Štěstí je prdnout si a neposrat se (V)
Kdy začaly moje zdravotní potíže. To je stejný, jako se zeptat, kdy začaly moje psychický potíže - nevím. Ty psychický začaly dřív. Pocházím ze zdravých rodičů, mojí matce je osmdesát jedna a je živá a zdravá.
Štěstí je prdnout si a neposrat se (IIII)
No a kdo já jsem.
V týhle chvíli je to takhle - Jsem osmapadesátiletá bývalá žena. Ne, neprošla jsem změnou pohlaví, jen jsem onemocněla a moje ženská se někam vytratila. Vzali mi vaječníky a dělohu a tak si myslím, že to, že od tý doby nechavám chlapy chladnými s tím nějak souvisí, protože před tou operací jsem chlapy neodpuzovala, kdežto teď, ačkoliv jsem prvně ve svým dospělým životě.
Štěstí je prdnout si a neposrat se (III)
V první řadě je dobrý vědět, že to, co vyprávim není ani stížnost, ani obvinění. Vyprávim to, dopodrobna, aby si všichni uvědomili, co za paseku napáchá neláska rodičů, že krev fakt není voda a že, pokud nechcete svoje děti milovat, radši je fakt nemějte. I když každá tragédie se časem stane veselou příhodou, pokud při ní někdo nezemře.
Tak veselá příhoda.
Štěstí je prdnout si a neposrat se (II)
Na včerejšek se mi zdál strašlivej sen - běžela jsem v noci po ulici a snažila se zdrhnout mámě. Máma běžela za mnou, polonahá a opilá a křičela na mě. vsechny ty věci, co na mě vždycky křičela. Jak jsem odporná, jak jsem jí zkazila život, jak jsem celej muj otec, jak jsem tlustá, jak se za mě stydí a jak mám vypadnout.
Štěstí je prdnout si a neposrat se
Kdysi mi vyšla knížka. Nevěděla jsem, proč, jestli jsem byla neodolatelná žena, nebo neodolatelná spisovatelka, prostě vyšla. Tehdá jsem spíš doufala, že jsem neodolatelná žena, teď doufám, že jsem neodolatelná spisovatelka. Ačkoliv nebylo mou ctižádostí vydávat knihy, teď ještě knihu vydat chci, považuju to za svou povinnost, protože potřebuju, moc potřebuju, lidstvu něco sdělit.
No prima
Teď jsem to smazala oboje, ono se to maže bez potvrzení. Ňák se mi to tady moc nelíbí, hele.
Druhý
Tak prej 90% feromonů ženy vylučují temenem hlavy. Proto jsou menší, než muži. A je jasno, Robert si, prostě, musel najít nižší temeno. Helejte, zkrátka jo, furt mě to trápí.
Kam se ztratila?
Byla krásná. Byla milá. Byla smutná. Na zahrádce jsem ji nepotkávala.
Punk is not dead
Ten pankáč si strčil ukazováček pravý ruky do libovýho kroužku vuchu a třikrát zatáh´. Červená cirkulárka na jeho hlavě nabrala obrátky a přepůlila mi obě lýtka podél.
Vtom letním parnu rozkvetla jako špekáčky nad ohněm. Mívala jsem ráda ohně.
Opustil mě i pavouk, kterej si tři tejdny stavěl síť mezi mým hrnkem od kafe a monitorem.
Neměl čas si se mnou povídat a mě obtěžovalo, když mi vyprávěl, co celej den při soukání stavebního vlákna zažil. Ani mi nezamával na rozloučenou a bylo mu jedno, že ho mám ráda. Vtu ránu se polovina rejže na talíři proměnila vmuší larvy a vesele začala okusovat čerstvou petrželku, kterou jsem si do rýže naházela, abych měla vitamíny.
„Ty se divíš, že seš sama.
Mám
V jednom rohu byly zaparkovaný dva vozíky, na jednom z nich ležela
stařenka, mávala pařátkem a šeptala: „Že na mě nezapomenete, viďte. “ a
vypadalo to, že na ni zapomněli hned po válce. Stařenka byla celá
záplatovaná, stejně, jako vozík, na kterým ležela a který tak různě
Derniéra
Čísi smutek se tam zatřepotal, v tom prázdným půllitru se zaschlou pěnou, chvíli narážel do stěn a potom vyletěl proti světlu pouliční lampy. Osamělá slečna zamrkala, jak si vzpomněla na ten sen.
Pes, kterej vypadal, jako tučňák, obíhal v přesným kruhu tmavovlasou hlavu, která ležela v trávě a tmavýma očima se dívala na fialovou polární záři. Tučňák křídlem ryl do ledu, ještě dvěstěpadesátkrát oběhne, řikala jsem si, a ta rozcuchaná hlava popluje na kře.
Úvaha o...všem možným
Moje babička byla v předchozím životě Číňanka,
protože mě odmalička nutila chodit v malých botách, aby se mi
nerozšlápla noha. Řikala, že dáma má
mít malý nohy a pro krásu se musí trpět. Já myslim, že dáma může mít
Svatební
Tuhle mi někdo vykous díru do krku. Vůbec nevim,
kdo to byl, procházela jsem se po městě, byla krásná noc, mrzlo, až
praštělo, měla jsem rozepnutej
kabát, vypnutej mobil a jedla jsem špenátový krekry za 18,30. A pak jsem
Filmový festival Jeden svět 2009
Úvodní strana
Program
Poroty a hosté
Akce
Jsem takovej putovní pes. Radši bych byla kočka.
Jen probrek
Ten film byl tak lacinej, že moje poslední dvacka v peněžence začala ječet strachy. Mně se potom zdálo, že jsem těhotná. Pani doktorka mi za živa rozstřihla břicho nůžtičkama na nehty a vyndala úplně maličkou holčičku, vešla se na dlaň, držela jsem ji na tý dlani opatrně a brečela jsem, že ti nemůžu říct, že je tvoje. Dneska mi volala sestřenice a vyprávěla mi, jak chudák moje maminka k ní chodí plakat.
Konečná
Probudila se, ještě byla tma. Koukla se na hodiny. Bože, tak brzo. Kdyby jí někdo řek, když jí bylo dvacet, že spát je problém, považovala by to za vtip století.
šimrání
šňupací tabákvsliznicích(kejchnout neni vždycky možný)plná vana vypadanejch vlasůa zaschlý mejdlo v očích(brečet taky někdy nejde)slepmi víčka vteřinovým lepidlemopatrně, ať to nebolí
a miluj mě aspoň na půl úvazku
Vstupuj opatrně
Ráno jsem si ve vaně, kterou nemám, depilovala stydký pysky (taky by se to mohlo jmenovat jinak, tohle zní příšerně, "stydký pysky") střepem z brýlí, který nenosíš. Samozřejmě jsem se pořezala, to už je takovej rituál, kdybych měla kapku vína za každoukapku krve, která mi vyteklaze stydkých pysků (taky by se to mohlo jmenovat jinak, tohle zní příšerně, "stydkých pysků") při depilaci, měla bych nejspíš největší vinotéku ve střední Evropě. Voda růžověla azačínala mít barvuvína, který nemám. Dívala jsem se do tý barevný vody a dostala jsem nápad (mám ráda barvy, mám ráda červený barvy, když koukám do červenejch barev, napadaj mě věci).
Černá Studnice
Skulpturní jádro
"Je to definitivní. "Všecko je definitivní, i to, co je zvratný, je definitivní,i to, co je zvratný, je nezvratný a všechna rozhodnutí jsou rozhodnutí jednoho člověka, i když to vypadá tak, že jsme na to dva
Seděla jsem na zastávce a čekalaseděla jsem tam samaa všichni lidi okolo se dívalinikamjejich pohledy se neprotínaly, míjely se a měa měly strachjako já a možná vícpotom přišel TEN a jednomu po druhýmzabořil ukazováčky do nehybnejch tváříodloupnul svalstvoobral je z kostíolízal si všecky prsty a pak je všechnytěmi prstyzneuctilpakkdyž už jim sebral tvářtaky trvám na krvi a svých vnitřních otiscích"Je to opravdu definitivní. "To záleží na tom, jak to myslíš, jestlimyslíš, jestli tohle je setrvalej stav, tak jo, tohleje setrvalej stav, protože ani jeden z nás to nehodlá změnitjestlimyslíš, jestli se tenhle stav někdy změní, tak jo, změní, zcela jistě, protože ani jeden z nás ho takhle, jak je, nenecháale vědět, jak to dopadne, nemůžem
31. 7.
pozvánka
"vejdi"pozval mě na sbírku a posvítil baterkouna klíčíchdo tmya tma tam zustala(asi v tý baterce nebyla baterka)a ve sbírce nebyli motýli.
autoportrét umělkyně
Rozpršelo se podruhý
femme
rozpršelo se
byl úplněk
byl úplněknarážel do něj vrtulníka mně ty zvukybolelynapsala jsem"miluju tě"a vypla telefonkdysikdyž nebylvrtulník odtáhl za zimouna sever ajá vyla na lampunade dveřma- měsíc se schoval do stínunapsala jsem "miluju tě"a ty´stamkdesiteďvypnul telefonzprostřed čela mě vysálúplně (k)
Křídla
Vysypala jsem měsíc uleželý odpadky do kontejneru neroztříděný. V tu ránu se na ně slítlo hejno orlů blanokřídlých, v našich zeměpisných šířkách a dýlkách zásadně nehnízdících. Evidentně jim vůbec nevadilo, že tu nemaj co dělat. Propíchla jsem si ušní boltce briliantovou broží po babičce, kterou mi kdysi ukradli a udělala jsem si plastickou operaci prsou.
dobrá čarodějka
Na konci ocasu mé malé kočky se stříbrnými pruhy se houpe vidlička se třemi ostrými hroty a kreslí mi do dlaně levé ruky tři červené osmičky jako symbol mé trojnásobné nesmrtelnosti. I jedna nesmrtelnost je nekonečně dlouhá. Prosím dobré síly o ukončení aspoň jediné. Někdy je i čarodějka člověk.
Pod obrazem Doriana Graye
namaloval mě štětcemz myších ocáskůprobarvil čtverečky pixelůa řekl:"nezměnila ses"seděla jsemproti němustejnáa pak jsem přišla domůa tam viselozrcadlo"dvacet let"opakovalo pořád dokola"dvacet let"usmála jsem se"máš pravdu, jsem o dvacet let lepší"řekla jsem mu. zavlnilo se a. už nikdy nepromluvilo
Epilog
Výsledky výzkumu
Na patníku seděl ten s tim žlutým zobákem a zpíval. Kanabis jsme pohnojili tentokrát bezpečnějšíma koňskejma kobližkama, protože když nám na něj předloni nasraly krávy, spálilo nám to úrodu. Zustala jsem tam v tom lese celej tejden a ani jsem se nehla. Teda hla, musela jsem si občas odskočit.
svědomí
mý svědomí jsou hadi škrtí mě v pase a páchají na mně mé vlastní harakirimrtvému vše mrtvéze všech škvírse slejzaj štíři
vysmívaj se mi jedovejma drápkama
na koncíchocásků. a každému co jeho jest .
Stigmata
ukřižovali mětenkrátna sloupu vysokýho napětíty dráty se mi zařezávalydo masaa
hřebíky mivypíchli oči
neumim krvácetspatraproč mě nevidíš.
Zakousla se do jablka a vylámala si zuby
Ztěžka dosedla na pařez a zula si střevíce. Bolely ji nohy, ačkoliv žádný neměla. Zvrátila hlavu a vydechla. Pohled do korun stromů ji uklidňoval.
Osamění
Tuhlemě zasypalokamení. Zvejšky. Tokamení jsemuž předtimněkdevidělaamarně jsempřemejšlela, kde. Pilajsemzrovna silný, horký kakaozmalovanýhohrnku.
Prostý vyznání lásky
Večer brečim do krvavě rudejch pomerančů, zatimco červený ploštice tančej dávno mrtvý latinskoamerický tance vmejch bílejch peřinách. Držim telefon na uchu a poslouchám tvuj hlas: „Mám tě moc rád, jsi pro mě důležitá, budu za tebe dejchat, když bude třeba…“ a cejtim tě vedle sebe, ačkoliv jsi tak daleko. Vidim tvoje příšerný vlasy, jak ti padaj do tváře a když se směješ, strkáš jazyk mezi zuby. A pořád se na mě díváš: „Kačenko, copak je.
O slupkách na tratích
Tenkrát jsi přišel a oloupal ses rovnou celej. Teď z tebe musim sundavat ty slupky po troškách. Někdy je sundáš sám, rychle, abych viděla, ale potom ty svršky zbaběle lepíš na svou kůži zpátky. A někdy se jich nedostává, občas jich pár shoří, nebo je odfoukne vítr.
snídaně v blátě
kosti na kolečkatenkýproslazenýmorek vysušenej
jsme spolu snídali zapíjeli vínem
hodokvas v pozdním podzimkubez mléka a strdí
a kouř stoupal kolmo
Aktuální stav – PMS
Řekla jsem tuhle v restauraci, že mám PMS a ta slečna, co seděla u stolu, se mohla potrhat smíchy. Řikám: „Jó, když mi bylo dvacet, taky jsem nevěděla, co to je. “ ještě když mi bylo třicet… vlastně to začalo před sedmi lety, seděla jsem v práci a rozbušilo se mi srdce tak, že já, která jsem týden potrácela doma na záchodě, protože mi muj stav nepřišel TAK katastrofickej, abych zavolala lékaře (s prstama zaťatejma do stehen se to občas dalo i vydržet a abych doplnila ztrátu krve, pila jsem hodně šumivýho železa, neřikejte, že jsem blbá, někdy jsem – strašně, řikala pani doktorka, ke který jsem došla, když mi bylo dobře, abych se zeptala, proč mi bylo blbě, protože jsem zvídavá) jsem volala na pohotovost. Řekla jsem, že mi srdce utíká tempem cca dvě stě osmdesát tepů za minutu a ten kalup je slyšet a že mám strach, že zemřu a ta pani, co mě vyslechla mi položila tři otázky: 1.
bez křídel
kulatý pěstičky
synáčků
visících stromům ve větvích
viděla jsem
Konečně
SEN:
Konečně jsem se ti do těch kalhot dostala. Klečela jsem mezi tvejma nohama a zírala na to, co se mi tak hrdě koukalo přímo do očí. Byla jsem paralyzovaná tim obrázkem, věděla jsem, že mám něco udělat, asi kouřit, to by napadlo každýho primitiva, ale nebyla jsem schopná. Po chvíli jsem se odvážila pomalu a opatrně přiblížit ktomu ukazováček.
O slípkách a královnách
Rezavá vidlička odtikla rok a zabodla se mi do druhýho oka. Podívala jsem se nahoru a viděla jsem nad svou hlavou poletovat tupý nožík. Chechtal se na mě zoubky. Mnohozvíře, co mě obklopovalo, ztmavlo a vklopilo se mi do hrudního koše.
následuju
bořim se do sněhuve stopách po tvých sněžnicích(který jsem ti vyrobilazvětví a kůží,babička by měla radost)jehlovejma podpatkama- nemám tak dlouhej krokúzká sukně mi vadírozparek nestačía sníh zebepřes punčochy(královny prej nemají nohy)
i tak jdu za teboua snažím se jít stejně rychleve stopách Vikingůza tvýma silnýma rukamaza hlasemhorala(na zádech máš nápisFOLLOW ME)
až se zastavíšbudu doma
o pravdě, poznání a másle
sundala jsem si beton zřasostříhala zarostlý nehty na nohách
a potom jsem ti řeklaabys šukal skym chceš
(jsme astrální dvojčatatak proč žárlitkdyž navíc vimže ať šukáš skym šukášvždycky se u toho miluješ se mnou)
tak proč se zlobíš. oddrol si ten beton takya přestaň si lhát
poetry
idiot – poeta prodírá se po kolena zažloutlým dýmem
zcigaret
dýmek a doutníků
bílej karafiát nedbale zastrčenej do propálený díry
O krysách a popelnicích
Polekala se a čtyři plastový pistolky vjejí hlavě začaly střílet třešně do šedý kůry. Třešně byly vypeckovaný, ale šťopky nikdo neodstranil. Jedna propadla kanálkem po míše až na pánev. Míša rozklepla ještě tři vejce a udělala divnou omeletu, která voněla úžasně.
píseň o kolibříkovi a bílé orchideji
barevnýživý nitěve smrtelnejch křečíchkreslej bílý orchidejekolem tvý hlavya možná je to-inside-
zpívášsong červenýho draka-ďábla zblbneš na kvadrát (mně jen vjedný dimenzi)
jenže musíš desettisíckrát mávnout křídlykolibříkuaž pak dostaneš pít
když dávášchceš i brát (a sny nejsou dar)
O samicích
Předslov
Jsem samice, nejmenuju se Gunja a nikdo se mnou nemá žádný problémy, čimž popírám tvou teoerii, že skaždou samicí, která se nejmenuje Gunja jsou problémy.
O samicích
Když jsem tě kdysi potkala, už jsi byl dávno zběhlej vmanželským nesoužití. Byls prázdnej, úplně totálně prázdnej, cokoliv jsem do tebe vložila, násobilo se echem, chvilkama jsi mi připomínal papiňák srozbitým ventilem, neposykávals, jen jsi bouchal přetlakem. Tehdy jsem nemusela chodit ke kartářce, abych se zeptala nadpřirozenejch sil, jestli mě miluješ a od tý doby jsem se naučila vykládat karty.
Ještě tě nemiluju
Vánoce
Štědrý den
Měla jsem se jít procházet po Praze snějakým nedůležitým chlapem, ale radši zůstávám stebou na frekvenci 1800 MHz. Musím ti nalhat, že ke mně domu přijdou nějaký lidi a že fakt nebudu sama. Nebudu sama, nějakej člověk přijde, manžel, ten je pro tebe nejmíň nebezpečnej, zato tě nejvíc sere. Za řízek a salát ustojí i to, že každejch pět minut píšu esemesku a několikrát odbíhám telefonovat na chodbu.
další osudová
Celej život mě chlapi tak různě obcházej, obtejkaj, dotýkaj se mě, někdy se nějakej chytne a chvíli se drží, hladěj mě, usmívaj se na mě, vášnivě mě milujou, někdy to bolí a někdy to je třeba děsně fajn a cejtim nějakou jistotu. Když jsem poznala tebe, připadala jsem si, jako člověk, kterej si prvně vživotě nechal ušít boty na míru. Boty zobchodu taky nejsou špatný, časem se rozchoděj a potom nemáš ani puchejře, ani odřeniny. Ale boty, který si necháš ušít na míru, ty se nemusej rozcházet.
Strašidla
„Vy jste asi opravdu hodně sama,“ řekl pan doktor a prohrábnul si vousy. Je krásnej pan doktor, fakt je, černej myslivec, jenom oči má zelený, kdypak jsem to zjistila, že šílim ze zelenejch očí.
„Já nejsem sama, pane doktore, jsou se mnou na každým kroku, zabydleli se u mě doma, už kdysi, ještě když jsem byla holčička a bydlela jsem u babičky, to jsme měli jenom jednoho vzáchodě, vždycky se rozčílil, když jsem spláchla, rozčílil se a šahal na mě zmísy. Nesplachovala jsem a rozčilovala jsem babičku.
Šestka
„Dobrý den“, pozdravila jsem slušně, mám kinderstube, „moje jméno je Bláhová a mám číslo 125. “ Ocitla jsem se vmalé místnosti, byla tam tma, teda skoro tma, svítilo jen malý světýlko, lampička u psacího stolu vrohu. Seděl tam člověk. Pohlaví, věk, rasa, sexuální orientace, ani národnost nejsou pro tenhle příběh důležitý, čili nediskriminujme.
Nikdy pro nikdy
nikdy jsem nevysázela žádnej lesnikdy jsem nevytvořila nic rukamaaž na pár obrázkůkdyž jsem byla maláa na spoustu jídla(ale to nezustává, to vždycky někdo sněd)nikdy jsem nic nevytvořila rukamajen jsem milovala řikals, že je se mnou potíž když miluju všechny lidi a já miluju jen téměř všechny ale potíž se mnou je protože miluju moc
jenže někoho miluju do radosti někoho do husí kůže těch je málo a někoho do slz a to jsi jen ty
nikdy jsem nevytvořila nic rukamanikdy jsem nevysázela žádnej lesjen jsem milovala
Děti zabíjejte rychle
Obrázky jsou z dílny mladé slečny na Liteře známé jako jježibaba, vlastním jménem Dana.
tady si můžete objednat knížku levněji :-)
http://www. rybkapub. cz/Beletrie/Deti-zabijejte-rychle/
Muj Ježíšek
Muj Ježíšek prostě nejezdí na saních tažených spřežením sobů. Jsem patriot, muj Ježíšek je nahatý miminko, asi, který lítá samo od sebe, asi (to bude levitace), a nosí balíčky samo a vůbec je nemá na žádnejch saních, natož na červeným náklaďáku snápisem Coca-Cola a ani mu nikdo nepomáhá. Už jsem vživotě přišla o spoustu iluzí, tuhle si vzít fakt nenechám. A odmítám nějakou pošahanou intervenci Evropy, nebo dokonce celýho světa, do mejch krásnejch Českejch Vánoc.
Vánoční úvaha o kaprech, koulích a tak...
Namalovala jsem prstem sprostej obrázek na slepý zrcadlo. Rozhodla jsem se popřít tvrzení, že koule je základ všeho.
Koukala jsem se na Miss World a řikala jsem si „bože, jak asi vypadaj ženský vtýhle zemi, když tohle je miss. “ a pak zase „tak tohle jo, to je fakt krásná holka“ a napadlo mě, že až tam přijde jedna, která řekne: „Je mi osmnáct a dělám všechno, co můžu, abych pomáhala lidem, třeba jedný starý pani odvedle nosim nákupy a jednomu slepýmu pánovi zbaráku naproti chodim zalejvat kytky a dělám to úplně zadarmo.
Pes je nejlepší přítel člověka
Někdy bych zákonem zakázala zrcadla. Někdy, když si připadám jako devadesátiletá princezna, která dostala od rodičů knarozeninám zámečníka, aby jí někdo konečně odemkl pás cudnosti. Devadesátiletá princezna byla na návštěvě napadena velikým bílým pudlem. Pudl ji nechtěl pokousat, skočil jí na ramena a chtěl jí přeskočit hlavu.
Věta o těžké výchově dětí k ekologii
Přiběhlo za mnou čtyřletý dítě, vyděšeně křičelo: „Pavouk. “ a táhlo mě za ruku: „Zabij ho. “ a tak jsem si vzala čtyřletý dítě na klín a dlouze jsem mu vysvětlovala, že pavouci jsou užiteční, že nás nekousnou, že jenom papaj mouchy a komáry, což je dobře, protože nemáme rádi mouchy a komáry, protože jsou škodlivý, protože mouchy si sedaj na hovínka a potom na nás a na jídlo a komáři nás koušou, že pak máme pupínky a svědí nás to, přidala jsem pohádku o panu malíři a pavoučkovi vpodkroví, u který jsem se já ve dvaceti rozbrečela a od tý chvíle, co jsem se u ní rozbrečela miluju pavouky vášnivou láskou takořka mileneckou, dala jsem si záležet na punčoškách pro slečnu, protože dítě je holčička a parádnice, dala jsem si záležet i na tom, jak potom nevděčná slečna donutila zamilovanýho pana malíře, aby toho pavoučka, kterej jí uštrykoval ty punčošky, zabil, protože dítě je citlivý a spravedlivý a o tom, že chlap pro nohy vpunčoškách bude rád zabíjet i vyšší vývojové druhy ještě nemá ponětí, dítě mě sledovalo velmi pozorně svýma velikýma, chápajícíma čtyřletýma očima a skoro jsem viděla, jak mu vhlavičce pochodujou pochody a tim pochodováním množej mozkový buňky a ve chvíli, kdy polklo poslední potenciální slzu a třesoucími se rtíky se trošičku pousmálo, přilítla odněkud tchýně, vší silou dupla na pavouka a ten dup doprovodila zvukovamebným „hajzle. “ zčehož je jasně patrný, že škodlivý a nebezpečný jsou tchýně.
REBBECA13 pořádá
Rebecca13 pořádá 3. prosince akci, včera jsem s ní mluvila a řikala mi to, ale každej, kdo mě zná, ví, jak jsem stará a sklerotická, takže podrobnosti ujasníme, každopádně já vás chci pozvat na 23. listopadu do HELLSBELLS, teda všechny, kdo se chtějí toho Rebečinýho čtení zúčastnit. Jo, jde o nějaký čtení :-))) No a abychom se poznali lépe a nestyděli se potom před sebou číst, rozhodly jsme se s Rebeccou, že 23.
máchat si nohy ve vodě je zdravý
Seděla jsem to ráno na lávce přes potok, špricli mezi nohama. Spadl mi do vody perníček, co jsem ho dostala kVánocům od maminky, dívala jsem se, jak se kolíbá na hladině, vtomhle místě nebyla voda divoká. Vyfoukl znejvyššího komínku šedivoučkej obláček a zahučel pod klidňounkou hladinku. Bylo mi ho líto.
poezie na cestě do práce
Za volantem autobusu seděl bůh.
Černá košile řidičů autobusů dopravního podniku
mu vykreslovala takovýty nesteroidový svaly,
sluníčko mu svítilo na dolní polovinu obličeje,
kočičí
a je to tamtaková spousta láskymezi stolem a lustrem v prostoru kuchynětři ženy si mažou chleba máslemkolečkama salámu doplňujou bílkovinnej deficita mluví, den a noc a dena je to tamprvní žena úplně mladásotva vyklubaná z holčičkyrozesmátátrošku vyjukanás barevnou šálou okolo krkus hlavou plnou věcí budoucích (kočárků, dětí, namazaných chlebů a promilovaných nocí)a mluví, den noc a den
a je to tamta druhá žena tři děti vychovalaa loni ještě neměla ani jeden šedivej vlasudivenáa nadšená, když jsou kolem stromys hlavou plnou věcí budoucích(tepla, vnoučat, pevných objetí a promilovaných nocí)a mluví, den noc a den
a je to tamtřetí ženaněkde mezi
taková spousta láskyza námav násmezi náma(královna se stříbrnou srstí leží natažená na kamnechobčas si přijde pro kus masa a hrdě odkráčí)
Veselé Vánoce
Mí vážení a milí básníci a prozaikové,
blíží se zasraná doba zasranejch Vánoc, kdy musíme sedět u zasranejch kaprů se zasranejma příbuznejma a dělat, že jsme kurva fakt veselí. Mám nápad. Pojďte se o Vánocích někde společně líně povalovat a dělat, že se nás to netýká. Maximálně bych navrhovala si nakoupit nějaký dárečky vlahvích.
jsem tvé stáří
kdo řek´že spirála. jsou to schody. sem tam nějaký kytky ve vlasechsem tam nějaká krevčerstvázaschláto jen ve filmech to vypadá jako tobogánjakože si sedneš a vezeš seže to jede samohoubya taky se nic nevracíjdeš furt dálna konci je smrt
včera jsem zestárla a musela jsemjet tim taxíkemi když po dvanácti koktejlechstakovým mladým klukemzMünchendo jeho bytu na Lehovcivyvenčit pejskaa pochopit, že už jsem fakt starákdyž jsem měla strachprotože- jsem si sedla do taxíku súplně cizím chlapem- ten chlap byl německý prase- to německý prase válčilo vJugoslávii- to němeský prase zabilo třicet čtyři lidi- to německý prase kvůli tomu nemá vůbec špatný svědomí- pejsek je německá dogaměla jsem strach, že mě německý prase zabije, okrade a znásilnía německá doga na mě vlezeale ten milej kluk řek´: „až budu moc daleko, tak uděláš stop, jo. “přestala jsem se bátpejskakterej mi olizoval břichokdyž se jeho papi snažil dostat hlubokovždyť spoustu lidí zachránili když ta žena potom spáchala sebevraždua ten poslední chlap hezky letěldalekoa nemohli ho posbíratnatož sešít
vydrápala jsem se na další schoda teď ležim zpocenáa funima je mi smutnoprotože není žádnej tobogánžádná spirálakterá mě vrátí včasevyšplhala jsem se kdalším poznánímže jsem staráže mladá už nikdy nebudua že vohrožení života (mého) jsem skoro zoofila smrt je konec
Jsem tvé stáří
tmi se se mnou
zatmívám
průsečíky mlhy
protínají
mou kolmou osu
Dárek
Tentokrát už stejnou chybu neudělá, tentokrát se nebude holit úplně novejma holítkama, zvlášť těmahle fakt dobrejma, strčila mu jedno růžový holítko ráno do ruky a pak si sním oholila nohy. Je dobrý nejdřív je trošku ztupit, ta kůže je tam choulostivá. Stejně se pořezala, ale na noze, to nevadí tolik. Sledovala pramínek krve, jak teče po hladký kůži ke kotníku.
metamorfóza
takovej penízek
korunka cinkavá
blejskavá
ohlazená časem tvejma
prozření
zatáhla se mi mžurka
prej že zakrnělá
zatáhly se mi blány přes bulvy.
vidím rozmazaně.
dilema
Rozhodla jsem se svou prekerní životní situaci řešit satanským rituálem. Načetla jsem spoustu odborný literatury, nakoupila jsem rituální předměty – svíčky jsem znesvětila masturbací a počkala jsem na nejbližší úplněk. Připravila jsem si zaříkání, rozhodla jsem se oslovit pět démonů, ale ne samotnýho Pána. Toho se bojim.
deníčkovitá báseň o blbým dni jednoho magora, kterýho nebudeme jmenovat a nebudeme na něj ukazovat prstem
dneska byl den jak korálek.
- vyblitej.
- zapomněla jsem si na to vyhrnout rukávy
a tak se mi vyhrnuly samy.
VRATA
Vyschla jsem. Nemám o čem psát. Cejtim silnou potřebu, moje grafomanie je asi patologická, každou hodinu si otevřu word a potom čumim na bílou obrazovku a nevim, co napsat. Jediný slovo, který mě napadá je vrata.
vytrženej list z deníku
Pohodlně jsem se pověsila, vyňoumla jsem zkožichu pár parazitů a snědla jsem je, dneska to chce jen lehkou večeři, včera jsem tomu dala, nalila jsem se jak zákon káže, až mi ztoho bylo nedobře, až příště potkám králíčka, dejte mi pár facek, než si snim začnu hrát. Zavřela jsem radary a rozhodla se spát. Králíček mi dal včera pěkně zabrat. Vyla bych, kdybych byla vlk.
básník z lidu
„tvoje tvář hraje D dur
takový smutný D dur“
jsi řekl
a já
klíčová
na vrata jsem pověsila věnec zblínu
a zámek zarezla kneodemčení
neni už kudy
kzáhonům petržele
plochá
(utrhla jsem ze stromu višeň
byla veliká, temně rudá
nalitá kprasknutí
a když jsem ji lehce stiskla
Láskyplný psaní na díly (protože dlouhý) - konec
Barák nebyl ani tak barák, jako pastouška, chlívy bez pozemku vjedný takový zapomenutý díře u Kolína, která čítala asi patnáct obyvatel. A nastala bída. Táta málo vydělával, bydlení sežralo i to málo, narodil se chlapeček, dvě děti taky něco stojí a táta dostal povolávací rozkaz. Naštěstí teda jenom na pět měsíců, ale i ty byly krušný.
Láskyplý psaní na díly (protože dlouhý)
Takový čtyři lidi. Takový obyčejný čtyři lidi. Máma, táta, dcera, syn. A psi a kočky a hlodavci a rybičky a slepice a strašilky a krabi a prostě taková malá zoologická zahrada.
o velikostech
Mám jednu kamarádku, která má velkej močák. Ona teda docela dost chlastá. Když o tom tak přemejšlim, tak většina mých kamarádek docela dost chlastá, jestli to nebude tim, že já nechlastám, já ani skoro nepiju, teda alkohol, vodu jo a protiklady se přitahujou. A muj močák má, od minulýho tejdne, řekla bych, tak kubík.
někdy mě tak něco napadne...jen tak z ničeho nic
když jsem si zapálila
dnes už desátou cigaretu
a uklizečka mi rozstříkala za zádama
nějakej sajrajt
Božemuj
Tak strašně, jako dneska ráno, když jsem zahlídla tu tvou miminkovskou debílkovskou pusinku do kolečka kroužku za volantem projíždějícího auta, tak strašně jsem se teda už dlouho nelekla. A ani nevim, jestli jsi to byl doopravdy ty. Vzpomněla jsem si, jak jsem si na tobě ulítla a taky proč a lekla jsem se podruhý. Nikdy vživotě jsem neměla žádnýho chlapa proto, že byl krásnej.
o prošení
a tak jsem je poztrácela
korálky
co mi stahovaly krk
že jsem neuměla prosit
Pro pořádek
Mám problém sdomácími pracemi. Domácí práce mi přijdou být odpornou nutností. Dobře, není zbytí, udělat se to musí. Vzhledem ktomu, že to nezvládám, udělala jsem si rozpis a pověsila na lednici:
Pondělí: zalejt kytky
utřít prach
uklidit koupelnu a záchod
Odborná studie mezilidských vztahů, část první - základní kategorie
Rozhodla jsem se dneska bilancovat. Rozhodla jsem se popřemejšlet o přátelství a jiných vztazích. Rozhodla jsem se nalakovat si nehty na růžovo, protože mé růžové sluneční brýle se rozbily. Rozhodla jsem se rozdělit si, pro pořádek, lidi do nějakejch kategorií.
Ať žije policie!
„Dobrý den“ řikám pánovi u okýnka. Je tma, nikde se nesvítí, noc, že by rozsvítili na chodbě je ani nenapadne, „Jen se pěkně poduste“, jako by řikali lidem, co si, jako já, přijdou pro klíče od bytu. Dneska, když jsem přišla domu z práce, vyndala jsem z kaslíku papír, adresovanej mýmu manželovi, že vzhledem k tomu, že nebyl doma, mu policie otevřela byt a olepila majetek. Asi kvůli alimentům, nevim, myslim, že je to tak, protože to byla policie z Prahy 3 a my bydlíme na Praze 4 a manželova dcera bydlí na Praze 3.
revoluční
ta vráska vkůžikam´s vmezeřila jeho pyjti zpívá Avanti poppoloa dávno poztrácela řasykdesi včasechve kterých vlajka barvy odkysličené krvevlávávala nad hlavouvelkého statného bojovníkajako varování nebo výzvakpolknutí hladovým jícnem
a erupce ustaly
racky uchechtaný zasypala popelemposlední znichspolu s tebou
a popel členů Klubu přátel žehurozfoukal jižní vítrnad křivky mladých ženkteré hrdě vztyčily žerděkboji
o objímání
Prolog
Prostě někomumusim sdělit, že potřebuju milovat a nejspíš to neumim, ale nechci vysvětlovat proč.
Včera jsem si do práce přinesla obrázky, dneska reproduktory a Metallicu, taky Dreamy, abych se tu cejtila dobře, a zítra si donesu ten velkej ficus benjamina, doma se mu moc nedaří a tady ve všech kancelářích mají obrovský stromy, ne tak obrovský, jako u toho kluka na Starým městě, teda vbytě jeho rodičů, to byl fakt strom, stál za gaučem vrohu pokoje a větvil se až klustru a fakt to byl strom, kmen a koruna, jednou jsem měla taky tak velikej fíkus, nebyl to benjamínek, obyčejnej fíkus, otčím mi ho dal, když se kněmu stěhovala moje matka, ona měla dva fíkusy a pro ten třetí už tam nebylo místo, potom mi ho matka stejně zahubila, když jsem byla vNěmecku, nezalejvala ho, nezalejvala mi vůbec žádný kytky, všechny mi pochcípaly, protože kaktusy jsem nikdy nepěstovala, žádnou svou kytku by moje matka nikdy nenechala chcípnout, taky teď sehnala bydlení mý těhotný sestřenici, řikala mi sestřenice, že jestli nepřemejšlim o tom si smámou vysvětlit věci, tak nepřemejšlim, abyste to všichni věděli, vůbec nepřemejšlim o tom si skymkoliv cokoliv vysvětlovat, pokud někdo má pocit, že jsem mu ublížila, tak ať mi to poví a já to zvážim, ale už se nikdy nebudu omlouvat za něco, co jsem neudělala, nikdy nebudu nic vysvětlovat, nikdy nebudu brečet, že mě někdo nechápe, taky mi nikdo nic nevysvětluje, tuhle mi jeden mladej cucák řek, že jsem kurva, když jsem se ho zeptala, proč mě chce, řek, že ho to rajcuje, ty davy, který mnou prošly, taky mu nebudu nic vysvětlovat, ani snim nebudu nikdy spát, ani vám nebudu nic vysvětlovat, ani tobě, jak jsi tuhle řikala, že si lžu do kapsy, že ty si akorát chceš zašukat a řikáš tomu, že si chceš zašukat a ne, že hledáš lásku, protože žádnou lásku nehledáš, a že já si chci taky prostě zašukat, tak ani tobě nehodlám nic vysvětlovat, já si myslim svoje, ty si taky mysli svoje, ani mýmu otci nebudu nikdy nic vysvětlovat, že snim chci jenom mluvit, že ho chci mít, nebudu mu vysvětlovat, proč se mi zdálo, že jsem se snim sešla vkavárně a měla jsem takovou radost, cejtila jsem tolik lásky, že jsem mu rozepla poklopec a vykouřila jsem ho, jak mu mám vysvětlit, že jsem nikdy nepoznala žádnej vztah kchlapovi, kterej by nebyl o sexu, ani trošku o sexu, kde by ten sex byl zapovězenej, každý chlapský objetí vmým životě něco vyžadovalo, nějakou oplátku, a proto mě rozbrečela věta mýho kamaráda námořníka „neboj se ničeho, já tě ochráním“, protože mě chrání a nic nechce, ale nebudu to nikomu vysvětlovat, stejně tomu nikdo neuvěří.
Prostě tak strašně moc nechci nikomu nic vysvětlovat, že nedělám nic jinýho, než vysvětluju.
o odpadcích
ráno jsem se stebou milovala
sama
u popelnice jsem spočítala
levý boty
o kozách
Mám kamaráda. Mám dobrýho kamaráda. Máme se rádi platonicky a kamarádsky. Kamarád má firmu a je hodně šikovnej.
o lžích
„Vždycky se mi vracíš“ řekl´s kdysi a já řekla: „Protože jsi mě nikdy nezklamal…“ už se nikdy nevrátim tohle byl poslední návrat ztracený milenky chlapi nemaj hystericky řvát do polštářů o lásce když už musíš nutně brečet breč, prosím, ve dvanácti taktech a nenechávej slzy padat na podlahu nepořádně
dva chlapi
Ohnul ji přes pelest avopíchal do prdele. Brečela. Nekřičela, ale brečela. Brečela potichu, polykala slzy, neřekla jediný slovo.
o něze
mám zpocený ramena
chodidla mě pálí
za krkem mi leží
had
čtení na pokračování (1.díl)
„Kuku, kuku, kuku,“ řekla kukačka a škytla. „Kuku, kuku, kuku, kuku. “ Pak ji přerušil projíždějící vlak a datel to zaklepal do dřeva. Je to jasný, za sedm let skončí muj život nešťastnou náhodou při železničním neštěstí.
čtení na pokračování (2.díl)
Papír a tužky jsem nakoupila, taky ta ořezávátka a odpadkovej koš. Potom jsem seděla několik hodin u stolu a ocucala jsem všem těm tužkám gumičky. Nic mě nenapadlo. A tak jsem šla na procházku a rozhodla jsem se, že se na psaní pro dnešek vyseru.
o housenkách
potkala jsem slečnu od vedle
nesla si pyšně
takovou růžovou housenku
vnáručí
mrtvým
čekala jsem na tebe
vpondělí
seděla jsem na lavičce
u cesty posypaný pískem
slova, slova, slova...
vim
už tě neuvidim
neuslyšim
neucejtim
a zase o hovně
Je neděle odpoledne a já jsem si zapla TV. Mám ji za hlavou, takže nevidim, co se tam děje, jen poslouchám. Zrovinka běží reklamní blok. Dozvídám se, že sTÍM cvičením zeštíhlím a zlepší se můj svalový tonus.
kasičky
Jó, jó, nechtěla jsem pracovat vhypermarketu na kasách, nechtěla, ale co mi to bylo platný, nakonec jsem ktomu přišla, jak slepec khouslím. Fakt jsem se děsila toho, že zasednu do jedný ze šedesáti kas a navalí se na mě horda neukázněnejch a nasranejch zákazníků, který se budou strkat, předbíhat a prát. Děsila jsem se těch hromad zboží, který budu muset namarkovat za jednu šichtu. Děsila jsem se těch peněz, který mi budou chybět, protože znervóznim a nebudu umět vracet.
povzdech
jen malou chvíli hořím
hned jsem uhašena
a chtěla bych -
prostě-žhnout a plát
dva blbci
„Koukám, že ráda píšeš…perem. “
„Já nevim, my perem ve středu. “„My neperem ani ve středu. “
„Máte služku.
o lásce
bejt teď tak stebou
vtý tmě
tam pod stromama
víš, tam, jak je ještě teď
rozdíly
mám tě ráda
trdlo moje malý
ale ne tak
včera jsem si spočítala
zmateně poletovat je někdy příjemný
potkala jsem tě nad Prahou
letěls stejnými směry
a já se trošku bála
kumulů
potkala jsem tátu na plakátu
kdysi jsi mi čet
pohádky
před celým lidským životem
a malovals krtečka
Krákání na visutých hrazdách nad Berounkou
seděly jsme na prknechco visej vysoko na skále nepohodlně na jednom čtverečním metrunebo jednom a půlmaximálněpod děravou stříškoukterou kape voda do vínanebo na cigáro, což je nepříjemnější
krákání starých vranneslo se nad řekou do různých směrůhladilo husí kůže na kolínkáchi hřívy rozcuchaných vlasůa mladý vráňatamilovanýještě zpívající zobáčkama otevřenýma dokořán
a zatímco na visutých hrazdách nad řekouzachumlaný do spacákůupovídanýuposlouchanývrány i vráňata usínajístará paníkterou jsem naznalajen zdravilamálokdyprotože málokdy opouštěla byt
ta stará paní naposledy napouštěla vodu na nádobía naposledy namalovala mapu svýho světana náš strop(tam jsem se narodila a tady jsem prožila nejkrásnější prázdninytady jsem byla na svým prvním plesea tady mě muj muž požádal o rukutenkrát se to dělávalo)
Té
je zvláštní
že nejvíc lidi
který neuměj milovat
lásku potřebujou.
Tomu, kterej přestal psát básně
a byly to básněa byla to poeziea byla nejkrásnějšíprotože byla mádostala jsem tuhle kytici rudejch růžípadesát jich byloa byly nádherný takovoutemnou krásoubolavouale ne tak, jako tvoje básněkterý jsi psaldo mejch vlasů
a dostala jsem tuhleprstýnek smodrým kamínkemta modrá byla jako oči toho, kterej řikal:„Vezmu si tě,až odrostou děti“to bolelo mocbolelo to deseti lety čekání na štěstíale ne tak, jako tvoje básněkterý jsi mi šeptaltam pod rameno
tak jsem vživotě dostala spoustu krásnejch darůjenže mi připadá, že ten nejkrásnější bylkdyž ses smál
tak jsem dostala i spoustu smutku a bolestiale ten největší smutek a největší bolestjsem cejtila ztebedneskavčera
Zamyšlení vážné, tentokrát nad věkem královen
Tuhle mě cestou tramvají napadlo, že se, vlastně, mám, protože odpadá nebezpečí, že bych se stala obětí pedofila i gerontofila, jsem vblbým věku pro tyhle úchyly, takže bejt vtomhle věku má určitě nesporný výhody. Třeba už jsem prožila, co se dalo a tak vim. Vědět je fajn. Lepší, než myslet, nebo než věřit.
kompost
nevěřim na bílou
tozetlelý listí
dole vmým břiše
vydává ten smrad
kyvadlo
visíš na dlouhým vlasu
kterej jsi mi vytrhl
vpátek
je napůl tmavej
síť
uštrykovala jsem si pavučinu
na sedadle dálkovýho autobusu
- řidič mi vysmejčil byt
jsem homeless
kanec
napsala jsem toho hodně
o bolesti
a strachu
ale prej jen kňourám
potichu
jens mě pohladil po zádech
na naší první schůzce
seděli jsme o půlnoci na dětským hřišti za našim panelákem
a tys mě jen lehce pohladil po zádech
nahlas
jsem sama doma
a tak můžu kouřit
když je otevřený okno
mám puštěnou televizi
opatrně
tak i pro tebese teď otevřunapsala jsem ti nějaký básněne všechnyod tý dobyco se známeale ty seš vztahovačnej
ne, nejsi mojeLáskajen jsem si chvilku myslelaže bys mohl bejtprotože to se nestávávždyckyaby se dva tak sešlibyť vmilovánía já věřim příroděže to tak myslíkdyž si dva lidi vonísexem
ale nejsi moje Láskasvelkým La nebyls ania já taky nebyla ta pravávimže nemám moc co nabídnoutstará obludka(s úsměvem)a nerozveditelná
jenže kdyžs mi šeptaldo břicha„jsi moje, jen moje“chtěla jsem bejtchci bejt jen jednohovíšje to tak smutné mít mnoho mužůa tys to řekvtý chvíli siceale řeka tak jsem chtěla
Evičce
jak jsem tě viděla
sedět na tý větvi
vráno
musela jsem si ktobě přisednout
dlaně
dávával mi dlaně
pod chodidla
bál se o ně(mě)
oněmělý zpíval
O touhách
A dneska na mě padl smutek…
Vždycky jsem chtěla takovej vztah, jakej měla moje babička sdědečkem. Dědeček na babičku osm let čekal, než ho chtěla a pak ji miloval až do smrti. Babička byla hysterická a tak trošku hypochondr a dědeček to vyvažoval svým klidem. Babička často plakala a omdlívala a dědeček ji hladil a nosil jí obklady.
O snech a realitách
Dneska se mi zdálo, že bojuju se Satanem, byl to šílenej sen, neměla jsem žádnej kříž na krku a zdrhala jsem, pořád mě doháněl a nakonec jsem zjistila, že mu vadí, když na něj zvracim a tak jsem ho dostala. Koukla jsem se do snáře a bylo tam: „Sen o Satanovi je předpovědí nebezpečných milostných románů, bojovat se Satanem znamená smutek a neúspěch, utíkat před Satanem znamená tvou nechuť knecudným hrátkám, které ti budou nabízeny. “ Vůbec nic tam nebylo o zvracení na Satana a tak si nemůžu udělat ucelenej obrázek.
Dneska přemejšlim o svejch špatnejch vlastnostech, to je takovej psychotělocvik, vymyslela jsem to sama, trošku sebemrskačství, ale kdo by to sem tam nepotřeboval.
jestli chceš
jestli chceš, tak brečzapomínej, jestli chcešnapiš mi báseň o střepech tu poslednípotom se rozeběhni ke mně pryč hlavně nestůjnapiš mi báseň o řekách stromech a plyšovejch psechožiletkácho žiletkách na tvářícho rydlechco vyrejvaj
tvoje moje
naše vrásky okolo rtůjestli chceš, tak zapomeňmiluj mě, jestli chceš
jestli chceš
procitnutí
Ve dvaceti jsem si chtěla vzít Švéda s Volvem. Chodila jsem kvůli němu s jednim klukem ze sousedství, měl ve Švédsku příbuzný a sliboval mi, že mě seznámí s bratrancem. Neseznámil, akorát mi nosil od bratrance zubní kartáčky a samolepky. Ve třiadvaceti jsem dostala rozum a rozhodla jsem se pro hluchýho, slepýho a němýho námořníka.
snad
a všechna ta slova jsou pryč
ta slova, kterých jsem byla plná
postupně mizela včerných dírách
vneznámých časoprostorech
Female
Dneska bych se chtěla zamyslet nad tím, proč musíme žít ve smíšených párech. Protože o tom přemejšlim už leta a kalého výsledku jsem se nedobrala. Několikrát v životě jsem sdílela domácnost se ženou a bylo to skvělý. Ženská totiž chápe, že když mám krámy, tak je mi blbě a nevařim a že místo masa koupim řasenku, protože ji fakt potřebuju a naopak zase chlap pochopí, že se chlap nutně musí koukat na fotbal, nutně musí koupit tu vrtačku a nutně, ale nutně potřebuje jít svlažit hrdlo.
Klišé
chtěla bych se líbat
pod hvězdami
to pro všecny
co vždycky křičí: Klišé.
já ne
nejá nene jájá to nebylařekninemůžu za tvou bolestmám strachbojim sedotknout šlápnoutšeptatbojim se ho i namalovatstrachnejá nejá to nebudupomoz mi
chybíš
sex za dvě stě
Po dlouhé době jsem byla včera u kamarádky Aleny. Udělaly jsme si kafe a střik, sedly pod smrk a daly nohy nahoru. A pak jsem poslouchala, jak je Marek skvělej, jak je hodnej, jak je milej, jak jí vyznává lásku, jak jí dává dárky, jak chtěj miminko a jak se budou brát. Mám tu holku ráda, fakt jo, hodně moc, byla čtyři roky sama, bez chlapa, bez sexu, bez objetí a tak si hodnýho chlapa zasloužila.
kamarádce
Nad fikusy plavala tvoje malá hlava, Soničko, malá, něžná hlavička se žlutými, hebkými vlásky, pokaženými špatnou trvalou. Chtělo se mi utíkat za tebou, pak jsem si vzpomněla, že už jsi mrtvá. Myslela jsem na tebe celej den vpráci i pak, byla jsem na procházce vlese stakovým milým klukem, líbil by se ti, řekla bys: „Nezkaž si to. “ a já bych si to stejně zkazila.
o mně
ještě jsem se nenaučila
ubližovat
bez špatnýho pocitu
a se špatným pocitem
úplně bez
natírám si oční bělmo
a stydký pysky francovkou
jako každý ráno
ta masáž je účinná
dík
oč tu tedy běží.
o střechu nad hlavou
a postel.
o talíř jídla kobědu.
pod vodou
čas plyne jako voda
ponoř se
beze strachu
voda nebolí
jaká je zdrobnělina slova "smrt"?
nictichoprázdnej důma za oknem tmakrvavá čára na břišenehtem vydrápanáa jinak tmatichonic
že pominu
že neulpim
je můj strach
že projdu beze stop
a že mi nikdo nevykope hrob
křížem krážem
nikdy nezapomenu
lidi to nechávaj psátna věnce zcesmíny a borovejch šišeka já to píšu patama za obzora fakt se nedávytetovals mibříškama svejch prstůdo kůže znamenía ve tvých očních důlcíchjsem našladuhový kuličkykterý jsem dávno vyhrabalana půdě po dědovia pak je zase někde ztratilakdyž pro mě cvrnkání kuliček už nebylo důležitý
rozpočítávals na mejch vráskáchmám – nemám – máma bylo jich sudo
všichni máme strach
dopis
chtěla bych dostat dopis psanej rukou
i adresa
na bílý obálce
by měla tvůj otisk
a zítra
zítra
jsem se probudila a
prstýnek, kterej nosim na
prostředním prstě
karty
zase jsem koukala zpátkyzase jsem četla minulostkarty na stole řeklyboleststracha co budevědět nechceš. nechciřikám já
nechci, radši neřekněte tu minulostať konečně všecko pochopimseš žaludský esopovídaj kartya to je obrázek nejsmůlovatějšíměla bys bejtsrdcovej svršeksprávněa vedle tebe by měl ležet srdcovej krála jak si tak karty blábolejna mým stoletyřikáš„miluju tě“a moje žaludypřebíjíš svejma srdíčkama
a dneska
mám prstýnek klasicky
na prostředníčku
i když to vypadá na
úplně stejnou zimu jako včera
rozdíl
žena, která přijímá dary
od mužů
a oplácí přízní
nemusí být
...dneska
jsem se probudila a
prstýnek, kterej nosim na
prostředním prstě
jsem si musela dát na ukazovák
karneval
sněžívločky tančípadají k zemi Kolombíny
karneval pokračuje dáljenomže
když je kolem tolik špíny
řeknětekdo by tancoval
STŘEPY
Prolog
původní název byl KRÁLOVNApotom ZRCADLAa nakonec zůstaly jen
STŘEPY
psakterýhos mi mohldarovatjsem odnesla do zastavárnykřečkaco mi zbylz minulýho životajsem pustila na svobodukytky jsem rozdalacédéčka rozeslala poštoua knihy zdědíšrozbila jsem všechnazrcadlabylo jich osmvelká i menšíkdyž jsem mívala hladkou kůživlasy po zadekmyšlenky všech chlapů co šli kolema smála jsem se královnámteď v mým hřebenu nejsou žádný vlasypramínek krve od nosu ke rtu nezasycháa z otevřený rány v břiše vytejká hnistolik špínyrozbila jsem všechnazrcadlaa nenávidím Sněhurky
SEDMIČKA (NEBO JAKÝKOLIV JINÝ ŠŤASTNÝ ČÍSLO)
Prolog
Tý zmrzliny bylo moc. Jenže odolejte takový nabídce. Schovala jsem si kornout se zbytkem jahodový do kapsy na pak a vrátila jsem se do tý cukrárny k pultu s masíčkem. Měli tam kouřící žebírka, teplej bůček a grilovaný kuřátka.
TAK SIS NA MĚ KONEČNĚ SÁHLA, KURVO STARÁ
Muž prý nerad usíná vedle ženyke které necítí láskua tys spalSpal
Chcivědetnečekat
holčička schoulenávyschlá beznadějí
číst z duhovek a řasz hvězd
jo a oholit se
vyprala jsem
vruce
oškrábala jsem mrkev, celer, petržel
taky vruce
ciferník
ciferník
vložnici na nočním stolku
mám budík
kouzelnej
krása
čekám, až mě najdešpod vrstvami hlíny, prachu a kameníkosti mi poskládášslepíšštětečkem zbavíš nepatřičnačekám, až objevíš mou krásupane archeologučekám, až mě objevíšv muzejní vitrínězarazí tě tvar mé lebkya nadočnicových obloukůmožná i zvláštní, nízké posazení ušíčekám, až objevíš mou krásupane antropologuještěže jsi šílený vědecv modelingové agentuře mi řekliže jsem ošklivá
utopená
utopila jsem se
uvidíme seřekl jsivyperu si bundu a přijedua vyrostla zeďkrájím cibuli a buřtyprotože utopence fakt umimdávám do nich kolečka křenubrečima topim seuž neutíkaj žádný bublinkyskočila jsem padákemvolnej pád s instruktorem a voda byla studenáteďležim v dekompresní komoředva týdnykolečko křenu mezi zubymezi pysky cibulia bojim seže se příště utopim v písku
obestavěla jsem se tebou
bojim se, že přes tu zeď
chtěl bych vidět játra toho psychiatra je napsáno v pavilonu č.26 v kuřárně
Miluju tě, řikám vpondělí
Miluju tvoje vlasy, který jsou vlétě žádný a vzimě narostou
Miluju tvou snahu mě uspokojit
Miluju tě, že se ti to daří
čekání
kradený štěňata
a policie vdomě
bez slunce
už jen jeden dlouhej sen
Odtajněná
(stál pod vodopádem
a nastavoval mu tvář
chytal ho do úst
a díval se, jak jiskří
Obraty
"jsi přímá, ostrá jako skalpel"vždycky mi byl rovník zapovězen jen čára na mapě která půlí ne slunce ne období dešťů obratník kozoroha značí cestu po hřebenech obratník raka značí cestu zpět vždycky mi byl rovník zapovězen jen po hřebenech se škrábat a obracet se na všechna strany teď se potřebuji dostat přes obratník štíra už pro ty oči panny za horizont nedohlédnu .
opilí
a zavřely se vody.
a tvoje modrý voči u automatu s kávou
„uděláš mi, prosím, čokoládu. “
přemejšlíš, jak mě dostat
hlad
zasekni dráp
ten nehet
co sis už dva roky nestříhala
a zatni zuby
Vezmi mě do úst
Já nevim, jestli bych byl věrnej, chtěl bych, ale jsem děsně sexuchtivej, měl jsem to ráno a už bych moh' zas.
Jak ráno. S kym mi zahybáš.
To je jedna kamarádka, já ji vozím za manželem a cestou jí to vždycky udělám, protože ona řiká, že jí to s manželem nebaví, jen se mnou, že jen se mnou něco cítí a taky jí chutná moje semeno.
Zbabělost
hadi slepí
mžurky zakrnělý
chordy dorzalis
pokřivený
Nákupy
Ráno jsem šla nakoupit. Pro jistotu jsem si napsala na kousek papíru: JÍDLO, PITÍ, KONDOMY, PONOŽKY, CIGARETY. Když chcete nasrat pokladní v obchodě, spolehlivě zafunguje, když při placení zděšeně vykřiknete: „Cože. Pět set.
důvěra
dokořán
okýnka otevřená
jen jeden prstíček
jen nakouknout
Mosty
Prolog
naděje.
**********
stavěla jsem mosty ze snů
Nářez
Podrbala jsem se v chlupech pod kalhotkama. Moje nervová zakončení skonstatovala cizí cosi na kůži. Nehtem jsem to seškrábla a vyndala ven. Pomalu to lezlo po prstu.
Příroda
Prolog
Koukám od stolu otevřenejma dveřma a vidim větev. Včera na ní visel ještě jeden poslední list.
Jsem vyloženě přírodní člověk. Když mi jde přes cestu mravenec, vyhnu se mu.
Kafe
Protože pracuju a v poslední době vás zanedbávám, chtěla bych vás příští týden pozvat na kávu ve středu, nebo ve čtvrtek, 17. , nebo 18. listopadu. Adresa je Heřmanova 7, Praha - Holešovice, je to mezi Štrosmajerákem a Vltavskou.
Fakultativní výlet do České Lípy
PROLOG:
Spermie se dostávaj ze zubů blbě i dentální nití.
Psal mi kamarád: „Přijeď, neboj, mám přítelkyni, jsem věrný, budeme celou noc sedět a kecat, dáme trávu, něco alkoholu a pak zase pojedeš domu. “
Nu což, jsem cestovatel, výlety mám ráda, ale neboj. bojim, jsem nymfomanka, co si počnu sama s věrným chlapem, když je věrnej někomu jinýmu.
Písnička
Lalalala, život je veselá písnička, lalalala…
Dala jsem si novoroční předsevzetí už vříjnu. Naučim se rozlišovat důležitý od nedůležitýho, cenný od bezcennýho. Zkusim se podívat na internet, jestli je na to nějaká škola, nebo kurzy. Zaplatím cokoliv.
Pojď...
…zvu tě do cukrárny
dáme si
dva indiánky a kolu
a nad drobečky potom
Bohyně a dýka
řekni: „Já vím“ a obejmi mě
vjednom uchu mi visí zámek
ve druhém klíč
a zítra budu mít svatbu se všemi bohy
PÍSEŇ PRO MOLL
(když chceš namalovat štěstí, musíš do kýblu krve z břicha smutný děvky, kterous včera chytil v lahvi lacinýho chlastu na červa, opatrně přikapávat andělskou bílou z jejích očí)zachytit uhlem vrstevnice kůžebílou i černou vyčíst z očído důlku pod krkem ostří vtlačita táhnoutradost tuší do tvářerumělkou zdraví naznačitmodrou a zelenou smutekžlutou zoufalství(namalovat vášeň znamená namočit v tom břiše ruce po lokty a potom se dotýkat plátna prsty, dlaněmi, předloktím, tak, jak našeptavač káže)rudá je krevradostživot a smrt(pamatuješ, jak sis, jako kluk hrával s barevnejma válečkama mazlavý hmoty. když jsi spojil všechny barvy, udělals velikou, šedivou kouli)tou krví rudoulepkavounamaluj sičínské rituální znaky na břichoi jía potom okolo obrazua nítančido ránav rytmu strunz žíní divokých koní
Epilog
". beznaděj namalovat nedokážu. "
Na houbách
Kolik odstínů a tónů má zelená
tolik jich na sebe navěsila
dáma důstojná
botičky do hněda
Robot
Potkala jsem robota. Nepøekvapilo mì to. Šel pøede mnou, pomalu, pomalu sunul levou nohu pøed pravou, pravou nohu pøed levou, pomalu pohyboval rukama, levá ruka, levá noha, pravá ruka,pravá noha, velmi opatrnì kladl chodidla na zem. Všimla jsem si jeho chùze, ale neudivila mì.
pomíjivá
„Kolíbala bába čerta na pařeze dubovým…“Mám na kanapi důlek po tvým zadkua špinavej ručníkco nám byl k rucejsem ještě nevypralaRánu sešívám režnou nitízapichuju jehludo živýho masaa tiše řvu bolestíDesátej uzel- padlaa pračku nastavuju na vyvářkuZase neumírám„Hajej dadej, můj čertíčku, já to na tě nepovím…“
Pózy jsou na nic
Říct
„Sem mi, lásko, polož ruce“
a pak už se jen
houpat na vlnách
člověče
až jednouněkdymožná prvněucítíš vůni zvadlých travaž potomněkdynaposledyutrhneš odkvetlý bolehlavaž uvidíšjak hejno ptákůza teplem na jih odlétátak neměj strachže se v prachobrátíš v půlnočních minutácha v klidu počkej do léta
Reklama na dvě věci
NEBE PLNÝ PADáKů
PADAJ PÍRKA
partiový VÝPRODEJ CHLAPů
„ Kupte si, neprohloupíte, zajeté zboží se zárukou . “
Chtěla jsem
chtěla jsem aby sis lehl mezi moje stehnachtěla jsem abys do mě pomalu velmi pomalu vnikalpomaluchtěla jsem se zavřenýma očima jen vnímatjen vnímat tu dlouhou cestupomaluvnímattuslastpomaluvnímatdotekpomalucítitkůžina kůžichtěla jsem se s tebou jen vyspatchtěla jsemabys vzal mou hlavu do dlanía díval se mi do očízůstaň takchtěla jsem
Miluji Tě!!!
Někdy, když naše holčička zapomene vypnout mobil a jde pryč, šmíruju. Jen tak, abych měla přehled, to se musí, to mi jistě dáte všichni zapravdu. Tentokrát jsem byla všoku. „MILUJI TE.
Nezapomínám
„…na cestě daleký stojí malej domek a v jeho zahradě je spousta kytek a strašák na zajíce…“Zas jednou trefa srdcem do černýho„…a kvete tam jabloň a pod ní ležíš ty a já se dívám, jak ti lístky květů padaj do vlasů a mám na tebe chuť, jako motýl na sladkej nektar…“srdce mojetvoje rukaco házela„…ale nemám čas, protože musim nařezat a naštípat dříví, abys mi nechřadla, až nastane zima…“terč z vyceněných zubů(úsměškypošklebkypranýř a klatba)Epilog
a zase se mi o tobě zdálo
Špička
Páni, lidi, nesnáším přepravu svojí osoby vměstských hromadných prostředcích ve špičce. Svou osobu nejraději přepravuji vprostředcích různých taxislužeb, nebo, nejlépe, vprostředcích přátel. Tedy ve dvoustopých vozidlech. Můžeš být největší přítel, pokud vlastníš pouze horské kolo, tak se mi nezavděčíš.
zeptej se mě
tuhle mi řekl jeden pán„strašně mě vzrušuješ“(bylo to milý)„moc tě chci“řekl dál(taky jsem ho chtěla)„chci tě položit na krovky“připadala jsem si krásnáchtěnážádoucísilná(zase královna)„proč to neuděláš. “zeptala jsem se„protože pak bych chtěl utect“odešel(aniž by mě položil)„proč. “zeptala jsem se„bojim se tějsi moc otevřenápřístupnáneřešíš budoucnost“odešel(aniž by se zeptalproč)
Divný
snad opravdu není doba na to
abych chodila odhalená
najdu vkomoře ten největší
prádelní hrnec
Moje Babička
Na rozdíl ode mě, přijala moje maminka fakt, že jsme přišli o pražský byt a nastěhovali jsme se na chalupu do jižních Čech, kladně. Podle jejího názoru nám bude na čerstvém vzduchu lépe. Vzduch nevzduch, já postrádám kulturní život. Postrádám taxíky a noční kluby.
zavazadla
pamatuješ kde na půdě
je ten proutěný kufr po babičce
ten se kterým se stěhovala
za svým mužem
www.eutanázie.cz
Viděla jsem mou matku, jak si hraje s cizím dítětem. Smála se a dítě se taky smálo. Lechtala ho a líbala ho do vlasů. Pevně ho objímala.
Vývěva
Viděla jsem mou matku, jak si hraje scizím dítětem. Smála se a dítě se taky smálo. Lechtala ho a líbala ho do vlasů. Pevně ho objímala.
Reportáž psaná na oprátku
Chtěla jsem napsat reportáž. Reportáže neumím a tak jsem si vzala mustr zklasiky a rozhodla jsem se napsat reportáž na oprátku. Kdybyste ale věděli, jak se na oprátku blbě píše. A tak jsem to napsala na oplatku.
*****!!!!!SOUTĚŽ!!!!!*****
Vyhlašuju soutěž o nejlepší HARLEKÝNKU. Prostě napište harlekýnku, červenou knihovnu, večer pod lampou, cajdák, škvár. Musí to bejt PRÓZA. Zvítězí dílo, který bude nejvíc stupidní a rozhodovat o tom budu já (a ještě maximálně dva porotci), takže si nemyslete, že nasbírárte tipy a vyhrajete.
Půjčka
kolik let jsi byla
těhotná.
kolikrát
jsi potratila.
A další pracovní pohovor
O tuhle práci ale fakt stojím. Na pohovor se připravuji dva týdny. Studuji, píšu, přemýšlím, co a jak. A dneska nastal den D.
Další sobotní odpoledne
Naši typickou, obyčejnou, normální a běžnou rodinku, Rudolfa, Renée a Jáju už znáte, pokud jste zakopli o první Sobotní odpoledne. Dnes jsem knim znovu nakukovala. A zase mě nezklamali. Od našeho minulého setkání se leccos změnilo.
Neřvi, vzbudíš děti!
Už když jí bylo třináct, měla jasno. Bude mít syna a dceru, syn bude starší, dcera mladší o dva roky a budou se jmenovat Marek a Terezka. Na střední škole, když s holkama debatovaly, co která v životě chce a holky řikaly věci jako: „Já vystuduju medicínu“ „Já se dobře vdám“ „Já budu cestovat“ a tak, ona se jen blahosklonně usmívala. Ona bude jednoduše šťastná.
Svatební
Záclony zpavučin
Ruce propletený
Věčný hlad
A dotek ženy
Znovuzrozená
NespiKdyž budeš spát ještě o minutu dýlRackové ti vyklovou obě očiRackové chechtavíMasožravíPřelétaví(Vezmi barevný křídyA napiš na zeď Národního výboruŽe předseda ukrad v sámošceLitr mlíkaDeset rohlíkůMáslo10 dkg gothajeNapiš to žlutou a oranžovou barvouA tou hnusnou fialovouPod to namaluj květ orchidejeA potom se můžeš začít smát)Spinkej, děťátkoHajej dadejNa lůžku z matčiny krveK němu připoutanáUtopenáNalej si dalšího panáka louhuA vypij ho na exUvidíš, jak se ti pročistíHlavaJak ti to protáhne střevaVyléčí to tutvouZácpu stoletouA nespavost
Çava
Tak jsem byla na koncertě. Příjemná kavárna v Salmovské ulici, pět stolků, jevišťátko, pár lidí, zcela zřejmě valná většina přátelé muzikantů. Záměrně neříkám kapely, nebo skupiny, protože oni sami se prezentují jako sdružení. A sdružení se skládá z kytaristy Žabky, jeho ženy, Žabkové, která zpívá, bubeníka Davídka (to je jméno) a hráče na dechové nástroje, příležitostného zpěváka a přídavné rytmické složky Kubíčka (to je příjmení).
Výkřik
Dneska jsem na tom psychicky skvěle,nezbývá, než suše konstatovat,i když bych se mohla naparovat,neb den to byl výjimečně úspěšný. Toho se chci vyvarovat. Akorát všechny šťouraly a pesimistyposílám striktně do prdele.
Přetlak
Víte, co to je přetlak. Nebo nasycenej roztok. Tak to mám v hlavě. Vlastně ne, je to – přesycenej roztok.
Hudba
Mám napsat vědecký pojednání. Asi ne, nejsem vědec. Mohla bych říct, že hudba je, technicky vzato, zvuk lahodící lidskému sluchu. Přesněji, tóny, lahodící lidskému sluchu.
Vrah
Anděl
Ukončete výstup
A nepráskejte dveřma
Odložte si u nás vaše děti
Hra
Prolog:
Před kamerou za kamerounikdo nesmí státnebo nebudu hrát raz dva.
Hra:
Ráno rozestav svojecínový vojáčky do defenzivních pozica do práce jeď tramvajíNikdy jsem neviděla mrtvýho člověkajen pár přejetých zvířatna silniciz okýnka jedoucího autanevim, jak vypadá smrtjakou to hraje roli v mým životě. "Kolikrát jsi dnes objal svýho syna. A kolikrát jsi letos objal mě.
Pohádka
Až uvidíš čarodějnici obcovat sdémonem
Najdi si svou písečnou dunu
A nauč se na ní surfovat
Černoši nemají smysl pro rytmus
Křeččí horrorová
Kdo to, krucinál, řek, že nemůžeme mít doma prázdnou klec. A proč jsme ji teda nevyhodili. A kdo řek, že ten křečíček je tak roztomilej. No ale já to byla, kdo šel do Zverimexu (ty obchody se tak už dávno nejmenujou) a čuměl tam do těch lahví od okurek a pak se asi na půl hodiny (přesně na dobu, než je prodavač otestoval, dal do krabice a já zaplatila) zamiloval do těch milých a sladkých křečíčků a rozhod se je koupit.
Stopy
Sleduju tvoje stopy ve sněhu(o těch nás neučili,jak tože vždycky směřujouode mě. )sněžívítr foukánohy se boří do závějíjde se čim dál hůř(stopy jsou už sotva vidět)a pak dojdu tamkde končístojím na zasněžený pláni(stmívá se vítr fičízima mě bodá do tváří)a přede mnou už není ani jedinýotisk tvých bosých dlaníale nejsi tu ani ty
Nenormální tejden
Pondělí
Když je protivnej, je to hnusný, ale když nemluví vůbec, je to ještě horší. A dneska nemluví. Chodí okolo mě a ani necekne. Bojim se na něj promluvit, protože by to mohlo blbě dopadnout.
Pracovní pohovor
„Můžu se vás zeptat, proč hledáte práci. “
„Protože podnikám smanželem a potřebuju se ekonomicky osamostatnit. ““No, to chápu, být smanželem dvacet čtyři hodin denně je asi nepříjemné. “ (tázavej úsměv)
„Nehodlám snim bejt už ani hodinu, rozvádim se.
Život
Sedím v práci u počítače a pročítám vzkazy. Vchází můj manžel s plnou náručí věcí, byl nakupovat. Celou tu hromadu položí přede mě na stůl. "Umřel mi otec.
Procházka
Nechtělo se jí na procházku, v poslední době se jí nechtělo nic, ale šla, třeba v lese přijde na jiné myšlenky. No i když v lese…Kunratice, malá ves, ukrad bábě b(. )undu pes…jak zpívá Fanánek, to moc les není, ale na pražské poměry se to tak nazvat dá. Jde vedle manžela, kráčí, jako automat, kdyby ji nedržel za ruku, zastavila by se, zarytě hledí do země, jako by musela spočítat všechny klacíky a každý lísteček na cestě.
Nevěra
Seděl u televize a poslouchal, jak se jeho žena sprchuje. Vyteklo už hodně vody odpadem jejich vany od té doby, kdy se naposledy sprchovali společně. Vstal a otevřel dveře do koupelny. Potichu.
Podvedená
Sekeru vprsou zaťatou
hlavu svěšenou
tvář usmátou
sduší ubolenou
Kýč
Vidim ptáky,
potom vlčí máky
a mraky taky
Slunce mi střelilo do žaludku
Nebezpečné známosti
Houpání na vlnáchbílých(v peřinách)stoupání ve vírechvzdušných(ztrácíš dech)na křídla vybrnkatstaccato(mám tě rád)slovíčka všeptanápod víčka (prolhaná)
Martina
Tak si tu tak, dámy, vyprávíte o těch svých dětech a mně to nedá a taky vám musim o tom svým dítěti napsat. Dostala jsem ji už hotovou, nebolelo to, zato potom v těch následujících letech nesčetněkrát k umření moc. Když mi její otec poprvé pyšně ukázal fotku, usmála jsem se blahosklonně. Plešatá holčička, vyfocená u polystyrenovýho dortu v ateliéru mizernýho fotografa, bleděmodrý, háčkovaný šatičky, zašedlý punčocháče a okopaný botičky, který když nosila její maminka, tak už byly děděný několikrát.
Znamení
„Jak to bylo u tebe se sexem. Jak to začlo. “„To jako kdy jsem přišla o poctivost. “„Ano.
Sny
Stojí ve veliký hale, možná to nemá strop, tím stropem ji vidím, stojí tam a slyší: „Cos to udělala. Proč jsi to udělala. “ Shlavou zvrácenou dozadu se rozhlíží, snaží se přijít na to, odkud na ni matka volá. „Seš parchant.
Sysifa
vynáším na kopec kámen po kamenia stavím si tam svůj životproti potopám vystýlám pokojíčkytrávou listímzdobím je lístky okvětními „přijďte pobejt. “ každý večer se topím v peřinách- umíráma každé ránovstávámz vln - znovu se rodím
Renáta – znovuzrozenáperpetuum mobileživená dávno ustřiženou pupeční šňůrounenapojenána zdrojnaděje, víry . lásky
Sobotní odpoledne
Právě si nacpali břicha špagetama a lehli si na gauč, Renée hezky uprostřed, Jája zleva, Rudolf zprava. Leží rozvalení a tupě a přežraně zírají na nejmenovanou hudební stanici, kde zrovna čerstvě křepčí Michael Jackson a jeho křoví.
Renée (manželka Rudolfa a macecha Jáji)kJáje: „Majkl tě nebere. “
Jája (dcera Rudolfa, 11 let, bydlí u matky, u Renée a Rudolfa je na víkend): „Ne, vypadá děsně, se na něj podívej, blbec, nechtěl bejt černoch.
Měj mě rád
Pohlaď mě, lásko, prstem po obočí
A řekni, že jsem tvoje milá
Chci, ať se se mnou svět zas točí
Doteď jsem nežila, jen jsem byla
Ta první
Dalo by se spočítat, kolikrát se vedle něj takhle probudila. No jasně, že dalo – tenkrát, jak se spolu milovali prvně u jeho rodičů, když si pro ni přišel na ten školní mejdan. To už spolu nechodili, ale pořád to mezi nima jiskřilo. Potom podruhý když odmaturoval a potkali se na jeho večírku.
V pekle
Ten klub je fakt skvělej. Řiká se mu Peklo. To u nás na vesnici nemáme, tam je akorát hospoda a tim to hasne. Kdyby si tam někdo otevřel takovejhle klub, tak by se mu tam stejně natáhli fotříci na pivo a brzo by se tam místo metalu začala hrát dechovka, protože co taky k tomu plácání se po zahrádce hrát jinýho.
Děsnej mejdan
Seděla jsem v kavárně a čekala na kamarádku, měla tradiční zpoždění a tak jsem poklepávala lžičkou o podšálek a koukala na hodinky co dvě vteřiny. Včera mi volala, vlastně dneska ráno v půl čtvrtý a vlastně mi nic neřekla, jen byla šíleně vyděšená. Ani vhodně volenými otázkami jsem z ní nic nedostala, jen pořád opakovala, že to je hrozný a že se zabije a pak že zabije jeho a nakonec, že zabije sebe i jeho, čekala jsem na poslední verzi, že zabije sebe, jeho i děti, ale na tu nedošlo, rozvzlykala se a položila sluchátko. Tak jsem jí brnkla před hodinou, jestli se nechce sejít v kavárně.
Miminko
Dneska jsem byla nakupovat. Koupila jsem novej kočárek, modrej, chci chlapečka, taky dudlíky a flaštičky modrý. Vždycky před Vánocema se rozšoupnu. Manžela klepne pepka, až to uvidí.
Popraviště
Připravovali jsme oslavu naší svatby, kolektivně, každej si vzal na starost něco a dohromady to mělo klapnout. Vždycky to klaplo. Ale pak přišel Milan s tim, že se nikdo nemá o nic starat, že všecko zařídí sám, že má pro nás překvapení a že se máme všichni fakt těšit. Nu tedy dobrá, já mám oslavy ráda a překvapení obzvlášť.
Milování
Znali se už celý věky, kdo by to počítal. (Jeden rok, dva měsíce, jeden týden, tři dny a šestnáct hodin. ) Když ho viděla prvně, byl úplně zmatlanej a kouřil jednu cigaretu za druhou. (Měsíc nato přestal kouřit, ze dne na den a za celou dobu, co se znali se fakt nedotk cigarety.
PIKSLA, JAKO SYMBOL ZANIKAJÍCÍ KULTURY SOCIALISMU
Když mi bylo 19, zdědila jsem byt po babičce. Najednou jsem měla nějakou starost, příjem 1. 200,- Korun československých a 550,- stál byt. Další prachy telefon a všecky prémie jsem utratila za desky, byla jsem magor na muziku.
Prostě takovej normální tejden
Pondělí
Zase mě vzbudil polibkem. Kdyby věděl, jak mu ráno smrdí zpusy, nedělal by to. A kdyby věděl, jak mu smrdí zpusy večer… jednou, když jsme spolu ještě spali, ptal se mě, proč už se nelíbáme. Co jsem mu na to měla říct.
Auto II.
Ježiš, to je bolest. Zaťala jsem nehty do stehen a vytrhla znich kusy masa. Už tři dny ležim vtýhle díře a nemůžu se skoro pohnout. Ležim na zemi, ne, na nějaký dece a krvácim.
Pohřeb III.
Umřel nám Pepík. Měli jsme ho celkem rádi. Teda já moc ne, protože se mi pletl vkuchyni a musela jsem po něm uklízet. Ale manžel a dcera ho milovali.
Kurvička II.
Seděla ve svým pokoji na válendě. Malá, ustrašená holka. Seděla, poslouchala ten hluk a doufala, že dneska nikdo nepřijde. Byla už skoro noc, zulice sem pronikalo světlo pouliční lampy a když jelo kolem auto, tak obdélník okna přeběhl zjedný strany pokoje na druhou.
Kurvička
Seděla ve svým pokoji na válendě. Malá, ustrašená holka. Seděla, poslouchala ten hluk a doufala, že dneska nikdo nepřijde. Byla už skoro noc, zulice sem pronikalo světlo pouliční lampy a když jelo kolem auto, tak obdélník okna přeběhl zjedný strany pokoje na druhou.
Sebevražda
Nejdřív jsem chtěla zabít sebe. Přemejšlela jsem, jak. Na sebevraždě je fajn, že má člověk velkej výběr. Takže jsem vzala tužku a papír a napsala jsem si:
U cesty
Zase se to dneska stalo. Jak si to mám vysvětlit. Co jsem to zač, že je ktomu provokuju, i když nechtěně. Šla jsem vnoci zpráce a přemejšlela jsem o tom, až se ze mě kouřilo.
Z lásky
„Lásko moje, něco pro tebe mám“
Pohladím tvou hladkou kůži
„Spíš. Vnímáš. “
Proč se ani trošku neusměješ.
Reklama
Reklama
Osoby a obsazení:
Jana – Jana
Petr – Petr
Brácha
Byl to jednoznačně krásnej kluk. Nemohla jsem kněmu cejtit sympatie, nesnášela jsem hezounky. Jeho modrý oči, černý vlasy a křídla, na který byl tak pyšnej ho předurčovaly ktomu, aby byl muj nepřítel. A jak se smál.
Zen zen zen
Vneděli jsme jeli na Slapy. Bylo hezky, tak se vykoupat a chvilku se válet na sluníčku. Silnice zPrahy do Davle je vjednom místě podemletá po loňských povodních a tak je zúžená na jeden pruh a na obou stranách stojí semafor a pouští auta chvíli tam, chvíli zpátky. A tak nás semafor zastavil.
Matka
„Mami,mohl by se mnou přijet můj přítel. Chtěla bys ho poznat. “
Položila jsem telefon, rozhovor byl beztak dávno u konce, vstala jsem a odešla do kuchyně. Vyndala jsem pánev, nakrájela anglickou a cibuli a hodila jsem to všecko na ní.
Vánoce
„Nesnášim Vánoce. Nejsou vůbec kničemu. Doma se gruntuje, všude je maglajz, furt se musí lítat po nějakejch nákupech, aby se nakoupily dárky příbuznejm, který vidíme jenom o Vánocích, ty šílený fronty, co se musej všude stát, tlačenice, furt samá návštěva, člověk se musí slušně voblíct a dělat, že se raduje. Řikám, nejsou vůbec kničemu.
Autobus
Nesnášel ty lidi vautobuse. Jsou to všecko debilové, který nemaj na to, aby si koupili auto. Nesnášel jezdit autobusem. Většinou si nesed, visel na tý tyči a plápolal tam, jak fangle, podle toho, jak ten sráč za volantem byl zrovna naloženej.
Okamžik
Motýlích křídel pel opadal, uletěl…
…. srazili se na dálnici. Auto a motýl. Auto jelo velkou rychlostí a motýl proti němu velkou rychlostí letěl.
Někdy bolí i to, co oči nevidí
Ležela vposteli, přikrytá po bradu, oči pevně zavřené a tělo napjaté, jako strunu. Skoro se nemohla nadechnout a slzy dávno vyschly. Dřív vtakové chvíli šla a přikryla děti. Když bylo hodně zle, lehla si knim.
Slavnost
Dovolená vtéhle mystické ostrovní zemi se vydařila. Dnes jsem tu poslední večer a půjdu se podívat na tradiční slavnost na pobřeží. Už týden probíhají přípravy, staví se vysoká vatra, věnčí se stromy a lidé se evidentně těší.
Večer jsem si oblékla dlouhé šaty se žlutými květy, trošku se nalíčila, jen trošku, bylo by zbytečné to přehánět, na krk pověsila taštičku spenězi a šla, natěšená, že poznám zvyky těchhle milých lidí se stálým úsměvem na širokých tvářích.
Muž
Miloval jsem jí, vole, chápeš to. Miloval. Všecky vostatní ženský sou mi ukradený. Sou mi ukradený.
Žena
Panebože, proč zrovna já musim mít tak komplikovanej život. Já nechci pořád utíkat. Jak se to stalo. A kde to všecko začlo.
Pohádka o velikém samovaru
Za sedmi horami a lesy
žil kdysi dávno
jeden car.
Měl černý vous,
Pohřeb II.
Viděla hlouček lidí stát na břehu moře. Znala je. Muž splechovkou vruce stál čelem k ostatním a mluvil knim: „Přála si, aby její popel byl rozprášen do moře. Přála si, abyste u toho všichni byli.
Život ve velikým domě
Bydlela jsem tam, co se pamatuju. Ale je pravda, že si nepamatuju úplný začátky mýho života. A pak sem tam něco matně. Pamatuju si, že Věra, což byla moje teta, mladší sestra mojí mámy, chodila snějakým Vítkem a to byla asi moje první láska.
Deset minut na chatu dvě
Přijela jsem za kamarádkou Irmou do Plaňan. Byla jsem pozvaná a ohlášená a tak mě opravdu naštvalo, když mi její manžel řekl, že odjela ke tchýni na Moravu a on že je sám doma. Vypila jsem kafe a chystala jsem se odjet.
„Nejezdi nikam“ řekl Béďa, „kamarád se dneska loučí se svobodou a jedeme chlastat do Kouřimi na nějakej koncert, tak pojeď se mnou.
Campanella
odpusť mi, odpusť, moje milá
vodu….
proč jsi se, proč ses zaslíbila
klavírnímu doprovodu….
Pohřeb
Všem byl úplně ukradenej. Starej, protivnej dědek, co si nikdy nebral servítky a řikal kdekomu nepříjemný pravdy do očí.
„Mařeno, fakt bys už měla zhubnout, za chvilku těma dveřma neprojdeš. “
„Kadle, měl by ses začít ohlížet po nějakým zaměstnání, už mě nebaví živit tvoje děti.
Takovej velikej dům
Byl to takovej velikej starej dům. Vila zazobanců zdvacátejch let. Dole ordinace a byt pro personál, nahoře bydlení pro panstvo. Veliká zahrada.
Liga na ochranu motýlů
Na motýly při špendlený
Balit holky je střelený
Narazíš na ekoložku
A máš smolku, milý hošku
Blbá soutěž
Jednou siv jeteli čmeláky
Přeměřovali sosáky
Měřili to šuplérou
Teď se ztoho poserou.
Vosí tažení
Koukej, dáma vosí
na kapičkách rosy
žihadlo si brousí.
Mrmlá si pod fousy:
Chudák včela
Střelená včela
střemhlav letěla
zmatená zcela
sdirkou do těla
Jít
Chci jít…
Prostě jen jít.
Lehce vystoupat těch tisíc schodů a jít….
Vyhoupnout se na střechu, zabalancovat na hřebenu a jít….
Až jednou...
Připili si.
„Měli bychom se už konečně rozhodnout“ řekl Ďábel.
„Myslíš o tom, co uděláme slidmi. “
„Ano, to myslím“
Bolest
Dítě se usmívalo. Usmívalo se skoro pořád. Usmívalo se, protože chtělo, aby ho matka milovala. Nedělalo problémy.
Kolébka
A vkoutě stála kolébka
…ani se nepohnula
Mladá unavená žena si setřela mokré tváře
a zahleděla se do prázdna
Natáčky
První verze
Zamkl za sebou dveře, aktovku nechal hned za nima. Po cestě do obýváku se svlíknul. Chvíli koukal do ledničky, pak vyndal láhev snaloženým hermelínem, chleba a pivo. Usadil se vkřesle a dálkovým ovladačem zapnul televizi.
Tanec
Padá sníh.
Hází po mně barevný jiskřičky.
Užívám si ho, u nás je sníh vzácnost, kór ten bílej, brzo ho rozšlapeme a rozjezdíme do černata. Mám zněj radost, jako malá holka, beru ho do rukou a vyšlapávám do něj srdíčka.
Hrdina
Chytrou hubu
vypláchnutou rumem
dokořán
Vobrovským břiše několik cisteren piva
Kraťoučká povídečka o ničem
Seděla proti němu v křesle. Strčil jí do ucha hadičku. Potom jí strčil hadičku i do druhýho ucha. Pak stiskl knoflík.
Poprava
Pamatuješ na ty patetický kecy.
Na ty dlouhý rozhovory
Jejichž jediným tématem bylo
Miluju tě
Vina
Súlevou poslechla dědečka a skočila kněmu do postele. Přitiskla se kněmu a objala ho. Pohladil ji po vlasech a tváři a ona začala brečet. Tolik jí chyběl.
Návštěva
Napsala mi kamarádka, kterou jsem neviděla deset let. Napsala mi, že bych měla přijet, že její šestnáctiletej syn se na mě ptá a ostatní děti, kterýmě neznaj,mě chtěj vidět. Napsala mi, že se jí stejská. A tak jsem jela.
Auto
Ráno se ruka pod dekou
vydává na pouť dalekou,
aby mě pomalu a líně
pohladila vklíně.
Muž a žena
Její krása byla zvláštní. Nebyla dokonalá. Ale provokovala. Provokovala už chůzí.
HAIKU IV.
vchladivém ránu
hladinu mhou halenou
paprsky spálí
chladivé ráno
Jaro
Včera večer se mi chtělo bruslit
Už jsem dlouho bruslit nebyla
Vyndala jsem brusle ze skříně
Přejela palcem nože, jestli jsou nabroušený