Natřásání sukní
Hlas odtéká tam do stokdo potoků mrtvých rakůpelešivých matných pstruhůjsem ve vatě obalený falešný sněhulák jsem náznak směšných vánockteré neměly čassi odstonatsmutek dárkůdávanýchnenávistiláscenapospasjsem rýmkterý spolkl časa který pokoutně blinkámalinkatej blbej bulimikpřecpanej syžetya falzya sopránya vránamia vichry z lomnic a nalomenica lámané pohankypříliš jsem se zakoukalado sladkých očíteploušského cikánakterý vypadal jako vrahnastavovala jsem žílya chvěla jsem se o vnoučata„vždyť vaše bába, děťátka, je normálníherdekbaba". Ale Praha je uhrančivávíte, madam, ty neóny, a já bych nepilato náš pes, škrábal smutně na vratavšech knajp, no, měla byste to srdcenevejít dovnitř. Ta dívka u Medvídků víte, ta byla překrásná, ta obnažená ramenaáááách, když jsem kdysi já seděla u dveří od záchodakaždý kořen zakopnul o práhjak se mi zakoukaldo očí, do výstřihu, áááchvoda vzalavoli vypilina krchově zakopánasmutnásamaod krasavicke krasavicímprocesím vedenábáááábáááááá.
Matyášovi, protože o něm vlastně jaksi obklikou píšu
Myslela jsemže strávím tyhle vánoční svátkytyhle svátky míru a láskyválením obžerstvím pitímhašením hořících stromečkůčtením té velké hromady knihve vedlejším městěv skleněné krabicileží můj vnukmá dcerališkase kradeza nocív podvečerynalitá prsa přetékajímá velké žluté zubyohnivé vlasydrápytak co ji zbývánež krást každou chvílikdyž nenapočítá do devítivnučka ví, že chlapečci jsou trochu vošajstlichproto i medvěd, který dnes ťukal ve skřínije plyšová hebká Mařenkavnučka dostává dárky na etapyvíte. tenhle nečekaný porod ve skříni ji zaskočilaž při třetím obezřetném obkrouženíMařence milostiplně poskytla bezpečíu sebe v postelipřed chvíli mi tajúplně šeptalaže jí Mařenka říká „mami"počítám, co mámširoký klínvelké pozadísvé tajné snyzrzavé vlasys šedivými odrostymám hodně láskypočítám, co mohuzatančit gavotu, čardáš, valčíkvytáhnout jednu tarotovou kartunamalovat si pihy nasadit si klobouk nakřivomít červené botyzbláznit sezíratoslepnoutsamu sebe zúrodnit.
Pravda o strakách
Na všem co schraňuji
sedí straka
na křížcích zpouti
na oplatkách
Hlášení
odpolední výlet sfotoaparátem
vyfotím žábry novorozené ryby
je duhová jak losos
ten dravec
Večerní modlitba
A dnešní večer, dámo
si neumyji nohy
a nevyčistím zuby
řekla mi špindíra
Když se dívka poprvé zamiluje
Když poprvé v životě
dopluješ na dno moří
k panně, které otec
useknul paži
Kostlivec ve skříni
dnes si možná obléknu
ten upnutý obleček
budu jak naškrobená
velrybími kosticemi
o matce ošklivého káčátka
průběhem času
různí tvorové
očumují dítě
které není labuť
Hlídám si tě
sotva ráno otevřeš oči
zjistíš, že na tebe zírám
sleduji tvoje nozdry
každé tvé oddechnutí
Podivnice v liščím kožíšku
jedním okem se podívám
a ženský
který ve skalách
hledají zatoulaný kůzle
Legenda o špatných ženách
jsou ženské
které opustí dítě
to, které si hoví
vzámotku motýla
Zima v roce králíka
sněhu napadlo tolik
že jsem se rozhodla
že asi zemřu
boky propadlé
Dříve než se mi narodil syn
to ty jsi ještě bloudil
po sansáru sřídkou trávou
a byl jsi divokým vlkem
nebo stařenou
Podivnice
divnejma očima připomínám
vzteklýho psa
vtom klanu plavejch
jako písek na dunách
Možná...
tak možná řeknu, dcero, zůstaň
dáme si posledního panáka
budeš mít teplou ruku
budu mít teplou dlaň
Hold On
možná vážně umřu, škeble zlatá
umřu, a nikdo se nebude vztekat
nikdo nebude vodopád, nikdo nebude gejzír
nikdo nebude panna zlatá svlasy
Sometimes When We Touch, no ale taky by se mohla jmenovat Listopad
Býval jsi tak skvělý vlétě
no, vážně, bez všech těch slupek
čichala jsem ti kpodpaží
voněl jsi jako ořechy
Don´t cry
Ještě docela nedávno
jsem seděla nahá na prahu pokoje
smála jsem se na muže
který odcházel, byla jsem
Don´t cry/I
Ještě docela nedávno
jsem seděla nahá na prahu pokoje
smála jsem se na muže
který odcházel, byla jsem
I´m Still Here / II.
Mému spolužákovi
zemřela máma
dneska má pohřeb
bylo jí jen čtyřicet
I´m Still Here / I.
neutíkám
od svých smutků
od svých zámotků
trapných radostí
A je mi jako když...
A je mi jako když
noční déšť si přede
svou monotónní písničku
a ta je liknavá
Nerovnováha
Přemýšlím o rovnováze
jako pes, kterému jednu tlapku
přejel vlak, přemýšlím o lásce
kdybych chtěla žebrat
O ženských krabatých, co žerou hady, draky a jahody
a) abychom pomalounku polehounku začali ten náš valčíček
Komu ve stromě roste dům
jak houba po deštích
se krčí schýlený
Základní fráze
Základní slovník v cizím jazyce:
ten nešidí, ten nebije
ten nelže, neskrblí
ten nekrade
No vážně, někdy to tak je
Vážně, když líbám svou vnučku
v jednom z těch prťavých miniměst
a oblouky světel
nad gotickým kamením
Přerod
Být lípa, leitmotiv přání
být živá, prorůstat větvemi
na osekaném těle, a teď - pomalu
opatrně, si sundám podprsenku, teď
Někdy si přikrývám oči
někdy si přikrývám dlaněmi oči
myslím si: jsem mušle, jsem růžový jazyk
masitý, k sežraní, jsem tajemství
nejsem to, co vidím v letmých odlescích
Letní zpocená milostná
a voní, a je zpocený
říkám mu, a teď se přilepíme
bez slibování, bez přísahání
na džbery slunce, kloubnatý kolena
Bilanční III
jsem
ještě pořád jsem
vyhrabaná
ze všech škatulí
Bilanční II
Až umřu já, až umře moje matka
budou si pozůstalí
probírat krabice
s recepty na bábovky
Truchlivo
A mívám truchlivo
v takových prázdných chvílích
kdy noc se se dnem míjí
kdy netopýři spí
Sobotní trh
Je zase velký sobotní trh
kohouti naposled v proutěných koších
klovají do slepic, jako by chtěli
jako by chtěli
Když se vracíš ze stínu do světla, přivíráš oči
klášterním ambitem přeběhla kočka
a za ní procesí těch černých vran
já visím na vratech, panenka Maria
rouhavých semen schránka.
Kukaččí otec
a na té dávné fotce
ten nejbohatší synek
z celé vesnice
měl v tlupě otrhánků
Tiché šeptání
dnes ještě neumřu
bydlíme v nádoru
který se rozbujel
zrovinka na krku
Dávivá sebereflexe žvanivé básnířky
To já vám mluvívám
jako když teče řeka
neregulovaná
a ty mumifikované mrtvolky
Tam za plotem
21. června 2005
Léto si vlezlo na kobylku
je splašená, hýká jak osel
drncá jak staré štokrle
Bilanční
pak děti odejdou
prostě se vdají nebo ožení
a je zase léto, rajčata nasazují na květ
a voskovky se červenají
Pomatené povídání o tom, že svatba a pohřeb jsou břehy jedné řeky, a to je tedy pěkně pomatené povídání
ale vážně, tenhlecten mendelssohn
a tyhle karafiáty
tyhlety růže, tyhlety spodničky
a závojíčky, a něco modré
když člověk neví, jak popsat, o čem píše, udělá sofistikovaně tři tečky, takže tahle báseň se jmenuje tři hloupé tečky
jak, ach bože, milovat si pána
hromy blesky centle si lámat
polykat čolky
co zbývá na nás
Přebírám štafetu dlouhých blbých názvů: Být mi sedmnáct a potkat na lázeňské promenádě Goetha, který by se mi dvořil, řekla bych mu: nasrat, pane, nasrat....
Jak byl asi smutný Fischer
když překládal Fausta
ach, ty chvějné postavy
a zatím to věčné dilema
Ty ženské
ty ženské v lasturách, ach, afrodité
smyslně objímající půl muže
půl koně a celé procesí mračen
rozcuchané, chlípné, roztoužené
Hledání místa, kde visím
to já vám tak vobčas hledávám
kam vede ten blbej hák
zapíchlej v mým srdci
někde snad visím
Pohádka pro syna
Když jsme zapomněli rukavice
dělali jsme si „potvoří“ packy ze svetrů, natažených přes konečky prstů
a zmuchlaných v pěstech, dají se prsounka maminek utrhnout. ptal se
a zlomit. ale mačkat se dají, co to je v tom rybníčku. a kdo tam ten ostrov dal.
Splněný sen o synovi
A sotva udělá první tři kroky
už hrozí pěstičkou
svým plachým chůvám
hrozí jim píšťalkou
Sen o synovi
chvíli se opozdím
hned jiná žena
pověsí prádýlko
pro mého syna
Reminiscence o koktání a němotě
pět knížek v knihovně
mezi zaprášenou cukrovou homolí
odněkud z pouti, z těch smutných
hornických dnů, mezi růžovými
Proč půjdu do pekla
a ubil psa, že sežral dětem bonbóny
seděla jsem, dlaně na uších
když pes naříkal
snad ho jen trestá
Mimózní zápis ze dne 1. 6. 2005
No a tak, syn se tvářil uraženě
že nedostal pišingry ke dni dětí
byla jsem hastroš
v elegantních šatech a teplákové bundě
Před půlnocí
Všechno
co zbylo na dně
pivních pohárů
a co je k vyškrábnutí
Epitaf zkažený
je vachrlato z mužských lebek
je k cizoložství ustláno
a je den kříže v tvaru Té
co na něm visíš hlavou dolů
Lascivní tanečky
I.
tak na dva tři
zatajit dech
a nevdechnout
Epitaf do luftu
a co jsem vlastně chtěla říct.
ne, žádnou stížnost nevyslovím
jsem zaklubaná v hnízdech stračích
jsem zvláštní odměna
Kam tak paní pospícháte?
dvě děti mi odešly, byly to dcery
je duben, a město rozkvétá
bože, je bílé, zlaté a růžové
je to panenka, je to kýč k pláči
O nevinnosti
tenkrát ten Kid anebo Sam
a možná Stanley, ten vandrák
a čestný chlap, který mě líbal
v zádveří horské chaty
Přenášení andělů
kdybych někdy v patnácti
poslala všechno své
lehkým direktem
do škváry kolejiště
Svatební
A teď ta atmosféra lovu
jsou tam všichni, co stihli doběhnout
prastrýc v pumpkách, tety s cévami
praskajícími v obličeji jak malé sopky
Láskypásky hrajeme si
Jó, tenhle večer, to byla páni věc
všechno jsem přesolila, nebylo poznat
jestli jíme fazole, hrách anebo uzené
dupala jsem ti po kotnících
Pozdní vzpoury všech blahořečených panen, dívek a žen
A až obsadí bibli svými dětmi
začne milovat bizarnosti
a pojmenuje náměstí
po trojhlavých kočkách. Vím to
Stanu se ubýváním
A celkem vzato, vzít tři trpaslíky
a poskládat je do jedné ženy
ozdobit se narcisy a řvát
haló, bytní, vaše nájemnice
Young Lust
I.
Olše je taková řeka
samá královnááá samááá královnááá
pochodovali jsme kolem ní a zpívali
Legenda o lásce
I. vždycky ta druhá
čekat než milý
objeví pramen
pro celé město
Nevinnost
nevinnost
Všechny ty výkřiky za oknem
všechny ty větve
škrábající na okno v dětském pokoji
The thin ice ... počíná se
nástroje
Křížala srdce, básně nebásně
s tak škaredým vyznáním
jako jsou popeleční středy
Zapálím ohony vlčích fen
ryješ mi nosem do klíčních kostí
tak brzy pán je unavený -
zas jiné rajdy, ehmm, ženy
jsi žužlal chrupem vyviklaným
Plakal když zemřela
Vzpomeň si
hádali se jak koně
o to, kterým směrem
trčí ven ouška hrnků
Počíná se...
Obraz první/
Je zase pátek
někdo se rozběhl
pak ztvrdnul v cementu
Nevážně o včerejším večeru
Jsem brejle ulepená slepá
a jestli mám nazvat ten dnešní pocit
jmenuje se náruč, kdepak, náruč může vzbuzovat
chlípné pocity, a láska je zprofanovaná
Jak si zachovat důstojnost do stáří
bělohlavý pýr se zavěsil
tam nad náhon do zajizvené ryby
tělo jak strunka suchý úsměv
v náhonu bělice se kření
taková nějaká vzniklá vpodvečer a kdovíco vlastně říká
někdy se k západu koulejí
tři rozžhavená slunce, to když je
bezoblačné nebe
a rozmařilé ženské se vztekají
Jezdec na bouřce
Já
takové metrum deště, klapot podpatků
na schodech, sežrali všechny nádechy
mezi slabikami, slova už neřeší
Prahnu po ní
Jo, prahnu po ní
po té metrové osůbce
s porcelánovým profilem
a s vlasy, které v ohnivém mikádku
Tam bych chtěla žít
Tam bych chtěla žít
v tom světě, kde muž nepochybuje
o lásce své ženy a ona s pohledem
vysokým jako nebe sahá až na dno moře
Starý James jde do opery
Starý James dovozce čaje s pohádkovým aróma
a kouzlem ojedinělé pravosti
se chystá do opery a čas už není
čím dříve býval, v drožce zapálí si doutník
Řeč pozůstalé
Nedala jsem ti napít
ze sebe a teď
pokaždé znovu
klepu na tvé dveře
Jednou v životě
Jednou v životě to byla
zelená nepochybně mladá
viděla jablka a páva
hladila páva po hlavě
V zimě příboj doráží na můj dům
Mé mlčení je mlčením zimy
večer rozsvěcím lampu v okně
jako jiné staré ženy, které jsou už dlouho samy
ovdovělé, opuštěné, větrám v zimním povětří
Kdybych byla čarodějnice
Tohle by šlo mi lehce
čaruji často pod ránem
čaruji nad džbánem
rudého vína, že vina
A nevymyslím nic
. a nevymyslím nic
A nevymyslím v tom smutku
nic, co by nezvonilo
v uších všech co na všech
Kdybych se z měštky v žebračku proměnila
Jak rozmařile klinčeky k svátku
vysmívala tak bachratá
tak blahobytná
opilá občas a přejedená
Kdybych byla slovníkem cizích slov
Tak tedy já, bejt slovníkem cizích slov
skončím tak nanejvýš u písmene há
protože jsem
za a) nesystematická
Kdybych byla horou
Kdybych byla horou
byla bych dutá
od hlavy k patě.
Bydleli by ve mně
Alimra a její sbírka "I takové bývají"
K autorce Alimře mám ambivalentní pocity a dávám to často najevo. Byla jsem proto zvědavá na tu mini-sbírečku, kterou autorka nazvala: „I takové jsou. “ A jak jsem si ji tak studovala, zjistila jsem, že mi vlastně činí potěšení být v autorčině světě. Je to romantická hrdinka, je to Puškinova Taťána se svým tichým zajíkavým: „Já píši vám - co mohu více.
Kdybych byla psem
Tam, kde se sbíhajístopy mých pánův tom kruhu jsem v tom ohni bydlím
svatí, říkají že jsou svatía světí obojkya světí důtkya světí kreténya světí rány. Malinká panenkajak z porcelánua nemá zoubky, víly se spletly
tak bolí srdceod stýskání. Jen malounkostisknout ji zoubky, zda zapískázdali se bojí. Snad mě má ráda.
Kdybych byla růžolícím mládencem
Páni akademici,já neumím psát,nabrousím kosu––postulát. Poséct louku,v kupce senamilovattu kterou mám, ach, tolik rád.
že láska se nemá krást
vysílala jsem psy místo úsměvů
panáčkovali úslužně
že jsem tak rozprostřená
kolíbka
Ukrývání koťat
Někdy je mi jak kočce za humny
s outěžkem v teplém bříšku
vyvěšeném jak peřina na hambalkách
někdy se teplo těžko hledá někdy se těžko skrývá
Dívka v nekonečnu
na mojí adrese dnes
vrší se nálety
z okolních polí
lebeda pelyněk
v sobotu vždycky telefonuji
žijeme tak, jako by všechno mělo přijít potom
myslím na svou vnučku jak za mnou běžela
říká „babika, babika“, nejdřív jsme mysleli
že paroduje tu reklamu na upečeného psíka Bobíka
Komu mrznou paprsky
Zbytečno
vycházet jako slunce
když bydlíš ve skříni
kramáři preclíky kostlivci
Vzdorná po furmansku
představuji si, že jsem zrcadlo
v tom zrcadle je zrcadlo
a zrcadlo a zrcadlo
a na dně leží
jeden filmový záběr ze života
Teď živě vstup, ticho za kamerou:
kamery nosaté, kamery
ušaté divně se ptají:
kdopak tě nanosil
Obstárlé slečny v putyce
Dvě ještě onehdy
nejkrásnější slečny ve městě
brunetka a blondýnka
si vyšly na večírek
Holomráz
Holomráz divný milenec
co zbude, když ho svlékneš.
nahota cest a bachař z cel
let křiku nízko pod sluncem
Narození Samuela
Chorál však doposud
v té době nevymyslel
matka a ani otec
snad vyvrhnuté dítě
V pimprdlové komédii stalóóó sééé
Sníh je
boubelka slečna
kypře
překrývá stopy
Jak se rychle řítím a koukám kolem sebe
I.
V bludišti pro krysy
rozbité sáně
čumákem ke zdi
Mrňavý fantaskní exkurz poéziou, aneb prvních deset hříchů páchačů poezie.
Abych se nikoho nedotkla, „vyplodila“ jsem své vlastní vzory. Proto nejsou příliš dokonalé a nedemonstrují úplně přesně, co popisuji. Ale já se polepším. Příště.
Povídání o Zvířeti, Orlovi a tenké vrásce mezi dětskýma očima
V tom dávném procesí
ke kapli na kopci
modlitbu zapomněli
o střechu nad zvonem
Povídání o jezeře
Měla bych synovi pověsit v pokoji záclonu. Vyčistit si zuby. Zapéct brambory a upéct první várku vanilkových rohlíčků. Letos ne, říkala jsem si, letos už ne, a stejně mě už v listopadu svrběly prsty a toužila jsem po vanilkové vůni, která prostoupí celý byt.
...že líto je mi
A líto je mi
když leknín narůstá
mi na prsou
a líto je mi
Povídání o bažinách
Přes bažiny jen
smrkové větve
březová kůra
lupič se unavil
Povídání o psotách, slotách, milostech
Někdy jsem bydlela v botě. Ve staré, měkké sešlapané botě, kde to zajímavě vonělo. Občas si mě vylovil z boty člověk, položil na záda, a sledoval, jak mi srdce napíná křehkou kůži v rytmu mi-lost, mi-lost. Po polských předcích mi probublávalo tělem a kůží tušení, že v polštině „milošč“ neznamená „smilování“ ale lásku.
Otec
Má rosou couraná
kobylko z po větří
oslíku, pětníčku
slepičko stříbrná
Bezbarvý advent
Jsem ta, která si listuje
s lorňonem na vrásčitých víčkách
ve starých denících. Ten barokní pán
se všitým véčkem v kalhotách
Propůjčená noc
Zas kape kohoutek.
Kohout
už na střeše
netěsní, vříská jak na lesy
Počítání stop v suterénním bytě
Ulicí vlny moří
sčítáme nohy
sčítáme botky
tyhle semišové
Královské obrácení vod
Bylo to v časech
kdy v útrobách
se tvořily otisky
jiných dlaní jiných tváří
Jen tak zbůhdarma
že jsem jak přesyp písečný
ten taxíkář, který mě v noci vezl
od dcery (a taky od nejzrzavější
nejrozcuchanější
Konec rybolovů
Od června voda v řece stoupá.
Je konec rybolovu. A v síti
osamělky
uvízl střevíc
Ztrácím se, jako když mázneš mizíkem
Vstupuji rozcapeně
do hudby své dcery
vidím ji tančit, můj synek
má pohled svého otce
Ach, matko, odpusťte, zase se děvečka zapomněla
uplavala úplavice
plavila se s koněm
zařehtala zaržála
zaplavila úplavou
Letní vzlínání
Polknou mě, sýraři
s bílou pletí, celé léto
dřepí a dřepí
na zahradě
O tom, jak jsem nejela do ZOO a taky o ledasčem jiném
Zoologickými zahradami jsem protáhla všechny své děti, svého synovce a neteř, svého prasynovce. Tři vytchýňované vnučky. Svou budoucí dnes minulou budoucí snachu. Oba zetě.
předávání vzlínání
V dubnu to chrastí
v ošatce na chleba
je čerstvý kaštan
ještě je teplý
O noci, která rychle uteče
Kradmo kradu mouku v sýpce
kočka která v podvečer
nejraději drbe kožich
rozcuchaným pampeliškám
Nevzlínání
Když jsem se ztratila
v mušlích a sasankách
když jsem se topila
v chaluhách
Žvanivé vzlínání
Hodíš mu klacíček. Aportuje.
Ňafá, a vzlíná, dnes ježčí osten.
Dnes huba taktak propadlá sítem.
Vzlínání
Draci vzlínají
jako dým k nebi
z ohně chvíli před uhašením
jak prsty z hlíny, mé prsty
Manželské etudy ii
Vzlínaví draci vzlínají
vzlínají do polic
s moukou a droždím
koukají na vejce
Rodinná alba
Ti polští baroni, tak pomádovaní
s doutníčkem v hubě, vestička
hodinky, na stranu klobouček
probendil v kartách
Mluvím k tobě
Trhlina v prostoru
peří a kůže
oběť pro draky
oběť pro jeskyně
Podívej se na ty klauny
že by
v zubech
že by v drápech
uvízla jsem. opona
Podzimní noc
Podzimní noc
a byla půlnoc
půlbatoh dne
břidlice, zdí
Zarezlá
chtěla jsem být paličkami k bubnu
chtěla jsem umírat
postupnými
ničivými
Po přeslici po meči / epilogová
Lačné feny chlemtáme život.
Jsme krásné.
Pak opelichané
se v krvi
Po přeslici po meči / kladu nohy do tvých stop
Jak zahrabat své stopy.
Maminko, mám po tobě chůzi
ale dobře víš, že nemůžeš hlídat
mé kroky. Chodíme jako baletky
Po přeslici po meči / až voda poběhne oči v ní utopíš
je tak snadné
zaplout do hejna samotářů
těch lovců vlků
a lovců nočních můr
Po přeslici po meči / lásko, bože lásko, kde ťa ludia beru
ještě tu trváš
oharkem, ještě tu trváš
všemi póry, ještě tu doutnáš
v těle bolíš
Po přeslici po meči / sil jsem proso na souvrati
nebe se bleskem otevře
jako když trhneš zdrhovadlem
má dcera uspává dceru
v ořechu ořech, dub v bříze
Po přeslici po meči / a v sadu stojí jabloň křivá
hoře své syny polyká
jen naděje
hořící obručí
prohazuje plnými hrstmi
Po přeslici po meči / žalo děvče, žalo žal
Člověk bývá tak ledabylý
jen tak, k mouchám bzučícím na okně
pronese: poslední dobou ti to sluší
jen aby něco řek´
Po přeslici po meči / prologová
učiníme se navzájem
zvířetem porostlým chlupem
a pak pojď - mé zvíře divoké
až odhodím svou zásadní
Za dešťů
Každý večer při deštích
myslím na řeky. Jak otvírají tlamu
jak hladovou náruč a lačně chlemtají
jsou kalné jak zákruty mé mysli
Jen tak si zazpívat
Byla řeka, byly břehy
po paměti
v shnilých tmách
svlíkala jsem kůži trety
Písnička pro holku, která se bojí
Jestli se nebojíš mě chtít, říkal jsi, a měl jsi
z výsměchu oči jak kluzké pstruhy, taková troufalost
milovat magnóliové sady, všechny ty trpaslíky
ale kárka, na které jezdím, má gumová kola
Zpěvy z iglú
Pořád, dokola. Nejdřív se zamyslím.
Zavřu oči. Zkoumám ten prostor
kde my bytosti obvykle máme srdce
Co za drápek, ruku, nohu
Zatímco moje děti flámují
Ten pán, který byl postupně
od paty ke kolenům sežrán
svým hladovým miláčkem.
Micinkou, Mourkem, kočičkou, mazlíčkem.
Bratislava, Zlaté písky
Jela jsem za tebou. Lehce podnapilá
s maňáskem na ruce
jsem hrála divadlo, Bratislava,
ten kousek, který jsem zahlídla
Mořská
že bylo kdysi moře
v něm samé ostrovy
a na ostrově kostel
studna a zábradlí
Ach, co je maminka?
Ve vlasech hnízdí smutek
jak hadi co splétají
v jediném klubku
ach, která hadí maminka
Podzimní III
V dešti bydlím, v blátě snídám
fujarou to kdesi hvízdá
v polích hněte na pletýnky
těsto pekař umouněný
Podzimní IV
za větrolamem láme
se vlnobití suti
v těch vlnách vězí žralok
v těch vlnách vězí kámen
Smutné posvícení
Je žena pořád zamlžená
a pořád v deštích mytá
k zemi se pouze vrací, když
- husu mezi kolena
30. 9. 2004
30. 9. 2004
Na střeše den
změněný v báseň
dnes ráno kokrhal
Tenkrát
Říkaly jsme mu Rolnička
měl protézu, a tančil jako blázen
nějaký výtvarník, zhýralý, zkušený
měl mladou milenku, když říkám mladou
Nemožná, poddajná, spokojená
jak štěpy jabloně roubovali
mi ženskou poddajnost
však někde zplaněly, vlčí výhonek
hrála jsem na hoboj
Podzimní II
V pěšinách z jehličí
mé kradmé stopy
tak těsně v závěsu
hrubých a hlubokých
A po čem toužíš?
Chtěla jsem zkusit všechno
Jak stepní vlk, jak ještěrka
ženská co lítá povětřím
a koketně si rukou drží
Taky?
Koui, kauiííí
bimbác tlačí
přes hrboly na kopci
starý landaur, plný dětí
Já když jsem byla mladá II
Když hudba byla kočka
a hladově bušila ocasem
do okna, kam vzlétla
když v nízké šedé trávě
Rouhavá
být kvartál a činže
polívka ze skob
na kterých visí ramínka
na róby hříšných rob
Horolezecká
Jsou muži s dlaněmi
tak hladkými
že po nich ženská klouže
a nezachytí se
O vdovách
Někdy to tak je, hliněný džbánek
dnem vzhůru talíř převrátit
ostatní pláčí, modlí se
a tvoje slzy, Marie, kde. kde.
Mariin sen o lásce
Chceš mě. ptala jsem se
a pak jsem zkusila
položit dvě prostírání na jídlo
hned vedle sebe. Takhle to možná půjde
Pojď...
pojď, umřeš ve mně
jako list, jenž v srpnu zkrabatí
a v září žhne
zlatými barvami
Dotýkám se svého těla
Tady, uprostřed
říká a píchá si prstem
někam k hrudi
tady jsem pukla. A vylezl štír
Prý se nemám ptát
Prý je jednoduché
milovat tvé prsty od nikotinu
takyjsi prý svatý, jak přes má záda
saháš na táhla všech mých řečí
Podzim snad není konec světa
Bydlet na břehu oceánu
sledovat teplokrevná těla
velryb, velkých jak domy
vítr ze severu, studený
Fénix
Vypadá to, že budeme hledat v sobě
něco vně našich trápení
těch drbátek na vši
mastiček na oznobeniny
Dům s patry
V prvním patře bydlí myš.
Někdy si myslí, že je šílená
že neslyší, že je krvavá
že je pavouk a žere mouchy
Dům bez pater
Proč dělit prostor na patra.
Stejně se holub nerozletí
k měděné kopuli.
Stejně si křídla utláská
Víš, miláčku
Miláčku, mám sen. Jak dávný nomád
putovat s tebou, vysoko, nízko nad hladinou
víš, jsem vážka, jsem třepetavá
jsem liška
Tenkrát v těch ohních
Pobývala jsem
v těch kamenných sutích
vysoko nad mořem, tenkrát
ten požár, který se přehnal
Elegantní kotouly
No jasně, že jenom vkotoulu
mě objímáš, než dopadnu na záda
jsem nahatá a necudná
a ty zvýšky koukáš
Sen staré Wilmy
À propos. Možná že znáte
božskou Wilmu, byla to herečka
kdysi tak slavná, dnes vrásčitá
spodbradkem kondora
Isolda paneláková
Jakoby zámek Tintagel
dávného krále Marka
v chodbách je větrno
a po námraze škrábe
Až když jsi umřel
Až když jsi umřel
ležela jsem
jako tolik nocí předtím
vedle svého druhého muže
Těm matkám, které se domnívají, že puberta jejich dětí je hrozná
že jsi kdysi
kroutil svým palcem
v mé dlani, tak důvěřivě
co je v tom rybníčku. ostrov
Že děkuji...
Že v žíních koní
za obzorem
cuchá se
co vášní voní
Jen dítě s duší ptáka matce zůstane
sedíme v PARKU
tolik ses těšil na ten zázrak
vykládala jsem o veverkách
a o stromech, že jejich listí
V havířské kolonii
Tam v kolonii dnes
Neteři Lucii
Jakoby si nás
kořen přitáhnul
Srpnová nezávažná
až srpen trochu uchechtne se
až zuby mírně vycení
já, blanokřídlá muška
proužkatým létem proskočím
Srpnová?
že miluji tě, a nejsem ty
už nikdy ve svém věku
se neztotožním s ikonou muže
i kdyby s hřeby na nártech
Kdo umře na lásku
A koho zabije. Umře
syn cukráře, sandály
kůže s pískem, pláž zvečera
je smetená, umře
Jak přežít války mužů
Někdy pomáhám
stařenám s vařením
a spravováním prádla
někdy se živím na ten způsob
Beat, že...
Beat, že barvy nešednou
beat, že strach tě nesmotá
do hlavní úst
co proti tobě
Hlad
zazíval měsíc chumlem vran pozdravil ráno
hlasitěže lásky třebaa přesto, kdosi nepozván
usedl k stoluhlad to sám
přitančil
Děravá báseň o kormidle
Oprýskaná, stará, dřevěná ženská hlava
kaskády vlasů poprsí
ta příď nade mnou s kormidlem
jednou to dokážu a budu jím točit
Po autonehodě
Byl mokrý sníh na střeše auta
a koleje ve sněhu
vycachtané
jehééj, silnice klouzačka, pojedeme
Sen o východu slunce
Tak večer. Znova a znova
než přejde v noc, která mě
až po ramena zazdí, přesto
těch zlatých ohňů v hlavě
Tam na periférii
Ráno mě pokaždé vyvrhne
černá tlama viaduktu, a já
vyměním přítmí předměstí
za zářivé barvy supermarketu
O ženách štěkavých milostných
Je asi tak nějak kolem
patnáctého šestnáctého července
je den chraplavých hlasů žen
hlasivky plné cystiček, jako by
Návrat domů, aneb mé literární prohřešky
A vypilo se hodně vína
a jemné slivovice
jak vítr sladká pálila
nešetřit snímky lásky
Co se děje za mým oknem
Okno, ve kterém ptáci
jak těžcí maňásci
kývají hlavičkami
do rytmu - a vítr
Muž, který překvapí
Jsi moje velká doga
co vrčí podvečerem
a někdy za rána.
Ležíš na sofa
Antarktická rozmrzlá
Je děsně sexy
anglické yeeh
při milování
jinak stačí posunky
Bláhový
Řekl, chtěl bych být
tvůj první, tak pošetilé
když žena je
řeka
První antarktická všeobecná
Neumřít, neohluchnout
takhle se pro mě
všechna láska narodila
tak přerostlá. Tak zbytnělá.
Druhá antarktická
Někdy se krátká věta zdá předlouhá,
divíš se, žes nepřesáhla řádek,
že ta touha po útulku všech zabloudilých žen
tě nespolyká
Ona se točí, má modré oči, dokolečka, dokola
Asi usnu, bez hlazení
kavka v mracích utopená
v zobák snítku kopru vetknout,
jak praseti citrón v čumák
Tam u vrat odsvěceného kostela
Tam u vrat
odsvěceného kostela
svatého Jana z Nepomuka
zašeptám
Milostně alchymistická
Na vrchu Landek
tam na Ostravsku
do svého ohně
ke dřevu uhlí přiložím.
Výzvědná služba
Někdy je v podbřišku ženy slunce
a někdy je tam nerv
ta cesta
která vede
Rybářova dcera
O rybářově dceři
Zpívám, co vidím
za dvěma zástěnami
z utkané látky, že můj otec
Rybářova žena
O rybářově ženě
Thaiský dům na kůlech
kam sis mě přivedl
a bylo zrovna tření ryb
Soumrak žen
Je půl jedenácté večer
a na ostrovech stále
nezapadá slunce.
Na pobřeží vyplavené dříví
Barvoslepá žena
Komští pasáci sobů
Jun-Jaga, Ajan-Jaga
Jun-Šor, Chámer-Ju
vidí barvy
Salón
Můj muž Vojtěch mě miluje.
Jsem vzdělaná, jemná,
báseň do památníčků
domáckých žen.
Souznění
. jak vřelé bývalo
čekání
s tvými ústy
na krku, pod bradou, až slunce vystoupá
Žena za pohraniční řekou
Na třídě Mučedníků
u mohutné pohraniční řeky
to první Adamovo žebro
snídá v trávě. Je samo
Stará slečna Harrisonová pořádá výstavu
Stará slečna Harrisonová
pořádá výstavu
kultovních předmětů
z těch časů
...a neublížíme si
A dokud vidím na tvůj stan
uprostřed písku
nemůžeš loupit na mém těle
nemůžeš loupit v kotlících
Jak provdat dívku
Dívky se chytají v horách
kde ve skupině kamzíků
jim podobných
přeskakují ze skály na skálu.
O důstojnosti žen, aneb mé literární poklesky III.
Nemáš toho moc, ženo z popelnice.
Ženo z kanálu. Jaká je důstojnost žen.
Kde ztratila se moje.
Pomalý ospalý taneček
Jak trubadúrka v sukních,
jak bubák v podchodu,
co lačně chlemtá vodu,
nevodu z těch žlabů
Milostné dopisy
Ty nevíš, jak se v ženě
při dešti rozední, jakoby oči
řasy, rtěnka, zdravíčko na tvářích
tak samo bylo notou
Předpověď počasí na letosní léto
Takže mám v ruksaku klíče
k poznání drozdů, špačků,
ti od pih jsou
docela kropenatí
O pomíjivosti
O pomíjivosti
Jako pták
chtěla jsem si vtisknout
podobu tvoji do mysli
O ztrácení dětí
Kam se ztrácí děti.
Nejdřív piští za domem
a haluz obrazí a vyroste z ní strom.
A na ten vylezou. Stojíš, celá rozčepýřená,
O osamělé pastýřce
Těch tisíc konfrontací
těch tisíc šups a sem
houpačka na měsíci
někdy se na ní houpá
Jak nežít na dluh, když zestárneš
Nepadneš ke dnu, neboj se
rybími ústy nepromluvíš
tu ploutev skrytou
na svém těle
...a Johny si vzal pušku
Ženy jsou
někdy němé, někdy slepé
někdy je buben v jejich srdci
tak násilně a krutě
Legrační příběh o osudech básnířky
Až umřu
vyjde mi báseň
v regionálním tisku
a budou říkat
Jarní II
Na jaře díže těsta
a upéct „skřivánky“
jeden se bude bohu rouhat
jeden je šišatý
O čarování z vody
Ta krypta černých, bílých políta kopule, ten skřivan z těstauhnětený, ať zavržeať zazpíváže nad polemse v jiskrách stmíváže dítě zazívneta něha ukládání k spánkuco v ženě odpradávnaco z hlubin přehradrodí stínyvsí utopenýchprvní se nad hladinouvěž kostelíka vznášía za ním povoz s pentlemico veze vesničanyk veselce, k veselcemí družbovémí pániveselí kumpánia nevěsta se červenáže bude doba dozrávání.
Jak se stát rybou
Blížím se k řece,
je hluboká a temná.
V potoku v horách ztratila už dech.
Je červencově líná, ospalá.
Tichounlinké tiché sny
Chci velký lodní kufr
který, až čas se naplní
stane se rakví. Zatím však bude
bydlením pro poklady. Bude tam
Komu ve stromě roste žena
Snad srdce nebolí.
O čem to pořád píšeš.
Kde slova pod sutí
si lámou nehty, stonky
Samota slepé ženy
Jsem žena kováře
večer a v noci
hladí mi tělo
a přes den
Tak trochu jarní
Na dvoře křičí
kdejaká havěť, jaj, že je jaro
už březen nadívá
labutí žaludky
Jak se hraje Ofélie
Nejdřív má boty s ostruhami
a dupe v kredenci
a trhá ouška u hrníčků
se zlatým zdobením.
Tak vidíš, vidíš, takoví jsme, a taková to byla krásná píseň
Mám na kabátě
už jenom jeden knoflík.
A nejsem půvabná.
A trochu skřehotám
Povídání o lesích a rybách
Je v lese les a v rybě ryba
a tolik lesů, tolik ryb
že je z nich notes
plný listů
Ještě naposled si zadupu
A ještě to nepřešlo
a pořád příliš prudce
se vztekám k oknům
k pavlači, a ještě platím
Vzteklá hedvábná zmije
A ještě pořád nepřešel
ten vztek. Ještě to bublá
na plotně, ještě to syčí
pod rohem, ještě to piští
Na jedno vzteklé nadechnutí
Z lásky a vzteku píšu jako z praku
a taky ze žalu, slova jsou kočky
v klíně ti sedí
tlapkami tvrdě dusají
Ještě mě neumlčíš
A ještě jedna vzteklá, pupkáči
a ještě jedna slíva
co nechci spolknout
před svítáním
Ze vzdoru
No tak blééé, no tak nudím
no tak mám nános šminek
moc hrubě na tváři
možná mám obočí
O kůži, která ti někdy nepadne
Bojím se té žilky na spánku
co tepe, tolik liknavě.
Čím méně lidí miluješ
tím snadněji
Naděje
Byla jsem schodištěm
v tom zadním traktu domu
a jenom služebné
lehkými kroky přebíhaly
Ostrava ve čtyři hodiny ráno, tenkrát, v šichťáckém autobuse
Ostrava ve čtyři hodiny ráno, tenkrát, v šichťáckém autobuse
Je mlha, štiplavá.
Jako když
na autobusovém nádraží
Aaj, žol, žol, žol mi budě XI.
Je ořecha může být v němčerv. Kde je ta láska. je to ta boulepod tříslem. Je to tabradavicetěsně pod krkem.
...a když ho potkám, bude mít tepláky a koště v ruce
Do tisíce lidí jsem rozdrobená.
Jak máslo uhnětené s hrubou moukou,
jaká to dobrota, ta drobenka.
Vydloubnu pískátka
Tak to vypadá, že zase píšu o tobě
bylo to jako plout
na lodi z pijáku
těch pih, co zbylo po létu
možná je proměníš
...no tak si s pánembohem jdi...
A jak se cítíš,
ty panenko z porcelánu,
s tím šišatým háčkovaným přehozem
dcerunka sama štrikovala,
Tohle nepojmenuji, protože bych se trapně opakovala
A pořád dokola
o jedné úzkosti
stačí
ke všemu trápení
Dětství
Dětství
celý ten dlouhý čas
svého dětství
spíš v kožešinách
Ještě jsem nechcípla
Někdy to tak maluji,
jakože enebene,
jakože děsně bezva,
jakože láska,
Ať tam běží, kdo nevěří
V záchvostí na těle
trochu se hřát,
kde důlek pro setbu,
nevleze klíč,
...a jestli už nepomůže ani to
A ještě slza zbyla
a ještě hromnice
a ještě vlkodlanka
ta nábožně
Básník z předměstí
I na předměstí
bydlí básník. V domku
co stejně schýlený už nepamatuje
své lepší časy. Od pondělí
U nás na předměstí II
Někdy to vypadá
že svět je samé ploty
zchátralé baráky
a kaluže. Vrabčák se
Tam na předměstí
Tam mezi ohradami
na předměstí
tak nepatřičně přizdobeném
reklamou na colu a cigarety
Nečekaná návštěva
A kdyby z kukátka
tam na mých dveřích
které jsem přelepila
smutečním oznámením
Taky milostná
Laděním houslí
se zabývají muži.
Sedí okolo stolu
uprostřed místnosti
Žena s rolničkami na krku
zádumčivo, ticho, tklivov tom čase dešťů jako pomstai pták už ztratil dávno cestujak ztracená je potom ženakterá už dávno nemá křídla Na noc se k spánku uložilahned za zádveřím na lavicikde odjakživa lehávaližebravé ženy, lupiči a mnišiRolničky na obojku ženyznačí, že ona polemstatkem, pachtemona že vlastněna Tak málo dehtu na zvoničkyať nevyhoří ten zvon v toběna který pořád zpolehounkaobčas si zvoníš, přivoláváš jakoby k nešporámkočár a koně, svíčky, šálydřevěnou mísu na jablkatesařským dlátem do dřevalísteček za lístečkem až v lesích celá jabloň planáa leckdo zlehka zajíkne senad pokřiveným bílým stromemzvonicí v polích osamělouv kterou ta žena zakletá.
Mé literární poklesky
Ženská voní medem, vážně, vím to, muži, který mě líbal ulpěla moje vůně ve vousech. Tenkrát, někde, v Malenovicích – vnímáte, jak zpěvný je to název. – na úpatí hory - té lysé. On v trapných červených podkolenkách, já ve svetru po kolena, přes něj široký pánský nátělník.
Variace na známé téma
Kdysi, když čas byl slepý
jak mladé kočky
když ženy, pramatky
peřeje proplouvaly
Z alchymistické dílny
18. března - čtvrtek. Včera tak unavená, že jsem ani nepsala a rovnou zalehla. Spala jsem jak zabitá.
Noc starých mužů
V bačkorách vklouzla
noc starých mužů
prodřených křesel
a svícnů s ouškem
Trochu aprílově o psích chlupech, farmách a poezii
No, co do ženský, která se vyptává i svého psychologa, jestli ho nenudí. Jako by tady na světě byla jen proto, aby byla úhledná, skladná, nepříliš obtížná, nepříliš zapáchající. Dílek skládanky, co se nikdy neztratí a co vždycky sám od sebe zapadne na své místo. Tedy, maličké fintičky na to, jak ošálit lidi, a nebýt pořád tak akurátní, taky mám.
Mladá uklizečka v nemocnici
Klouže se mezi postelemi
po korzu s vůní hospicovou
tak často zahlíží ven z oken
do korun lípy je tak mladá
Přijde čas na žně dětí
Z kostela zvoní k bohoslužbám.
Neděle z rána, vesnice do snu zakutána
se zas a znova rodí v mlhách
v sobotní noci přepíjela
O osamělé ženě v hotelu Palace
Představte si
bílý list papíru
s kaňkou uprostřed
černou a souměrnou
Co si k tobě přinesu
Žena je ten uzel na rameni
který si s sebou nosí
a má v něm
cylindr lampy vycíděný
Dívka v bouřce
Pod každým krokem
zapláče prkno - sten
jako když jehla bodne
a bílým plátnem
Dívka před bouřkou
Dívka, jen pentle ve vlasech
a modrý proužek na šatech
tak stálým praním vetchých
jen ruměnec jenž stoupá
Sen němé ženy o teple
Je země sedmi ohňů tak bohatá a teplá. Zatím jsem roztrhalana kousky kůži - a ušilapro syna spací vak. Sotva se do něj vejde. Až vyrostebude mi nositzamrzlé hruškydrobné rybkya sám se bude třpytitjak pokryt šupinami.
Putování němé ženy za teplem
Bylo to v čase
kdy oči mají křídla
a vidí cesty - sluneční prsty
ukazující všemi směry
Návrat němé ženy
Na místě
kde v časech němé ženy
pralesem divočil
habrový les
Chalupa mých rodičů v zimě
A v cestě ve sněhu
koleje vozu - tak dlouho neprojel
námrazky na okrajích
jsou ostře ledové - a šednou.
O němé ženě na jaře
Až na jaře, a bůhvíže tolik je ho třebajá vyjdu z jeskynědo slunce nesměléhomůj syn - syn zajatéhobude tak obávanýtak skoro bohemsvou plavostív té černovlasé tlupěprotože hrnčíř, po otcidržet bude mé dlaněna nesouměrné nádobě. Oblost mi byla jménemv těch nocích zimníchaž do kraje, až do krajezimního svítání. Pak vyneseme venposlední šípky růžové, poslední jehlu, pazoureka rozžvýkané kůžedvě tváře k nebia jeden vraní skřeka jedna němá prosba. Chovej se, synku, chovejjsi sluncem, západemjsi lunou za úplňkujsi řečí němé ženyjsi její výkřiksten.
Samota němé ženy
V mé smečce lidí
jediný oheň
kolem něj
soustředné kruhy
Jak mluví němá žena
Někdy se schoulím
jsem zbytek slzy
tak oble
sedím před bubínkem
Vinobraní
Jen na chvíli si zdřímnu
za tím počtářským stolem
plném trapných číslic
chuchvalců prachů
Píseň Eržiky napodruhé
Eržiku lehce proměníme
v Marylku, tam v podšumné
tam v ligotavé
tam v kameralné
O špatném manželství
Prozkoumala jsem rybník
kterým proplouvám
tak, že jsem jej přelévala
z kamenů do mraků
Lehce milostná o pradlenkách
Kdo vybělí mrakům podolkya do kolíbek je položí. když je den velkého vyvářeníženy jsou vláčné
a milování
škrobem voní
Těšení na jaro
Tam venku - nebe
studené
zelené, voda je voda
jen zatočí se
Takový mimózní zápis ze dne 16. 2. 2004
A taky mi řekl
můj hubatý syn
že mě má rád
(a že si mě váží
O ženském strachu
Mezi oblaky je žebřík.
Natažený - struna nebe
jen jedním prstem
zkusíš zabrnkat
O lidské omylnosti
Jak nevybryndat
s tou vodou po koupeli
i dítě - to co má
všechny ty ruce
Curriculum vitae
Bílé plátno
na kterém leží
děvčátko - šklíbě
výskající
Návrat domů
Pokojík za kuchyní
jeden zářivý den za druhým
zářivý tím jasem z hor
jedle, sem tam břízy
Lehce milostná o světle
Zapomenuté
to světlo ve mně
od města k městu
potulně bloudím
Píseň Eržiky
Umím se usmát něžně
tak něžně, to se jen zdá
že jsem si nevybrala muže
za noci temné s kohoutem
Jsem osamělá kamenitá stráň
Nahoře pod horou
kde před pěti lety
vyhořel les, vzpomínáš.
se svahy borůvkami
Vzkaz od milého
Nosiči nemocných
zdolali hřeben hory
je zubatý, harmonika
s černými a bílými klapkami
A čistá panna vstoupila do řeky
Tenkrát - divoké víno vlálo
v severním větru od moře
na zdi staré prádelny
tam v závětří
O staré žebračce
Nevidím vás, ale vím
že nepáchnete, řekla slepá
žebračka, trochu jsem se štítila
a ona pak zase řekla
I když jsi tedy pohárový král...
Po vodě pluješ
je divoká - je labuť
s bílým krkem - je pořád
neklidná - plošina s trůnem
Tak daleko, daleko jsi
Na jedné hoře stojím
červenámodrá fiala
zvon naruby, a kláda
pro koníka - záda sedraná
Dámský dýchánek
A mluvili jsme, jak jinako porodech, o dětech, o menstruacio všech těch mystických ženských věcechtolik tajemných, tolik banálních, dnes jsem dostalaprvní měsíčky, zapsala jsem si pyšně do deníčku,a dopsala, zhruba ve stejném věku jak Jana Zdebská. Halejujáá. Motal se nám do řečí JežíšekSanta Claus, připálené cukroví. Já jsem siletos cukroví koupila, řekla jedna, pyšná na svounezávislost.
Sen o mateřství
A jako průvod slepých lidí
a jako hnízdo potkáňat
já lezu, lezu, nedolezu
ke snům - v tom z dnešní noci
O svatých válkách a víře
Kruciáty
jen za kříž
tam, mezi poli
za vesnicí
O první lásce
Na posvícení jsem těpoprvé viděla, taková furiantskyvesnická zábava, posvěcenátetkami v rohu, jak sovykroutí hlavami v nemožných úhlechhlídat ty mladé je přece svaté. To se jen zdálože jsem tančila, to asi jenom vítrvytvářel iluzilehounkých sándálkův pohybu tak jako rumpál u studnypo zmáčknutívrátí se zvolna zpětta voda, která tenkrátv tom pozdním létěvyteklaspláchla slanou mořskou vůnivyčichlé šampaňskétrumpetu, která dostala křídlaa odlétla s houslistkou
nakonec zalila to fádní lůžkoz kopřiv a jitroceleJak mohla ta sándálková,ta v hedvábí, která na podezdívcerecitovala - a sama sobě se smálajak mohla vědětjak je to laciné.
O smutných básnících, jejichž básně nikdo nečte
Ti ptáci, kteří létají
z jedné červené střechy
na druhou, hašteří se
modlí se, pláčí
Vzdorovitá
Hééj, až pověsí mě
tamhle za vesnicí
že troník utrácela
za jaké bůhdarmosti
Opravna pro prasklé muže a ženy
Já nikdy nemohla mít
běžný typ muže, samá děravá
pata, samý mindrák, laskavost
blázna, bože, on je slepý, já se mu líbím
Čímpak zaplatíme
Zdalipak víme, ale ano
nezkrotně své hyjé
na všechno voláme
no tak ať, že zlámeme
Kejklířská
Když za lákadlem
jiných něh pospícháš
snad nespavostí postižen
tak já – cikánka
Ticho ryb
Ticho, ticho ve mně.
Stanu se rybou,
kterou ryba proplouvá.
Není na světě
Zimní slunce
Nebe je špatně smytá tabule
žák darebák zase
nevymáchal houbu
pospávám celý den
Legenda o ženě ze dřeva vytesané
Žena se zrodí
prvně jako lípa
a ve stínu hýčká
pocestné
O špatné intuici
Různě divoce můžeš tančit
lomit se do záklonu
při vášnivém tangu
sukně si vykasávat
...a za oknem bílo
Křupeme ve sněhu. Žena, pes.
Stopy jsou černé díry
do země. A na pěšinách
sníh nejdříve odtává.
O vrcholcích bříz
Ten věčný motiv o vrcholcích bříz
kudy před chvílí, jen mžiknout
prolétla láska. Zmateně, zeleně
zachumlaná. Řekneš pché
Reminiscence o horách
Na lyžích až do chalupy
náš první byt, šedivé hory
šedivé a bílé, ostře nehostinné.
Stýská se mi oblých Beskydech
Cikánské blues
Gelem gelem lugone dromenca
Šel jsem, šel jsem po dalekých cestách
Ze sněhu potopa, ze sněhu břečka
k půlnoci mrzne. Na botách bez podrážky
U ledna srdce klopýtá
Okna k broskvovým sadům
v zimě zakrývám. Vítr skulinami
profukuje, skoro něžně
houpy hou houpá
Markytin sen
. a bylo ráno, když slunce
skoro radostně vyskočilo
na kopec za naší chalupou
pes čumák dychtivě zvedá
Rozhovor s dospělou dcerou
Je sedmnáctého ledna
kašlu, až jsem sama kašel
další nekončící debata
s mou dcerou
Jak se píše špatná báseň
A napíšu stoprocentně kýčovitý
obraz, protože chci, protože se mi zalíbilo
slovo čajka, to, co vzbuzuje
ne, pozor, změna, rajka přepestrá
O jednom výletě v jednom létě
Řídila jsem auto, stařičký Wartburg
dlabaný ingot, tesaný v kameni
tři ježaté děti, ušmudlané
nevidím do zpětného zrcátka
Večer léčivých dlaní v Obratníku
Je trochu zakouřeno
někdo v rohu ztrácí se
v dýmu, před pikolou
za pikolou nikdo nesmí stát
Zimní poutník
Krouží mi v srdci kadeřavý sníh
míchá v něm divně pláč i vzdech
utonu u cest přízračných
všech povyhaslých hvězd.
O ztrácení se
„Neztrať se mi, když už jsem tě našel,“
řekl jsi. Já, a ztratit se. Když chtělo by se
napít vody z louží
to jak je celý svět
Novoroční
Tam svíčka, tam knot
tam žena, je černo a rudo
kladívko před soudcem
všechno je dávno
A na sedmém schodě tě potkám
První slovo poklenutí
druhé trochu zaklopýtne
na parapet trochu rýže
nasypu, ať neztratíš se
Divná půlpaní
Propána, paní, vás je jen půl
jste divná půlpaní
no to víš, můj milý
čarodějné šátky
Tam na Vysočině
Mé tělo
je proutěná skořepina kočárku
vystlaná někdy jen mlhou
tam na mokřinách
Manželství
Nebylo kropení na sluníčku
na louce bělící, ohnout se
protáhnout nad potokem
ten uzel prádla
Menopauza
Píchneš do toho, a ono se to rozšklíbne
jak břicho mrtvé ryby. Začoudí se, dým
v kuchyni. Dým nad krajem. Země se drápe
z moře, zaťaté drápky nestříhané.
Za svítání
Domy už hrozí rozervánímradost je trochu hluchá. Do nevelkého jitrastopy ve sněhujak kráčíš kolem brankytak ledabyle ospalese plnínaplněním.
Ranní milostná
Cesta je hřebečků
za svítání
po víně pustoší
v sadě jen chlad
Tichý milenec
Všechno se točí kolem písně
v trávě se pasou zlatí hřebci
a mlčí výrazně. Říkáš mi
krindypindyženská, slova se nestanou
Milostná euthanasie
Vrůstáme do zdí, vléváme se do pokoje
v posteli už jedna řeka jsme, černé otvory
tvé masky, ty propasti, ve kterých se topím.
Černé, přečerné, bílý dopisní papír
Ozvěny dávných hádek
Mluvíš, jak ty jenom mluvíš.
Souhlásky pro mě
samohlásky pro dítě
zámlky pro tebe.
Milostná o propadání
No jo, nerozumíš
i kdyby mě jiný vítr odnesl
a další karta přebila
jiné srdcové kluky
Reminiscence o svatbách a hygieně
Bětka vdávala dceru
ta Bětule ze šachty
ta, která byla špindíra
a pod špinavými montérkami
Zase noc svatojánská
Každá má noc je svatojánská.
Jsem z mlhy. Jsem možná svatě
kapradinatá. Den všit ve zlatě
chová se večer jako panská
Mrholení postarší ženy
Mrholí dlaně, bez prošení
v koších je skládám
pod tíhou padám
ty dlaně koupíš
-a jakpak to, že některé slečinky tolika nyjí?
První pokradmé po schodech k milenci
kolena tlačenka a sulcíky a láska
no jo, vole, no přece láska
Milí návštěvníci, spím
SHOAH
Zastavíš se uprostřed mostu
mezi dvěma břehy, ten jeden
bude zaprášený, ale kvetla tam
třešeň, stál tam domeček
Vymyslím si řeku
Přijde čas, kdy řeky
se budou klubat
hned za vraty
z vajíček stejně barevných
Dopis do záhrobí
Milý, v těch kamíncích na cestě
tě neztratím
skleněný odpad z hutí
zbytky z větrných šachet
I ptáci na nebi potřebují zobat
A ještě pořád
jsem všechno neřekla. Tobolky
vášní, peklo a ráj, co s hranicí
vedoucí od prsou k ohanbí.
Další fragmenty toho, co mám
Zrzavá, plavá hříbátka
plavení za léta
v prudkých řekách
kočka, ta černá
Fragmenty soupisu toho, co mám
Divoká prasata se přes den
pasou v pralesech za domem
a na zapískání radostně
přiběhnou. Hlavní náměstí
Reminiscence o zvonech
Mlýn na okruží kolem krků
na to škrobené fižíčko
byl první počinek
do manželství
Listopadové blues
Pes ňafl teskně
v podzimním soumraku.
Brodíme se
tlejícím listím
Nestydatě smutná noc
Noc mi vstoupila do pokoje
pěkně nestydatě
v podvazkovém páse
a podprsence
Podzimní samota
A chraptíš, samoto
smotaná do klubka, kde že by
čluny na březích, jak vyvržené velryby
v sebevražedném ataku, ten smutek pochopily
První svaté přijímání
Otřesy přiznání
nesu se, nesu
k prvnímu přijímání
křivé hubeňoučké nohy
Dnes je den ježatých střech
Dnes je den ježatých střech
z toho se nestřílí, přece zítra,
už ráno, učešeme je, zbývá ještě
dopolykat denní příděl
Po meči, po přeslici
Čáry na dlaních
které by měly prorokovat
se tak divně zauzlily, víš
samy sebe prožraly
...o tom, jak vařili jsme orla
Hřešila jsem pýchou, pane
a trestuhodnou smělostí
jako orel hrdě zavěšený
jako dráček z papíru
Jakóbův žebřík
Zdá se mi, milý, zdává se
sen, a není o tobě
i když jen zdánlivě.
V něm stoupám do výše
Song pro Kutnou Horu
Tahle jedna
hlavní avenue
to je tak pro úsměv.
Paní radová s paní lékárníkovou
Predestinace ženy
Přes moře pluje loď
plná planoucích lamp.
V jeskyni okno
tam na skále nad mořem
...o matkách
Ty rituály ženských svátostí
do křehké dotýkání se
leštěnkou skříní
ksakru, pes už zase
...o lidské pýše
Mezi horami a městem
je území, poušť žhavá
stíny nejsou stíny
jen oslí oháňka
...a zase o matkách
Vždycky, když je nejhůř
naříkáš, bekáš, jediná
zrzavá ovečka ve stádě
mami, mami. Mami je
...a krev budiž vašim znamením
Nasaďte mi
kožený čepec
ať nevidíte mé oči
až budu zase menstruovat
...zaříkávání s kameny
Taky sbírám kameny
k čarování
ten s kroužky
pro penízky
Čím tě přivábím
Naše chýše se bude
k severu zužovat
to aby větry
nepronikly
...o mladých dívkách
Bylo to tak dávnože vzpomínkapřestala býtštiplavá„Ne, ne, já si těza muže nevezmu,“trojčila jsema vřískala:„nenalovíš v horáchkozy se stříbrnými rohynechytíš rejnokaz dlaní ti netryskávodotrysk. “ A ty jsi v letním večerupřineslv hůlce rozeklanéuvězněného hadaabych ho pohladilaa pak si třela očito aby kobercekteré budu tkátdo slavnostních světnicbyly zrovna tak překrásnézrovna tak záhadné.
Autoportrét
Někdy jsem dočistavšežravé zvířezakopu láskutři sáhy hlubokoaniž bych vědělaco je to sáh. Sáh, nesáh, stokrát jsi utonulpři hloupém sáhnutíodněkud do vedlek lopuchům u řeky. Jsem asi ovce. Když vyjde sluncejen trochu zívnua lehce spolknu je.
...další reminiscence
Schoulit se na kameni
aby mé kontury
se nerozpily.
Princeznám hrášek
Pohádka o kameni a síti
Provdána za síť
ať můj rybář
nachytá
hodně ryb
Přivolávání muže
V žaludku ryby
najdeš kámen, ovážeš jej
koňskou žíní, vyhodíš
někam do řeky
Přivolávač deště
Stanu se přivolávačem deště
a v posvátném háji
vyšplhám na břízu
tu nejstarší
...o tom, co se zdá ženě
Zdálo se mi, že mě muž
objímal, ale pak nakonec
měl ženská prsa. Nikdy
se mi žádný chlap nezdál
Andělská pandemie
Bože, jak nevkusné
všude se to hemží
anděly, jeden zírá
za oknem, jak píšu
O chacharském vzteku
Nějak moc křičím
takhle k posledku
vyvřískávám jako nějaký
vzteklý hloupý kanár
Ženy, které už nebudou mladé
Na stezce pro voly
na stezce kupecké
stuha pocestných
kymácivé koráby
...děti jsou tak skvělééé meteority
Taky ji znáte
tu dutinu
ve svém těle
někde nad pasem
Jak si prozpěvují báby o vnučkách
A co jsi, Otesánku
měl k večeři. Snědl jsem
maminku, žihadla včelí
ujedl jsem si kousíček
O nevěrách
Už třeba
ta naše noční
přetajná, k utopení
přeceláska, říkal jsi:
Přece jsme se milovali, tenkrát v noci
Tenkrát noc s bubínky
vstoupila v kaštan, bylo to na podzim
koníci divocí
proběhli alejí
O roztočích a lásce
A ve tmě chumel
a ve tmě slepenec
a voní po síře
a voní po slinách
Teď ještě, matko, netlačte
Vždycky jsem byla
ta špatná sestra, ta
která se kouše do stehna
tou poslední kapkou jsem byla
Matka a dítě
Ale všimla jste si
matko
jak zvláštně to dítě
vyslovuje slovo
Můj milý psal mi ceduličky
Deset cedulek
ceduliček
napsal můj milý.
Neztrať se, lásko
Za mřížemi mého těla se páří hřebci
Za mřížemi mého těla se páří hřebci
Někdy jsem bývala dosti nestydatá. Seděla jsem třeba
úplně nahá, hodně svůdná, na prahu obývacího pokoje
a smála jsem se na muže s klikou od dveří v dlaních.
Žena s vlastním stromem
Na podzim, hned takhle z kraje, to si myši
uspořádají lampionový průvod
s malými mávatky
svíčkami
Innana vstupuje do podsvětí...
U každé
ze sedmi bran
něco odložím
brýle, státní papíry
Vyvažování proutku
Tak co položíme
každý z jedné strany
vrbového proutku
který se jen tak kymácí
O řekách
Řeka se kradla po kamenech
jako by to, co odnesla
nechtěla přiznat
tiše si šeptajíc
Podzimní inventura
V bubnu od pračky
mele se rok
který jsem právě
prožila
O veverkách, hydrantech a neznámých lesích
Dnes ráno byl ten den
kdy bránu města otevřeli
ještě nikdy jsem neviděla
ztracená v ulicích, špeluňkách
Tisíckrát jsem slyšela jednu píseň
Svaříme víno na nemoci
namažeme Pytiol
na všechny opruzeniny
které vznikají za nocí, bože
Být matkou...
Říkali nám, že matka
nikdy není sama. Pánko boží
ale těch zákopů a ran
na desetkrát, sečítám
Být zamilovanou
Mé jméno je kletba
to jméno, které vyslovuješ
jen ztuha za večera, a krása
a páv, a páv je barva
O manželství jen tak trochu
Vylétne na strom
bude to asi dub
to aby unesl
jeho tíhu
Song pro osamělé ženské
Ráno jsem se probudila
jak by mě zabili
za stromem číhal
a do domu mi lez
Vyrostly ve mně medové plástve
Někdy cítím, jak prorůstám
plástvemi, jedna za druhou
na sobě, křížem krážem
neladem ladem
A skončí války a vrátí se muži
Čiří čiří zní soumrakem
mých darmodní
jak vábení muže
tlačí, bolí, lisuje
Lituji, vážení, teď hledám herbář
Dny jsou průzračné
tichem co ve mně
listuje herbářem.
Heřmánek ze stráně.
Jak ve mně vyrostl les
Tak se to povedlo, můj milý
vyrostl celý les, však taky jsme
hřbety si pokorně lámali
v dlaních křehké sazeničky
...a zúrodníme pole
Nastal čas zapřáhnout se
můj milý koníčku do pluhu
toho okovu pro nedočkavé
když na dno studně už
V Ostravě plují po nebi divní ptáci
Ztrácím se ve světě
a tak chci
zase si čichnout
k ostravským chodníkům
...tam doma, když zavřu oči
Stačí tak málo, abych oživila
ty furiantské zábavy
mých dávných příbuzných
to pak stojím na stole v knajpě
Ostrava v dešti
Ostrava v dešti
mění se v slizké
nějaké nic, výbuch
barev deštníků
O falešných písničkách a lásce tak povšechně
Někdy pomlouvám nebe
že pták který se večer
snesl k fazolím
na mém záhoně
Vyrostl ve mně strom s cihlářskou pecí
V peci na mé zahradě
vypálila jsem
cihly
ty jsou tak krásné
Vyrostl ve mně strom s klubíčkem
Popletávám popleteně
žena z rámu
s pevnou útkovou
osnovou
Vyrostl ve mně strom s pěšinkou do ztracena
Stokrát jsem se zařeklaže nebudu vícevolat tvoji tvářuž zpráchnivělaa na zamlženýchretrosnímcíchse pozapomenutěusmíváštvůj římsky krásný nosuž žije jen v mých prstech když jsi spalv mém klínětak já jsem četlatvou tvářprsty citlivějšíminež prsty chirurgaNo tak už nejsi. pro měpro tenhle svět. Spral to ďas. Už nebudupřísáhámvolattvé ruceA tolikrát tolik jichbylo, tolikjak v houpací sítiok a zrovna tolikje jichodevždynavždypotřeba.
Vyrostl ve mně strom s vajíčkem
Vyrostl ve mně strom s vajíčkem
Někdy jsem dočista divoká
liška štěkavá
s bratrem vlkem
Vyrostl ve mně strom s poštovní schránkou
Bylo léto. Vlhké prádlo tížilo
jako cizí nežádané ruce
na těle tak žhavém
a to chvíli poté
Vyrostl ve mně strom s řetězem
Tam někde na kraji
naší zahrady
je plot
trochu už zpuchřelý
Cikáňata u Loreckého rybníčku
Jak psát o tom smutku
když náhle vyprchal
u místního
opravdu
Telefonní rozhovor s maminkou
Tak vážně, takhle už to nejdemusíš se šetřittěmahle rukamauž všechny housky smotala jsia vránám zobákyjsi svázalato když jsi svoje bledé dítělaskavou, tolik trylkující ukolébavkou uspalavždycky to bylo trošku směšnévždycky ty tóny znělyjako když tlučeš do bubínkujako když vrány na košatém stroměkrákáním budí nejen dítěale i celou boží líheňvždycky to znělo jako láskavždycky jsi byla upřímnáa když už dítě usmálo setak čerstvé ve své postýlcešla jsia něžňoulincety nitky vránám dotčenýmze zobáčků jsi odstřihla. Vždycky jsi byla popletenávždycky jsi byla trochu jiná. Ne vážně, takhle už to nejde. Už umím sama, když to chciumlčet vrány v životě svém.
Vyrostla ve mně skála
Divnými tóny
kolem půlnoci
zaznívám
Skály už dnes
Vyrostl ve mně strom s dveřmi
Někdy v noci probudí mě
bouřka, pejsek spí neklidně
ze snů poštěkává
v houštinách v lesích
Laciná láska
Zapomínáme se zout
když brodíme potoky
ve svých botkách
levnějších než levné
Horoskop pro Kozorohy
Tohle bude
nastokrát jiné.
Tohle bude o lásce.
Bláznivé.
Jak se stýská ženě
V tak čistých
přímkách a kruzích
vláčně hýbu se
a čím bych vlastně
Stromy v nás
Večer to bývá
když stromy natahují si čepice
aby nedostaly rýmu
poslední opilec táhle zanotuje
Horoskop pro Vodnáře
Slzy, déšť, louže
mraky zakryté nebe
řeky
a potoky
Vyrostl ve mně strom s oknem a svíčkou
Čím je ti mé srdce
když se rozpomeneš
v křeči svých uhánění
světem, po kolejích
REMIX Doufám, že za tebou spadne most
Doufám, že za tebou spadne most
Mosty jsou naděje
že po nich projdeš
a ony lehounce
REMIX : Tak dlouhá byla zima má
Nejdřív trapný originál. Jestli mi někdo poradí s těmi šišatými závorkami, tak se to pokusím strčit do prologu, aby nebyli případní čtenáři odrazeni od začátku, než dojdou k doufám brilantnímu remixu.
Tak dlouhá byla
zima má
a závěje do oken
REMIX Život je na ostro
Život je naostro
Už lehounce kyne
pobublává z trouby
ta bábovka mých žil
Taky takový kanibalismus
Jsem voda pod pramenem
sladká
a když někdy je
urputně
Aaj, žol, žol, žol mi budě IX
„Ještě domů mi choďte,“ řekla mi moje budoucí tchyně, když jsem k nim poprvé přišla. Řekla to plaché hubené básnířce s mizerným rýmem, atletce s nohami jako ty příslovečné nohy od piána, zarputilé plavkyni, holce, která se za zakloněnou hlavou smála do nebe.
Potkaly jsme se na Páchu, dvě ženy, já jsem byla mlčenlivá na svého pejska vlečeného na laně, ona byla mlčenlivá na své miminko.
Mesaliance, jak směšné slovo tehdy.
Můj tep je běžně 110 za minutu,
Bolíš, mé mrně
umrněné
spolklo jsi
fialovou
Staré ženy II
hýkání havraních matrón
už dávno z dlaní vymyly
dezinfenkčním mýdlem
něhu
Paměť prstů
Někdy po paměti sahám
na místo v posteli vedle mě
kde ležel
tisíckrát krát šest nocí
Ta vedle tebe, tvoje žena
Ty příběhy, které si nosí
a, kdoví, zda je někdo chce
z polévkového hrnce na sporáku
k večeři pojídat. A z toho hladu
Song vdovy
Ne, ty nejsi prachem v poli
jako voda plyneš v řekách
jako břečťan chráníš domy
ve kterých spí tvoje žena
Srpnové stýskání
Dej mi chvilku bez přiznání
neumíš-li lásku přidat
Jinak jako kaštan v zimě
zpuchřím, spadám
Tarotová karta Měsíc
Když přimhouříš trochu oči
uvidíš mě na měsíci
stavím si tam nová města
ve kterých si valčík tančím
Změň směr dýmu, milý
Jezero ve mně šplouchá
temně vlnami
nerozumím dýmům
kolmě stoupají k nebi
Písničky pro domov
Tak ty jsi netušil
že domov kolem nás
roste v trpělivém zalévání
zázračných semínek
Horoskop pro Štíra
Takhle se podívám
bojíš se. mrákota
pentle na stromě
hnibolně rozpadlém
Horoskop pro Panny
Pod střechou bydlíš
Anno svatá, od července
chladná od rána, ani večer
neroztáváš, v sobě přízová
Horoskop pro Ryby
Sirotek Féba časně vstala
kohout kokrhal dříve než
bylo obvyklé na Slunci
krvavá skvrna koza se
Pouť k podzimu
Kopřivy svěže zelenají
babky je kosí do čaje
a aby vlasy byly hedvábné
aby dědek tolika nekašlal
Den horníků
Sláva v tom hornické městě,
je horké září. Nebe je bez žmolků
bez zapraných podolků, slunce žhavé.
Maminka v gala s čerstvou ondulací
Že by Topol? Nebo Steelová?
Stačí škrtnout sirkou
aby sis zapálil
své cigáro odsouzence
a, bože, celý svět vylítne
Domov velikosti Noemovy archy.
Bylo, nebylo, k závrati
zcela mimo tvé chápaní
je pro tebe špitavý kruh
těch draků, kteří hlídají
Ahoj, babi, zdraví tě Michael
Ahoj, babi
zdraví tě Michael
narodil jsem se
v jedenáct padesát
Větrné naděje
Celé dny sídlištěm
prohání se meluzína
na čarodějnickém koštěti
splývavé sukně větru
Příště se chci narodit s mýty muže
Opletená dýhou kolem dokola
jak soudek vína, terakotová
podlaha mého podvědomí
piliny na podlaze v kuchyni
Horoskop pro Blížence
K čemu zatínat prsty do pěstí
čemu hrozit, když nebe
zapomnělo, že má nás přikrývat
a ne vstupovat ženám mezi nohy.
Horoskop pro Raky
V kolonii je veselo, je po braní
a malý havíř vyráží na sobotní
tancování se svou mladou nevěstou
která se tváří tak důstojně. Že snad
Trochu mimózní zápis z týdne od 19.7. do 26. 7. 2003
Vesnice kde nikdy nikdo
neprojde a domky
vyparáděné jak nevěsty
před svatým příjímaním
Země Rowennie
Vydrhneme všechny dlažnice
od přízemí až na půdu
police a krbové římsy umyjeme
přeleštíme mosazné kliky
Outlook expres ze dne 13. 7. 2003
Musíš si projít
všechny pražce
všechny prejzy na střechách
sesbírat opadané listy
Někdy kolem roku 1960
Neděle vždycky stejné
do džbánku čtyři desítky
tátovi po obědě, čtyři osmdesát
stály, jako plaváček, nahatá panenka
Trochu mimózní zápis ze dne 14. 7. 2003
Ráno dojemný pohled na pejska
s hlavičkou na opěradle křesla
v noci mi pil krev, celou noc hlídal
a vyštěkal všechny opilce.
Takhle tě nejvíc miluji
Žije na meteorologické stanici.
Tolik dnů beze mne. Krmí tam
sýkorky a taky kočky, které
ty ptáky loví. V symbióze
Ocún ve váze zvadne
Někdy hlas ve mně umírá.
Slova vedou jen k neláskám.
Mám dlaně, mám řasy, cestičky
vedoucí k hlubinám. Mám náznak
Horoskop pro Berany
Jsem trochu bledničková
možná jsem jako houba vyrostla
ve stínu vlhkých lužních lesů
možná jsem se poprvé nadechla
O velrybách
Byla jsem trochu autistická
to až mnohem později
to pojmenovali. Chodila jsem
si sama v kruhu kolem školy
Umřu mezi domy a žádný na mě nekouká
A je listopad, od léta to
tak rychle uteklo
myla jsem se v kašnách
a mé dlouhé vlasy
Horoskop pro střelce
Ráno fičel severák. V poledne
louže roztály. Už nezvonily
jak rolničky na saních.
Za humny pomalu poslední
Snil jsi o ženě
Malují si nás, malují
ženy jen pro sebe
v dýmu kolem lustru
zaplivaných putyk
Kukuřičná pole
Kdysi tak bylo
že pouti vesnické
pro bůhvíjaké svaté
zdály se tolik lákavé
V létě stesk
V létě stesk když vidíš
dvě mladé dívky
černé a bílé
vonící kadidlem
Horoskop pro Býky
Proutěná klec pro hříšnice
co přečasto zpívávaly
vkrčmě v kraji vesnice
za níž končí lidská bída
Aaj, žol, žol, žol mi budě VIII.
Konečně přišel. Má hlavu vysunutou dopředu, vypadá trochu jako želva. Ale to není důvod, proč jsem vyděšená. Želvích hlav jsem v životě už viděla.
Přesycení
Sránem se touha mění vostrý nůž.
Noc nebyla, opět se prosvětluje nebe
a v kůži všit křížkovým stehem muž
ať tolik nezebe. Bez tebe, bez sebe
Trochu mimózní zápis ze dne 12. 6. 2003
Bylo nebylo, říkává se, a nevěříme více
než rtuti teploměru. Tohle není vážně.
Jak kachny se kolébáme, svět je prý
barevný. Jsi lampa petrolejová, čadíš,
Krabička poslední záchrany
Byly časy, kdy jsem si myslela
že jsem vymyslela smutek. Ten,
kdy se žena probudí, ach, to bolí
v prázdné posteli, ve které
Někdy se nenarodí
Někdy to skoro vidím, jak břicho
těhotných žen stává se korábem
a plavčík na palubě
mává svým padýlkem
Dítě s chůvami
Bylo, nebylo, stará kolébka
v komnatách, kde v zimě
zatéká, a vítr čaruje
se zarudlými dlaněmi
Za hradbami maloměsta
Vyháněli mě za hranice
Počestného Městečka
kde se stále žije
v století předminulém
Rozmařilost
Jsem trapně přízemní. Žádná
zjevná úchylka. Většinou
pozitivně laděná. Taková
pentaklová královna, které
Co taky bolí
Kdybych někdy byla vypravěč, kdybych někdy uměla planě snít, asi bych ten příběh mohla vyprávět lépe. Ale nikdy se mi to nepodaří. Má slova - to byly ty stovky vyčištěných bot, tisíce vypraných plen, ponožek, to bylo mé zápolení s bílými vonícími cíchami, které jsem ve větru věšela na zahradě. Mluvila jsem dlaněmi, kterými jsem ošetřovala rozbitá kolena.
Koloběh
Někdy se jenom hořce
směji výsměchům těch,
kteří loví zlaté mince v přívalech
vod a lámou zlaté a žluté řeky
Ó-le, tak to je
Je letní den, a je parno. Mraky
se trochu vraští. Ale nezaprší, nezaprší.
Dnes ještě neumyješ vrásky.
Vzpomínka na ženy od nás
Něco tak divně zabolelo když plavala jsi ve své tůni něco tak divně zabolelo snad na dně najdeš něčí vůni. lekníny, zákeřné a krásné, stahovaly tě k bolehlavu.
Něco tě svléklo v podvečeru možná, že vůně, možná touha
teď vznášíš se nad oceánema připomínáš svoji dceru a všechny ženy tvého rodu
včase, kdy ještě byly mladé. Když sama voláš v podvečeru
Dualita
Zrychleně dýchá, štvaný, uštvaný
ránu v boku už nevyhojí
ani drsný jazyk jeho vlčí feny.
Tak to vidíš, takhle to dopadlo.
Než jsem se vzbudila ...
. v záhlaví postele střežil mě krutý stařec,
ještě včera trojúhelník
jeho zad mrazil mě
zvláčnělá touhouaž šaty vlhké. A tak jsem opatrně
To léto, kdy zemřela babina, Marya Tobolova
Na oltář s jehličím jsme kladli
slzičky panny Marie, a můry sesbírané
u babininy lampy. Však se nedopočítá
svých smrtí, až bude její čas. Nedohledno
Každý den nové stvoření světa
Ještě si svítíš, svíčko namodralá přinášíš myšlenky o víře, o poznání. Na skále ustrneš, staneš se majákem a duše, duše, ryba ryb, neoněmí. Chce-li Bůh milovat, k čemu slov staletí starých. Nový zázrak sedmi dnů
koná se každý den.
Ženy, které přišly po Emilii Kobierske.
Bylo to v časech
kdy se mraky uzlily
a hory byly tak vysoké
že na podzim zkrvácely
Jak milovat své rodiče
Všechno, co zbylo po tobě:
seznam potravin s kolíčky
trochu zaprášený, občas ti něco
nevyšlo. Jednou týdně umytá okna
Prázdniny u babiny
Věčeřa, věčeřa, volala z okna
A ráno se usmívala: „Vycěpiym vas z pěřyn“
a taky řekla, když večer rozsvěcela:
„Šviento Maryo, co ja kumu zrobiua. “
Na co jsem si vzpomněla
Holka s kostnatými koleny, vlasy vyšísované
skoro do blonďata, a první dospělý sen
jak tě vyděsilo tvé nahé tělo
a první dotyk v místech
Aaaj, žol, žol, žol mi budě VI.
I.
Ztroskotaná loď.
Doma. Tam, kde jsem nikdy nebydlela.
Mateřská
Ach
co se to krčí v košíku
jablko, trochu červivé
a navrch hrozny, možná kyselé.
Rovnání prádla do skříně
Je podvečer. Ty se usmíváš
jak krotký krokodýl
nastal čas uloupit
voňavé prádlo ze šňůry a můru u lampy
Nad rodinným albem
Nejdřív je mateřství, pak siroba v kapse zůstal měďák a šuplíky plné zaprášených rekvizit z dob, kdy jsem ještě žila a kliky od mých dveří zůstavají lesklé
nikdo už nevchází a nic neschází koláč rozdrobený na stole, a hrnek s kafem
koho bys objímala, všichni se schovali v kredenci a v téhle chvíli můžeš, když budeš chtít, zaslechnout zpěvy to zaznívá ozvěna pláče dítěte, to je blues tvého srdce.
A prohlížet ta alba strnulých figurín to přece skoro nebolí, ale je zase noc se svým zaklínaním, se svou magií splněných přání. Tak to vidíš, jak ti sluší těhotenská podprsenka tak to vidíš, jak jsi krásně oblá, a co ty.
Někdy kolem roku 1985
A přidáš do hrníčku
další pěťák
abys zaplašila sen
že nebude na ponožky
Lov zlatého lva
Někdy
a nevím, proč se to stává
na balkoně
v tom nudném městě
Stará žena s kočkou
Můj pokoj stárnoucí ženy
možná manželky, možná matky
a taky možná kurtizány
je krásně růžový
Osamělá
Údery do bubnu
veselých bubeníků
několik tónů
opilých houslí.
Volným pádem ke štěstí
Tak dnes tedy
půjdeme večeřet
na hory slunečné
tam někde začíná
Ikony
Kdysi jsem žila
někde v moři, hebká tlamička
porostlá něžnými vousky
se otevírala, zavírala, otevírala
Má vnučka má ústa Julie Roberts
Stará žena za oknem tramvaje
ale nejdřív byla čistá hladina
deky kostkované, na které se houpe
na kolínkách moje vnučka, jak je směšná
Balada o šestnáctileté dívce
Slunce je vykřičník
když do řeky
v soumraku padá
a poslední záblesky
Aaaj, žol, žol, žol mi budě. V
Je krásné, když je ženě skoro padesát. Z mnoha důvodů. Mohu se usmívat na vojáčky na pouti, aniž bych byla podezřívaná z flirtování. Aspoň v to, probůh, doufám.
Slepecký pes
Vždycky jsem byla
slepeckým psem
vždycky jsem cítila
že jsem širší
Feminní trnková
Přemrzlé trnky okusuješ
a jsou tak sladce trpké
jako život ženy
tak jak jej žije
Maminčina písnička
Víš, že slunko
ostravské zabloudilo
na to nebe karvinské
když maminka křehounká
Donna MontekKapuletová
Představa byla
že po troše kouzlení
a malování magických kruhů
po pálení svíček
Když se svléká žena
Nikdo nemá víc klik
ke dveřím
nikdo víc nevěří
na vliv moří
Myší poezie
Tak ještě poslední
veršíky vymačkat
do plechové misky
ať myši v noci
Hurá, mám pejska II.
Tak blízko
ke všem keřům
k jednotlivým stvolům
trávy, trsům pampelišek
Návraty s překvapením
Jen stíny mihotavé
vidím v parách
všude kolem mě
teď, když je poledne
Krajina žehnající ženám
Krajina kolem mne
vypadá
jako by si klekla
a úděl ženy
Úřední rozvodová
Milý můj, v tomhle glejtě
nebude žádné písmeno
které jsme znávali
když jsme si špitali
Vzpoura ženy
Taky byly chvíle
v téhle zimě
že lehnout se chtělo
do závěje
Když....
Když zalovím ve vzduchu
jak vzdychá bříza
když se pokusím ulovit
to tiché vzdechnutí
Hledání sena do jesliček
A jen tleskneme
a tráva vysoká
se nad námi zavře.
Klenba zelená
První jarní úplněk
K čemu nám budou
dnešní noci
kondicionály
loupání kůží
Genetika
Tak ty jsi básnířka.
A po kom bys byla.
Inu, matka pradlena
rejžákem drhnuté cejchty
Byli jsme trochu beatničtí
Trochu beatničtí
jsme byli
když ještě voněla
šedesátá léta
Krupičná kaše
Talíř lidského cítění
zdobený máslovým sluncem
s příchutí skořice
vždyť všichni jsme jedli
Uprostřed větrů
A ve mně vítr dýchá
tak bez touhy už
tak urputně
jako by zapomněl
Hurá, mám pejska
Svíčka, suché červené
popelník, přehrávač
ten se už nechytá
zaprášený, jako ty
Čuchám, čuchám poezii
Myslím si
že všechna ta slova
která sázím s pečlivostí
korektora
Divné Velikonoce
Panna s hřeby v sobě
do které zavřou mě
ať si pošmáknou
všechny mé strachy
Dražby
Kuchyň mého dětství
dávno v dražbě prodaná
dlažebními kostkami
na dvorku vězení
Maminko, lépe to neumím
Ty kontrasty,
drobounká, maličká
„do země rostu“
směješ se
Psychoprofylaktická příprava k porodu
Už nevím, kde jsem tenkrát
ležela. Někde v polích
mezi kukuřicí
pěšina
Aaj, žol, žol, žol mi budě IV.
už ani ten vítr nemívá
buclaté tváře
a nebývá tak laskavý
jak ten od pana Lady.
Song staré prostitutky
Nevím, nevím
jestli nezkusit arzén
jen trošičku, jen na špičku
jazyka. Už jsem se pásla
Nedotýkáme se
Nedotýkáme se.
Moravská lidová
a víno z Břeclavi
a možná ze Znojma
Ježčí copyright
Každé dítě má
svého skřítka
- zcela prokazatelně
bydlí pod ribstolem
Konfrontace
Inu ano, ty věčné konfrontace
musíš stát až po pás
v zemi, abys uvěřil
že tvá pravda
Prebendy?
Žiji na úvěr
a raději nepočítám
komu všemu dlužím
a kdo dluží mně
Příručka k výchově ženy
Štípou mě do mezírek
prstů rozeklaných
tam prý bolest
podle všech příruček
Nezlátnu
Už nezezlátnu s podzimem
v žlabu řeznickém
teď ležím
připravena na oběť
Láska si nikdy nepomačká lebku.
Ehm, láska. , ptáte se
a myslíte to stočené
embryo s žábrama
s liščím vychytralým
Deziluze
Ptáci mého nebe
vrhají stíny
a přímo v poledne
ta střelka kompasu
Strach o všechny syny všech matek.
Sníčko, sníčko
copak mi přinášíš.
Jseš sen Pilátovy ženy
že Barabáše je třeba zachránit
Jeskyně s kanárkem
Jsem doširoka prostřená
pustina. Kanárek
v mé jeskyni
pomalu umírá
Láskyplnosti
Jsem slušná dáma
ze střední vrstvy
baletem políbená
na špičky nožek štíhlých
Prvorozená
Od pěti hodin ráno
jsem chodila dokola
toho úlu, kde s bzučením
včelek hospodářek
Černý vítr v duši
a na stromech visí
mrtví a mrtví
a jejich jazyky
a šaty
Munchův křik
Žena stojící na skále
hledící na moře
až se vrátí
až prostě vůbec
Budu včelou, budu stromem
V tom úlu včelím
v lese nejhlubším
si polehounku žiji
na té nejživější avenue
Nelituj
Tak z hloubky, z výšky
odněkud z neznáma
ta myšlenka
ty ženo nastokrát
Aaj, žol, žol, žol mi budě. II.
Letos ten říjnový den lilo od půlnoci k půlnoci. Skoro tradiční, protože už podruhé, posezení na chatě. Od vlaku s Danou a Dášou, po kolejích. Smutno trochu bylo.
Petula
Každý den ráno v zrcadle
můj bledý obličej
tak smutná povinnost
nanášet barvičky
Život na jeden pokus
Už lehounce kyne
pobublává z trouby
ta bábovka mých žil
a tepen. Ta cmunda
Schizofrenie po našymu
A smutek z klubíčka
vlny mořské zauzlené
z těch moří skrytých
v mých hlubinách
Žena středního věku
Už jsem dokrvácela
tak blízko k mamince
tak blízko k mákům na poli
už jsem se stokrát provdala
EEj žol, žol, žol mi budě III.
Budu mluvit trochu povrchně o divnostech. Divností je na světě tolik druhů, kolik je na světě lidí. Ale některé divnosti jsou prostě divnější. Jak mě mrzí, že jsem byla postižena tou divnou divností.
Dědictví pro děti II
Tohle přece zvládnu. Ještě nejsem
úplně slepá, ještě šedý zákal
nevyrostl jak divný květ
na očích mých
Koňská rozvodová
Myslím, že už jsem já oráč
na svém poli zasela, doorala
až někam k protinožcům
a toho ty se bojíš.
Ta druhá Marie
A nedýchat. Celá nehybná jak skála.
A někde v dálce tušený křik ptáků
jak se chystají
přelétnout přes můj hřeben
Třešňová rozvodová
Pořád jsi chtěl hrát jen Prší
mariáš ti nešel
trochu ti páchl dech
ale byl jsi takový frajer
Slova na cestu
Tak zlehka do země rostu. Už poslední
hospoda zavřela, pach budeme větrat
až zítra. Pokud zítřek přijde. Hořce
chutná život, okousávám jitrocel
Tam možná budu žít
V tom nebi, kde jednou
budu žít, oblečená v peří včel
tam obloha se zblázní
a možná naposled
Útěky
Když je ti sotva šest
poprvé utečeš
ale ne daleko
jen na váš dvorek.
Vstaneme z mrtvých
A kdybych stokrát ustrnula
do strohých gotických křivek
a kámen ten
mi zamknul ústa
Rodinná anamnéza
Jak dlouho to je, co nezazvonil
ani jeden telefon přímo do mé kapsy.
A proč nacházím ve schránce místo poezie
jen reklamy, zdechlého švába, hloupé účty.
Obzvlášť úrodný rok
Někdy, až bude obzvlášť úrodný rok
a z planěk u plotů vykvetou plané růže
a fazole za oknem budou tak divoké,
že zakryjí vám výhled, a nebe, to nečekaně,
Chrám Nanebevzetí panny Marie
Je večer, ještě není noc. Záclona hustě štrikovaná
skrývá mě před světem a svět se mi též skrývá.
Ta gotika za okny, zářící Barbora, a sinavý Jakub,
a já vzpomínám na svoji první cestu s holčičkou.
Jestli uhoříš
Poslední zrudnutí
ta rána z milosti
vždyť já se usmívám
dle ctěné libosti
Doufám, že za tebou spadne most
Mosty jsou naděje
že po nich projdeš
a ony lehounce
schoulí se do sebe
Ztratila jsem se
topí se v trávě
úlomek měsíce
a sahá po nebi
a volá: mami
Nin
Kalhoty ucourané
převzácné nápisem
tak dávno nastříkaným
kamarádem, tím kámošem
Vodní rozvodová
A zase jitro. A mrazu za oknem a v duši
na čtyři ruské zimy. Někdy se tak stane
že v teplém létě svlékneš se a hodně nahá
noříš se do vody. a pak tě muž balí
Prašivá rozvodová
Uprostřed pustiny je kdesi dům
pravěkých ženských ctností
když jsem jej na noc zdobila
bubínky, havrany, šátky.
Poštovní rozvodová
A pošta má stopu slimáčí
opozdilou
pětkrát za den chodím
ke schránce
Laktační psychóza
Hulákám falešně a taky (a tenkrát
jsi dokázal odpustit ihned) kýčovitě
směji se, čurám do vody přes okraj lodě
jsem zamilovaná
„Umriem, umriem, ale neviem kedy“
A až se probudím
uvidím sebe v posteli
pod oknem s ibiškem
a z kuchyně budou útěšně
A život a naděje.....
A vždycky znovu nečekaně
přichází úplněk. Jako bychom
v těch dvaceti osmi dnech
zapomněli začátek
Perpetuum mobile.
A Bůh je když se sečte.
Ale ještě pořád je matka
a je dítě a jeho první úsměv
a je bába, a je vřes, a je láska
Plná štoudev ryb
Někdy jako bych tušila
že jsem skutečně štoudev
těch tepů, toho dotýkání
těch ryb, co rybář sváteční
Po schodech nahoru a dolů
Má dcera sedí
má klín, má dítě
má oči, v kterých zablýsklo se
ty oči potok, oči řeka,
Feminní
Vyšla sis s deštníkem
je krásně červený
velký jako dům
a pihy pod ním
Aaj, žol, žol, žol mi budě.
Stojím s hubou otevřenou na chodníku toho města. Kolem mě se valí karnevalový průvod. Nejmíň opravdově vypadají civilní lidé, kteří se do průvodu zamíchali náhodou. Jako by jen oni skutečně nosili masku.
Zbohatlická kočka a její mňaustrachy.
Nejdřív tu bydlela kočka, v oblečku
od Gucciho, královna zelených očí
na procházky v mracích mňaunosila
náhrdelník od Choparda, mňauparáda
Song pro básnířku
Včera k ránu zpráva
„už několik hodin čekám
na svého vzorného manžela
čtu si tvé básně, piju fernet
Po schodech do předpeklí
Tak co vás trápí. Platfus
dřevěné zuby, díra do hlavy.
Jste mi podobní. Hlas jako žába
a strojíte se do lží.
Svět je uřvané místo
Ono se řekne jaro
ale slunce jenom nesměle
na prchavý okamžik
zatančilo mi na stěně
Sázení s jistým výsledkem
Někdo bude netopýr
někdo Pýthie
někdo čarodějnice
a někdo panák z koudele.
Pouť v duši
Vzpomínám, jak jsem poprvé
se zamilovala. Kolik mi bylo.
Slabě sedmnáct.
Mladá a dychtivá
Nedostatek andělů
Někdy si myslívám
že není dosti lásky
dosti Boha, dosti andělů
na tomhle světě.
Leporela mého syna
Tak tu jsme četli hodně často
jak cvrček místo práce
jen po loukách se potuloval
sem tam si zdřímnul v pampeliškách
Lednová
Mám ráda tu klamavost
slunečních lednových dní
jež večer přecházejí do zimy
když za poledne
Jak se loví sny
Jak lovím sny. Nu, jako lovec
velmi obezřetně, mám zbraň
a prst na spoušti, jen jen vystřelit
na nějaký sen, jestli nachomýtne se.
Děvucha šlonzka
Děvucha su já šlonska
ojčizně hodně odrodilá
však ke mším na louky
k Lučině, já stále chodím
Všechna láska světa
To utýrané surově ubité dítě
z fotografie bulvárních novin
se u mě jednou takhle objevilo
no, bylo to nějak pozdě v noci.
Patetická
Patos mých všedních dní
v nichž svatí šilhají
a každý kouká jinam
je vážně k zasmání
Topíme se, lásko
A šli jsme nazí rybníkem
a voda stále jen
sahala sotva po kolena
a možná ještě níže.
Chtěla bych rozumět
Chtěla bych rozumět své zemi
tak jako kdysi
za léta
když u řeky kmín hořce voněl
Čarodějnické stýskání
Nejdřív se rozbilo zrcadlo
takže se nedalo přikládat
za nocí k obličeji
a já jsem nezahlédla
Slavnosti svící
Tak co, holky, nepůjdeme kouzlit.
Vždyť už jsme z kolébky svého těla
všechna hladová miminka vyhostily
co žila z našich tkání, a z tajných zásob oříšků,
Zemřela naše stará sousedka
Kam směřují cesty ptáků
je možná důležité
ale babičky na lavičkách
ty důchodkyně, ty dryáčnice
Hvězdožroutky pospíchající k jaru
Padaly ze tmy zimní hvězdy
jak lehké vážky elegantní
a všechny chytly tlusté kočky
a cpaly si je do své tlamy.
Jak se rodí báseň
Nech toho veršování, ženská
říkají mi ti, co nevědí nic
o tíze a lehkosti toho umění
o touze oživit netopýra
V kleštích křídel uzavřená
Já, v kleštích křídel uzavřená
jako dvě číše lahodného vína
ty, možná fernet, možná žába
a kolem rybník, kolem tráva.
Přání schovaná v krabicích od kakaa
Nechci si stěžovat
a nechci žalovat.
Já píšu si přání
a pak je schovávám
Bezdomovkyně
Míjíme se v nádražním bufetu na Masarykově nádraží,
já, panička z maloměsta s vikslajvantovýma botkama
co si nevinně kámoší s prostitutkama, aniž by prohlédla
účes z roku raz dva a elegance venkovskými drbnami
O zázraku, vyposlechnutém v nádražním bufetu na Masarykově nádraží.
Ta stará žena s malíčkem cudně vztyčeným
nad dvoudeckou s pálivým rumem
mi řekla, teda dámo, jestli vám mohu něco povědít
a u vedlejšího pultu poslouchal nějaký její amant
Staré ženy
Nemůžete minout.
Půjdete po dřevěných vrzavých schodech
a všechny budou při vašich krocích naříkat
jak je loupe v zádech
Hřbitovy pro křečky
Když byly moje děti malé
měly své hřbitovy
pro křečky, pro morčata
a na mouchy, co jednoho dne ležely
Topí se akordy ztracené
Ve vlnách topí se akordy ztracené
ty souzvuky duší blouznivých, jež zněly
dovádivě jinošským dnem
a zahořely v útrobách
A proto ještě neumřela jsem
Ach, co schází ti
duše má, že jen slabounce plápoláš
jak svíčka s knotem vyhořelým.
U řek zavoněl lopuch divoce
A ostružiny za léta vracejí se mi
Těch skučících litanií nebojím se
ňadro uřízli mi jak Amazonce
a nebe je můj poklop do rakve
a shnilá jablka
Balím si břemeno samoty
Místo cigár já balím si
břemeno samoty
dědičně zatíženo je to mé
bafnutí bez chuti
Pro tyto dny
Na všechna místa na světě
už někdo někdy střílel
a všude umíraly děti svévolně
krutě a zbytečně, ti marní svatí
V převleku jeptišek
Všechny ženy v převleku jeptišek
tváře stroze vězeňsky ukryté
jsou rukojmími této neklidné země
když tolik doufají, že muži kolem nich
Někdy je mi úzko
Někdy úzko bývá mi na duši
a vím, že Lunu nikdy nezúrodním
a že má ústa se stávají vrásčitými.
A já v těch chvílích češu kopcům vlasy
Upni mě v lisu
Upni mě v tom nejjemnějším lisu
kterému se říká láska
ať už nevlaji, ať neplaním
ať zakořením. Ať skřítkové
Bubák mé dcery
Potichu papuče táhne za sebou
ten bubáček mého dítěte,
asi bublá, možná syčí jak pára nad hrncem
možná má maličké zoubky
Ještě žiji
Žiji, jako bych měla
jen půlku plic,
jako by mi Boris Vian
k hrudi náruč leknínů přiložil.
Celý život jsem se učila být matkou
Celý život jsem byla
veliký bohém. batikované šály
vlající na těle, těm sotva můžeš
poroučet.
Nikdo neoslovil tmu
Nikdo z nás ještě neoslovil tmu
protože nikdo na tomhle světě
ztracených dětí křiklounských
její jméno zatím nezjistil.
Dlaň matky
Na malíčku je prostřený kostkovaný starý
ubrus pro dceru rybářku, na vlasec hedvábný
ulovila svou malou štičku, a teď ji kojí poklidně.
A na palci, tam, kde je jídelna, já nový
Lupička světýlek z oken
Večerní zšeřelou ulicí
zimně mrazivou
plížím se já
lupička světel z oken.
Voněla jsem lopuchem a šafránem
Chtěla bych rozehrát
docela obyčejné karty
a vonět ke kytkám, však
život je splněná vyřčená kletba
Napsala jsem ti dopis
Napsala jsem ti dopis
a zavěsila na tvé klice
přijď brzy, přijď zjitra
v tom ránu šmouhatém
Rebel z nutnosti
Rebel z nutnosti, milostná z provinění
Eurytmie v žilách jí vášnivostí zvoní
blátem ač vláčena, nikdy se neukloní
eliminuje zvony v svých křivých věžích.
Křehkosti snění
Opuštěná zahradní restaurace
se starou lípou uprostřed
prázdná zpuchřelá loďka na vodě
vítr už dávno rozerval lampióny
Někdy jsem
Někdy jsem Jana Eyerová
jsem kvakersky šedivá
jsem čestná, nudná, panenská
však i mě někdy zaplavuje
Tak jsem se vdala, tak ses oženil
Tak jsem se kdysi vdala.
Já snila o panu Rochesterovi
to víte, byla jsem romantická
naivní a tolik mladá.
Hořím
Stačí jen otevřít oči.
Otřít si zarosené brýle.
Nestačí jenom uvnitř sebe
prožít ten zpěvavý požár.
Jsem ostrov svojí dcery
Na osamělém ostrůvku
uprostřed ostrova
sedí má dcera
až příliš veliká
Černá a bílá
Dvě panny prostřené ke svítání
v záhoně kytice, hojivý jistrocel
nemoci zimy a snění ke snídání.
A mříže na oknech smutných cel.
Manželské etudy
Celý minulý týden se někde toulal
a pak přišel a táhl z něj chlast.
Zatím stihla utkát si na rubáš
vycvičit švába, na schody naroubovat
Někdy kolem roku 1975
Někdy kolem roku devatenáct set pětasedmdesát
jsem četla Idiota a Zámek a Zeď od Sartra
nosila batikovaný pánský nátělník
navlečený přes levný hacafrak
Kvůli tobě
Kvůli tobě
se zbavím všech svých zlozvyků
přestanu si okusovat nehty
budu kouřit jenom tajně
A kolem Arktida
Milý můj, svět najednou se otřásá.
Je jinak barevný. Ulice, jindy pevná,
se chvěje. V osm ráno se divím,
že jsem zase vstala, oblékla se,
Sonet pro ženu
Královna číhá v každé ženě
diriguje účty a spřádá báje
od snů k polívkám plavně pluje
v nocích na klapkách hvězd si hraje.
Dávno jsem ztratila břink a šmrnc
Dávno už jsem ztratila
břink a šmrnc. Na to já kašlu.
Léta spolkla mou nevinnost
čas, ta velká huba
Kostelík v Beskydech
Odvrátila jsem se od své zamračené
smutné a začouzené země
v mých nynějších nových stájích
závodní hřebec hřívou pohazuje
Ostrov sopečný
Ostrov můj sopečný
má hluchá podloží
pranic tu nekvete
každý den jej obejdu
Věštění z kávové sedliny
Holka nemladá, ta ryba i návnada, si zpívá
když šije rukavice z jehněčiny, modliteb
pro svého milého, úsměv tichý, rychlý tep,
služebnice i vědma, když do hrnku se dívá
Vrány
Ty vrány osamění, bod černý,
zlobou okroužkované,
na nebi visí, uvidíme
je létat kolem hlavy,
Zahrada
Provázek na cestu
zašmodrchán
nedojdeš do zahrady
byla - li nějaká
Žena švitoří jak pták
Vyděračské nebe žádá
potvrzení, že svět
je skvělé místo k tomu
aby se na něm narodili
Listopadová panna
Poblázněná panna lítá povětřím.
občas unavená v dutinách stromů spí,
občas s ní při letu zabloudím
a ona možná nedýchá, jenom sní.
Kati a páteři mě budou soudit.
Kati a páteři
už chystají soudní
slavný tribunál
když plížím se
Vůně županu
Večer zavoněl
županovou bělobou
kohouta jsme zařízli
byl starý, dlouze se
Ty má písničko ledabylá
Ty má písničko ledabylá
zavítej na dvorek, do zádveří
těch co v krunýři konvencí
chytají do tenat slov
Čáp, čáp, čapí
Lovci vajíček ropuších
hmyzích, a taky žab
se vydali na výpravy
mají bubínky, černé
Matrjošky II.
Matka matek matrjoška
už trochu nahluchlá
signál snad přichází,
však někde při cestách
Nezamykám na noc dveře
Nezamykám na noc své dveře
zvědavá, kdo jimi jednou vejde.
Chodí rozličné návštěvy
však ten jeden
Žena
Drží mě za ruce
a je tak laskavý
a já přes jeho hlavu
pokornou hledím
Karty mečové
Tvářil se laskavě
a nocleh pod smrkem
ustlal mi přímo
u hnízda sršáně
Zazimování
Možná zazimuji se jak
všechna slušná zvířátka
možná se zakuklím
v larvu se proměním
Řeka ze škopku vyteklá
Ještě stále věřím, jako ta bába
co u škopku sedává, a čeká,
že vyteče z něj nová řeka,
ale za oknem sněží a hrom
Dědictví pro děti
Co bude dědictvím
pro moje děti, až poteču
jako řeka k moři, ta řeka
dávno odteklá, zapomenutá.
Na cestě k řece zvedá se prach
Timor mortis conturbat me.
Strach ze smrti mě děsí.
V co proměnil se otec můj
kterého jsem nepoznala
Reminiscence
Myslím, že tyhle vzpomínky
nikomu nedokáži vysvětlit.
Jak jsme se v galoších brodili
ve sněhu po kotníky, po kolena
Po cizích cestách chodila jsem
Po cizích cestách štěrkových
chodila jsem, víno ze špinavých
číší přečasto jsem pila
a někdy přímo z hrdla
Služtička
Na hradě poslední služtička
trochu si zívla, když nádobí
po hostině domyla, protáhla
se, a po schodech se ke své
Jak se vstupuje do srdce
Jak se vstupuje do srdce.
Docela prostince
trochu zahřmí, rozerveš
na kusy žhavé blesky
Ovčín
Jak chatrné jsou
ty ohrady proutěné
ve kterých pasou se
ovečky bezbranné
O čem sní žena
O čem sní asi žena
při osamělých nocích
když váží své deště
hádá se s měsícem
Do jara zotvíraná
Až mi budeš psát
že město zmrzlo v ledový
chrám, a že jsem málo
rozsvěcela tě v sobě
No tak jseš bába, babi
Dnes ráno v deset dvacet pět
to nebyl holub poštovní
s růžovou mašlí
který byl donesl
Noclehárna
Jsem jako velká noclehárna
poslední azylový dům
v téhle ulici, v tomhle lese
v tomhle vývratu pod kořeny
Divoké husy
Krajina podzimní
ty a já spolu jdeme
loukami kolem řeky
nepatříme tam
Devětkrát trápení
Zvolna jsem kráčela mezi domy
prošla jsem devatero zahradami
devatero kašen jsem přeplavala
devatero ulicemi omšelými
Pelyněk
Na té vaší zahrádce
roste jen pelyněk
pravil ten Francouz
a myslel přitom
Dušičkový čas
A znovu čekáme
na nový svatý
Samhain
udatní rytíři
Beltine
Keltský Beltine májový
už dávno dovoněl
ohně dohořely
ač v jejich kruhu
Kde čeká jaro
Když léto odchází, přestává lpět
na své koruně, trůně, nadvládě
hermelín vypráší, vynese ze skříně
vysype z kapes kuličky molové
K erbu mého rodu patří
K erbu mého rodu
harmonika patří
jejíž tón se teskně
nese po půlnoci
Děvčátko na fotografii v mém albu .
Díváš se, jako bys věděla.
Ty malá, tak vážná
se starostlivou čárkou
mezi obočím. Děvčátko
Život je parádní představení
Život je parádní cirkusové
představení na volňáska.
Děvčátka celá bílá,
s pentlemi ve vlasech
Podzimní
Zdravím tě, podzime, co s tebou
tak pojď dál, ty hřívnatý, zrzavý
jestřábe. Podobný ptáku
a rozvrzané pevnosti
Noc svatojánská
Každá má noc je svatojánská.
Jsem z mlhy. Jsem možná svatě
kapradinatá. Den zasazený v zlatě
chová se večer jako panská
Pohárová královna
Já, laskavý had
Jablko svodů podávám.
Tohle je číše mého života.
Má erbovní karta tarotová.
Stejnou řečí mluvím
Čas tolik utíkal
splašený, v tom létě
právě skončeném
a já nepočítala na halíř
Své básně pohřbím v moři
A svět byl bílý, aleje strachu
nakupené hromady splínu
ty listy čekající na spálení.
A svět byl nový, ještě se chvěl
Podzim. Milostné flétny
Podzim.
A ptáci letí
k závrati. Od obzoru
mouduši vrátí.
Padání
Měla jsem sen
že jak Peter Pan
za tou druhou hvězdou doprava
a pak pořád rovně
Nemocnice
Dům s bílým křížem
na střeše červené
kde leží ten uzlíček něhy
ta láska vrácená do světa
Strach
Na polorozbořené zídce sedím
na kraji krchova, zvolna drolí se
Oči jasné mám. Já každé ráno
sundávám penízky z očí, jak spím
Pouliční holka
Hej pane, vy tam,
přistupte blíže
já tady na ulici
která se mnou dýše
Svět nás živých
Svět nás živých se celý vejde
na špičku věže kostelní
hulákáme, trojčíme
jako by patřil nám
V předvečer sv. Agnes
Večer v tom předjarním čase
tři ženy sedí,
dvě již vonící po zralém víně
a přesto pošetile snící
Matrjošky
Jak ruské matrjošky
naskládané v sobě
tři generace dcer
já - notně zpuchřelá
Tak dlouhá byla zima má
Tak dlouhá byla
zima má
a závěje do oken
a do srdce
V mé zimě
Podle znamení předvídajících
tušených
Už teď zazimuji se
a připravuji na všechno
Polož si hlavu ke mně
Můj milý
polož si hlavu
ke mně, hlouběji,
co nejhlouběji se skryj
Adam a Eva
To ticho
slovo nevyřčené
a naše žízně a hlady
tak odlišné
Město III
Sedím ztracená
mezi lidmi
mezi dlaždičkami
a všechno je mi tak cizí.
A jako jindy hudba zní
A jako jindy hudba zní
a vítr bolí
tečou mi slzy z očí.
Den který začíná černat
Já když jsem byla mladá
Já když jsem byla mladá
tak volná v kopcích
nahá v Karpatech
jen boty na nohách
Město II
Město
můj milenec
se ze soboty zpilo
opilým dechem veselých
Izaiášovo proroctví
Pozvolna, zprudka.
a nehledajíc rým
jak ozvučnělá klávesnice
jak sama nota
Jsem jírovec
Jsem jírovec
V kořání starého jírovce
už v srpnu seschlého
já dneska choulím se
A kdyby pršelo už padesátý den
A kdyby pršelo
už padesátý den
a déšť nevoněl
a nezvonil
Z hořkosti světa nosím brýle
Z hořkosti světa
nosím brýle
ležatá osmička
bláhová iluze
Nové vzkříšení
Co všechno sama sobě
co druhým
jsem
Co jenom asi jsem.
Moje divná láska k divné Ostravě.
Jak v snové bublině
jak v tlamě žraloka
jak v břichu velryby
hrajem si na město
Prsty primitiva
V nesouzvuk barev
a v netvar slepého
prohnětly prsty primitiva
mou duši.
Lampy
Z požáru měsíce
se zrodil úplněk
a byl netečně klidný
zatímco všechno okolo
Zakřičím to až tam
Zakřičím to
až tam k tobě
do těch tvých pustin
dospělých, ospale mžikajících
Přišíváš péra na panenky
Kus za kusem
přišíváš péra na panenky
korálek za korálkem
navlékáš na nit
Skleněno je
Skleněno je.
Tma
že by se o ni napíchla
duše ptačí.
Lila, lila
Město se rozeznělo
jak amplióny na pouti
k smíchu je mi
tak žlutě, bíle
Dům slepě mžikal
Dům slepě mžikal
krátkozrakým okem
a bylo mu vidět
až někam do srdce.
Město
Výklady blikají pro ty co nemají
na vlastní svítící okno.
Figuríny s voskovou hlavou
mají teď večer inteligentní pohled
Prozření ve vlaku
V zšeřelém kupé
kdosi rozsvítil.
A jak přistižena
při krádeži
Můj dům
Leží na mně osud toho domu.
Hledám pro něho život.
Bloudím v ulicích
vrážím do lidí
Jsem řeka
Konečně přišels
říkám tiše
a klopýtavě usmívám se.
Holubí drápky ve vlasech mám
Jsem tráva
Řeka zkalněla
jak oko opilce.
Řasy utopených trav
mě sebou stahují.
Tykání s parkem
A my jsme tančily
v tom parku veselém
ze staré známosti
říkaly jsme mu -Ty-,
Kapka léta
Jehňátko slunce
našlapuje lehce
na pichlavé rozježené květy podzimu.
A já rozcuchaná
Život
Normálně lidsky žiju.
Mám klubko vlny
a velikánský rám
barevnou huňatou
Džbán
Našla jsem starý džbán
byl modrý
jako vysněný
a tížil.