Písmák růže
růže
dostala jsem oprátku
- pověsila jsem na ní obraz
je milión podaných rukou
z deníku schizofrenika
24. 2. 2018
Je mi smutno a do zvuků písničky s zatoulaly mé pocity.
Můj příběh není jak z holywoodu.
sladká příchuť
sladká příchuť
hračky ledabyle poházené
po zemi dětského pokoje
tvé prsty hladí mou kůži
dědečkovi
dědečkovi
prolog, co prologem nebyl
utápěl se vrakvi
bíle háčkované
večeře se samotou
večeře se samotou
a tak běžím dál
samotě vstříc
tak jako každý den
výhra v tombole
výhra v tombole
pod mozaikou deštníků
dnešního dne
vystřel to ticho
medvídek
má paranoia
noční krajinu opřu o skály
budu čas chytat do dlaní
budu se snažit být stebou
sychravý podzim
sonet pro sychravý podzim
zatím co synáčku
houpám tě
tvé myšlenky rozfoukal vítr
krajina deště
krajina deště
zkrajiny dště a hor
všaškovi ukryta je radost zbytí
pár přemetů do neznáma
panelový svět
panelový svět
vmokrém příšeří
ruce vkapsách
a pírko vpovětří
baštím svůj život
baštím svůj život
baštím svůj život
jako maliny
a sdruhou náladou
konec
konec
skládám mozaiku
říkáš – kocovina jako bejk
ještě stůj, počkej
beze smíchu
duha
vidím tě jako duhu
na slunci zářivá
vidím tmu rozdrobenou
prohrála jsem
jak vypadá ticho
nemohla jsem usnout
hlavou lítaly jedna za druhou
až dneska vyčerpáním
na návštěvě
loni, touhle dobou
vánoční kaktus už dávno odvet
loni touhle dobou
jsem se zmítala vpocitech
trpká příchuť
trpká příchuť
zima okořenila mé pochyby
jen tak lehce
a tisíce slov padaly
příliš smutný klaun
příliš smutný klaun
vešla jsem do zahrady
víc plevele než sněženek
a pod jabloní
dnešní...
okna za mřížemi
ještě mne nepřesvědčili
o špatnosti mého jednání
koukali skrz prsty
modlitba za dobré slovo
modlitba za dobré slovo
polita soumrakem
tichých a ještě tišších slov
otáčím právě popsaný.
tenkrát
tenkrát
oči ztěžka přivírám
spánek sežral mou opatrnost
a po vratkém laně.
dnes naposled
dnes naposled
vtrezoru hledáš vakuum nepostradatelnosti
ve zkušební době.
uzamčeno zevnitř
bez začátku
za pět minut tma
ve víru nelidskosti
stoupám stále výš
ačkoliv se mi to nezdá
jednooká panenka
ach, má.
putuju po cestách svého těla
vtěch zákoutích a křivkách
chceš mě.
nesmutni
nesmutni
sobrazy se hádám o bílé barvě
dlaněmi svírám dnešní den
a ptačí nářek – vpovzdálí
z čajovny, aneb nic o čaji
sny malichernosti
vkřišťálových poutech
zmatená
hledím do bílého světa
kde je?
kde je.
nakreslila jsem jí oči
dlouhé hnědé vlasy
a kouzelné šatečky
souboj
souboj
zkoušela jsem zavřít svůj šuplík
nešel
a tak donucena dělat
člověk a zvíře
člověk a zvíře
maluju havrany
frak je celkem zbytečný
maluju jejich hlas
sen o slovu
myš
dvě tváře spojené pěti smysly
a za těmi ranami plachost samoty
hlídám klíčovou dírkou
ohlédnutí zpět
pootočení
jak se ten život mění
vkapce zapomnění
otočím hlavu a vidím sebe
z deníku schizofrenika
milý deníčku, skoro se bojí m do tebe psát, všechny pocity si držím vdobě. zas mám problém vycházet zdomu (ach, má schizofrenie). překročila jsem jen další červenou řeku a vše nechala na břehu. zpaměti mizí stopy,.
podzim
podzim
ve ztrouchnivělosti slov
a zvlastního rozhodnutí
zřela jsem podzim
trocha slov...
trocha slov.
oči uvízly na ledu
boří se vpropadliště
nohy
povzdechnutí
Martin
den se změnil ve stín. a mé já šlo už dávno hrát se sny na babu. co říct, je po vánocích, lidí venku je málo, maximálně ti procházkoví a pejskaři. a já.
povídavá
povídavá
jen tak prchavě
se dotknout světa bez duší
občas si stebou povídám
ohlédnutí
ohlédnutí
včasně zavři knihu
než tě bílý svět vtáhne do sebe
(co ostrého máte.
neosobní
neosobní
přibližování je pomalé a tiché
jen tak vdivnotajích
padají jako znebe vločky
krteček
jasnější
kdo bude mít odvahu
zvednout první střep
rozbitého zrcadla
čajovnický cyklus
odlesky (1)
nebe padlo do duchen
a mé zkřehlé prsty
svírají milióny hvězd
z deníku schizofrenika
z deníku schizofrenika
snažím se každý den věnovat se chvíli sobě, jde to těžce, ale přece. na vratké lodi svého žití a příšery podmořských vod, pluju stále vpřed. schizofrenie mne hází klacky pod nohy, každé ráno se budím spláčem. (snad že se ztoho bílého světa nedostanu.
čas
čas
zapomenutí je prostor
odložených slov
obnažené jako jablko
slepá paní
slepá paní
vnedělní noci
štěbetají už jen vrabci
slétají se na soše slepé paní
panenky
šeroplachost
oči toho času hnědozelené
klouzaly se po zamrzlých loužích
ta šeroplachost
stříbrnatění
prostě jsem
jsem nekonečná samota
smotaná do klubíčka
(čekající na kočku)
ticho vyřčených slov
http://www. kosmas. cz/knihy/222323/ticho-vyrcenych-slov/
opuštěnost
opuštěnost
jazykem zkouším
hořkost dneška
ulítlých vloček
pozdně podzimní
pozdně podzimní
tisíc letmých dotyků
stačilo
dál natahuješ ruku sněhu
čajovnická
blátivá
socha oděná do zdvořilosti
na hlavě sedí holub
lehce sněží a domy dýmaj
poutník
poutník
jednu ruku mám
a vdruhé plaché štěstí
říkám si dost a přeci
šeroplachost
šeroplachost
vplachosti udušených slov
nejde zhrdla
život
mourovatá
strašák v poli
bloudí, bloudí
a zcigarety stoupá dým
dalekým údolím
kolem poledne
bílé pláště
viděla jsem plakat loutku
oči na útěku
narážely do zdí
parní lokomotiva
rozmarná
počítám – milióny
klasů
vlasy jejich touhy zhynuly
slova
slova
některá slova jsou kpousmání
jiná spalují duši zaživa
všichni ti lidé
domovy
domovy
domovům poobou stranách
říkáme pracovně sousední
okouzlení – když padne mlha
potemnělá
potemnělá
kdyby ticho mohlo mluvit
a sytí otevřeli ústa
jak hladová ptáčata
čekání
hlasy
vím, muselo se to stát
ve tvých očích – tolik něhy
(v mých zrcadlí se ty tvé)
smutečná hodina
smutečná hodina
vlčí tlapky
každá slza je drahocenná
možná se už nevrátím
chvilka
další slza
vykřičet se ze všeho
a přesto zůstat zticha
tak, jak to společnost chce
zítřejšek
zítřejšek
i to zítřejší někdy zmizí
surovost mého cítění
neodpovídá tabulkám
mlčení
objetí
uvnitř sebe vidím
až na dřeň bláznivou
přestávám dýchat; po nocích
kde jsi
bláznivka
i ostatní si toho všimli
už nejsem tou usměvavou
tíha na mě padla
po sedmi letech
potichu
šeptej tiše
tak jak se správně šeptá.
na slzy je ještě brzy
věc veřejná
věc veřejná
léto je věc veřejná
věším svůj smutek na prádelní šňůru
nechte mně být, je mi zima
pampelišky
pampelišky
nosem do pampelišek
zůstávám vslunečném obarvení
ruce něžně beroucí ty květy
bez času
objetí
bolíš, čím dál víc
mrzí mne, že nedokážu opětovat
tvá laskavá slova
13. komnata
chodba
ta chodba
tak akorát dlouhá
a to slovo vměstnané do ní
dávno
pozdrav
zkusili jste se někdy
na někoho usmát.
vzít za ruku, jen tak.
na rozhraní...
den snoční můrou
něco tu moc hezky voní
nedokážu nic vnímat
jen tu vůni (vanilkové svíčky)
má nevyslovená...
začátek dne
cvaknutí klíčů
(jsem vzhůru už od 5 a všechno je slyšet)
bílá chodba sobrazy – nezasklenými
krupičková kaše
krupičková kaše
většinou zakopávám
o slova nevyřčená
tak jako o vlastní stín
strašáci v poli
strašáci v poli
osamocená vbahnu lží
dnešní společnosti
krajkou zalepená ústa
pět kroků
pět kroků
trpělivě čekám
na oranžového panáčka
na přechodu pro chodce
poslední slunce
poslední slunce
náhle a na podzim
čas černých kohoutů
a my ve falešných doplňcích
strašák v poli
strašák vpoli
strašák vpoli
slzy roní
jak já můžu plakat.
stýskavá
stýskavá
a dál.
už je to tak strašně dávno
bylo tak těžké vyslovit, napsat
pavouček
tečka za větou
podivné ticho vočích
umělce
chtěla bych snídat
domýšlecí
domýšlecí
opakuju slovo podzim
dokuď nezačne padat listí
ještě, víc
zapomínková
zapomínková
chci být prvním slovem
které vyslovíš
chci být tou první růží
vzpomínková
bez nálepky
nadepsala jsem nebe modrou
cítím tu závrať beránků
dokud smrt nezanechá stopy
utopená
utopená
spolykala jsem tmu
a mé kroky se bojí ozvěny
nohy svázal jez vírem
první vycházka
první vycházka
dole u vody
- rybky vpožární nádrži
krásné, červené a žluté
věnování sobě
věnování sobě
věnovala jsem svůj život
sobě
prstem se snažím vytvořit kruh
býti básníkem
býti básníkem
to, co letní vítr přivane
ty vzpomínky, mám stále schované
všuplíku na klíček
rozevlátá
rozevlátá
rozříznutou úsečku
zvonivým smíchem
ťatá vpůli inkoustové kapky
nech mě přílivu
nech mě přílivu
nějak se mi slova
lepí na patro
ta věta nemá konce
svět s příchutí
růže
všechny krásy světa
toužím pro ně žít
jsem jak pohozená růže
mračná čtvrť
mračná čtvrť
ztěch těl, která věřila
vytahuju závoj oblačnosti
jejich mrtvých emocí
jiný svět
http://www. kosmas. cz/knihy/218667/jiny-svet/
mám ji doma už půl roku, ale do knihkupectví jsem ji nabídla až teď, jelikož jsem trávila většinu času v léčebně v Dobřanech.
příliš mnoho
bez přetvářky
mé šaty pohltila rez
a jen tak na ramínkách
poddávajíc se větru
opatrně
bouřka
dívala jsem se na nebe tak dlouho
až jsem uvěřila vexistenci bohů
střih
svobodný svět
svobodný svět
podívej, tleskám životu
který mi uvízl v dlaních
kdosi mne zamkl uvnitř sebe
slzy
slzy
nespoutaná vcele těla
až za hranici možností
sladký bonbon na jazyku
čas letí
čas letí
bez protestů jsem tím
čím jsem nikdy nechtěla být
hromada hvězd
stopy
stopy
miluj tak, jako bys nenáviděl
oheň, který dusím uvnitř
necháš mě hořet
proti slunci
proti slunci
vdlaních svírám cosi oblačné
zajídám černé znebe deštěm
svým
slza navíc
slza navíc
každý den
bývá skoro stejný
a ty do rytmu města
barva čtvrtka
barva čtvrtka
------------------------
těžko vysvětlovat zákony kulatosti
obyvateli hranatého světa
vůně růže
vůně růže
slůvka hozená vpěnu
pod splavem cárat nohy
(vhodné i pro neplavce. )
pan Newton
pan Newton
chlapec za plotem
třese stromem s jablky
pod ním pan Newton
kaštánky
ještě nezačala zima
ty stromy holé
snad i bez rukávů
třesou se zimou
asymptota
asymptota
ten boj, který se sebou svádím
každým dnem – je o přežití
schizofrenie není jenom jeden den
včerejší
se sebou
sami kutáme lomy vsrdci
když potřebujem cítit
a nejde to
čtyři slova
čtyři slova
rána přesně zasazená
rána červánková bez slunce
tolik krve, co prolilo přátelství
už je čas
kouzlo
můj podiv spočinul
na hodinách místní výlohy
přesně takové měla.
dopis
dopis
svět je přísloví na každý den
ráno se budím stebou
a do schránky házím sobě adresovaný
lehce podzimní
lehce podzimní
podzimní listí obléká
stydící se sochy
sny odkládám na hromadu
dáma
dáma
odřízla jsem naše pouta
holka kudrnatá
nalakovala jsem si nehty
mokré perly
mokré perly
jen tak se procházela po pokoji
a sníh na vlasech.
mokré perly
rozmazaná
rozmazaná
a nepřestaly se smát
plyšové hračky
ledabyle rozházené po pokoji
vrány, supi
vrány, supi
tak nech mě samotnou
posyp mně popelem
než se zavřu do sebe
černý ve fraku
černý ve fraku
pověsila jsem stesk na háček
pěkně ke stropu
na balkon usedl kos
smolíčkova jídelní říkačka
za doly, za hory
mé, zlaté pirohy
kde se pasou
adresát nezastižen
moje, tvoje
zapomínáš vodpovědích
moje, tvoje
zdalekých cest
prohra
prohra
sama vsobě
v ohraničujícím útvaru lidskosti
dej mi ještě šanci
výpravčí
výpravčí
jak smutno vdětských očích bývá
když vlaky na stanicích nestaví
a oni připraveni spíšťalkou a plácačkou
lípa srdčitá
lípa srdčitá
uvnitř sebe skrývám vůni
dřeva a pylu lipového
vdešti krásně voní
podivná anatomie
podivná anatomie
zkouším psát a nejde to
jsem políbená eánem dnešní doby
mlč a stůj a jdi a .
měsíc v novu
měsíc v novu
naboso zadržený dech
míjí se s účinky pomlk za každým slovem
mé nohy jsou na odchodu pryč
rozpačitá
rozpačitá
chytla jsem duhu za ocas
a oči zavřela do rámu slov
na stole nedojedená snídaně
z dlouhé chvíle
z dlouhé.
stále se vracejí
tak jako tažní ptáci
dvakrát do roka
malířův obraz
malířův obraz
na břehu řeky
zapomnění tiché
můžeš i tisíckrát říkat
jako život
jako život
prodírám se šťovíkovým lesem
na chodbách pocitů
a za mými kroky
pohled naděje
pohled naděje
má slova vpletená do tvých pomlk
veprostřed sebe
kreslím úsečku bez konců
dnešní Dobřanská
asi tomu nebudete věřit, ale dneska jsem si poprvý napsala do deníčku, že je mi dobře. snad za to může ten název Dobřany nebo nevim. věci do sebe zapadají, všechno vychází. to už se mi doooouho nestalo, tak jsem se s vámi chtěla podělit
jinak je tu krásně, slunce nám hřálo do zad při odpolední vycházce.
Dobřany 14:25
tak se tak probírám dnešním dopolednem, měli jsme skupinu. a aby se nikdo z nás nenudil, měli jsme vymodelovat sebe a svou nemoc. Doprostřed papíru jsem dala sebe (malinkou postavičku) a modrou modelínou udělala esíčko kolem mě a Markétky, která tam nebyla vidět. Psycholožka zvážněla, když jsem jí povídala komentář.
Dobřany po večeři
Dostali jsme k večeři tavený sýr s obalem vintíř. jsem myslela, že tenhle sýr už dávno vyšel z oběhu. a ono ne :D. pamatuju si, že jsme jako malé chodily s babi a dědou po šumavě a k svačině byla právě tahle kostička tavenýho sýra.
... v Dobřanech je převážně dobře...
V Doobřanech je převážně dobře, pokud je vám zrovna dobře. což . takhle v pohodě jsem ještě nikdy nebyla. jsem šťastná, že mi tu nechaj takdlouho.
Dobřany :)
Tak mě přestěhovali na otevřené oddělení. k večeři byla vajíčka s chlebem. mouchy tady už nelítaj.
spad ze mě pořádnej balvan obav, strachů a nevysvětlitelných pocitů.
bláznivá Dobřanská
zapomínání
--------------------
ve svých malých zapomínáních
pluju tmou
Dobřany s moučníkem v puse
Přinesla jsem si z domova moučník, sklidil velký úspěch. ale pár kousků ještě mám :)
Byli jsme na muzikoterapii, super zážitek. každý měl svůj bubínek. co bubínek, buben to byl a hráli jsme s ním všechno možné.
na víkend doma
tak mi to nedalo a toho chameleona jsem stvořila, formát A1, suchý pastel.
nejradši bych byla doma už napořád, ale musím se v neděli sebrat a jet do léčebny.
konečně jsem se po roce byla podívat na hrobečku našeh hafa, dřív jsem na to neměla sílu :/
pomalu budou 4, čas se krátí, oči zaité slzami, nechci, ne nechci už dopadnout na další dno, doufám, že ten bílý svět už budu navštěvovat jenom ambulantně. počítám tak ještě 3 týdny tam a pak vypustit do tvrdé reality
mé krásné Dobřany
Tak mám velikou radost, můžu jít na víkend domů, už se moc těším a zároveň se bojím, jak to zvládnu. musím se jít podívat na místo, kde odpočívá můj čtyřnohý haf.
dneska jsem zakončila svou pouť po areálu v keramické dílně, udělala jsem dva andělíčky jako překvapení. už se těším na středu, kdy je budu moct naglazovat a pak si je vyzvednout :)
jinak mám nezvykle horké ruce, úplně jako z kováčovic pece :D
moucha se u nás nevyskytla, tak asi pochopila, že nejsme jediní pacienti s dobrotama :))
Dobřany 5.4.
venku je krásně, nemohla jsem se dočkat, až bude jedna a sestřička nás propustí do přírody. chtěla jsem jít krmit kapry, ale zapomněla jsem rohlík na pokoji. takže jsem šla rovnou na ergoterapii a pak na arte
vyrobila jsem si z hlíny našeho hafa, docela se mi poved, a příští středu. budem glazovat, jupijé :D
jinak je tu mrtvo, holky na pokoji spí a já tu datluju do klávesnice, .
v bílém světě
dnešek byl ve znamení sledování mouchy s kamerou. máme podezření, že nam tu lítaj mouchy dvě :D.
živím se čokoládou, aneb obalujem nervy něčím legálním
venku bylo krásně, tak jsem vyrazila ven, provětrat si hlavu a něco nakreslit. pořád je mi smutno a stýská se mi po Sunnym, za pár dní by mu bylo 10, ale týden předtím zemřel.
dnešní, slunečný a vycházkový výlet prstem po mapě
nevím, jak začít. snad jen, že máme opět jinou spolubydlící. vypadá, že s ní nebudou problémy.
nastěhovala se nam sem zase ta moucha s mikrokamerou.
sluneční sedmitečný den
a já na sestřičku nešťastně: mně se přetrh náramek. a ona se tak usmála, . takový ten úsměv, který říká, to nevadí, já vám podepíšu jiný. a pyšně jsem kráčela ze sesterny chodbou a za rohem jsem se málem střetla z paní uklízečkou, ukázala jsem jí svůj náramek a ona se začla tak strašně smát s tím, jestli jsem už uklikila po snídani :D
o víkendu je tu čas pojem velice nepřesný a utíká strašně pomalu.
jedna Dobřaňácká
preludium. v mírném tempu, aneb klavír obsazen vždy. když vidím, jak to jde ostatním, tak se stydím.
Dobřany 30.3.
Dnešek se nám oblékl do mokra. ráno vizita a rozcvička při zvedání židlí. ach bože, proč ti lidé snídají třičtvrtě hodiny. zrovna když potřebuju uklidit co nejdřív.
PL Dobřany
Noviny z PL Dobřany. poprvé na procházce po měsíci a půl, vyčerpalo mě to, viděla sem páva, tak sem k němu šla blíž se slovy ahoj pane páve, a on. stál tam jako pecka a nic neříkal. což je možná dobře.
Dobřany 16:24
Velikonoce strávené v areálu tolika budov, do nichž zatím nesmím, ono nesmím ani ven, jenom s rodičema. k snídani jsem se bála, že bude, zase šlehaný med s máslem. místo toho bylo kdovíco se sýrem :D, ale že byse šefkuchař nějak vyznamenal, to se říct nedá :)
Ponořená do plynutí času, . takže vlastně se nic neděje, a pořád stojí.
Dobřany 9:06
Dnešní ráno začalo falešným voláním na budíček. takže důvod ke vstávání byla pouze snídaně :D. pak umejt židle a stoly, toť můj úkol - docela pěkná rozcvička :)
Nikdy nezapomenu na slova sestřičky, kdy při otázce, jak se daří a co si beru ze skříně, říká. takže píšu všechno :D.
Dobřany 23.3.
co napsat, den jako každý jiný, vždycky se těšíme na jídlo, sprchu a spánek, jak já, tak moje spolubydlící. vybrala jsem si světlé esíčka, až nebudu zase moct usnout, tak si dám :).
je mi smutno, máma byla na návštěvě a pocity.
Dobřany 15:05
Zdravím z jiného světa. kde většina personálu chodí v bílém a my tu jsme něco jako Azore přines, podej, tahej. má spolubydlící vykresluje mandalky a moc jí to nejde. největší zábava tady je rozpis služeb, kdy se na x služeb přihlásej jenom 3-4 lidi :D.
Dobřany XIII
chroupu si nastrouhanou mrkev s oříškama, co jsem dostala od rodičů. a už je nechci zase týden vidět. můj rekord soustředění jsou dvě hodiny a pak návštěvu vyhazuju. už jsem si naučila si říct
dneska je zpomalený den, v mysli honím nápady, které nepřichází.
DobřanyXII
další postřehy z Dobřan:
lidi stojící na chodbě a čekající na vizitu, žádné žide, jen posedy na bobku. Paní doktorka moc příjemná, za tři minuty jsem byla hotová :). Čekám, až přijedou naši. ty tu cestu sem musí znát nazpaměť.
Dobřany 19.3.
tak trochu z jiného soudku: lítá nám v pokoji moucha, má s sebou ultra lehkou kameru a dohlíží na nás. kdosi tomu plně rozumí, ostatní nechápou. udělala jsem si další náramek přátelství a nehodlam jej sundat, dokud se sám nezpřetrhá.
má dvojitá realita - Dobřany
má dvojitá realita
---------------------------------------
za oponou mého šílenství
ukrývá se skutečné já
půlnoc
půlnoc
---------------------
rozcuchaná půlnoc
hlavně, že je ti dobře.
loutka
z Dobřan
----------------------
sestřičky nam nařizují jak převlíct postel
umejt a zase povlíct
jako dýchání - Dobřany
jako dýchání
--------------------------
smutek ovládl můj svět
bez barev
Dobřany XI
připozdívá se, je to těžké psát
ale pokusím se, dlouho jsem
. a všechno jsem vyhodila.
spálila jako fénixe. Něžné tóny sundrumu
Dobřany X
Dobřany X
-------------------
toulám se chodbou zapomnění
tou jedinou a studenou, co tu je
plameny bílých plášťů
proč tolik bolesti nestačí.
jsme prostě jinačí
a dál mlčím
pohledem na rozkrvavenou ruku
mé Markétce
mé Markétce
tak, jak se občas stává
píšu ti dopis - těch pár
bezvýznamných řádek
Dobrany IV
Dobřany III
propadliště času
nevidí příď své lodi
co dělat v noci, šeptám duchům
Dobrany IV
Dobřany III
propadliště času
nevidí příď své lodi
co dělat v noci, šeptám duchům
Dobřany III
Dobřany III.
propadliště času
nevidí příď své lodi
co dělat v noci, šeptám duchům
Dobřany II
Dobřany II
bílá barva se povznese nad mraky
tam, kde komáři nelítaj a
sny nespí
Dobřany
přišla jsem netušíc
otevřela oči a pad na mě bílý prach
úzkostí a přetvářek
tak snad to zvládneš, zlato
valentýnské klišé
kapkou vody
za semaforem své nemoci
vidím křižovatku nekonečna zcest
jedna vepsaná je vkapce na růži
z deníku schizofrenika 13
v koutku duše
má prosba letí ke hvězdám
tam se dostaneš snadno
ale nedoletí, chybí palivo
trochu
trochu
tak nesměle, jak jen může
další ráno vchází do světnice
slunko má na krajíčku
zakázaná slova
zakázaná slova
přesto píšu zakázaná slova
hlasům se nelíbí; kotrmelec vzad
vyražený dech
vzpomínka na něho
vzpomínka na něho
dny mi olemovaly oči slovy
vzpomínám, přinesl kapku rosy
plakala (jsem)
padla opona
padla opona
pro nejkrásnější slovo
se chodí do lesa za svítání
pro nejkrásnější úsměv
labutě
kat katovi
zima mi proběhla tělem
jako katova gilotina
nezapadám do formiček a škatulek
jako pampeliška
jako pampeliška
zimu jsem sfoukla jako pampelišku
jsem trosečníkem ve své zemi fantazie
jedině šumění v uších přetrvává
chtěla jsem
chtěla jsem
tiše, tiše, když jeden
mění se ve dva
mé tělo na roztrhání.
učesaná
učesaná
měsíce kus na nebi zbyl
jeho srpek žne trávu králíkům
a omamná vůně léta.
smutnění
Je mi smutno. Nikdo mi nenapíše :(. Nic se mi nechce, ani tvořit, i když bych měla. Smutek zajídám vším možným.
koncem léta
koncem léta
roužněte svíci a nadechujte ticho
nechte jej spát a mince na oči mu dejte
pro rakev krásnou káceli jeho strom
červená řeka
smutek
nechám smutek krvácet
do čerstvě padlého sněhu
plného andělů
tvoje stopy
tvoje stopy
vykácené verše stojí tak osaměle
jak jen stromy znají
eL je tak kolmé
na druhé straně
na druhé straně
zpodstaty vzniklo a zpět se vrací
naše bytí ve společné lásce
ksobě i druhému
trochu sobě
trochu sobě
. najednou jsme více člověkem
když pozorujem vzdalující se vlak
skoro jako by mu chybělo nádraží
balónek z pouti
balónek z pouti
dívám se na tu krásu
všedního dne
stromy ráno obvázané jinovatkou
šašek
stále ty
den tiše korunoval noc
a mé oči opuchlé
dávaly tě sbohem na zápraží
bílé vrány
ještě nechoď
nakláním ktobě hlavu
jen tak trošku.
snad si všimneš
vyšly mi 3 knížky
http://www. kosmas. cz/hledani/. query=Jana+Byst%C5%99ick%C3%A1&autocomplete=1
jen teď
jen teď
obrázky beztvarého umělce
zachycený moment umírání
brání se slovy
na konci
na konci
když oči vlhnou mlhou
tak přeji ti hodně sil, básníku
nebo sobě. vsobě.
dnešní
rozmarná
těžko hledat všedi slunce
když se bohové zlobí
rána namočená do mléka
slova mne pleskla do nosu
křik
Můj křik se věší
na křídla vran
tuším zimní královnu
víc, než si myslíš....
andělíčci
jsem kuličkou
na náramku tvojí ruky
víš, ten fialový, co barví
ona a já
ona a já
Chtěla jsem se tě zeptat
ale nakonec jsem ta slova
spolykala jako jahody
Klárka a kouzelný amulet
Klárka a kouzelný amulet
Kapitola první
Procházela se ulicemi prašného města. Bylo vedro a bylo už pozdě. Slunce dávno zapadlo. Šla pomalu a zírala do země.
brána
brána
brána do světa mrtvých
stůj, pohlceni plynem
těla pohublá
za ostnatým drátem
za ostnatým drátem
vtenké lince zapadání
stín se prodlužuje až za hranice
plotu sostnatým drátem
dotek smrti
dotek smrti
rdí se, tak najednou
jako by nebyly moje
(ach, mé zápěstí)
ticho
tak ahoj
nechci se omlouvat
nekřič na mě.
ahoj, to slovo
ohlédnutí
nechápu
jako bychom si vymýšleli
my všichni se zeleným náramkem
a na konci to magické
pár řádek z bílého světa
příchuť
pomalu vyhasínám
oči jsou tak unavené
a já přes noc
Motyli
Motyli
V housenku odena
Propadame depresim
Ze domovem nam bude
z deníku schizofrenika 12
Markétko,
co se to s těmi lidmi děje.
Napíšu, neodpoví.
co takhle napsat souvětí.
nad šálkem čaje
víra
spláčem, bez ostychu
mezi lidmi
kobědu noková polívka
nedávné zítra
loutka
zaživa sežraná bolestí
pověšená na šňůru, schnu
a plápolám ve stínu svých emocí
31.8.2015
poslední
vedro polilo mou konturu
a vjasech posledního slunce
vzpomínám; léto zavírá dveře
má realita
má realita
nikdy nezjistí, kdo jsem
předstírej, že se známe
práh bolesti
z deníku schizofrenika 11
podtržítko, nic, doufání, pád, střepy, krvavé slzy.
Psala jsem Kláře, byla to konverzace k ničemu. Je zaseknutá v mrtvým bodě, ve kterým jsem ji viděla naposled. (A že to už nějaký ten pátek je.
hadrová panenka
hadrová panenka
našla jsem ji
našla jsem sebe
na chodníku ležela
23.8.2015
povzdechnutí
nač tě říkat, kdo jsem
ztělesněná vdiakritiku
ztěchto slov, vykřičník
včerejší
mému muži
stejně jednou prohlédnu
smysl tvých černých linek
zhospody domů
ve tři ráno
zahrada kata
hledám tvary tvého hlasu
jako čtyřlístky vtrávě
nacházím úzkost
prstoklad
prstoklad
opatrně prstový blues
na tři oktávy nahoru a dolů
hbitě rozepnutá blůzka
srpen
srpen
přístav, kámen vpoli jetele
udělám ten krok
a pak jako pán, na kameni
14.8.2015
loď
než dlaň noci zakryje slunce
víš, chtěla jsem ti říct
loď dávno vyplula a já
stopa
stopa
zanechal jsi ve mně stopu
odlila jsem ji do sádry
a pověsila na zeď
za pět minut ráno
mlha
pálí se ohně vpřítmí mlhy
slunce je zbytečné
pro tu chvíli
čajové tvoření, aneb kdo nechce, nemusí to číst :P
vítr
vzávratích neslučitelnosti
probouzím se větrem ostudenělá
zatím co jemu se líbí
čítanka
čítanka
ukradla jsem název
zčítanky pro nejmenší
měl krásná, modře obroubená slůvka
9.8.2015
tichost hřbitovů
mým gestům slušnosti
chybí opodstatnění
čistá ignorace své osoby
mrholení
vykřičník
vyřezávám něhu do pařezu
osobnosti stromů
jež byly předurčeny zemřít
snad bude i pršet
snad bude i pršet
ospale, zrána
kamelot hlásí
čerstvé růže, paní
roztříštěnosti
loterie
vzajetí se chovám rebelsky
a tajně ukusuju čokoládu
připozdívá se
vrátka
vrátka
zvláštní dozvuk ozvěn
starých vrátek od zahrady
se prolíná s mými vzpomínkami
ošatka netopýrů
ošatka netopýrů
řekni dům a otevři
do široka obejmutá všednost
slyšíš ji zpívat.
vesmírem
vesmírem
mysl často balancuje
nad propastí slov
stačí krok.
bouřka
úděl převozníka
napříč zemí
proudí řeky zasfaltu
dřív, než se setmí
maličká
maličká
nejmenší znejmenších přání
jsou tak nepatrná
že do nich vcházíš se skloněnou
z deníku schizofrenika 10
4. 8.
Dneska jsem se probudila do krásného dne. Sluníčko mě vzbudilo pošimráním na víčka.
pod žlutou hvězdou
pod žlutou hvězdou
pochody pod žlutou hvězdou
jsou dávno minulostí
přesto putujeme vjejich stopách
z deníku schizofrenika 9
2. 8.
Pokaždé, když jsem za zavřenými dveřmi a slyším kroky, mám pocit, že se dveře rozrazí a přijdou mě zabít. Vtu chvíli se ve mně krve nedořezají.
nerozměrná vzdálenost
čas
vpropasti všech doteků
je to jako vzít dětem hračku
vnímám svoje tělo
starý dům
starý dům
procházím všemi krajinami
svého domu
zkus doufat a myslí neucuknout
jména ozvěn
jména ozvěn
vytesávám jména
do ozvěn dnešků
skála se prý otevírá
31.7.
turisté
vunaveném kroku
pivovarští koně
jako by se na mě usmáli
z deníku schizofrenika 8
Ach, ty slzy, kde jsou. Kde je jim konec. Ublížila jsem si, ale moje malá o tom vůbec neví. Jen jí bude ráno pálit dlaň.
stopy liščích mláďat
malá gejša
visím na saturně deště
a snažím se rozumět jazykům
cizí, nesbírám úsměvy jen tak
z deníku schizofrenika 7
bez názvu
probuzená do duhova
posílám přání hezkého dne
vím, že tohle nebudeš
prázdnou ulicí
prázdnou ulicí
zavřela jsem podivnosti
do malé skříňky
takové docela maličké šperkovnice
z deníku schizofrenika 6
Vůbec se mi nechtělo vstávat. Tak jsem se válela do půl 9. Nemam chuť kjídlu. Je mi smutno.
ze skla
směju se
potkala jsem nespočet lidí
povídali mi: záříte
udělala jste mi hezký den
prstem na okno
prstem na okno
podetnutý kzemi padá
jeho míza prýští zran
kolik stromů musí padnout
z deníku schizofrenika 5
Markétě
jak jen říct (. )
trápí mě, trochu se stydím
a nevím, jak začít
smuteční vrba
smuteční vrba
prsty čechrám její vlasy
trochu smutním jako ona
asi
kolem břehu řeky
kolem břehu řeky
na tenké niti
kapiček pár
navlékla jsem sobě
tichem vyšívaná
vyšívaná
jsem tichem vyšívaná
uprostřed noci
kradou se vlci
z deníku schizofrenika 4
Načnula jsem den jako drahou bonboniéru. Slyším uvnitř sebe, stůj a pojď blíž a skoč, stejně spadneš.
Svlékám ze sebe všechny ty pocity o nepravdách a výmyslech.
Stále mám studené ruce.
z deníku schizofrenika 2
Nastěhovala se mi do mého světa. Neřekla ani ahoj, prostě tu byla. Vtu chvíli jsem věděla, že se mnou bude celý život. Její kouzla nezlomí žádné prášky, a že jich beru hodně.
z deníku schizofrenika 3
9. 3.
Tak jsem celou noc nespala, trápily mě hlasy a nutkání si ublížit. Ráno mě táta smámou odvezli do nemocnice.
oceán slz
oceán slz
tak sni dál
včerejšek je minulostí
dívám se zpoza rohu
z deníku schizofrenika
Zase se mnou nikdo nechce mluvit :(. Kamarádka se pro jistotu odhlásila z netu. Pořád nevim, co dělam špatně :/.
Vyrobila jsem mámě kytičkovatý modrý náušničky, snad se jí budou líbit.
malířovy těžkosti
umělá kopretina
zrovna mi na parapet
přistála vrána
asi pozdrav od tebe
andělovi bez křídel
andělovi bez křídel
když, možná a protože
nebe je zbarvené do modra
jako vaše oči
motýli spí
motýli spí
jenom, dej mi.
(trochu času)
zatím motýli spí
v kapsách
v kapsách
často kreslím
neznámé lidi a pak
hledám jejich podobu
jemnost vlků
jemnost vlků
první paprsky slunce
rozvazují okovy
(snad příliš těsné)
básníkova nálada
kreslení
vidíš a stejně mi nevěříš
procházím se světem snů
zase jsem zavřená
čajovnické předbouřkové tvoření
povzdechnutí
spadla mi slza do
tvého rozjímání
prostřela jsem pro dva
okouzlení hudbou
vzdálená
jen tak, aby se tma nezlobila
políbím měsíc na dobrou noc
tam, na té vzdálené (hvězdě)
prázdno slov
věty
i spousta slov nemusí
tvořit myšlenku
ráno otevřelo svá ústa
pampeliška
pampeliška
cítím vsobě mořskou pěnu
jsou chvíle, které nedoženu
nekřič, drásá mi to (d)uši
beze slov
beze slov
tančila jsem spaprsky
měsíce
a lidé mě snad ani nevidí
když prší
když prší
až jednou
vzbudím se a ty
už budeš pryč
tisíckrát
tisíckrát
tisíckrát maluju sebe
a nikdo to nepozná
vtěch tazích tužkou
první vrána
první vrána
každý večer odcházím
do svého světa obrazů
(bezpečí, jež nepomíjí)
čekám
hledám v sobě
hledáme vsobě černou
a splétáme věnce
jež by se hodily ve chvílích
ve světě bez lidí
s pocitem
těžko hledám slova
která by vystihla
samotu, která panuje
souznění
souznění
zasadila jsem ráno
jako květinu do vlhké země
opatrně, dokážu se.
za rozbřesku
Jenny
každá kousek druhé
vsobě skrývá
to ticho pod závojem skutečnosti
pavoučí stříbro
pavoučí stříbro
jen tak jsem tam stála
sevřená hlasy šedivé nálady
měsíc stvořil moje tělo
ticho, tma..
ticho, tma.
každý den se probouzím
spocitem prázdna
které jsem vyplnila tichem
vzdálenost citů
vzdálenost citů
znám tvé jméno
ale nikdy jsme se neviděli
dělí nás vzdálenost citů
až se vzbudím
kastrol a déšť
pamatuju si na tvůj polibek na má víčka. Tehdy sis myslel, že už spím a já se pak začala tak strašně smát. až jsem se vzbudila – a ty nikde. Tak tu tak stojím, celá bolavá.
perly ve vlasech
v jiném světě
nabrala jsem ticho
do hrsti a zalila jím
květinu
panenka
jednooká panenka
celá ulepená
od sladkostí života
ležela na truhle
s Alenkou
tělo času
stojím vpřílivu
a moře střídá nálady
jsem jen doplňkem
má duše kočičí
stopy
lenost života
se blíží kcílové čáře
ještě ani závod nezačal
ona
socha
vidím to jako dnes
nebe rudé - bez nebes
a ta pravda o ní
a co potom...
hladina
čeřím hladinu
svých oploštělých citů
a máčím štětec
divný věci
spěšný vlak
letmé dotyky
podzimního štěstí
spláchnul ještě teplý
ozvěny ticha
ozvěny ticha
vočích slzy, možná
jen o trochu slanější
oceánu vstříct
4. 6. 2015
smutná nálada
mám vlastní
smutnou náladu
jestli je tohle sen
čtyřikrát
svíčka
vzbudila jsem se ze sna
a stále nevidím realitu
letím přes kopce, města, hory
tvé slzy
ticho
andělé vpolích
co je to snámi dvěma.
zpěv vran, křik, ticho
9954 dní
9954 dní
bezděčně jsem zůstala stát
na poloprázdném náměstí
a má duše se vzpínala
andělé v boji
andělé v boji
ten nepřiznaný rozchod
milenců
tolik bolí
knížka, ráno
knížka
ležíc ve sněhobílých peřinách
jak mořská pěna na hladině
poslouchá vyprávění deště
tajemství
tajemství
obloha má od mouky
ušpiněnou zástěru
a já procházím lesem
rozbité zrcadlo
příroda
za soumraku
kdy obloha rozkvétá barvami
vrukou nadaného malíře
kouzlo dna a smrti
v dešti
ne ty, ne nahlas
jen smích
šeptám tvé jméno
chrliče, vrabec
chrliče
oslepil mě obraz chrličů
vyjímajících se na kostele
není to žádná věda
loudám se
loudám se
pomalu, ale jistě
jaro sepisuje závěť
husím brkem
smutnička
c moll
existuju vjiných oktávách
života
mé prsty hrají většinou moll
jablůňka
jablůňka
probudila se zrána
podivným skřekem
má jablůňka malá
příboj slov
břehy řek
jsem okouzlena slovy
mlčím sotevřenou pusou
jsi tak zvláštní
v zrcadlech podobnosti
bouřka
zlobí se.
nebe sbílými žílami
blesky by se neměly přetínat
sklizeň
sklizeň
chci si pamatovat to ticho
mezi dvěma
když není co říct
osud vypravěč
když prší
padl mi do očí
hořící závoj vzpomínek
oslepil mě na kratičkou chvíli
pod mrakem
pár vět
každý si jdem cestou svou
někdy po rukou, někdy po nohou
nůši těžkou vláčíme
motýlí nářek
vítr
vítr občas nemá odvahu
zvednout se a zabušit
na dveře samotářů
intuitivní psaní
lodě
plujem vmoři nekonečném
je to ten svět uzamčených emocí
na který jsme dosud nedosáhli
vzpomínky
vzpomínky
mám vsobě vzpomínky
které jsou jako jehelníček
ale časem se ve mně zakulatily
obláčky
drobné
vrabci hopsají vokapech
je to takový tupý zvuk
ale asi se jim líbí
otisk
otisk
kdysi dávno
to byly oči lačné po vědění
utrápené a smutné
pocit
pocit
ten pocit potápění
radost znového dne.
schopnost udržet tajemství
18.4.2015
ostatní to nevědí
stále cítím chuť jedu
každé myšlenky
ale mé tělo je proti němu
trávím čas
trávím čas
trávím tu čas
se zavřenýma očima
uvězněná ve tvaru čehosi
krása všedních věcí
krása všedních věcí
udusila jsem se slzami
štěstí
nevěřím, že mě znáš
Lindin obrázkový svět
LINDIN OBRÁZKOVÝ SVĚT
Stála tam tak bezděčně a přemýšlela nad obrazy. Vkrajině, kam utíkávala. Dost částo na to, aby se stala jejím druhým domovem. Do nemocnice byla přivezena vpůlce dubna.
hlasy mají obličeje
jizvy
když se bílá barví
do ruda
a pálí, až slzí
zítřek
zítřek
kolikrám jsi mi říkala
že ho miluješ
a pak zklamaná láska
chvíle
chvíle
a tak se snažíme žít tak
aby naší smrti litovali i
pracovníci pohřební služby.
krásné věci
krásné věci
krásné věci
míjíme se ceý život
chci, aby zůstaly
nejdražší Emo
nejdražší Emo
ty časy jsou už dávno pryč
od posledně uběhly čtyři roky
a teď ti píšu
svět s mřížemi
svět s mřížemi
postel mi svazuje ruce vpouta
nemůžu se hýbat, nejde to
ten pán říkal něco jako
vzpomínky na vánoce
s andělem po boku
Ztracená ve světě starejch vrásek. Chodím po krajině smutku a nechávám za sebou stopy. To abys mě pak našel. Po ulici chodí lidé a psi.
strašák v poli
strašák v poli
podzim sfoukl strašákovi hlavu
trošku na stranu
vránám je to asi jedno
toulavá
toulavá
zírám do země
nohy mně přídou tak dlouhé
vyhodili mě ze slunce
dobrodružství
chlapec
vrzla vrátka a
chlapec na střeše domu
chytá sýkorky
dívka a motýl
ujíždějící vlak, telefon, koleje, člověk
Jen tak bloumala ulicemi prázdného města. Vkapse ji hřál kamínek a buhví proč si ssebou vzala i telefon. Ztratila pojem o čase a dostala se až na konec města, kde jezdí jenom vlaky. Vyšplhala se po srázu a šla po kolejích světu vstříct.
obrazy v duši
na skle
na studeném skle
horké čelo přitisknout
- pocit domova
dobrou noc
dobrou noc
píšu tvé jméno
na zamlžené okno
a nic stím nenadělám
mezi řádky
mezi řádky
čas od času si založím knihu
stínem prsteníčku
vtu chvíli se stávají slova