Písmák TAKOVÁ ZIMNÍ...
Zubní laboratoř potřebovala co nejdříve najít náhradu za Arnošta, pokud možno výkonnější alespoň o devadesát procent. Požadované práce přibývalo a obě laborantky přestávaly takové vražedné tempo stíhat. Uběhly téměř dva měsíce od okamžiku, kdy Alena objevila dvě zastřelené a jednu vykrvácenou mrtvolu přímo na svém pracovišti. Normální člověk by se z toho automaticky sesypal.
TAKOVÁ PODZIMNÍ...
Venku se zvedl chladný podzimní vítr, popadané barevné listí se nechalo unášet volným prostorem před okny laboratoře, kde znechuceně pracoval u svého stolu Arnošt. I přes těsně zavřená plastová okna bylo slyšet meluzínu. Odložil rozpracovanou protézu pro paní Wsiedziakovou a pro jistotu se vydal na obhlídku, jestli jsou všechna okna zavřená. Kolegyně Alena a Alena už byly dávno doma, jen Arnošt byl v laboratoři nováček, takže musel po vypršení zkušební lhůty pracovat odnevidím donevidím, aby se vůbec nějak uživil.
VRAH JE ONA
Rozvedený muž, 57/176, finančně velmi dobře zajištěný s vlastním bytem a autem, hledá partnerku na občasné společné chvíle. Zn. : Rychlé jednání výhodou. Felix Maxanius, K Šeberáku 13, Kunratice.
BALKON
„Roberte, prosím, zajdi pověsit na balkón ty ponožky,“ prosila vlídným hlasem svého muže Andrea a neopomněla dodat: „Jsou v pračce. “ >>Zas fusekle<< pomyslel si poklesle Robert při cestě do koupelny. >>Copak v téhle domácnosti nemůžu dělat nic jiného než věšet prádlo na balkoně a občas přestěhovat nábytek. << „Díky, zlato.
TAKOVÁ... PODZIMNÍ
Už měsíc byl Jakub zavřen ve věznici, odsouzen k deseti letům odnětí svobody nepodmíněně za dopravní nehodu, při níž usmrtil svého spolujezdce, dva nevinné kolemjdoucí a způsobil i poměrně velkou hmotnou škodu na osobním voze, s nímž se čelně střetl. K tomu všemu si ještě odpykává předchozí trest, k jehož výkonu měl nastoupit jen několik dní po oné osudné události. Už měsíc pobýval mezi násilníky, zloději, vrahy, a všemi takovými individui a stále si na toto prostředí nemohl zvyknout. >>Ještě devět let a jedenáct měsíců.
TAKOVÁ... LETNÍ
Prázdniny každý trávíme po svém – někdo u moře, jiní zase u vody ve své vlasti, někteří přes den spí a vnoci poletují spícím městem. Chladné, přesto teplé letní noci. Ve srovnání sparnými dny, kdy sluneční žár dovede spálit na popel několik hektarů suchého lesa, jsou vlastně opravdu chladné. A právě takové horké dny dovedou sčlověkem pořádně zatočit.
Nošení cizího oblečení je nehygienické.
Albert: Ježiš, ty máš krásný kalhoty.
Arnošt: Fakt. Ale neeeee… Díky. Ty jsou od Matella.
...A DOST!
Ačkoliv byl den jako každý jiný, nebyl zdaleka tak všední, jak obvykle býval. Možná pro Emilovu zvýšenou teplotu, možná pro Šarlotinu špatnou náladu, do níž se probudila a sníž vzbudila i Emila. Pět let se nestalo, aby vynechala svůj neodmyslitelný ranní rituál sestávající způlhodinky vkoupelně, deseti minut na balkóně za účelem dopřání si první části své denní dávky nikotinu a oxidu uhelnatého a roztržitého procházení celým bytem, kdy bezcílně chodila sem a tam; právě dnes toto všechno vypustila ze svého programu. Bez jediného slova přišla do ložnice, kde dospával po náročné odpolední směně Emil a mlčky rozhrnula záclonu.
Diamantová svatba
Alois sAnežkou se vzali 14. 4. 1947, tehdy to byla velká sláva, sešly se obě jejich rodiny, do posledního člena. Než se však rozhodli zpečetit svůj vztah, žili spolu celých sedm let.
Povodeň - kapitola Gustavův konec
Miloš se snažil vyhnout se pohledem svému pseudonepříteli Gustavovi. Proto se střídavě díval na Pavlu a na Idu. Gustav narušoval nastalé hrobové ticho poměrně hlasitým oddechováním a funěním. „A jak jste se vlastně dostal ktomu, že jste teď politikem.
Povodeň - kapitola Rozklad
Po zbytek odpoledne byla nálada na bodu mrazu. Nikomu nebylo do řeči, všichni jen bezcílně hleděli do země, do stěn, do stropu, nebo zokna sledovali neutichající sprchu. Nikdo se neodvážil jít nahoru ke Gustavovi, dokonce už ani Petr, na kterého události uplynulého odpoledne dodatečně dolehly. Miloš pro změnu respektoval ‚nárok na soukromí zemřelého‘.
Povodeň - kapitola Alkohol-metla lidstva
Hladina alkoholu vJarmilině krvi stoupala nezměrně rychle, i když se Petr postaral o to, aby alespoň nějakou dobu nepila. Její artikulace, mimika i celková motorika byly čím dál více omezené, dokud se nesesunula na podlahu bez známek vědomí. „Otrava. “, zeptal se Miloš vyděšeně.
Povodeň - kapitola Konec?
„Teda, ty jsi dostal pěkně do těla,“ řekl si muž vkombinéze, když došel nahoru do ložnice, kde našel vposteli ležícího zvodnatělého Gustava. Zběžně prohlédl zbytek domu a vydal se zpátky dolů přebrodit se khelikoptéře, kam musel odnést Jarmilu, která nebyla schopna sedět, natož aby stála. „Arone, pojď ke mně,“ zavolal Petr na volně pobíhajícího psa. „Dám tě tady Milošovi do náruče, odnese tě pryč, neboj se,“ vysvětloval svému inteligentnímu psovi.
Přepážka
„V kolik dneska přijdeš. “, tázal se Jeroným své ženy odcházející do zaměstnání, zatímco si usedal na pohovku vobývacím pokoji a zapínal dálkovým ovladačem televizor. „To nevím, víš, že vždycky dorazím domů jindy,“ odpověděla neurčitě svědomím, že se zase někde zdrží – buď u šéfa vkanceláři, nebo na nákupech vcentru města skolegyní. Poslední dobou jí činilo větší potěšení snad všechno ostatní, kromě pobytu vdomácnosti se svým manželem na právě probíhající závodní dovolené.
Povodeň - Setkání II
SETKÁNÍ II
„Já tady žádnýho čokla a už vůbec ne prase nechci. “, opakoval si stále dokola Gustav, apaticky se houpaje, sedě na křesle a nervózně třepaje složenýma rukama pod bradou. „Ale no tak, nebude to tak zlý,“ konejšila ho Jarmila, „musíme si přece pomáhat, co bysme to byli za lidi. Žijem jenom jednou a třeba se nám to někdy vrátí.
Povodeň - kapitola Šarvátka.
ŠARVÁTKA
Co tam furt dělá. , pomyslela si Jarmila při pohledu na zavřené dveře do garáže, za nimiž se ani neozývaly žádné zvuky. Letmo na ně dvakrát zaťukala a zkusila je otevřít. „Gustave.
Povodeň - kapitola Miloš II
MILOŠ II „Dobrý den,“ pozdravila Pavla, když viděla jakéhosi nepříjemně zarostlého a celkově dost zanedbaného staršího muže. Přestože jí od pohledu nebyl dvakrát příjemný, snažila se kněmu chovat přátelsky, aby náhodou nenabyl dojmu, že mezi nimi není vítán. Každý nový člověk pro ně znamenal další kus naděje. „Dobrý,“ odsekl surčitou odměřeností Miloš.
ANTHRAX
Hugo byl vesnický lékař sdlouholetou praxí vokresní nemocnici. Vzhledem kvěku a přílivu nových, mladých a především perspektivních konkurentů byl nucen ve svých pětačtyřiceti letech své místo vokresce opustit a zkusit štěstí vblízké vesnici, kde si otevřel soukromou praxi. Jako obvodní lékař ve vísce čítající všehovšudy čtyři sta obyvatel včetně všech domácích zvířat si žil nad zdejší poměry, což nemohly přenést přes srdce místní stařenky pobírající svůj velmi, podotýkám velmi nízký důchod. Hugova žena Helena byla lékařkou, stejně jako její muž, do doby, než jí jedoucí vlak urazil levou ruku.
Prší, prší
Prší, prší, jen se lejeLehnu si tu na kolejeAž mi vláček zahoukáBude mi chybět ruka. Vláček z dálky pohoukávámé ruce se nepozdávánevýhodná pozice - bude chybět velice.
Povodeň - kapitola Aron, Fanda, Miloš.
ARON, FANDA, MILOŠ „Tak nám o sobě něco povězte,“ nabádala Jarmila kolegiálně Petra sPavlou kzačlenění do jejich společnosti. Petr se přisunul blíže ke své ženě, rozpačitě oddechl a zaváhal. Nevěděl, co přesně by tuto trojici mohlo zajímat. Opět nemohl přehlédnout Idin upřený pohled.
Povodeň - kapitola Miloš a deprese.
MILOŠ A DEPRESE
Usedl za psací stroj a zapálil si cigaretu. Jindy obvyklý jev, dnes spíše výjimečný. Měl mnohem více času než obvykle, nezbývalo mu než se toulat opuštěným domem, kde byl jen on a jeho introvertní věrný kamarád – psací stroj. Spolu snimi samozřejmě zápalky, popelník a krabička kvalitních cigaret.
Povodeň - kapitola Hovna.
HOVNA
„Ale stejnak by mě zajímalo, co to tam u vás tak – sprominutím – smrdělo,“ pravil Gustav po deseti minutách bezeslovného plutí kalným jezerem. Petr už začínal mít Gustava plné zuby. Zkusil tedy stejnou taktiku, jakou volil Gustav, jen stím rozdílem, že Petr ji použil záměrně, kdežto pro Gustava byla zcela přirozená. „Hovna,“ odsekl Petr.
Povodeň - kapitola Paprsek naděje.
PAPRSEK NADĚJE
Gustav čekal na zaschnutí lepidla po svém, stejně jako Ida. Četl si včerejší noviny, které nestihl přečíst ještě týž den, kdy vyšly. Sparta porazila Liberec dva jedna, dočetl se díky palcovému titulku na stránce se sportovní tématikou. Americkou NBA otřásá skandál, čte dále pod článkem o fotbalovém úspěchu Sparty.
Povodeň - kapitola Toaleta.
TOALETA
Petr si spokojeně ležel na podsedáku uprostřed půdy; Pavla seděla se založenýma rukama na posteli a spokojeně sledovala stejně spokojeného Petra hledícího do stropu. „Na co myslíš. “, zeptala se. „Na to, až to všechno konečně přejde,“ odpověděl.
Povodeň - kapitola Setkání.
SETKÁNÍ
„Uf,“ oddechovala Ida, pádlujíc zposledních sil. Vypadla zformy a teď se to nepopíratelně projevilo. „Copak, už nemůžeš. “, ptal se Gustav.
31. případ majora Zemana - 10.část
Lidově řečeno se Jan Zeman splukovníkem Žitným ani pořádně neohřáli ve svém novém ubytování a už je vyrušil Zemanův telefon. Po pětačtyřiceti minutách povídání o všem možném začal vyzvánět mobil majora Zemana, na displeji se zobrazovalo neznámé číslo. „Prosím. “, řekl Zeman.
31. případ majora Zemana - 8.část
Byt, vněmž byli ubytováni Marcel sImrichem, byl velmi spoře vybaven, zvonek však i vtomto bytě existoval. Neuplynula ani hodina od okamžiku, kdy se Marcel vrátil znákupu a zvonek zazvonil. Marcel zpozorněl a opatrně vstal ze staré zaprášené pohovky. Kukátkem nakoukl na chodbu, kde stál majitel bytu.
31. případ majora Zemana - 9.část
Plukovník Žitný zasněně pozoroval okolní krajinu zpoza skel jedoucí Zemanovy Fabie, zočí mu blýskla nostalgická jiskřička. „Tady se to tak změnilo,“ řekl po chvilce sledování okolí doprovázeného hlasitým oddechováním. „Kdys tu byl naposled. “, zajímal se Zeman, nespouštěje oči zdění před automobilem.
31. případ majora Zemana - 7.část
Zpráva o dvojnásobné vraždě vMánesově ulici pronikla do médií, i když si to Zeman výslovně nepřál. Zuřil, brzy jej to však přešlo. Jako obvykle seděl za svým pracovním stolem a stále dokola kombinoval všechny možné indicie, znichž si utvářel představu o pravděpodobných místech, kde by se pachatelé mohli skrývat. Díky otiskům prstů, které kriminálka našla vbytě zavražděných, si Zeman potvrdil svou domněnku o pachateli, jímž byl mladý rom, Marcel Gyurcsányi.
31. případ majora Zemana - 6.část
„Sakra, už tři dny na tom děláme a vpodstatě jsme se nehli zmísta,“ zaklel Jan Zeman nad fotkami pozůstatků, pozemku a domu rozloženými na stole. Tři dny se už vrtají vpřípadu, který prozatím nemá vjeho dlouholeté praxi obdoby. Zklení jej vyrušil telefon. „Zeman,“ představil se obligátně.
31. případ majora Zemana - 1.část
I.
„Slyšíš je. “, zeptal se Imrich svého přítele, „Zas šukaj, to snad není možný. “ Oba sice byli stoprocentní homosexuálové, sexuální hrátky těch dalších dvou, u nichž bydleli, se jim ale přinejmenším příčily.
31. případ majora Zemana - 2.část
II. Po čtyřech dnech ale těla začala silně zapáchat a Marcel sImrichem si uvědomili, že takto to dál nepůjde. Nasládlá vůně rozkládajících se měkkých tkání obou mrtvol by je mohla snadno prozradit. Nebyli vdomě zdaleka sami.
31. případ majora Zemana - 3.část
Uplynul celý jeden týden od toho osudného dne, kdy zabili Rudolfa a Huga. Spokojeně si užívali volnosti ve ‚svém novém bytě‘. Imrichovi se konečně zahojil jeho natržený řitní otvor; nic mu nebránilo vrůzných podivných hrátkách se svým milencem Marcelem. „Bylo to krásný, seš úžasnej,“ liboval si Marcel, sotva se vyčerpaný Imrich položil na postel.
31. případ majora Zemana - 4.část
Na zahradu, kde už týden ležely zakopané zbytky těl Rudolfa a Huga, přijela dělnická četa, jež měla na starost plánovanou rekonstrukci vodovodního řadu uloženého právě vinkriminovaném místě. Kromě mužů skrumpáči a rýči na místo dorazil i bagr, který měl za úkol odvést tu nejhorší práci – vyhloubit jámu hlubokou téměř půl druhého metru. „Můžeš. “, pokynul muž bagristovi, jakmile bylo vše připraveno kzahájení výkopových prací.
31. případ majora Zemana - 5.část
Jan Zeman, místní policejní major, seděl za svým pracovním stolem ve své útulné kancelářičce, když vtom zazvonil telefon. Ještě si naposledy usrkl ze své čerstvé kávy a zvedl sluchátko. „Zeman,“ řekl. „Máme nahlášený nález těla vMánesově ulici,“ ohlásila telefonistka.
Povodeň - kapitola Hlad.
HLAD
Pavla se uklidnila vcelku rychle. Velkou zásluhu na tom měl Aron. Věrně naslouchal, neměl zbytečné a hloupé otázky, nechával se hladit a svou hebkou srstí činil nemalé potěšení hmatovým senzorům Pavliných dlaní. Jakmile vyslovila jeho jméno, zvedl se do sedu na přední, otočil kní hlavu a pozorně nastražil uši.
MOUCHA
Kráčel jsem opuštěnou cyklostezkou zHrabové do Kunčic. Čtvrt na osm večer, skoro nedýchatelno. Dusno jako vsauně. Těžký batoh plný zbytečností mě zpomaloval vchůzi.
Povodeň - kapitola Loďka!
LOĎKA.
Jarmila odešla dolů do obývací místnosti za Idou, Gustava nechala trucovat si na posteli. Když to tak chce, má to tak mít, já se kvůli němu nebudu chovat jak ňáká vlezlá kráva, pomyslela si. „Řekni mi jednu věc,“ spustila Ida, sotva Jarmila vstoupila do obýváku.
Povodeň - kapitola Co to?
CO TO.
Miloš zasněně pozoroval list papíru ve psacím stroji a představoval si, jak zítra přijede kjeho vilce pošťačka a převezme od něj zalepenou bílou obálku, pečlivě nadepsanou svou vlastní rukou. Ale prd, napadlo jej. Jak by se sem asi dostala.
Povodeň - kapitola Drama na půdě.
DRAMA NA PŮDĚ
Zhrzená Pavla seděla na staré, rozviklané posteli na půdě, oblečená jen do spodního prádla a noční košile. Šaty, které měla na sobě, když byli sPetrem u Mařenky, pověsila na prádelní šňůru, kterou natáhla mezi dva mohutné dřevěné trámy. Pod tíhou mokrého oblečení se i přesto našponovaná šňůra prohýbala. Bez hnutí strnule hleděla do dřevěné podlahy, ani nedutala.
Povodeň - kapitola Výstřel.
VÝSTŘEL
Zatímco Jarmila odešla zložnice ven za Idou, Gustav stál u okna a zamyšleně pozoroval padající kapky. To je neuvěřitelný, pomyslel si, když nechápavě kroutil hlavou při pohledu na souvislou vodní hladinu. Ani mu to svým způsobem nepřipomínalo vodu, spíše bahno. Ano, bahno, které jen voda trochu zředila a umožnila mu vznést se o kus výše a ztrpčit tak prázdninové chvíle všem, kdož se o ně jakkoli pokoušeli.
ZPOŽDĚNÍ
Těžká, po okraj napěchovaná krosna táhla Velemírův trup kzemi, zatímco běžel na nádraží, aby nezmeškal svůj jediný ranní vlak, jenž jej měl dopravit na patřičné místo. „O půl sedmé tě čekám na nádraží,“ zněla Velemírovi vhlavě jedna zposledních Markétiných vět. „No jo, už běžím,“ hlesl, lapaje po dechu. Měl co dělat, desetikilová krosna se všemi nezbytnostmi na celý týden jej ohýbala vpase jedna radost.
Povodeň - kapitola Doplnění Milošova dopisu.
DOPLNĚNÍ MILOŠOVA DOPISU
Miloš po chvíli koukání zokna na padající déšť dostal skromný nápad – pokusil se na
svém psacím stroji graficky znázornit spomocí lomítek, jak asi prší.
/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /
Povodeň - kapitola Co to sakra je?!
CO TO SAKRA JE.
Budík na nočním stolku u postele Gustava a Jarmily začal zuřivě vyzvánět přesně vdevět třicet. Jarmila jej okamžitě zaklapla bleskovým pohybem ruky, zvonil už poměrně dlouho. Obrátila se zpátky na svého spokojeně spícího manžela a chvíli jej se zájmem pozorovala.
Povodeň - kapitola Mařenko, promiň!
MAŘENKO, PROMIŇ.
Petr se přebrodil vodou, jež mu sahala už do půli stehen do stáje, kde nervózně přešlapovala a bučela Mařenka. Snažil se najít způsob, jak ji zachránit. Moc dobře věděl, jakou citovou vazbou ke stračeně disponuje Pavla.
Povodeň - kapitola Překvapení.
PŘEKVAPENÍ
Probudilo jej zběsilé bubnování deště do hliníkové rýny – symfonie kapek mu vůbec nebyla nepříjemná. Naopak – nyní neexistovalo nic dokonalejšího než vědomí, že venku konečně víc než divoce prší. Chvíli si se zavřenýma očima vychutnával tu jedinečnou přírodní operu, jíž předcházelo čtrnáctidenní tiché intermezzo podbarvené občasným skřehotáním dehydrovaných a podvyživených zpěvných ptáků. Kde je si uvědomil až poté, co otevřel oči a před sebou uviděl stát psací stroj.
Povodeň - kapitola Petra chtějí ve straně.
PETRA CHTĚJÍ VE STRANĚ „Miláčku, co pořád děláš. “, zajímala se Pavla o podivné chování svého muže během mytí nádobí. Petr ji ale přeslechl, myšlenkami byl někde úplně jinde. Už přes hodinu mlčky seděl vkuchyni za stolem a přibližně každých deset minut vytáhl zobálky složený list papíru, pročetl si text psaný na psacím stroji a papír vložil zpět do obálky.
Povodeň - kapitola Zdeňka naposledy.
ZDEŇKA NAPOSLEDY
Ačkoliv by měla mít klidné spaní, neměla jej. Ze sna ji rušil neobvyklý hluk vydávaný bleskovým průtokem řeky tekoucí pouhých deset metrů za jejím skromným stavením. O půl třetí ráno to už Zdeňka nevydržela poslouchat a snad aby měla alespoň představu jak to za jejím domkem vypadá, rozhodla se jít na krátkou noční procházku na most a zpátky. Stejně by už oka nezamhouřila a takto si vytvořila plán na následující půlhodinku.
Povodeň - kapitola Nepříjemné probuzení.
NEPŘÍJEMNÉ PROBUZENÍ
Petr si spokojeně spal po Pavlině boku. Právě prožíval přenádherný sen o jejich prvním potomku – jak se na něj vděčně usmál při krmení ohřátým mlékem, jak chudáček malý trpěl při prořezávání prvních zoubků, jak si sem tam ukáknul do plenky nebo učurknul do pyžámka. Vzbudil jej nezvyklý hluk, jako když něco malého a tvrdého naráží do nábytku. Otevřel oči, kvůli četným ospalkům však skoro neviděl a tak si je alespoň důkladně promnul.
Povodeň - kapitola Bude pršet!
BUDE PRŠET.
„Na zdraví,“ odpověděla se skleničkou vpozvednuté ruce shlasem vyděšením ještě mírně rozechvělým. „Ale stejně jsi idiot, nemysli si,“ dodala nadsazeně. Jaromír byl starý známý vtipálek, proslul zejména svými šprýmy sfalešným kravským ohonem a prasečíma očima.
Povodeň - kapitola Pražané bojují.
PRAŽENÉ BOJUJÍ
„Gustíčku, prosimtě, poď mi sem na chvilku pomoct,“ volala Jarmila na svého muže téměř pištivým hlasem. Gustav si spokojeně seděl vkřesle snohama vlavoru se studenou vodou a doposud si nerušeně četl sobotní Rudé právo. Když uslyšel svou – dle jeho názoru, vněmž se údajně den co den utvrzoval – dotěrnou ženu, znechuceně noviny položil na stolek před sebou, smokrýma studenýma nohama došel koknu, nehledě na to, že smáčí luxusní peršan, který je vTuzexu vyšel na nějakých třicet bonů a stále stejně znechucen se zeptal: „Co je. “ Aby se nemusel dívat na svou mírně nemotornou ženu – zahrádkářku, zoufale odvrátil oči směrem kobloze.
Povodeň - kapitola Miloš si připravuje řeč.
MILOŠ SI PŘIPRAVUJE ŘEČ
„Bože, ať už prší, to je děs. “, stěžoval si Miloš sám sobě, sedě za svým psacím strojem svloženým křídově bílým, čistým papírem. Suchý, nedýchatelný vzduch vmístnosti Milošovi bránil se jakkoli soustředit, přemýšlet, zapojit fantazii, nedokázal vůbec nic, pouze sedět a bezcílně civět na nepopsaný papír. Pokusil se o odreagování ve společnosti zapálené cigarety.
Povodeň - kapitola Jaromír, Anna a Václav
JAROMÍR, ANNA A VÁCLAV
Zposledních sil došlapala kpotenciálnímu cíli – ke statku. Díky suchu a vedru ji už zdálky vítal pach trusu, staré slámy, spalovaného benzínu a mnoha dalších všelijakých aromatických vůní. „Dobrý den,“ pozdravily se navzájem Zdeňka se ženou vpracovním oděvu. „Pan předseda je u sebe.
Povodeň - úvod, Petr a Pavla
Horké červencové pondělí trápilo všechno živé i neživé – lidi, zvířata, zboží vystavené za skly výkladních skříní, autobusy plné lidí, koleje, které pod vlivem neustálého slunečního žáru měnily tvar a ztrpčovaly jak cestujícím, tak i lidem od dráhy. Řeka protínající vesničku vjejí samé polovině a dělící ji na dvě na sobě závislé poloviny už nebezpečně vysychala – děti se neměly kam chodit osvěžit, ženy zchudších rodin zase neměly kde prát. Krize trvala už celé dva týdny a nikdo si netroufal hádat, kdy přijde zasloužená a všemi tolik očekávaná změna. Už i žáby a ryby večer co večer toužebně volaly po dešti, avšak ani jim se nepoštěstilo, voda se rázem stala nedostatkovým produktem matičky přírody.
Povodeň - kapitola Zdeňka
ZDEŇKA
Petr se neustále zabýval podvozkem svého traktoru. Člověka projíždějícího na kole okolo jejich domu však nemohl přeslechnout. Při představě člověka na kole vtomto nepříliš přívětivém počasí jen nechápavě oddechl a řekl si: „Blázen. “, neuvědomiv si, že je už pondělí a touto dobou rozváží poštovní doručovatelka poštu.
Povodeň - kapitola Miloš.
MILOŠ
Zdeňka zarytě šlapala do pedálů a při tom marně lovila vpaměti, kdy Petrovi naposledy předávala rekomando přicházející přímo zústředního výboru Komunistické strany Československa. Samozřejmě, že Zdeňka nebyla typ ženy, zaobírající se ostatními a jejich problémy, Petrovo nervózní chování však nedokázala vymazat zpaměti. Až jí ho bylo vurčitou chvíli líto. Doufala, že mu předala přinejmenším dobré a přinejlepším výborné zprávy.
Povodeň - kapitola Gustav, Jarmila a Ida.
GUSTAV, JARMILA A IDA
Mírně vyvedena zmíry, silně šokovaná Zdeňka přijela ke skromné chaloupce o dvou pokojích spřilehlou zahrádkou, jíž se právě věnovala žena kolem čtyřicítky. Zodpovědně se starala o své muškáty, růže a tulipány, přičemž nějak nepostřehla pošťačku čekající u jejich domku. „Cink cink. “, ozval se chraplavý zvuk zvonku Zdeňčina kola.
KOLOTOČ
Prvního zářijového dne, téměř tři měsíce od Tondovy smrti, se Lukáš rozhodl pozvat Markétu na procházku. Trochu nesvůj stál nerozvážně u zvonků a vduchu si připravoval co řekne, aby nepůsobil moc troufale či dokonce nějak chlípně.
Stiskl zvonek. Chvilka napětí – po několika vteřinách zarachotilo vreproduktoru a ozval se hrubý mužský hlas: „Kdo je.
AUTO
Tondovi se ještě téhož dne, kdy tragicky zahynula matka jeho bývalé slečny, donesla tato smutná, pro něj však spíše radostná zpráva.
„No super. Konečně snad ta kravka přestane otravovat. “, řekl radostně.
VÝBUCH
Štěpánka vešla do bytu, odhodila svůj těžký batoh do kouta u botníku a celá zničená se zposledních sil posadila na botník. Hlasitě vydechla a dlaněmi si promnula obličej.
„Ahoj, Štěpánko,“ zdravila ji zvesela Milena, její matka. „Ty už jsi doma.
MILAN
„Dojdeš na zastávku a nastoupíš do autobusu třicet sedm, jasné. Potom na zastávce Pod Doly přestoupíš na tramvaj jedničku. Nespleť to, abys vůbec ještě dneska dojel domů. Víš, že je sobota a jezdí to jak o svátkách,“ pravila kMilanovi mateřsky jeho přítelkyně Vanda.
OMYL
Internet nám přináší pestrou škálu téměř neomezených možností, včetně komunikace spřáteli a seznamování se snovými lidmi. Jednou, když jsem právě seděl u počítače a vedl nudné rozhovory (jistá forma kratochvíle), vstoupila do našeho chatroomu uživatelka spůsobivou přezdívkou – Hajzlík od kosti. Jako u všech ostatních jsem si i vjejím případě nalistoval její profil, který jsem si důkladně prostudoval. Vzápětí se započala naše debata, jenž se celkem zanedlouho přenesla i na „lidštější“ formu – po ICQ.
Když láska bolí
Lenka navštěvovala první ročník Střední odborné školy Dopravní, kam chodila vcelku ráda. Jednoho dne jí její jediná spolužačka (vedle dalších šestadvaceti chlapců ve třídě) přinesla ukázat časopis pro mládež, kde byla obsáhlá příloha o hudebním stylu EMO – oblékání, jaké kapely jsou „nejvíc emo“, jak se má správný „emo“ chovat, jak je to spiercingy, prostě všechno.
„Ty jo, tak to je hustý, to se mi líbí, co ty. “, ptala se Lenka spolužačky.
Poslední let
Oldřich si na koženém křesle vletištní hale pročítal mnohojazyčnou informační brožuru určenou cestujícím čekajícím na svůj let. Pravicí lovil ve své krosně, jenž mu stála při pravé noze.
„Copak hledáš, miláčku. “, zeptala se Irena.
NAPOSLEDY PŘECHÁZEL PŘECHOD
Již důvěrně známý hlasitý zvuk budíku vytáhl Gustava o půl čtvrté ráno zpostele.
„Uááá,“ protáhl se zívnutím, „zase práce. “
Letmo políbil spící manželku na tvář a odebral se do kuchyně připravit si snídani a první dnešní kafe. Ještě poloospalý si namazal chléb máslem a hořčicí a usedl na židli ke stolu pod oknem.
Ústecké matrace
Chladné podzimní odpoledne si partička ústeckých pankáčů zpestřila jako obvykle pěti litry krabicového vína znonstopu u kulturáku nad Mírovým náměstím. Ilona, jedna zpěti stálých účastnic všech kamarádských sezení, se znuděně podívala na radniční hodiny a úpěnlivě pronesla posvátnou větu: „Do piče, půl čtvrtý, co budem do vosmi dělat. “ Vosm hodin totiž začínal dlouho očekávaný koncert legendárních punkových kapel zcelých Severních Čech. Mekkou takovýchto kulturních shromáždění byl legendární klub nesoucí poetický název Ulita.
EWA
Ewa se zasněně dívala na maminky sedící vparku na lavičkách a houpající kočárky, vnichž měly svá miminka schovaná před ostrým červencovým sluncem. Už dlouhou dobu toužila po svém vlastním dítěti, které by započala smužem svých snů, které by celých devět měsíců svědomitě nosila ve svém břiše a které by nakonec oddaně přivedla na tento svět a byla sním už od jeho prvního nádechu.
„Dobrý den,“ pozdravila Ewu žena skočárkem, sedící na lavičce nejblíže u fontánky.
„Dobrý den,“ odpověděla, hledě zasněně do kočárku.
STROP
Věci, jenž nás provázejí životem už od malička, nám mnohdy nepřipadají jakkoli zajímavé. Životodárný kyslík, očišťující voda, zdravé mléko – to všechno je nám od narození kdispozici. A samozřejmě, že je toho mnohem více. Kromě šatstva, potravy, darů přírody a hygienických potřeb je dnes už nezbytný domov.
MOST
Když se řekne most, mnoha lidem se vybaví železná či betonová konstrukce spojující dva břehy jedné řeky, dvě místa oddělená jednou roklí nebo, dnes už i reálně, dva kontinenty rozdělené oceánem. Kolos, jež ulehčí život tisícům lidí, aniž by se museli jakkoli hodně snažit. Když se však takové monstrum trošku zanedbá a nikdo nevěnuje pozornost působení zubu času, dokáže pak spojit více než jen dva břehy…
Lidé, stejně jako vždy, mířili před šestou hodinou ranní na denní směnu vželezárnách. Dennodenně jim zkracoval cestu starý betonový most, který si toho už opravdu hodně zažil.
Co chci psát.
Co chci psát. Villonské balady o aforismechreflexivní úvahy o hermafroditechsatirické písně líbezným ženámnedomyšlené hovory Konfuciovy. Taktéž trochu renesančního surrealismuexpresionistické proglasyžalmy, verše, pohádkydramatickou lyriku pro náročné. Spokojím se s beatnickým nacionalismemrád bych sepsal scénář k písninalezl bych Rukopis Českotěšínskýa považoval jej za originální falzifikát.