Písmák Pověst o Prusíkovi
Pověst o Prusíkovi
Žil byl, před mnoha lety, v západních lesích naší země, rytíř Prusík.
Nebyl moc bohatý, ale měl pěknou malou tvrz se srdíčkem na dveřích.
Každé ráno si natočil z kohoutku do plecháčku výbornou železitou vodu ze své studánky.
Pravda o Tepu
Kapitola druhá: Máte psa, doktore.
"Dobrý den, pane doktore, mám problém. " To nečekal. Jaký problém by mohl mít nově příchozí do lázní.
Pravda o Tepu
Kapitola první: Nikomu nevěř
,,Teď tě to bolí, ale pak všechna bolest zmizí a budeš krásně běhat. "
,,Já to mám léta a už se těším na další. "
,,Ani jsem nešla na rehabiltaci a jak běhám. "
Přání
Milí Písmáci, přeji Vám všem jen to pěkné do nového roku.
Marie Evženie.
Jak jsme měřili střechu
"Až pojedeš na chalupu, změř délku střechy. " Pověřil mne můj choť náročným úkolem.
"A to mám podle tebe udělat jak. Vlízt na komín.
Jen pár obrázků
Nedaleko metra Kobylisy, v Praze, je malá kavárna a jmenuje se 6. 33.
Po celé září tam budu mít vystaveno 6 menších obrazů.
Mají tu výbornou kávu a skvělou nabídku různých dobrot.
Hodný chlapeček!
"No ten je šikovný, podívej. "
"Už si stoupnul i na tu pravou nožičku. "
Tyto radostné výkřiky se nevztahují k vnoučkovi, ale dva starší lidé se radují,
že jejich pejsek se zase postavil na všechny čtyři nožky.
Pyropes
Pyropes,
tak krásně to zní.
Ne, neděste se, není to nová rasa, ale plemeno pradávné.
Jeho předci lehávali na hradech u krbů. Ještě dávno předtím u ohňů ve stepích
Dobrý den, pane hrabě.
Zámek Chyše nám otevírá v 10 hodin ráno svou bránu.
Nejsem zde poprvé, ale pokaždé mne okouzlí.
,,Dobrý den, prosím vstupenky pro seniory. A zaplatím kartou.
Tak si plivni pod nohy
Plivni si pod nohy. Tak se to říkalo, když jsme byli malí.
Ale dnes jsem se přesvědčila, že bych si to měla znovu zkusit.
Šla jsem si vyzvednout z Alza Boxu balíček.
Blog
Jak by asi vypadalo blogové zpravodajství v našem podání.
Tím myslím Olinu a sebe.
Asi před rokem jsem si pohrávala s myšlenkou, že nám založím blog
a budeme tam sdílet blbiny, které se nám stávají při práci na chalupě každou chvíli.
Hoď sebou!
"Musíme se rychle dostat na druhou stranu. " Kdosi na mne volá a je to opravdu naléhavé.
"Já tak rychle nemůžu, děsně mě bolí noha. " Pomalu je ploužím rušnou ulicí, všude je spousta lidí.
Pár písmenek a co to udělá.
Podzim v Kromlau.
Když jsem obraz domalovala, ukázala jsem ho manželovi,
který byl ve své domácí kanceláři.
Řekl: "Moc pěkný. "
Zřejmě naposled
Vážení přátelé,
nejprve bych se omluvila všem, jejichž díla jsem četla dříve a ráda, protože jsem věděla od koho co je.
Nyní nevím, kdo to napsal, dokud na to nekliknu.
To, že je Tip jinde než hodnocení bych ještě spolkla, ale proč jsou všechny texty, nečtené i přečtené, v podobném odstínu, to je mi záhadou.
Co je u nás nového?
,,Tak jsem vám upravil ty jabloně a hrušně," sdělil nám soused Martin, zahradník.
To ostatně nejde přehlédnout. Osmnáct sto let starých stromů je ve fázi omladění.
Budeme doufat, že to pochopily.
Pozvánka na výstavu
Dobrý den, milí písmáčtí přátelé,
ráda bych Vás zase jednou pozvala na výstavu.
Od 21. 2. do konce března vystavuji v Café Martin, Sokolovská 29/75, Praha 8 Karlín.
Kde jsi, králi Miroslave?
"Pro pás stromů statný les
jenom tak se nepodělá. "
I tak by mohla znít současná podoba písně ze známé pohádky.
Lesy ČR to naplní do posledního písmenka. To nejsou hospodáři, to jsou vandalové a loupežníci.
Mimozemšťan - 10.díl
,,Slyšel si to, Honzo. Takhle si to ten váš starej představuje. " Bílek odtáhl Kukvajce stranou a syčel jak ten had.
,,Jó slyšel.
Ať se zadaří
Vyrazili jsme si před polednem do našeho nevelkého lesa. V zimě je skrz něj vidět z jihu na sever naprosto v pohodě.
Já a můj pes jsme si tedy vyšli na procházku. Na tom není nic divného.
Proč?
Je před osmou večer a Milena jde domů z práce. Dělá fyzioterapeutku a končí večer v sedm.
Než dojede na své sídliště, trvá to také dost dlouho.
Když začne stoupat po pěti schodech k domovním dveřím, vyloupne se ze stínu mladík s kapucou na hlavě.
Já už nemusím
Sedím vzadu v tramvaji.
Je docela plno.
Přichází pohledný revizor.
Už se blíží, ani se nehnu.
Titulů není nikdy dost
,,Há, há, uá, hahaha. " Naším Kauflandem se nese radostný smích čtyř důchodců.
Za regálem s domácími potřebami číhá další bába. Je to Květa, manželka jednoho z mužů, vyhlášená místní drbna a čarodějnice.
Mohu vám nějak pomoci, doktorko?
,,Chtěla jsem se zeptat, jaké máte zkušenosti s konopím. "
Mladá doktorka sedí naproti mě. Podstoupila jsem každoroční kontrolní testy. Jsem normální, inteligentní bytost.
TD- Bílá
Na jehličí maličké kapky se třpytí.
Jak slzy mé jsou, však pro radost.
Bílá je pro zimu, zelená pro štěstí,
komupak z nás tolik krásného zas
A jedém!
,,Dneska je pěkně, poklidíme na zahradě," rozhodla jsem o pracovní náplni.
,,Tak jo, začneme od zhora a pak kolem dokola. " Přistavily jsme si drátěnou kárku a jde se na věc.
Obraly jsme s Olinou uschlé kosatce a starou trávu kolem zahradních schůdků a zamířily dolů.
Buďte vítáni i vy
,,Vítáme vás u nás v Měšicích v Centru volného času. "
Mladá, sympatická paní mi třese rukou a hned se dáváme do instalace výstavy.
Začínáme s kresbami, nejprve památky a pak ornamentálně zdobené krajiny a stromy.
,,Jé, to je pěkné, tam to znám.
Hlavně potichu
,,To je náš dům. " Potěšeně se rozhlížím po obrovském starém domě.
Stejně potěšeně si prohlížím potajmu muže, který je vedle mne. Můj manžel.
Nestalo se ti něco?
Pro milovníky cyklistiky a chodectví přidám tři miniatury.
První zastavení
Po turisticko cyklo a relaxační stezce jdou dvě seniorky.
Míji je muž na kole a za ním jede dobře živený synek. Ten za jízdy narazí do jedné z žen a ta upadne.
Uhni!
Žiji na konci metropole a za naším lesoparkem stále ještě jsou pole.
Vystoupím na konečné tramvaje u vozovny a mířím k přechodu pro chodce.
Ano, je jasné, že přechod je pro chodce, ale čím dál tím víc po nich jezdí cyklisté na kolech.
Tím ale porušují pravidla silničního provozu.
Řekni mi kudy?!!!
Byla neděle skoro na konci srpna. Že by se mohlo stát něco ošklivého, nenapadlo mne ani Olinu.
,,Dáme kafíčko, posbíráme letňáče a pak si promyslíme, co dál. " To není špatný nápad.
Dárek nad dárky
Před pár dny jsem měla narozeniny, tak jako každý rok touto dobou. Nemám ráda oslavy, ale nějaký ten dárek mě rozhodně neurazí.
,,Mami, na záchodě se dělá louže, když se sprchujeme a venku na trávníku je také a občas je cítit močůvkou, " sdělila mi dcera po 14 dnech na chalupě. Bylo jich tam šest a neustále jela pračka, myčka, sprcháč a záchod.
Co Alegria nenabízí
,,Škoda, že máš narozeniny v prosinci," povídám cestou kamarádce Olině. Zcela výjimečně jsme neřídila,
jel s námi kamarád, bývalý řidič kamionu, a tak jsem byla spokojená, že se mohu v pohodě rozhlížet.
,,To teda nevím, proč. " Ozvala se Olga ze zadního sedadla, kde se pošťuchovala se psem Bilbem.
Kdo se bojí....
Přiznávám, že se bojím.
Bojím se spousty věcí a situací. Bojím se neznámých zvuků v domě, který znám spoustu let a pokud tu jsem sama, zamykám, co se dá.
Bojím se sama v chalupě, tam ještě zvuky moc neznám.
Pozvánka na výstavu
,,Jsem architektka a vytvořila jsem tento interiér. " Sdělila mi postarší dáma.
,,Tady se nebudou dělat díry do zdí, obrazy budou zavěšeny jen na těch panelech. "
,,Ano, to bych dokázala pochopit.
Jak vyhnat krtka!
Návodů na vypuzení krtka je mnoho.
Nejdůležitější se vlastnit zahradu a pak také být šťastným majitelem krtka. Budeme doufat, že dočasným.
Někteří se uchýlili k výbušninám, jedům a pastičkám, nebo se dokonce snažili to půvabné zvířátko vyhrabat.
Jak ten čas letí
1972
Na náměstí povzbuzují davy fanoušků závodníky v závěrečné časovce Tour de Bohemia.
O kousek dál v parku sedí na opěradle lavičky dvě dívky. Jedna má delší blond vlasy, druhá velmi krátké, taky světlé a brýle.
Začaly prázdniny a co teď.
Bacha, koušou!
,,Chudinky slepičky, určitě jste týrané," promlouval laskavě chlapec za plotem a snažil se našim slepicím trochu přilepšit. Možná by se s nimi rozdělil i o svou svačinu.
Děti se ve škole už nic moc neučí, a tak si hrály u nás na hřišti.
Zrovna jsem nesla těm týraným tvorům vařenou rýži a celerový salát, kterého trochu zbylo.
Příroda je mocná čarodějka
,,Mami. Jak se jmenuje ta jabloň dole u plotu. " Naivně jsem se domnívala, že se mi dostane smysluplnné odpovědi, kde se dovím, jaká je to odrůda.
,,To je dědova jabloň.
Jdeme na pivo
Dne 18. 5. 2022 od 15. 30 na Kostnickém náměstí na Žižkově v zahradní restauraci,
pojmenované ,,Kavárna pod korunami stromů", dohodlo se, zatím 5 Písmáků, že se sejdou na pivo.
Vrátka do lesa
Mám nová vrátka do lesa. Patří k nim i nový plot.
Vrátka i plot jsou zelená, drátěná.
Od chalupy to vypadá, že tam žádný plot není, že nám patří celý les.
Malý psí příběh
Bilbovi už bylo 6 let.
Když jsme si ho přinesli domů, vešel se mi do dlaní. Vlastně na nás ani neměl zbýt, ale lidé, kteří si ho zamluvili, ho viděli a nechtěli. Prý je partiový.
Je to vrah
,,V noci tu byla kuna," sdělil mi smutně manžel. ,,Zabila čtyři slepičky. "
,,To je hrůza," bylo mi do pláče.
Většině lidí asi přijde divné, že dokáží lidé truchlit pro čtyři slepice.
To jsem blázen....
Vlak s hukotem vjíždí do stanice metra. Na nástupišti stojí slepec. Těsně před ním projde mladá matka s kočárkem a řvoucím dítětem.
Metro zastavuje a slepec šmátrá holí po vodící drážce.
Nazdar děvčata
,,Nazdar děvčata," volá na nás soused. ,,Zase jste byly v kontejneru. "
,,Jasně, pořád je tam co nosit. Teď vyklízíme garáž.
To se nezapomíná
Poprvé mne postavili rodiče na lyže, když mi byly tři roky.
Potom jsem na nich stála ještě mnohokrát na různých kurzech a pak i sama učila. Napřed cizí děti a potom i ty své.
Jak šel čas, nějak jsem se rodině hodila jen na práci a taky psy musí někdo krmit a venčit.
Je tam lev
Jdeme si tak odpoledne z lesa, tedy já jdu celkem svižně, ale Bilbo se courá na kraji hřiště a čte si poslední novinky na čerstvém blátě.
,,Taky by to mohli znovu zasypat pískem, já už to dělat nebudu," nadávám nad obnovenou louží.
Mířím si to domů po našem vlastním chodníku, který jsme získali v restituci, ale co to je.
,,Hele, nějaký trotl mi přes cestu postavil kůlnu.
Až odejdu
Až odejdu,
bude to na sever.
Až odejdu,
budu tam, kde chci být.
Už letí
Je čas odpolední procházky. Dopoledne ještě trochu mžilo, ale nyní je pěkně.
,,Dobrý den, tak jste si taky vyšli, " zdravíme se s dalšími pejskaři.
Ale co to je.
Celá já
Jsem skromná holka,
protože můžu:
Jíst plesnivý sýry,
pít starý víno,
Kříž
Tam, uprostřed kruhu stromů,
pod nimiž hroby leží,
kříž stojí kamenný.
Tam svíčku rozsvítím.
TD - Voňavá nit domova
Slunce mne velkým oknem hřeje do zad.
Vnoučata přijedou v úterý a tak jim povlékám postele. Povlečení voní zahradou a letním větrem.
,,Nepamatuješ, kdy jsem vám tohle povlečení koupila.
Když poštu něco bolí
,,Nemůžete mi dát dopis i pro manžela. "
,,Ne, musí osobně. "
Došel tam osobně.
,,Rád bych si vyzvedl doporučený dopis.
Kolik lidí je zapotřebí na otevření vrátek?
,,To jsou vlastně vrátka pro zvířátka," usoudila jsem, když jsem obhlédla výtvor svého bratra.
,,Ti, co se nechtějí protahovat mezi plaňkami, mohou jít tou velkou dírou okolo," nad tím nebylo nutno se zamýšlet.
Vzala jsem tedy stará vrata a jednu část použila na zadělání velké díry. Nikdy jsem mu to neřekla.
O tom muži sní?
,,Ach, to já nikdy nedokáži," vzlykne drobná blondýnka a sklopí dlouhé umělé řasy. ,,To je na mne příliš těžké a já to neumím. " Po tvářičce se koulí slza jako hrášek.
,,Mami.
Růžová mi nesluší
,, Musíme už jít, je to daleko," vezmu vnoučka za ruku a vydáváme se po tramvajových kolejích z kopce dolů. Nic tu nejede. Domy jsou nové, ale některá místa jsou povědomá.
Tady byla kdysi poliklinika.
Usmějte se, prosím.
Návštěva Bečova nad Teplou.
Míjí nás odborníci pracující na hradě a tu zaslechneme kus odborného výkladu jednoho z nich:
,, A oni to pak otevřou s velkou pompozií. "
Nevím co, možná nový trezor pro relikviář, to není podstatné. Nádherné je to slovo ,,pompozie".
Vůně snu
,,Chtěla bych si utrhnout tady to podivné ovoce," natahuji ruce, ale je tak vysoko.
,,Vem si klacík, to půjde. "
,,Už to mám. Je to ale takové podivné.
Pozvánka na vernisáž
Vážení přátelé, ráda bych vás pozvala na svou další výstavu.
Tentokrát to bude v Café MARTIN, Sokolovská 29/75 Praha 8 Karlín.
Vernisáž je 15. 9.
TD - Dostatečně dlouhý krok
,,Tudy už neprojdeme, cesta se uzavírá příliš rychle. "
Zmateně se rozhlížím po východech z podzemních slojí. Je jich tu ještě několik.
,,Proč jsou ty východy černobílé, když vše je jinak barevné.
Nadechni se a žij!
Někdy přemýšlím, čím bych chtěla být, až tu znovu budu.
Dívám se na hromady krabic. Kdysi v nich byly banány, ale nyní se v nich ukrývají poklady. Je mi jasné, že nečekáte zlato a drahé kamení.
Mobil, kam se podíváš!
Už mě z toho hlava brní,
tolik mobilů na světě není,
kolik já jich vyhrávám
každý den po dobu dlouhou.
Jitra jsou tu tichá
,, Babííí, Fíla posral koberec. "
Tak krásně se mi spalo, i když ty podivné duté rány nesoucí se domem, se mi do snu moc nehodily.
,,Proč jsi nahý. " Některé skutečnosti jsou pro čerstvě probuzenou babičku těžko pochopitelné.
Slyšíš to taky?
Je krásný teplý večer a za celý den jsem docela unavená. Výlet se vydařil a dcera s kamarádkou i všechny čtyři děti už také pokojně spí.
Starý dům tiše oddychuje po horkém červencovém dni.
Tentokrát spím v severním pokoji, který je jinak Oliny.
To se ještě uvidí
Na telefonu se objevuje neznámé číslo. Mohl by to být řidič od rozvozu zásilek, tak to vezmu.
,,Tady policie ČR, mluvím s paní B . "
,,Ano, co si přejete.
Tak fotečku bychom měli, mladá paní.
Už před jedenáctou hodinou jsem nedočkavě přešlapovala na okrsku. Hlavně proto, abych se pro vás dozvěděla odpovědi na položené otázky.
,,Dobrý den a omlouvám se za to, jak jsem to na vás vybafl, když jsem vám volal," omlouval se milý a hezký mladý muž. Uniforma mu slušela.
Od domu k domu
,,Hlavně si neber zbytečné věci, deku ani povlečení, vše u nás je. " Podávám základní informace tetě Bru.
Je třetí z naší party a dlouhodobě spolu jezdíme už mnoho let na týdenní dovolenou. Tu trávíme v některém z objektů naší rodiny.
Čeho se ještě dočkáme
Nedávno jsme se s Olinou zamyslely nad tím, co vše se za našeho dosavadního života událo a objevilo nového a převratného. Předesílám, že mi za měsíc bude 65 a tak už něco pamatuji.
Zkuste se zamyslet s námi a přidávejte něco málo ze svých vzpomínek:
Když mi byly 3 roky, přinesl táta naši první televizi Mánes. Babi s dědou měli takovou s malou zelenou obrazovkou, kterou museli zastínit novinami, aby tam bylo aspoň něco vidět.
Pan Vrtiška- Záhada žáby sedící na koberci
,,Pane Vrtiško, máme tady velkou záhadu. " Nejsem si jista, zda v sedm hodin ráno udělal tento telefonát známému záhodologovi radost.
Nikdy bych si nedovolila ho oslovit, ale večer před tím jsme společně popíjeli v novém novoborském pivovaru, který je přímo na náměstí, a kde čepují několik velmi chutných druhů piv, a naše povídání se točilo kolem zajímavých záhad, které pan Vrtiška, který zde je právě na dovolené, už vyřešil.
,,Rád se dostavím osobně, tedy i s Ferdou, ale bude to až v podvečer.
TD - Já vám dám maliny
Když na to téma přišla řeč, celý se změnil.
Z laskavého muže byl najednou rozlobený dvacetiletý chlapec.
,,A řekla mi: Nemysli si na ni, ona není nic pro tebe. Ona půjde na vysokou a ty jsi vyučený opravář kombajnů, nebo čeho.
,,Líheň debilů" - Ještě pár škopků
,,Že ti došlo pivo. Takhle v podvečer. " nadávky se nesou podvečerní vesnicí.
,, Tak co uděláme, chlapi.
,,Líheň debilů" - Skoč, hochu, skoč.
,,Tatínku, já bych chtěl skákat padákem," žadonil těžkotonážní chlapec u otce lampasáka.
,,Já se zkusím zeptat, synku, budeš mít jedenácté narozeniny," poněkud svíjející se tatík hledal možnost vymyslet jiný dárek a nějak se z toho vyvléknout.
,,Ty si tak dobrej, táto. " A bylo vymalováno.
Vše je jednou poprvé
Ano, dnes se stáváte součástí jednoho velkého ,,poprvé".
Na kuchyňský stůl, v chaloupce u lesa v dalekých severních horách, byl postaven počítač
a ,,poprvé" v historii tohoto starého domu byl zapnut.
A funguje to. Protože ,,Ten, který už může být jmenován" je tu s námi.
Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno
Také znáte ten pocit, že když něco, co si přejete, vyslovíte nahlas, tak se to nesplní.
Tak přesně to se stalo u nás na chalupě.
,,Hele, Jirko, nemohli bychom tu mít internet. " Zkusila jsem bratra zapojit do zvelebování rodinného sídla.
Mražené tajemství z chaloupky u lesa
Pokud budeš hledat, nalezneš.
Kdyby babi napsala nějakou tajemnou závěť, toto by asi tak vystihovalo možnosti nalezení různých pokladů.
Některé byly zajímavé, jiné pozoruhodné, pak i šokující a zbývají jen ty děsivé.
,,Je docela teplo, dám ten vermut do mrazáku.
Ještě není můj čas.
,,Už máš zabaleno. " Dívka s průzračnýma očima drží v ruce papundeklový kufřík. Je stejný jako můj. Ten je ale zatím poloprázdný.
Hledáš něco, soudruhu?
,,Včera přijel koberec," oznamuji Olině už cestou autem na sever. Aby byla v obraze, co nás čeká.
,,Musíme ho položit, než dorazí zítra zbytek rodiny. " To je celkem jasné.
Sbohem, maminko.
Zvedla jsem oči ke korunám borovic. Komíhaly se ve větru spolu s tóny Osamělého pastevce.
Panova flétna obejmula stromy a zabalila nás do melodie, jako do hebkého šálu.
Mraky letěly oblohou a my se loučili s maminkou, babičkou a prababičkou.
Dračí výprava...díl jedenáctý
Doba strávená v pralese byla sice krátká pro draka, ale důležitá pro místní obyvatele.
Ti se sice po rachotu z přistání drželi pěkně daleko, ale zvědavost byla větší.
,,Půjdeš ty, Čmárale, jsi redaktor místního časopisu A-Mazon, a tak to je na tobě. " Ne že by měl radost, ale vypravil se zjistit, co a jak.
Už nikdy to nechci zažít
,,Nic vám není. Jen smrdíte. " Sdělila mi doktorka v červeném obleku s bílými puntíky. Byla divná,
,,Nemohu smrdět, nedávno jsem se myla.
Kudy tudy cestička
Němí lidé bez tváří,
mrtvá zem a mrtvá města.
To je této vlády
z kovidu cesta.
O myších a..........
lidech určitě ne.
Bude to ještě také o jelenovi. A ten zřejmě nebyl sám, ale vyrazil si na výlet s celou rodinou.
Kolikrát
Kolikrát ještě se smím
vedle tebe probudit,
než někdo řekne nám,
že mám dva metry od tebe spát.
Zn. Jen vážnému zájemci.......
Je mnoho způsobů, jak posuzovat lidi a určitě není jen jeden, kdy na ně můžeme pohlížet podle toho, co čtou. Nebudeme to zaměňovat s tím, co mají v knihovnách naaranžováno bytovým architektem.
Moji rodiče měli celého Jiráska vydaného v padesátých letech. Tyto knihy v bílých přebalech zdobily mnoho domácností.
Knihy se nevyhazují.
Tak mi to aspoň doma říkali.
Ale už si tím nejsem až tak jistá. Mám ráda knihy a ty, co mám doma jsem z velké části přečetla.
Zmínila bych se o několika, kde jsem selhala: El Greco, Kámen a bolest, Jméno růže.
Na všechny se dostane
Potřebujete větší dům.
Máte málo místa na nové věci. Mohu doporučit zaručené. Ukliďte si a vše, co nepotřebujete, vyhoďte.
Lidé jsou různé.......
Je krásný zimní den.
Mám po karanténě a vyrážím s přáteli do Cvikova postarat se o babičku. Přestože je už po druhé hodině,sestřičky v plicní léčebně, kde babička zemřela, nás nevyhodí, ale dostaneme lékařskou zprávu a její věci.
,,Moc vám děkujeme, za ty jednorázové pleny, které vám zbyly, pro nás je každá pomoc dobrá," loučí se s námi.
Sněží z jabloní
Slyším tiché, drobné kroky, pak klapnou dveře na dvorek.
Dívám se z okna, jak padá sníh.
I ta velká jabloň nahoře u pěšinky je celá obalená.
Ne, to není sníh, jabloň kvete.
Daleko
Daleko na severu,
šeptá babička plyšovému kocourkovi
útržky vzpomínek.
Dokud jí dech ještě stačí,
Stáří jsem tvé, pusť mne dál........
Babička stála u okna.
Na tom by nebylo nic divného. Až na to, že je půlnoc a ona ze své postele nedokázala vstát již dva dny.
Bez pomoci se neposadí, nenapije .
Počkám na tebe
,,A tak mu povídám, dědečku, jestli umřu dřív, tak na tebe počkám . "
On se tomu smál.
,,Nesměj se a poslouchej. Půjdeš pak takovou pěšinkou úvozem a za ním na paloučku bude velká,
rozkvetlá jabloň.
Dárek
Tři oříšky lískové,
dostala jsem darem.
Jeden z nich je děravý,
ale mně to nevadí.
Kniha ,,Můj rok s babičkou"
Moji milí přátelé,
ráda bych se s vámi podělila o radost z vydání mé knihy o babičce. Někteří jste četli mé povídky a nyní jsem je doplnila kresbami a s dcerou jsme vytvořily toto prosté dílko.
Pokud by někdo z vás měl zájem, kontaktujte mne prosím.
Ilustrace jsou zmenšeninami originálů formátu A4 a ty budou také v mé předvánoční nabídce nebo si je můžete, po domluvě, prohlédnou osobně.
Co není, může být.
,,A pro koho je ten domeček, babičko. " Ukázala vnučka na malou dřevěnou boudičku se srdíčky vyřezanými do dvířek.
Děda ji našel, když vyklízel půdu starého domu.
,,To je přeci pro skřítky.
Když něco umíš, poletíš.
,,Byla jste vybrána pro vesmírný program," sdělil mi plechový hlas.
Hodně mne to překvapilo, protože jsem v konkurzu uplácala z mazlavé hlíny jakési prostranství a ozdobila to mechem, listím a pocákala žlutou barvou.
,, Jako jediná jste dokázala vyrobit rádio. " Tak to mně tedy ,posol bulvu'.
Majáky
Majáky duší září nocí,
zvou nás do své moci,
cáry mlhy objaly stromy,
natáhly bledé prsty
Jistota
Máme jiné ,,životní jistoty".
Vláda nám přichystá lože.
Snad vstaneme do nové doby.
Jinak nás opatruj, Bože.
Perličky naší babičky 2
Návod ,,Jak zalichotit".
,,A co ta tvoje doktorka. Jaká je, mami. "
,,Ále, ona je taková hodná.
Cena spánku
Vídám postavy v černých kápích bez tváří.
Nesou chlad a děs, i krev je studená.
Vídám stíny mysli.
Vídám bílé tváře s černýma očima a šedými těly,
Perličky naší babičky 1
Návod, jak udělat z člověka blba:
,,Taky jsi mi slíbila, že mi vypereš tu deku. "
,,Jakou deku. "
,,Tady tu, máš prý velkou pračku. "
Miluji loučení
To nám ten rok nějak rychle utekl.
Zase stojím na zahradě u chalupy a v ruce mám hrábě. Na listí z ořešáků si ale letos ještě počkáme.
Shrabala jsem na hromadu spadané hrušky a vybrala ty lepší.
Miluji pečovatelky
,,Mami vstávej. Za půl hodiny jsou tady z Pečovatelské služby. " Tichým hlasem lákám babičku, aby v půl deváté ráno vylezla z postele.
Nedávno tvrdila své vnučce, mé dceři, že v noci nespí.
Miluji poslední letní dny
To, co jsem pro vás zachytila, je ze dvou na sobě závislých zdrojů. Poslyšte příběh jednoho podvečera.
Verze první, bratrova:
,,Přišel jsem ke dveřím do dílny a tam stojí babička. " Bylo mu divné, s kým by asi tak mohla mluvit.
Tak dávno
Dotýkám se tě
a vím,
že jsi mou součástí.
Nedovolíš mi odejít.
Miluji chaloupku bez duchů
Zatím.
Nemá se říkat hop, dokud nepřeskočíš.
,,Krásně jsem se vyspala," libuje si babička po noci v OV. Tam za ní žádní duchové nemohou, protože jim neprozradila, kam jede.
Miluji duchy.
Ne, samozřejmě, že je nemiluji.
,,Já už nevím, co mám dělat," babiččin hlas mě smazal radost z cesty za krásami nejmenovaného města.
,,Co se zase stalo. "
,,Za dědou sem přišly dvě jeho milenky i s dětmi.
Miluji tajemné náznaky
,,Až přijedeš, něco ti povím. "
,,Nemůžeš mi povědět, co to bude. "
,,Ne, to nejde, mohli by nás poslouchat. "
,,A čeho se to týká.
Miluji vnoučata
,,Nemám tě rád a nebudu sem jezdit," prohlásil naprosto srozumitelně můj čtyřletý vnuk.
Vypadalo to, jako by se rozhlížel přes ten děsivý chlívek, který udělali za svého pokojíku,
kde si nechal klíčky od svého nového mercedesu.
Pak by určitě odjel.
Pozvánka na vernisáž
Milí přátelé, dovolila bych si Vás pozvat na vernisáž mé výstavy, která bude 29. 8. od 16 hodin
v kavárně Spolek Zelená v Dolních Jirčanech u Prahy, Ke křížku 795.
Výstava bude od 29.
Miluji nezvané hosty
,,Potřebuju, abys přijela," překvapila mne babička svým požadavkem v sobotu ráno.
,,Chystám se k tobě zítra, jako každou neděli. Copak se stalo. " Vlastně jsem to ani vědět nechtěla.
Miluji tropické noci
Tropické noci podle mne patří do míst, podle kterých se jmenují. Nejsem jejich příznivcem a neznám moc lidí, kteří by se z nich radovali ve městě či na venkově.
Všude je vedro.
,,Ahoj babi," dopoledne bylo na jízdu v autě ještě snesitelné, a tak jsem byla v dobrém rozmaru.
Miluji štěpkovač a reklamní letáky
,,Už na tebe čekáme," vítá mne babička a z kuchyně haleká i bratr Jiřík. Koupil pár kilo jahod, aby babička nezlenivěla a vyrábějí marmeládu. Je pravda, že takovou jako babi, nikdo jiný neumí.
,,To je od vás hezké, co mám dělat.
Miluji sny
,,To je dobře, že jsi tady," vítá mne v neděli babička a táhne mě do kuchyně. Krásně tu voní kuřátko s nádivkou.
,,Copak se děje. " Začínám zkoumat terén, protože je nějak nervózní.
Miluji domácí pohodu
Převtělení
Kdyby babička ovládala cizí jazyky, mohla by spiritismus přednášet na některé prestižní universitě.
,,Napřed se ochladí vzduch a pak je taková malá tlaková vlna," obeznámila mě babička o tom, jak probíhá každodenní večerní příchod dědečkova ducha.
,, Pak si sedne do křesla nebo na postel a tam je až do pěti ráno. Někdy ale i chodí po domě.
Miluji zbytečné věci
,,Ahoj, babi, tak jsem tady," povykuji od zaparkovaného auta na babičku, která se blíži zahradou.
,,Chceš s něčím pomoct. " Zeptá se, ale zůstane stát v bezpečné vzdálenosti. Asi se jí nechce, nebo přemýšlí, zda nemám třeba mor.
Miluji chaloupku
Milí přátelé, posílám foto naší chaloupky. Je tam opravdu krásně. I s babičkou. :-)))
Miluji ,,Kozí pysk" a jiné byliny
,,Přivezla jsem ti hortenzii," chtěla jsem překvapit babičku, která se na mne již moc těšila.
,,Zasadím ji do předního záhonu, je moc krásná," lišácky nabízím svůj dárek a očekávám jásot.
,,Hlavně dej pozor na ty malé petrklíče a také jsou tam pivoňky," odhalila babi mou skrývanou demenci.
,,Tam, kam ji chci zasadit, je jen jedna pampeliška a tu snad oželíš," ukončím školení a jdu na věc, než si vymyslí něco jiného.
Miluji peří a molitan
,, Ty jsi byla už jako malá taková čiloučká," povídá mi babička.
Jsem ráda, že to nikdo neslyší. Teď už nejsem malá a rozhodně bych nerada, aby se to o mně říkalo. Ostatně bych to nechtěla ani v osmnácti.
Miluji i jiné květiny než muškáty
,, Tady máš pro babi směs letniček," podala mi dcera barevný sáček, ,,zkus to zasít do toho záhonku u schodů, nic moc tam neroste. "
Souhlasila jsem, i když jsem věděla, že budu muset ohnout hřbet a tu džungli vyplít. Naposled.
Den předtím nás navštívil můj bratr.
Výstava
Vážení přátelé,
od pondělí 25. 5. se budou otevírat i vnitřní prostory restaurací.
Také u nás, v Hospůdce Na Zápraží (téměř za Prahou, ale jinak jako doma), je nainstalována výstava
mých obrazů z posledních let a perokresby.
Miluji muškáty
,,Je mi tady na chalupě nějak smutno, asi se přestěhuji k vám," pravila babička.
Byla v mém snu a já se probudila orosená studeným potem. I když zatím nic podobného nehrozí, co není, může být.
V neděli dopoledne jsem jako obvykle dorazila na chalupu.
Miluji rodinné akce
,,Nasedat, vyrážíme. "
Je 9 hodin ráno a my uháníme po D8. Zatočit na Mělník a rovnou na sever.
,,Už tam budem.
Kudy domů?
Taky se bojím, že jednou zapomenu, kudy domů.
Zatím ještě ne, ale kolik času mám.
Vytřídili jsme s psíkem Bilbem odpad a vydali se ke kontejnerům o ulici níž. Na sto metrů cesty nám svítilo slunce a zpívali ptáci.
Miluji své blízké
Většinou mi telefonáty mého bratra nevadí. Ale jsou i výjimky.
,,Hele, máma by chtěla tu sedačku vrátit," zahájil hovor tónem, který se mi nelíbil.
,,Jak to myslíš.
Miluji dny u babičky
,,Ahoj mami, tak jsem zase tady," volám do chodby. Nebylo zamčeno, jsem tedy očekávána.
Zpoza rohu se vyřítí babička s módním šátkem a přerostlých bílých vlasech. Tady je patrno, že kadeřnice ještě neotevřela salón.
Miluji slova na ,,K"
Babička má tři velmi frekventovaná slova na ,,K".
Za ta léta se u člověka mohou vyvinout různé fobie, ale jak se nazývá ta na slova, to nevím.
,,Kopiště"
Mnozí to slovo znáte. Je dobré doprovodit je gesty.
Momentky z Čimického háje a okolí
Momentky z Čimického háje
a okolí
Ráno
V lese jsem já a můj psík Bilbo.
Miluji jarní práce
Miluji jakoukoli práci. Pokud po mně nikdo nechce, abych ji vykonávala. Podobně jako ostatní lidé i já jsem lemra líná.
Dorazila jsem tentokrát již dopoledne, abych si užila krásného dne v mých milovaných horách.
Pozvání na prohlídku webovek
https://www. marietomkova. cz/
Moji milí přátelé,
konečně jsme uvedli do provozu mé webové stránky a pokud se tam podíváte,
budu ráda, pokud si s mými obrazy užijete chvilku pohody a radosti.
Miluji babiččiny příběhy - O mrtvém dědečkovi
O mrtvém dědečkovi
Přijela jsem jako vždy v neděli a když jsem se boucháním domohla vstupu do uzamčené chalupy, vtáhla mne babička dovnitř a šeptem mi povídá:
,,Už tady zase byl. " Rychle jsem se ohlédla, zda mi někdo není v patách, ale nikdo nikde.
,,Kdo tu byl. " Taky šeptám a babička mne kupodivu slyší.
Miluji smysluplnou konverzaci
,,Osobo, neviděla jste tu Marušku. "
,,Ále, proč bych lezla na hrušku. "
,,Vypadáte moc dobře, paní Hejlková," povídá spokojeně oční lékařka. ,,Kapek na ten zelený zákal máte dost a tak zavoláte, jen když to bude nutné.
Ráno
Ráno, na kraji lesa, kvetly trnky sněhovými peřinkami.
Slunce je pozlatilo. Den se stal krásnějším.
Miluji snění
Babička leží na gauči. Už je jí lépe a po obědě odpočívá. Sedím v křesle u okna do zahrady a pletu šál.
,,Jak velké je to trojdílné okno.
Miluji babiččiny příběhy - O nebezpečí hlasité hudby
O nebezpečí hlasité hudby
Děda měl hudbu rád. Hrál na několik nástrojů a hezky zpíval. Ale rádio bylo na prvním místě.
V každé místnosti na chalupě bylo rádio nebo televize.
Miluji babiččiny příběhy - Pohádka o Čárlím
Pohádka o Čárlím
Za rovinou a dolinou a asi tak třemi řekami, v chaloupce pod horami, žil dědeček Hříbeček a babička Houbička.
Zas taková pohádka to nebude. Na počátku byl psík jako dárek pro babičku, aby si nepřipadala tak sama, když je děda pořád někde pryč .
,,Ten je krásný," rozplývala se Houbička, ale Hříbeček čul nějakou nepravost.
Miluji babiččiny příběhy - O plavkách z Indie
O plavkách z Indie
Toto se událo asi před 25 lety, tedy v době, kdy bylo tatínkovi tak 65 let. Nebyl moc velký, ale vyvažoval to jinak. Jako bývalý letec-navigátor byl vždy opálený, velmi komunikativní a rád se smál.
,,Ano, paní Irenko, máte pravdu," nakrucoval se u sousedovic plotu jen v plavkách a zuby ze slonoviny házely odlesky na všechny strany.
Miluji lékaře
Předem upozorňuji, že se nejedná o jakýkoli výsměch nebo znevažování nemocného člověka.
Babička má zelený zákal. Při změně kapek se dostavila nepříjemná reakce a byla jsem přivolána na pomoc.
Dorazila jsem v pátek dopoledne, ale stejně nebylo možné se někam dovolat a tak jsem selským rozumem člověka se stejnou diagnózou postupovala ke zmírnění příznaků.
Miluji babiččiny příběhy - O stromové víle
Na úpatí Lužických hor žije v chaloupce stará babička. Dříve tu žili spokojeně i s dědečkem a užili si spoutu legrace.
O ty veselé i zvláštní příhody bych se s vámi podělila. Zkusím to tak, jak mi to babička vyprávěla.
Miluji retro
,,Já to tady prostě miluju," jásá kamarád cestou z našeno záchůdku.
,,Zase je mi sedmnáct. " Ne, nemáme zde léčivý pramen, ale na bedničce umístěné u stropu je už 50 let dědečkem ručně psaná cedulka:
Po spláchnutí ještě jednou
krátce zatáhnout.
Miluji chalupu
,,Mohla bys dohodit tu podezdívku vpředu pod oknem," sdělí mi babička a je zřejmě v dobré nabídkové formě.
,,Nejsem zedník a maltu nemíchám," lžu a ani se nečervenám. Každý přece ví, že bruslit, jezdit na kole, milovat se a míchat maltu se nazapomíná.
,,To nemusíš, prodávájí ji už hotovou.
Okno života
Uvízlá v časoprostoru
hledím oknem svého mládí.
Vím jistě, že se nevrátí.
Už to vypadalo, že stačí
Miluji hřbitovy
Hřbitovy jsou krásné. Náš Lesní hřbitov je nejkrásnější.
Můj tatínek miloval život, dobré jídlo, červené víno, hudbu a půvabné ženy. Když loni zemřel, bylo mu téměř 90 let.
Miluji krajinky
Krajinky.
Nečekejte obraz, ten bych zvládla hladce.
Krajinka je kraj kmene rozříznutého na prkna. Tvoříme z nich na chalupě plot směrem k lesu.
Neobyčejné věty
Otevři náruč
a já do ní vstoupím.
Slíbej mi ze rtů
dlouhé chvíle samoty.
Miluji sníh
Přece jenom jsem se letos dočkala. Ještěže jsem se vydala za babičkou na chalupu.
Tady v nížině bych si tolik neužila, protože nějaký ten poprašek nestojí za zmínku. Už včera celou cestu pršelo, pak to byl déšt se sněhem, pak sníh s deštěm a konečně SNÍH.
Miluji sousedy
Dědeček, můj tatínek, měl rád svůj skleníček, ktery si sám postavil (podle toho to vypadalo) a jestli něco neměl rád, tak sousedovy slepice
Pravidelně se s babičkou střídali v jejich zahánění, ale ty čiperné holky si vždy nějakou skulinu našly. Vlastně se jim člověk nedivil, když doma nažrat nedostaly.
,,Běž, dědoušku, a požádej paní sousedku, aby s tím něco konečně udělala. " Pravila babička, která už toho měla zrovna dost.
Miluji nákupy
Zase jsem s mámou vyrazila na nákup. Vlastně jsme babička a prababička. O to je to veselejší.
Máma někdy špatně vidí a slyší jen to, co chce.
Plameny
Mé ruce jsou chladné
však tělo mi plane
posyp je démanty
na prach ať shoří.
Jak to doopravdy je
Povídám manželovi:
,,Poslyš, nebylo by na čase říci dcerce, že záchod nechodí v noci mýt skřítkové. "
Překvapeně zvedl hlavu od počítače a čirým úžasem ve tváři pravil:
,,O P R A V D U . "
Miluji podzim
Ach ty barvy. Modré nebe. Teplý větřík.
Stojím opřená o hrábě v zahradě staré chalupy v Lužických horách, nabírám síly a počítám stromy.
Možnost volby
Před několika dny jsme se rozhodli rozšířit chov našich slepic o další dvě. Nyní jich je tedy pět.
Když se kurové trochu vzpamatovali z cesty, dostali najíst a napít, ukázala jsem jim ubykaci. Tou ale zatím pohrdli a
nacpali se za sud se zrním.
Pozvánka na výstavu
Vážení přátelé,
ráda bych Vás chtěla pozvat na svou první výstavu obrazů.
Bohužel se mi nedaří vložit fotku plakátu.
Výstava začíná 29. 4.
Stříbrné noci
Stříbrné noci
Ležící půlměsíc
houpe se na nebi
polož mě na něj
Věčně žít
Poseď se mnou
na konci starého mola,
dívej se,
jak slunce do moře zapadá.
Jsou mezi námi
,,Tak si představ, co se mi zase zdálo. " Kamarádka fyzioterapeutka mi prohmatává záda a nalézá zauzleniny. Já si to představuji jako takové malé uzlíčky, které musí rozplést. Ovšem na záda si nevidím.
Šišli mišli
"Nešišlejte mi na to mimino, ještě si to bude pamatovat. " Říkavala jsem rodinným příslušníkům i známým jen v žertu. Nešišlali.
"Jo, a na toho psa taky ne, mohl by dopadnout jako Nácíček.
Nikam nespěchám
Prosévám svět mezi prsty,
tak rychle život odtéká.
Vezmeš mě za ruku
a projdem světa kraj.
Díky
Díky
všem organizátorům sobotních "běhů Prahou".
Nejen já, ale i další spoluobčané, vítáme s nadšením tento ozdravný fenomén našeho hlavního města.
Vždyť není pro sportovce nic krásnějšího, než se proběhnout vyhřátými ulicemi po asfaltu nebo pěkných kostkách.
Telč
Telč,
město kouzelné,
kolik lásek v sobě nese,
když v hladinách se zhlíží,
Místo
Konečně jsem i já našla svoje místo.
Někdo musí vynášet odpadky
a krmit psa.
Stačí jen být
Stačí jen být
Můžeš mi volat,
můžeš mi psát,
nemusíš každý den
Zhasněte
Zhasněte
Černý a bílý měsíc je
půlený
jak tělo mé bolavé.
Jen pro smyčce
Mladé housle naladit
vyžaduje jemný cit.
Když máš ten cit
a umíš dobře naladit,
Nahá jsem přišla na svět
Nahá jsem přišla na svět.
Často bývám sama. Můžu spát nahá, občas i pobíhat jen tak. Tedy doma.
Stíny
Stíny
Jak krásné jsou ty letní
dlouhonohé stíny,
když protáhnou se k domům
Mám tě ráda
Horké letní poledne,
dřímám v křesílku pod pergolou.
"Bu, bu, bu, já jsem strašidlo. "
"Já se tě nebojím," odpovím v polospánku.
Z vody zrozené
Prosévám život,
jak kamínky s pískem,
v dlaních si hýčkám
nejkrásnější z lastur,
Podprsenka
Občas zajdu do Bílé Labutě pro vlnu. Chodívám kolem krámku, který nabízí "Zeštíhlující plavky a prádlo".
Také inzerují, že poradí s výběrem velikosti podprsenky.
Nedalo mi to a řekla jsem si: ,,Ano, chci znát svou velikost.
Jak to mohou vědět?
Rozhodla jsem se, že si přilepším k důchodu.
Ten, co mám, není tak velký, aby uživil mne i přerostlého čivavu Bilba.
Zadala jsem do počítače Brigády pro důchodce a ejhle, ono to funguje.
Ještě nějaké osobní údaje a také výběr toho, na co bych si troufla.
Budiž světlo
V plamenech ohně
zjevím se za soumraku
temná a zlatá
z žáru zrozená
Tiše
Zavři oči
zvolna se nadechuj
pomalu odplouváš
jen pár volných temp
Perlička z bazénu
Účastníci:
Dívky a chlapci ve věku krásných 15 let.
Z bloku skáčí placatou šipku dvě dívky.
Hned jak vynoří,
Líbej mne
Líbej mne pod rozkvetlou třešní,
nevadí, že není ještě máj.
Líbej mne, ať hormony nám třeští,
nevadí, že známe svůj ráj.
Hvězda
Mezi láskou první a tou poslední
není jen spousta dní.
Ta první, ta krásná, může být vlastně třeba druhá nebo třetí.
Na celý život zůstane ti zavěšená jak jemný stín, tenký plášť.
Nikdo nikde
Je noc, jdu ulicí, která smrdí jako kyselé okurky
nebo je to kyselý déšť.
Velký pes by raději šel za čubkou, na vodítku je to otrava.
Ráno se mu podařilo zdrhnout,
Kdo jsi?
Je zimní večer a je tma. Ve městě nebývá taková tma, ale na kraji města, tam je černočerná.
Sejdu po schodech ke sklepu a do kotelny. Je tu teplo a krásně mi schne prádlo.
Dlouhá míle
Milovat, to jsou krásné chvíle,
milovat na celý život,
to je utopie.
Obyčejné mám tě rád
Vánoční strom
Sešli jsme se v podvečer,
někam jen tak zajdem,
a pak ruku v ruce
uličkami, průchody a dvorky,
Kvůli mně nevstávej
Jeli jsme s dcerou Metrem. Jezdívám sama poměrně často, ale nyní jsem jí dělala asistentku při inventarizaci stromů v jednom parku.
Nebylo moc plno, ale sednout nebylo kde. I malý, tak devítiletý hoch pěkně pevně seděl, aby náhodou neupadl.
Vzpomínky
Vzpomínky jak jehly jsou,
do celého těla nákazu roznesou,
někdy i s nití v tkáni uvíznou,
za uzlík se zachytí.
Jen chvíle
Pojď dála zavři oči,
kolotoč lásky
zas s tebou se točí.
Dřevěný Budhatu na tebe zírá,
Kadarka
Kadarka
je tichý vzlyk
za zavřenými víčky
je to víc než zvyk
Do teplých krajin
S prvními paprsky slunce
křídly zamávám,
s tažnými ptáky na jih odletím,
však dřív než oni
Kdo uteče, přežije.
Minulý týden jsem zavítala do našeho místního zkrášlovacího studia. Ne, že bych to potřebovala, ale občas musím mezi lidi.
A tak, mezi námi děvčaty, přišla řeč na praktické lékaře. Kdo má "lepšího" obvoďáka.
Kokodrýlo
Kdysi dávno, když byly moje děti ještě malé, vyrazili jsme do Bibione.
To bylo po revoluci dobrým zvykem. Dobýváme světové pláže.
Moje mladší dcera, čtyřletá, si moc přála nafukovacího krokodýla.
Interview s Mistrem světa
"Dobrý den, Mistře. Můžete nám, prosím, říci něco bližšího k vaší disciplíně. "
"Ano, jistě, jedná se o skok z místa, ale pak také o skok daleký kombinovaný se skokem vysokým. "
"To je pozoruhodné, Mistře.
Babička?
Moje vnučka má opravdu velkou rodinu. Už se v ní docela dobře vyzná. Zná nás podle jmen i fotek v mobilu svých rodičů.
Má tři prababičky a jednoho praděda.
Úplněk
Vyji na měsíc
již tisíce nocí,
snů je směsice,
žijí svou mocí.
Pavoučí erotika
Moje milá,
pravil pavouk mouše,
rád bych tě večer viděl.
v Evině rouše.
Pavouk a žába
Tady se mi bude líbit,
řekl pavouk žábě.
Do nehybných očí hledí
netuší, že právě
"Dobrej..."
Jedu si takhle v podvečer Metrem
a na "Hlaváku" přistoupí postarší týpek v širáku,
s "teletem" na zádech a s úsměvem zahlaholí:
"Dobrej den, vespolek. "
Je to prosté
Řekni jí,
je to tak prosté,
řekni jí,
že rád mne máš.
Usínání
Houpat se v peřinkách
zlehka a zdarma,
byla by vůbec
ta nejlepší karma.
Je to správně?
Medvěd má bodliny,
ježek zas srst plyšovou,
ryba do oblak vzlétá,
holub může si plout.
Vůně
Voní v noci voskovka
a v té vůni vnímáš vše,
co vonělo ti kdysi.
Ta vůně obejme tě,
Medově zlatí
Medově zlatí a mladí
ještě nedávno jsme byli.
Medově zlátnout dál,
s věkem zrát
Psaní
Písmáckou dnes poštou ranní
od Mistra mi přišlo psaní.
Dojetím se celá třesu,
v myšlenkách už se nesu
Blíží se čas
Už blíží se ten čas,
kdy nevíš, kdo zazvoní,
už blíží se čas dluhů,
ten, co ti příliš nevoní,
Dobrá dohlednost
Z oken do oken
přes Pražskou kotlinu
můžem se na sebe dívat.
Když z Řípu ti zamávám,
Hurá do pekla
Jednou,
až čert na koze bude jezdit,
do pekla se přichystám.
Vyberu si, koho pozvu na ten super tah,
O ČERVÍČKOVI
O ČERVÍKOVI
Žil, byl jednou jeden ČERVÍK, co se vyklubal v opěrce vyhozené ze starého kina.
Na tom by nebylo nic neobvyklého až na to, že jeho tatínek byl známý BROUK PYTLÍK
Tér
U krajnice stojí cisterna na tér,
pracuje tu tetovaný asfaltér,
vše kontroluje kolega montér,
chybí jim snad jen instalatér.
Životabijec
Hrdina dávných bájí
povstal tu mezi námi.
Jemu oslavné patří volání:
"Tys světa pán, tys úžasný. "
Kdysi
Jedeme za město modrým autobusem,
tak jako kdysi.
Za okny ubíhá známá krajina,
tak jako kdysi.
Plyšové praní
Obloha modrá jak šmolka
natřásá peřinky obláčků,
v zahradě pod stromy
na šňůře prádelní,
Soutok
Soutok
Vstoupili jsme si do života
a nic o sobě nevěděli.
Je to už třináct let
Vždy po větru
Podvečerní slunce
zlatí kmeny vzrostlých dubů,
ptáci švitoří před spaním
mezi mladými zelenými lístky,
Fata Morgana
Lidský had pomalu se vlní,
doufá, že přání se mu splní.
Spatřit divy nevídané, krásu dalekých zemí,
rostliny tvarů podivných, překrásných motýlů tance,
Jen blíž - KRYCHLE
Jen pojď blíž,pejsáčku,
ničeho bát se nemusíš.
a honem do boudy
tím spíš, když dobře víš,
Kříž - KRYCHLE
NE .
Nechoď ke mně blíž.
A to tím spíš,
že čím jsi blíž,
Poletíme
Většinou vystupuji z autobusu sama.
Jsme sice domluvené, že mi půjdou naproti, ale přesto vyrážím svižně.
Už se blížím k zatáčce rozbité silničky a pořád je ještě nevidím.
Ale tady se vynoří za zákrutou silnice malá postavička.
Pravidla
Proč pokaždé, když dodržím pravidla silničního provozu,
je na dalších světlech zase
ČERVENÁ .
Zeptám se
Dívám se na tebe
a musím se smát.
Kolik nám je.
Sedmnáct.
Dívej se!
Dívej se, jak stárnu.
Neříkej, že jsem stále krásná.
Dívej se na mne,
. a za ty vrásky můžeš také ty.
Na vánoce zázraky
Co potřebuješ člověče.
Prášky na tlak.
Zaručené.
Na hubnutí zázraky.
Nastane čas
Není dost slzí
za lidi bez viny.
Jsou miliony pěstí
pro ty, co zabili.
Démon osamění
Démon osamění
Dobře ho znám,
je se mnou sám.
Uprostřed lidí
Místo pro dva
Do postele patří dva,
ne tři a více.
Žádné stíny, osudy druhých,
ani trápení.
Ruce
Mám ruce,
abych hladila tebe.
Mám ruce,
abych malovala obrazy.
Píseň pro tebe
Leželi jsme spolu,
můj milý,
leželi jsme spolu
v jeteli.
Málo nebo dost?
Den za dnem
každé svítání
kus života mi bere.
Slunce půlí den,
Splněný sen
Splnit si sen
je jako krůček tam
a zase sem.
Splnit si sen,
Kudy nahoru?
Jiřetín pod Jedlovou, Lužické hory. 10 hodin dopoledne.
Sedíme v autě na parkovišti a dumáme, kudy tudy na horu Jedlovou.
Vytáčím číslo do recepce hotelu, kde nás jistě vyhlížejí a těší se na hosty.
Sáhnu si do snu
Sáhnu si do snu.
Sáhnu si pro slunce,
sáhnu si pro trávu,
sáhnu si pro déšť.
Jsi šťastný?
Napiš báseň,
veselejší než ty,
kdy smutek zavelí
ašťastnější slůvka
Nelži
Netrap se tím,
kdo z nás je lepší lhář.
Snad ty máš větší kapsy,
já ráno v ruce snář.
Zeptej se
Je snadné být sám
mezi těmi,
kdo tě mají rádi.
Je tak prosté
Dobrou noc, mumie
"A nyní se, děti, půjdeme podívat do zámeckého parku a také na mumii. "
Kdyby to byl školní výlet pro první třídu, určitě by dětičky zavýskaly radostí a se zvědavostí tomuto věku vlastní by se
rozeběhly po cestách parku zámku Kynžvart.
Jenže to nebyl výlet.
Perníková chaloupka
Maminka seděla ve vlakovém kupé. Drobná ramena se otřásala nezvladatelným pláčem.
Musela odvézt svou malou, pětiletou holčičku do lázní ve Velkých Losinách. Byla alergik.
Nejde vrátit čas
Nejde vrátit čas
Takébychchtěla
mít zas štíhlý pas.
Vždyť i tobě, můj milý,
Děsí mne
Děsí mne,
že nebudu umět to,
co se ode mne očekává,
protože všechno umět nemohu.
Paměť
PAMĚŤ
Ta děravá je stejně dobrá
jako cedník.
Uvízne jen to důležité.
Lhostejní
Těm lidem venku tam
je tak jedno,
jak já vypadám.
Proč dívám se na sebe i druhé.
Až ti bude nejhůř
Až ti bude nejhůř,
opři se o mne.
Až budeš nejvíc sám,
vzpomeň si na mne.
Bůček
My ženy,
můžeme být krásné, chytré,
nadanéa vzdělané,
ale nikdy
Zatím ještě ne
Je tmavá, ještě skoro letní, zářijová noc.
Za otevřeným oknem kuňkají žáby,
tu a tam se v zámeckém rybníku převalí kapr,
větřík tlumeně rozechvívá koruny stromů.
Proměny
Proč pokoj můj má okna katedrály.
Ah, ano už vím,
my nedávno jsme spali
v selském stavení.
Jednou v roce
Vyrvána ze stereotypu dnů,
zbavena domovapohodlí,
naslouchat v nočním tichu
dechu dalších lidí,
Jen jednou?
Jak noční orchidej
otevře se mé srdce jen jednou za život.
Jenmi povídej,
kdo by se za to zaručil.
Chtít
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky,
pokaždé jiné bude mít břehy,
vždy jinak silný ponese tě proud.
Jen řekni si,
Jen sen
Ten široký úsměv,
záblesk zubů bělostných
a tvůj smích
zas nocí mi zněl.
Mohu se ti zdát
Jsem sopka letní noci,
jsem výbuch temné vášně,
jsem oheň žhavé moci,
jsem žena s vůní třešně.
Jako by nic
Když občas něco pohnojím,
rychle se rozhlédnu
a dělám, jako by nic.
Když se špatně rozhodnu
Dovolená z mých snů
Jsem starý, vypelichaný velbloud,
unavený a žíznivý.
Vleču se pouští
někam,
Už vím proč
Proč musíme se vzdálit,
abych se chtěla vrátit.
Když jsi daleko,
jsi mi blíž.
Říkej mi....
Říkej mi,
že miluješ mne,
že líbí se ti můj úsměv,
mé rty, mé oči,
Už to také vím
Uvězněny v stárnoucím těle
zoufale hledí bláznivé nápady
mýma očima
VEN
Neviditelná
Neviditelná
Odplouvá s oblaky
schovaná za mraky
nikdy ji nespatříš
Zpěv lásky
Jak výkřik v bílé záři,
těch tónů žár.
Je to hudba má,
co uvnitřzní,
Vzpomínka
Černá voda duní tunelem pod můstkem.
Ten kluk bude mít zase záchvat.
Potok v kamenném korytě temně hučí.
Na půděu sena se vám bude dobře spát.
Nastupovat!
Krajinou úsměvů a štěstí
vlak života jak rychlík uhání.
Krajinou smutku a bolesti
se pomalu jak courák loudá.
Je to tak
Druzí lidé nám mohou ublížit jen tolik,
kolik jim sami dovolíme.
Hledání
Plout či tonout,
jít nebo běžet,
kličkovat jak zajíc
či maskovat se v buši.
Stačí mi tak málo
Dej pozlatit odvrácenou stranu Měsíce,
pak tvé lásce uvěřím.
Naber sluneční zář do hrstí,
já si ji přeměřím.
Předvánoční nářek
Jak jsem stará, tak.
Na kříži bolesti
tělo jak v ohni
v teplíčku pelíšku
Kam zmizela touha
Kam zmizela má touha.
Kdy stal se z lásky zvyk.
Včerastačil úsměv, pohled
nebo jak jsi rukou kýv.
Sobi a sáně
Sobi a sáně, sáně a sobi.
Jak blb snad na dům si dám
nevkusnésvítíci ozdoby.
Santa ahvězdičky
Jen tak se toulat
Myšlenky mé volně plují,
druhá střídá první.
Krásné je to kroužení,
jako by mé vědomí
Kdo hledá.....najde.
Jak Santa María
s plachtami plnými
nadějí snůa přání
brázdila loďka má
Co se stane
Co se stane,
až tě jednou opustím.
Vlastně se nestane
vůbec nic zvláštního.
Už zase
Je tu ZAS.
Znovu PŘIŠEL.
Slyším jeho sípavý dech.
JE mi ZIMA.
Nezestárni
Pojď a obejmi mne.
Kde se zase touláš.
Ještě nejsi tak stár,
abys chodil sám spát.
A léta plynou
I kdybys sto let
byl mi vším,
mužem i přítelem
tím nejbližším,
Já vím
I když vím, že nemůžeš být se mnou,
jsem šťastná.
I když vím, že dělí nás dálka,
jsem šťastná.
Sladkých sedmnáct
Byli jsme děti
a přesto tak dospělí.
Patřil nám svět
a všemi smysly
Kdo jsi?
Dívám se do tmy.
Něco není v pořádku.
Co mě vzbudilo.
Vedle na zemi oddychuje můj pes.
Krásné návraty
Slunce kreslí na modrém dně
pozoruhodné zlaté obrazce.
Hladina se jemně vlní,
listí jabloní šumí v horkém vánku.
Přej si sen
Před Velký vůz
zapřáhnu zářící hvězdy
a noční oblohou
přijedu do tvých snů,
Nejsem sama, kdo to ví
Kam zmizela úcta.
Kde jsou dobré mravy.
Zbyla jen zamčená ústa.
Není místo na pozdravy.
Kulisy noci
Kulisy noci
Temně vyrýsované
na potrhaném nočním nebi
šumící les
Modrá jako valčík
Dnes ráno orchestr začal
modrý valčík hrát,
ten kousek svižný byl,
bez nudných pasáží,
Jak snadné
Je snadné a pohodlné
považovat své omyly a nedostatky
za chyby těch druhých.
Drobná zamyšlení
I. Říkat: "Mám tě rád",
má znamenat víc dávat,
než jen brát.
II. Před velkou láskou,
Zdání klame
Nepovažuj lidskou dobrotu za slabost,
mohla by tě porazit zpětnásíla úderu.
Dívám se
Dívej se do očí
tam bydlí duše
dívej se na ruce
tam žijí příběhy
A pak, že je slepice pitomá.....
Je státní svátek a krásný den se chystá vylákat místníobyvatele do přírody, do hospody, do cukrárny.
Nebo jen tak s pejskem do lesa.
Mezi místní oblíbenou hospůdkou a cukrárnou mají naše čtyři slepičky malý, oplocenývýběh až k chodníku.
Odtud je pak krmí děti pod dohledem babiček a jiných rodinných příslušníků.
Životem plout
I. Čas neúprosně běží,
kdykoli už někdyneplatí.
Snad jsmenezestárli.
II.
Čeho se bojí plyšoví medvědi
Čeho se bojí plyšoví medvědi.
Bojí sebolesti a bojí se bití.
Bojí se snad dětí,
které hrát sizapomněly.
Na dobrou noc
Říkej mi stále znova,
že mne máš rád.
Možná vezmu to vážně,
nebo budu se smát.
Uhlíky
Plamínky lásky větvičkami touhy živené,
ve stálý se oheň promění.
Když po letechžhavé uhlíky zůstanou,
ty vděčně opatruj.
Měj mě rád.
Měj mě rád
s úsměvem i bez,
když nezdařil se na to den,
s vráskami, i když
Tak plyne čas
Po všech těch letech,
co tě znám,
si s tebou tak volná připadám.
Nehlídám svá slova,
Poleť se mnou
Poleť se mnou,
nad střechami budeme kroužit
a po sobě toužit
tu chvíli, než v náruči
Předvánoční
Pod střechou v podkroví
leželi jsme v posteli
po milování
šťastní a znavení.
Zimní tanec
Jdu sama nocí
a jen lampy kreslí
kolem mne můj stín.
Dny bez tebe tak pusté
Co všechno znáš
Znáš mou tvář,
tvé prsty se jí dotýkaly.
Znáš můj hlas,
slyšel jsi můj smích.
Tu drobnou lež ti odpouštím
Tu drobnou lež ti odpouštím,
když říkáš,
že jsem krásná.
Snad jen v očích tvých.
Někdy jednou snad
Neumím být jako ty.
Jsme tak odlišní
přesto stejnými tóny zníme.
Ty umíš šeptat, říkat,
Proč mít celý svět?
Viděla jsem slunce zapadat do Atlantiku a vycházet nad Pacifikem.
Do tvé mysli však nevidím.
Dotýkala jsem se Sfingy i pyramid v Gize, pohladila Merliona v Singapuru.
Naše dotyky jsou krásnější.
Dokud......
Dokud tě pevně
v náruči nedržím,
neuvěřím.
Dokud se rty mé
Sex
Sex není jen šest:
Sex nejsou jen zpocená těla.
Sex nejsou jen ohnivá slova
a šeptané:
Kde je ráj?
Kde je ráj.
My ptali se, když nazí a prochladlí
stáli jsme před branou.
Kde je ráj.
Napořád?
Říkáš:
Miluji tě napořád,
miluji tě den za dnem více.
Co však,
Nepřímá úměra
Čím méně spolu nyní můžeme být,
tím více sebudeme chtít.
Ta nepřímá úměra
rozpálí mě do běla.
Neviditelné vlákno
Neviditelnýmvláknem
jsou lidé si blízcí spojeni.
Jemnými impulzy jím ke mě
doléhají tvé strasti i obavy.
Je to past?
Z malého poupátka
v nádherný květ rozvije se,
by nalákala tebe,
čmeláčku.
Pluji dál
Mnoho let užzmizelo mi
já však nikam nespěchám.
Loďka má plula peřejemi
i tišinou pod vrbkorunami.
Vzpomínáš?
Bílé žaluzie spících oken
tiše hledí do tmy.
Slyším tvůjklidný dech,
jsme jen my.
Zastav čas
Až přijdu zastav čas
přibij ručičky k hodinám
přibij je na poledne
nebo na půlnoc
Už brzy
Chceš vědět, jak rychle kolem nás
plyne čas.
Ještě slza neoschla
a vzlyk je jen pouhým zas.
Spirála snů
. slyším za seboutvůj smích
cítím tvé teplo
tvou vůni
kde jsi.
Koncert pro dva
Říkáš, že ti chybím.
Jen já vím,
zda se mohu vzdálit.
Pak síla návratů jeúder do tympán.
Sen
Modří koně na zelené pláni
den mezi horami se sklání
k tůni tak průzračné
jak nebe nad námi.
Nejsi sám
Tak chladní na pohled
a přece plní vášně.
Tak lhostejní se zdáme
a přesto plni citu.
Pro Radovana - Díky ti, Básníku.
Když noc co noc
z hospody se vracívám,
jedinou touhu mívám.
Zas stisknou klávesy,
Počkám
Ve vánku bříza šumí,
ranní vláha naději dává
dalším dlouhým dnům.
V zahradě ležím,
Jak moře
Doteky tvé jak hravé vlnky na širém moři jsou,
větřík si s nimi lehcepohrává,
vlna vlnku zvolnasleduje,
ve větší je spojuje
Rub a líc
Rub a líc,
dvě strany mince má.
Z jedné pyšně orlice hledí,
která z hlav je ta zlá.
Spolu
Chladné ruce máš,
však z těla sálá žár.
Jak teplý vánek
dýcháš mi do vlasů,
Sváteční den
Žena stojí zvenku u výlohy a tváří se nasupeně.
Touha po cigaretě byla silnější než touha hlídat na každém kroku toho starého proutníka.
Vidí ho, jak se uvnitř prodejny otáčí zády a podle něj nenápadně přikládá telefon k uchu.
Z držení jehotěla pozná, že se usmívá.
Hlavně, když si rozumíme
Každou cestu do detailu plánuji. Dokonce i cesty Metrem promýšlím časově a s přestupy. Vše musí klapnout.
Ráno zazvonil telefon:
"Ahoj, tak v kolik se sejdeme.
Lhát?
Proč stále se ptáš,
co se mi honí hlavou.
Nač potřebuješ znát,
kam myšlenky mé plavou.
Vítej
Už víno se chladí
a ruce tvé hladí
mé tělo horké
jak úpatí sopky.
Nazdar osude
Jdu si tak životem
a najednou mě zastaví můj osud.
Nevím, kde byl dosud
a vlastně to ani vědět nechci.
Jen tak žít
Stačí natáhnout ruku.
Dotknou se tě.
Tiše oddychuješ.
Uléhám a ty spíš.
Můry
Můry
Jsou tady.
Krouží a čekají jak supi
na znavené myšlenky
Mozaika
Mozaika
Někde je ukrytý můj krásný sen
a potají, než přijde bílý den
ukládám střipek ke střípku
Znamení Štíra
Znamení Štíra
Houpy hou, dopředu dozadu
znamení Štíra se houpá.
Nic není neznámé
Nezlomní
Věř srdci.
Nemohu, žádné nemám.
Ztratil jsem ho cestou životem.
Změnilo se v kámen.