvé setkal s Markem, bylo stále více vidět, že si spolu rozumí. Jakub se snažil Marka naučit českou řeč a ten si, podobně jako Jakub, oblíbil české články na internetu. To byla jediná možnost pro výkumníky, jak zjistit, že tito chlapci ovládají češtinu, ale, přestože cenzura tu existovala, nerozhodli se jim české stránky zakázat.
Marek a Jakub byli vidět společně i v době volna venku.
Americká základna - Kapitola 4 - Konec samotářství
Konec samotářství
Je 28. březen 2003. Je otázka, jestli to datum má něco společného s Jakubovými narozeninami, ale spíše to bude náhoda.
Jakub měl dosud postranní dveře své cely zamčené a vyhovovalo mu to.
Americká základna - Kapitola 3 - Smysl naruby
Smysl naruby
Jakub Adamec nebyl obyčejné dítě. Měl všech sedm smyslů dokole vyvinutých. Nejdůležitějším jeho smyslem, což lze očekávat, byl zrak - viděl ve tmě takřka jako za světla a poznal člověka snad na dva kilometry. Jeho sluch a smysl pro energii zabraňoval, aby ho snad mohl někdo překvapit.
Americká základna - Kapitola 2 - Americká základna
Americká základna
Co to je za hrozné místo. Je to nějaké vězení. Je to sídlo nějakých teroristů. Nikoliv.
Americká základna - Kapitola 1 - Stalo se v minulosti
Stalo se v minulosti
Píše se rok 1992…
Je 30. března 1992 a my vidíme porodnici v pražském Podolí. Je v ní jeden pokoj a na ten pokoj právě přivážejí novopečenou maminku. Její syn dostává jméno Jakub.
Případy šedesáti let II - Kapitola 13. - Nedělní výlet
Nedělní výlet
V sobotu odpoledne vyrazila Elen někam ven. Šla navštívit naše známé policisty. Jak později sama řekla, chtěla jim hlavně vysvětlit, jak jsme pro ně nepostradatelní. A podařilo se.
Případy šedesáti let II - Kapitola 12. - Nedůvěra
Nedůvěra
Večer již bylo osazenstvo bytu kompletní a sejité u večeře. Když jsme dojídali, někdo zazvonil. Byli to naši známí policisté.
,,Šéf prohlásil,” řekl Honza, ,,že jestli chceme jít po vaší stopě, tak nám v tom bránit nebude, ale nevěřil, že by někdo chtěl unést předsedu vlády.
Případy šedesáti let II - Kapitola 11. - Jak kontaktovat předsedu?
Jak kontaktovat předsedu.
Toho dne bylo úterý. Již to byly dva dny, co jsme se vrátili z Ivančic. Hledání předsedy bylo úmorné a již to vypadalo, že se Monika znala jen se samými bezvýznamnými lidmi.
Případy šedesáti let II - Kapitola 10. - Předseda čehosi
Předseda čehosi
Příštího dne jsme vstali někdy v devět, ale ne že bychom nevydrželi spát až do dvanácti. Probudila nás paní bytná, že snídaně je na stole. Později jsem se dověděl, že za tím nebyl nikdo jiný než Elen.
Po půl dvanácté jsme vyrazili autobusem do Prahy a hned po příchodu domů jsme se vrhli na výslech Toma.
Případy šedesáti let II - Kapitola 9. - Společný čas
Společný čas
Přijeli jsme do Němčic a zastavili u pensionu.
,,Měli bysme jet do Prahy,” řekl jsem.
,,Hele, teď jsi po pěti letech přijel a hned bys zase zmizel. ” osopila se na mě Elen.
Případy šedesáti let II - Kapitola 8. - Jednání v Moravském Krumlově
Jednání v Moravském Krumlově
,,Ty se tady trochu porozhlýdneš a já jdu něco odposlouchat nahoru,” řekla potichu Elen a jednoduše otevřela dveře.
Pak Elen zamířila po schodech vzhůru a já se začal rozhlížet, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nic jsem nenašel.
To když po nějaké době přišla Elen, měla toho dost. Tvrdila, že oni se tam ještě chvíli zdrží, ale důležité věci už má.
Případy šedesáti let II - Kapitola 7. - Muž z černého auta
Muž z černého auta
Auto už tam nestálo a já jsem zamířil do Němčic, do našeho známého pensionu. To místo se od mé poslední návštěvy vůbec nezměnilo. Ubytoval jsem se a šel se s Elenou projít. Chodili jsme po městě, že bychom snad mohli narazit na naše černé auto, ale to bylo dosti pravděpodobně někde v garáži.
Případy šedesáti let II - Kapitola 6. - V Ivančicích
V Ivančicích
Další den jsem skutečně odjel do Ivančic a na nádraží na mě už čekala Elena. Vypadala spíš jako by se měla vdávat a ne řešit vraždu, ale to já možná taky. Za těch pět let jsme se ani jednou neviděli, jenom jsme si intenzivně psali a volali.
Elen mi ale chtěla říct ještě něco dalšího: ,,Čau, Slávku,” odpověděla mi na pozdrav, ,,Že nevíš, co jsem dopoledne viděla.
Případy šedesáti let II - Kapitola 5. - Další cesta do Ivančic
Další cesta do Ivančic
Byl už večer, ale protože byl květen, bylo ještě světlo. Bál jsem se, abych nepřišel domů nevhod, ale když jsem se tam dostal, bylo už po návštěvě.
,,Zdravím,” řekl jsem po svém příchodu a Tom mi podal diktafon.
,,Nahráls to.
Případy šedesáti let II - Kapitola 4. - Přímá 59
Přímá 59
Moniččina sousedka byla nejspíš důvěřivá žena, i když který podvodník by tvrdil, že s ní chce mluvit o její sousedce. A ještě jí řekne, že je po smrti.
Ta žena, jmenovala se Jarka Peroutková, mě pozvala dovnitř a řekla mi věci, které by mne prve ani nenapadly - věděla o Monice úplně všechno. Kam se na ni hrabal Tom.
Případy šedesáti let II - Kapitola 3. - Zamyšlení
Zamyšlení
Přišel jsem, zhlédl jsem, usoudil jsem. Ne, že bych snad objevil jádro pudla, ale něco přece.
Monika Spivýrová byla zabita jedním výstřelem - zepředu a z velké blízkosti. Je zřejmé, že s vrahem mluvila a on ji potom zabil.
Případy šedesáti let II - Kapitola 2. - Místo činu
Místo činu
Po tom rozhovoru jsem se zvednul a odešel do pokoje. Tenkrát jsem neměl takové vymoženosti jako dnes. Sebral jsem dosti velkou videokameru a pár dalších věcí a vyrazil na místo činu.
Hřbitov byl dosti velký a ono neštěstí se stalo v jeho zadní části, takže vchod, k mému nemalému veselí, nikdo nehlídal.
Případy šedesáti let II - Kapitola 1. - Podivný příchod domů
Podivný příchod domů
Stalo se to, když mi bylo sedmnáct, tedy pět let od smrti mého táty. Bydlel jsem u matky - přestěhoval jsem se tam asi po roce samostatného života, nějak nám to oběma přišlo lepší a docela jsme si rozuměli. Možná to bylo i proto, že máma měla veliký byt, kde jsme si mohli oba žít svým nezávislým životem.
Inkriminovaného dne jsem přišel domů rovnou ze školy.
Kapitola 15 - Do normálního života
Do normálního života
Po propuštění se Matouš mohl vrátit domů, do svého starého žižkovského bytu, kde se více než pět let neobjevil. Celý soud byl bedlivě sledován médii a dobrá půlka veřejnosti měla Matouše za podvodníka, který se snaží nastrčit falešné důkazy, aby se dostal z vězení. Po osvobozujícím rozsudku začalo být na Matouše nahlíženo spíše lépe, protože soud ,,přece ví víc” a když řekne, že je dotyčný nevinen, bude to pravda.
Už před soudní síní na Matouše čekali reportéři, aby mu položili otázky typu ,,Jste spokojen s rozsudkem.
Kapitola 14 - Riziko
Riziko
Bernard, Matouš, Tomáš, Milada a Marek tedy sebrali a zjistili, co mohli. Nejdůležitějšími fakty a svědky byly Bylunova žena, jeho alkoholismus a léčení, údaje ze záchytné stanice; slibovali si také, že se objeví ten vražedný nůž, protože se domnívali, že je možné, aby si jej Pavel Bylun ponechal. Měli toho samozřejmě více, ale hlavní bylo vyjmenované, a to by zdaleka nemuselo Pavla Byluna z vraždy usvědčit.
Nyní tedy museli pátrači přejít do další, nejspíš poslední, fáze šetření, jež ovšem přinášela nemalé riziko.
Kapitola 13 - Pětičlenná pátrací skupina
Pětičlenná pátrací skupina
Od června si Marek a Tomáš vyměnili dva páry dopisů a nyní se asi chystalo další setkání, ačkoliv si Tomáš byl vědom nebezpečí z toho plynoucího. Ani Matouš se již nechoval zvlášť obezřetně; vždyť od jeho útěku v září uplynuly dva roky a ani jeho vlastní syn jej nepoznal; navíc - kdo by čekal, že Matouš pobývá v České republice a ještě k tomu hned naproti věznice. Klidně tedy vycházel, avšak pátrání se zúčastňoval jen teoreticky, zatím ho také nebylo třeba.
Dosud bohatě stačili dva pátrači, kdy Bernard dělal složitější věci, například i ono setkání s Markétou Bylunovou, k němuž byl se svým charismem vhodný; Tomáš občas někoho sledoval a dělal takové jednodušší věci.
Kapitola 12 - Vize
Vize
Léto šlo jako jiná roční období; toho roku bylo docela horko, ale to Tomášovi nevadilo. Jeho a Bernardova cesta byla stále konkrétnější - v první polovině srpna získali přesvědčení, že vrahem je Pavel Bylun, který také Tomášovi připomínal muže, jehož v ten smutný den zahlédl. Tento člověk žil v Hostivici, městě nedaleko Prahy; obýval zde byt ve starší bytovce, spíše ubytovně; objekt původně sloužil jako soubor bytů, dnes zde však bydleli lidé, kteří by jinak nejspíš museli žít na ulici. Bylun malou garsonku sdílel s jedním spolubydlícím, někdy ale i se dvěma; celý objekt byl ve vlastnictví města a staral se o něj velmi autoritativní správce, který již několikrát bez milosti vyhodil nějakého potížistu.
Kapitola 11 - Návrat
Návrat
Školní rok směřoval ke svému konci, ale Tomáš to příliš nesledoval, jelikož do školy nechodil; nadále se učil sám a věci chápal tak, jak považoval za nutné. Pátrání se ubíralo svým způsobem zvolna kupředu, spočívajíc stále v tichém prověřování a hledání podezřelých. Tomáš se už mohl scházet s Matoušem, kdy chtěl a s Grudłykovými byl v aktivním písemném kontaktu; stále však nevěděl nic o Markovi, ani o Miladě a jiných známých z dětského domova; to ho mrzelo, být v Praze a nemoci se setkat s tak dobrým přítelem; i on na něj snad někdy vzpomene.
Tomáš tedy usedl a napsal dopis.
Kapitola 10 - Dvojí pátrání
Dvojí pátrání
V dalších dnech se Tomáš snažil najít někoho, kdo by snad jeho matku mohl nemít rád; podařilo se mu už objevit skoro všechny lidi, s nimiž se Daniela měla v posledním roce setkat - než se s někým bude setkávat osobně, měl by už mít nějaké tušení o jeho možné vině, neboť by nebylo dobré se prozradit; nikdo mu ale podezřelý nepřišel - je pravda, že neměl zase tak moc informací, ale nic z toho mála na nikoho neukazovalo.
V době, o které mluvíme, již byl říjen, bylo to necelý měsíc po Tomášově návratu. Tomáš byl zrovna pryč - jako obvykle se snažil něco zjistit; občas sledoval nějaké lidi, někdy si prostě potřeboval venku najít nějaké informace.
Muž, který zde nebyl častým hostem, vousatý, asi čtyřicetiletý - možná však vypadal starší -, stoupal domem po schodech vzhůru; kdyby ho někdo potkal, což se tentokrát - jako skoro nikdy - nestalo, působil by na něj záhadně, jistě by si ho všimnul, avšak zároveň by se mu zdál seriózní, na nic by se tedy neptal - čekal by, že půjde k někomu z obyvatel.
Kapitola 9 - Za hranicí
Za hranicí
Grudłykovi si na Tomáše velmi rychle zvykli a i on se s nimi sžil, můžeme konstatovat, že již po měsíci byl Tomáš součástí rodiny a nikdo z ní nepomýšlel na to, že by měl na jaře odejít; Żaneta dokonce věřila, že Tomáše nakonec příští rok stejně přihlásí do polské školy a on tu s nimi zůstane.
Týden potom, co Matouš utekl, sledoval Otto se Żanetou zprávy; Otto vždy sledoval zprávy velmi pečlivě, kdežto Żaneta si k nim snad nikdy nesedla; děti obyčejně na zprávy nekoukaly, neboť pro ně nebyly zajímavé, jen občas se u nich zastavil nejstarší Bertram; Tomáš se o zprávy také příliš nezajímal, neboť přeci jen úplně nerozuměl polským problémům, narozdíl od českých znal jménem jenom málo polských politiků a ani v geografii Polska nebyl příliš zběhlý; řekli jsme, že se učil používaje české knihy a toto učení bral skutečně tak, že se prostě za nedlouho zase vrátí do Čech, do Prahy.
Popsaného dne tak byla naprostá náhoda, že se Tomáš, Bertram a Tadeusz vyskytovali v době zpráv poblíž televize. Adriana cosi dělala ve svém pokoji, nakonec i Bertram a Tadeusz chtěli jít ven, ale Tomáše zrovna zaujala jedna zpráva, a tak s Bertramem zůstali v hale, kde byl umístěn velký televizor; Tadeusz na chvíli odešel nahoru, neboť jej zprávy až příliš nudily.
Kapitola 8 - Na hranici
Na hranici
Přijev do Hradce Králové, jal se Tomáš nejprve hledat obchod s mapami, což mu netrvalo příliš dlouho. U stojanu si vyhlédl dvě možnosti, nakonec se rozhodl pro mapu Orlických hor. Z obchodu se vrátil k nádraží, odkud jel za necelou hodinu autobus na Rychnov nad Kněžnou a Rokytnici v Orlických horách. Ten se Tomášovi velmi hodil, a tak na něj počkal.
Kapitola 7 - Tak přece je šance
Tak přece je šance
Po zakoupení oběda jsme se vydali do našeho tišnovského letního sídla v jeskyni. Po, vlastně už při, jídle jsme otevřeli desky a co tam nebylo - oni vytrhali skoro všechny listy z tátova bloku. To, co jsme měli mohlo ředitele prakticky samo usvědčit. A navíc tam ty desky byly rovnou na ráně - no možná to mělo svůj důvod: třeba by je odpoledne vyhodili, spálili, a nebo aspoň odvezli.
Kapitola 7 - Bernard Stránský
Bernard Stránský
Jen málokdo z nás si dovede představit, co Matouš pociťoval po ty čtyři měsíce, než mu přišel onen naprosto nečekaný dopis. Jak to bylo v té době s Tomášem si snad povíme níže, nyní pokračujme v příběhu Matoušově.
Jednoho zářijového dne, tedy přibližně měsíc potom, co se dověděl, že Tomáš žije, jel Matouš ze šichty vzpomínaje na spoustu věcí. Teď už ho Tomášův osud netrápil, říkal si, že když něco takového napsal čtyři měsíce po svém útěku, snad se má opravdu dobře.
Kapitola 6 - Cesta do Tišnova
Cesta do Tišnova
Tišnovská papírna se nacházela v historicky nejvýznamnější části města - v Předklášteří - a byt naší známé dvojice opodál. No a před domem povědomé auto. S ním ale naše první otázky nesouvisely: Jak dokázat vinu někomu jako je ten ředitel. Kdo nám to bude věřit.
Kapitola 6 - Smíření
Smíření
Milada dělala vše proto, aby Tomáše našla, a to déle než bývalo obvyklé, byť na konci v tom již byla sama. Dokonce několikrát navštívila Matouše, ze kterého dočasně udělali vedoucího půlsměny, protože by asi nebyl schopen těžké práce a také bylo třeba, aby měl maximum času na schůzky s Miladou, která, poněvadž Tomáše velmi dobře znala a byla vystudovaná psycholožka, byla shledána za nejvhodnější pro hledání možného směru Tomášova útěku - to samozřejmě prosadila sama.
Po několika schůzkách výborně poznala i Matouše a ke konci, ve zmiňované době, kdy už jen sama pátrání nevzdávala, se vlastně snažila také něco zjistit o případu, pro který byl Matouš ve vězení. Teprve teď pevně uvěřila v Matoušovu nevinu; ač byla skvělá psycholožka, nebyla si dosud jistá, zda Tomáš skutečně říká úplnou pravdu a ona profesionálka, která Tomáše vyslýchala, byla přesvědčena, že lhal.
Kapitola 5 - Všichni už to vědí
Všichni už to vědí
Další den jsem přemýšlel, co s tím, co už mám a přitom poslouchal televizi. Zrovna jsem chtěl odejít na oběd, když začaly polední zprávy - u Dolních Věstonic, na břehu střední novomlýnské nádrže, bylo nalezeno tělo novináře Mladé Fronty Alexandra Breichaistola - teď už nebudu mít klid ani čas.
S Elen jsme se dohodli, že já budu čekat na další zprávy. Jestli třeba neřeknou, na čem pracoval.
Kapitola 4 - Cesta do Ivančic
Cesta do Ivančic
Druhého dne zrána jsem odjel do Ivančic a začal jsem si hledat hotel - v prvním mě nějak nechtěli ubytovat a tak jsem začal hledat další, co možná nejzapadlejší. A povedlo se. Zabydlel jsem se v malém pensionku v místní části Ivančic Němčice. Byla to hezká stará budova, ale přišli sem jen ti, co chtěli bydlet vcelku levně a navíc věděli, že existuje.
Kapitola 5 - Jinak než ostatní
Jinak než ostatní
Přešly prázdniny, během nich se nic zajímavého nestalo; byl uspořádán třítýdenní tábor a jinak se většinou bylo doma. V září pak všichni nastoupili do školy, Tomáš do jedné třídy 4. ročníku spolu s Markem a Romanem. Škola Chvaletická byla veliká, její potenciál vycházel i z dětského domova; děti z domova byly úmyslně rozděleny do různých tříd.
Kapitola 4 - A co bude s dětmi?
A co bude s dětmi.
Tomáš byl umístěn do dětského domova v Hloubětíně. Tak jako Matouš šel na Pankráci nejprve k zástupci ředitele, Tomáše policistka uvedla k ředitelce domova, předala jí nějaké dokumenty a odešla.
Ředitelka se jmenovala Milada Planá - byla to velmi příjemná šestapadesátiletá žena.
Kapitola 3 - Abych neskončil dřív, než jsem začal
Abych neskončil dřív, než jsem začal…
A přišlo ráno. Nebo spíš dopoledne - vstal jsem někdy kolem desáté a hned jsem začal přemýšlet, co mám dělat, kam mám jít. Po snídani jsem se do toho pustil intenzivněji. Došlo mi, že toho v Praze asi moc nenajdu.
Kapitola 3 - Vrah si nic jiného nezaslouží
Vrah si nic jiného nazaslouží
Ve vazbě měl Matouš v den vynesení rozsudku dva spoluvězně. První byl mladý zlodějíček, kterého zavřeli po prvé. Druhý měl s vězením své zkušenosti. Matouš se s nimi moc nebavil, než se dověděl první rozsudek.
Kapitola 2 - Cesta domů
Cesta domů
Zamířil jsem pak po silnici do města. Nemyslel jsem tenkrát samozřejmě na zrovna moc věcí, takže jsem šel přímo do kavárny. Po nějaké době jsem se dostal na stránky IDOS a podařilo se mi najít přímý autobus do Prahy. Dnes se v našem informačním dopravním systému hravě orientuju, ale tenkrát jsem ho viděl prvně.
Kapitola 1 - Tak přišel konec konce
Tak přišel konec konce
V té době mi bylo 12 let, to je 60 roků zpátky, a přesto si to pamatuju, jako by to bylo dneska:
Žil jsem v té době s otcem, investigativním novinářem, u nějž se nedal zapřít policejní začátek, máma o mě nejevila nejmenší zájem, ale nevadilo mi to. S kariérou u policie táta skoncoval kvůli mně. Ne proto, že by na mě neměl dost času, to neměl stejně, nechtěl jenom, abych pokračoval v jeho stopách a novinařinu v jeho pojetí nepovažoval za přitažlivou, což se potvrdilo.
Byl jsem kluk, kterého nic nebavilo, nic netáhlo, furt jsem se jenom nudil a život mě obtěžoval.
Kapitola 2 - Pravda a názor
Pravda a názor
Většina lidí si neutváří názory sama - mnoho z nich pouze hltá, co jim jiný řekne. Je logické, že se před Matoušovým domem docela rychle utvořila skupinka novinářů s cílem zjistit, co se vlastně stalo. Noviny však zatím byly nestranné a lidé si případu zrovna moc nevšímali.
Matouše i Tomáše hned druhý den odvezli na služebnu, kde udělali formální výslechy; oba se pak vrátili domů.
Kapitola 1 - Návrat domů
Návrat domů
Matouš Trégl byl třiatřicetiletý vedoucí pobočky jedné banky. Měl ženu Danielu, jež byla o rok mladší než on a kterou velice miloval; právě tak jako svého synka, devítiletého Tomáše. Bydleli v Praze, v Ježkově ulici číslo 7.
Daného dne, byla druhá půle června roku 1991, šel Matouš z práce přímo domů.