Jak jsme jeli do Chorvatska

Mamka vždicki říká, že si v Chorvatsku s náma vůbec neodpočine. Furt tam jezdíme křápem, tak tatín říká našemu autu, přitom nechápu vůbec proč, ani jednou jsme se s ním nezabili. Jezdíme přes takovou tu hornatou zemi, jak je pod náma a jak nikdi nevim jak se jmenuje. Pak vždicki usnu, takže nevím co se děje na cestě a jestli jsme se jako s tím naším křápem už nezabili.

Vyhasínající oheň

Odešli tvorové bájní
vyhnalia pobili je
lidé rozumní
Kde víranepřibila je

Zlaté dno a zlatí dnové

V jiné zemi kde nevládl ve své absolutní moudrosti moudrý král, jehož země moudře zarostla býlím, což je plevel a hojně to roste všude kde jsou moudří lidé jako máku v poli, před ošetřením pesticidy. Tam žil lid zvaný obyčejný, který žil obyčejně a také vlastnil zlaté dno v řemeslech.
Začínajícímu učňovi nejprve bylo představeno zlaté dno devatera řemesel a takto zmotivovaný učeň byl exportován do Vídně. Jakmile učňovi narostly zlaté ruce mohl se vrátit ke svým druhům do staré vlasti, už ne jako povaleč a potenciální budižkničema, nebo podržtaška, ale jako řemeslník, či-li obyčejný člověk, který něco taky věděl o tom co mu prochází pod rukama, pamatujíce na ono zlaté dno, které viděl a vážíc si svých zlatých rukou.

Pohádka o moudrosti (i s rychlým a univerzálním návodem, kterak toho snadno dosáhnouti a přitom nehnout ni prstem)

V jedné z těch předalekých zemí, kde dosud monarchie absolutisticky ční nad porobeným lidem,zvannýpođđaní, vládl králTheofilŤuplíkXXVIz dynastieŤuplíků. Byl to velice moudrý král, neboť v roduŤuplíkůse moudrost dědila z otce na syna. SamotnýTheofilXXVIoplýval neobyčejnou moudrostí, neboť se dosud za celou svou vládu k ničemu nevyjádřil a tím zároveň aniničehožnezkazil a tak mu jehopođđaníříkaliTheofilMoudrý, nebo moudrýťuplík, to už dnes není známo, neboť moudrýťuplíkjednoho dne jak se tak říká natáhl bačkory, nebo si oblékl dřevěný kabát a byl pohřeb, jak už to v každém kvalitním příběhu chodí.
Ťuplík i když byl 26.

S Ludvíkem na věcné časy

I dnes, jako každého 17. list-opadavého měsíce si připomínáme Svobodu. Svoboda je to nemalá, má jméno Ludví a dříve za nesvobody Svoboda u nás úřadovala na hradě Praha, coby prezident.
Každého 17.

Pod večerem

Po cestáchlíně se plazí šero,jen zvečerarozežene ho lampionový průvodz daleké země. Vzpomínám si že jsem zapomněl.

Za východu slunce uviděl jsem znovu tolik východů sluncí

Vláda Tří Moří spěchá časem,co je tvým osudem. Slunce zatím rovná si šatičky,je horko. Dnem i nocí od východu k západuje nebe plné hvězd,tolik očí k vidění.

Samhain dokola

Do mlhy sluncepadá,staré zvěsti prosvitnouna okamžik. Od zapomnění do zapomněníopadalo listí,kdo ví kdo je kdo. Za nocí neslyšné sténání hvězd.

Velice indický příběh

V Indii, v indickém městě, v jedné indické ulici toho indického města byl indický dům, kde žil Ind Sandeep Sunil Vijay Rajesh Suraj Aman Himanshu Aryan Ravi Akshay Arnav Sandalí a provozoval obchod s obchodními povozy. Sandalí byl běžným Indem, nosil běžné indické oblečení, jedl běžné indické jídlo a nadto měl běžnou indickou rodinu a jednoho skoro běžného kamaráda Natukiho, kterého neviděl přes 30 let, ale nyní Natuki si neznámo jak zjistil Sandálího adresu a stál s kufírkem na prahu a s prstem na zvonku. (Sandalího dům disponoval i domovním zařízením běžným v Indii. )
"Sdrafím tě můj dáfnì kamarate Sandálí, nefiděli jsme se skoro přes třiscet a proto bych se u tebe rad ubytofal.

Hrůzoucí časy vrchnostenské

V časech, kdy na zámku Koloneděle býval ještě zámecký pán, před tím než v zámeckém sklepě bylo v košíku objeveno ložisko černého uhlí a zámek i s hlavním městem byl stržen za účelem těžby se udál tento strašlivý příběh.
Zatímco po ranním šlofíku si dával zámecký pán Ňidřich Štýrský Koloneděl odpoledního šlofíka, jeho jediná služebná a žena současně, neboť Ňidřich byl velmi spořivý šla prát prádlo do nejbližší řeky Elbm, které se ale tehdy říkalo Vltn. Jak tam tak ta služka, tedy zámecká paní prala na Valše (české vesnice, kde se sdružovaly pradleny a svým zpěvem a vlhkým ošacením lákaly muže z okolí za účelem styku), až ji v košili koziska skákala nahoru a dolů, sklouzl ji z prstu jejich jediný společný prsten, který zámecký pár si kdy pořídil. On to moc drahej prsten nebyl, takovej šmuk z mědi, nebo co to bylo, to neví ani sám svatý Vltavýr, který tehdy kolem Vltnu, tedy Elbmu chodil a nabádal lidi, aby žili podle církve svaté Katolické, proto bylo tehdy také moc chudých lidí, neboť všem se majetek velmi hnusil a tak jen co děti odrostly naházely všechna auta, domy, chlévy i pole, zkrátka veškerý majetek do Elbmu, vlastně Vltnu, aby žili jako ten chudák, tedy svatý Vltavýr.

-

Ve věčných samotách bloudí touhy s nocí jdou. Neznámé lidem jsou, těm září jejich cit po cestách. Odedávna ty světy křehnou, jednou za tisíc sluncí znají své správce. Na cestách skon a malomyslnost.

Zírání je obtěžování

Každý kdo snad jednou v životě jel i z té nejzapadlejší vesnice autobusem, či vlakem, nebo dokonce sdílel proti své vůli vozový prostor s jinými lidmi v MHD, které jednak nezná a jednak se tito neznámí cizinci obtěžují jezdit s ostatními zažil sexuální obtěžování.
Situace je natolik vážná, že 35 let od revoluce se tímto problémem začal zabývat spolek Konsentve spolupráci s ROPIDem projektem: Zírání je obtěžování. Je naprosto holým faktem, že slušný člověk jde do prostoru, kde se nacházejí potenciální zvrhlící a notoričtí sexuální devianti jen v krajní nouzi, např. za každodenním vydělkem peněz na burze, nebo osobní limuzínou do poslanecké sněmovny, či jako zvrhlík a sexuální deviant k soudu právě přes MHD.

Míň než nic

Jen tichá tůňv samotě kde ležíkousek časuNetřeba se ptátpro budoucíkde mlha se skláníMalátnost čeká.

Dovolená v Germánichiy (snová ukázka)

Nejznámějším zapomenutým ryze českým světcem je a ano, už to není tajemství: Vltavýr. Jeho kostely stály dříve prakticky všude a každé pořádné město pojmenovávalo svá náměstí po Vltavýru. Dokonce tento největší český světec byl svatější ještě dříve než sv. Vojtíšek, který se pro svou svatost musel ubírat až do tehdy ještě nezprušáčtělého Pruska, které se nejmenovalo Prusko a žili tam slované z kterých bylo potřeba slovanství vymlátit.

Ce n'est pas notre affaire!

Odevzdej krajinu,tvé dílo zkázya hrůzu jíž zveš krásou. Tvá svoboda není účast na moci(jak psal Cicero). Ptáci hynou tiše před odletema slovo za slovem chřadne.

Novela pro jazyk český

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, nebo-li lidově nazývanýÚJČse rozhodl na základě dlouhodobého bádání, vlastního výzkumu pro zavedení nových, přesto plně platných a oprávněných dvojhlásek obojetných, konkrétně -mjě,tjěnjě, nebolitakzvanéjednotící dvojhlásky, které zcela inovativním způsobem v souladu s evropskými normami pracují s češtinou.
Němcům ale začalo být líto ztrátygermánskéchoostréhoß, proto aby Češi vyhověli všem bude novelou v češtině od 1. 1. platit spolu s obojetnými jednotícími dvojhláskaminémeckchéostréßvšude tam, kde dosud se psalo fádní a ničím neodůvodněné "s", jak bylo zjištěnonémeckchkýimijazykovědnými vědci, kteří se pohroužili do české historie na územínémeckchkýcharchívů, (ale rychle je zavřeli, když ze zaprášených regálů vypadl švabach) "s", které se v češtině vyskytuje zcela ignoruje a není tolerantní k menšinové různorodosti, evropskému multikulturalismu, jakož i samotným EU směrnicím.

Gumový podkovy i chlápek z křoví

Jednoho dne vybuchla v jedné rovinaté zemi turistická sezóna a do země se vrhli turisté a jak už tak bývá, našlo se pár neslušných turistů, kteří se neváleli na plážích, ani neseděli u barů na plážích, ani neleželi v hotelech u pláží, . nýbrž. toulali se krajem jen tak.
Jeden takový turista co se jen tak pro nic za nic zbůhdarma potuloval, říkejme mu třeba.

Za pohledem...

Oblaka jen tiše lžoua smutek ví Zčeřená je voda a list na ní zlatýJen spát spát spátnež nad spáry bdítpod vrbou u břehu schýlenou.

Don Koupák, záhada v přítomnosti

Don Koupák, záhada v přítomnosti
Don Koupák byl vždy čistotný, nadto byl doktorem práv, doktor a psychiatr, to vše stihnul do věku šesti let, neboť byl geniální. Ale jeho největší zálibou byla voda odtékající vanoodtokem, tehdy pociťoval vlnu až extatického oddechu a nic ho nenaplňovalo větším uspokojením než toto. Záliba Dona Koupáka v čistotě se ovšem poznenáhlu, ale nevratně začala podepisovat na vztahu jeho okolí k němu, neboť nikdo z jeho okolí neměl pochopení ku čistotě, jelikož špína byla národním klenotem, i začalo Donu Koupákovi ubývati na klientele, jelikož lid bývá tvořivý a tak kupříkladu dědic domku po praprapraprapraprarodičích než aby šel vyřídit papíry k Donu Koupákovi dům zapálil a nebylo čehož dědit. Jiný, po té co mu byla diagnostikována rakovina, než aby šel na operaci k Donu Koupákovi skočil z útesu a nebylo čehož operovat.

Mňaubil, aneb pokrok nezastavíš...

i kdybys tisíckrát mňoukal.
Světlo světa spatřil nový, úžasnýMňaubil. Je to naprostá inovace do světa mobilů, respektive od nynějška pouzemňaubilů.

Dozlatova husa bez Platóna

V jedné nejmenované jihočeské vesničce Yamanakako na kraji Plzně za sedmero tramtáriemi a pěti uvízlými autobusy v pangejtu žil byl pod horou Fudži, tam kde vychází slunce líný Honza. Ze všeho nejméně, krom chození do školy řešil hádanky. Vždycky za zatáčkou, když Honzík s aktovkou narvanou desetikilovým učivem se vláčel do školy stál hádankář v mnišské kutně jako vyšitý ze hry Kingdom Come: Deliverance, ke které má vyjít už brzo druhý díl.
Honzík jen co ho zahlíd už měl po náladě, že mu přestala chutnat i zmrzlinka, kterou mu jeho starostlivá maminka Honza vždy chystala na snídani, aby neumřel ultimátně hlady, než dojde do školy, kde si muže už dát školní svačinu.

Země Krakonošova

Nejvyšší horou Čech,Čechstvaa Krakonoš vůbec jeKrakonošák. Mnoho nejen přespolních, ale i domácích se mylně domnívá, že nejvyšší horou Krakonoš je Sněžka, to by se Krakonoše, jak se správně píší a vyslovují nejmenovaly Krakonoše, aleSněžkovice. Nejvyšší hora KrakonošKrakonošákje vysoká 2 654,5 metrů. Krakonošákje trvale zahalen mlhou v permanentní levitaci nad Sněžkou.

Vlakmrtvice, aneb milé je vlakcestování

Český vlakový horor u ČD (rozuměj: Čekej Dlouho) začíná tradičně kolem 1. července, kdy děti dostanou dovolenou od školní práce a jsou povinováni se rekreovat, spolu se svými duchovními vůdkyněmi, prostou mluvou - učitelkami. Ti šťastnější sice nastoupí k Pionýru, zvláštností této organizace je, že: "Pionýr je oddaný své socialistické vlasti a Komunistické straně Československa. Pionýr je přítelem Sovětského svazu a obhájcem pokroku a míru na celém světě.

xxx

Ve světle nového větrustaré vášně plují. Hrady z pískuzbarvené krví. S hrůzou přichází smrt,než roztáhneš křídla.

Být nemocný je normální

Henryk Kalafuna byl průměrný padesátiletý muž s průměrně prošedivělým vlasem. V průměrnou ranní hodinu 4:56 nastupoval do průměrného ranního vlaku, který průměrně odvážel cestující na průměrnou denní šichtu, jenž průměrně začínala v 6:00.
Henryk sice nebyl šťastný, ale to ničemu nevadilo, protože na štěstí nezáleželo, bylo zvykem vydělat si peníze a ty nepadaly z nebe, ale přicházely prací, pokud dotyčný splnil určitou normu vymezenou časem, rychlostí pracovníka a počtem odvedené práce, pak dostal určitý obnos peněz, které byly měřítkem štěstí, podle toho co za ně bylo možno si koupit.
Henryk sice byl ženatý, ale žil sám, když mu manželka na dovolené utekla s tanečníkem hispánského původu.

Kde Bójové dříve, dnes Češi

Známý to kmen Bójův zemi Bohémie žil,to slavný král Karel IV. na trůnu byl.
Však uběhlo pár staletía lid zapomněl. Dnes se každý Čech vzorně za to stydí,chátru raději volí.

Příběh o Hňusce

Bylo nebylo jedno české pekařství ve kterém se prodávalo české pečivo, občas se dokonce dalo i jíst a proto se v pekařství udržovala grošová měna. Kdo neměl, mohl platit i denáry, ale na ty se nevracelo. Místní pekař Bimbác Vozembouch vysoký 16 loktů měl ruce jako dvě vánočky, ale ne jako ty z Lídlu, který se strachem scvrkávaly před vočima, ale pořádný máslový. Když byl Bimbác při pečivování v ráži se vzniklou vánočkou nešlo projít ani dveřma.

Za dovolenou k Etně i na Stromboli!

Místo zmrzliny, pár kopečků lávys výhledem do mořea trochu kouřezpříjemní počasí. Leč s mraky se bavímena sever,zapomenutí v dešti o rozmrzelostivšedního naříkání.

Za dobrodružstvím na hrad!

Jak už to tak v létě bývá, bylo příjemně zataženo s mírným, ledově svěžím větříkem od severu za drobného deštíku, který místně nabýval na síle s malými do nepohody dělanými sesuvy půd.
"To je dnes tak krásně," otevřel okno dokořán, tak trochu otec a vlastně ne tak úplně hlava rodinyTrigodlavLysý, který vůbec nebyl lysý, ale měl na lesklé hlavě překrásně černé tupé.
Po otevření oken, dostalTrigodlavoduševnělou pršku přímo mezi oči, až mu omoklo i jeho tupé.
Jelikož bylo něco málo hodin po poledni, vstala i jinak skoro vzorná manželka, naštěstí ne Lysá, protože před pánembohem v kostele při svatbě nechala si své vlastní jméno, které tak nějak podědila po rodičích, protože byli zrovna při ruce.

Na konci cest

Na konci cest tiché ohlédnutí, stálo to za to. Jen pár střepů a prázdná jménaplující černou řekou. Až zaduní vítr,zhasne poslední světlo(draků).

Příběhy Oďivlína 1

Oďivlín bydlel a žil v přední zátoce Zadního Zaďilína a jak už to tak bývá, pánbů mu nadělil k té zátoce i moře, které si Oďivlín přál ke třetím narozeninám. Ono všehovšudy v tom moři zase tak moc lidí nebejvalo a ti co byli zaplaveni se aspoň naučili plavat a žít pod vodou, kde provozovali svůj podvodní byznys. Oďivlín si spokojeně žil, rybařil, spal, taky jedl, pak rybařil, jedl, spal, natáhl kukačky, spal a u toho rybařil a taky jedl na dluh, ještě před tím než si narybařil, takže chodil na ryby strašlivě sytý. To trvalo 99 let Oďivlínova života, jednoho dne se procházel mezi spaním, jeděním rybařením a natahováním kukaček po břehu nudapláže za mrznoucího deště v mlze, aby ho nikdo z nudistů neviděl, že je oblečený.

Jen...

V emocích žijeme. v emocích umíráme. Znovupříběh se opakuje. Se svou minulostínikdy jsi nebyl.

Létó

Na stráži déšť, květy vadnouza zlatými poli. Slova hasnous jedno větou za druhoudo zapomnění. Až do snůmlžných bran.

Linda III.

Přicházel starosta s rezavým úsměvem od jednoho konce kníru ke druhému. Vytáhl z pidináprsní kapsičky pidiklíč a ukázal ho. "To je klíč od radnice, možná že ten hledáte. "Mudrc Ardan postavil výmluvně oči v sloup.

Linda II.

Na břehu rybníka velikého jako lidská dlaň stál rybář Onindra a svým sešlým vzhledem připomínal starou ohnutou vrbu, která u toho velikého rybníka jako dlaň nebyla. Když tu od něj zprava i zleva blýskly současně dva portály, jedním prošel Geralt s Yennefer a zamířili dále na ostrovy Skellige, zatímco z druhého portálu vyklopýtala Linda, který ji před tím vcucnul. Linda byla přesunuta do centra toho kontejnerového města známého též jako Vašim nad Rzí ve kterém radnici při vystavování centra došly peníze v měně 'Rezavý zlaťák' a místo honosné rezavějící kašny byl instalován o něco skromnější rybníček pro přátelé rybolovu: "Nelov a koukej".
Rybář Onindra se z toho až lek'"Uf, to jsem se z toho až lek'.

Linda I.

Po obloze se rozcházely mraky a pozvolna odhalily měsíční sluníčko, jeho paprsky počaly dopadat na louku, kde ležela jakási, patrně zcela neznámá Linda, která otevřela oči, jasně smaragdové barvy a rychle vstala, neboť se hrozně nerada válela na zemi a lehcezčíslajen takrukmoz vlasového křoví napadané tam větve, listí, brouky, sandálu a pár skřítků. Pro Lindu bylo zcela typické, že za černých nocí se jevilo její vlasové roští doblonďata, zatímco za bílých to byla asijská čerň a mezitím bývalo rusé.
V dálce zahoukalo letadlo, vlak i parník, jak se míjeli na křižovatce.
Tak jasná noc to byla a pršelo opravdu jen daleko, kam ani tento příběh nesahá, leč co víme, měli tam povodníminimálněna jednověrtelko.

Vzdálené blízkosti

Tichý déšť stéká po obloze, smáčená jsou štěstí lidí,jen bohové mlčí po rzi,opuštění. Cesty tajemně volajíjedním květem za druhým,než pukne zem.

Causa latet, vis est notissima

Osudem svázaníčernými mračnyz nichž krůpěj za krůpějíhypnoticky otravuje. Osedláni valí se jezdcis verdiktem u třmenu nebrzdí. Řeky čekajících dají se k pohybuza němý půvab purpuru.

TD - Kolik je objevitelů, tolik je kontinentů, někdy i víckrát

Psalo se 11. října 1492, stručné americké historie USA, když Kryštof Koglóbus západní cestou do Indie se přibližoval ke karibským ostrovům a chystal se následujícího dne na Koglóbův den objevit ve 41 letech nový kontinent z pověření jejích veličenstev Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské.
Následujícího dne o druhé hodině ranní Kryštof svým zástupným mužem spatřil nový kontinent, Novou Indii, později známou jako Americkou, jehož obyvatele, které objevil spolu s novou Americkou zemí nazval Los Indos, zkráceně 'los', tak jak je nazýváme i my dnes.

Blouznění...

Blouznění nevinnýcha usekané dračí hlavy,v bouřích poznáš sám sebe,. snad. Znovu se směješ,šílíš trochu,deprivovaně. V tichém našlapovánídeště zvečera.

Sebevražda anočíne

Nejprve je nutno si nato nasadit řádné psychiatrické okuláre pro dostatečnou zodbornost. V otázce po úmyslném skonu lidském není jednota, nýbrž panují různice, zatímco dnový člověk, jemužto auto uneslo manželku i s děťátama bude za úmyslem sebevraždným, naproti tomu, auto, jenžto uneslo zmíněnému budoucímu rodinnému umrlcovi vnadnou ženštinu a její pro stát vychovávané budoucí daňdoplatníky bude zatvrzele proti zúmyslovému skonu.
Nyní se podíváme, conato tvrdí církev svatá, zbohem posvěcená, jediná gadolická. Bylo opravdu těžké schoditi tu naši zemni Žeskou, jak o ní zpívá národní hymnový klenot JK Dyl.

Za posledním tancem (s úvodem pro magory)

S posledním tancemv tichém očekávánímelodie dotančí ke smutku. Znovu ztrácí se to nejcennější,ještě se stojí tak trochuopodál v mizejícím hovoru,horory se natahujía docinkávají prázdné sklínky,jen tak pro zvyka nejistotu.
(Možná jste to také z doslechu odslyšeli, že Francie, jaksi už není tou zemí králů, jak jsme ji, ano všichni, kteří jsme se tu sešli, znali. Dokonce zlí, nepřející a jistě neplodní a scvrklí jazykové na duchu hovoří, že tohoto nešťastného krále sťali a vyhlásili jakousi odpornou a krvavou revoluci v jejímž čele dnes sedí jakýsi, nikomu známý president a vládne jakousi škaredou démo-grácií.

Hvězda Zárie

Temnou povahouvztekem spípo mnoha jménechžádné nemáUctívanáv ledových bouříchtěmi kdo ji znajítaví zkouškou lidské ctnostiNež znovus ústy do krveusne bez zájmu a vyčerpání.

Národ vyvolený, národ židovský

Už jako malýNoíkpouštěl Noe své dětské, tehdy ještě chatrné loďky do Mrtvého moře, kde se mu vzpurně nepotápěly, to později vedlo až k nepotopitelné lodi Noemova archa 1, ale nepředbíhejme.
Noe po svém otciLámechovipo dosažení dospělosti zdědil v posvátné židovské zemi Palestině vinice, které zase Lámech zdědil od svého otce Metuzaléma, když se mu ve 187 letech uráčiloLámechazplodit. Metuzalém byl široko daleko známým lenochem, který nikdy nikam a k ničemu nespěchal a hlavně na nikoho nespěchal. Nakonec se také Metuzalém dožil 969 let.

TD - Každý má právo na svou psychózu

Jednoho dne, bylo takhle zvečera, potom přišla noc a nakonec i ráno v jedné porodnici, která stála tak trochu před zrušením, protože tam měla vzniknout lukrativní plastická chirurgie, se narodilo shodou okolností, protože rodiče tam vlastně dojeli svou vlastní, zcela k požáru nenáchylnou E-Lektrickou Eslou, dítě. Jak už to tak chodí, rodiče nebyli nezodpovědní a matka, tedy budoucí, nechtěla rodit někde na skále, ani při bungee jumpingU, ale v baráku pro to dělaném. Vlastně tak trochu v té skoro-plastické chirurgii nezbylo peněz na podlahy, ale jinak porodnice jiných chyb, kromě toho, že uklízečky zanedbávaly mytí podlah, neměla.
Dítě, byla to vlastně holčička, ale protože si ještě sama nevybrala svůj vlastní z asi 80.

Tragicky smutné náměstí s kašnou a chrliči

Malý Morek měl od malička rád holubi, už v porodnici muMorkovisedl holoubek na hlavičku a s prominutím se mu mezi oči usral.
Osud tomu chtěl, aby Morek bydlel s rodiči, ale také vedle historického náměstí s kašnou, kterápřeoplývalamnožstvím chrličů, které lákaly k posedávání holubi. I Morek tam chodil a často ho nebylo v holubí záplavě vůbec vidět.
Ale to nebyl konečný počet stálých obyvatel náměstí, neboť po kraji posedávali i důchodci, kterým sešli všichni přátelé věkem do země a dětem odevzdali své majetky a poté je ty děti z lásky daly do domovů důchodců, aby jako nepřekáželi pokroku a vůbec.

Příběh měšťanský

Za jedním vykáceným lesem, vyschlou řekou a srovnanou horou žila jedna moc hodnápanive své sklobetonové chaloupce s výhledem na skládku hořících pneumatik, kam chodila za úplňků nahá sbírat bylinky. Tak trochu nedaleko bývalo městečko s nemocnicí, která se propadla do pekel, poté co si ji odnesl čert. Od té doby v městečku zel bezedný jícen, zvaný Pekelná díra, který byl turistům přístupný každý sudý čtvrtek od 10:00 do 18:00 za drobný, městský, turistický poplatek.
Zprvu to žádnému měšťanovi moc nevadilo, že jim nemocnici odnesl čert do pekel a očekávali výstavbu nemocnice nové.

Nová úžasná domácí předložka

V nových školních osnovách se zjevila nová předložka a ihned byla zjištěna její důležitost a univerzalita v životě českém jako takovém, (o vývozu předložky doGermániese zatím nad korunovačním křížem v utajeném bunkru utajenéhogerchmanskéchoměsta dále jedná,) učitelé po tomto zjištění ihned začali si tuto novou univerzální předložku zapisovat navzájem do notýsků.
Děti se servaly o nové učebnice a sociální média zaplavuje astronomické sdílení této předložky, natolik je skvělá. Rodiče jsou nadšení, už nemusejí nutit děti do učení, děti se učí zcela samy a navíc samy vstávají za hluboké tmy a již před svítáním postávají před školami a těší se na učení. Učitelé v šoku, také raději začali docházet do školy před svítáním a všichni společně čekají do rána na ředitele škol, než je tam vpustí, kolikrát i za třeskutých mrazů českých zim, až s -270°C.

Zrezlá báseň o ničem

Na dně mořízcela beze slovzítřek se rozplynulv mlčení bláznů(protože jen šílenec mluví)
A přestoneklidní jsou tikteří hltají suchavír vášnía horkost citůdokud nepodlehnou vyčerpání
Jak známo jazykem básníků je Francouzština.
Au fond des merssans aucun motDemain s'est évanouiDans le silence des fous(car seul un fou parle)

Prequel k budoucímu seriálu: 3002+4 případů detektiva Zahuldy

Večerní ulicí kráčel osamělý chodec, jeho samota však nebyla absolutní, neboť tvář mu osvětloval mobil do kterého pilně se chodec díval.
Leč, nevšiml si, že již není ani uličně sám, ale připližoval se k němu další člověk, též pilně zahleděný v přístroj mobilní a tak měl co dělat, aby usledoval svou oběť, neboť to byl úkladný vrah, který v této době vždy postával na rohu ulice Vrahová a Stará Vražda.
Vrah již byl blízko své oběti, ještě dopisoval jednou rukou mobilem v chatovací místnosti odpověď a druhou již vytahoval kudlu na nic netušící, pro nás zcela anonymní a pro příběh nezajímovou postavu, kterou úkladně a chladnokrevně zabil. Umírající ještě stihnul do půlky se dodívat na video na YouTubu, než dodýchal zcela.

Jarní blábolení

"Proboha zakažte to jaro. " Vyhrkl ze sebe Mirek a skočil střemhlav pod tramvajšinoucíse k zastávce 1km v hodince.
"No chlape," vykřikl na Mirka řidičdošinoucíse tramvaje, "to už jste dneskadesátej, letos to jaro začalo vážně zvostra. "
"Pane.

Muž přechodu

Jednoho rána, přesně když se paprsky slunce lámaly s obzorem hrdina tohoto příběhu. spal.
Každopádně, příštího rána, kdy slunce bylo daleko na obloze, tak daleko že tam ani nebylo se konečně dosud spací aktér probudil. V koupelně při pohledu na zrcadlo ho napadlo že by měl dát zrcadlovému odrazu nějaké pořádné jméno.

TD - Jak Děd ke štěstí přišel

Řádně starý a spořádaně prolezlý nemocemi, říkejme mu 'Děd', seděl za stolem na levné židli bez nohou a listoval v katalogu jedné významné, leč nejmenované cestovky, která není sponzorem tohoto příběhu. Děd nikdy nespořil, protože neměl z čeho a tak ani nikam necestoval a proto ani (ano, tématicky) nikdy nežil (alespoň ne oficiálně). Leč když důchod na dvířka zaklepá, to pak člověk (Děd) musí uposlechnout a vycestovat, nehledě na finanční, nebo jiný zdvořilý (či nezdvořilý) stav.
Každé cestování (tak jako všechny cesty v Římě ze Španělského náměstí) se začíná v cestovce pořízením katalogem cestovním za drobný úsměv spojený s proházením několika slov.

Velantýnský masakr

SV Valentýn seděl sám, před PC tabletem čtrnáctého dne středečního, měsíce února. Děravou střechou mu pršelo na hlavu, ale již uvyklý, nechal si na hlavě vypršeti roztomilouplešku. Brouzdaje internetem patřil na den zamilovaných, kteří mu ze všech zákoutí sítě přáli k jeho svátku. I přes tento obveselující fakt,tvářivse chmurně, létali mu vzpomínky na jeho dávnou, tragickou lásku.

1.1.

Exploze všech barev
na nočníobloze.
Oslavujem' nový 24. rok
vytlučených bláznů.

K novému roku (Začátkem zimy)

Věčný je dech draka,stejně jako touha. Nové začátkyopakují se jako odkvétající květiny. Tak stejné,tak jiné.

Pod naší oblohou

Pod naší oblohou,své jméno znášv časech minulých i budoucích.
Neklidné srdce je,neví kam míří,za světem se honí. (jednou se uklidní).
Není tak špatnéznát vítr ve větvích,tvé jméno tě povede.

To bylO TehdY

Za rohem čas neplyne,jenom neklidně stojí(s hrnkem na kafe).
Na posledním slovu se spí,už není kam spěchat,když se obraz zastaví.
Za rohem stín,opuštěný botya uvízlý slova.

Rozhovor s Umělou Inteligencí.

AI: "Vítejte zpět. S čím vám dnes mohu pomoci. "
Aru: "přelož do češtiny větu: As an Asian, I think Asian girls are the most beautiful girls, and I prefer Asian girls. "
AI: "Jako umělá inteligence jsem vytvořena k poskytování informací a odpovědí na otázky.

V novém světě

Písnička do srdíčka :D.

Od úmluvy ke kapsám

(Neptej se proč)

(*S hudbou: Weight of the World).

Pod hvězdami

Horké dny

Křídla

Na starou cestu

Po dešti

Okamžik

O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi IV.

!Sen! Trilogická verze

Život XD

Drakonologická píseň dávných

Nevzpomínka

O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi III.

Ten dávný sen

TD - Lucretiova kapka

Po bouřce

O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi II.

O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi I.

Za osmi Devětsily a sedmi lékárnami žila malá, roztomile šedivá, zaprášená myšička Fóbinka v bytínku u popelnice mezi odpadky, nejraději si četla napůl snědenou pohádkovou knížku o sýrech Elementárelech.
Jak už to tak bývá, ne každá myšička žije v hejnu, nebo stádu, ale spíše jenom v lejnu, jako myšička Fóbinka, která byla úplně docela sama, až na švábíka Pepíka, který k ní chodil šmejdit, kdykoli neměl práci. Švábík Pepík dělal načerno u popelářů, ti ho za to tuze nenáviděli, že jim žere práci.
Jednou se tuhle Švábík Pepík přimotal na královskou hostinu, měl padnoucí sáčko s prodřenými lokty a dírou na zádech, čehož si úctyhodná společnost nevšimla.

Ze země květin

S tajemnou záříokamžik setkání,před naším snemjež stárne za dnem.
Probudí se s návratemcos zapomělv zemi Tančících květin. Jsou to naše kouzla,přes která rosteme.

Zářivé, hvězdné - Hvězdy

Jednou
z tisíce let,
z Říšedémonůspadne hvězda
a nazve se člověkem.

Učené blbosti

S každým novým dnem
kdo zestárl si tiše,
o kousek ví
čí je smrt (pššššt).

Rychlé črty z pátku

Po pár krocích
jen samé klopýtání.
Opilý den z deště vstal,
ještě má těžkou hlavu,

Pod padlými stromy

Vodou,ohněmi ledem, tanec mečerozseká i kámen,silou jíž mluví Zem.
Bývaly takové dny,i lidéa tvorové podivuhodnějšív časech bohatších.

Podzimní romance

Za větru v dešti,
kdosi odešel.
Zapomnění v bolesti,
listí se snášelo,

Mýtus, zdání, či sen?

Tam kde staré stromy stály,
tam kde jezera vídala svět
a tam kde skály v záři byly,
za těch časů

Máj, lásky, do prd*** :))

Ach, jaký krásný den,
dávno vypité kafe
s hlavou na stole
čekám na pohřební vůz.

Lord Happy

V temných valašských hvozdech rumunských, kde upíři dávají věčnou noc, LordHappy, přivandrovalec z českých luhů a hájů, obtěžkaných chmelem, zakoupil v rozmarném přesvědčení hradPoenari, jenž shledal na místě pouhou zříceninou. Jeho sluha KarelMayou(čti Mňau) se jen zlehkaušklíb, jak už to mají sluhové naivních pánů v povaze.
Lord Happy tvrdým Ojrem zaplatil si několik rumunských venkovanů na zútulnění svého sídla. Když přišla ta chlapiska, Lord oněměl úžasem nad rumunským plemenem.

Zoufalstvím do nového dne.

Oblohou z kovu
procházíš den
s překlepy místo slov.
(A v lednici čeká nevybuchlý jogurt. )

Beltain

Zas hoří ohně
a s mrknutím ožívá mýtus
na svátek práce.
I stát uznal velikost,

Krása sopek

Žhavým jazýčkem
mlsně olízneš svět
pro osobní krásu
z pohárů podzemních dálek

TD - Povídka O ničem

Větrolínstál nad hrobečkem svého milovaného dědečka, jenž se nedožil ani 90. let, což ho tak naštvalo, že se raději zastřelil. Větrolínpoložil pugét zrovna rozkvetlých plastových květin na dědečkův nový domeček a jal se vzpomínati v pokleku na jednom koleni s rukou položenou na kamenné křídlo anděla na dědův život.
Větrolínůvděd, když si ho posadil na koleno mu vyprávěl svůj život jednoho velmi větrného dne, který odnesl všechny okolní domy ve vesnici, až na jejich, protože byl v ďolíku.

Jarní nesmysl

Všechno kvítí hýří
barvou.
Za duhou TuliPán rudou,
poslední zámek spad'.

Zapomenutá legenda o Zlatém jezeru

Svět bez slunce,
měsíčný den.
Síla jež v nitru proudila,
zmizela od zlatého jezera.

Jo, něco takového, to musí být ono

S dojetím
tleskám ploužení.
Ještě včera smál se déšť,
(hlavně nepiště o vodě a citech, tfuj. )

:D

Ať je léto nebo.
zima,
létám v povětří,
ach,

Bratrstvo vykotlaného pařezu

Zatímco ve Švédsku bylo stále -20° pana Celsiusa, u nás na paloučku již vyrážely v hojném počtu všelijaké kytky roztodivných jmen, která se neodvažuju ani pojmenovat, abych nedostal hráběma po hlavě od zahradníka. Každá kytička má totiž své latinuské jméno, které dostala od některého učitele ze školulolalylusi a jejím špatným pojmenováním se vystavujete monoklovému útoku rozlíceného zahradníka s. hráběma.
Tak začalo jaro, když přišla veverka Rylka a měla monokl, tedy ne svůj monocle na řetízku, ale pěstní monokl udělený.

Mýtus

Tak staré jsou oči,
jež shlížejí na svět
pod hvězdami.
Tak starý je mýtus

Vody ticha

Ztracený cit,
ztracené hlubiny domova,
zbyla elektrická světla.
V těchto časech již není čas.

Nový Písmák

Jednoho dne se ve starém Písmáku zvedl vítr nový a odnesl všemilnéharampádí. Písmáci počali zapomínati co bylo včera, i hleděli k zítřkům zítřejším s ne zapáleným budovatelským výrazem, ale sperochtivoutouhou k začátkům, jež zdáli se býti lepšími, tak lákavé byly odlesky novosti. I počali Písmáci psáti moderní texty, pryč bylstaročas, nebylo vhodné dobývati se minulosti,škrtnulase i přítomnost, pozbývala jen kulhavě bezedně nepřítomná budoucnost.
I bylo souzenoHomoModernismu, že bude žíti v dobách moderních.

Staré, starší, zapomenuto

Prasklé pečetě jsou,
kdo pamatuje řeč stromů.
Vody odnesly
pýchu dávnou,

Lidského plemene krůpěje i tesáky

'V zemi lidí i ty se staneš člověkem. '
Pravila matka stromů,
než korunu ji srazili
a smuteční vrány roznesly zprávu.

Vstávám...

Vstávám když se ve snu budím
a volá neznámý hlas,
však spánek přemůže každého
kdo sní.

Ostara

Z mlh dávnověku,
z nepřístupných roklí
razí si to králík,
oddaný stoupenec jara.

TD - Zkáza městské knihovny hlavního města P.

V knihovně panovalo knižní ticho. Knihovník OniVontenbrouzdal v rukavicích veWikipediina pracovně knihovním PC se speciálně zvuk-odhánějící klávesnicí; strašně rád by se OniVontenstal jedním z legionářů vět, totižwikipedistou, leč naWikipediiběžel projekt: "Chcete-li přispět k rozšíření článků naWikipedii, staňte se ženou," neboť byl březen a to je proWikipedistkyměsíc žen.
OniVontensi jen smutně, ale neslyšněpovzdechl, v knihovně musí být absolutní hermetické ticho, abyknihomilovníčtenáři nebyli rušeni, i rychlejší otočení stránky by mohlo někoho nejenom rušit, ale i zvířit nánosy stoletého prachu, jenž se za tu dobu stal základem knihovny a jeho pohyb by mohl ohrozit její samotnou stabilitu.
Do knihovny vešel nový čtenářDobroušTutyčka, ale nezavřel dostatečně opatrně polstrované dveře a ozvalo se tichounké klapnutí.

Theolilova cesta domů

Theolil Vařmil kuchtil jako kuchtík v městské závodní jídelně, poblíž závodní dráhy. Jídelna byla přístupná nejen závodníkům, ale též širokému i úzkému, malému i vysokému, starému i mladému občanstvu. Jídelna si získala svou popularitu a věhlas tím, že byla ve městě jediná a lidovými cenami obědů drtila veškerou stravovací konkurenci, přestože vyhlášená jídla byla Nichcmocová polívka s Nichcmocovým obědem, obojí chutnalo celý týden konstantně nic moc.
To byl dar Theolila Vařmila, jeho jídla chutnala nic moc, ať byla jakákoli a dal do nich cokoli, dalo se spolehnout na nichcmocovou kvalitu jídelny.

Jarodění

Ve hvězdách sestupuje,
přes mráček na obláček,
(vousatý pán s holí to není,)
ke sněženkám i bledulím, perklíčům, šafránu i krokusům, primulým i prvosenkám

Čí jsou jablka!

A sen na schodech se zdál,
venku tak sám stál
a ve hvězdách četl hvězdář,
loňská jablka tam zahlédnul,

Stará dobrá Valhalla

Za bílým severem,
za zmizelým Vinlandem
pluj.
Než se vzbudí dýka světla

V hrozných to dobách žili naši předci, aneb věk náš je konečně moderní

UchillburgXII. vonVylidiseděl ve svém křesílku u svého stolečku s nataženýma nohama na svém koberci ve svých panských papučích, před svýmkrbíkem, ve kterém topil svým dřevem ze svého lesíku; to všechno mu patřilo, včetně nedalekých vinic a rodového zámečkuUchillburg, podle jehož názvu se jmenovali všichni prvorození rodu vonVylidi, muži, či ženy.
Pod zámkemUchillburgleží městečkoÚchylov. Kdysi v hrozných, zlých a nelidských časech monarchie patřilo městečkoÚchylovrodu vonVylidi, to se ještě jmenovaloUchillburg, po demokratickém pádu monarchie a nastolení republiky bylo potřeba se nejen odlišit, ale i zavést nové pořádky.

A taky zrcadla

Dnes je den zrcadlení citů,
kdo se ptá na to co nikdy nepřichází.
Z jedovatých mračen pršelo,
těm co spali,

Jeho Zapšklost XVIII.

Byl na světě král, rád hudroval, rudý jako krocan všem nadával, jeho Zapšklost XVIII. V tom království bylo dobrým mravem si navzájem nadávat a mračit se na sebe. Kdo se usmál, hned ji schytal, jako tu facku po obličeji. Jeho Zapšklost XVIII.

Po cestách...

Po cestách běží mlčení,
dny jsou ještě sněhové,
ale srpkem už vzdáváš hold
zelenějším vzpomínkám.

Jarní zahradničení

Jednoho dne vylezl Bořivoj ze své chaloupky.
"Ach, to máme krásný den, sluníčko svítí, mraky hoblují oblohu, blýská se na lepší časy a do toho typicky jarní sněhová vánice," v příjemných -55°C, radost pohledět. Bořivoj, nabit jiskřícím jarním vzduchem zašel do kůlničky pro motyčku, aby zryl půdu před sadbou, ale motyčka se zasekla v krtčím krytu, protože Bořivoj byl tak trochuslepoňna obě oči a spletl si krtčí pevnost s jarní cibulkou, kterou kdysi vysadil jeho praděd a od té doby se předávala odkmetovéhopraděda, k dědovi, přes otce, až k Bořivojovi.
"To snad drží jakýsipazdřát, nebo co," zápasil s motyčkou marně Bořivoj.

Jezerní cestou

Na cestách neznámých
do hlubin dalekých
vzít si čas na chvíli.
S osudem nesměníš pár let,

TD - Babička Němcová

Do domova důchodců nám přivezli babičku Boženu Němcovou, která letos v únoru oslavila krásných 203 let. Babička Němcová patří mezi známé české spisovatelky. Už ve svých raných dílech dbala na to, aby obsahovala nějaké to"b", většinou už v názvech: Babička; Pohábky; Čertův švabr; Princ Bajaja, nebo Chudí libé. V dobách obrození Češi mluvící nemeckchky vůbec neznali české b a proto babička Božena Němcová, tehdy ještě coby vnučka přiblížila v obrozeneckých dílech české b z prostředí českého venkova, jak Češi v krojích za radostného zpěvu na polích odolali nemeckchkým paznechtům v hojném používání českého b.

MIMOZEMSŤAN - díl č. 11

RotnýKukvajcseděl na policejní stanici za policejním stolem na policejní židli a četl si pod policejní lampičkou policejní spisy k vyšetřování. Na zdi vzhlížel z obrazu prezident Zemák s výrazem, jakoby se chystal odstoupit.
"Já jsem z toho už asi úplně blbej," řekl Kukvajc, vrah ze spisu nevyplul, všude samí podezřelí, ale vrah se úkladně ukrýval v houštinách zmatených indicií. "To starej komisař Bärlach, ten by si věděl rady.

Z dávných písní

Starý svět už není,
svou krásu ztratil ji,
zemí pradávných neprojdeš,
pohřbená leží.

O múzách a múzákovi

Občas se stane umělcům, že je posedne múza, pak sochají antické sochy, malují barokní obrazy, staví secesní budovy, píší divadelní hry, nebo básně pro pár bláznů, které nikdo jiný nečte. Múz, (jak je všeobecně známo) je devět:Kalliopé, posedá epické básníky;Euterpése věnuje hudbě lyrickyobsedantnězmučeným básníkům;Eratónavštěvuje milostné poety (někdy je spíše nenavštěvuje);Thaleiapíše veselé básně a komedie, život s ní je o tolik jednodušší;Melpomenézná jen tragédie;Terpsichorénejraději tančí;Kleióje múzou dějepisců, bez ní se do škol a na univerzity dostane mnoho historických nepřesností;Úraniahraje nebeský minigolf s astronomy a konečněPolyhymniazpívá vždy sborově a hymnicky, prodlévá v chrámech.
A přece, nezdá se vám, že tu někdo chybí. Všechno jsou to ženy a nikde žádný múzák.

MIMOZEMSŤAN - díl č. 2

Sněhově vločky se snášely do přicházejícího večera s přízemním mrazíkem, rotný Kukvajc nasedl do stařičkého policejního vozu po komisaři Bärlachovi, který již vyšetřoval nebeské případy vražd na onom světě a rozjel se k místu činu.
RotnýKukvajczastavil U žáby, nikde nikdo.
"Hm, asi budou všichni zalezlí v hospodě," vešel do 'žáby' a byli tam. "Tak co se stalo, chlapi.

Trylkující švitoření

Spoutaní poutníci
věčným plamenem cestují
přes hory Osudu.
Kdo je kdo,

Široširé mlhy

V čase přistřižených křídel
o jasu snít,
v tmě rozplývající se.
(Zdá se být luxusem. )

Rok Zajíce

V Evropě i za Velkou louží je dobrým zvykem slavit začátek roku dva (a 3/4) měsíce před začátkem roku na začátku zimy a říkat tomu začátek roku a mít z toho ohromnou bžundu Silvie-strováním a strašením zvířatek. V Asii je to 22. ledna (tedy letos), což je dnes (tedy bylo), ale řeknete si, 22. leden, to je jako nic, vždyť to je neděle a neděle je vlastně začátkem týdne, ale opět zasáhli humorníci a přesunuli ji na konec, ono se pondělí (neděle) vlastně ztratilo a je ztracené pár století, ale když se ztratí tak významné pondělí, zmizí v Asii snad i celý rok a přijde další rok.

Zimní... zasnění se

Den stále zimní
ve večerních krocích,
vstává dávná vzpomínka,
než ustele si na obrubníku

Kdo ví!?

Kdo ví co zbývá,
když nezbývá nic,
dny se jen vlečou.
Šeď nateklá do očí

Nástrahy zimy

S Doubravkou na svátek Doubravky
šel jsem do doubravky,
chytili jsme tam rýmu,
pod peřinou přešla mě chuť na doubravku.

Zimní ro-ma(n)tika

Jaro je daleko
a zimní kašle se prohánějí
po polích.
Noc zamrzla

Nevstávám, nebudím se, přespávám na zelenou, než spočítám přechody všecky

Jen tak si plout,
utrácet čas,
líně.
Houpat si do snů

Incitatus I.

Památného dne toho král Zemák předal berli i kolečkové křeslo novému vladaři, jehož si zvolil jeho milovaný lid za dalšího tatíčka vlasti z občanské milosti Incitata I. krále českého, markraběte moravského, knížete slezského a markraběte obou Lužic.
Král Incitatus I. se milostivě rozhlédl po království a shledal, že mu chybí královské stáje.

Volební agitka!

Je to těžké rozhodnutí koho na hradě mítí.
Šaška, či generála.
Volte Incitatuse.
Již se osvědčil jako římský senátor,

Zuby

Za třináctero Pražskými orloji žil byl lesů v lese pán Chrupínek Zdřímínek, byl poslední ze Zdřímínků, neboť jeho rod prospal i echm, rozmnožování, chmmm. Spokojeně si chrupkal jako každý den, ale ten den se něco změnilo, nejprve ševelilo listí v korunách stromů jinak, než obvykle a poté zvířátka změnila směr svých hopků a hopkala dopryč. Občas nějaké žďuchlo ňufíkem do Chrupínka, ale ten si z toho nic nedělal a převalil se na druhý bok.
To do lesa přišli nezvaní železní, monstrózní hosti a celý les, až na strom pod kterým zdříminkoval Chrupínek skáceli.

Zemí, vodou i vzduchem

Pluj,
pluj přes rozeklané kolo
osudí,
pod hvězdou

Povzdech pod mraky

Únava polehává za uchem,
sní
o zmrzlých pláních,
nekonečných polenech

Zubařská chvilka s horrorem

Zubař těžce vzdychá,
pánovi sedí na hlavě,
ruce v hubě,
ale zub, sviňák zkažený

Hrdoslav a kočička Rička

Jednoho rána (kvalitní denní příběhy začínají hned ráno po probuzení,) Hrdoslav rozlepil očiska a co neviděl. Nikdy předtím neviděl to co uviděl toho rána a to, že není osamělý, jako ten kůl v kolně, ale že spadl do společnosti. Společnost to byla skutečně společenská a Hrdoslavovi byla vskutku natolik příjemná, že se rozhodl, jak se to nazývá v odborných kruzích:zaspolečenštit, neboť společnost je tou nejlepší volbou pro společnost a Hrdoslav se toho rána stal společensky nadějným a perspektivním možná budoucímspolečníkem.
S tímto zjištěním se hezky (stále trvalo ráno, neboť čas malý čásek posečkal) vyoblíknul, aby vypadal k tomu světu, kam jakože si razil krok.

Po teď

Volnost a lehkost,
když si zuješ boty od bruslí,
nic tě netíží.
Bez trapných her směješ se,

Nová doba

Nová doba už letí sem
i tam.
Jaká bude,
to neví ani Kristus Pán.

TD - Veselé vánoce

V jednom velice chudém městě žila ve velice chudé ulici jedna chudá rodina. Byla tak chudá, že si nemohla ani pořídit vlastní děti, ale blížily se vánoce a to by nikdo neměl zůstat bez dárku, aspoň jednoho. Tatínek X. přemýšlel co by své zákonné manželce dal za dárek.

Lindiny vánoce

Linda se procházela podvečerní ulicí, před svátkem Štědré Vánočky, blížilo se k polednímu a smrákalo se, neboť zimní dny jsou krátké. Linda se prohlížela ve výloze, jak ji to sluší v zimním kabátku. ALE nebyla jediná kdo ji spatřil ve výloze, nad její krásou roztouženě vzplál za šera i syn rabiho Wichtelmanna - Himl Hergot.
"Poslouchají, zrovna jsem si všim' jejich," nastala chvíle matného přemýšlení, "půvabu.

Ballada o snědené(?) vánočce (Policie nemá klid ani před vánoci, tfuj!)

Probudil jsem se
(i to se stává)
v ten hrůzný den -
Kamsi zmizela má oblíbená

Pohádka o Tfujíkovi :D

Za dvanáctkrát třiceti šesti kvákavými tůňkami žil byl Tfujík, měl velice důležitou práci, chodil ven a odhovnocucával ulice ve městě Ťufík. K tomu měl hovnocucovoukáru, která odsávala nechutná hnědozvěrstva, kudy se ploužila svou maximální rychlostí 0,6 km/h, a že to byla pomalá rychlost. Práce tedy Tfujíkovi utíkala z v o l n aaaaaaaaaaaa 0,6 km/h a tak nepřehlédl jediného hnědého pasažéra okupujícího městocesty. Hnědozločin páchali domácí gaučopolštářoví psíci, jejichž páníkům a paničkám se nechtělo vést své mazlíky, velké jako autobusy do nedalekého příměstského lesíka mezi bažiny, močály, bubáky, nemrtvé umrlce, divé žíňky z kópelky, duchy a vodníky, tak jako ostatním spořádaným Ťufíkovským měšťanům znalým vyhlášky:"Ehm, ehm, ježto se městó Ťufík potejká s velikó hnědó záplavó, rozhodlo městkxké radní o zákazu venčit domácí hovadá po měsťé, ať táhnojí v lesó za městém.

Sněhovločková neopostbáseň

Bílobílé těžké sněhy
obkroužily mysl mou.
Už ani vzdech
neplazí se

Večerní xhvilka poesie pro zaostalé :D

Dřím večír zrána,
venku něží
a vánoční ořech
louskám pustými dásněmi

Jen tak z ničeho nic

Ticho do noci
z prázdných slov
šeptá
z beztvarého cinkání,

Dračí řád

Krevní linie
létá dál
přes věky
koloběhů zrození.

Svěží, úžasná, bezduchá, naplněná prázdnota

Vzdálený hluk odbíjí
novou sezónu.
Divoké jsou kroky po cestách,
trny bez citů

Zítřek odtéká do včerejška

Slunce hasne
vládou pod nebesy,
kde hostí tmu.
I hory se otřásají,

Kanystrterapie

Jednoho bujného jarního rána, kdy slunce stálo za poledníkem se ve své postýlce jako obyčejně probudil Prťoslav Vypnitady obchvácen celý obplameny. Jeho malý venkovský baráček, který si postavil na výškové budově v obchodním centru prohrával životní boj s nekontrolovatelným požárem. Prťoslav se vyškrábal z ložnice a za chůze si skládal padák s kterým vyskočil.
Prťoslavův podomácku vyrobený padák z ložního prádla se však otevřel jen z části a Prťoslav dopadl na vozovou ulici.

Předpozazimní xláska?

Vzdychaje, toulal jsem,
pod lampy nahlížel,
LEČ.
Stín mlčel

Když něco vzejde z ničeho, bláznů je plný učený masomlýnek

Jednou z ničeho cokoli bylo,
tvrdí rozumní mozkové.
Z ničeho co je cokoli,
nic nebude, až nebude

Hvězdy i zem

Když padají hvězdy,
ztrácí zář.
Neodvratně v plamenech
míří na černou zem.

V Andělínově

Za Tehdyjovem a Kdysibylovem leží Andělínov. Kyklopové a kentauři za ledovými horami a lávovými řekami střeží oblast luxusních rezortů pro pochybná individua páchající dobro, která za dobré skutky sbírají body dobra mezi námi. V Andělínově si za ně pořizují luxusní jachty, vily, paláce v antickém stylu s mramorovými sloupy, bazény ve kterých se nikdy nekoupou a limuzíny do kterých nikdy nesednou.
V Andělínově jsou všichni natolik ohleduplní a respektují se, že nemají žádná zvířata, ani rostliny, protože jim nechtějí upírat svobodu a prostor.

TD - Malé motivy téhož

Jednou jinou cestou, jíním šel jsem, tam domek byl, kol železné zahrádky a žluté schody na všechny strany, jak už to na konci cest bývá. Nepozván vešel jsem do tajů domovního ticha, kde osamělé šero skrývá se. Byla zima, neb venku bílá Zima si chodila. Na stěnách v domku jímaly se fotky se stromy venku na dvoře.

Cestou necestou, zemí nezemí

Na dálný sever vyrazíme,
za modrými ledovci
plachty vytáhneme.
Do bezedných nocí,

List z listopadu opadal, až nezbyl ani list, kam by psal

Opilý den vzlétal
i padal,
zakletý ústy severského božství
k Siriovi na nebi.

Blízké dálky

Vracím se,
ať je to kamkoli,
znám vzdálené krajiny,
tak blízké srdci,

Je i není...

Bez paměti
na krajíčku
spí.
Snad na věky zapomenutí,

Cthulhu i Krteček

Hvězdoslav Zvonimír byl vyučeným lampářem, každé ráno lampy zhašínal a každý večer je rozsvěcel, ale i do jeho městečka Díry nad Konimírem dorazila elektřina a Hvězdoslav skončil na dlažbě, byť pod elektrickým světlem. Zkusil to tedy jako rekvalifikovaný kovář, když se mu podařilo zvednout kovářské kladivo, které váží asi milión tun, plus mínus. Zvonimír koval jako šílený, pamětliv že už jednou přišel o práci, koval podkovy, meče, ploty, trhal zuby, ale i do Díry nad Konimírem se proplížil automobilismus, střelné zbraně, plastové ploty a zubaři. Hvězdoslav byl opět na dlažbě.

Smetiště citů

V našich nocích
vedou kroky sem tam
do nikam.
Naostři si zrak,

Květomil Dobroděj & holčička co neměla srdce

Byla jednou jedna pohádka a v té pohádce žil (mimo jiné) chlapík spořádaným životem, ale měl jednu slabinu, jmenoval se Květomil Dobroděj a kam přišel, tam páchal dobro, které měl raději, než květy.
Květomil pracoval jako úředník, protože i jeho otec byl úředník, děd byl úředník, praděd byl úředník, prapraděd byl úředník, praprapraděd byl úředník. Asi v šesti letech Květomil pochopil svůj úděl, hrál si s vláčky, otec k němu rozlobeně přišel, sebral mu je a dal synkovi na hraní úřední akty. Od té doby přestal Květomil úplně zlobit a začal páchat dobro, všem bez rozdílu.

Samhain

Prolnutí světů
v jedinou noc.
Je slyšet ty co odešli,
nezapomínají.

Návrat draků

Nechť zapomenuté rozhoří se
ohně,
z věčného spánku,
z ledového prokletí,

Svět zapomenutých

Zbloudilí toulají se,
nikdo neví kdo je kdo,
skrytí před sebou
skrývají se v toulavém směřování,

Čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání,... (Pro milovníky dlouhých názvů)

Samota ledoborců,
krása síly
v pomalém lámaní ker.
Bez falešných hvězds výsměchem.

Až dotkneš se snu

V povětří
vodou
s ohněm
si lítáš.

TD - Krása, dětství i obličeje neví kudy kam

Jednoho skoroslunečného rána, kdy nebyl podzim co by stál za hovno a voda se řítila k zemi v provazech se probudilo v malé dětské postýlce dětství s tváří krásy obličeje. Krása je krásná právě proto, že ji utváří obličej, či jiné části odhalené kůže na které lze nerušeně se dívat, aniž by dětství vstalé z postele dostalo ruční fackou.
Co že je to vlastně ta krása. Na to je poměrně jednoduchá odpověď, kterou vysvětlil na 400 stranách Umberto Eco ve své knize Dějiny krásy.

Vytrácející se čas

Na křídlech
zapomenutá svoboda spí
složených s kapkami slz.
Pohasl zrak

Zkroceni aby sloužili

Jako poslední list
před zimou,
jako mlha
ve které se nedá dýchat

Příběhy velikonočního zajíčka Chlupáčka - pohled z druhé strany

Nikola byla devítiletá holčička, která se narodila spolu s Ježíškem na Velikonoce, proto byli dvojčata. Na Velikonoce se nevraždí malí roztomiloučcí zaječí chlupáči, jak někteří oblouzněnci by mohli dojít mylného názoru, nýbrž se oslavují Ježíškovo Velikorozeniny, který za to dětem rozdává na Vánoce dárky, i když mu na západě konkuruje Santa Klaus a na východě Děda Mráz. Ježíšek se rozhodl k marketingovému triku, aby zpopularizoval svou osobu a použil k tomu zajíčky na jejichž roztomilost sází a malovaná vajíčka.
Jméno Nikola se odvozuje od Mikuláše, který po genderové změně pohlaví, aby s čertem a andělem nevypadal jako úchyl při předvánočním podvečerním obcházení domů a návštěvou dětí si začala říkat Nikola.

Křivé mosty a křižovatky smíchu

Za noci šílení
šílení vtipálci zůstanou při rozumu,
a vážní mudrlanti ztratí ho.
Z ticha hoří vzduch,

Kdo zbožňuje šílenství

Je čas se zbláznit,
přečteš-li všechny knihy světa
určitě ti hrábne.
Miluju náboženství.

Příběhy velikonočního zajíčka Chlupáčka

Zajíček Chlupáček se objevil prvně ve zverimexu, kde se zjevují i jiná zvířátka, jako tygr, nosorožec, žirafa, nebo medvěd a samozřejmě i miniaturní zmenšeniny plazodraků, totiž Krokovy délky. To je běžný domácí mazlíček, vzhledem něčím mezi vránou a Comodem z Varanových ostrovů.
Mezi námi existují i takoví úchylové, kteří si domů za domácí mazlíčky pořizují pavouky, štíry, hady s nimiž žijí pod jednou střechou, ti největší šťíropavoukohadí milovníci s nimi jsou v jednompelíšku, než jejich ohlodanou kostřičku najde policie, jež musí plamenomety celý dům zderatizovat a očistit od zplozenců z pekel.
Velikonoce jsou svátky jara, jejichž hlavním bodem je zavraždění roztomiloučkých velikonočních zajíčků, kteří končí na obědových stolech, kde jsou sežráni, tak velí tradice.

Kdo nespí s námi, spí proti nám! :D:D:D

Usínám ještě dřív než se probudím,
vlastně je skoro ráno
a krásně se příšeří.
V mezerách z ticha postavím si domeček,

Esence štěstí

Dnes si uděláme recept na štěstí. Nejprve si je pořeba položit elementární otázku: Kde to štěstí jako je, případně kde se dá koupit, ale žádný strach, přední vědci rodu Homo za miliony let existence, napříč milionům světelných let kosmu vykonali práci za vás. Štěstí je stav mysli.
Tak tady to máte, dělejte si s tím co chcete :D
Bylo zjištěno, že brečením do vlastních dlaní se mnoho nepořídilo, ačkoli daný postup byl mnohokrát opakován bez úspěchu.

Opojné bruslení

Led a sníh,
pozvánka k jiskření.
Někdo si kapsu namastí
a jiný z nudle u nosu rampouch mít bude.

Trůny světa

I.
Z dlouhého prokletí roztahují se potrhaná křídla.
Sežehnuté ospalou samotou
dívají se napůl mrtvé oči,

Rok

Před úsvitem
své oči otevři.
Zem praská,
chvěje se černá duše,

Transparentní králíček kouše s nevinnou tvářičkou mrkvičku

Ó, tak svět autorit,
které chtějí jenom dobro a starají se o druhé.
Dovolte mi se zasmát,
když držím králíčka v náručí

MIMOběžným krajem

Tak trochu vážné sklánění hlavou,
mezi zrnícím pohledem
s poloviční jistotou
za zmizením.

Rok Lišky!!!!!!!?

Ano, přesně tak. Letos konečně na mojí osobní žádost v klasické čínštině komunistická strana a vláda rudé Číny zavádí úplně nový, vyblejskaný znamení, který bude aktuální hned nadcházející rok a to Liška. Teda nevím jako jakej měl být tědkonc koho rok, protože se mi to nechtělo hledat. Udělat dvě kliknutí je moc velká práce v ověřování faktů, však to znáte.

Spadané listí s ťapinkama :D

Vyhoupla se malá ouška
"Kdo mě to budí, hm. "
pod zrzavým slunkem,
trochu toxická

Slzy draků

Pod černou oblohou
v řetězech sténání je.
Poslední krůpěje podzimu
dopadají na zmrzlou zem.

Drobná epická Lindina výprava do chřtánu zdravotního ekosystému

Druhého dne se přímo pohádkově přes noc vyčasilo, z mínus 50°C dostal teploměr teplotu, až k 15° a stromy z holých větví nahodily podzimně nažloutlé listí. Linda se probudila, ve svých očích viděla pouze šeď a zkázu, okamžitě byla otrávená. Musela si dát kafe. Ač podle některých odborníků na slovo vzatých děti kafe nepijí, maximálně prý tak kakao, Lindě to bylo šumák, šoupla do hrnku tři pyramidově vrchovatě obří čajové lžičky kávy, zalila horkou vodou a dosypala k tomu tři cukrové lžičky, nic míň ji nemohlo probrat, prý kakao, no to zrovna, pfffff.

TD - V kávovém deliriu částečné blouznění o únoru/Šílená Aruova mimóza, pro psychoparanormální zážitek klikněte zde

Bylo 25. září, roku 3133, ve vzduchu vanul svěže poletní den, ač bylo tvrdé podzimně kalendařní ráno, lehce tikající na hodinách po každé minutě blíže přes zimu k létu. Vlivem škobrtnutí časového kontinua bylo všem deset let. V deseti se lidé rodili, žili deset let a po té ve spěchu v krásných dožitých deseti letech v rodinném kruhu nad kávičkou s koblihou umírali.

La mort arrive, ma chérie

On se moquera des fusées,
Nous avons la nature de colombe des lions à deux queues .
Nous allons nous diriger vers l'est, vers la mer de Béring.
Ne vous inquiétez pas, mon ami, nous allons tous mourir.

Volby

:D Nevím jakvás, ale mě zajímá cobude v sobotuv dalším díluseriáluAlchymieduše :D.

Mezi smíchem a duhou

Duha nad kolonami aut
přišla dnes dvakrát
za smějícího se deště.
Lidé visí zaklestěni v mobilech,

Kukýnka - Devátý díl pro Pamětníky

Ehm, echm, po delší přestávce, tedy voni jsou to kapitoly, žejo, minule se ňáko zmotalo vyprávění dohromady. Především by se mělo vědět, že Kukýnka, to jako já je ta nejúžasnější osoba v každý pohádce.
"Vždyť jsi minule celý díl jenom proválela. " Cssssss, řekla zcela mylně zmatená Copinka.

(Ladovská) Fialová ZiMa

Kdo máš kotel, nebo kamna,
zatop uhlím, či dřevem,
nemáš-li dřívo, či ouhlí,
vem co máš běžně doma po ruce:

Zlaté oči býka

Za nocí liščí sténání zní,
Měsíc i Saturn nespí.
Po obloze stéká krev,
nikomu to však nevadí.

Mobilní dílo! Lze ho přenášet spolu s mobilem :D

MalejVénapřišel ze školy a hned spustil:
"Mamí,potřebujumobil"
"Na co ty potřebuješ mobil. Je ti teprv šest let. "
"Já vím, ale já hopotřebujuuuuuuuua všichni ostatní už ho taky mají. "

Názvy jsou na hovno

Sklesle vznešení podkováři
zlaté podkovy nosí.
Zatímco na tichých hvězdách
kape krev.

V hlavní roli škamna, škamně, škamňata

Každé škamně je tak trochu dřevěné, ale svým neutuchajícím optimismem, aniž by cokoli předtím promýšlelo vše převálcuje, na více v jeho škamni není dostatek místa, než na škamnové operace. Škamňata zbožňují školy, kde se združují až do vysokého škamnového věku. Dnešní svět je ovšem postihnut škamnovou krizí. Na mnoha místech byla škamňata vyhozena ze škol a upálena na hranicích.

Dnes má svátek Linda (s předpříběhem o kávové sedlině)

Bylo běžné středočechoevropsky chladné kalendářně podzimní ráno, vanul svěží vítr z Norska a tak se vůbec nezdálo, že je 30°C pod nulou, ale snad padesát. Sněhové vločky ležící v metrové, onde stometrové pokrývce dnes zvláštně jiskřily, neboť bylo prvního září na které se dítka školou povinná těšila již od prvního července a poctivě seděla zavřena v pokojíčcích za svými stolky celé léto s logaritmickými pravítky, kádinkami, kružítky a matematickými tabulkami, aby je pan učitel třídní pochválil a za školou rozdal bonbóny, až. až na Lindu, ta na to srala.
Linda chodila celé léto k móři, eeee rybníku, kam se odkládaly nepotřebné stavební stroje a jiné vysloužilé věci, které byly lidské píli k neužitku, kopala si s míčem do oken, v čemž ji sklenáři vehementně podporovali a vždy v ulici poblíž Lindy stálo zaparkované sklenářské auto, které bylo poznat na první pohled, jelikož bylo celé ze skla, (proto sklenáři také chodí jenom ve skleněném ošacení).

Frederika Nikdová

Malá Frederika Nikdová si hrála na zahradě před rodinným sídlem a jak už to tak bývá, bylo to sídlo honosné, rod Nikdů nenosil své jméno jen tak pro nic za nic. K zahradní brance se přiblížila ruka, jejíž prst stiskl zvonek.
"Cilililililililililililililililililink," ozvalo se. Služka Květoslava Růžová si zase někde dávala dvacet, po té co si tajně zunkla ze spíže panský rum.

Bylo, přestává, nebude...

Do mlh odvracíš se
pohledem.
Ztrácí se nezadržitelně cosi
vzácného.

Zima se blíží

Vyšel vládní manuál, že v bytech má být na zimu pouze 18°, naštěstí ne kelvinů, ale stupňů, takže buďme vděční vládě, že v bytech nenařídí mít mínus 255°. Vláda bude toto nařízení přísně kontrolovat a tím české domácnosti porazí Rusko svou otužilostí. K tomuto budou vyčleněny speciálně peníze z daní a vyškolen speciální typ státního zaměstnance, tzv. estébák.

Ze srpnových louhů Bohémie

V dračích spárech hlásí se
malé usínání.
V mlhách tápání
spí oheň líně

Cesta vytrácí i vysmívá se

Ze snů po stříbrné bárce
- přes knihovnu -
až do skleněných krajin iluzí
dopluješ.

Zátiší na dva kroky

Ticho spí tajemstvím
se zátiším ironického smíchu.
Kroky vedou do zahrady proměn,
odkud se nikdo nevrátil

Jak se voda vaří, žáby se smějí šílenější

Toužení po světle vede k šílenství,
k noci k zabíjení;
žití ve tmách druhých k prohlédnutí.
Hladinu čeří vítr

Škola, základ života

Jak všichni víme, škola je to nejužitečnější co v životě malý člověk pozná a vědomosti nabité v této moudré instituci zúročí po celý život, vzpomínaje na ni až do smrti, řka na smrtelné posteli:
"Pepíku, kde jsi. Aha, to jsi ty Janičko, pěkně ti roste hrudníček, hmm, co jsem to jenom chtěl, nechtělo se mi na velkou. Vlastíku a nezapomeň si spořit na vkladní knížku, echrrrrrrrrr. " S tím pantáta rodu, bydlící v krabici od bot umřel.

Večer u jezera

Každý jde svým tajemstvím
večerním rubínovým soumrakem
v zemi kvákajících žab.
Nezbývá než pošeptat liščím uším slova,

Prázdná miska

Na konci světa vadne úsměv
hasne vzpomínka,
včerejší dny žloutnou mezi řečí,
která přestává znát čí byla.

Když ospalý den pospává na římsách

Když je ospalý den,
spím od rána do večera
a nic nedělám.
Když spí den,

Oheň je mým domovem

Oheň žhne
za bušení kladiv
v rozpálených kovárnách.
Země se rozevírá

Jana Ošíková

Kdesi na Moravě, kde teče řeka Morava městem Morava žila moravská selka Jana Ošíková, jež se živila pletením košíků, jelikož byla košíkářka a její maminka Jana ji na smrtelné posteli 13. let předala košíkářské řemeslo, jakož i vedení rodu, jelikož měli v rodině od nepaměti zavedený matriarchát a zároveň ji svěřila na starost jejích 13 sourozenců. Protože byli moc chudí, otec Jany Ošíkové, Jan Ošík pil v hospodě nad tím kterak jsou chudí a tím přiváděl rodinu do větší chudoby z čehož šel tráviti čas do hospody.
Jednoho dne ani Jan Ošík nevstal, umřel na smrtelné židli v hospodě s myslivcem před sebou, jelikož byl členem mysliveckého spolku.

Li-Ju si vyšel tak brzo ráno, až ho potkala melancholie

Pár červených listů javoru
a vzpomínka
na mostě přes říčku.
V údolí se převaluje mlha

Devět krys

Čtvero ročních dob odkvete
v řece života;
Znamení jsou červená a soumrak.
Jadeitový drak polykající Lunu,

Pohádka z blázince :D

Jednoho rána se Venca jako slušný, spořádaný a platný člen společnosti chtěl probudit, leč do programu mu vstoupilo spaní a tak to nechal až na večír. To bylo zrovna na střídopátek, jako dnes. Venca měl moc užitečný povolání, sbíral na ulici psí hovínka, protože lidi jsou děsný prasata, vlastně psi jsou prasata, žejo, co serou všude a tak pan Státrozhodl, že utvoří novou pracovní pozici - Enviromentální manuální eko-čistič cest pro pěší a cyklisty(kteří si mezitím zabrali chodníky pro sebe, čímž si 'pěší' nyní "budují" cesty kanalizační, které před cyklochodci tají),čímž zatočí z nedomovstvím, jakož i jinými nekravatovými individui a zvýší si voličskou popularitu,až po něm budou v bedně zase házet vajíčkama, protože jsou děsně nehygienický, jelikož je serou "sIeepanci".
Venca tedy už předpokládejme že vstal, protože nebyl líný hovado, jako ten zápecní Honza, jak si vzal půl pece a celý pekáč buchet na cestu sebou.

Galaktická...

Známe svou hvězdu,
její jedno oko dosud svítí,
obě by spálily zem na popel.
Známe tvou vodu,

Pohádka z Kurníku

Jednoho rána vyšlo ve městě Kurník zcela neočekávaně sluníčko, bylo to na úplněk jako dnes. Kykyrykíještě spal ve své postýlce a zrovna se mu zdálo, že je rok 2009 a koupil si JEDEN celýBitcoin, který by mohl za několik letzpenězomnožita býtmiliiiiiiiiiiiiónář, asi,teda. Jenže půda pod nohama se mu začala všude tak třást, až to vypadalo na zemětřesení, které ho z toho snu probudilo. Ale to s ním jenom maminka třásla v postýlce.

Jak se neseznámit

Jak se neseznámit je věc, která vyžaduje odhodlání, vytrvalost a pevnou vůli. Zvláště nadlidské schopnosti jsou vyžadovány ve společnosti lidí. Jak vytrvat ve svém úsilí, kde lidé jsou naprosto všude si povíme následovně.
Nikdy s nikým nenavazujte oční kontakt, to je častá chyba začátečníků, kteří jsou následně zcela proti své vůli a přesvědčení donuceni k seznámení, dívejte se zásadně do země, nebo ještě lépe do strany, kdy můžete zároveň sledovat svého soupeře, lačnícího se s vámi seznámit a zároveň vytrvat ve svém svatém úsilí.

Zlomky nebe

Za dávných a dávných dob, protože všechny dobrý příběhy se odehrály dávno. Dávno před tím, než jste byli mladí, když jste byli staří, starší než dnes, tak dávno kdy poZEMise pohybovali, nebo létali a možná i plavalidinosauřísamice, které lákaly v období páření lidské samce, kteří značně frustrovaní, ještě před vynálezem, ne kolo to nebylo, piva a internetu měli jedinou zábavu v sexu s laškovně nevázanými, atraktivnímidinosauřímisamicemi dali vzniknoutdrakolidem, v křesťanství později známým jako andělé. Ti měli křídla a uměli s nimi létat, zavrhli masivní výrobu letadel a plánky nechali svým méně létavým lidským příbuzným pro budoucnost, až je budou schopni chápat. Mezitím dinosauři vymřeli, protožeZEMěse postupně zmenšovala z původní velikostiJUPITERudo dnešní velikosti roztomiléZEMIČKya tak pro kolosální tvory jakým dinosauři byli se stalaZEMěpříliš malá a fronty v metru nesnesitelné, dinosauři se rozhodli raději vymřít, než aby se nadále tísnili spolu.

Z římských kritických análů: Pravdivý Vojtěch a jiné podivnosti

V jedné předaleké zemi hodně daleko, říkejme ji třebaBohémie, ale zrovna tak by to mohla být Čechie, neboBöhmensko, zkrátka jakákoli země kdekoli ztracená v široširém a opuštěném vesmíru, plném badatelů, kteří měří jeho délku, výšku, nebo hloubku. A věřte že vesmír je hluboký. Zkrátka v té předaleké zemi žili tvorové, pro orientaci je nazvěme třeba lidi, ale můžete je nazývat jakkoli, ono na tom nesejde. A mezi těmi lidmi žilobzvláštějeden lidnatý člověk jménem Vojtěch, měl plno nectností, ale v jedné obzvláště vynikal, vždy každému říkal pravdu a proto ho zcelaupřímněvlastní spoluobčané nenáviděli, neboť nebyl to prostý člověk, kterému by bylo možno v hospodské rvačce dát přes hubu a seznat ho s tím, kde že ta pravda leží a jakou má cenu.

Za tmavých nocí hasnou ohně loučí

Od věků do věků
čas plyne
vdechující tmu.
V časech lidí

Normální nudný ráno, kdy se neděje nic co by se mělo dít ;)

Slova tečou po okapech,
z vyčerpání
skáču každej večer z okna,
ale ráno

Kukýnka (8. náhradní díl), Sobinka a Karkulka vracející se domů: propojení pohádek, aneb i pohádka umí zešílet :D

'Zázrak', zvolal vypravěč stojící schovaný v keříku s diktafonem, když zahlédl probouzející seKukýnku,Copinku, jejich maminku aučitýle, jak spí složeni ve svých postelích. Kroměučitýle, který spal na řádně vydezinfikované podlaze,vdechujícíočistné výparySava, protože věděl, že čistota je půl zdraví, ale panákSavapo ránu celé. Byla to událost rovnající se zázraku, když zbliťodobrodružstvívBloudínověnyní leželidOmA. Kukýnkaotevřela jedno oko a aniž by si dala ruku před pusu jako slušně vychovaná holčička, zívla jen tak.

Poslední léto dVa - polární verze o ideálním létu, kdyby praotec Čech nebyl blbec co zbožňuje komáry a neprostupný lesy. (Pro milovníky dlouhých názvů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

S Eskymem
sním v iglů
u krbu seSoBy
o nekonečných ledových pláních

O Červené Karkulce - pro nezbedné děti

Na kraji malého města, kde nejezdily pořádně ani tramvaje (na Moravě šaliny), bydlela v jednom domku jedna bezdětná rodina. Mladá žena si velice zoufala i se svým mužem, že se jim nedaří počít potomka, pokračovatele rodu. Ač oba vzorně každé ráno vyhlíželi čápa i vránu, žádný z nich nepřistál s uzlíkem, kde by leželo vytoužené dítě. Tato mladá žena se nakonec odhodlala vyhledat odborníky, kteří by ji pomohli.

Hostinské zařízení - první obranná linie

Spolek pro konání dobra: tým A - koukal společným všekukátkem na Zemi. Ten nejméně zadumaný pronesl ke svým vědeckým kolegům po té co se dosyta vyzíral dumáním na Zemi.
"Tož kolegové, tož se nám to na Zemi jaksi sére. "
Druhý nejméně vydumaný vědokolega nejprve sňal z nosu tlusté brýle a pečlivě je jakýmsi utěrákem utřel, než se odvážil k formulování odpovědi.

Nepropojenost (bez názvu)

Nepropojenost,
navěky plovoucí
nic.
Sny bláznů,

Poslední plody draků

Vzdálené jsou krajiny
za sny lidí,
probouzí se v osamění
ze sfér ohně.

Křivokostelí

V noci zvanéLůvycházejí ze stínů kostiLú mezi lid.
Žvanil vonOpicovseděl za stolem aráchalse tužkou v uchu, až zmizela kdesi.
"Sakra práce," bouchl dřevěným úderem do desky Žvanil von Opicov, "kde se zase fláká. Vošmatlíne, zavolejte mi Olízla Vytáhla.

Až spatříš východ

Zdi
praskají.
V očích šílenců
navěky;

Lindin sen

Linda seděla na hodině banánů, škola ji dostala a málem si nudou hryzala, jak už to ve škole bývá zvykem palce na nohou. PančelkaSúdružkovázrovna dávala příklad:
"Jestliže máme trs banánů a dva sníme, jaký je úhel ztopoření zbývajících banánů děti. No tak, kdo to ví, vždyť nejste takovídebílci. "
Lindu to ale nezajímalo, měla štěstí že seděla u okna kde se mohla dívat ven, jak myšák Lojza šel s kárkou naloženou sýrem.

Linda? Linda!

Celní správa trpěla nedostatkem pracovních míst, včetně nových uchazečů na pozici celníků a tak slevila ze svých nároků, až žádné nároky neměla. První se přihlásil JindraVoko, bydlištěm pod mostem a vzali ho. Po té se přihlásil Franta Pes, závislý hráč na automatech a vzali ho.
"No to, sakra.

Srát na lži

Krásný jsou vyhaslý hvězdy,
dávno se zřítily
a na funus serem
včera jako dnes.

A trochu nemít

Plout
a nemyslet na nic,
hloupý osud kolem vrávorá.
Vidět

V malých krůčcích - růst -

Každý den
špetka básnění
neuškodí
Na kraji popelnic

V klesání vidíš hlubiny...

Nic nechápu,
bloudím světem,
který žádný smysl nedává.
Dívám se do noci

Z příčetnosti k nevědomí

Osudu čelit nemůžeš,
silám jež drtí svět
nepostavíš se
v cestě.

TD - Henry a ti druzí

Henry, (rozuměj Jindřich Faust), Goethe a Mefistofeles stojí na skalnatém výběžku nad mořem. Werther pod nimi padá na mořský břeh plný kamenů ve zdání, jakoby je poházeli dávní obři.
"Tento kraj Goetie, jakoby pro sebevraždu vhodný byl. " Vytrhl z ticha společníky Mefistofeles.

Práce na plnou vařečku

Stará Hrncovařová odešla do důchodu a školní jídelna ve Vysokém Jezeře hledala náhradu. Na tak zodpovědnou práci se nehlásil nikdo, ze zástupu volného lidu bažícího po práci se na pozici školního krmiče nezjevil troufalec, který by zachránil děti od smrti hladem. Prázdniny se kvapem blížily ke konci a existence jídelny se jevila čím dál tím nereálnější. Rada pro výkrm dětí přistoupila k radikálnímu řešení a zvedla nabídku platu školního kuchaře o 98876555544 korun ve zlatě.

Je půlnoc a trochu víc

Z cukříku uvař mi
kapku jedu
a trochu blouznění,
než přiženou se noční můry.

Pár kapek navíc nevadí, stává se že stávání se stává zavedeným pojmem (& Divný názvy se dějí)

Ze střepů půl stínů,
ohrádka na kvadrát,
světlo hvězd.
Tam kde nebydlíš

Čas od času cestuji

V chrámech Inari
snil jsem nad dýmem
vonných tyčinek.
Ubíhala tisíciletí,

Drobná zenová zahrádka s malilinkatými trpasličími sakurátkami

Když slzy skapou,
sní je pidirybky,
vlezou si na polštář
a i ten.

Pálení čarodějnic, opožděně k 30., 1. dub., květ., června?

K. dorazil zaB. , byl skoro večer, když vyslovil dnes již onu památnou větu:
"Ty vole, kdeseš. " Tím K.

Sen

Ve snu
spal jsem,
když spřádal jsem
svůj sen

Ptačí (...)

Ptáci spadlí na zem,
přešlapují na místě
a sní
o větru

U doktora

Pan doktor byl vyššího vzrůstu 10. metrů a tak se nepatrně hrbil ve své ordinaci s dveřmi vedoucími do čekárny na kterých stálo: 'MUDr. Smrt' a pod tím bylo reklamní sdělení: 'Se zubní pastou Zubilka se blýsknete na každé společenské akci ' s obrázkem veselého, smějícího se zoubku, šermujícího s kartáčkem, natřeným pastou Zubilka, která také měla veselý, smějící se obličejík, lákající na ústní hygienu. Bylo to nedávno co doktor přijal novou sestřičku, neboť stará Vychtrlová šla do důchodu.

Je to ta krychle... snu?

Po boji v titulcích
kdo nesmál by se napořád
po náloži depresí.
Lepší než skákat

Pegasojednorožčí pohádka pro malé i velké každého věku od -100 do 101

Jistéjednorožčímamince apegasímutatínkovi se narodilo mezi jinýmipegasojednorožáčatami,pegasáčaty,jednoropesáčatami,jednorožáčatyi jednopegasorožáče, bylo o něco menší než ostatnípegasorožáčí,jednorožáčí,jednoropegasáčí,pegasáčísourozenci a taky vypadalo jako by mělo menší chuť do života ve který vstoupilo.
Lidi sice říkají, že taková stvořeníčka neexistují, ale to je tak strašlivě namíchlo, že se začali lidem natruc schovávat a na oplátku tvrdí o lidech, že to jsou oni kdo neexistují, mnouc si při tom škodolibě kopýtky, třouc si jednorohy o sebe, jako i přátelsky se poplácajíc navzájem křídly při tomto tvrzení. Přistoupili i k naprosto radikálnímu kroku, kdy všechna souhvězdí přejmenovali podle jmen svých hrdinů a jedním z nich bylo, tušíte správně, zatím ve vyprávění malé pegasorože. Už rodiče malého špuntíka byli natolik duchaplní, že ostatním dětičkám dali tak fádní jména jako Jindra, nebo Ludvík, tomuto jedinému pegasorožáčímu dítku nechali vložit jméno od prvního pegasího kněze Pegase, jenž byl zároveň první svého druhu, jelikož jako sirota vypadl z lúna své mrtvé matky Medúsy, když kolem chodil s lelky strašný vrahoslav, totiž blbecPerseus.

Notes du trottoir/Poznámky z chodníku

Qui n'a pas survolé la ville,
quand il rêvait de la ville .
Il a battu des ailes,
Il n'avait aucune idée de ce qu'il vivait

Byl pozdní večer, poslední červen

Byl krásný letní den, v -30°Chnal se krajinou blizard se silným sněžením,Jozefkavyšla nazápraží-
"Ach, dnes je tak krásný den" - s košem prádla, aby si vyprala v řece -
"Budu prát a tím budou poraženi zlí imperialisté", jelikož měsíce nešla elektřina a pračka byla přežitkem zlých časů uhlobaronů. Naštěstí za lidmi stál vítr, voda, i slunce a tak se nebylo čeho bát. Přes noc stateční lidé stavěli větrné elektrárny, které ledové vichřice každého dne zničili a každé ráno akční hrdinové odházeli ze slunečních kolektorů metry sněhu a vyhlíželi třpyt slunečních paprsků k hradbě šedě ocelových mraků, táhnoucích se po nebi. Vodní elektrárny vzdorovaly svým panenským klidem ledovému sevření a právě tam vyrazilaJozefkas košem prádla, dynamitem a sekerou.

Malé příběhy

Když záře mizí,
není o co stát
v bezesném víru.
Na drolících se mostech

A přece se točí

I v nejhlubší noci svítí hvězdy
a ráno se opět probouzí,
tak i nejdelší den nemá věčného trvání
a noc se potichu vkrádá.

Z potřeby písmenek ukovej mi brázdu, ať vidím ty vzory, neb hrajem si ;))

Nové vzory do skal,
jednorožčí pomatení,
vystojím si důlek
z radosti.

Mýty, pohádky, zkazky

I.
Valkýry v zemi Sfing
předlouho bojovaly,
devět zim

Aprílovské srandování

"Roubíček, včera jsem odjel z Jeruzaléma do Mekky podívat se na toho boha muslimů. "
"A co tam viděli Kohn. "
"Je to černá krychle. "
***

Le monde est mort, vive les assassins

L'amusement d'hier se termine par des larmes,
Un nouveau cirque prépare de nouvelles tortures.
Les parties convenues qui ne voient pas,
tu as peur des pions sur le terrain.

Katastrofix a Kvadratix

Nad kontinentem jménem Evropa, nad kterým slunce nikdy nezapadá a jen občas stydlivě vůbec nevyjde; po krutých celospolečenských zimách zavládl mír, láska a trvale udržitelné štěstí Evropanů, když císařem evropským stal se Falus Antonius Faucilius od Los Angeles, až po Sydney. Tak velké bylo Fauciliosovo evropské impérium. Kdesi v té Evropě však jedna vesnice vzdorovala lásce i míru, neboť to byli opravdu tvrdohlaví a naprosto nevzdělaní lidé, kteří netušili co se v globální Evropě sluší a patří.
Ve vesničce žili lidé svárliví, hádaví a holdovali zvlášť zdraví nebezpečnému a toxickému nápoji, který zvali pivo.

Bombar den

Paní Kadrnošková stála s paní Novákovou před sámoškou ze které se kouřilo, zatímco jim nad hlavami létaly rakety na Berlín, Paříž, Moskvu, Londýn, Sankt-Petěrburg, Hongkong, Washington, D. C. , Peking, New York, Soul, Horní Lhotu, Tokio, Betelgeuze a Souhvězdí malého Koníka, teď už možná jen Koníka.
"Bombar den, paní Kadrnošková, už jim přišlo to mlíko, nebo mám přijít později.

S mrazem v srdci, s ledovými polibky

Ostara letos nepřijde,
i básníci oslavují smrt
jako kult nejvyššího uctívání.
Nač by chodila nevěsta vzkříšení

Korunovaná beznaděj

Říše se hroutí,
zas a znova.
Kdo vysloví zakázaná jména,
bude ve jménu prokletí

V bažinách utopené trosky dávnověkých

Do mlh skryl senáš ostrov,
Avalon zlatorudých plodů z jabloní,
v zahradách věčného bytí.
Hledáme mezi světadíly

Malá úvaha po spirálách času na okraj stránky

Pár stop
ve stínech
samoty -
Ve stoupání či klesání

Snílkové z hvězd

Teprve ve smrti
zjišťujeme kým jsme,
s rukou ve hvězdách
k domovu

Poslední léto

Čas se nezastavil,
běží dál.
Na stráních se krčí chlad
a vybledlý je včerejší

Theia nad jezery lidí

Noci stříbrná
teskně sníš po zlatém dni.
Houpu se zlatostříbrná
na loukách věčného jara.

Oslavná báseň k poctě jediného Pravého BOHA :D

Budiž pochválen B&ů&H Internetu.
Jeho věčnéG světlo
opět zazářilo
nad našimi pracovními doly

Souls IV - Svatyně poskvrnění

Ve světě šílenství
v královstvích temných Lordů
jdou lovci a rytíři ve stínu
po ostří z rozumu

Pěšky, nebo na koni

Poslední vývoj vrací do hry koně,
nepotřebují benzín,
ani olej.
Cena koně od 20 tisíc.

Nová doba 2 - Mediální válečníci

Čemu věnujete pozornost, tím se stáváte. Například sledováním média, které se snaží vzbudit strach, budete ustrašenými i z nafouknutých nebo pokřivených zpráv (pro vyšší sledovanost), protože jste tomu věnovali svoji pozornost. Silné emoce mají tu vlastnost, že člověka pohltí a nadto jako bonus paralyzují do té míry, že je neschopen v daném čase myslet jinak, nebo vidět věci z nadhledu/odstupu. Takový člověk se stává mediálním konzumentem závislým na své dávce zpravodajské negace.

Básnička o ničem

Bylo jednou malé nic
toulalo se samo nicotou
odnikud nikam šlo
a nikam se nedostalo

Nová doba - Coronavirus offline

"„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. ", začíná knihaOsudy dobrého vojáka Švejka za světové válkyod Jaroslava Haška a "tak nám zabili kovidismus" můžeme si spokojeně říct před zrcadlem my a poplácat se po vlastním rameni.
Skončila doba útlaku a bezpráví. Skončily manýry o kterých konspirátoři psali na svých webech, co bylo veřejným tajemstvím a vrabci si o tom cvrlikali po střechách a začala doba, kdy se můžeme vrhnout na světlé zítřky vstříc energetické krizi a splácení covidovych dluhů.

Souls III - Reedice šatů s moly

Na konci věků
roste temnota
v šílenství kráčejících po cestách
Z Plamenu chladnou uhlíky

Z každého koutu tisíc očí

Lidé přesyceni válkou
píší o válce,
války ještě není dost
v televizi, na internetu,

Velký návrat Kukýýýnky - Sedmý díl - Městské blití

Učitýlse dlouhým pohledem zadíval do mapy, stál přesně na místě vyznačeném na mapě jako X, před cedulíBloudínov. Svítěznýmúsměvem vycenil chrup.
"No tak pojďme, paneučitýl, určitě budoutadýýýýý. " zvolala maminkaKukýnkyHuránaBloudínov, která se cestou mezi díly v zájezdním hostinci pro dobrodruhy převlékla do tradičního oděvu zlodějů nijaké barvy se slušivoukapuckous roztomilýma ouškama, aby nebudila pozornost a v minisukni, protože to byl ženský oděv.

JaRo

V zátiší s Jarem na lince,
sviští za oknem severák
v záři ledově smrtících vloček,
když brodím se po pás sněhem.

TD - Linda, postrach města

Na nočním stolku vedle postele se ozval budík:crrrrrrrr.
"Tak tohle je ten svět dospělých. Už teď jsem totálně unavená. " Padla zpátky do postele malá Linda, kterou čekal první školní den v jedné školičce, která se pyšnila tím, že neměla na svém kontu dosud ani jeden požár.

Líné dny

Není špatný odnikud nikam
plout.
Nic na tom není,
jen tak si hovět

NATURE in HaikU -_/-_/- JaPaN

Déšť smáznul psychologické květy
pod příkrovy bezduchých smutečních střech.
.
.

Mýtus

Jsi silný tak jak jsi silný chi chi chi chi
Až poznáš devítiocasou lišku
pošeptá ti do ouška tajemství
budeš-li milý

Titanová běloba

Už malíři věděli,
jak chutnají nadýchaně bílé mráčky.
Ach. Teď nám ji chtějí vzít,
už nebudeme mít sladce

Skautí tábor

Pepíkovi byly sice štyři, ale byl chytrý, jako by mu bylo štyřicet. Hned po narození si pupeční šňouru odstřihl radši sám, protože mu připadali porodníci jako málo kvalifikovaní. Do jednoho roku se naučil chodit, mluvit, číst, psát i počítat, ve dvou vychodil celou základku, ve třech střední i vysokou a stal se zapisovatelem u soudu, protože ač dítě, měl ze své učenosti už plešku, jelikoš vlasy se vůbec neuráčili vstoupit do jeho života. Tak ho velice těšilo, že u soudu může nosit bílou paruku, jako JEDINÝ.

Oči černých pohledů

Oči černých pohledů
patří pod býčími nebesy,
když tančí květiny za rozkvétající noci;
v měsíčním světle září všechny sny.

Sedačkokřeslový "chlápek"

Sedí v sedle sedačky na koni Theodosius I.
rozhlíží se po křesle nalevo
včíl i vpravo kam by chroup
Theo Do Sitosti

?!LevObrazy!?

làš vůkìntuoP
ìcìřv mesjleřz
icivnok v
ukjačloH ìnasp iřp

Nové zpracování příběhu Medúsy

Představme si na chvíli možná méně fantastický příběh a vydejme se za příběhemMedúsypo cestě nové, věnčené starými jmény zaMedúsou, tak krásnou, že krásou samou provokovala bohy a krále nutila k přemýšlení, jak takovounezemskoukrásu ze světa sprovodit, když ji nedokázali polapit. Dejme se na cestu, kde krása postaví se síle, jež zahubit by chtěla, co snad nemělo spatřit světlo světa. Soumračná je všakMedúsinazem, v sázce není nic menšího, než samotná hlavaMedúsy. Perseus, miláčekOlympanůse svými dárky už natahuje krok a tak iMedúsadostane dárků pár, ač bez sester, které beztak mnoho přes svá silná jména nezmohly, máMedúsaprávě sílu svých sester ze starých mýtů: Moc, Širé moře a ze svého jména, Střežící.

Nový vítr

Zvedne se vítr
zprvu líně
z kapek rosy
po očku zívne

Pařezáci pařezoví skorojarně, kýchovitě naladění

Po vánovelikonočním mezisvátku přišlo skoroještějaroalezatímzima, není to leden, březen, prosinec, nebo duben, ale prostě takový zazimní, skoropředjarní období, něco mezi -0,1 a 7,1°C. Kvedrulín vyšel před domečkovou chaloupku a s koštětem dělal na sníh "kšá kšá", aby jako ten sníh zvednul nožičky a odešel strašit někam dál na sever, protože ho měl Kvedrulín akorát po uši.
Zatím po další divoké noci s velikonoční vílou vstal vánoční skřítek brzo ráno, možná už byly dvě odpoledne, že si udělá svůj oblíbený čaj z vraního oka,kterejje mocdobrejnavoči, pokud jste skřítci (ale kdojinejby tohle -kromě víl- čet', že. ), jinak hrozí akutnívoslepnutínavoběvočiasmrťomrtvice.

Theia září

Vstávám z vlastního popelu
silnější než kdy dřív.
Roztáhnu křídla,
hory se třesou

Mnohoruká mnohomluvná saň

Z noci jedem nasáklá bouře
vstává tisícem hadů
syčí pod krvavou Lunou
Zrodí se nový den

Skřítkonadělení s pařezopodumáníčkem

Jeník pařez se dal do pláče a začal brečet dřevěné slzy, maminka pařez ho nemohla utěšit, stála na to dobrého metru od Jeníka moc daleko, tatínek pařez raději už nic neříkal a jen smutně pospával hledíc zavřenýma dřevěnýma očima vstříc šedivému nebi, po kterém se proháněly šedivé mraky, pod kterými létali šediví ptáci. Věnceslav pařez zatím usilovně přemýšlel jak z toho, ale nic mu jeho dřevěný rozum nenabízel. Začal litovat, když coby ještě nedřevěný jinoch létal pro Sovětské impérium, že se nezačal zajímat o šamanismus, když s ním v jeho bombardéru létal i jeden kluk ze Sibiře, ale rychle je opustil, neboť jednoho slunečně jarního dne, kdy vítr lehce stoupal od země se ten kluk mezi kvítím a hmyzákama proměnil v havrana a od té doby ho už nikdo neviděl, ani nehledal, neboť havrani jsou zproštěni vojenské služby, aspoň na východě. Nyní by se Věnceslavovi náramně hodila nauka proměn.

Nebuďte smutní, Měsíc taky svítí :D

Slunce zívne,
koukne na ručičky na stěně.
Nemůže spát,
jsou 2 hodiny v noci,

V nazítří za předvčerejšku

Je cesta,
znáš-li ostří
osudu
pevná.

Zářivě bláhový Perseus

Ledy pukly
a čerstvý větřík obul sandály;
je to snad Perseus
jež dodnes září na obzoru.

Kostelová, aneb Kostelničení

Jednoho víkendu udeřilo na vesnici ráno. Pepík který vždy kouřil tajně cigarety za kostelem, místo aby jako slušný člověk měl zapalovač, držel se v postpubertálněstařeckém věku stále sirek a jednu samotnou, použitou odhodil. Při pádu si sirka myslela 'íííííí' a s tím zapadla mezi stěnu a pár suchých stébel, jež se přitulily k dosud nažhavené sirce, nestřežené Pepíkovým odchodem. Kostel se v krátkém čase vzňal plamenem a vypadal jako samotná brána do pekelného inferna, jelikož byl celý dřevěný, navíc byl stár 645788 let, postavený v roce -88766543 za Ludvíka IV.

+++ - byl zapomenut, jelikož jsem si ho zapoměl zkopírovat,... můžete domyslet dle sebe ;)

S horou šel jsem
vrtkavý stín
kde šuměl chodníků splín
(a alpští jezdci sjížději jódlování)

Ráno ve vlnách

Zrozeni v bouřkách
plni neklidu
plujeme za svítání
Hoří obzor naší krví

Světlušky

Přicházejí hosté
čas si odchází po svém
Čekáme v malém smutku
na roj světýlek sirotků

Kukýnka - Šestý díl - Chaos v hlavě

"Jsme totálně ztracený," pronesla ztracenáKukýnkake stejně ztracenéCopince, stojící vKukýnčiněnáprsní kapsičce.
"Hlavně že nás nedostali ti bubáciKukýnko. "
"Ale dostali maminku,panebožéééé," vzpomněla si náhleKukýnkana účel bloudění v neznámém,bubákovskypodezřele zšeřelém kraji, když tu.
"Támhleto vypadá jakonějakejbarákKukýnko," ukázala prstíčkemCopinka.

Pruhývovaná Kočičínka

Už si chystá kabátek pruhývovaná Kočičínka.
Zamňoukne a listonoší křídlovránky
snesou pírka zprávy.
Pryč s krysomyšma,

Silvestrovské klapky: 000000000000000000000013°C ve stínu a rychlé špunty - s Mírou nejdál dojdeš

Plovárna znovu otevřena.
Voda ohřátá.
Na teplotu šampaňského.
Dětského.

Vánočka, největší záhada všech záhad!!!!

Pan Vánočka měl jasné povolání už od mala, kvůli jeho jménu mu rodiče říkali, že bude pekař, protože nomen omen ani jinak být nemůže. Místo aby si s dětmi hrál na hřišti, protože ostatní rodiče dbali na zdraví svých ratolestí, ačkoli v tom kraji bylo silně deštivo, a tak děti většinou stály v dešti na hřišti s deštníkama, nebo v pláštěnkách. Tedy místo toho, aby si pan Vánočka hrál s dětmi, musel již od útlého dětství péct rodičům pečivo, aby jim chudáčkům neudělal ostudu, až půjde študírovat, vstával již ve 3 hodiny v noci, aby v 7 měli rodiče snídani na stole.
Díky tomu že od mala pracoval, moc ale nevyrostl a stal se středem posměchu ostatních dětí.

Noční opera přízraků

Když noc se dnem snoubí se,
tehdy přicházejí stíny.
Jejich síla v krvi pramení,
však světlo nesnášejí.

Myšoreje nad kočičí hlavou

Kam mňoukneš,
tam tlapka ve sněhu,
ale než napočítáš
tři vousky,

Vánoční myšošpajzová lapálie & kočičí oči

Myši vyjedly celý špajz,
převrhly stromek
a od salátu se nám chichotaly,
když nás s ním bombardovaly.

Vánoční speciální díl s Lindou

Ferda stál u kuchyňské linky na štokrlátku, dělal zrovna bramborový salát. Jiří se oblékal do svého baloňáku značkyColombo. Na hlavě měl buřinku a na nohou lakýrky, tentokrát si místo Ferdy na ně pro lesk musel flusnout sám. Ferda měl mocpráce, protože se mu v troubě pekla kachna a v koutě skládal kolíbku.

Vánoční malůvkování

Pod stromečkem
(pokáceli nám kvůli tomu
sekvoj z Yellowstonu)
zjevil se Bob Ross

.

Poslední na stráži
ještě se nehlásí
k umírání
Jen dřímota

Oči draků

Ohně nechť zas hoří
vzbuďte se ospalé oči
draků
V dřímotě spí

Liška nemá lišty, ale pouze lišky

Liška sbírala lišky
zatím z liščíš doupat šel
křik liščat
když liška slechla

Theia vidící

Praskají černé zdi
a světlo prostupuje skrz trhliny
Brzy dostane zlo
první z mnoha úderů

Vánoce, svátky pohody a míru před rodinným krbem

Jeník se těšil tak jako každý rok na VÁNOCE a dárky, které dostane od 80ti letých rodičů s nimiž bydlel ve vzájemné shodě a porozumění. Jeník navíc právě oslavil krásnou padesátku. Rodiče aby synka uživili chodili stále do práce. Maminka pracovala jako hornice v dolech a neodmítla jedinou pracovní sobotu, aby Jeník netrpěl hlady.

Ať plody vyrostou

Mezi květy vede vzpomínka
po cestách tajených
ať plody vyrostou
Však znáš naše tajemství

Na počátku

Kdo pamatuje ty jenž tu byliodedávna,
jenž mluvili s duchy stromů,
než zavládl mezi lidmi chaos.
V hlubinách paměti,

Antarktidí sněhování v zimčičce v čekání na Oukaz

Svítá černé slunce
nezlatou Podlunou
v Antarktidě.
Kdo nezmrz na kost

Svítá

Svítá
zprvu jen tiše
než se probudí
první mrňous

Lojza

LojzaNovák ležel na lůžku v nemocnici, bylo mu 84 let a byl zcela odkázán na pomoc druhých. Smutný případ, byl připojený jak na ventilátor, tak na kapačky, už dva roky se nezvedl z postele. Tento den se však zcela lišil od jiných, přišla k jeho lůžku mlaďounká sestřička vpoloprůsvitnýchzdravotnických šatech bez podprsenky s dopisem v rukou. Dopis byl sice určen pouze do rukouLojzy, ale nedalo se nic dělat, sestřička roztrhla obálku, postavila se předLojzu, odkašlala si a zvučným hlasem začala mu číst:
"Aloisi Nováku, Komunistická strana Čech a Moravy (a Slovenska) tě soudruhu ve zbrani povolává do armády.

Dračí pohádka pro malé i velké dráčky

Malý dráček ležel v postýlce a tak mu zářila očka, že to nevypadalo, že by v dohledné době usnul pro jeho maminku, která seděla vedle něho. Maminka plivla na knot svíčky, aby ji rožnula, malý rád spal se světýlkem, bubáci tak zůstávali v uctivé vzdálenosti v protilehlých koutech od postýlky.
"A co pohádka. " Pronesl dráček se šibalským úsměvem zachumlaný do peřinky.

Kukýnka - Pátý díl - Bubáci!!

Tak už to chodí, po dni nadchází večír a učitýl se nesmírně těšil na pozvání ke Kukýnky mamince, aby dodal svému obličeji vznešenost a vážnost, nalepil si na něj táákhle obrovský knír od smetáku. Po té si asi hodinu dělal ve vlasech pěšinku, kterou zamaskoval kloboukem. Na zahrádce otrhal všechny jahody, naložil je na kárku a vyrazil.
Kukýnka po meducíně přímo svítila jako světluška s kterou si ji světlušky pletly, když se chytili do kroužku za malinkaté ručičínky a tančily kolem Kukýnky.

Skorohistorická lyrika na skorosoučasné téma & S tóny tklivého klavíru

Skleněným zrakem brousím po bálu,
támhle stojím,
pořád ještě zasněný,
zatímco se probudila Aurora,

Drakoprobuzení

I.
V temných nocích
spletených šílenstvím
prohánějí se

Kukýnka - Čtvrtý díl - Přežratá bříška

Bylo zase ráno,Kukýnkase ani neprotáhla a už zmizela pod postelí,akurátvčas. Do pokoje vešlaKukýnkymaminkaSnídanějeužnastoles vědrem vody a když nevidělaKukýnku, tak aspoň polilaCopinku.
"Áaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa, pomooooooooooooooooooooooc, povodéééééééééééééň. " Křičela Copinka, kterou smetla obří vlna z postýlky do oceánu z vědra.

Theia na Zemi

Já Theia Euryphaessa
zlatou holí v zem udeřím
a Gaia promluví
to co jste věděli

Žampióny na šampónu

Šli jsme s mojípaní Depresína Puntíkatý Žampióny. Doma jsme je řádně připravilipodle receptu z reklamy. Povařili v bojleruv šampónu do zlatova,dokud nevybuchla sousedům chytl bytz toho poslouchání. Pak natáhly jsme sipodle vzoru bačkorya odešli nalíbánkydo věčných lovišť.

Nad hroby draků

Tančíš
a hvězdy hoří
v síních iluzí
rození i zániku.

Prostorná úvaha s časem

Být ztracený není vždy na škodu,
někdy to znamená mít jediný den,
jindy prostor utržený jako květinu.
Čas je jako hladový host,

Tetrachromatie

Slýchával jsem šumný ruch Kmenů
a v jejich stínech krále králů,
Zapomenuté.
Klidné mumlání bažin

Květinové zahrady květin

Kdo pluje po té zemi jež nezná,
aniž by do ní nevložil jedinou vlastní myšlenku.
Jsme hrou, která si ráda hraje,
nebo hrou v zapomnění na hru.

Mořskej vlk, ten svůj směr má, i když na pustým ostrově ztroskotá

Kde sny leží,
netřeba se bát hlubokých moří,
člověk má svůj směr,
dokud u kormidla stojí,

Stesk a stín minulých

Jsme zapomenutí strážci
na zašedlém moři,
dávnověcí minulých časů.
Z našich titulů zbyly stíny

Boty s křídly

V harmoniích plujem'
zdánlivého klidu,
když všude vybuchují sopky,
krásně ve své elegantní existenci.

Theia na cestách nových

Padá mnoho hvězd
v chaosu
Přesto trhám okovy
nové i staré

Linda: Řádný díl V. - Lindy není nikdy dost!!!!!

Co žila Linda na Zchátralé mýtince a vykonávala dětskou práci řádné barmanky vputiceU Žraloka se svou bandou pirátů, vlastně rybářů původně, tak ji život připadal o dost nudnější a po večerech se dívala na fotku na které byl zachycen Vrtiška s Ferdou a zamilovaně vzpomínala na jejich detektivní dobrodružství.
"Jó, to byly časy, to jsem se nemusela skrývat v pohádce a řešili jsme velkolepý záhady. Co asi tak Jiří dělá. UpětihlavýhoDurnehviira,takovejhleživot stojí zatrojitejpendrek.

Odpočinek je náboženstvím opia odpočinku

Když kráčel jsem
po stupních hierarchie
náboženství
abych se stal

Na vodě zůstali jsme si cizí

Naše kocábka opile se drží
na hladině
Vlny se bouří
moře řve

Velké Archivy

Tajemství věků
střeží
Velké Archivy
Je to svět

Kukýnka - Třetí díl - Chaos v domě

Když senaodpočívaly, až byly úplně odpočaté, zamávaly rusalce Karolínce co hlídá studánku a stará se o ní a dále šli, až našli maliní a na něm maliny. Copinkase tak cpala, až byla celázmalinovaná, zatímcoKukýnkasi sotva zobla jednumalinku. NáhleKukýnkadostala strach, až se jí sevřelohrdýlko,Copinkunikde neviděla.
"Copiiiiiiiinkooooooooooooooooo," zvolala mocněKukýnka, až ji na hlavu hodila šišku Veverka Terka za rušení lesního ticha.

Naše modré fjordy

V menhirech vidím tvé oči
lásko,
dnes již nemluvím,
Černá luna svázala mi jazyk.

Šedivějící trajektorie lidství do úplného zapomnění

Co přinesl tanec smrti.
Opravdu chceme
vytvářet svět živých mrtvol
i za cenu zkázy a

Stalo se v naší vesnici Krkmagiezanohu

Jednoho rána přišlo do našeho kraje svítáníčko, po 4582 letech vyšly rovnou tři slunce najednou, naše vlastní slunce se potkalo s jiným a společně si pod rouškou tmy udělaly malé sluníčko, které jsme pojmenovali Kventin. Toto nenadále světlo přineslo mnoho potíží, popudilo množství démonů, kteří se stali ve světle úplně nesnesitelní. Najednou naše děvčata už nechtěla spát po nocích v otevřených rakvích s upíry, ale chtěla mladíky, krev a mlíko. Ty zatím přestalo bavit se mlátit v brněních ve válce, která začala před 4581 lety, po prvním roce kdy nevyšlo slunce.

Samhain s příchutí moře ve skleničce

Už hoří svíce
raz dva tři
Končí starý rok
nový se plíží podél zdí

Samhain

Nepadneme do temných náručí
neseberou nám zrak
I v bouři zachovej klid
Ohně dosud hoří

Ariadna a Mínótaur - SKUTEČNÝ PŘÍBĚH!!!

Kréta, období býka.
Před dávnými a dávnými časy, kdy Země byla kulatější, vládl na Krétě král Mínós, který pro svého nevlastního syna nechal zbudovat rezidenci Labyrint a Athény mu Mínótaurovi posílaly co devět let společnost mladic a mladiců. Po 3×9 letech i statečný Théseus vyplul pod černými plachtami (a soudkem dobrého Athénského vína) na Mínótaura, aby skončilo odvádění Athénských mladiců a mladic na Krétu.
Mezitím na Krétě si rozverně hrálaAriadnas klubkem nití.

Ještěroblouznění a trvanlivé ráno s čtyřlístkem

Země se zachvěla
otevřely se staré rány
Draci vládnou
(ne na dlouho)

Zimní mlčení na popílku mezi výbuchy sopek a zemětřesením

Vidím tě
klesat stále níž
po obratnících
mezi výbuchy sluncí

Kukýnka - díl druhý - Školní zábavoselesrandování

Vzadu v lavici se krčila malinkatá holčička s copánky. Tak se lekla exploze svačiny, že se jí copánky zamotaly do sebe. Málem ani nedýchala. Do očí se jí dralyslzičky.

Kukýnka!!!

Kukýnka ležela zaštrachaná celá v posteli, bylo ráno, táákhle ospalý. Otevřela jen jedno očko na ten zrovna pošmourný den, komu by se chtělo vstávat.
"Mě tedy rozhodně ne," zívla si Kukýnka a ležela by tam ještě teď, kdyby si pro Kukýnku nepřišla maminka Brzosjásotemvstávat, která byla moc pořádná, vždyť Kukýnka musela do školy, nebyla to obyčejná fádní škola, ale Mývalí domeček u Třech zvonků. Maminka si naplnila vědro se studenou vodou, vtrhla ke Kukýnce do pokojíčku, strhla ji peřinu a Kukýnku polila.

TD - Putování za domovem

Jak se říká: 'Tématický den domova nečeká' a tak jsem sedl ke svému přístroji od společnosti Samsung, položil ruce na stůl před elektronickou klávesničku a jal se vzhlížet do blba, neb mě nic originálního nenapadlo. K mému štěstí bloumaje po místnosti hryzajíc (já vím, to ty přechodníky) si nehty mě oslovil můj hrnek: 'a nedal by sis kafe. ' No to je ono, řek' jsem si, když domov tak kafe. Udělal jsem si kafe a hledíc vstříc krutě prázdnému dnu hrnku, došlo mi, že mě ani hrnek nic nenapadlo.

Souls II. - Vize času

V mrazivé vánici
snáší se na zem
černý sníh
Blouzní šílenství

Souls

Když dny se krátí
padá stín
ohně hasnou
a strach nachází své místo

Theia z hlubin

Stojím pevně
v prasklinách času
Ženu mračna
proti žahavým chapadlům

Než přijde noc

Naše hrady
stojí kamenné
med a šípek
Odrazíme noc

S poštou je sranda

Střetnout se s poštou je jen pro zkušené matadory ze španělských korid, nebo kraví chlapce ostříleného západu, ti méně zkušení mohou dopadnout jako lidé s traumatem z válek, nebo po havárii Černobylu. Pošta funguje v rámci nějakých očekávání pokud zvolíte místo doručení domov, nebo svojí práci, nebo využijete speciální službu tzv. balíku na poštu. Potud nenastávají žádné úkazy při nichž by se sbíhali ufologové a chtěli lačně rozhovor.

Na Avalóóón!!!

No jó.
Zase v bouři
na moři.
Vezem' důležitej náklad

Rozmarýn

Rozmarýn
bledý stín
Couváš sám
cestou pod mraky

Theia

Blíží se noc,
jak špatný sen
Svůj osud
držíte v rukou.

Od jezerní paní Nimue/Vivienne

Je ticho a klid
jdeš po klidné hladině
objeví se paní jezera
Ukloníš se jí

Noc ze stříbra

Jdeš po vodě a krájíš
ticho
nožíkem stříbrným
Tančíš s osudem

Nefritová tajemství

V našich nefritových tajemstvích
buší stejná srdce
Jen touhy jsou tak jiné
s padajícím večerem

Na cestě víl

Kloužou listy ze stromů
podzim se vkrádá
Mohyly nedívají se
a když dýchnu

Na konci věků

I.
Když temnota
se do srdcí vkrádá
tehdy přicházejí

U voleb

"Roubíček taky jdou volit. Mám to tady v obálce. "
"Jdou špatně Kohn, jsou na pohřbu Mosheho. "
"To se mu divím, vždyť měl mít zítra svátek.